11 C 35/2021- 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Michalem Princem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti; žalované: ; Česká republika - Ministerstvo financí, [IČO] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 687,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 687,50 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku, co do částky 11 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobní tvrzení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu náhrady nemajetkové újmy dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb., způsobené mu nepřiměřenou délku řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp.zn. FA/SR/ZP [číslo].

2. Řízení před finančním arbitrem, které trvalo 17 měsíců, bylo zahájeno na návrh žalobce dne [datum] a bylo skončeno dne [datum]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]„ dále jen„ Instituce“) bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství (úroku z prodlení).

3. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno dne 26. 2. 2020 vydáním nálezu č.j. FA/SR/ZP [číslo], kterým finanční arbitr přiznal žalobci část nároku. Proti nálezu podal žalobce i Instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne 24. 9. 2020, pod č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno.

4. I přesto, že žalobce spolu s návrhem na zahájení řízení předložil finančnímu arbitrovi veškeré nezbytné podklady k řízení, finanční arbitr v zákonné lhůtě 90 dní od shromáždění podkladů nerozhodl, lhůtu k rozhodnutí neprodloužil a nález vydal až dne [datum].

5. Celková doba od zahájení řízení do vydání nálezu není dle žalobce přiměřená a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu s tím, že závěr o nepřiměřenosti doby trvání předmětného řízení je v souladu s rozhodovací prací obecných soudů, které ve skutkově i právně obdobných případech posoudily jako nepřiměřenou délku řízení čítající 14 měsíců a 7 dnů či 22 měsíců. Odkázal přitom na řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 1/2019 a 17 C 196/2019.

6. Žalobce má za to, že finančnímu arbitrovi začala běžet lhůta k vydání nálezu dne [datum], tj. ode dne následujícího po doručení návrhu na zahájení řízení. Podstatné podklady obdržel finanční arbitr již při zahájení řízení, neboť k posouzení pojistné smlouvy jako absolutně neplatné (čehož se domáhal), postačovalo doložení pojistné smlouvy a souvisejících pojistných podmínek, které finanční arbitr od žalobce obdržel ke dni zahájení řízení. Eventuálně [datum] kdy bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření Instituce k návrhu žalobce spolu s dalšími podklady. K otázce výkladu počátku běhu lhůty pro vydání nálezu podle zákona o finančním arbitrovi odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018, č.j. 9 As 36/2018-37 a ze dne 19. 6. 2018, č.j. 4Afs 110/2018-40.

7. Žalobce dále poukázal na to, že i řízení o námitkách zatížil finanční arbitr nesprávným úředním postupem, když nedodržel zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle § 16 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

8. Žalobce vyzval žalovanou dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná sdělením ze dne [datum] konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci řízení informováni o prodloužení lhůty k jeho vydání a v tomto lze shledat dílčí průtahy spojené se složitostí řízení. Za postup finančního arbitra se žalované omluvila s tím, že peněžní odškodnění není na místě. Žalobce s tímto závěrem žalované nesouhlasil, neboť dle rozhodovací praxe soudů i snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalobce řízení zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, neboť musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se žalobce se sporem obrátil na finančního arbitra a ne na obecný soud.

9. Žalobce se nečinnosti finančního arbitra aktivně bránil podáním výzvy k odstranění nečinnosti v souladu s § 80 správního řádu. Finanční arbitr své rozhodnutí opřel výlučně o podklady, které obdržel od žalobce při podání návrhu na zahájení řízení, popř. o podklady, které obdržel od Instituce v rámci jejího vyjádření a měl tedy podklady pro rozhodnutí již [datum]. Finanční kompenzaci žalobce vyčíslil částkou 23 562,50 Kč za cekem 17 měsíců trvající řízení před finančním arbitrem (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc s tím, že za prvních 5 měsíců požaduje žalobce přiznat náhradu v poloviční výši tj. ve výši 625 Kč a dále požaduje základní výměru kompenzace navýšit o 30% za nevyužití možnosti prodloužit zákonnou lhůtu k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a za aktivní obranu žalobce proti nečinnosti finančního arbitra).

10. Žalobce dále uvedl, že v daném případě není dána ani polehčující okolnost spočívající ve složitosti věci s tím, že v řízení není doložena žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního a že v době zahájení řízení finanční arbitr evidoval desítky až stovky obdobných sporů, přičemž v desítkách sporů již rozhodl.

11. Žalovanou zmíněné rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 62 Co 213/2020, které označilo délku řízení před finanční arbitrem trvající 20 měsíců za hraničně přiměřené, považuje žalobce, pokud jde o závěry přijaté ve vztahu k otázce posouzení přiměřenosti délky řízení před finančním arbitrem, za excesivní, vymykající se právnímu hodnocení této otázky obecnými soudy v jiných skutkově i právně obdobných řízeních s tím, že uvedeného rozhodnutí shodně vnímal i Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, sp.zn. 29 Co 417/2020.

12. Žalobce je přesvědčen, že nesprávný úřední postup finančního arbitra spočívající v nepřiměřené délce řízení je prokázán a vznik nemajetkové újmy je v daném případě presumován. Pochybnost žalované o aplikovatelnosti Úmluvy na řízení před finančním arbitrem již byla opakovaně vyvrácena obecnými soudy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 68 Co 98/2020, 62 Co 213/2020 či 29 Co 417/2020), kdy odvolací soud shodně konstatoval, že i na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy a je tedy na místě aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu.

13. V projednávané věci byla předmětem řízení částka 37 500 Kč s příslušenstvím, kterou však nelze považovat za nepatrnou již z důvodu, že žalobce se přes negativní výsledek sporu v řízení před finančním arbitrem domáhá zaplacení zamítnuté části nároku i v řízení před obecným soudem podle části V. o.s.ř., které je zpoplatněno a žalobci hrozí v případě neúspěchu povinnost náhrady nákladů a je tedy zjevné, že pro žalobce je spor významný a na dosažení úhrady sporné částky má opravdový a vážný zájem. Obrana žalované 14. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou ani zčásti neuznává.

15. Žalovaná předně zrekapitulovala průběh řízení před finančním arbitrem, kdy uvedla, že řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dnem doručení návrhu finančnímu arbitrovi, tj. dne [datum]. Jelikož však návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobce dne [datum] k odstranění nedostatků a poskytl mu poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobce dne [datum] a následně dne [datum] požádal o prodloužení lhůty, oběma žádostem finanční arbitr vyhověl. Žalobce nedostatky návrhu odstranil dne [datum], tedy 45 dnů od doručení výzvy k jejich odstranění. Dne [datum] bylo zahájení řízení oznámeno Instituci, kterou finanční arbitr vyzval k podání vyjádření, poskytnutí vysvětlení a k předložení dokumentace vztahující se k předmětnému sporu. Finanční arbitr obdržel vyjádření Instituce, která rovněž požádala arbitra o prodloužení lhůty, dne [datum] a podklady dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce ke zvážení dalšího procesního postupu, a to s ohledem na institucí vznesenou námitku promlčení. Následně finanční arbitr vyzval dne [datum] žalobce a dne [datum] Instituci k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, v termínu dne [datum] Poslední relevantní informace pro vydání nálezu byla finančnímu arbitrovi doručena dne [datum], kdy mu bylo doručeno vyjádření žalobce, v němž namítal, že Instituce učinila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.

16. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do [datum], uběhlo 210 dnů. Podklady pro vydání nálezu je finanční arbitr oprávněn ve smyslu ust. § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 10 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi, požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí.

17. Žalovaná má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě nedošlo a že shromažďování podkladů o celkové délce 210 dnů je akceptovatelné i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 63 Co 213/2020-96, které bylo přezkoumáno i Ústavním soudem. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], tedy 98 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí a lhůta 180 dnů pro vydání nálezu daná finančnímu arbitrovi zákonem tak nebyla překročena.

18. Proti nálezu finančního arbitra podali jak žalobce, tak Instituce námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne [datum].

19. Dle žalované se nicméně finanční arbitr dopustil nesprávného úředního postupu v řízení o námitkách, které započalo dne [datum] a trvalo 203 dnů, tím, že rozhodnutí o námitkách nevydal v zákonem stanovené lhůtě, a to ani v prodloužené lhůtě (kterou finanční arbitr nevyužil a lhůtu neprodloužil).

20. Celé řízení před finančním arbitrem trvalo celkem necelých 17 měsíců. Nesprávný úřední postup, kdy správní orgán neinformoval účastníky řízení o přiměřeném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách, byl sice dán, avšak celkovou délku řízení představující necelých 17 měsíců nepovažuje žalovaná za nepřiměřenou a nelze tak konstatovat porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná přitom odkázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 63 Co 213/2020-96.

21. Nadto finanční arbitr činil v průběhu řízení jednotlivé úkony pravidelně a nelze tudíž hovořit o nečinnosti správního orgánu. Shledaným dílčím nesprávným úředním postupem nebyla žalobci způsobena morální újma, která by měla svůj původ v narušení základních atributů morální integrity žalobce ve smyslu platné judikatury. Za dílčí porušení práva spočívající v neoznámení dalšího prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách se žalovaná žalobci omluvila přípisem ze dne [datum] s tím, že tuto formu zadostiučinění předpokládanou zákonem pokládá za dostačující.

22. Žalovaná dále poukázala i na to, že v případě řízení před finančním arbitrem se nejedná o řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, se tak na něj nevztahuje.

23. Do úvahy zde připadá pouze nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradu škody s tím, že postižitelné jsou tak pouze průtahy v řízení, kdy správní orgán porušil povinnost učinit nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě s tím, že je však na žalobci, aby prokázal existenci škodného jednání, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním finančního arbitra a vznikem újmy. Skutková zjištění 24. Soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných dílem ze shodných tvrzení účastníků, dílem z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

25. U finančního arbitra bylo dne [datum] zahájeno řízení o vydání bezdůvodného obohacení a příslušenství na základě návrhu podaného žalobcem, v řízení zastoupeného advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], proti Instituci (viz spis finančního arbitra – návrh na zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení a příslušenství ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

26. Finanční arbitr přípisem ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], oznámil žalobci zahájení řízení a současně jej vyzval k odstranění nedostatků návrhu do 15 dnů od doručení výzvy. Uvedená výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce do datové schránky dne [datum] (viz spis finančního arbitra – oznámení navrhovateli o zahájení řízení a výzva k odstranění nedostatků návrhu ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy).

27. Finanční arbitr následně přípisem ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], poučil žalobce o možnosti právní pomoci, o bezplatnosti, nákladech řízení před finančním arbitrem a o soudním přezkumu. Citované poučení bylo doručeno žalobci prostřednictvím české pošty dne [datum] (viz spis finančního arbitra – poučení finanční arbitra ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka).

28. Dne [datum] obdržel finanční arbitr žádost žalobce o prodloužení lhůty pro vyjádření k výzvě finanční arbitra k odstranění nedostatků podaného návrhu (viz spis finančního arbitra – žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

29. Finanční arbitr k žádosti žalobce lhůtu stanovenou ve výzvě ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], prodloužil do [datum], o čemž byl právní zástupce žalobce vyrozuměn sdělením ze dne [datum] (viz spis finančního arbitra – sdělení o prodloužení lhůty ze dne 23. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

30. Dne [datum] obdržel finanční arbitr v pořadí druhou žádost žalobce o prodloužení lhůty pro vyjádření k jeho výzvě ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] (viz spis finančního arbitra – žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

31. Finanční arbitr k žádosti žalobce lhůtu stanovenou ve výzvě ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], prodloužil o dalších 15 dní, tj. do [datum], o čemž byl jeho právní zástupce vyrozuměn sdělením ze dne [datum] (viz spis finančního arbitra – sdělení o prodloužení lhůty ze dne 7. 6. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

32. Dne [datum] obdržel finanční arbitr vyjádření žalobce k jeho výzvě ze dne 6. 5. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] (viz spis finančního arbitra – vyjádření navrhovatele ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

33. Finanční arbitr podáním ze dne 2. 7. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], oznámil Instituci zahájení řízení a současně ji vyzval, aby se vyjádřila k návrhu žalobce, k předložení dokladů a k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Uvedené oznámení a výzva byla doručena Instituci do její datové schránky dne [datum] (viz spis finančního arbitra – oznámení o zahájení řízení a výzva k vyjádření k návrhu, k předložení dokladů a k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu ze dne 2. 7. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]).

34. Dne [datum] byla finančnímu arbitrovi doručena žádost Instituce, v řízení zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], LL.M., o prodloužení lhůty pro vyjádření (viz spis finančního arbitra – žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum], e-mail pr.zástupce instituce ze dne [datum] adresovaný finančnímu arbitrovi).

35. Finanční arbitr k žádosti Instituce lhůtu stanovenou ve výzvě ze dne 2. 7. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], prodloužil o 15 dní, tj. do [datum], o čemž byl právní zástupce Instituce vyrozuměn sdělením ze dne [datum] (viz spis finančního arbitra – sdělení o prodloužení lhůty ze dne 18. 7. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

36. Dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření Instituce k výzvě, k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu a dne [datum] doplňující podklady k vyjádření ze dne [datum] (viz spis finančního arbitra – vyjádření instituce ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo], doložení podkladů).

37. Finanční arbitr dne [datum] vyzval žalobce k podání vyjádření k dosavadním skutkovým zjištěním finančního arbitra, k čemuž mu stanovil lhůtu 15 dnů ode dne doručení výzvy. Citovaná výzva byla doručena do datové schránky jeho právního zástupce dne [datum] (viz spis finančního arbitra – výzva k vyjádření ze dne 28. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]).

38. Dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření žalobce k jeho výzvě ze dne 28. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo] (viz spis finančního arbitra – vyjádření navrhovatele ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

39. Finanční arbitr dne [datum] písemně poučil žalobce a Instituci o možnosti se před vydáním nálezu vyjádřit k jeho podkladům. Citovaná výzva k seznámení se s podklady pro vydání nálezu byla doručena do datové schránky pr. zástupce žalobce dne [datum] a pr. zástupce Instituce dne [datum] (viz spis finančního arbitra – výzva k seznámení se s podklady pro vydání nálezu ze dne 20. 9. 2019, čj. FA/SR/ZP [číslo] a ze dne 20. 9. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo] a ID zprávy [číslo]).

40. Dne [datum] pr. zástupce žalobce (v reakci na poučení finančního arbitra o možnosti se před vydáním nálezu vyjádřit k jeho podkladům ze dne [datum]) požádal finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace sp.zn. FA/SR/ZP [číslo]. Instituce se s podklady pro vydání nálezu seznámila dne [datum] v sídle finančního arbitra, o čemž byl sepsán protokol (viz spis finančního arbitra – žádost navrhovatele k výzvě finančního arbitra k seznámení se s podklady pro vydání nálezu ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo], protokol o seznámení s podklady pro vydání nálezu ze dne 21. 10. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

41. Vyžádané podklady byly pr. zástupci žalobce doručeny do jeho datové schránky dne [datum] (viz spis finančního arbitra – zaslání podkladů ze dne 5. 11. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], 22, doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo] a doručenka).

42. Dne [datum] obdržel finanční arbitr vyjádření žalobce k podkladům před vydáním nálezu (viz spis finančního arbitra – vyjádření k podkladům před vydáním nálezu ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

43. Pr. zástupce žalobce sdělil finančnímu arbitrovi podáním ze dne [datum], že žalobce již nezastupuje (viz spis finančního arbitra – vyrozumění o odvolání plné moci k zastupování ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

44. Následně dne [datum] obdržel finanční arbitr oznámení žalobce, že jej v této věci bude na základě plné moci nadále zastupovat [anonymizováno] [jméno] (viz spis finančního arbitra – sdělení o převzetí právního zastoupení ze dne [datum], plná moc, detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

45. Následně právní zástupce Instituce oznámil finančnímu arbitrovi, že došlo ke změně v osobě Instituce, kdy [právnická osoba] uzavřela dne [datum] jako prodávající se společností [právnická osoba], [IČO], jako kupující, smlouvu o převodu pojistného kmene, na jejímž základě a za podmínek v ní stanovených [právnická osoba] prodala [právnická osoba], jejíž obchodní firma zní od [datum] [právnická osoba], svůj pojistný kmen (viz spis finančního arbitra – sdělení o změně v osobě instituce)

46. Finanční arbitr rozhodl ve věci dne 26. 2. 2020, pod č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Citovaný nález byl doručen do datové schránky pr. zástupce žalobce dne [datum] a pr. zástupce Instituce dne [datum] (viz spis finančního arbitra – nález FA ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

47. Proti citovanému nálezu podal žalobce námitky, které byly finančnímu arbitrovi doručeny dne [datum] (viz spis finančního arbitra – námitky žalobce ze dne [datum] proti nálezu FA ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

48. Podáním ze dne [datum] vyzval finanční arbitr Instituci, aby se vyjádřila k námitkám žalobce proti nálezu (viz spis finančního arbitra – výzva k vyjádření se k námitkám žalobce proti nálezu, doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]).

49. Dne [datum] byly finančnímu arbitrovi doručeny námitky Instituce proti jeho nálezu ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo] (viz spis finančního arbitra – námitky Instituce ze dne [datum] proti nálezu FA ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

50. Ještě téhož dne, tj. [datum], finanční arbitr vyzval žalobce, aby se vyjádřil k námitkám Instituce proti nálezu (viz spis finančního arbitra – výzva k vyjádření se k námitkám Instituce proti nálezu ze dne 11. 3. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]).

51. Dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření Instituce k námitkám žalobce proti nálezu (viz spis finančního arbitra – vyjádření Instituce ze dne [datum], e-mail pr.zástupce Instituce ze dne [datum] adresovaný finančnímu arbitrovi).

52. Finančnímu arbitrovi byla dne [datum] doručena výzva žalobce k opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu z důvodu jeho prodlení s vydáním rozhodnutí o námitkách (viz spis finančního arbitra – výzva k opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu ze dne [datum], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

53. Finanční arbitr usnesením ze dne 10. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], rozhodl o zastavení řízení o návrhu žalobce proti [právnická osoba] Citované usnesení bylo doručeno do datové schránky pr. zástupce žalobce a pr. zástupce Instituce dne [datum] a do datové schránky [právnická osoba] dne [datum] (viz spis finančního arbitra – usnesení FA ze dne 10. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo], [číslo] a [číslo]).

54. Proti citovanému usnesení podal žalobce námitky, které byly doručeny finančnímu arbitrovi dne [datum] (viz spis finančního arbitra - námitky navrhovatele proti usnesení FA ze dne 10. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], detail zprávy – ID zprávy [číslo]).

55. Finanční arbitr vyzval dne [datum] Instituci a [právnická osoba], aby se vyjádřily k námitkám žalobce proti jeho usnesení ze dne 10. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Citovaná výzva byla doručena pr. zástupci Instituce dne [datum] a [právnická osoba] dne [datum] (viz spis finančního arbitra – výzva k vyjádření se k námitkám navrhovatele ze dne 18. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo] a [číslo]).

56. Finanční arbitr námitky žalobce ze dne [datum] proti jeho usnesení ze dne 10. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], zamítl a usnesení potvrdil. Citované rozhodnutí o námitkách bylo doručeno pr. zástupci žalobce dne [datum], pr. zástupci Instituce dne [datum] a [právnická osoba] dne [datum] (viz spis finančního arbitra – rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 8. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo], [číslo] a [číslo]).

57. Finanční arbitr rozhodl o námitkách žalobce ze dne [datum] proti jeho nálezu ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], dne 24. 9. 2020, pod č.j. FA/SR/ZP [číslo], tak že námitkám navrhovatele částečně vyhověl, v souvislosti s tím změnil výrok I. nálezu a ve zbývající části námitky navrhovatele ze dne [datum] a námitky Instituce ze dne [datum] zamítl. Citované rozhodnutí o námitkách bylo doručeno pr. zástupci žalobce dne [datum] a pr. zástupci Instituce dne [datum] (viz spis finančního arbitra – rozhodnutí o námitkách ze dne 24. 9. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo], [číslo]).

58. Dne [datum] pr. zástupce instituce sdělil finančnímu arbitrovi, že instituce přistoupila k úhradě bezdůvodného obohacení, o čemž přikládá potvrzení o výplatě (viz spis finančního arbitra – e-mail pr.zástupce Instituce ze dne [datum] adresovaný finančnímu arbitrovi).

59. Žalobce se podáním ze dne [datum] obrátil na žalovanou s výzvou k úhradě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmou ve výši 23 562,50 Kč vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení vedeném pod sp.zn. FA/SR/ZP [číslo] (viz výzva k úhradě přeměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ze dne [datum]).

60. Žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že projednala uplatněný nárok na náhradu škody v souvislosti s nesprávným úředním postupem finančního arbitra dle zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že se žalobci, ač je celková délka řízení, s ohledem na ve sdělení uvedené skutečnosti, přiměřená, omluvila za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky řízení o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách, což mohlo být vnímáno jako dílčí průtah v řízení. Žalovaná dále uvedla, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění. Na závěr žalovaná uvedla, že tímto sdělením má žalobce pokládat projednání žádosti o náhradu škody za ukončené (viz sdělení žalované ve věci žádosti o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum]). Závěr o skutkovém stavu věci 61. U Finančního arbitra bylo dne 24. 4. [číslo] zahájeno řízení na základě návrhu podaného žalobcem proti Instituci. Finanční arbitr vyzval žalobce výzvou ze dne [datum] k odstranění nedostatků návrhu, který žalobce doplnil v prodloužené lhůtě dne [datum]. Následně finanční arbitr oznámil Instituci zahájení řízení a vyzval ji dopisem ze dne [datum] k podání vyjádření a k předložení potřebné dokumentace týkající se předmětného sporu. Instituce se vyjádřila v prodloužené lhůtě dne [datum], ve znění doplňujícího podání ze dne [datum]. Z dopisu finančního arbitra ze dne [datum] je zřejmé, že (nejpozději) k danému datu měl finanční arbitr shromážděné veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí a poučil proto žalobce a Instituci o možnosti vyjádřit se k jeho podkladům před vydáním nálezu (fakticky měl Finanční arbitr k dispozici podklady potřebné k rozhodnutí již dne [datum] - viz odstavec 82 odůvodnění). Žalobce se k těmto podkladům vyjádřil dne [datum]. Ve věci rozhodl finanční arbitr nálezem ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Proti uvedenému nálezu podal jak žalobce (dne [datum]), tak Instituce (dne [datum]) námitky, o kterých finanční arbitr rozhodl dne 24. 9. 2020 pod č.j. FA/SR/ZP [číslo]. Žalobce se obrátil na žalovanou s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo], kterou žalobce vyčíslil částkou 23 562,50 Kč. Žalovaná dopisem ze dne [datum] konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách nebyli účastníci informováni o prodloužení lhůty a následně se za toto pochybení finančního arbitra žalobci omluvila. Současně žalovaná prohlásila, že projednání žádosti tímto považuje za ukončené. Žalobce posléze ke zdejšímu soudu podal (dne [datum]) žalobu na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení vedeném pod sp.zn. FA/SR/ZP [číslo]. Judikatura 62. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp.zn. 17 C 196/2019 zjistil, že celková délka řízení před finančním arbitrem činila 14 měsíců a 7 dnů, přičemž soud pro stanovení výše odškodnění vycházel z příslušného Stanoviska Nejvyššího soudu, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Soud v této věci za první rok řízení před finančním arbitrem přiznal částku 15 000 Kč, respektive její polovinu, tedy 7 500 Kč za rok. Za další dva měsíce přiznal částku 1 250 Kč, kterou stanovil z poloviny z částky 15 000 Kč, tedy z částky 7 500 Kč tak, že jí vydělil 12 a znásobil dvěma. Základní částku takto stanovenou, tedy částku 8 894 Kč dále modifikoval. Městský soud v Praze jako soud odvolací (ve věci vedené pod sp.zn. 29 Co 417/2020) postup soudu prvního stupně akceptoval co do stanovení základní částky odškodnění, částečně rozdílně pak posoudil modifikaci této částky. Městský soud v Praze se rovněž vyjádřil k rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020 pod č.j. 62 Co 213/2020-96, kdy konstatoval, že Městský soud v Praze při rozhodování v obdobné věci o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem v rozsudku ze dne 9. 9. 2020 č. j. 62 Co 213/2020-96, nerespektoval Nejvyšším správním soudem dovozené pravidlo, že finanční arbitr je povinen ukončit řízení o návrhu do 90 dnů od okamžiku, kdy shromáždil podklady v takovém rozsudku, které mu umožní učinit právní závěr o výsledku sporu, přičemž okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. Odvolací soud proto neposuzoval předmětné řízení před finančním arbitrem tak, jak to učinil Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 62 Co 213/2020, tj. v podstatě bez zohlednění nedodržení zákonné lhůty pro vydání nálezu, a přiklonil se ke způsobu, jakým přiměřenost délky řízení před finančním arbitrem hodnotil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 6. 2020 č. j. 68 Co 98/2020-67, jímž byl zjevně veden soud prvního stupně při vydání napadeného rozsudku. Dále Městský soud v Praze jako soud odvolací (v odstavci 32 rozsudku č.j. 29Co 417/2020-63) připomněl, že otázku, kdy dochází ke shromáždění podkladů pro účel aplikace § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, tj. otázku, kdy započíná běh 90denní lhůty pro vydání nálezu, vyjasnila judikatura Nejvyššího správního soudu, a poukázal na rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018 (sp. zn. 9 As 36/2018), ze dne 19. 6. 2018 (sp. zn. 4 As 110/2018) a ze dne 31. 5. 2018 (sp. zn. 9 As 36/2018). Dle Městského soudu v Praze je patrné, že v uvedených rozhodnutích Nejvyšší správní soud jednoznačně vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. Nejvyšší správní soud se rovněž jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Je jím ve smyslu článku 8 písm. e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/11/EU, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z uvedeného plyne (jak je uvedeno v odstavci 32 citovaného rozsudku Městského soudu v Praze), že počátek shromáždění podkladů nemůže finanční arbitr na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci (byť arbitr taková vyjádření sám pokládá za důležitá). Získá-li arbitr k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh 90denní lhůty k vydání nálezu. Právní normy 63. Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ zákona č. 82/1998 Sb.“ / stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

64. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení je Úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

65. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

66. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

67. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

68. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

69. Podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

70. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“) k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

71. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

72. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

73. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Právní posouzení 74. Po provedené dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

75. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že řízení před finančním arbitrem, které bylo zahájeno dne 24. 4. 2019 pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] trvalo do 24. 9. 2020, kdy bylo vydáno rozhodnutí o námitkách, a jaký byl průběh řízení před finančním arbitrem. Mezi stranami však zůstalo sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení a zda omluva (resp. samotné konstatování nesprávného úředního postupu) je postačující formou zadostiučinění či nikoliv.

76. Soud se zabýval otázkou, zda na projednávanou věc dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. Tohoto posouzení bylo třeba, neboť v případě dle věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, zatímco v případě dle věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

77. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

78. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. Skutečnost, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatná, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Soud tudíž uzavřel, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v souzené věci, neboť samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Obdobně postupoval Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kdy se soud zabýval aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval, a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

79. Aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy na řízení před finančním arbitrem aproboval i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2021, č.j. 29 Co 417/2020-63 nebo ze dne 2. 3. 2021, č.j. 16 Co 402/2020-75.

80. Soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka řádného uplatnění nároku u příslušného orgánu státu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Řízení vedené před finančním arbitrem bylo skončeno ke dni [datum]. Projednání nároku u žalované bylo skončeno dne [datum], a to sdělením omluvy žalobci a prohlášením žalované, že projednání žádosti pokládá za ukončené, neboť pokud úřad prohlásí své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. totiž nebrání poškozenému v tom, aby svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatnil žalobou u soudu dříve, než uplyne šest měsíců ode dne, kdy jej v souladu s § 14 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil u příslušného úřadu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Od 20. 3. 2021 je tak žalovaná v prodlení, avšak žalobce se domáhá úhrady zákonného úroku z prodlení až od 23. 3. 2021.

81. Soud se dále zabýval otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

82. V řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na projednání věci v přiměřené době, neboť řízení trvalo celkem 17 měsíců (řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] vydáním rozhodnutí o námitkách). Zákonná lhůta k rozhodnutí počala finančnímu arbitrovi běžet dne [datum], neboť dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručeno vyjádření Instituce a byla mu předložena dokumentace vztahující se k předmětu sporu (dne [datum] byly finančnímu arbitrovy doručeny doplňující podklady k vyjádření ze dne [datum]). Z právě uvedeného je patrné, že dne [datum] měl finanční arbitr k dispozici úplnou dokumentaci ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu, tj. např. dle rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018 a rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 9 As 36/2018 (srov. odstavec 36 a 62 odůvodnění).

83. Ve vztahu k odškodnění za nemajetkovou újmu soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě není - zejména vzhledem k celkové délce řízení, k významu předmětu řízení pro žalobce, k dlouhé nečinnosti finančního arbitra, jakož i s přihlédnutím ke srovnatelným rozhodnutím v obdobných věcech - dostačující samotné konstatování porušení práva. Soud při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu a skutečností vyplývajících z provedených důkazů při hodnocení okolností případu ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně výše odškodnění vycházel soud z rozpětí uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu, tedy z rozpětí 15 000 – 20 000 Kč za rok trvání soudního řízení. Při stanovení výše nemajetkové újmy je nutné zohlednit to, že každé řízení nějakou dobu trvá a za první dva roky je proto podle Stanoviska Nejvyšší soudu sazba poloviční. Individualizace nemajetkové újmy 84. Soud při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, které posoudil následovně.

85. K samotné délce přiměřenosti (resp. nepřiměřenosti) řízení se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém Stanovisku, který uvedl, že není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a při zvažování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného.

86. Délku řízení před finančním arbitrem, která činila 17 měsíců, hodnotil soud jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně. Základní výši odškodnění proto soud určil na dolní hranici ustálenou judikaturou užívaného (a ze Stanoviska Nejvyššího soudu vycházejícího) rozpětí, tedy za první dva roky řízení po 7 500 Kč, tj. 625 Kč za jedem měsíc řízení. Základní výše odškodnění tedy činí 10 625 Kč (tj. 625 Kč x 17 měsíců).

87. Obdobně, tedy stanovením základní výše odškodnění na dolní hranici rozpětí dle Stanoviska Nejvyššího soudu, postupoval soud ve srovnatelné věci shora zmíněné (viz odstavec 62 odůvodnění).

88. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Skutečnost, že by se v daném případě jednalo o věc po skutkové či právní stránce složitou, která by mohla eventuálně odůvodňovat narůst délky řízení, soud nezjistil a k úpravě základní částky odškodnění (z tohoto důvodu) nepřistoupil.

89. Další zohledňovanou skutečností je postup orgánů veřejné moci. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu by se mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že rozhodující orgán by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Při posuzování toho, zda rozhodující orgán postupoval správně, je třeba zohlednit, zda se snažil rozhodnout v co nejkratší době, nebo zda se u něj při rozhodování projevila bezdůvodná nečinnost, neschopnost, či dokonce svévole. Současně však nelze pominout skutečnost, že rozhodující orgán musí dodržet i všechny procesní postupy, což v souvislosti se složitostí případu může obnášet i nárůst délky trvání řízení. V daném případě došlo v řízení před finančním arbitrem k časové prodlevě (trvající od [datum], resp. [datum] /tj. od data následujícího po uplynutí základní 30 denní lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách do [datum] /tj. do dne předcházejícího vydání rozhodnutí o námitkách/), kdy byl finanční arbitr v řízení o vydání rozhodnutí o námitkách proti nálezu ze dne 26. 2. 2020, č.j. FA/SR/ZP [číslo], nečinný. Žalobce podal námitky proti nálezu finančního arbitra dne [datum] a Instituce dne [datum] O námitkách rozhodl Finanční arbitr až dne [datum]. Finanční arbitr je povinen dle zákona o finančním arbitrovi rozhodnout o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech nejdéle do 60 dnů a nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. V daném případě finanční arbitr nevydal rozhodnutí o námitkách v zákonem stanovené lhůtě, ani ve lhůtě prodloužené (možnosti prodloužení lhůty arbitr nevyužil) a byl po dobu šesti měsíců nečinný. Soud přihlédl k právě zmíněné dlouhé nečinnosti Finančního arbitra a za postup orgánu veřejné moci upravil základní částku odškodnění, kterou zvýšil o 10%.

90. Subjektivním kritériem je chování samotného poškozeného. Soud musel zvážit, zda poškozený sám nepřispěl (či přímo nezavinil) průtahy v řízení, a to svou neaktivitou či naopak aktivitou, avšak obstrukčního rázu. Dokazováním bylo zjištěno, že se žalobce o spor aktivně staral a na výzvy finančního arbitra reagoval ve stanovených (či prodloužených) lhůtách. Soud tudíž uzavřel, že se žalobce nedopustil žádného obstrukčního jednání, kterým by zapříčinil prodloužení řízení. Soud proto (z tohoto důvodu) nepřistoupil k procentuální úpravě základní částky odškodnění.

91. Dalším kritériem je význam předmětu řízení pro poškozené, které v sobě zahrnuje skutečnost, o jaký druh řízení se jedná, resp. o jaká práva a povinnosti se řízení vede. Žalobce se v řízení vedeném před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení a příslušenství z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění; význam řízení pro žalobce tedy nebyl zanedbatelný, důvod k navýšení základní částky odškodnění (z tohoto hlediska) však soud neshledal.

92. Lze shrnout, že soud zvýšil základní částku odškodnění o 10 % za postup orgánu veřejné moci (ve fázi řízení o námitkách - srov. odstavec 89 odůvodnění) a důvody k dalším modifikacím základní částky odškodnění neshledal. Matematicky vyjádřeno soud přiznal žalobci za 17 měsíců trvající řízení částku 10 625 Kč (tj. 17 x 625 Kč) navýšenou o 10%, celkem tedy 11 687,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Náklady řízení 93. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

94. V této věci žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení a byl v něm částečně úspěšný, s ohledem na judikatorní výklad je však třeba jeho úspěch považovat za úspěch úplný (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I.ÚS 42/16 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3223/2013) a má proto ve vztahu k žalované, ve smyslu výše citovaného ustanovení o.s.ř., právo na plnou náhradu nákladů řízení.

95. Náklady řízení tvoří částka 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za zastupování žalobce advokátem ve výši 12 400 Kč stanovená podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a/ (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) stanovená podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. v případě, že je zástupcem advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty (dále jen "daň"), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je základní sazba daně ve výši 21 %. Soud tak přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 2 856 Kč, jež odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty z částky 13 600 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 18 456 Kč.

96. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou se obrátil na žalovanou s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo], neboť podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

97. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.

Poučení