11 C 34/2021-64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 313 432,98 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 155 366,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 29. 1. 2021 do zaplacení.

II. Co do částky 158 066,44 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 11 665,25 Kč od 8. 12. 2015 do 17. 2. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 24 724,25 Kč od 18. 12. 2015 do 17. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 158 066,44 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně a úroku ve výši 8,9% ročně z částky 310 429,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen jako„ [příjmení]“), uzavřela dne 8. 12. 2015 s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej počínaje dnem 15. 1. 2016 v 96 měsíčních splátkách ve výši 7 621,19 Kč, které se skládaly z platby jistiny, úroku a poplatků, úrok byl úročen sazbou 8,9 % p.a. [příjmení] žalovanému úvěr poskytla, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto [příjmení] prohlásila dopisem ze dne 17. 2. 2020 úvěr za splatný v celé výši, jelikož žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dlužný úvěr dosud neuhradil. [příjmení] postoupila danou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobkyni. Pohledávka žalovaného se skládá z dlužné jistiny ve výši 310 429,49 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti, tj. nesplaceného úroku v dlužných splátkách, ve výši 11 665,25 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 003,49 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 1. 2021 ve výši 24 724,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 310 429,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 8,9 % p.a. z částky 310 429,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný dluh i přes výzvu žalobkyně neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl v plném rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Nesporoval, že dne 8. 12. 2015 podepsal smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] s [příjmení], úvěr mu byl poskytnut ve výši 500 000 Kč a měsíční splátka počínaje dnem 15. 1. 2016 činila 7 621,19 Kč a [příjmení] postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně však netvrdila ani nedoložila, jakým způsobem [příjmení] prověřovala úvěruschopnost žalovaného, důkazní břemeno přitom leží na žalobkyni. Je tak nutné nahlížet na smlouvu o úvěru jako na smlouvu absolutně neplatnou. Ze strany žalovaného již došlo k částečné úhradě dlužné částky, žalobkyně by tedy měla doložit, jakou přesnou částku již žalovaný [příjmení] uhradil.

3. K tomu žalobkyně doplnila, že žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. V případě žalovaného jako klienta v zaměstnaneckém poměru [příjmení] vycházela z příjmů, který přicházel na běžný účet žalovaného u [příjmení] a žalovaný deklaroval, že se jedná o jeho čistý měsíční příjem, v tomto případě 27 122 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti, že jeho celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti [příjmení] porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Dále bylo z interních zdrojů zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 622 Kč. [příjmení] následně žádosti vyhověla a úvěr schválila. [příjmení] tak postupovala při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru s řádnou péčí, zcela v souladu s platným a účinným zněním zákona a své povinnosti beze zbytku splnila.

4. K tomu žalovaný uvedl, že podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet, součástí je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i na prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například doložením výplatních pásek, výpisu z účtu žadatele apod. [příjmení] se nemohla spokojit pouze s nedoloženým prohlášením žalovaného. Nedostála povinnosti stanovené zákonem, pokud vyšla z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a neprovedla prověření uvedených údajů. Nevyužila žádné další zdroje, např. výplatní pásky či nájemní smlouvu žalovaného.

5. Na jednání dne 14. 10. 2021 žalobkyně potvrdila, že na úvěr bylo žalovaným hrazeno celkem 344 633,46 Kč.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: 7. [právnická osoba], a žalovaný podepsali dne 8. 12. 2015 smlouvu o úvěru, v níž si ujednali, že [příjmení] poskytne žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč a žalovaný tento úvěr splatí počínaje dnem 15. 1. 2016 v 96 měsíčních splátkách po 7 299,19 Kč a dále bude hradit měsíčně pojištění ve výši 322 Kč, celkem tedy měsíčně 7 621,19 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 9 367, 036 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 295 Kč a sjednaná roční úroková sazba 8,9 % p.a. (zjištěno ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 8. 12. 2015). Žalovaný vyplnil před podpisem smlouvy dne 7. 12. 2015 žádost o úvěr, v níž uvedl, že žije v pronajatém domě/bytě, kam se nastěhoval dne 1. 1. 1990, je ženatý, pracuje v pracovním poměru na dobu neurčitou od 1. 11. 2012, celkové měsíční příjmy jeho domácnosti činí 45 000 Kč, přičemž zdroj příjmů je jeden, má dvě vyživovací povinnosti a nemá žádné ostatní životní náklady ani srážky ze mzdy či jiné měsíční splátky (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 7. 12. 2015), jeho průměrný čistý příjem u zaměstnavatele [právnická osoba], za červenec až říjen 2015 činí 27 122 Kč (zjištěno z čestného prohlášení o zasílání mzdy ze dne 7. 12. 2015). [příjmení] lustrací v registrech klientských informací zjistila, že žalovaný hradí měsíčně tři splátky ve výši 1 266 Kč, 5 086 Kč a 270 Kč, celkem tedy ve výši 6 622 Kč (zjištěno z detailu současných závazků – ve vyjádření žalobkyně ze dne 27. 9. 2021 na č.l. 31 spisu).

8. Žalovaný rovněž dne 8. 12. 2015 částku 500 000 Kč čerpal (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. 2015 ze dne 31. 12. 2015 a výpisu z z běžného účtu žalovaného u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za období leden až prosinec 2015, č. [rok] – [rok]) a následně [anonymizováno] uhradil celkem částku 344 633,46 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [rok] ze dne 3. 2. 2016, č. [rok] ze dne 3. 3. 2016, č. [rok] ze dne 1. 4. 2016, č. [rok] ze dne 3. 5. 2016, č. [rok] ze dne 3. 6. 2016, č. [rok] ze dne 1. 7. 2016, č. [rok] ze dne 3. 8. 2016, č. [rok] ze dne 2. 9. 2016, č. [rok] ze dne 3. 10. 2016, č. [rok] ze dne 3. 11. 2016, č. [rok] ze dne 2. 12. 2016, č. [rok] ze dne 31. 12. 2016, č. [rok] ze dne 3. 2. 2017, č. [rok] ze dne 3. 3. 2017, č. [rok] ze dne 3. 4. 2017, č. [rok] ze dne 3. 5. 2017, č. [rok] ze dne 2. 6. 2017, č. [rok] ze dne 3. 7. 2017, č. [rok] ze dne 3. 8. 2017, č. [rok] ze dne 1. 9. 2017, č. [rok] ze dne 3. 10. 2017, č. [rok] ze dne 3. 11. 2017, č. [rok] ze dne 1. 12. 2017, č. [rok] ze dne 31. 12. 2017, č. [rok] ze dne 2. 2. 2018, č. [rok] ze dne 2. 3. 2018, [číslo] ze dne 3. 4. 2018, č. [rok] ze dne 3. 5. 2018, č. [rok] ze dne 1. 6. 2018, č. [rok] ze dne 3. 7. 2018, č. [rok] ze dne 3. 9. 2018, č. [rok] ze dne 3. 9. 2018, č. [rok] ze dne 3. 10. 2018, č. [rok] ze dne 2. 11. 2018, č. [rok] ze dne 3. 12. 2018, č. [rok] ze dne 31. 12. 2018, č. [rok] ze dne 1. 2. 2019, č. [rok] ze dne 1. 3. 2019, č. [rok] ze dne 3. 4. 2019, č. [rok] ze dne 3. 5. 2019, č. [rok] ze dne 3. 6. 2019, č. [rok] ze dne 3. 10. 2019, č. [rok] ze dne 1. 11. 2019, č. [rok] ze dne 3. 3. 2020 a č. [rok] ze dne 25. 1. 2021). Od dubna 2019 žalovaný splácel nepravidelně (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [rok] ze dne 3. 4. 2019, č. 2019 ze dne 3. 5. 2019, č. [rok] ze dne 3. 6. 2019 a č. [rok] ze dne 3. 10. 2019) a od listopadu 2019 již nesplácel vůbec (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu č. [rok] ze dne 1. 11. 2019, č. [rok] ze dne 3. 3. 2020 a č. [rok] ze dne 25. 1. 2021). Dopisem ze dne 19. 2. 2020, zaslaným dne 20. 2. 2020 na adresu žalovaného, [příjmení] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 4. 3. 2020 (zjištěno z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2020). Smlouvou ze dne 21. 1. 2021 postoupila [příjmení] pohledávku za žalovaným žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 včetně doložky konverze a přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek, strany 1, 2 a 20), což mu oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021). Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 23. 2. 2021, zaslaným na adresu žalovaného následujícího dne (zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 včetně podacího archu).

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného u [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za období leden až prosinec 2015, č. [rok] – [rok] soud zjistil, že žalovaný na účtu nevytvářel žádné úspory, počáteční a konečné zůstatky byly obvykle v podstatě shodné, pravidelně žalovanému na účet přicházely částky od [právnická osoba] ve výši cca 27 000 Kč a od Úřadu práce – Krajské pobočky pro hl. m. Prahu ve výši 7 100 Kč, nepravidelně byly na účet činěny klientské vklady v různých výších, které byly ale obvykle žalovaným rychle spotřebovány. Z účtu byl pravidelně do června 2015 splácen úvěr splátkami ve výši 8 419,04 Kč, který byl na začátku července 2015 předčasně splacen mimořádnou splátkou 373 198,07 Kč poté, co žalovaný vložil na účet částku 380 000 Kč. Žalovaný z účtu hradil pravidelně částku 300 Kč, do června 2015 částku 14 100 Kč, od července 2015 částku 10 172 Kč, další více méně pravidelné platby činily ke konci roku 2015 okolo 3 000 – 4 000 Kč měsíčně.

10. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že u [příjmení] měl účet, toto byl jeho jediný účet, je možné, že u [příjmení] měl i jiné produkty, ale toto si již nepamatuje. Rovněž si nepamatuje, jak probíhal proces žádosti o úvěr a sjednávání smlouvy, zda se jednalo o online žádost, nebo byl přímo v bance. Nepamatuje si, že by někdy nějakému poskytovateli úvěrů předkládal nájemní smlouvu, pracovní smlouvu nebo výplatní pásky, rovněž si nepamatuje, že by probírali výdaje z výpisu z účtu. 500 000 Kč u [příjmení] si bral asi na chatu, kterou si chtěli koupit jeho rodiče. V daném období měl vícero produktů. V totožné době měl určitě ještě jeden bankovní úvěr, splátka 5 086 Kč je zřejmě úvěr u [anonymizováno] banky, splátku 270 Kč si nepamatuje, ani tu ve výši cca 1 000 Kč. Úvěry u [anonymizováno] banky a u [příjmení] na sebe v podstatě navazovaly, bral si je v podobném období, úvěr u [anonymizováno] banky by asi měl být splacený, pak má žalovaný ještě jeden úvěr sjednaný po předmětném úvěru u [příjmení], který stále splácí. Výdaje na domácnost ani výši nájemného v předmětné době si rovněž nepamatuje, relativně často se stěhuje, v té době byl ještě ženatý a nepamatuje ji, zda v té době bydleli ještě u rodičů, nebo bydleli samostatně. Někdy v této době pak již se ženou nebydleli spolu, opustili společný byt, ona pak odešla k rodičům, platil dobrovolně na děti alimenty 10 000 Kč, tato částka mu byla následně stanovena i soudem, v dané době měl určitě syna, dcera se narodila pravděpodobně v lednu 2015. Příjmy 45 000 Kč jsou i s přivýdělky manželky, ta pobírala rodičovský příspěvek, asi neměla samostatný účet a chodilo to na účet žalovaného, přivýdělky měl i žalovaný z brigád, kde se platilo na ruku, jednalo se o jednorázové akce přes kamaráda, někdy jednou měsíčně, někdy i vícekrát. [příjmení] 380 000 Kč představuje peníze, které žalovaný dostal od rodičů, aby splatil zbytek úvěru, jednalo se o úvěr, který si bral v podstatě pro ně, oni mu ho také spláceli.

11. Soud hodnotil provedené listinné důkazy jako pravdivé, neměl důvodu tyto jakkoli zpochybňovat a účastníci vůči nim žádné námitky nevznesli. Při hodnocení výslechu žalovaného soud přihlédl k tomu, že od doby, kdy si žalovaný bral úvěr u [příjmení], uplynulo již šest let, přesto si však žalovaný nepamatoval téměř žádné údaje o svých výdajích, osobních poměrech a tehdejších závazcích, soud tak hodnotil jeho výpověď jako spíše méně věrohodnou.

12. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, a to základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru účinnými od 1. 9. 2015, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014 a sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platným od 7. 7. 2015, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

13. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 15. [příjmení] [příjmení] [příjmení] [příjmení] a žalovaný podepsali dne 8. 12. 2015 smlouvu o úvěru, dle níž [příjmení] vyplatila žalovanému částku 500 000 Kč a žalovaný hradil [anonymizováno] splátky ve výši 7 621,19 Kč měsíčně, kdy celkem do listopadu 2019 uhradil 344 633,46 Kč, následně již ničeho nesplácel. [příjmení] vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek do 4. 3. 2020 a poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému řádně oznámila. Žalovaný před tím, než mu byl poskytnut úvěr, [anonymizováno] sdělil, že je ženatý, žije v pronajatém bytě, celkové příjmy jeho domácnosti z jednoho zdroje jsou 45 000 Kč, jeho průměrný čistý příjem v zaměstnaní je cca 27 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti a nehradí žádné další výdaje ani měsíční splátky. [příjmení] následně zjistila, že žalovaný hradí splátky dalších tří závazků v celkové výši 6 622 Kč. Na účtu u [příjmení] žalovaný netvořil úspory, počáteční a konečné zůstatky byly obvykle téměř shodné, chodily tam pravidelné příjmy ve výši cca 35 000 Kč, pravidelné platby činily min. 20 až 25 000 Kč. V době, kdy si bral žalovaný úvěr, se rozcházel s manželkou, opouštěli nájemní byt a manželka se stěhovala k rodičům, žalovaný měl dvě děti, na které platil následně výživné ve výši 10 000 Kč, krátce předtím si bral úvěr u [anonymizováno] banky, následně si vzal ještě jeden úvěr, který i nadále splácí, měl nepravidelné další příjmy z brigád od kamaráda.

16. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 17. [příjmení] [příjmení] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva tedy podléhala režimu zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen jako„ ZSÚ“).

18. Soud se předně ze své úřední povinnosti a rovněž k námitce žalovaného zabýval tím, zda [příjmení] jako právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.

19. Dle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 ZSÚ spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle citovaného ust. ZSÚ s odbornou péčí, tedy řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. V této souvislosti Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ad.). Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

23. V daném případě soud dospěl k závěru, že [příjmení] svým povinnostem stanoveným v § 9 odst. 1 ZSÚ nedostála. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, před poskytnutím úvěru žalovaný doložil [anonymizováno] podepsanou žádost o úvěr a prohlášení o zasílání mzdy. Údaje, které v nich žalovaný uvedl, však neodpovídaly údajům, která sama [příjmení] zjistila z registru klientských informací (ohledně toho, že má žalovaný další závazky, ačkoliv to v žádosti o úvěr neuvedl), nebo které vyplynuly z výpisů z účtu žalovaného, jež měla [příjmení] jakožto ten, kdo vedl pro žalovaného účet, k dispozici. Z účtu je přitom zřejmé, že žalovaný měl minimální pravidelné výdaje (bez výdajů na běžné potřeby, jako jídlo, ošacení atd.) ve výši cca 20 – 25 000 Kč, že na účet chodily pravidelné příjmy pouze ve výši 35 000 Kč a že na účtu byly každý měsíc (až na výjimky) pouze nízké zůstatky v řádu tisíce nebo pár tisíc Kč, které by nepostačovaly ani na jednu splátku sjednaného úvěru ve výši přes 7 000 Kč. Rovněž z výpisů z účtu plynulo, že pokud byly na účet připsány nebo vloženy vyšší částky, žalovaný je v podstatě obratem spotřeboval. Přitom žalovaný deklaroval, že je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti, muselo být tedy zřejmé, že platí minimálně zčásti i náklady své rodiny, zvláště za situace, kdy z účtu rovněž plynulo, že na něj je připisován rodičovský příspěvek ve výši 7 100 Kč měsíčně. Pokud tedy žalovaným poskytnuté údaje neodpovídaly tomu, co bylo [příjmení] zjištěno příslušným šetřením, bylo na [anonymizováno], aby vyžadovala doložení dalších dokladů žalovaným, zejména jeho výdajů, např. nájemní smlouvou, předpisy záloh, složenkami, SIPO či jinými doklady. Pokud toto [příjmení] neučinila, nesplnila svou povinnost řádně prověřovat úvěruschopnost, a to tím spíše, že poskytla žalovanému úvěr o vysoké částce 500 000 Kč, kde splátka přesahovala 7 000 Kč. Při takto vysokém úvěru i splátce je na poskytovateli, aby tím důkladněji a s ještě větší opatrností prověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, neboť je zde zvýšené riziko, že tento nebude schopen povinnosti ze smlouvy řádně plnit. Na rámec uvedeného pak soud podotýká, že žalobkyně rovněž nedoložila, že by [příjmení] žádala po žalovaném potvrzení o jeho příjmu z pracovního poměru, případně předložení výplatních pásek nebo pracovní smlouvy, kromě již výše uvedeného prohlášení, toto nepotvrdil ani žalovaný, nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný byl vyzván alespoň tyto údaje nějak [anonymizováno] doložit, ačkoliv zde lze jistě uvést, že v určité míře vyplývají z výpisů z účtu, které [příjmení] měla k dispozici.

24. Jelikož tedy [příjmení] řádně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru podepsaná [příjmení] a žalovaným dne 8. 12. 2015 absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem, přičemž k jeho neplatnosti soud přihlédne v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu.

25. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Jelikož smlouva podepsaná [příjmení] a žalovaným je absolutně neplatná, plnění, které [příjmení] poskytla žalovanému, tedy částka 500 000 Kč, je bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor [příjmení] ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plněním bez právního důvodu, a žalovanému vznikla povinnost toto obohacení [anonymizováno] vydat. Tuto pohledávku [příjmení] řádně a v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni, což žalovanému taktéž oznámila. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a žalobkyně to ani nesporovala, že žalovaný na pohledávku z bezdůvodného obohacení ve výši 500 000 Kč dosud uhradil 344 633,46 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 155 366,54 Kč.

27. O úrocích z prodlení z přisouzené částky soud rozhodl v souladu s § 1970 o. z. tak, že tyto přiznal od 29. 1. 2021, a to dle návrhu žalobkyně. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena splatnost, doba plnění je tak vázána na výzvu věřitele dle 1958 odst. 2 o. z. a dlužník je povinen plnit den následující poté, kdy je věřitelem k plnění vyzván, případně ve věřitelem stanovené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Takovou výzvou bylo v případě bezdůvodného obohacení žalovaného oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo žalovanému zasláno dne 20. 2. 2020 a jímž byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu do 4. 3. 2020. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty se dostal do prodlení. Jelikož však žalobkyně požadovala úrok z prodlení do 17. 2. 2020, kdy žalobkyni ještě nepříslušel, a poté až od 29. 1. 2021, soud ji přiznal pouze druhý zmíněný úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 155 366,54 Kč a úrok z prodlení z této částky od 29. 1. 2021 do zaplacení, co do zbývající částky, rovněž kapitalizovaných úroků z úvěru a taktéž úroků z prodlení do první výzvy [příjmení], popř. žalobkyně k plnění soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož měla cca poloviční úspěch, stejně jako žalovaný.

Poučení