11 C 328/2022-228

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného], [příjmení] republika Německo zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o zvýšení výživného zletilého dítěte takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2006, č. j. 44 P a Nc 25/2004, 0 P 697/2004-60, kterým byla naposledy upravena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, se mění tak, že toto výživné se počínaje 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022 zvyšuje na částku 300 EUR měsíčně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022 ve výši 6 305 EUR, a to v měsíčních splátkách ve výši 300 EUR, vždy k 15. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, s účinností od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 72 445 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zvýšení výživného o 150 EUR měsíčně na 300 EUR měsíčně, a to od 12. 11. 2018 (3 roky před podáním žaloby) do 13. 5. 2022 (ukončení studia na vysoké škole). Rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 44 P Nc 25/2004, se žalovaný zavázal hradit žalobci částku 150 EUR měsíčně k rukám matky žalobce. Žádost o navýšení výživného žalobce odůvodňuje tak, že došlo k navýšení životních nákladů žalobce, zejména nájemné a další náklady, které mu vznikaly v období studia. Nájemné činí 27 000 Kč měsíčně, další výdaje činí zálohy na energie – za rok 30 000 Kč, jízdné do školy a za babičkou v [obec] 8 000 Kč, lítačka studentská 2 600 Kč, PC s kamerou kvůli výuce 32 300 Kč, studijní materiály, absolvování autoškoly ve výši 19 500 Kč, doučování ČJ k maturitě 8 400 Kč, AJ 10 500 Kč, ke zkouškám VŠ 9 000 Kč, řidičský průkaz 19 500 Kč. Žalovaný po absolvování střední školy nastoupil na vysokou školu, kde výše školného činila 49 000 Kč ročně. Studium žalovaný byl nucen ukončit v květnu 2022 z důvodu finanční tísně. Žalovaný chtěl již žít sám a nebýt závislý na rodičích, ale nedokázal sám platit nájemné a další výdaje pouze z brigády. Žalobce proto ukončil studium na vysoké škole a nastoupil do práce. Žalobce žalovaného informoval o studiu, kdy mu zaslal potvrzení o studiu na vysoké škole, byl tedy obeznámen o tom, že žalobce po ukončení studia střední školy postupoval dále studiem na vysoké škole. Žalobce byl se žalovaným naposledy v kontaktu v roce 2016, poté kontakty ustaly, neboť žalobce zjistil, jak se žalovaný zachoval k jeho matce. Žalobce měl v Německu čerpat přídavek [anonymizováno] v letech 2010 až 2016, kdy nejprve tyto částky odmítal vydat žalobci (jeho matce), později se spor podařilo urovnat a žalovaný částku náležející žalobci (respektive její polovinu poníženou o výdaje) vydal s tím, že se s matkou žalobce dohodli, že matka žalobce nebude do jeho věku 18 let požadovat navýšení výživného. Žalovaný o žalobce neprojevoval dostatečný zájem, kdy žalobce nenavštěvoval a pouze 2x do roka ho kontaktoval SMS zprávou. Kontaktu žalovanému se žalobcem nebylo nikdy bráněno. Do roku 2015 žalobce jezdil na návštěvu matky žalovaného cca 3-4 do roka, kde se vždy pár hodin s otcem sešel. Po roce 2017 žalovaný žalobci napsal pouze 1x za rok k narozeninám. Žalovaný se vždy pouze zajímal o studium, zda pokračuje a je nadále tedy zapotřebí hradit výživné. Poté se i vztah žalobce k žalovanému změnil, přestal žalovaného ctít jako otce a přestal mít zájem se s ním setkávat a bere žalovaného jako otce dlužníka, který na své dítě neplatí a ani nechce vrátit přídavky, které na žalobce čerpal, ačkoli po právu náleží žalobci. Co se týká zaměstnání žalovaného, pak v současné době by měl pracovat v Německu jako regionální politik.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žalobce se žalovaným nejsou v žádném kontaktu od roku 2014, žalovaný se žalobce pokoušel nespočetněkrát kontaktovat, avšak žalobce nikterak nereagoval. V tomto jednání žalobce spatřuje žalovaný rozpor s dobrými mravy. Žalovaný se pokoušel matku žalobce kontaktovat a žádal o zaslání potvrzení o studiu pro akademický rok 2022, avšak nikdo nereagoval a nic mu nebylo zasláno, proto si nebyl jistý, zda žalobce ještě studuje, proto od října 2022 přestal platit výživné. Žalovaný namítá, že studium by mělo naplňovat soustavnou a cílevědomou přípravu na své budoucí povolání, současně tak by se mělo dítě snažit zajistit vlastní obživu v rámci svých možností. Navrhuje, aby soud zohlednil, že žalobce se žalovaným není v kontaktu od roku 2014, přesto že žalovaný se o kontakt snažil, současně tak žalobce chtěli poznat také další dva synové žalovaného a dále si ani není vědom, zda studium žalobce naplňuje znaky přípravy na budoucí povolání, či se nejedná o tzv, prodlužování mládí, kdy student nepřiměřeně dlouho studuje, a nechává se tak živit rodiči. Potomek by se také měl ke svému rodiči chovat v náležité úctě a respektu, což v chování žalobce vůči žalovanému nespatřuje, kdy vůči němu projevuje arogantní chování a nekomunikuje. Co se týká přiznání zpětného výživného, s tímto žalovaný nesouhlasí a má za to, že by nemělo být přiznáno s ohledem na rozpor s dobrými mravy, tj. že ho žalobce vůbec nekontaktoval a podal na něj žalobu. S ohledem na zaměření střední školy, kterou žalobce vystudoval, mohl pokračovat dále ve studiu na policejní vysoké škole a nikoliv soukromé. Ve vztahu k přídavkům z programu [anonymizováno] měl žalovaný s matkou žalobce dohodu, že žalovaný si částku z přídavku ponechá a hradil výživné na žalobce i v době kdy studoval a byl bez příjmu.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), a svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] [příjmení] (§ 126 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě vydaného dne 31. 10. 2006, sp. zn. 44 P a Nc 25/2004, 0 P 697/2004 – 60, byla schválena dohoda rodičů, jímž byl nezletilý žalobce svěřen do péče matky a otec se zavázal hradit výživné k rukám matky ve výši 150 EUR (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 44 P a Nc 25/2004, 0 P 697/2004-60, ze dne 31. 10. 2006, č. l. 13).

5. Žalovaný odeslal matce žalobce v říjnu 2017 a 2019 zprávu, aby vyřídila žalobci všechno nejmilejší a nejlepší k narozeninám, myslí na něj a doufá, že má hezký den, to pro něj skutečně hodně znamená (zjištěno z elektronické komunikace ze dne 8. 10. 2017 a ze dne 8. 10. 2019, č. l. 62a).

6. Žalovaný psal žalobci 4. 10. 2021, jak se mu daří, poté 8. 10. 2021 mu přál k narozeninám (zjištěno z internetové komunikace ze dne 10. 9. 2021 a ze dne 8. 10. 201, č. l. 63).

7. Žádosti žalovaného o přídavek na dítě [anonymizováno] bylo částečně vyhověno, přídavky jsou určeny pro dítě – žalobce, předběžně ve výši 161,43 EUR měsíčně, od ledna 2015 do prosince 2015 ve výši 165,43 EUR měsíčně, od ledna 2016 do října 2016 ve výši 167,43 EUR a od listopadu 2016 částku ve výši 164,10 EUR měsíčně, celkem za 56 měsíců 9 040,08 EUR od května do prosince 2014 a 1 985,16 EUR od ledna 2015 do prosince 2015 a 1 674,30 EUR od ledna 2016 do října 2016 a 164,10 EUR od listopadu 2016, tj. celkem 12 863,64 EUR (zjištěno z překladu rozhodutí o přídavku na dítě [anonymizováno], č. l. 82).

8. Žalovaný se s matkou žalobce dohodli na vyrovnání ve věci německých přídavků na dítě. Žalovaný poté projevil zájem žalobce navštívit, žalovaný se obrátil na matku žalobce s dotazem, zda žalobce ještě studuje. Žalovaný dále žádal o zaslání kopie oznámení o přídavku na dítě (zjištěno ze zpráv od právní zástupkyně matky žalobce a zpráv od žalovaného, č. l. 123).

9. Žalovaný byl vyzván matkou žalobce k úhradě 5 116 EUR na základě žalovaným zažádaných přídavků na dítě do 21. 12. 2017 s tím, že doposud žádné finance neobdržel, jeho návrh přijala, protože měla zájem mát peníze pro syna co nejdříve k dispozici, dále sdělila, že syn se dobře učí, má mnoho zájmů, sport – florbal, box, street dance, školní aktivity – škola v přírodě, lyžování, divadla, výlety, pomůcky, doučování pro přípravu na SŠ, letní aktivity atd., to vše stojí spoustu peněz- matka měla právo požádat soud o zvýšení výživného, ale to na žádost žalovaného neučinila, protože jí slíbil, že podá žádost o přídavek na dítě a zašle jí jej (zjištěno z e-mailu ze dne 11. 12. 2017 včetně překladu, č. l. 78, 80).

10. Žalobce složil dne 11. 6. 2021 maturitní zkoušku, kdy z předmětu kontrola kriminality měl prospěch výborný (zjištěno z vysvědčení o maturitní zkoušce, č. l. 94). Žalovaný byl přijat ke studiu na VŠ [anonymizováno] pro akademický rok 2021 2022 (zjištěno z rozhodnutí o přijetí ke studiu, č. l. 91). Žalobci bylo vystaveno potvrzení o studiu pro období od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 (zjištěno z potvrzení o studiu, č. l. 90). Žalobce zažádal o ukončení studia na [právnická osoba], žádosti bylo vyhověno ke dni 13. 5. 2022 (zjištěno z přípisu o ukončení studia, č. l. 88).

11. Z mediálních článků bylo zjištěno, že žalovaný od roku 2015 působí na ministerstvu kultury a vědy spolkové země [ulice] [anonymizováno] a dříve pracoval na okresním úřadě [anonymizováno] a jako právník v různých advokátních kancelářích (zjištěno z článku Novým prvním zástupcem se stává,,modelový důstojník‘‘, ze dne 14. 2. 2020, č. l. 186). Žalovaný v roce 2023 kandidoval do komunálních voleb, je ženatý a má dvě děti (zjištěno ze základních údajů žalovaného v politické kampani, č. l. 181). Žalovaný byl navržený jako kandidát [anonymizováno] do zemského parlamentu (zjištěno z článku„ [anonymizováno] spoléhá na [anonymizována dvě slova]“ ze dne 8. 1. 2013, č. l. 183). Žalovaný se rozhodl nekandidovat do zemského parlamentu z osobních důvodů (zjištěno z článku vzdání se kandidatury, č. l. 184).

12. Žalobce se na maturitní zkoušku připravoval formou soukromého doučování anglického jazyka, od 7. 9. 2020 do 26. 3. 2021 (zjištěno z čestného prohlášení paní [příjmení] [jméno] [příjmení], č. l. 156) a českého jazyka v tomtéž období za 8 400 Kč (zjištěno z čestného prohlášení paní [příjmení] [jméno] [příjmení], č. l. 156 p.v.).

13. Z účtu matky žalobce byla zaslána částka celkem 52 800 Kč na úhradu školného žalobce za jeden rok studia (zjištěno z výpisu účtu č. [bankovní účet], č. l. 170).

14. Matka žalobce a její manžel platili na nájemném 19 000 Kč, zálohy na služby činily 6 000 Kč měsíčně, celkem 25 000 Kč (zjištěno z prvé strany nájemní smlouvy, č. l. 99).

15. Dle vyúčtování energií za období od 15. 7. 2020 do 21. 7. 2021 činila částka za spotřebovanou energii 29 068,02 Kč, zálohy byly ve výši 24 760 Kč, čímž vzniknul nedoplatek ve výši 4 308 Kč (zjištěno z faktury za elektřinu [číslo] č. l. 100).

16. Matka žalobce uzavřela podnájemní smlouvu, ve které byl jako spolubydlící uveden žalobce. Za podnájem se matka žalobce zavázala hradit částku 18 000 Kč měsíčně (zjištěno ze smlouvy o podnájmu, č. l. 102-103). Matka žalobce zaplatila zálohu ve výši 18 000 Kč a dále provizi za zprostředkování ve výši 13 500 Kč (zjištěno z potvrzení o složení zálohy ze dne 23. 3. 2022, č. l. 104). Matka žalobce hradila pravidelně měsíčně nájem (zjištěno z výpisu účtu č. [bankovní účet], č. l. 101). Matka žalobce hradila nájem za žalobce ve výši 18 000 Kč za měsíc červen 2022 až září 2022 (zjištěno z výpisu účtu, č. l. 105-109).

17. Žalobce za zimní semestr uhradil dne 27. 8. 2021 částku 24 900 Kč a za letní semestr dne 26. 1. 2022 uhradil 24 900 Kč celkem za rok studia 49 800 Kč (zjištěno z výpisu z účtu, č. l. 92 a 93).

18. Matka žalobce zakoupila přenosný počítač v částce 32 370 Kč (zjištěno z faktury č, FV [číslo] 2021, č. l. 97-98).

19. Matka žalobce obdržela dne 24. 2. 2022 výzvu k úhradě 17 500 Kč za výcvik v autoškole. V poznámce je uvedeno, že částka byla finálně o 2 000 Kč vyšší, neboť byla ponechána možnost přejít z manuálu na automat, za které bylo účtováno 2 000 Kč (zjištěno z výzvy ze dne 24. 2. 2022, č. l. 154). Matka žalobce uhradila částku 19 500 Kč za výcvik žalobce v autoškole (zjištěno z výpisu účtu, č. l. 111).

20. Žalobce cestoval na trase [obec] [obec] a zpět dne 19. 2. 2022, cena jízdenky byla ve výši 499 Kč, dne 24. 8. 2022, kdy cena jízdenky byla ve výši 404 Kč, dne 13. 6. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 395 Kč, dne 16. 10. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 469 Kč, dne 18. 10. 2021, kdy cena jízdenky byla ve výši 404 Kč, dne 2. 9. 2021, kdy cena jízdenky byla ve výši 469 Kč, dne 8. 3. 2022, kdy cena jízdenky byla ve výši 420 Kč, dne 5. 3. 2022, kdy cena jízdenky byla ve výši 529 Kč, dne 2. 1. 2022, kdy cena jízdenky byla ve výši 569 Kč, dne 28. 12. 2021, kdy cena jízdenky byla ve výši 370 Kč, dne 8. 3. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 469 Kč, dne 6. 3. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 439 Kč, dne 24. 2. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 404 Kč, dne 22. 2. 2020, kdy cena jízdenky byla ve výši 360 Kč, dne 10. 11. 2019, kdy cena jízdenky byla ve výši 404 Kč, dne 8. 11. 2019, kdy cena jízdenky byla ve výši 469 Kč, dne 19. 11. 2021, kdy cena jízdenky byla ve výši 434 Kč a dne 21. 11. 2021, kdy cena jízdenky byla ve výši 499 Kč (zjištěno z jízdenek na jméno [celé jméno žalobce], č. l. 157-165).

21. Žalobce uzavřel se zaměstnavatelem [anonymizována dvě slova], dohodu o provedení práce, počínaje ode dne 15. 8. 2021 na dobu neurčitou. Žalobci náležela odměna ve výši 148 Kč hrubého na hodinu (zjištěno z dohody o provedení práce, č. l. 114).

22. Žalobce uzavřel s [právnická osoba] jako zaměstnavatel na období od 1. 3. 2022 do 1. 8. 2022 dohodu o provedení práce (administrativní pomocná činnost), v rozsahu max 25 h. týdně, za kterou žalobci náležela odměna ve výši 4 500 Kč měsíčně (zjištěno z dohody o provedení práce ze dne 1. 3. 2022, č. l. 117-118).

23. Mzda žalobce za měsíc srpen 2021 u [anonymizováno] činila 6 039 Kč (zjištěno z výplatní pásky od zaměstnavatele [anonymizováno], č. l. 166), za měsíc srpen 2022 u [anonymizována dvě slova] 18 943 Kč (zjištěno z výplatní pásky od zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], č. l. 167), za září 2022 33 506 Kč (zjištěno z výplatní pásky od zaměstnavatele [anonymizována dvě slova], č. l. 168).

24. Žalobce uzavřel pracovní smlouvu ode dne 10. 8. 2022 na dobu určitou do 28. 2. 2023 na pozici elektrospecialista (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 9. 8. 2022, č. l. 112-113).

25. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil, že s žalovaným nežili od věku 1,5 roku žalobce. Od té doby žalovaný platil na jeho výživu 150 EUR, na tom se dohodli. Svědkyně měla syna v péči, v roce 2011 se stěhovali do [obec], živila ho sama, pak v roce 2011 si vzala svého současného manžela a od té doby žijí spolu v jedné domácnosti. Zajišťovala veškeré potřeby syna, tj. oblečení, jídlo, bydlení, pak na střední škole byly povinné uniformy, dále koníčky, sport, tj. florbal 5 500 Kč za půl roku. Nájemné činilo 28 000 Kč, pak platila stravu, obědy, to bylo asi 3 000 Kč měsíčně, MHD, uniformy byly asi tři, jedna stála 750 Kč, musel mít oblečení s nápisem [anonymizováno], i zimní bundy, mikiny, to vše kupovala, dále kolo na výcvik, vybavení na lyžařský výcvik stálo 9 500 Kč na jeden výcvik, tj. lyže a boty, každý rok. Měsíčně se jednalo asi 7 – 8 000 Kč. Před maturitou ho doučovala paní [příjmení] angličtinu a češtinu, maturovali za covidu, takže bylo třeba doučování, bylo to kolem 10 000 Kč za každé. V roce 2021 šel na VŠ, chtěl bydlet sám, měl brigády, ale moc si nevydělal. Nejprve to byly noční služby u [anonymizováno], jezdil tam na noční a pak jezdil do školy na přednášky, což mu ale zamítli, protože takhle by to nešlo. Dalšího roku od února nebo března zastupoval na administrativě paní na mateřské. Zadával položky do účetnictví, různé výstupy, pracoval většinou z domu a odevzdával report. V roce 2014 žádala otce, zda by mohl přispívat více, tehdy argumentoval, že nemá práci a že se bude ženit, ale že by zkusil požádat přídavky [anonymizováno], že by to zaplatili za něj. Svědkyně proto podepsala potřebné listiny a zaslala mu je k vyřízení. Sama by to nezvládla vyřídit, její němčina nebyla tak dobrá. To vše bylo vyřízeno po 2 letech, bylo vyhověno. Teprve díky advokátce, [anonymizováno] [obec], se podařilo získat od žalovaného část příspěvků, žalovaný si je původně chtěl nechat všechny, od té doby se o žalobce nijak nezajímal, nikdy za ním nebyl, ani na prázdniny. Žalovaný jim tvrdil, že žalobci nenáleží celá částka, ale jen polovina. Zástupkyně tehdy svědkyni doporučila, aby to podepsala, že syn stejně bude mít brzy 18 let a ať je ráda aspoň za tu polovinu. Pak to končilo v 17. letech a musela by se zase podat žádost. Žalovaný jí tehdy vyplatil ale jen asi 40 %, odečetl si z toho právní zastoupení, tedy odečetl 2 600 EUR a teprve z této částky jí vyplatil polovinu. Do roku 2018 chodilo asi 160 EUR měsíčně, chodilo to do 17. narozenin žalobce. Uzavření takové dohody navrhl žalovaný. Poslední kontakt mezi žalobcem a žalovaným byl asi v roce 2016 nebo 2017, kdy vyšlo najevo, jak se žalovaný zachoval. Žalovaný telefon na syna vždy měl, nikdo mu v kontaktu nebránil. Žalobce navíc zjistil z médií, že žalovaný kandiduje do politiky a uváděl, že má jen dvě děti, s [jméno] jsou to ale tři. Žalobce přestal studovat, řekli mu, že může pokračovat, pokud bude chtít, ale rozhodl se, že se chce živit sám a že by se tam mohl vrátit později, protože mají výborný program na dálkové studium, má tedy v plánu jít k [anonymizováno] v květnu příštího roku. Na VŠ se platilo školné, plus k tomu platila poplatek 2 000 Kč za rozdělení na dva semestry. Svědkyně pracovala do roku 2017 v [příjmení] [příjmení], pak se vzali s manželem a pracuje u něj, měsíčně si tak vydělá asi 30 000 Kč.

26. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný hradil na výživném pro žalobce od roku 2006 částku 150 EUR měsíčně. Výše výživného nebyla od té doby měněna. Veškeré výdaje žalobce platila jeho matka, během studia na vysoké školy si přivydělával na brigádách. Náklady žalobce se pohybovala zhruba ve výši 7 000 - 8 000 Kč měsíčně, k tomu mu matka hradila také školní pomůcky včetně oblečení a uniforem, sportovní výcviky, bydlení, koníčky, vybavení do školy, doučování. Žalobce studoval na soukromé vysoké škole [anonymizováno], která navazovala na jeho středoškolské vzdělání ([anonymizována dvě slova]). Žalobce studium na vysoké škole ukončil ke dni 13. 5. 2022.

27. S ohledem na přítomný cizí prvek ve věci (státní občanství žalovaného) soud nejprve posuzoval, zda jsou ve věci mezinárodně příslušné české soudy a pokud ano, podle jakého práva je na místě postupovat. Ve vztahu k sudišti soud postupoval podle nařízení o výživném č. 4/2009, kdy z jeho čl. 3 písm. b) vyplývá, že k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Podle čl. 3 haagského protokolu o výživném se pak vyživovací povinnost řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. S ohledem na uvedené má soud za to, že je ve věci mezinárodně příslušný a je třeba na věc aplikovat právo české.

28. Za užití následujících ustanovení:

29. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

30. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

31. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

32. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

33. Podle § 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

34. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, činilo životní minimum v období od 1. 1. 2017 částku 3 126 Kč, od 1. 4. 2020 částku 3 860 Kč (ve spojení s nařízením vlády č. 61/2020 Sb.), od 1. 4. 2022 částku 4 250 Kč (ve spojení s nařízením vlády č. 75/2022 Sb.), od 1. 7. 2022 částku 4 620 Kč (ve spojení s nařízením vlády č. 204/2022 Sb.).

35. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení s tím, že dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce se v řízení domáhal zvýšení výživného pro zletilé dítě, které bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2006, č. j. 44 P a Nc 25/2004, 0 P 697/2004-60, a to tak, že se původně domáhal zvýšení od 1. 12. 2021, následně byla žaloba změněna tak, že se žalobce domáhal zvýšení výživného až od 8. 10. 2019 (od své zletilosti – změna žaloby připuštěna při jednání 21. 2. 2023) a následně ještě jednou na období od 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022 podáním ze dne 14. 6. 2023 (změna žaloby připuštěna při jednání 13. 7. 2023). Předmětem řízení tedy zůstal nárok na zvýšení výživného od 12. 11. 2018 (3 roky před podáním žaloby) do 13. 5. 2022 (zanechání studia na VŠ).

36. Základními předpoklady pro vznik a trvání vyživovací povinnosti dle občanského zákoníku je existence rodinněprávního poměru, stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, resp. jeho objektivní či subjektivní neschopnost samostatně se živit či jeho potřebnost, a existence schopností, možností a majetkových poměrů na straně povinného. Žalobce a žalovaný jsou příbuznými v řadě přímé, což vyplynulo z jejich nesporných tvrzení, přičemž se mezi nimi jedná o vztah mezi rodičem a dítětem. Pro účely posouzení nároku na výživné pro žalobce bylo primárně zapotřebí vypořádat se s otázkou, zda je žalobce jakožto syn žalovaného odkázán na jeho výživu. Stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného představuje neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku nebo z dávek z pojistných systémů. Míra potřebnosti oprávněného je přitom závislá na jeho věku, zdravotním stavu, fyzické a duševní vyspělosti, na způsobu přípravy na budoucí povolání, existenci zálib a zájmů apod. Dosažení zletilosti dítěte obecně nemá pro trvání vyživovací povinnost hmotněprávní význam, i když je nutno odlišovat situaci u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, kde je třeba již na vyživovací povinnost nahlížet optikou odlišnou. U zletilého dítěte již lze očekávat, že bude samo vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se již uživilo a bylo schopno se samo o sebe postarat, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14). Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit svému potomkovi dosáhnout vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče nicméně v této souvislosti nelze vnímat jako bezbřehou. Povinností studujícího dítěte je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). I zletilé dítě, pokud si dále prohlubuje své vzdělání a připravuje se tak na své budoucí povolání soustavným a cílevědomým způsobem, má po tuto dobu nárok na výživné, nicméně je nutno zohlednit i další okolnosti, kterými mohou být např. účelnost studia, studijní výsledky dítěte nebo docházka dítěte do školy. Nelze proto jednoznačně tvrdit, že po dobu studia na vysoké školy rodiči vyživovací povinnost trvá vždy. V každém jednotlivém případě je dále nutno posuzovat rovněž to, jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou školu, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn., zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14).

37. Výživné bylo naposledy stanoveno ve výši 150 EUR měsíčně, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 44 P Nc 25/2004, tzn. v době, kdy bylo žalobci 5 let. Od té doby nebyla výše výživného nijak upravována. Příspěvky [anonymizováno] soud ani částečně nezohlednil, neboť tyto byly vyplaceny za jiné než rozhodné období. Žalobce požadoval zvýšení výživného pro období od 12. 11. 2018 (v této době byl dosud nezletilý a žákem střední školy) do 13. 5. 2022, kdy zanechal studia na vysoké škole. Je naprosto nepochybné, že v souvislosti s nástupem do školy, na střední školu a s dospíváním dítěte se jeho potřeby zvyšují. Žalovaný byl od 12. 11. 2018 do 8. 10. 2019 nezletilým (žákem střední školy), ke dni 31. 8. 2021 bylo jeho středoškolské studium na policejní akademii ukončeno maturitní zkouškou. Následně do 13. 5. 2022 byl žalovaný studentem soukromé vysoké školy [anonymizováno]. Po celou tuto dobu se žalovaný řádně připravoval na své budoucí povolání, kdy již jeho středoškolské studium bylo zaměřeno na policejní činnost, zvolená vysoká škola pak navazuje na toto středoškolské studium. Soud zvažoval také to, že se jedná o soukromou vysokou školu, tzn. studium je spojeno s platbou školného, avšak s ohledem na to, že státní školy nenabízejí program, který by žalovanému vyhovoval (s ohledem na jeho zaměření), nemá soud za to, že by se jednalo o neúčelné náklady. Soud rovněž zvažoval, zda má žalovaný nárok na výživné rovněž za dobu, kdy studoval na vysoké škole, a to s ohledem na to, že toto studium řádně neukončil a studia zanechal. Ačkoli však nebylo studium řádně ukončeno (dosud), byl by výklad soustavného studia, které musí být zakončeno úspěšným absolvováním studia neúměrně přísným, neboť nelze dopředu presumovat, zda bude studium ukončeno či nikoli (byť je zde žádáno výživné zpětně). Navíc svědkyně paní [příjmení] [příjmení] vypověděla, že žalobce studium pouze přerušil s tím, že by se ke studiu rád v budoucnu vrátil, ale nyní se chce živit již sám. Jedno studium VŠ navazující (svým zaměřením) na studium na SŠ pak ani nelze považovat za tzv.„ studium pro studium“ za účelem prodloužení mládí ve smyslu nálezu ÚS ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. II ÚS 2121/14. Po dobu jeho studia pak má soud za to, že je pochybně dána potřeba žalobce jakožto oprávněného na výživu od svých rodičů, neboť po tuto dobu nebyl schopen se sám živit. Žalovaný si následně po ukončení studia našel zaměstnání, tedy nadále je schopen se živit sám. Soud má tedy za to, že žalobce správně v řízení omezil období, za které žádá výživné, dnem zanechání studia.

38. Žalovaný namítal, že je v rozporu s dobrými mravy žádat po žalovaném, aby hradil žalobci zvýšené výživné zpětně (tři roky před podáním žaloby), pokud s ním žalobce vůbec nekomunikoval, zatímco žalovaný o něj projevoval zájem. V tomto směru však žalovaný neunesl břemeno důkazní, neboť byl vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal, že se žalobce od roku 2014 pokoušel marně kontaktovat. K výzvě soudu žalovaný předložil několik komunikací (SMS, e-mailovou), z nichž však vyplývá, že žalovaný pouze popřál žalobci k narozeninám (navíc 2x prostřednictvím jeho matky, kdy tyto zprávy jsou zcela totožné), popř. vedl komunikaci s jeho matkou ohledně příspěvku [anonymizováno] a při té příležitosti se doptal na žalobce. Takovéto projevování zájmu o vlastní dítě však nepochybně dostačující, ve vztahu mezi rodičem a dítětem se vždy bude jednat o nevyvážený vztah, kdy právě rodič musí být tím, kdo se snaží s dítětem udržet kontakt a budovat si s ním vztah, zejména pokud žije v jiném státě. Rovněž e-mailové komunikace s matkou žalobce ve vztahu k příspěvku [anonymizováno] rozhodně nemohou být považovány za komunikaci se žalobcem, nebo dokonce v jeho prospěch. Pokud si žalovaný vymínil vydání poloviny příspěvků (které byly navíc v plném rozsahu určeny žalobci, což vyplývá ze samotného rozhodnutí o jejich přiznání) tím, že matka nebude po něm žádat zvýšení výživného až do jeho zletilosti, jedná se jednak o dohodu absolutně neplatnou, neboť matka se nemůže za žalobce vzdát jeho nároku na výživu ze strany druhého rodiče, a jednak má soud za to, že to byl za této situace právě žalovaný, kdo se zachoval v rozporu s dobrými mravy a rozhodně v rozporu se zájmy svého dítěte, pokud si vymínil vydání (navíc jen části) příspěvku tím, že matka nebude požadovat výživné, a sám si ponechal podstatnou část příspěvku určeného pro žalobce pro své potřeby. Soud tak má z morálního hlediska za zcela pochopitelné, pokud se žalobce dozvěděl o tomto jednání žalovaného ve vztahu k němu a k jeho matce, která se o něj od malička starala, že ztratil veškerý zájem na tom s žalovaným dále komunikovat. V těchto okolnostech soud spatřuje mimořádné okolnosti, které odůvodňují přiznání zvýšení výživného rovněž za období před podáním žaloby zpětně (tři roky).

39. Soud se dále v řízení zabýval majetkovou, finanční a osobní situací obou účastníků, neboť se rovněž jedná o zákonné kritérium pro určení výše výživného. V tomto směru soud doplnil dokazování také o svědeckou výpověď matky žalobce, paní [příjmení] [příjmení], neboť ta se v prvé řadě podílela na zajišťování potřeb žalobce (ostatně pro určení výživného jsou podstatné majetkové a příjmové poměry obou rodičů, nikoli pouze toho, po kom žalobce výživné žádá), a to od období jeho nezletilosti až do ukončení studia na VŠ.

40. Příjmy matky žalobce činily dle její výpovědi zhruba 30 000 Kč, toto nebylo sporováno, proto z této částky soud vycházel. Příjmy žalovaného v rozhodném období činily pouze příležitostné výdělky z brigád během studia na VŠ zhruba ve výši 4 500 Kč – 6 000 Kč (jak vyplývá z dohod o provedení práce se zaměstnavateli [anonymizováno] a [právnická osoba] a z výplatní pásky [anonymizováno] srpen 2021), což je však zcela pochopitelné s ohledem na denní studium žalobce. Je obvyklé, že si studenti vysokých škol přivydělávají i při studiu např. formou příležitostných brigád, nicméně takovýto ojedinělý příjem dítěte, které se jinak připravuje na budoucí povolení, nijak zásadně neovlivňuje vyživovací povinnosti rodičů. Výdaje žalobce pak činily náklady na bydlení, z nájemní smlouvy vyplývá výše nájemného včetně záloh na služby 25 000 Kč, včetně nedoplatku na elektřině 4 308 Kč, se jedná o 29 308 Kč, na žalobce tak připadá jedna třetina této částky (při třech členech domácnosti), tj. cca 13 100 Kč, cestování za babičkou v [obec] (jízdenka jednosměrná [obec] – [obec] zhruba 500 Kč), obědy ve škole 3 000 Kč, náklady na MHD (student) 2 900 Kč ročně, tj. 242 Kč měsíčně, náklady na zájmové aktivity, z toho konkrétně florbal za částku 5 500 Kč za půl roku, tj. necelých 1 000 Kč měsíčně, stravné a ošacení cca ve výši 7 000 – 8 000 Kč měsíčně, dále příležitostné výdaje typu vybavení na sportovní výcviky na střední škole cca 9 500 Kč za výcvik, doučování k maturitě z českého a anglického jazyka, od září 2020 do března 2021, ve výši 10 000 Kč každý, náklady na PC a kameru ve výši 32 370 Kč v roce 2021, náklady na autoškolu v roce 2022 ve výši 19 500 Kč a během studia na VŠ školné 52 800 Kč ročně (dva semestry a poplatek za rozdělení do dvou splátek). Soud přitom mezi výdaje žalobce nezapočítal nájemné ve výši 18 000 Kč měsíčně počínaje březnem 2022, neboť zde lze souhlasit s žalovaným, že mohl i nadále bydlet se svými rodiči, popř. formou spolubydlení s dalšími studenty, což je při studiu VŠ zcela obvyklé a běžné, tento výdaj soud tedy nehodnotí jako účelně vynaložený.

41. Ve vztahu k majetkové a příjmové situaci žalovaného nebylo v řízení peokázáno ničeho, navzdory poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které bylo dáno žalovanému dokonce dvakrát, a navzdory poučení, že pokud tyto nedoloží, bude postupováno ve věci podle § 916 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou majetkovou a příjmovou situaci nijak nedoložil (a ani netvrdil), vycházel soud z § 916 o. z. ve spojení s § 2 zákona o existenčním a životním minimu, kdy pro období od 12. 11. 2018 do 31. 3. 2020 se jednalo o částku 3 126 Kč, tzn. 25násobek činí 78 150 Kč, pro období od 1. 4. 2020 do 31. 3. 2022 činí životní minimum 3 860 Kč, tj. celkem 25násobek činí 96 500 Kč, pro období od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022 činí 4 250 Kč, tedy 25násobek činí 106 250 Kč.

42. Při směnném kurzu 1 EUR – 25, 940 Kč ke dni 12. 11. 2018 (počátek žalovaného období) činilo 300 EUR celkem 7 882 Kč, ke dni 13. 5. 2022 (konec žalovaného období) pak činil kurz 1 EUR – 24, 740 Kč, tedy 300 EUR činí 7 422 Kč. Matka žalobce uváděla, že měsíční výdaje žalobce odhaduje na částku 7 – 8 000 Kč měsíčně, kdy soud má za to, že se jedná spíše o částku výrazně podhodnocenou (a to rovněž s ohledem na provedené dokazování), neboť pouze školní obědy byly za 3 000 Kč, dále k tomu je potřeba vzít v potaz další stravu, ošacení, náklady na školní pomůcky, poplatek za florbal cca 1 000 Kč měsíčně, nájemné včetně služeb cca 13 100 Kč měsíčně, dále k tomu jednorázové náklady typu lyžařský výcvik, autoškola, doučování, osobní počítač a další, je zřejmé, že matka platila na výživu žalobce částku výrazně přesahující výživné, které žalobce žádá po žalované, když přitom navíc o žalobce osobně pečovala (osobní péče o dítě přitom částečně nahrazuje povinnost finanční). Je tak zjevné, že částka, kterou žalobce žádá po žalovaném, zdaleka není nepřiměřená nebo příliš vysoká, a to i kdyby soud vycházel z příjmů žalovaného daleko nižších, než z jakých vycházel za pomocí zákonné fikce výdělku dle § 916 o. z. Dítě má přitom právo na shodnou životní úroveň, jakou mají jeho rodiče, a to i když s jedním rodičem nebydlí.

43. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že za celé žalované období, tj. od 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022, je na místě výživné zvýšit, a to na částku 300 EUR měsíčně (výrok I.). Žalobce uváděl, že žalovaný jinak výživné 150 EUR měsíčně platí, dlužné výživné tak činí za toto období vždy 150 EUR měsíčně, celkem tak žalovaný zůstal dlužen 6 305 EUR, soud proto žalobci tuto částku přiznal (výrok II.). Pro úplnost soud uvádí, že v podání ze dne 14. 6. 2023 sice žalobce vyčíslil dlužné výživné ve výši 6 150 EUR, kdy tento výpočet neodpovídá žádanému dlužnému výživnému za období od 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022, k dotazu soudu při jednání 17. 10. 2023 však bylo žalobcem upřesněno, že se může v jeho podání jednat o chybný výpočet a žalobce trvá na zvýšení výživného na částku 300 EUR od 12. 11. 2018 do 13. 5. 2022, kdy tomuto odpovídá právě částka 6 305 EUR.

44. S ohledem na výši této částky byla určena pariční lhůta ve splátkách po 300 EUR měsíčně, pod ztrátou výhody splátek, vždy k 15. dni v měsíci počínaje právní mocí tohoto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátkou, které jsou tvořeny 8 úkony právní služby po 7 060 Kč při tarifní hodnotě 6 305 EUR (tj. 148 136 Kč při směnném kurzu 1 EUR = 23, 495 EUR ke dni převzetí zastoupení – 26. 4. 2023), a to dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to konkrétně písm. a) převzetí a příprava zastoupení (včetně nahlédnutí do spisu), písm. d) vyjádření ze dne 14. 6. 2023 (čl. 140), dne 25. 8. 2023 (čl. 151), ze dne 20. 9. 2023 (čl. 197), písemný závěrečný návrh (čl. 218), písm. g) účast na jednání dne 13. 7. 2023 (čl. 146), dne 7. 9. 2023 (čl. 191), dne 17. 10. 2023 (čl. 221), když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 2 této vyhlášky) a 8 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

46. Žalobci dále náleží náhrada nákladů řízení spočívající ve čtyřech náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony návrh ve věci samé, účast u ostravského soudu 6. 4. 2022 za účelem doplnění podání, vyjádření ze dne 20. 3. 2023 (čl. 67), účast při jednání dne 21. 2. 2023.

47. Celkové náklady žalobce ve výši 72 445 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokátky a náhrady jejích hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).