11 C 35/2024 - 54

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [Adresa žalovaného] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 10 134,19 Kč zastavuje.

II. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, k pozemku parc. č. [číslo] zapsanému na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], se zrušuje.

III. Žalovanému se přikazuje do výlučného vlastnictví pozemek parc. č. [číslo] zapsaný na LV č. [číslo], pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedený u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. [číslo] zapsanému na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], částku 865 000 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 85 670 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. O nákladech státu, které bude žalovaný povinen uhradit ve výši 100 %, bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. [číslo] zapsanému na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovitost“ či „pozemek“) a přikázání do výlučného vlastnictví žalovanému, kterému by byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 865 000 Kč. Současně se podanou žalobou domáhala po žalovaném vypořádání splátek hypotečního úvěru ve výši 10 134,19 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, přičemž každý z účastníků vlastní na pozemku podíl o velikosti id. . Žalobkyně dlouhodobě nemá zájem nadále setrvávat ve spoluvlastnictví se žalovaným, na kterého se opakovaně obracela s výzvami na vypořádání, a to nejméně prostřednictvím svého právního zástupce písemně dne 25. 8. 2023 a následně opakované pokusy o kontaktování telefonicky i e-mailem. Žalovaný se vyjádřil jenom tolik, že má zájem vlastnit celý pozemek jako investiční nemovitosti, avšak do podání žaloby pro to ničeho neučinil, více již nekomunikoval, ani se nevyjádřil k návrhu smluvní dokumentace, kterou zajistila žalobkyně. Žalobkyně nechala vyhotovit i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] k 1. 2. 2023, který učil obvyklou cenu pozemku na částku 1 730 000 Kč. Žalobkyně o nemovitost nemá zájem a navrhla, aby byla přikázána žalovanému, neboť má za to, že faktickým rozdělením pozemku by se podstatně snížila hodnota, resp. jeho části a pozemek by se stal prakticky pro budoucí využití nezastavitelným. Vzhledem k přístupu pouze k jedné strany by přicházelo v úvahu dělení na severní a jižní část pozemku, obě shodně po 503 m2 s tím, že nejméně jižní pozemek by měl i s ohledem na maximální zastavitelnost plochy (40 %), tj. max. 201 m2 včetně zpevněných ploch, značně zkomplikovanou ne-li nemožnou budoucí výstavbu rodinného domu. Původně byla žalobkyně ochotna přistoupit na částku 800 000 Kč za vypořádaní podílu, ale s ohledem na neaktivitu žalovaného trvá na polovině částky stanovené znaleckým posudkem (865 000 Kč). Dále uvedla, že pozemek byl nabyt částečně prostřednictvím hypotečního úvěru ve výši 647 680, ke kterému se účastníci společně zavázali smlouvu ze dne 24. 10. 2018 s pravidelnou měsíční splátkou do října 2023 ve výši 2 628 Kč, od listopadu 2023 ve výši 3 386,72 Kč. Od února do listopadu 2023 se žalovaný odmítl podílet na splátkách hypotečního úvěru, kdy žalobkyně takto uhradila celkem částku 27 041,82 Kč, a proto se domáhá poloviny uhrazených splátek oproti nároku žalovaného, tj. splátek uhrazených žalovaným za měsíce prosinec 2023 a leden 2024 ve výši 3 386,72 Kč (13 520,91 Kč – 3 386,72 Kč), tedy částky ve výši 10 134,19 Kč.

2. Žalovaný se ani k jednomu ústnímu jednání nedostavil a řádně neomluvil, i přesto, že byl řádně a včas předvolán (předvolání vykázáno dne 16. 5. 2024, 31. 5. 2024 a 16. 9. 2024). Jediné vyjádření ve věci, i přes opakované výzvy soudu (ze dne 16. 2. 2024, 3. 4. 2024, 13. 6. 2024 a ze dne 11. 9. 2024), bylo učiněno dne 12. 6. 2024, kdy se omluvil za nedostavení se k prvnímu jednání a sdělil, že má zájem vyplatit žalobkyni částkou ve výši 800 000 Kč, když dne 13. 6. 2024 má sjednanou schůzku v Komerční bance za účelem vyřešení financování s tím, že do 30. 6. 2024 již bude mít vyřešeno financování.

3. Podáním doručeným soudu dne 1. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 10 134,19 Kč představující nárok z titulu vypořádání splátek hypotečního úvěru, neboť žalovaný po podání žaloby tento nedoplatek uhradil formou hrazení hypotečního úvěru v jiném časovém období. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 10 134,19 Kč zastavil v souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil, resp. nevyjádřil nesouhlas z vážných důvodů.

4. Na základě listinných důkazů a výslechu znalce soud v rámci provedeného dokazování zjistil: - Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví č. [číslo] pro k. ú. [adresa] ze dne 30. 1. 2024, že žalobkyně a žalovaný mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parc. č. [číslo], o výměře 1 007 m2, orná půda (dále jen „nemovitost“ či „pozemek“). Ve prospěch nemovitosti je zřízeno věcné břemeno spočívající v právu vstupu, chůze a jízdy a vedení inženýrských sítí přes pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. Nemovitost nabyli účastníci řízení kupní smlouvou ze dne 31. 10. 2018. - Z aktualizovaného listu vlastnictví č. [číslo] pro k. ú. [adresa] ze dne 16. 10. 2024 ve spojení s úředním záznamem z téhož dne, že na podíl žalovaného byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti ve věci vedené Exekutorským úřadem [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 9. 2024, [číslo jednací], přičemž bylo od exekutorského úřadu zjištěno, že oprávněným ve věci je [právnická osoba] a dluh již byl zcela uhrazen. - Z návrhu na vypořádání ze dne 25. 8. 2023 včetně podacího lístku, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce kontaktovala žalovaného s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že podíl žalobkyně by připadl žalovanému, popř. došlo k prodeji (pozemku jako celku nebo jen podílu žalobkyně), neboť žalobkyně nemá zájem ani o faktické rozdělení, ani o nabytí podílu žalovaného. Pokud by došlo k převodu podílu na žalovaného, navrhovala žalobkyně úhradu poloviny hodnoty nemovitosti dle znaleckého posudku ze dne 1. 2. 2023, částky ve výši 865 000 Kč. Návrh byl žalovanému odeslán dne 25. 8. 2023 na známé adresy v [adresa], přičemž obě zásilky byly vráceny z důvodu nevyzvednutí. - Z e-mailu s návrhem smluvní dokumentace ze dne 20. 11. 2023, že právní zástupce se pokoušel kontaktovat žalovaného i prostřednictvím e-mailové komunikace, kde zpracoval a předložil smluvní dokumentaci tak, aby jí žalovaný mohl projednat s úvěrujícím peněžním ústavem. - Z návrhu smluvní dokumentace k vypořádání podílového spoluvlastnictví – kupní smlouvy a svěřenecké smlouvy, že zástupce žalobkyně skutečně připravil a vyhotovil veškeré smluvní podklady, aby mohlo dojít ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. - Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 24. 10. 2018, že účastníci řízení uzavřeli s Komerční bankou smlouvu o hypotečním úvěru dne 24. 10. 2018 na částku 647 680 Kč s pravidelnou měsíční splátkou 2 628 Kč po dobu necelých 30 let (358 měsíců). - Z výpisu z hypotečního úvěru za období od února 2023 do listopadu 2023, že žalobkyně uhradila na splátkách společného závazku částku 27 041,82 Kč (měsíční splátky 9 x 2 628 Kč, dále 3 386,72 Kč, splátku 0,28 Kč a částku 2,82 Kč). - Ze situačního plánku A, že předmětný pozemek je nesouměrný. - Ze situačního plánu B, že rozdělením na dvě shodně velké části (severní a jižní pozemek), by byl jižní pozemek o šíři toliko 11,7 m a méně. - Ze sdělení obce [adresa] ze dne 23. 7. 2024, že minimální výměra pozemku je dána koeficientem zastavění, maximálně 0,40. Obecně k pozemku o rozměru 500 m2 bez bližších znalostí (tvar, umístění, poloha, svažitost, infrastruktura apod.) při průměrné ploše zastavěné rodinným domem bude pro pozemek značně omezující a bude to mít negativní vliv na tržní cenu. Může to znamenat v určitých případech také i jeho nezastavitelnost stavbou. - Ze znaleckého posudku ze dne 1. 2. 2023, že znalec stanovil obvyklou cenu pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] k datu 25. 1. 2023 na částku 1 730 000 Kč s odůvodněním, že k pozemku byl vydán Společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného záměru ze dne 12. 1. 2022 na stavbu rodinného domu vč. terasy, přípojky vody, dešťové kanalizace, akumulační jímky a zpevněných ploch spolu s rezervační smlouvou na způsobu financování vodovodní přípojky a zpevnění přístupové komunikace a koordinačního výkresu na budoucí napojení pozemku na inženýrské sítě, tedy že přístup k nemovitosti a k veškerým inženýrským sítím je zajištěn. Na pozemku se nachází rozvodná skříň elektrického vedení. Avšak v místě není možné napojení na veřejný kanalizační řád a vodovodní řád dosud nebyl v místě prodloužen. Zastavitelnost pozemku je max. 40 %. - Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že s ohledem na skutečnost, že předmětný pozemek do dnešního dne není zasíťovaný, není natažený vodovodní řád a zpevněná komunikace, tak cena pozemku zůstává neměnná, tj. 1 730 000 Kč. Pokud by na nemovitosti vázl exekuční příkaz k prodeji, mohlo by dojít ke snížení ceny zhruba o 10 %. Dělitelnost pozemku znalec konzultoval i se stavebním úřadem, který by s největší pravděpodobností dělení pozemku nepovolil (jak je znázorněno na situačním plánku B). V dnešním stavu se jedná o plnohodnotný pozemek ideální pro jeden rodinný dům. Kdyby došlo k rozdělení, tak jižní pozemek by byl v šířce 11,7 m a byl by velice problematický ohledně zastavení, kde se musí dodržet 2 m od hranice pozemku, 7 m od druhého rodinného domu a dále by měl být zanechán průjezd kolem domu v šíři 3,5 m. Z čehož vyplývá šíře domu cca 6 m. Pokud by k rozdělení došlo, mělo by to negativní vliv na jednotkou cenu o 10 až 20 %.

5. Všechny shora rozvedené a žalobkyní označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

6. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný mají v podílovém spoluvlastnictví, každý podíl o velikosti id. , k pozemku parc. č. [číslo] zapsanému na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „nemovitost“ či „pozemek“). Účastníci pozemek nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2018, který byl financován společným hypotečním úvěrem ze dne 24. 10. 2018. Pozemek má celkovou výměru 1 007 m2. Ve prospěch nemovitosti je zřízeno věcné břemeno vstupu, chůze a jízdy a vedení inženýrských sítí přes pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. V současné době je na podíl žalovaného vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, který je již plně uhrazen. Před podáním žaloby se žalobkyně opakovaně snažila kontaktovat žalovaného za účelem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku, připravila i smluvní dokumentaci a zajistila znalecký posudek, leč marně. Od počátku neměla zájem o spoluvlastnický podíl žalovaného a preferovala prodej žalovanému, popř. prodej ve veřejné dražbě. K pozemku byl již vydán územní souhlas na stavbu rodinného domu, přičemž maximální zastavitelnost činí 40 %. Na pozemku se nachází rozvodná skříň elektrického vedení, je zajištěný přístup k nemovitosti a k veškerým inženýrským sítím, ale k dnešnímu dni není pozemek zasíťovaný, není natažený vodovodní řád a nevede k němu zpevněná komunikace. Znalec ocenil pozemek jako celek částkou 1 730 000 Kč. Rozdělení pozemku by stavební úřad s největší pravděpodobností nepovolil. Pokud by přece jenom došlo k rozdělení pozemku na dva shodně velké celky po 503,5 m2, tak zejména jižní pozemek by byl velice problematicky zastavitelný s ohledem na dodržení 2 metrů od hranice pozemku, 7 metrů od druhého rodinného domu, průjezdu kolem domu v šíři 3,5 metru. Mohlo by to čistě teoreticky znamenat i jeho nezastavitelnost stavbou. Rozdělení pozemku by mělo i negativní vliv na jednotkou cenu, kdy by došlo k poklesu o 10 až 20 %.

7. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

8. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

9. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

10. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

11. Favorizace rozdělení společné věci vychází z východiska, podle kterého je obecně žádoucím způsobem vypořádání, aby si každý ze spoluvlastníků zachoval vlastnické právo k části dříve společné věci, čímž je mu zachován právní vztah k dosavadnímu předmětu spoluvlastnictví. Překážkou pro dělení společné věci je obecné kritérium „dobře možného rozdělení věci“ a speciální případy a) jedná-li o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, b) dělení zemědělského pozemku, c) dělení společných listin, d) zvláštní podmínky vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Občanský zákoník stanoví taxativním výčtem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictvím soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Způsoby vypořádání a jejich pořadí zakotvené občanským zákoníkem jsou pro soud kogentní, a proto soud nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat, ale je povinen respektovat uvedenou posloupnost (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018).

12. K přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2293/2019). Kromě výše popsaných kritérií by soudní praxe měla přihlížet i ke stanovisku účastníků (individuálním okolnostem konkrétního případu) k dělení společné věci, pokud jeden účastník nemá zájem o přikázání nemovitostí, nepřichází jejich dělení do úvahy a v takovém případě lze přikázat druhému účastníkovi, ovšem jen za podmínek, že by byl schopný vyplatit vypořádací podíl ostatním spoluvlastníkům (22 Cdo 3554/2019). Soud může věc přikázat do vlastnictví pouze jednoho nebo více spoluvlastníků, nemůže však věc přikázat subjektu stojícímu mimo dosavadní okruh spoluvlastnictví [viz KRÁLÍK, Michal. § 1144 a § 1147. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 733-736 a s. 767-769].

13. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou, tedy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, lze vyhovět. Žalobkyně i žalovaný mají spoluvlastnický podíl ve výši id. k pozemku parc. č. [číslo] zapsanému na LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], který nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2018. Žalobkyně již nechtěla se žalovaným setrvat ve spoluvlastnictví, využila svého zákonného oprávnění a podala ke zdejšímu soudu žalobu, neboť žalovaný, byť projevil zprvu zájem o pozemek, nadále již nebyl kontaktní a se žalobkyní nespolupracoval. Žalobkyně navrhovala přikázání pozemku žalovanému za náhradu s odůvodněním, že reálné rozdělení není dobře možné. V souladu s ust. § 1144 o. z. musel soud zkoumat možnosti reálného rozdělení nemovitosti bez ohledu na skutková tvrzení účastníků (i kdyby byla nesporná), neboť se jedná o otázku právní a nikoli skutkovou. Předmětem vypořádání je pozemek parc. č. [číslo] o výměře 1 007 m2 bez zástavby. Z tohoto pohledu se nabízí reálné rozdělení pozemku na dva shodné díly. V případě bližšího zkoumání (umístění, tvaru, poloze, svažitosti, dostupnosti infrastruktury a dopravního napojení včetně dalších omezení v okolí apod.) soud zjistil, že se jedná o poměrně atypický tvar pozemku, je mírně svažitý jižním směrem, s rozvodnou skříní elektrického vedení, avšak bez oplocení, zasíťování, vodovodního řádu a zpevněné cesty. K pozemku již však byl vydán územní souhlas se stavbou rodinného domu. Maximální zastavitelnost činí 40 % území. Ve prospěch nemovitosti je zřízeno věcné břemeno vstupu, chůze a jízdy a vedení inženýrských sítí přes pozemky parc. č. [číslo] a [číslo]. V případě reálného rozdělení přichází do úvahy pouze dělení na severní a jižní část pozemku (jak je zachyceno na situačním plánku B založeném ve spise) z důvodu zachování přístupu k nemovitostem přes pozemek parc. č. [číslo]. Takovým rozdělením by vznikly dvě shodně velké parcely o výměře 503,5 m2. Pokud soud současně přihlédne ke stavebním omezením vyplývajícím z Územního plánu obce [adresa] (maximální zastavitelnost 40 %, tj. 201,4 m2 včetně zpevněných ploch jako jsou chodníky, příjezd ke stavbě, parkovací stání, terasa apod.), k podzákonným právním předpisům stanovícím požadavky na využívání území (vzdálenost rodinných domů nejméně 7 metrů od sebe; vzdálenost od společných hranic pozemků nejméně 2 metry) a dalším nutným požadavkům pro řádnou údržbu a hospodaření (např. zachování průjezdu kolem domu v šíři 3,5 metru), dospěje k závěru, prostor pro výstavbu na jižním pozemku by byl značně omezující až hraničící s jeho nezastavitelností stavbou, a proto takové rozdělení není dobře možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 586/2017). Dle ust. § 1144 odst. 1 o. z. je soud také povinen zkoumat, zda by se rozdělením společné věci nesnížila podstatně její hodnota. Za podstatné snížení hodnoty považuje ustálená rozhodovací praxe snížení tržní hodnoty nemovitosti zpravidla nejméně o 15 % (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2084/2023). Z výslechu znalce vyplynulo, že pokud by došlo k výše popisovaném rozdělení pozemku, došlo by k poklesu tržní ceny pozemku ve výši zhruba 10 až 20 % kvůli výše uvedeným omezením. Vzhledem k těmto závěrům v otázce dělitelnosti, kdy bylo jednak zjištěno, že v případě reálného rozdělení pozemku by byla na jednom z pozemků značně omezena až znemožněna jeho zastavitelnost a jednak že by samotným rozdělením pozemku došlo k poklesu tržní ceny o zhruba 10 až 20 %, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že jako způsob zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením společné věci by bylo v rozporu se zákonným kritériem „dobře možného“, a proto přistoupil k druhému zákonem stanovenému způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, které bylo preferováno i účastníky řízení, a to k přikázání nemovitosti jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu pro ostatní spoluvlastníky dle ust. § 1147 o. z. Žalobkyně v řízení navrhovala, aby pozemek byl přikázán žalovanému, který o pozemek projevil zájem a sdělil soudu, že do konce měsíce června 2024 bude mít zajištěné financování, čímž prokázal vážný zájem o nabytí pozemku do svého výlučného vlastnictví a solventnost pro případ, že soud tomuto způsobu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vyhoví. Ve věci byl vypracován znalecký posudek, kdy znalec při výslechu (17. 10. 2024) setrval na svém závěru, že obvyklá cena pozemku parc. č. [číslo], orná půda, činí ke dni výslechu 1 730 000 Kč, přičemž představující podíl žalobkyně vychází na částku 865 000 Kč. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že je nejen vhodné, ale i nutné postupovat v souladu s ust. § 1147 o. z., a proto rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku, tento přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (dělení není „dobře možné“, žalovaný projevil zájem o pozemek, má vyřízeno financování) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku ve výši 865 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

14. V otázce náhrady nákladů řízení ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví si je soud plně vědom ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 nebo ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22), kde účastníci řízení mají s ohledem na povahu iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, avšak přihlédnuvši k individuálním výjimečným okolnostem konkrétního případu, kdy žalovaný jak v předsoudním stádiu, tak v řízení před soudem (i přes zaslání čtyř výzev ze strany soudu a tří předvolání k ústním jednáním), nejevil zájem spolupracoval, nedostavoval se k ústním jednáním, toliko v krátké e-mailové zprávě potvrdil to, co již sdělil žalobkyni nejméně půl roku před podáním žaloby, tedy skutečnost, že má zájem o nemovitost jako investiční, ale žádných dalších kroků vedoucích ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví již neučinil. Pokud by žalovaný změnil přístup k věci a spolupracoval, mohl být tento spor vyřešen zcela mimosoudně, a i v rámci řízení před soudem mohl být vyřešen poměrně rychle a jednoduše. Bohužel se tak nedostalo a bylo zapotřebí vyšší aktivity žalobkyně (doplňovat podání) a rozšiřovat dokazování. Z výše uvedeného se soud zcela výjimečně rozhodl v tomto druhu řízení pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (náhrada nákladů řízení dle úspěchu ve věci) ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. (zásada zavinění), kdy pro chování žalovaného byl vzat zpět návrh na zaplacení částky 10 134,19 Kč z titulu vypořádání splátek hypotečního úvěru, a proto přiznal žalobkyni plnou náhradu náklad řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 8 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 11 780 Kč (z tarifní hodnoty 865 000 Kč). Za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby, 2x účast u jednání a doplnění skutkových tvrzení) a jeden úkon v poloviční výši (částečné zpětvzetí žaloby) náleží odměna ve výši 76 570 Kč. Dále má právo na náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 100 Kč (7 x 300 Kč). Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč činí 85 670 Kč, které je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. O nákladech státu bude dle ust. § 148 o. s. ř. rozhodnuto v samostatném rozhodnutí, kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve sporu byla plně úspěšná žalobkyně (jak na základě zásady úspěchu ve věci, tak i zásady zavinění), proto soud zavázal žalovaného k plné náhradě nákladů státu, které budou vyčísleny dodatečně v samostatném usnesení, neboť v tuto chvíli státu zatím žádné náklady nevznikly a jakákoli povinnost žalovaného k úhradě konkrétních nákladů státu by byla předčasná.

Poučení