11 C 349/2019-127

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [titul]. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Pavla Telce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 12. 2020, č. j. 11 C 349/2019-92, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15.427,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.776 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobce (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.940 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud při aplikaci § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a § 1124 o. z. při zohlednění závěru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018-11 uzavřel, že předmětem převodu dle kupní smlouvy ze dne 4. 10. 2017 byl mimo jiné spoluvlastnický podíl [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) ve výši 1/2 ke stavbě (garáž) s tím, že vzhledem k tomu, že o převáděný podíl měl zájem i žalovaný jako další spoluvlastník, měl by žalobce (za předpokladu, že by mu svědčilo předkupní právo) právo odkoupit [číslo] z převáděné 1/2 stavby, to je podíl na celku ve výši [číslo], neboť jestliže si spoluvlastníci neujednají, jakým způsobem předkupní právo vykonají, zakládá jim zákon právo vykoupit příslušný spoluvlastnický podíl poměrně podle velikosti podílů (§ 1124 věta druhá o. z.). Uvedené dle okresního soudu znamená, že každý oprávněný spoluvlastník se může domáhat po nabízejícím spoluvlastníku uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bude část spoluvlastnického podílu odpovídajícího poměru velikosti podílů ostatních spoluvlastníků. Dle okresního soudu se však žalobce domáhá žalobou převodu spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] z celé předmětné stavby a nikoliv [číslo] z poloviny stavby. S ohledem na rozsah tvrzeného předkupního práva žalobce jeho výkonem by tak nedošlo ke sjednocení vlastnického práva k pozemku a ke stavbě, tedy k naplnění účelu ust. § 3056 o. z.

3. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal žalobce včasné odvolání, kterým se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s argumentací, že aplikace § 1124 o. z. v předmětné věci není na místě, neboť se týká speciálně případů, kdy je spoluvlastnický vztah založen pořízením pro případ smrti, případně na základě jiné právní skutečnosti, jejíž podstatou byla nemožnost po vlastníku svá práva a povinnosti ovlivnit od počátku, jak toto vyplývá nejen z komentáře k občanskému zákoníku nakladatelství [příjmení], ale i ze samotné důvodové zprávy k občanskému zákoníku. Poukázal na to, že spoluvlastnický vztah účastníků nebyl založen ani jednou z právních skutečností uvedenou v § 1124 o. z. a tudíž nelze toto zákonné znění vůbec na danou věc aplikovat. Současně poukázal na ust. § 3056 o. z. a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018-11, kdy uvedené ustanovení se stalo součástí občanského zákoníku v návaznosti na zavedení principu superficies solo cedit s ohledem na cíl zákonodárců dosáhnout sjednocování vlastnického práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby stojící na tomto pozemku, avšak zákonodárce blíže neupravil, za jakých konkrétních podmínek se takové předkupní právo má realizovat a neodkazuje ani na analogické využití obecných zákonných ustanovení obsažených v o. z. a upravujících předkupní právo. Dle žalobce uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu toto ustanovení doplňuje ve smyslu možnosti uplatnění tohoto ustanovení i ve vztahu ke spoluvlastnictví jedné z nemovitých věcí a tedy možnosti uplatnění předkupního práva i ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu. Dle žalobce má ust. § 3056 o. z. zásadní postavení, v podstatě přednostní, neboť má cílit na dosažení předpokládaného, tedy žádaného stavu, a to sjednocení vlastnictví pozemků a stavby. Dle žalobce, pokud se tedy spoluvlastnice [jméno] [příjmení] rozhodla své spoluvlastnické podíly, a to [číslo] pozemku a [číslo] ke stavbě garáže prodat, pak s ohledem na cíl dosáhnout zavedeného principu superficies solo cedit se žalobce domnívá, že měl jako spoluvlastník [číslo] pozemku předkupní právo právě ke spoluvlastnickému podílu [číslo] vzhledem k celku garáže, tj. stavby, aby došlo ke sjednocení stavby s pozemkem tak, že žalobce by vlastnil [číslo] vzhledem k celku a žalovaný [číslo] vzhledem k vcelku k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí by byla stavba bez č. p./č. e. garáže v katastrálním území Olomouc - město.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s argumentací, že žalobci předkupní právo podle § 3056 o. z. nenáleželo, a to z důvodu, že uvedené ustanovení se vztahuje na případy, kdy vlastníci pozemků a stavby na něm jsou odlišné osoby a dochází k převodu na třetí osobu, avšak v posuzované věci jsou převodce i nabyvatel spoluvlastníky stavby i pozemku pod stavbou a k převodu tedy dochází pouze mezi stávajícími spoluvlastníky stavby i pozemku. Nejedná se o převod stavby, ale spoluvlastnického podílu na stavbě s tím, že je otazné, zde zákonodárce vůbec zamýšlel, aby se ust. § 3056 o. z. vztahovalo také na převody spoluvlastnických podílů a odkázal na znění § 3055 odst. 1 o. z. Dále uvedl, že aplikaci předkupního práva podle § 3056 o. z. za přiměřeného použití ustanovení o. z. o smluvním předkupním právu by měl žalobce nárok na podíl z převáděného spoluvlastnického podílu odpovídajícího podílu ve výši [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo], tedy nárok na [číslo] z převáděné 1/2 garáže a [číslo] z převáděného spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. č. st. [číslo]. V tomto případě by dle žalovaného nejenže nedošlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, ale nastala by absurdní situace, kdy by žalobce nabyl vlastnický podíl ke garáži ve výši 1/5 a jeho spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. st. [číslo] by se nepatrně zvýšil. Dle žalovaného další užívání stavby by tedy naopak bylo zatíženo a vyžadovalo by dohodu spoluvlastníků. V rámci svého vyjádření odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

6. Předně krajský soud zcela přebírá jako správná skutková zjištění učiněná okresním soudem z jím provedených důkazů a podrobně popsaná v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na tato správná zjištění zcela odkazuje s tím, že rovněž považuje za správný závěr okresního soudu o zamítnutí návrhu na provedení důkazu cenovou mapou statutárního města Olomouc pro nadbytečnost, jak bude uvedeno níže. S ohledem na správná skutková zjištění okresního soudu z jednotlivých důkazů pak okresní soud učinil též správný závěr o skutkovém stavu a krajský soud pro stručnost zcela na jeho správný skutkový závěr podrobně popsaný v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku zcela odkazuje, když nemá, co by nad rámec závěrů učiněných okresním soudem dodal.

7. Stran právního posouzení žalobou uplatněného nároku s ohledem na odvolací námitky krajský soud uvádí následující. Předně je třeba konstatovat, že s ohledem na skutečnost, že k převodu vlastnického práva k podílu na garáži došlo 4. 10. 2017, je třeba na danou věc aplikovat o. z. ve znění k uvedenému datu.

8. Podle § 3056 odst. 1 o. z. vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.

9. Podle § 1124 odst. 1 o. z. bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

10. Podle § 1124 odst. 2 o. z. předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.

11. Podle § 2140 odst. 1 o. z. ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).

12. Podle § 2141 o. z. náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

13. Podle § 10 odst. 1 o. z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

14. Důvodová zpráva k § 3056 odst. 1 o. z. uvádí mj.:“Protože se nový občanský zákoník vrací k zásadě superficies solo cedit, je nezbytné reagovat na stav trvající od r. 1951, kdy byl právní režim pozemků a staveb oddělen...Je zřejmé, že právní spojení stavby s pozemkem v jedinou nemovitou věc nelze ve všech situacích zajistit postupem obdobně jednoduchým a kategorickým, jakým bylo vlastnické právo k pozemku a ke stavbě občanským zákoníkem z r. 1950 právně odděleno. Proto se navrhuje obnovit toto právní spojení dnem účinností nového zákona jen v těch případech, kdy dosavadní (tj. oddělené) vlastnické právo k pozemku i ke stavbě náleží téže osobě. Naopak v případech, kdy vlastnické právo k pozemku a ke stavbě náleží různým osobám, odkládá se právní spojení pozemku a stavby v jednu nemovitou věc až do doby, kdy se vlastnictví pozemku i stavby spojí v rukou jediného vlastníka. Za tím účelem se navrhuje založit vlastníkovi pozemku zákonné předkupní právo ke stavbě a vlastníku stavby zákonné předkupní právo k pozemku, popřípadě k příslušné části pozemku, lze-li pozemek funkčně rozdělit.“ 15. Ustanovení § 3056 o. z. je projevem jednoho ze základních východisek a principů soukromého práva, a to návratu k zásadě superficies solo cedit; u staveb zřízených před 1. 1. 2014 prostřednictvím zákonného předkupního práva, u kterého se neuvažovalo o žádném omezení. Tím více, že o. z. předkupní právo podílových spoluvlastníků upravovat vůbec neměl (k tomu srovnej: [jméno], K. – [příjmení], M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, [obec]: [příjmení], 2001, str. 152, 191). Účelem předkupního práva podle § 3056 o. z. je dosáhnout vlastnické jednoty a spojení stavby s pozemkem formou naplnění tzv. superficiální zásady, kterou zákon v obecné podobě pro stavby zřízené po 1. 1. 2014 obecně normuje v § 506.

16. V rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 (uveřejněném na [webová adresa]) Nejvyšší soud uzavřel, že:„ ustanovení § 3056 odst. 1 o. z., které je výjimkou z pravidla smluvní volnosti stran, nelze vykládat extenzívně a z jeho textu nevyplývá, že by se vztahovalo na převod spoluvlastnického podílu. Pravidlo tam uvedené lze vztáhnout jen na případy, kdy v důsledku uplatnění předkupního práva dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené, které se tak stanou jedinou věcí, jediným předmětem vlastnického práva – pozemkem, přičemž stavba bude jeho nesamostatnou součástí. Taktomu bude zásadně tehdy, je-li předmětem převodu buď celá stavba či celý pozemek, ale i v případě, že se převádí spoluvlastnický podíl k některé z těchto nemovitostí, a bude-li úspěšně uplatněno předkupní právo, dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené. (Např. vlastník pozemku je současně spoluvlastníkem id. stavby, a spoluvlastník stavby převádí id. třetí osobě; v takovém případě svědčí vlastníkovi pozemku jak zákonné předkupní právo spoluvlastníka podle § [číslo], tak i předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z., kterého se, na rozdíl od práva podle § 1124 o. z., nemůže vzdát.). Soudům rozhodujícím v nalézacím řízení lze přisvědčit, že i nabývání podílů tam, kde nedojde k okamžitému sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, může (avšak nemusí) ke sjednocení vést postupně, v budoucnosti. To by však vyžadovalo dát přednost předkupnímu právu podle § 3056 odst. 1 o. z. před předkupním právem spoluvlastníka (§ 1124 o. z.) a komplikovalo by to dosažení dalšího cíle sledovaného zákonným předkupním právem spoluvlastníka – sjednocení vlastnictví k věci (domu nebo pozemku). I když výklad zákona, ke kterému soudy přistoupily, není zcela nepřiměřený, dovolací soud po zvážení všech okolností zaujal jiný právní názor. Jestliže je tedy předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo ke stavbě na něm zřízené za situace, že by jeho nabytí vlastníkem pozemku či stavby nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich vlastníkům předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nenáleží.“ 17. V posuzované věci nastal stav, kdy žalobce (A1), který byl podílovým spoluvlastníkem (id. [číslo]) pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [okres] (dalšími spoluvlastníky byl žalovaný k id. [číslo] a [jméno] [příjmení] k id. [číslo]) uplatnil předkupní právo k podílu [číslo] garáže bez čp/če stojící na pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [okres] za situace, kdy předmětná garáž byla původně v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví žalovaného (A2) a [jméno] [příjmení] (A3) a [jméno] [příjmení] svůj podíl prodala žalovanému. Tedy budova spoluvlastníků A2 a A3 stojí na pozemku ve spoluvlastnictví A1 k [číslo], A2 k [číslo] a A3 k [číslo].

18. Je evidentní, že mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným se jedná o přímý vztah z kupní smlouvy. Nejedná se o výkon spoluvlastnického práva žalovaného, resp. jeho předkupního práva vyplývajícího z § 1124 o. z., popř. z § 3056 odst. 1 o. z.

19. Naproti tomu žalobce se svého tvrzeného předkupního práva domáhá dle § 3056 odst. 1 o. z., když z jeho tvrzení se nepodává, že by mu náleželo smluvní či jiné zákonné předkupní právo (než vyplývající z § 3056 o. z.).

20. Ustanovení § 3056 o. z. explicitně neupravuje pravidla pro uplatnění předkupního práva, kdy dochází k převodu spoluvlastnického podílu mezi spoluvlastníky stavby (A2 a A3) stojící na pozemku ve spoluvlastnictví A1, A2 a A3. Uvedené však neznamená, že by uvedené ustanovení nemohlo být použito, tedy, že by spoluvlastníkům pozemku nemohlo svědčit zákonné předkupní právo dle § 3056 o. z. a naopak. Je však třeba dbát základního, a prakticky výlučného, účelu uvedeného ustanovení, tedy dosažení vlastnické jednoty a spojení stavby s pozemkem formou naplnění tzv. superficiální zásady. Jelikož § 3056 o. z. podrobnější pravidla neupravuje, je třeba dle závěru krajského soudu při aplikaci § 10 odst. 1 o. z. analogicky aplikovat nejbližší ustanovení týkající se výkupu spoluvlastnických podílů při realizaci předkupního práva, a to konkrétně pravidla upravená v § 1124 odst. 1 věta druhá o. z. Krajský soud si je vědom první věty uvedeného ustanovení, nicméně druhá věta dle krajského soudu nejblíže vystihuje pravidlo, které by se mělo použít pro výkon předkupního práva týkajícího se podílu. Podle uvedeného ustanovení neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Jiná dohoda mezi spoluvlastníky pozemku nebyla v řízení tvrzena, natož prokázána. V posuzovaném případě to znamená, že s ohledem na převáděný podíl id. garáže by žalobce měl nárok na výkup podílu ve výši id. [číslo] (vhledem k velikosti jeho podílu na pozemku), žalobou však požaduje nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy na podíl id. [číslo] garáže, tedy více než by mu náleželo. I kdyby však koupil podíl id. [číslo] garáže, nedošlo by ke sjednocení stavby a pozemku, neboť by podíly na stavbě a pozemku byly i nadále rozdílné.

21. I kdyby však s ohledem na účel § 1124 o. z. (má směřovat jednak ke scelování vlastnictví, a tím ke snižování, resp. odklizení rizika sporů o správu společné věci, a jednak má spoluvlastníkům poskytnout nástroj, aby zabránili nabytí spoluvlastnického podílu osobou, která doposud ve spoluvlastnickém vztahu nevystupovala a u níž nelze vyloučit zvýšené riziko vzniku sporů s dosavadními spoluvlastníky; má tak jít o preventivní nástroj před vznikem sporů – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1503/2020) a jeho povahu (jde o ius singulare, které nesleduje žádný imanentní princip či účel vlastní soukromému právu či spoluvlastnictví obecně – viz [obec], J. – Výtisk, M. – [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. [číslo]) nebylo možné analogicky aplikovat pravidla pro výkup podílů, nemohlo by se k závěru o oprávněnosti žalobního nároku dojít ani skrze aplikaci § 2140 a násl. o. z. upravující smluvní překupní právo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015). Podle základního pravidla pro výkon předkupního práva upraveného v § 2141 o. z., náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

22. Jak již výše krajský soud uvedl, žalovaný ve vztahu k [jméno] [příjmení] nevykonával své předkupní právo z titulu předkupního práva spoluvlastníka, neboť se jednalo o přímý vztah z kupní smlouvy. To současně vylučuje vůli žalovaného, domáhat se podílu na garáži postupem dle § 3056 o. z. Současně je tato vůle vyloučena u [jméno] [příjmení], která kupní smlouvou ze dne 4. 10. 2017 převáděla svůj podíl id. garáže žalovanému a současně podíl id. [číslo] na pozemku, na kterém stojí garáž. Za dané situace, kdy u ostatních spoluvlastníků nelze uzavřít, že by své předkupní právo uplatnili, zbývá tak žalobce, jako spoluvlastník id. [číslo] pozemku. Podle pravidel daných § 2141 věta druhá o. z. mohl uplatnit své předkupní právo v celku, tedy k podílu id. a nikoliv k podílu id. [číslo], tedy k podílu menšímu. Volba v takovém případě žalobci nepřísluší, nemůže si vybrat, že chce podíl menší, musí předkupní právo uplatnit k celku, to vše za situace, kdy jiná dohoda mezi spoluvlastníky pozemku nebyla v řízení tvrzena, natož prokázána. Žalobce by tedy i tak nemohl být se svojí žalobou úspěšný, neboť kdyby nabyl podíl id. garáže, opět by ke sjednocení stavby a pozemku nedošlo, neboť podíly na stavbě a pozemku by rovněž byly rozdílné.

23. Ze shora uvedených důvodů pak krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení však dospěl krajský soud k závěru, že okresní soud nesprávně určil skladbu přiznané náhrady nákladů řízení a z toho se odvíjející celkovou výši těchto nákladů řízení, když z protokolu o jednání před okresním soudem ze dne 25. 11. 2020 se podává, že zástupkyně žalovaného přednesla svůj závěrečný návrh a vyúčtovala náklady řízení v rozsahu 5 úkonů právní služby, 5x režijní paušál a náhradu DPH, avšak z uvedeného závěrečného návrhu se nepodává, že by se práva na náhradu jiných než takto účtovaných nákladů řízení výslovně vzdala. Z obsahu spisu se pak podává, že usnesením ze dne 1. 4. 2020 okresní soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 205/2018, avšak proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání prostřednictvím své tehdejší advokátky [titul]. [jméno] [příjmení], přičemž k odvolání žalovaného bylo usnesení o přerušení říze usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 21. 5. 2020, č. j. 75 Co 146/2020-48 změněno tak, že řízení se nepřerušuje, tedy advokát žalovaného v řízení učinil ještě jeden úkon právní služby, a to podání odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé a za tento úkon mu přísluší odměna za zastoupení advokátem ve výši 1.250 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky číslo 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Současně však krajský soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby za podání ve věci samé ze dne 2. 11. 2020, když uvedené podání bylo pouze shrnutím dosavadních skutkových tvrzení a právního hodnocení žalobou uplatněného nároku ze strany žalovaného, tedy jednalo se o podání, které nebylo třeba v dané fázi řízení činit a tudíž krajský soud jej považuje za neúčelně provedené. Z uvedeného se tak podává, že celkové náklady žalovaného za řízení před okresním soudem činí částku 15.427,50 Kč sestávající z odměny za zastoupení advokátem ve výši 11.250 Kč, z toho 4 úkony po 2.500 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 3. 2020, účast u jednání dne 16. 10. 2020 a dne 25. 11. 2020), z jednoho úkonu za 1.250 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. c) AT (odvolání proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé), z náhrady 5 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 1.500 Kč za uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 AT a z náhrady 21 % DPH z přiznané odměny a náhrad ve výši 2.677,50 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

25. Jelikož žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšným účastníkem, má rovněž právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady žalovaného v odvolacím řízení ve výši 6.776 Kč sestávají z odměny za zastoupení advokátkou ve výši 5.000 Kč za 2 úkony po 2.500 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. k), g) AT (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 29. 4. 2021), z náhrady 2 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 600 Kč za uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 AT a z náhrady 21 % DPH ve výši 1.176 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

26. O lhůtě k plnění nákladů před okresním soudem i nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení lhůty delší či splátek s tím, že místo plnění určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř.