11 C 330/2017-287

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 8 420 Kč se samostatným příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 8 420 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně, dle německé úrokové uzance z částky 2 800 000 Kč od 30. 11. 2014 do 6. 7. 2016, z částky 7 260 Kč od 27. 10. 2015 do 6. 7. 2016, z částky 320 Kč od 12. 11. 2015 do 6. 7. 2016, z částky 520 Kč od 27. 11. 2015 do 6. 7. 2016, z částky 320 Kč od 16. 12. 2015 do 6. 7. 2016, tj. celkem s kapitalizovaným úrokem ve výši 539 441 Kč, a dále z částky 589 373 Kč od 7. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 184 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

I. Žalobce se elektronicky podanou žalobou dne 29. 11. 2017, ve znění její opravy a doplnění ze dne 6. 2. 2018, domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 420 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdil, že na základě ústní a emailové dohody průběžně financoval žalovanému materiál, práce a služby, prováděl práce a zapůjčoval techniku při stavební akci - Rekonstrukci domu ve vlastnictví žalovaného na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo] (dále také jen„ rekonstrukce domu žalovaného„ nebo„ stavba žalovaného“). Pro takto vzniklé pohledávky byl mezi účastníky sjednán, a to pro případ překročení dlužné částky 600 000 Kč, kapitalizující úrok ve výši 12 % ročně (počítáno v souladu s tzv. německou úrokovou uzancí dle v České republice běžné bankovní zvyklosti). Mezi účastníky probíhala po delší dobu jednání a těsně před tím, než by se nejdříve splatné pohledávky začaly promlčovat, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 22. 6. 2016, na kterou žalovaný reagoval tak, že dne 7. 7. 2016 uhradil žalobci částku 2,8 mil. Kč, která byla započtena na nejdříve splatnou část pohledávky (tedy na jistinu dluhu, mimo plnění poskytnuté po 29. 11. 2014 v žalované výši 8 420 Kč, a úroky z ní do dne 29. 11. 2014, kdy celková výše dluhu vč. úroků dosáhla částky 2,8 mil. Kč). Zůstatek žalované jistiny dluhu ve výši 8 420 Kč představuje platby v rozsahu částky 7 260 Kč, splatné dne 26. 10. 2015, za právní služby advokáta, které žalobce platil za žalovaného při reklamaci vad díla na stavbě žalovaného; v rozsahu částky 320 Kč, splatné dne 11. 11. 2015, za jednu hodinu práce v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod za jednání žalobce na Katastrálním úřadě ohledně geometrického plánu (dále také jen„ GP“); v rozsahu částky 520 Kč, splatné dne 26. 11. 2015 za jednu hodinu práce žalobce v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod. za vyzvednutí a doručení GP žalovanému a současně náklady ve výši 200 Kč za 2x paré GP á 100 Kč; a v rozsahu částky 320 Kč, splatné dne 15. 12. 2015, za jednu hodinu práce žalobce spočívající v konzultacích ohledně dokončení stavby žalovaného v dohodnuté sazbě 320 Kč/hod. Za od 29. 11. 2014 do 6. 7. 2016 žalobce současně požádal o přiznání smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 2,8 mil. Kč, jakož i z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 8 420 Kč, a to z jednotlivých částek této jistiny a po době jejich splatnosti, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy celkem činí takto kapitalizovaný úrok z prodlení, dle žalobce, částku 580 953 Kč. Dále požádal o přiznání téhož úroku z prodlení od 7. 7. 2016 do zaplacení z částky 589 373 Kč tvořené zůstatkem neuhrazené jistiny 8 420 Kč a shora vypočteným kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 7. 7. 2016 ve výši 580 953 Kč. V tomto směru žalobce odkázal na„ Přehled dluhu“ připojený k žalobě, z něhož se podává, že žalovaný ke dni provedení platby 2,8 mil. Kč dne 6. 7. 2016 celkově dlužil žalobci částku 3 388 230 Kč (včetně úroku) a po odečtu uhrazené částky činil celkový dluh žalovaného ke dni 7. 7. 2016 částku 589 373 Kč.

2. Rozsudkem pro uznání ze dne 25. 4. 2018, č. j. 11 C 330/2017-37, soud žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, vycházeje z toho, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku na základě fikce uznání nároku ve smyslu ust. § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný v poskytnuté lhůtě 30 dnů reagoval na výzvu soudu pouze doložením listinných důkazů, nikoliv však písemným vyjádřením ve věci samé k žalobě.

3. K odvolání žalovaného byl rozsudek pro uznání změněn tak, že se nevydává, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2019, č. j. 72 Co 372/2018-82, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2019. Z předchozího písemného pokynu odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2018 dále vyplynulo, že předmětem řízení nemá být pouze částka jistiny 8 420 Kč s příslušenstvím, nýbrž i samostatné příslušenství z částky 2,8 mil. Kč představované 12 % ročním úrokem z této částky za dobu od 30. 11. 2014 do 6. 7. 2016, který odpovídá částce 538 520,54 Kč, tedy celkem částka 546 940,54 Kč, čemuž má odpovídat i poplatková povinnost účastníků.

4. Dovolání žalobce proti shora cit. odvolacímu rozsudku bylo prvním usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2020, č. j. 33 Cdo 3879/2019-144, odmítnuto jako nepřípustné podle ust. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, když k příslušenství pohledávky (k požadovaným úrokům z prodlení) se nepřihlíží. K tomu Nejvyšší soud uvedl, že ač předmětem řízení byl vedle zaplacení částky 8 420 Kč (jistiny) i požadavek na zaplacení kapitalizujícího úroku ve výši 12 % p. a. dle německé úrokové uzance, nelze pochybovat o tom, že žalobce v řízení uplatňuje požadavek na„ vypořádání“ vztahů účastníků řízení, který je dán výkonem činnosti a dodávkou materiálu žalobcem žalovanému v období od 31. 1. 2010 do 15. 12. 2015, a tudíž uplatněné úroky z prodlení z dílčích částek tak nepředstavují samostatné nároky, odůvodněné jiným skutkem (skutkovým stavem), než tím, z něhož vzešel požadavek na zaplacení jistiny, nyní omezené tím, že žalovaný podstatnou část dluhu dne 7. 7. 2016 zaplatil.

5. Shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo k ústavní stížnosti žalobce zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. I. ÚS 1368/20, s tím, že bylo porušeno právo žalobce na přístup soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu odůvodnění tohoto nálezu vyplývá, že při opakované výměře soudních poplatků bylo soudy I. a II. stupně správně přihlédnuto k požadované výši skutečného plnění (i kapitalizovaných úroků) coby předmětu plnění, a jestliže tedy byly poplatky vyměřeny z částky 538 520,54 Kč (pozn. soudu – správně má být z částky 546 940,54 Kč), nelze považovat závěr Nejvyššího soudu, že v řízení jde o tzv. bagatelní částku, za přiléhavý. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že odepřel-li Nejvyšší soud v této věci žalobci přístup k dovolací instanci s odůvodněním, že předmět řízení nepřesahuje hranici stanovenou v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jedná se o ústavně nekonformní postup.

6. Po kasačním nálezu Ústavního soudu rozhodl Nejvyšší soud dalším usnesením ze dne 24. 2. 2021, č. j. 33 Cdo 2499/2020-581, kterým dovolání žalobce proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze odmítl dle ust. § 243c odst. 1 o. s. ř.

7. Během řízení účastníci jednali o možném mimosoudním vyřízení věci, avšak bezvýsledně.

8. V průběhu dalšího řízení žalobce doplnil, že v období od 30. 1. 2010 do 15. 12. 2015 poskytoval žalovanému, v souvislosti s rekonstrukcí domu žalovaného, kterou organizoval a převážně hradil, plnění v cenách či výších specifikovaných v Přehledu práce, služeb, materiálu a půjčovného, ze kterého je též patrné požadované rozlišení na práce, materiál a služby, případně hotovostní půjčky (dále jen„ Přehled“ nebo„ přehledová tabulka“). Konkrétně takto žalovanému zapůjčil, zakoupil materiál, zaplatil zaměstnancům a třetím stranám a poskytl jiná plnění za 7 678 155 Kč, přičemž od žalovaného obdržel ve všech splátkách částku 8 084 678 Kč (pozn. soudu - tedy navíc o 406 523 Kč). Žalobce sám si musel půjčovat peníze za v té době na trhu běžné úroky. Z výše sumarizované pohledávky žalobce rozlišil celkovou výši částek za druhově shodná plnění následovně, a to za pracovníky 4 045 073 Kč, za materiál 1 873 571 Kč, za amortizaci vybavení (včetně spotřebního materiálu a pohonných hmot) 671 097 Kč, za nářadí pro stavebníka 72 174 Kč, za půjčky 271 185 Kč, za úhrady třetím stranám 719 092 Kč a za firemní úkolovou práci 39 500 Kč. Sazby za hodinu práce a zapůjčení strojů, stejně jako sjednaná výše úroku 12 % p.a., byly mezi účastníky sjednány ústně a následně žalovaným konkludentně akceptovány v rámci pravidelného zasílání aktualizovaných verzí Přehledu (přehledových tabulek). Splatnost poskytovaných finančních prostředků žalovanému ze strany žalobce nebyla mezi účastníky explicitně sjednána, žalobce měl zájem na okamžitém splacení dlužné částky, což také po žalovaném požadoval. Dle žalobce se tedy žalovaný dostal do prodlení s každou jednotlivou součástí pohledávky okamžitě, tedy v den jejího vzniku. K žalované jistině dluhu 8 420 Kč, představující poslední poskytnuté plnění na podzim roku 2015 – administrativní práce spojené se stavbou žalovaného – reklamace fasády, jednání s katastrálním úřadem, zajištění GP (tj. 3 hodiny práce á 320 Kč) a náklady s tím spojené ve výši 7 460 Kč, doplnil, že částku 7 260 Kč za právní služby advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ohledně reklamace díla - fasády, které na domě žalovaného zhotovoval [jméno] [příjmení], žalobce hradil/platil prostřednictvím své [právnická osoba], [anonymizována tři slova] (dále jen„ [právnická osoba]“). Později k tomu žalobce tvrdil, že tato částka za právní služby vznikla na pokyn žalovaného, že [právnická osoba] ji tak zaplatila za žalovaného a že žalobce této své [právnická osoba] uvedenou částku 7 260 Kč uhradil.. Stejně tak žalobce na pokyn žalovaného pro něj provedl práci v hodinové sazbě 320 Kč, spočívající v jednání s katastrálním úřadem ohledně GP; dalších 320 Kč za vyzvednutí a doručení 2 kopií GP žalovanému a 200 Kč hotové výdaje za 2 stejnopisy GP á 100 Kč; a dalších 320 Kč za konzultace žalobce ohledně dokončení stavby žalovaného. K úročení dluhu žalobce doplnil, že účastníky bylo dohodnuto, že od 30. 11. 2014 až do zaplacení činí sjednaná úroková sazba 12 % ročně (kapitalizující se úrok spočtený dle německé úrokové uzance) z dlužné částky včetně úroku, a to pro všechny druhy poskytnutého plnění. Historicky pak bylo účastníky sjednáno, že dluh ve výši do 100 000 Kč (tzv. provozní kapitál) se v průběhu stavby neúročí, dlužná částka nad 100 000 Kč bude úročena do celkového dluhu 700 000 Kč sazbou 6 % ročně (kapitalizující se úrok spočtený dle německé úrokové uzance z dlužné částky včetně úroků) a nad 700 000 Kč sazbou 12 % ročně (též kapitalizující se úrok spočtený dle německé úrokové uzance z dlužné částky včetně úroků). Úročení začalo přibližně v lednu 2013, kdy žalovaný nebyl schopen hradit plnění, která mu žalobce poskytoval. Již od počátku byl postup výpočtu úroku stejný, tj. úrok se vypočítával z dlužné jistiny i předchozích úroků, žalovaný vůči tomuto nevznesl žádnou námitku, stejně jako vůči způsobu započítávání jeho plateb, tedy na nejdříve splatné dluhy, když žalovaného platby vždy hradily nejstarší neuhrazená plnění Toto úročení bylo sjednáno s ohledem na to, že žalobce již neměl dostatek vlastních prostředků na zapůjčení žalovanému zapůjčit, což vedlo k přerušení stavby od února 2013 do konce března 2013. Poté, co 28. 3. 2013 žalovaný snížil svůj dluh na 17 371 Kč, účastníci sjednali s ohledem na zadlužení žalobce, že od 29. 3. 2013 do konce výstavby bude činit úrok do 100 000 Kč stále 0 %, nad 100 000 Kč dluhu pak 12 % ročně. Od konce rekonstrukce stavby, kdy již žalovaný začal dům komerčně užívat a nebylo třeba tzv. provozního kapitálu k další výstavbě, bylo sjednáno, že se úročí kapitalizujícím se úrokem 12 % p. a. celá dlužná částka. Žalobce odmítl názor žalovaného, že by některé části úroku byly úroky z prodlení, u kterých dle platných předpisů nebylo možno sjednat smluvní výši. Dle žalobce se jednalo u veškerých položek plnění o smluvený úrok za to, že žalovaný nehradil bezprostředně. Dále vyslovil přesvědčení, že žalovaný platbou 2,8 mil. Kč dne 7. 7. 2016, kterou uhradil celou jistinu a úroky až do 30. 11. 2014, uznal svůj dluh, a to včetně úroků, a tudíž není třeba o jistině ani úrocích vzniklých do té doby vést dokazování.

9. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Potvrdil, že účastníci se v roce 2012 ústně dohodli na tom, že žalobce bude vykonávat funkci stavbyvedoucího a bude zodpovědný za rekonstrukci domu žalovaného, a žalovaný mu bude vyplácet sjednanou hodinovou mzdu dle množství času, který nad stavbou stráví s tím, že veškeré další náklady pak bude hradit v přímých cenách tak, aby žalovaného celá stavba vyšla co nejekonomičtěji. K tomu později doplnil, že účastníky dohodnutá hodinová sazba 320 Kč v roce 2012 se vztahovala ke stavebním pracím a stavebnímu dohledu, nebylo však domluveno, že jde o sazbu za cokoliv jiného. V důsledku špatného rozpočtování stavby a navyšování nákladů se žalovaný dostal v druhé části rekonstrukce do platební neschopnosti, načež mu v srpnu 2013 žalobce nabídl zapůjčit chybějící finanční prostředky. Ohledně této půjčky, jejíž maximální výše nebyla dopředu přesně specifikována, nebyla sepsána žádná smlouva, jednalo se o ústní dohodu. Půjčka byla realizovaná tím způsobem, že žalobce poskytoval finanční prostředky na pokračování realizace stavby, a žalovaný přislíbil dlužné částky splatit v nejbližší možné době, po navýšení hypotéčního úvěru. Posléze, kdy dluh žalovaného narůstal, mu žalobce oznámil, že hodlá uplatňovat úročení 12 % nad dlužnou částku 100 000 Kč, posléze nad dlužnou částku 600 000 Kč s tím, že první část dluhu od 100 000 Kč do 600 000 Kč se bude úročit„ pouze“ 6 %. Toto žalovaný od počátku odmítal, na takto požadovaných úrocích se s žalobcem nikdy nedohodl. Tuto stanovenou výši úroku si určil žalobce jednostranně sám, ačkoliv žalovaný se výslovně několikrát vyjádřil, že ji neakceptuje, tato skutečnost musela být žalobci známa a byl s tím seznámen. Požadovanou výši úroku dále označil žalovaný za rozpornou s dobrými mravy a se zákonem, stejně jako žalobcem požadované zaplacení úroků z úroků s tím, že ani žádná dohoda o sjednání úroků z úroku mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaný potvrdil, že mu žalobce průběžně zasílal aktualizované verze Přehledu (přehledové tabulky), rozporoval však metodiku Přehledu, kterou označil za netransparentní. Namítl, že jím uhrazenou částkou 2,8 mil. Kč dne 7. 7. 2016 již byla pokryta veškerá dlužná pohledávka žalobce za žalovaným (tedy plně zaplatil dlužnou částku jistiny dle přehledové tabulky ve výši 2 404 345 Kč), a zbylá částky úhrady tedy náležela na případné úroky. Současně akcentoval, že touto úhradou nikdy neuznal žádnou pohledávku žalobce z titulu požadovaných úroků, neboť opakovaně žalobci uváděl, že žalobcem určenou výši dluhu neuznává, že byl ochoten uhradit pouze část dluhu, nikoliv však žalobcem tvrzenou výši. Za nedůvodný označil i žalobní požadavek na úhradu samotné jistiny tvrzeného zůstatku dluhu ve výši 8 420 Kč, k čemuž rozsáhle argumentoval a dále namítl promlčení žalobního nároku na zaplacení údajně sjednaných úroků. Ke konci řízení vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného ohledně části jistiny dluhu ve výši 7 260 Kč, představující odměnu advokáta, který poskytoval právní služby [právnická osoba] a nikoliv žalovanému, a námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce ohledně případných dluhů ze stavby, neboť generálním zhotovitelem rekonstrukce stavby žalovaného byla [právnická osoba], žalovaný po celou dobu provádění stavby se žalobcem jednal jako se zástupcem firmy [příjmení], a žalobu měla podat tato společnost žalobce a nikoliv žalobce coby fyzická osoba.

10. Po skutkové stránce účastníci učinili při jednání dne 5. 9. 2022 výslovně nesporným, že stavbu rodinného domu žalovaného zhotovovala [právnická osoba], [anonymizována tři slova], jejímž jednatelem a společníkem je žalobce (viz rovněž výpis z OR jmenované společnosti), a že žalovaný převzal od žalobce stejnopisy geometrického plánu. Při předchozím jednání dne 9. 3. 2022 pak žalovaný nesporoval, že mu byla doručena písemná předžalobní výzva žalobce ze dne 22. 6. 2016.

11. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že z poskytnutého plnění žalovanému celé období od 30. 1. 2010 do 15. 12. 2015 v souhrnné výši 7 678 155 Kč (bez úroku) žalovaný postupně vrátil žalobci částku v souhrnné výši 8 084 678 Kč (viz tabulka pod označením Přehled práce, služeb, materiálu a půjčovného za období od 30. 1. 2010 do 7. 7. 2016), kdy poslední úhradu na dluh, jehož jistina ke dni 6. 7. 2016 činila částku 2 404 345 Kč a vyčíslené úroky částku 983 982 Kč (viz další tabulka pod označením Přehled dluhu, připojená k žalobě), žalovaný provedl dne 7. 7. 2016, a to bezhotovostním převodem částky 2, 8 mil. Kč na účet žalobce (viz výpis z účtu žalobce č. ú. [bankovní účet]), kdy k datu 6. 7. 2016.

12. Posledním listem ze stavebního a montážního deníku stavby žalovaného, list č. 157295, že k ukončení stavebních prací na domě žalovaného ze strany zhotovitele, [právnická osoba], došlo v prosinci 2013.

13. K žalované jistině dluhu ve výši 8 420 Kč, konkrétně k požadovanému palmáre advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 7 260 Kč a hodině práce žalobce pro žalovaného spočívající v reklamaci vad díla na stavbě žalovaného, bylo prokázáno, že emailem ze dne 1. 3. 2014, 15:34, žalobce zaslal žalovanému, mimo jiné (viz níže), první žalobcem odpracované hodiny na řešení získání části odměny vydané [anonymizováno] (viz email žalobce z 1. 3. 2014). Žalovaný reagoval emailem z 3. 3. 2014, 11:49:14, ve kterém poděkoval žalobci za iniciativu ohledně prací [anonymizováno] a dotazoval se jej, zda tedy bude žalobce ohledně [anonymizováno] kontaktovat advokáta (viz email žalovaného z 3. 3. 2014). Na to v emailu z téhož dne, ve 21:06, žalobce uvedl, že ohledně kontaktování advokáta si není jistý, že je potřeba vymyslet, jak se bude řešit případné vymožení peněz, resp. práce žalobce na tom (viz email žalobce z 3. 3. 2014). V emailové reakci žalovaný téhož dne ve 21:19 sdělil, že stran odměny neví, domníval se, že hodinová, a že samozřejmě uhradí honorář advokáta za sepsání; současně se dotazoval se žalobce, co navrhuje a že by to chtělo každopádně konzultaci s dotyčným advokátem (viz email žalovaného z 3. 3. 2014). Dne 6. 6. 2014 v 9:07 žalobce zaslal email svému právnímu zástupci k průběhu výzvy [anonymizováno], zda se má u něj zastavit, aby to probrali. Na to PZ téhož dne v 14:11:59 sděluje žalobci, že úspěšnost žaloby vůči [anonymizováno] je nízká (viz cit. emaily z 6. 6. 2014). Téhož dne v 15:00 oznamuje žalobce emailem žalovanému, že na základě telef. domluvy s advokátem, bude podána žaloba příští týden (viz email žalobce z 6. 6. 2014) Objednávkou zednických prací ze dne 11. 4. 2013 bylo prokázáno, že u podnikající fyzické osoby [jméno] [příjmení] objednala zednické práce na dokončovaném domě žalované [právnická osoba]. Emailovou korespondence účastníků za období od 26. 10. 2015 do 2. 11. 2015 bylo prokázáno, že žalobce dne 26. 10. 2015, 14:06, sdělil žalovanému, že by potřeboval dořešit taky odměnu [anonymizováno], na kterou mu on dnes poslal fakturu dle přílohy emailu. V 16:02:05 žalovaný reagoval, že má platit [anonymizováno] 7,5 tis. Kč, ač to se [anonymizováno] skončilo na mrtvém bodě. Na to emailová reakce žalobce, vepsaná do textu emailu žalovaného z 26. 10. 2015, 16:02:05, že [anonymizováno] to po něm, resp. po firmě žalobce, která figurovala v dokumentech se [anonymizováno], už chce. V dalším emailu z 27. 10. 2015, 17:20:10, žalovaný sdělil žalobci, že zatím neměl žádné hmatatelné info o sporu se [příjmení]; že nemá absolutně ponětí, jaká práce se vynaložila ta takovou (nemalou) částku a že jde o vyhozené peníze, které nepřinesly absolutně nic; že dnes volal [anonymizováno], který mu odmítl říct jakékoliv podrobnosti, neboť má smlouvu uzavřenou se žalobcem, že [anonymizováno] nechce potvrdit ani částku, ani co vlastně bylo ve věci provedeno; že žalovaný to chce znát, neboť 7,5 tis. je skutečně vysoká částka. Na to emailová reakce žalobce, opět vepsaná do textu emailu žalovaného z 26. 10. 2015, 17:20:10, že uvedená částka zahrnuje [anonymizováno] práci a jeho táty se sepsáním dopisu [anonymizováno] a konzultace nad jeho odpovědí; že žalobce by byl spíše pro pokračování sporu, tj. podání žaloby, a že to byl právě žalovaný, kdo rozhodl, že se do žaloby nepůjde, a jelikož by soudní vymožený výsledek šel žalovanému, tak také nejen náklady na [anonymizováno], ale i náklady na žalobce, by šly za žalovaným. V dalším emailu z 2. 11. 2015, 20:44, žalovaný sdělil žalobci, že pokud má platit 7,5, chce vědět přesně za co a ne, že mu k tomu [anonymizováno] nemůže nic říct ani ukázat fakturu. Na to emailová reakce žalobce, vepsaná do textu emailu žalovaného z 2. 11. 2015, 20:44, že na faktuře [anonymizováno] je uvedeno 3 hodiny á 2 000 Kč). Fakturou č. 2015 ze dne 26. 10. 2015 ve spojení s přílohou k této faktuře - vyúčtování právních služeb - vymáhání pohl. za [anonymizována dvě slova], bylo prokázáno, že advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyúčtoval svému klientovi, [právnická osoba], za poskytnuté právní služby v období II. čtvrtletí 2014 odměnu ve výši 7 260 Kč vč. DPH, splatnou dne 9. 11. 2015. Příjmovým pokladním dokladem [číslo] ze dne 29. 10. 2015 bylo prokázáno, že [právnická osoba] uvedeného dne přijala od žalobce částku 7 260 Kč (6 000 Kč + 21 % DPH). Jako účel platby byla uvedena„ Platba za [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“. Listinnými důkazy, uvedenými v tomto bodě rozsudku, bylo tedy prokázáno, že náklady, které vznikly [právnická osoba] za její právní zastoupení advokátem [anonymizována dvě slova] ve výši 7 260 Kč, v souvislosti s vymáháním pohledávky (k němuž dal podnět žalovaný) ve prospěch jmenované společnosti za jejím subdodavatelem ([jméno] [anonymizováno]) ohledně rekonstrukce stavby žalovaného, a které advokát vyúčtoval této společnosti, žalobce své [právnická osoba] uhradil. Žalobce však neprokázal, a to i přes procesní poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), že by úhradou právě této částky své [právnická osoba] poskytl plnění žalovanému.

14. K zůstatku žalované jistiny dluhu bylo prokázáno emailovou korespondencí účastníků z listopadu 2015, že žalovaný dne 10. 11. 2015, 10:58, sdělil žalobci, že bude nutno provést aktualizaci GP. Ve 12:06 reagoval žalobce dotazem na žalovaného, zda bude chtít další paré. Na to ve 12:22:05 sdělil žalovaný, že další paré nebude od věci. Ve 16:21 se žalobce dotazoval žalovaného, zda se má zastavit na KÚ a zda má od geodeta přiobjednat ještě nějaké paré pro žalovaného. V 16:34:42 žalovaný odpověděl, že pokud se tam žalobce zastaví, tak by to bylo dobré a že děkuje. V 16:45 žalobce uvedl, že se tam snad odpoledne zastaví a znovu se dotázal na další paré. V 17:06 žalovaný odpověděl, že pokud se to vyřeší, tak další paré zatím nepotřebuje, když tak požádá geodeta [anonymizováno] [příjmení] o vytvoření ad hoc. Emailem z 11. 11. 2015, 11:44, žalobce sdělil žalovanému, že byl na katastru, strávil tam hodinu, a že je nutný originál GP atd. Ve 13:12 žalovaný uvedl, že GP nenašel. Ve 14:27 žalobce vyzval žalovaného, aby našel svůj originál GP s tím, že pokud ho nenajde, tak mu zapůjčí svůj originál GP, který mu nechá ve schránce zítra odpoledne. Na to ve 14:27 a 20:26 žalovaný sdělil, že bohužel on skutečně GP nemá, a požádal žalobce, aby mu ho hodil do schránka, že dodělání pak zařídí od [příjmení]. Z další emailové korespondence účastníků od 23. do 11. 12. 2015 bylo prokázáno, že žalovaný vyzval žalobce k zajištění GP od geodeta [anonymizováno] [příjmení], že otec žalobce tyto GP u geodeta zajistil a žalobce žalovaného informoval o ceně za kus cca 100 Kč, že žalovaný požádal žalobce o 2 paré GP a následně mu dne 11. 12. 2015 za jejich dodání poděkoval. Těmito listinnými důkazy lze mít za prokázáno, že žalobce, dle emailové dohody účastníků, poskytl žalovanému plnění spočívající v zajištění a dodání 2 ks paré GP žalovanému a předání aktualizovaného GP příslušnému katastrálnímu úřadu (nerozhodno, zda GP předal na KÚ sám žalobce či jeho otec).

15. Skutečnost, že si účastníci sjednali hodinovou sazbu práce žalobce pro žalovaného ve výši 320 Kč, prokazuje jejich emailová komunikace z 3. 5. 2012, 13:39 a 14:06, kdy žalobce v čase 13:39 oznámil žalovanému sazbu hodinové práce 320 Kč a žalovaný v čase 14:06 potvrdil žalobci, aby si tyto hodiny psal (viz emaily účastníků z 3. 5. 2012).

16. Emailovou komunikací účastníků ze dne 24. 5. 2012 bylo prokázáno, že prvotní verzi Přehledu (excelové přehledové tabulky), obsahující přehled prací, služeb, materiálu a půjčovného, s vyčíslením hodinové sazby práce 320 Kč a ceníkem jednotlivých položek, žalobce zaslal žalovanému v příloze svého emailu z uvedeného dne 24. 5. 2012, 12:50, přičemž žalovaný jej kvitoval emailem z téhož dne ve 13:29 hod., když v něm uvedl„ Super, takhle jsem si to přesně představoval“. Další aktuální verzi Přehledu zaslal žalobce žalovanému v příloze emailu ze dne 21. 12. 2012 s vyčísleným stavem dluhu ke dni 21. 12. 2012 na částku 2 872 826 Kč a s dovětkem, že práce na stavbě žalovaného jsou přerušeny do 7. 1. 2013 (viz email žalobce ze dne 21. 12. 2012). Dalšími emaily ze 7. 1. 2013 bylo prokázáno pouze to, že stavba pokračovala a že si účastníci dojednávali detaily rekonstrukce. V příloze emailu ze dne 11. 1. 2013, 14:43, žalobce zaslal žalovanému rozpracovaný aktuální výkaz výměr ohledně chybějících prací a další aktualizovaný Přehled (další ecxelovou přehledovou tabulku), na což žalovaný reagoval téhož dne v 14:55 emailem, v němž žalobci poděkoval, že to postupuje na všech frontách (viz emaily účastníky ze dne 11. 1. 2013). V emailech ze 17. 1. 2013 účastníci řešili problém s fakturací [anonymizováno] a žalovaný sděloval, že zašle žalobci nějaké peníze, neboť se blíží domluvený limit 600 tis. Kč (viz emaily účastníky ze dne 11. 1. 2013). Dne 24. 1. 2013, 16:57, zaslal žalobce žalovanému další aktualizovanou verzi Přehledu (excelovou přehledovou tabulku) s poznámkou, že domluvená půjčka byla překročena. Na to reagoval žalovaný v 17:37, že se nedá nic dělat, že dohoda bude určitě dodržena a přesah uhradí po čerpání peněz (viz emaily účastníky ze dne 24. 1. 2013). V emailu ze dne 28. 1. 2013, 22:19, žalobce připomněl žalovanému překročení výše limitu půjčky 600 tis. Kč a zaslal mu další aktualizovanou verzi Přehledu (viz email žalobce z 28. 1. 2013). Touto emailovou korespondencí účastníků bylo tedy prokázáno, že žalobce průběžně zasílal žalovanému aktualizované verze Přehledu formou excelových přehledových tabulek, které po shora uvedené období neobsahovaly úročení, přičemž žalovaný jejich zasílání uvítal.

17. K žalobcem tvrzenému sjednání způsobu a výše úročení od roku 2013 bylo další emailovou korespondencí účastníků od 19. 2. do 26. 2. 2013 prokázáno, že žalobce dne 19. 2. 2013 ve 21:53 sdělil žalovanému, že se snaží vymyslet parametrizaci/automatizaci finančního stavu mezi účastníky, neboť půjčka žalobce žalovanému 600 tis. Kč byla překročena o více než 213 tis. Kč, a aby to žalobci dělalo těch cca 6 % p. a. (viz email žalobce ze dne 19. 2. 2013). Na to žalovaný dne 20. 2. 2013 uvedl, že nechápe, co tím žalobce myslel, a žádá o vysvětlení. Žalobce téhož dne v 10:20 a 11:04 reagoval, že domluva, představa, zažitá zvyklost byla, že když se stav financí žalovaného dostane ke 100 tis. Kč, tak žalovaný zaplatí (nebude-li rozporovat objem prací). Vše nad 100 tis. by mělo přinášet žalobci jistých 6 % p. a. Žalobce uvedl, že již dříve sděloval žalovanému, že mu může pomoci 600 tis. a půjčit je tak, aby z toho měl obdobný výnos. Dále uvedl, že žalovaný mu méně než 100 tis. naposledy dlužil 19. 12. (tedy vyčerpal tzv. provozní kapitál), a nyní je přesah téměř mil. Kč. Zdůraznil, že jde pouze o to, jak šikovně parametrizovat a následně žalovanému předkládat, aby to žalovaného motivovalo splácet včas. Tzn. do částky 600 tis. Kč, aby se úrok počítal 6 %, a z částky toto přesahující (mimo tzv. provozní kapitál, který je bez úroku), aby se úrok počítal s úrokovou mírou penalizující překročení dohody, kterou žalobce navrhl dvojnásobnou, tzn. 12 %. Tedy, že 12 % se bude úročit pouze částka nad rámec dohody, tedy nad 700 tis. Kč. V emailu žalobce podal žalovanému rovněž report ze stavby. Na to žalovaný téhož dne reagoval tak, že se vším souhlasí, až na tu 12 % penalizaci (viz emailová komunikace účastníků ze dne 20. 2. 2013). V příloze emailů ze dne 22. 2. a 25. 2. 2013 zaslal žalobce žalovanému další aktualizované verze Přehledu, aby žalovaný viděl, že provozní kapitál byl akorát vyčerpán (viz email žalobce z 22. 2. 2013 včetně přílohy), a že aktualizovaná verze Přehledu z 25. 2. 2013 obsahuje v sešitu„ Celkový stav“ i vyčíslený celkový dluh vč. úroků dle domluvy (viz email žalobce ze dne 25. 2. 2013 včetně přílohy). Následoval email žalovaného z 26. 2. 2013, 13:38, kterým se žalovaný dotazoval žalobce na záležitost nesouvisející s Přehledem; na aktuální verzi Přehledu žalovaný tímto emailem nijak nereagoval (viz email žalovaného z 26. 2. 2013). Výše uvedenou emailovou korespondencí účastníků bylo tedy prokázáno, že žalobce navrhl žalovanému sjednání úroku ve výši 12 % ročně za zapůjčení finančních prostředků žalovanému žalobcem nad částku 700 tis. Kč, kterou však žalovaný nejenže neakceptoval, ale výslovně ji odmítl.

18. Žalobcem tvrzené sjednání úročení nebylo prokázáno ani emailovou korespondencí účastníků z března 2013, kdy přílohu emailů žalobce, adresovaných žalovanému, byly opět aktualizované verze Přehledu, k nimž se žalobce, ohledně úročení, explicitně vyjádřil v jediném emailu z 26. 3. 2013, 16:05, v němž potvrdil, že dál budou účastníci držet klasicky 100 tisícový provozní kapitál neúročený. V emailu z 6. 1. 2014, 5:21 PM, žalovaný zopakoval, že 12 % úročení je nestandardně vysoké (viz email žalovaného z 3. 1. 2014). Tedy ani tímto emailem žalobcem navrhovanou výši úroku dodatečně neakceptoval, naopak se k ní opakovaně vyjádřil odmítavě.

19. Rovněž tak další emailová korespondence účastníků z března 2014 a roku 2015 tvrzené úročení neprokazuje. V příloze emailu z 1. 3. 2014, 15:34, žalobce zaslal žalovanému [příjmení] obsahující aktuální stav rekapitulace se započítáním úroků z prvních 100 tis. Kč od doby, kdy to přestal být provozní kapitál, ale zřejmá půjčka, a také první žalobcem odpracované hodiny na řešení získání části odměny vydané [anonymizováno], na což reagoval žalovaný emailem z 3. 3. 2014, 11:49:14, kterým poděkoval žalobci za iniciativu ohledně prací [příjmení]; dále sdělil, že se hypotéka zasekla a že se momentálně nemůže podívat na žalobcův Excel z technických důvodů (viz emaily účastníků z 1. 3 a 3. 3. 2014). V emailu ze dne 13. 7. 2015, 12:48, žalovaný označil 12 % úrok za nemorální a žalobce upozornil, aby to, co žalovaný pošle, snižovalo dluh. V emailu z 15. 12. 2015, 1:18 PM, žalovaný opět vyslovil nesouhlas s úrokem 12 %, který jednostranně vymyslel žalobce (viz emaily žalovaného z 13. 7. a 15. 12. 2015).

20. Dodatečnou akceptaci žalobcem navrženého úročení ze strany žalovaného neprokázala ani emailová komunikace účastníků z roku 2016 a 2017. Na emaily žalobce z 25. 4. 2016, 23. 5. a 30. 5. 2016, v nichž žalobce žalovanému sděluje, že úrok 12 % představuje domluvenou, resp. akceptovanou úrokovou míru (viz cit. emaily žalobce z 25. 4. a 30. 5. 2016), žalovaný reaguje emaily z 23. 5. 2016 a 29. 6. 2016, ve kterých znovu vyjadřuje nesouhlas s úrokem požadovaným a vyčísleným žalobcem, a sděluje, že na dluh uhradí 2,8 mil Kč a dalších 200 tis. Kč ve splátkách (viz cit. emaily žalovaného z 23. 5. a 29. 6. 2016). V emailové komunikaci z 30. 6. 2016 žalovaný výslovně žalobci sdělil, že nad částku 2,8 mil. Kč, kterou žalobci pošle z advokátní úschovy, zbytek dluhu neuznává, a je schopen se bavit o dodatečné úhradě v dříve sděleném limitu (viz emaily z 30. 6. 2016). V dalším emailu z 9. 3. 2017 žalovaný v čase 11:23:17 sdělil žalobci, že vše, co si od něj půjčil, již splatil včetně dalších plnění od žalobce; znovu zopakoval, že je ochoten žalobci zaplatit dalších max. 200 tis. Kč a že neuznává žalobcem jednostranně nastavené úroky. V čase 12:20:46 téhož dne žalovaný dále emailem žalobci sdělil, že částka 2,8 mil. Kč zahrnuje několik set tisíc Kč za„ způsobení škod“, a že aktuálně nepošle už ani korunu navíc; dále zopakoval, že část dohody o úrocích si žalobce stvořil jednostranně sám a že to svědčí o zneužívání situace žalovaného (viz cit. emaily žalovaného z 9. 3. 2017).

21. Ani výpověďmi svědků, navržených žalobcem, nebylo prokázáno žalobní tvrzení o sjednání výše úroku 12 % ročně nad částku 700 tis. Kč, ani o způsobu úročení (tzv. přičitatelnosti úroku k jistině). Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], pracující na rekonstrukci domu žalovaného coby zaměstnanec [právnická osoba], potvrdil, že vytvořil matematický vzorec výpočtu úroku, tvořícího součást aktualizovaných verzí Přehledu, zasílaných žalovanému, a zřejmě i sestavoval listinu obsahující tento výpočet, do něhož zadával vstupní parametry včetně výše úroku sdělené mu žalobcem. Neměl však žádné přímé poznatky k tomu, jak žalovaný na výpočet reagoval, a taktéž si ani nevybavil, jak žalovaný vlastně reagoval na samotný Přehled obsahující úročení. Svědek [jméno] [příjmení], kamarád žalobce a tehdejší zaměstnanec [právnická osoba], potvrdil, že stavbu žalovaného nakonec ze svého doplácel žalobce, který si na některé části musel i sám půjčovat, přičemž žalovaný mu to měl vrátit po dokončení svého podnikatelského záměru, který měl generovat zisk, a že žalovanému byly zasílány přehledové tabulky, které nerozporoval. Ani tento svědek však nevěděl, jaké úročení bylo mezi účastníky dohodnuto, a rovněž si nevybavil, zda v průběhu předmětné stavby žalovaný někdy vyjádřil výhrady vůči způsobu výpočtu úroku.

22. Další důkazy, prokazující žalobcem tvrzenou dohodu účastníků o sjednání smluvního úroku i způsobu úročení (tzv. přičitatelnost úroku k jistině a z takto navýšené jistiny další úročení), žalobce, i přes opakovaná procesní poučení soudem ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., nenabídl, a ohledně tohoto sporného tvrzení tak v řízení neunesl důkazní břemeno.

23. Dopisem označeným jako„ Předžalobní výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne 22. 6. 2016, kterou žalovaný dle nesporného prohlášení obdržel, bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 2 404 345 Kč spolu s úroky v tvrzené sjednané výši, jejichž aktuální výše ke dni sepisu výzvy činila 968 010 Kč, a to do 30. 6. 2016, s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu (viz dopis právního zástupce žalobce ze dne 22. 6. 2016), přičemž žalovaný plnil v rozsahu částky 2,8 mil. Kč dne 7. 7. 2016, jak je uvedeno již ve skutkovém zjištění pod bodem 11. tohoto rozsudku.

24. Smlouvou o služební kreditní kartě reg. č. 0099004602524 ze dne 15. 11. 2012 a výpisem z kreditního účtu č. [bankovní účet] za září 2013, které doložil žalobce, bylo prokázáno pouze to, že [právnická osoba], zastoupená žalobcem coby jednatelem, a [právnická osoba] uzavřeli tuto smlouvu, kdy číslem účtu ke kreditně kartě je číslo [bankovní účet], a že v září 2013 proběhly na tomto kreditním účtu bezhotovostní převody).

25. Ani z dalších provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

26. Zbylé důkazní návrhy účastníků (provedení dalších výpovědí a listinných důkazů), soud z důvodu nadbytečnosti, event. nerozhodnosti, při jednání dne 9. 1. 2023 zamítl, neboť měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci, prokazování dalších skutečností je s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci nerozhodné, a navíc žalobce ani na provedení dalších navržených svědeckých výpovědí pak navíc žalobce ani netrval.

27. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování, lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce na základě ústní a emailové dohody účastníků průběžně od roku 30. 1. 2010 do 15. 12. 2015 financoval žalovanému materiál, práce a služby, prováděl práce a zapůjčoval techniku v souvislosti s rekonstrukcí domu žalovaného, včetně zapůjčení osobní půjčky, kdy za celé uvedené období mu poskytl finanční plnění v celkové hodnotě 7 678 155 Kč (až na částku 7 260 Kč), které mu žalovaný postupně uhradil v souhrnné výši 8 084 678 Kč. Splatnost žalobcem poskytovaných finančních prostředků žalovanému nebyla mezi účastníky sjednána, postupné úhrady žalovaného se měly započítávat na jeho nejstarší dluhy vůči žalobci. Dohoda účastníků o sjednání smluvního úroku i způsobu úročení (tzv. přičitatelnost úroku k jistině a z takto navýšené jistiny další úročení), nebyla žalobcem prokázána, stejně jako povinnost žalovaného k úhradě zůstatku žalované bagatelní jistiny dluhu v rozsahu 7 260 Kč za palmáre advokátovi, který poskytl právní služby třetímu subjektu ([právnická osoba]). Poslední úhradu na dluh, jehož jistina ke dni 6. 7. 2016 činila částku 2 404 345 Kč a žalobcem vyčíslený kapitalizovaný úrok 968 010 Kč, žalovaný na písemnou výzvu žalobce ze dne 22. 6. 2016 provedl platbou 2,8 mil. Kč dne 7. 7. 2016, kterou doprovodil výslovným emailovým prohlášením, že nad tuto částku 2,8 mil. Kč další dluh (úročený žalobcem) neuznává.

28. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ust. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), soud aplikoval na věc jak úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), tak úpravu o. z. účinného od 1. 1. 2014, neboť žalobce poskytoval žalovanému různá plnění jak před datem 312. 12. 2013, tak i po tomto datu. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu, neboť žalobce byl na základě ústních dohod mezi účastníky ve smyslu ust. § 657 obč, zák., resp. od 1. 1. 2014 ve smyslu ust. § 2391 a násl. o. z., subjektem, jenž poskytoval žalovanému různá plnění spočívající ve financování stavby žalovaného, resp. mu zapůjčoval peníze na financování stavby, zahrnující i jeho odměnu za různé činnosti, které byl žalovaný povinen žalobci vracet, a to s výjimkou částky 7 260 Kč představující odměnu advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za právní služby, které tento advokát poskytl třetímu subjektu, [právnická osoba], a ohledně níž žalobce neprokázal, že zpětnou úhradou této částky své společnosti poskytl plnění žalovanému. Tedy pouze v rozsahu této částky není žalobce ve věci aktivně legitimován a rovněž ani žalovaný není pasivně legitimován, nicméně v tomto sporu není nedostatek uvedené legitimace rozhodující (viz níže).

29. Žalovaný po ukončení poskytování plnění ze strany žalobce (poslední plnění poskytnuto v prosinci 2015) uhradil na žalobcem vyčíslenou výši dluhu, jehož jistina ke dni 6. 7. 2016 činila částku 2 404 345 Kč a vyčíslené úroky částku 983 982 Kč, dne 7. 7. 2016 celkem 2,8 mil. Kč s tím, že neuznává zbytek dluhu, tj. další žalobcem kapitalizované úroky, tedy výslovně zpochybnil zbývající část dluhu. Při žalobcem uvedeném sjednání přednostního vyrovnání nejstarších dluhů (které žalovaný nerozporoval, resp. se jej sám v emailové komunikaci účastníků dožadoval) a současném neprokázaní žalobcem tvrzené existenci dohody účastníků o sjednání výše úroku 12 % p. a. přičitatelnosti úroku k jistině dluhu a následného dalšího úročení, tak byla provedenou platbou 2,8 mil. Kč žalovaným v plném rozsahu uhrazena jistina dluhu, tj. včetně zažalované částky 8 420 Kč, když žalobce nebyl oprávněn jednostranně započítat uvedenou platbu na smluvní úrok, jehož existenci v řízení neprokázal. S ohledem na to je pak bezpředmětnou otázka věcné legitimace účastníků k této části žalobního nároku, neboť jej žalovaný uhradil platbou ze dne 7. 7. 2016. Uvedenou platbou žalovaný pokryl i část žalobcem vyčíslených úroků ve výši 395 655 Kč (rozdíl částek 2,8 mil. Kč a 2 404 345 Kč), na zbylé požadované úroky žalobci nárok nevznikl, neboť ohledně nich, jak je konstatováno již shora, neprokázal smluvní dohodu účastníků. V tomto směru je pak nerozhodné, zda vůbec a případně co konkrétně uznal žalovaný provedením platby 2,8 mil. Kč ve smyslu dle ust. § 2054 ve spojení s § 2053 o. z., když platbou uhradil celý zůstatek dlužné jistiny (bez úroků) a část požadovaných úroků. Tudíž nezbyla ani žádná část jistiny dluhu, kterou by žalovaný provedenou platbou mohl konkludentně uznat ve smyslu ust. § 2504 o. z., podle kterého se uznává právě zbytek dluhu, nikoliv to, co již bylo plněno, přičemž uznání při plnění úroků dle § 2054 odst. 1 o. z. se vztahuje výlučně na jistinu, nikterak ale již na plněné úroky (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017, či ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019). Z důvodu spočívajícího v neprokázání smluveného úročení je pak nevýznamné i žalovaným podpůrně namítané promlčení neuhrazených smluvních úroků, tj. dalšího žalobcem nárokovaného peněžitého plnění, a to ať již dle § 100 a § 101 obč. zák. nebo dle § 609, § 619 odst. 1, 2 a § 629 o. z.

30. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti rozsudku pro uznání ve výši 27 348 Kč a odměny za zastoupení žalovaného advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1993 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“), kdy sazba odměny je stanovena z tarifní hodnoty 546 940,54 Kč (součet žalované jistiny v částce 8 420 Kč a samostatného příslušenství z částky 2,8 mil. Kč představované 12 % ročním úrokem z této částky za dobu od 30. 11. 2014 do 6. 7. 2016 v částce 538 520,54 Kč), a to za 12 úkonů právní služby á 10 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu dne 22. 3. 2018, mimosoudní jednání s protistranou za účelem smírného řešení věci, odvolání proti rozsudku pro uznání, účast u odvolacího soudu dne 23. 1. 2019, 3x písemné vyjádření ve věci samé ze dne 27. 3. 2020, 13. 6. 2022 a 26. 7. 2022, 4x účast u jednání soudu dne 9. 3. 2022, 15. 6. 2022, 5. 9. 2022 a 9. 1. 2023), 12x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 27 216 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 184 164 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).