11 C 37/2021-272

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení 968 336,18 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 538 739,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 185,18 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 33 638 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 121 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 80 586 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 711 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 89 782 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 47 045 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 922,18 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 56 870 Kč od [datum] do zaplacení, současně na náhradě nákladů za vymáhání pohledávek částku 16 800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 429 596,82 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku částku 48 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 2 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

V. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení ve výši 2 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 776 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení

1. Ve věci projednávanou žalobu původně podala [celé jméno původního účastníka], insolvenční správce [právnická osoba] s. r. o. Zdejší soud k návrhu žalobkyně nejprve ve věci vydal dne [datum] platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, který následně rovněž v zákonné lhůtě dne [datum] odůvodnila, přičemž v prvé řadě zdůraznila, že v průběhu řízení došlo k postoupení žalobou uplatněných pohledávek na obchodní společnost [právnická osoba] K následnému návrhu žalující strany na změnu žalobce proto soud usnesením ze dne 15. 11. 2021 č. j. 11 C 37/2021-64 připustil podle ustanovení § 107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) změnu na žalující straně; toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

2. Podle žaloby představuje uplatněný nárok pohledávku z titulu nezaplacené ceny za dále specifikované dílo s tím, že [právnická osoba] s. r. o. (dále též jen„ [právnická osoba]“) uzavřela dne [datum] s žalovanou ústně rámcovou smlouvu o díle, na jejímž základě se [právnickká osoba] jako zhotovitel zavázala pro žalovanou vyrábět dále specifikované palety. V souladu s touto rámcovou smlouvou žalovaná provedla čtyři objednávky ve dnech [datum] a [datum], a to za celkovou cenu 3 577 950 Kč (bez DPH). Na základě těchto objednávek pak bylo prostřednictvím dopravce [právnická osoba] [jméno] [příjmení] od [datum] do [datum] žalované dodáno v žalobě specifikované zboží, což dokládá příslušnými dodacími listy, přičemž za dodané zboží vystavila [právnická osoba] od [datum] do [datum] celkem čtrnáct faktur, ze kterých žalovaná podle žalobkyně do dne podání žaloby nezaplatila celkem částku 968 336,18 Kč.

3. Žalovaná v odůvodnění odporu zdůraznila, že žalobou uplatněný nárok již neexistuje, neboť část požadovaného plnění ve výši 429 596,82 Kč byla uhrazena dne [datum] bankovním převodem a zbývající část zanikla zápočtem ze dne [datum]. Žalované totiž vzniklo za [právnická osoba] několik pohledávek jak z titulu uplatněné reklamace, tak z titulu náhrady škody za nevrácenou část materiálu v celkové výši 1 029 439,18 Kč, přičemž celková výše žalobou uplatněných faktur, které byly žalovanou uhrazeny zápočtem, činí částku 604 726,18 Kč. Jelikož žalobou uplatněné faktury [číslo] žalovaná zaplatila v plné výši (nikoliv v žalobkyní snížené výši – viz dále), je možno konstatovat, že započtením byly uhrazeny žalobou uplatněné faktury ve výši 538 739,36 Kč. Podle žalované je tak zjevné, že žalobou uplatněný nárok již v plném rozsahu zanikl, neboť součet částek 429 596,82 Kč a 538 739,36 Kč představuje žalovanou částku 968 336,18 Kč.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] v reakci na odůvodnění odporu žalovanou zdůraznila, že [právnická osoba] měla původně za žalovanou pohledávky po splatnosti v celkové výši 1 764 272 Kč, přičemž tyto pohledávky specifikovala ve dvou předžalobních výzvách, které byly žalované doručeny dne [datum] a [datum]. Žalovaná skutečně zaplatila dne [datum] částku 429 596,82 Kč a dne [datum] částku 333 669 Kč, přičemž dne [datum] [právnická osoba] vystavila opravný daňový doklad, kterým – na základě dohody o zápočtu vzájemných pohledávek z téhož dne – částečně dobropisovala fakturu [číslo] to o částku 32 670 Kč. Zbylá část – v žalované výši 968 336,18 Kč – nebyla žalovanou nikdy uhrazena. Nadto žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že zápočet provedený žalovanou dne [datum] není podle ustálené judikatury (žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3407/2020) možno považovat za platné právní jednání, neboť z něj není zjevné, která část započítávaných pohledávek zanikla, a která nikoli. Žalovaná přitom v daném případě započítávala své pohledávky v celkové výši 1 029 439,15 Kč proti pohledávkám [právnická osoba] v celkové výši 844 334,18 Kč, z tohoto zápočtu však není patrné, které konkrétní pohledávky zanikly a které (a v jakém rozsahu) přetrvaly. Jednostranný zápočet žalované ze dne [datum] proto považuje žalobkyně za neplatný. Žalobkyně navíc rozporuje všechny v zápočtu označené pohledávky žalované, a to co do důvodu i výše, zvláště když žalovaná vůbec neuvádí podstatné skutečnosti, které se těchto pohledávek mají týkat. Žalobkyni tak není vůbec jasné, z jakého titulu se žalovaná tvrzených pohledávek dovolává. Mělo-li jít o reklamaci vadných výrobků, má žalobkyně za to, že žalovaná nepostupovala zákonným způsobem. V případě tvrzení o vzniklé škodě pak žalovaná podle žalobkyně neunáší důkazní břemeno. V závěru svého vyjádření konečně žalobkyně prezentuje přesvědčení, že údajné pohledávky žalované za [právnická osoba] mají charakter pohledávek nejistých a neurčitých, a proto nejsou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku způsobilé k započtení.

5. Žalovaná v replice ze dne [datum] naproti tomu setrvala na stanovisku, že zápočet ze dne [datum] byl proveden v souladu s právními předpisy i judikaturou, a je tudíž platný. Žalovanou vystavená faktura [číslo] znějící na částku 488 369,10 Kč představuje hodnotu právní předchůdkyní žalobkyně nespotřebovaného materiálu, dodání tohoto materiálu přitom žalovaná dokládá dodacími listy s obsahem předmětného materiálu. Faktura [číslo] na částku 420 009,48 Kč představuje nárok žalované na úhradu nákladů spojených s reklamacemi, jež jsou patrné z příslušných protokolů reklamace; v této souvislosti žalovaná uvedla, že si smluvní strany ujednaly, že reklamace bude probíhat v závodě žalované a na náklady právní předchůdkyně žalobkyně (šlo mj. o opravu 68 kusů palet č. T52477). Podrobnosti žalobkyní rozporovaného zápočtu vyplývají rovněž z dopisu tehdejší právní zástupkyně žalované JUDr. [jméno] [příjmení], což má dokládat e-mail ze dne [datum], kterým bylo reagováno na předžalobní výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1291/2003 považuje žalovaná takové určení za dostatečné. Žalovaná tak má za to, že v rozsahu částky 429 596,82 Kč zanikl nárok žalobkyně, neboť v tomto rozsahu došlo k proplacení předmětných – a dostatečně označených – faktur převodem předmětné částky na příslušný bankovní účet.

6. Žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] namítla, že žalovanou dovolávané započtení nebylo [právnická osoba] doručeno, nadto zápočet ze dne [datum] se žalobkyni jeví jako účelový, jelikož k němu mělo dojít krátce před zahájením insolvenčního řízení [právnická osoba] jakožto úpadce. Dále žalobkyně ve vyjádření rozporuje oprávněnost faktury [číslo] respektive skutečnost, že došlo k dodání materiálu podle této faktury; předložené dodací listy totiž podle žalobkyně prokazující toliko to, že došlo k předání materiálu k dopravě, nikoliv že tento materiál byl doručen [právnická osoba]. Žalobkyně současně ve vyjádření zpochybnila i oprávněnost faktury [číslo] když zdůraznila, že žalovaná v první replice nic netvrdila o reklamačním procesu, ani neprokazovala, že by jí byly některé palety dodány s vadami, respektive že by tyto vady u zhotovitele uplatnila. Jde-li o žalovanou předložené reklamační protokoly, žalobkyně namítá, že žalovaná vůbec netvrdí, kdo a kdy měl tyto protokoly za [právnická osoba] podepsat. S odkazem na dataci reklamačního protokolu z července 2018 pak žalobkyně mj. s poukazem na obsah dopisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] uvádí, že jí„ není jasné, z jakého důvodu se v reklamačním protokolu z července 2018 mohl objevit odkaz na dodávku palet č. T52477 z přelomu srpna a září 2018, která byla reklamována nejdříve dne [datum]. Rozporuje-li konečně žalovaná dodání výrobků [právnická osoba], žalobkyně připomíná, že ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku žalovaná svůj dluh uznala přinejmenším částečným plněním dluhu – platbou ve výši 429 596,82 Kč; dodání zboží pak žalobkyně prokazuje čestným prohlášením [jméno] [příjmení], jenž byl subdodavatelem [právnická osoba].

7. Při jednání dne [datum] soud poskytl účastnicím řízení„ koncentrační lhůtu“, ve které žalovaná„ nově“ navrhla prokázat důvodnost faktury [číslo] (reklamace celkem 68 kusů dodaných palet) svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Oprávněnost způsobu provedení reklamace (opravou provedenou žalovanou na účet [právnická osoba]) žalovaná opírá o body 6.4 a 6.5 nákupních podmínek platných od roku 2015, se kterými byla [právnická osoba] seznámena; za jednu v rámci reklamace de facto nově vyrobenou paletu žalovaná vyfakturovala částku 6 176,61 Kč, součin této částky s počtem palet (68) tak představuje částku 420 009,48 Kč. V případě faktury [číslo] (nevrácení nespotřebovaného materiálu) žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] předložila celkem sedm tabulek obsahujících údaje o množství dodaného a na konkrétní palety spotřebovaného materiálu, a současně k prokázání svých tvrzení navrhla provést výslech [jméno] [příjmení]. V této souvislosti navíc žalovaná vyjádřila přesvědčení, že v kontextu nemožnosti prokázání negativní skutečnosti o nevrácení materiálu je na žalobkyni, aby prokázala, že žalovanou dodaný materiál byl v plném rozsahu spotřebován na dodané palety, popřípadě byl žalované vrácen.

8. Rovněž v „ koncentrační lhůtě“ žalobkyně vyjádřením ze dne [datum] zpochybnila věrohodnost tvrzení žalované při jednání dne [datum], že zápočet z roku 2020 byl pouhým administrativním pochybením, neboť účtárna nevzala v potaz zápočet z roku 2018, když připomněla, že žalovaná dala jasně najevo, že zápočet z roku 2018 nevyvolává právní účinky již tím, že dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně proplatila rovněž faktury ([číslo] až [číslo]), které údajně měly být„ proplaceny“ již zápočtem z roku 2018 Vedle toho žalobkyně v tomto vyjádření vyslovila přesvědčení, že žalovanou vystavené faktury [číslo] vůbec nebyly ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 1 způsobilé k započtení, neboť ke dni [datum] nebyly splatné a uplatnitelné před soudem (první pohledávky byly splatná dne [datum], druhá dne [datum]).

9. V replice na vyjádření žalované ze dne [datum] se žalobkyně pozastavuje nad tím, že žalovaná v podstatě neguje obsah přípisu Mgr. [příjmení] ze dne [datum], tedy jejího tehdejšího zástupce; v tomto přípisu totiž Mgr. [příjmení] výslovně uvádí, že„ palety budou sešrotovány“, žalovaná přesto nyní tvrdí, že v rámci reklamace de facto došlo k výrobě nových palet. Žalovaná navíc podle žalobkyně stále neobjasňuje, jak se v reklamačním protokolu z července 2018 mohl objevit odkaz na dodávku palet č. T52477 z přelomu srpna a září 2018. Odkazuje-li žalovaná na obchodní podmínky, pak žalobkyně rozporuje, že by došlo k jejich řádné inkorporaci. Podle současného znění – na internetu přístupné verze – bodu 6.4 činí lhůta k opravě 24 hodin pouze v případě havárie s tím, že povahu vady jakožto havárie musí oznámit kupující prodávajícímu. Pakliže podle žalované z e-mailové komunikace vyplynulo, že„ oprava spěchala“, pak to podle žalobkyně nelze považovat za dostatečné označení„ havárie“; s poukazem na ustanovení § 557 občanského zákoníku navíc žalobkyně připomíná, že podle současného znění obchodních podmínek žalobkyně (neboť ty platné v rozhodné době nemá k dispozici) je v případě havárie nutno ve lhůtě 24 hodin„ nastoupit k odstranění vady“, nikoliv vady v této lhůtě odstranit, resp. opravy provést. Jde-li pak o důvodnost faktury [číslo] žalobkyně namítá, že žalovaná předkládá pouze vlastní interní tabulky a nedůvodně přenáší případné důkazní břemeno na žalobkyni; k takovému přenesení důkazního břemena však podle žalobkyně nemůže dojít za situace, kdy žalovaná ani neprokazuje dodání tohoto materiálu. V návaznosti na to proto žalobkyně rozporuje, že by její právní předchůdkyni byl dodán materiál v množství uváděném žalovanou.

10. Žalovaná v replice k vyjádření žalobkyně ze dne [datum] prezentuje přesvědčení, že duplicitní zápočet, a případně i skutečnost, že mělo dojít k úhradě některých v zápočtu uvedených pohledávek, představuje administrativní pochybení žalované, jež nemá vliv na platnost provedeného zápočtu. Namítá-li žalobkyně, že se zápočet nedostal do sféry její právní předchůdkyně, žalovaná toto její tvrzení vyvrací dopisem své tehdejší právní zástupkyně právnímu zástupci [právnická osoba]. Jde-li o reklamované palety, žalovaná připomíná, že reklamované palety byly dodány v rámci jiné dodávky, nebyly tedy součástí žalovanou rozporované dodávky – v rámci repliky proto žalovaná předložila příslušné faktury za dodání palet č. T52477.

11. Při jednání dne [datum] soud provedl důkazy svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž při tomto jednání soud uvedl, že považuje za potenciálně relevantní námitku žalobkyně, že žalovaná nemohla provést dovolávaný zápočet, neboť započtené pohledávky je možno považovat ve smyslu žalobkyní odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3407/2020 za pohledávky nejisté a neurčité; podle názoru soudu však současně platí, že závěry tohoto judikátu poněkud relativizuje existence insolvenčního řízení, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně figuruje v postavení úpadce. Soud proto zaměřil dokazování rovněž na skutková zjištění vztahující se k důvodnosti žalovanou uplatněného zápočtu (v podrobnostech viz níže), a proto jednání odročil s tím, že bude třeba doplnit dokazování žalovanou navrhovanou svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení].

12. V rámci jednání dne [datum] soud provedl důkaz svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a provedl rovněž veškeré stranami navržené listinné důkazy. Současně soud z níže uvedeného důvodu zamítl návrh na provedení důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] (jenž se z důvodu nemoci nemohl dostavit na jednání), a poté jednání odročil s tím, že poskytl stranám lhůtu k předložení písemných závěrečných návrhů.

13. Žalobkyně v závěrečném návrhu důrazně odmítla tvrzení žalované, že zápočet ze dne [datum] byl doručen do sféry [právnická osoba]; žalovanou předložený obsah e-mailové zprávy přitom neprokazuje skutečné doručení, nadto jej žalovaná předložila až po uplynutí koncentrační lhůty. Vedle toho žalobkyně zopakovala již prezentované důvody, pro které považuje zápočet žalované ze dne [datum] (a případně i následný zápočet ze dne [datum]) za neplatné právní jednání. Nově vyjádřila žalobkyně v závěrečném návrhu přesvědčení, že z provedeného dokazování (zvláště pak z výslechu svědka [příjmení]) jasně vyplynulo, že žalovaná při procesu reklamace vadného plnění zneužívala postavení silnější strany, kdy mezi stranami neexistovala žádná rozpoznatelná běžná praxe, neboť jednání dodavatelů žalované bylo činěno pod ekonomickým tlakem. Cena oprav (reklamací prováděných žalovanou na účet dodavatelů) byla navíc jednostranně stanovována žalovanou, přičemž žalovaná v řízení neprokázala, že by šlo o cenu v daném místě a čase obvyklou, ani neprokázala skutečný rozsah (časovou náročnost) prováděných oprav. Podle mínění žalobkyně tak žalovaná neprokázala oprávněnost vyčíslené ceny oprav, a tedy ani oprávněnost vystavených a následně započtených faktur. Žalobkyně tak považuje žalobu v plném rozsahu za důvodnou, a proto rovněž navrhla, aby jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve vyúčtované výši 197 275,74 Kč.

14. Žalovaná v závěrečném návrhu opakovaně zdůraznila, že v rozsahu částky 429 596,82 Kč nárok žalobkyně zanikl, neboť tuto částku žalovaná zaplatila bezhotovostním převodem dne [datum], a zbývající část zanikla zápočtem z roku 2018, případně z roku 2020. V rozsahu částky 538 739,36 Kč navíc žalobkyně podle názoru žalované neunesla důkazní břemeno, neboť z žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by vyfakturované zboží bylo žalované skutečně dodáno. Jde-li o provedené zápočty, žalovaná v závěrečném návrhu podrobně odůvodnila, z jakého důvodu považuje započítávané (aktivní) pohledávky za zcela důvodné, přičemž současně vyjádřila přesvědčení, že jejich důvodnost byla v řízení dostatečně prokázána. V reakci na obsah závěrečného návrhu žalobkyně pak žalovaná označuje za nedůvodné tvrzení žalobkyně, že zápočet z roku 2018 nebyl doručen do sféry [právnická osoba], když z předložené e-mailové komunikace jasně vyplývá, že tehdejší právní zástupce [právnická osoba] reagoval na e-mail JUDr. [příjmení], obsahující předmětný zápočet a informaci o bezhotovostní platbě (a rovněž vysvětlení, proč na fakturu [číslo] byla zaplacena toliko částka 80 727,82 Kč. Pokud jde o otázku řádnosti zápočtů, žalovaná připomněla, že kompenzabilní jsou podle žalobkyní dovolávaného judikátu právě pohledávky vyvstávající ze stejného právního vztahu, jak je tomu i v dané věci (k tomuto závěru ostatně dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Poukazuje-li žalobkyně na určité části výpovědi svědka [příjmení], vytrhává podle mínění žalované tyto části z kontextu, když připomíná, že z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] naopak jednoznačně vyplynulo, že žalovaná vždy prováděla reklamační opravy za obvyklou cenu, kterou dodavatelé nikdy nezpochybnili. Podle žalované je tak žaloba v plné rozsahu nedůvodná, a proto požádala o přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 224 742,30 Kč.

II. Dokazování

15. Na základě skutkových tvrzení obou procesních stran zaměřil soud dokazování na následující tři skutkové otázky: a) zda vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení žalované částky, b) zda část tohoto nároku zanikla bezhotovostní úhradou částky 429 596,82 Kč, a c) zda žalovaná oprávněně provedla zápočet v roce 2018, respektive v roce 2020, tedy zda jí vznikl nárok na jí uplatněné (aktivní) započtené pohledávky a zda byla oprávněna právě tyto pohledávky započíst. Současně se sluší zdůraznit, že v případě třetí označené skutkové otázky považoval soud vzhledem k níže přijatým právním závěrům za„ dostatečné“ provádět dokazování toliko v tom smyslu, zda žalovanou k započtení uplatněné pohledávky nebyly pohledávkami nejistými a neurčitými ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, jinými slovy pohledávkami nedostatečně likvidními (viz dále). II. a) Dokazování listinnými důkazy 16. Ze záznamu z jednání ze dne [datum] (v přílohové obálce na č. l. 6) se podává, že dne [datum] proběhla schůzka zástupců žalované a [právnická osoba], na které byla dohodnuta výroba palet podle výkresů. Bylo dohodnuto, že [právnická osoba] bude vyrábět palety z materiálu poskytnutého žalovanou a že kompletní dopravu bude mít na starosti žalovaná, která bude proplácet [právnická osoba] vystavené faktury ve lhůtě třiceti dnů. Současně byla dohodnuta výroba 350 kusů palet č. T52478, 310 kusů palet č. T52477, 90 kusů palet č. T52472, 60 kusů palet č. T52474, 15 kusů palet č. T52473, 560 kusů palet č. T52457, 180 kusů palet č. T52471 a 39 kusů palet č. T52479. Současně z tohoto záznamů vyplývá, že byla rovněž dohodnuta cena výroby jednotlivých typů palet.

17. Z dodacích listů (podepsaných vždy [jméno] [příjmení], [IČO]) spárovaných s příslušnou fakturou (vše rovněž v přílohové obálce na č. l. 6) vyplývá, že dne [datum] bylo (mj.) dodáno 400 kusů sad„ pálení a ohýbání dílů pro paletu T52457“, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 121 000 Kč, dne 16. 8., 22. 8. a [datum] bylo k přepravě dodáno celkem 52 kusů palet č. T52474, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 113 256 Kč (a dne [datum] byl vystaven opravný daňový doklad [číslo] na částku 32 670 Kč – viz též č. l. 88), dne [datum] bylo k přepravě dodáno 24 kusů palet č. T52471 a 8 kusů palet č. T52477, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 66 502 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 15 kusů palet č. T52477 a 2 kusy palet č. T52471, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 33 638 Kč, dne 31. 8. a [datum] bylo k přepravě celkem dodáno 20 kusů palet č. T52478 a 4 kusy palet č. T52477, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 64 711 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 40 kusů palet č. T52477 a 4 kusy palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 89 728 Kč, rovněž dne [datum] bylo k přepravě dodáno 24 kusů palet č. T52477, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 47 045 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 25 kusů palet č. T52478, 11 kusů palet č. T52477, 6 kusů palet č. T52474 a 3 kusy palet č. T52471, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 92 650 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 30 kusů palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 108 053 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 15 kusů palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 42 653 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 37 kusů palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 105 210 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 15 kusů palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 42 653 Kč, dne [datum] bylo k přepravě dodáno 17 kusů palet č. T52478 a 1 kus palety č. T52477, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 50 300 Kč, a dne [datum] bylo k přepravě dodáno 20 kusů palet č. T52478, na což byla vystavena faktura [číslo] na částku 56 870 Kč.

18. Podle Předžalobní výzvy k úhradě dlužných faktur ze dne [datum] (na č. l. 85-86) tehdejší právní zástupkyně [právnická osoba] vyzvala žalovanou k zaplacení částky 813 183 Kč s tím, že žalovaná dosud nezaplatila faktury [číslo].

19. Z Výpisu z účtu žalované (na č. l. 26 verte) soud zjistil, že žalovaná dne [datum] zaslala na bankovní účet [právnická osoba] 429 596,82 Kč.

20. Z reklamačních protokolů (na č. l. 31 verte – 41) vyplývá, že ve dnech 7. 9., 10. 9., 12. 9. a [datum] uplatnila žalovaná reklamaci – v protokolech ve fotodokumentaci specifikovaných vad zhotovených palet –, na základě čehož postupně vystavila faktury [číslo]. Podle faktury [číslo] (na č. l. 41 verte) pak žalovaná vystavila [právnická osoba] fakturu na částku 488 369,10 Kč s tím, že jde o náhradu škody ve výši 462 369,10 Kč (výpočet této částky v tabulce na č. l. 42 a na č. l. 103) a náklady na dopravu ve výši 26 000 Kč.

21. V Čestném prohlášení ze dne [datum] [jméno] [příjmení] ([IČO]) potvrzuje, že žalované předal zboží odpovídající fakturám [číslo].

22. V přípisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] tehdejší zástupce žalované oznamuje [právnická osoba], že jí žalovaná vystavila fakturu ve výši 420 009,68 Kč, představující náklady na výrobu nových palet č. T52477; zástupce žalované přitom akcentuje, že dodávka 68 kusů těchto palet obsahovala nebývalé množství vad, které – přes žádost žalované – [právnická osoba] odmítla prostřednictvím svých zaměstnanců opravit přímo u žalované. Současně je v tomto přípisu uvedeno, že palety vyrobené [právnická osoba]„ bohužel již nejsou použitelné“.

23. Z e-mailové komunikace mezi pracovníky [právnická osoba] a žalované ze dnů 7. 9. až [datum] (na č. l. 134-136) vyplývá, že žalovaná v souvislosti s vadami na dodávce palet č. T52477 žádala [právnická osoba], aby v nejkratší možné době vyslala své zaměstnance do sídla žalované za účelem provedení oprav vadných palet (v e-mailu ze dne [datum] za žalovanou vystupující [jméno] [příjmení] výslovně píše:„ Potřebujeme z důvodu velkého časového presu u zakázky okamžitou reakci na opravu z vaší stany a vyslání pracovníků na opravu“. Společnost [právnickká osoba] tento požadavek odmítla, přičemž dne [datum] nabídla vlastní variantu řešení, podle které by opravu provedla„ ve vybavené dílně p. [příjmení]“, a proto žádala, aby předmětné palety byly„ zaslány na naše náklady zpět do [obec]“. Přepis této komunikace končí dne [datum] e-mailem, ve kterém Mgr. [příjmení] zasílá jednateli společnosti [právnická osoba] dvě faktury. V následném e-mailu Mgr. [jméno] [příjmení], právní zástupkyně [právnická osoba], informuje Mgr. [příjmení], že její klient důvodnost zaslané faktury neuznává a„ nerozumí tomu, z jakého právního titulu byla tato faktura vystavena“, ani tomu, jak žalovaná k vyfakturované částce dospěla.

24. E-mailová komunikace mezi tehdejší právní zástupkyní žalované JUDr. [jméno] [příjmení] a právní zástupkyní [právnická osoba] ze dne [datum] (na č. l. 119 verte – 124) obsahuje mj.„ Prohlášení o zápočtu vzájemných pohledávek ke dni [datum]“, podle kterého žalovaná na faktury [číslo] započetla celkem částku 1 029 439,18 Kč; současně je v této e-mailové komunikaci uvedeno, že zbývající částku 429 596,82 Kč žalovaná téhož dne uhradila. Autenticitu vytištěné verze této e-mailové komunikace pak žalovaná doložila elektronický soubor obsahujícím CD nosičem založeným na č. l. 199.

25. Z přehledu pohybů na účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] (na č. l. 153) se podává, že dne [datum] zaslala žalovaná celkem osm plateb v celkové výši 333 669 Kč, a to jako platby faktur [číslo].

26. Z listiny označené jako Jednostranný zápočet (na č. l. 27) se podává, že žalovaná oznámila [právnická osoba], že ke dni [datum] provedla zápočet vlastních pohledávek v celkové výši 1 029 439,18 Kč (vyfakturovaných fakturami [číslo]) vůči pohledávkám [právnická osoba] [číslo] v celkové výši 844 334,18 Kč.

27. Podle Předžalobní výzvy k úhradě dlužných faktur ze dne [datum] (v přílohové obálce na č. l. 6) tehdejší právní zástupkyně [právnická osoba] vyzvala žalovanou k zaplacení částky 968 336,18 Kč s tím, že žalovaná dosud nezaplatila v bodu 17. specifikované faktury (oproti původně vystaveným fakturám požadovala [právnická osoba] v případě faktury [číslo] pouze částku 80 586 Kč (viz výše) a v případě faktury [číslo] částku 33 185,18 Kč. 28. [právnická osoba] (v přílohové obálce na č. l. 195), konkrétně podle bodu 6.4, prodávající odstraní vadu bez zbytečného odkladu po jejím oznámení; oznámí-li kupující, že se v případě vady jedná o havárii, nastoupí prodávající k odstranění vady okamžitě, tj. nejpozději do 24 hodin. Náklady na odstranění vady nese prodávající.

29. Na tomto místě je vhodné zaznamenat, že soud – k výslovné žádosti žalované strany při jednání dne [datum] – rovněž provedl důkaz celou řadou objednávek, dodacích listů a následných faktur, obsažených v přílohové obálce na č. l. 195, ze kterých však v posledku nebylo možno učinit žádná pro danou věc relevantní a srozumitelná skutková zjištění. II. b) Dokazování výslechem svědků 30. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození] ([IČO]), soud zjistil (srov. č. l. 211-211 verte), že svědek vyráběl pro [právnická osoba] palety, které [právnická osoba] dodávala žalované; celkem tak vyrobil asi tisíc palet. Z výpovědi svědka [příjmení] rovněž vyplynulo, že dopravu palet nezajišťoval svědek, pro palety jezdili řidiči žalované, kteří podepisovali dodací listy. S přepravou přitom podle svědka nikdy nebyl žádný problém. Svědek současně potvrdil autenticitu svého podpisu na čestném prohlášení ze dne [datum], přičemž zdůraznil, že před tím, než toto čestné prohlášení podepsal, si na základě příslušných dodacích listů ověřil korektnost v tomto čestném prohlášení obsažených skutečností.

31. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], bývalého zaměstnance žalované, vyplynulo (srov. č. l. 211 verte – 212), že svědek u žalované mj. hlídal stav přivezeného materiálu, přičemž do příslušné excelové tabulky (obsažené ve vyjádření žalované na č. l. 143-145) vkládal aktuální stav materiálu na základě jemu předkládaných dodacích listů. Pokud byla v kolonce„ chybí“ mínusová hodnota, znamená to, že bylo dodáno více, šlo tedy o přebytek. Současně svědek nebyl s jistotou s to uvést, do jaké jiné tabulky se zapisoval případný vrácený materiál, jakkoli současně uvedl, že – pokud si to dobře vybavuje – se případný vrácený materiál rovněž vyznačoval – zápornou hodnotou – v předmětné tabulce (o této skutečnosti ovšem vyjádřil svědek jisté pochybnosti).

32. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], stávajícího zaměstnance žalované, se podává (srov. č. l. 237 – 237 verte), že svědek pracuje u žalované jako manažer kvality, což obnáší zajišťování vstupů a výstupů výrobků žalované, přičemž rovněž řeší nejrůznější reklamace. Podle svědka si v minulosti žalovaná v rámci reklamace„ jednodušší opravy“ prováděla sama – na náklady dodavatelů, což byl podle svědka oboustranně výhodnější model, svědek se proto nikdy nesetkal s tím, že by některý z dodavatelů měl s tímto modelem problém. Cena reklamace představovala tzv. obvyklou cenu, kterou rovněž smluvní partneři žalované nikdy nezpochybnili. Pro žalovanou byl zvolený model výhodný rovněž proto, že si tím zajistila včasnost provedení opravy, a tedy dodržení smluvených termínů. Svědek, jenž ve své výpovědi mj. vysvětlil, že v případě předmětných palet je třeba vyžadovat maximální možnou přesnost konečných výrobků, potvrdil, že na ve spise založených reklamačních protokolech je jeho podpis a že v daných případech šlo o vady, které byla žalovaná s to si sama opravit. Svědek dále uvedl, že u žalované nepracovali s pojmem„ havarijní oprava“ a že jím podepsané reklamační protokoly druhá strana nepodepisovala, jelikož bylo běžnou praxí, že reklamační protokol byl druhé straně zaslán e-mailem.

33. Konečně ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], bývalého zaměstnance žalované, vyplynulo (srov. č. l. 237 verte - 238), že u žalované prováděl mj. i vizuální kontrolu kvality výrobků, a že u subdodavatelů žalované byla obecně velmi vysoká chybovost dodávaných výroků, a to i u [právnická osoba] (v případě nepřesných svárů bylo občas nutno tyto výrobky reklamovat). Reklamační proces mohl být podle svědka v zásadě dvojí: buď si žalovaná vadný výrobek opravila sama, nebo naopak prováděl opravu subdodavatel, a to buď sám u sebe anebo přijel do sídla žalované, kde sám provedl opravu. Tento postup podle svědka nevyplýval z žádné smlouvy, šlo o praxi, která mezi stranami vznikla, dopředu nebyla stanovována ani cena jednotlivých reklamací. Svědek současně popsal, že reklamace obvykle proběhla tak, že se subdodavatel rozjel do sídla žalované, neboť nesouhlasil s uplatněnou reklamací, nicméně často byl přesvědčen, že je reklamace důvodná, a proto si často bral s sebou lidi, kteří byli schopni provést opravu. Podle svědka se mohlo stát, že„ subdodavatelé byli ´zahnáni do kouta´ a reklamaci uznali až poté, co jim bylo řečeno, že v opačném případě nebudou uhrazeny některé faktury“. Podle svědka navíc bylo pro většinu subdodavatelů ekonomicky výhodnější provádět reklamace ve vlastní režii, jednak proto, že byli schopni během poměrně krátké doby provést velké množství oprav, jednak proto, že pokud by reklamaci nechali na žalované, žalovaná by si mohla naúčtovat další oprávněné položky, které cenu reklamace navyšovaly. V případě urgentních reklamací se vše provádělo většinou telefonicky s tím, že lhůtu stanovoval direktivně jednatel žalované. II. c) Důvod neprovedení žalovanou navrženého důkazu 34. Žalovaná v řízení navrhovala provést rovněž důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Soud nakonec – mj. i z důvodu hospodárnosti řízení – tento důkazní návrh zamítl, neboť v opačném případě by muselo dojít k dalšímu odročení jednání. [jméno] [příjmení], [datum narození], má být jednatelem a společníkem obchodní společnosti, která zajišťovala a prováděla dopravu předmětných palet, respektive i materiálu mezi žalovanou a [právnická osoba]. V kontextu níže přijatých skutkových zjištění přitom tato svědecká výpověď – a to ani ve spojení s ostatními provedenými důkazy – nebyla s to prokázat oprávněnost žalovanou vystavené faktury faktura [číslo] tedy faktury odvíjejí se od tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované nevrátila část dodaného a na výrobu palet nespotřebovaného materiálu. Neprovedení tohoto důkazu proto nemohlo mít vliv na níže přijatá skutková zjištění a nemohlo tak ve svém důsledku ani zkrátit procesní práva žalované. II. d) Hodnocení provedených důkazů 35. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a i ve vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k závěru, že v případě první skutkové otázky je možno konstatovat, že důvodnost – původního – nároku na zaplacení žalované částky vyplývá z dodacích listů a následných faktur specifikovaných v bodu 17. odůvodnění (v přílohové obálce na č. l. 6), jež zjevně navazují na obsah rámcové smlouvy o díle ze dne [datum], respektive záznamu o jejím uzavření ze dne [datum] (též v přílohové obálce na č. l. 6), a to ve spojení s obsahem Prohlášení o zápočtu vzájemných pohledávek ke dni [datum] (viz č. l. 124), ve kterém žalovaná via facti uznala důvodnost vystavených faktur (a to i při zohlednění závěrů přijatých Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 7. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3549/2007). Pouze pro úplnost je možno dodat, že namítala-li žalovaná v průběhu řízení, že žalobkyně neprokazuje dostatečně dodání nasmlouvaných palet, postačí konstatovat, že žalovaná mohla stěží (viz její tvrzení) reklamovat palety, které nebyly dodány. Hodnocení provedených důkazů ve vzájemné souvislosti tak podle mínění soudu vede k závěru, že tyto důkazy dostatečně prokazují tvrzení žalobkyně, že inkriminované faktury byly vystaveny řádně a jsou důvodné.

36. V případě otázky, zda část žalovaného nároku zanikla bezhotovostní úhradou částky 429 596,82 Kč, je možno konstatovat, že zaslání částky 429 596,82 Kč na účet právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá jak z výpisu z účtu žalované (na č. l. 26 verte), tak z e-mailové komunikace mezi tehdejší právní zástupkyní žalované JUDr. [příjmení] a právní zástupkyní [právnická osoba] Mgr. [příjmení] (na č. l. 119 verte – 124). Bankovní převod této částky ostatně není mezi stranami sporný, sporným zůstala pouze otázka, zda touto platbou došlo k zániku části uplatněného nároku, nebo zda touto platbou došlo k proplacení jiné – žalobou neuplatněné – faktury, resp. k proplacení jiných faktur. Žalobkyně sice v počáteční fázi řízení (jmenovitě v reakci na odůvodnění odporu) zdůraznila, že [právnická osoba] měla původně za žalovanou pohledávky po splatnosti v celkové výši 1 764 272 Kč, přičemž tyto pohledávky specifikovala ve dvou předžalobních výzvách, které byly žalované doručeny dne [datum] a [datum], a v této souvislosti poukázala na existenci dohody mezi [právnická osoba] a žalovanou o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne [datum], v dalších fázích řízení však žalobkyně tuto argumentaci nezopakovala a při jednání dne [datum] již žalobkyně ani nepožadovala provést důkaz Dohodu o vzájemném započtení pohledávek ze dne [datum] (na č. l. 88 verte), na které poněkud příznačně absentuje akceptace ze strany žalované. Při hodnocení důkazů ve všech podstatných souvislostech dospěl soud k závěru, že právě z uvedené e-mailové komunikace mezi JUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení] jasně vyplývá vůle žalované hradit platbou částky 429 596,82 Kč – provedeným zápočtem nepokrytou – část nároku, odvíjejícího se od faktur specifikovaných v bodu 17. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobkyni případně na vysvětlenou soud zdůrazňuje, že veškeré v daném ohledu pro žalovanou příznivé důkazy byly žalovanou označeny v rámci poskytnuté„ koncentrační“ lhůty.

37. Z dále pojednaných důvodů zaměřil soud – ve svém důsledku poněkud paradoxně – časově nejnáročnější část dokazování na otázku, zda byla žalovaná v podmínkách dispozice ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku oprávněna provést v roce 2018, respektive v roce 2020 zápočet jí uplatněných pohledávek z titulu odpovědnosti ([právnická osoba]) za vady a z titulu náhrady škody (spočívající v nevrácení části nespotřebovaného materiálu).

38. Jde-li o žalovanou v rámci zápočtu uplatněný nárok z titulu odpovědnosti [právnická osoba] za vady (tzv. reklamace), uplatněný v prvé řadě fakturou [číslo] na částku 420 009,48 Kč (viz č. l. 39), žalovaná mínila důvodnost tohoto nároku prokázat předmětnými reklamačními protokoly (na č. l. 39 verte – 41) ve spojení s výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení]. Oproti přesvědčení žalované nicméně soud nedospěl k závěru, že by v řízení byla prokázána důvodnost tohoto nároku žalované. Svědci [příjmení] a [příjmení] se totiž zjevně neshodli na tom, jaký byl obvyklý způsob provádění reklamací vadných výrobků – zatímco svědek [příjmení] (jehož výpověď je navíc třeba vnímat prizmatem skutečnosti, že jde o stávajícího zaměstnance žalované) uvedl, že ve většině případů provádí opravu vadných výrobků sama žalovaná na účet svých subdodavatelů, svědek [příjmení] naopak označil za běžnější (a pro subdodavatele v konečném důsledku ekonomicky výhodnější) model, v jehož rámci prováděli zaměstnanci subdodavatelů požadované opravy přímo v sídle žalované. Z provedených svědeckých výpovědí tak v žádném případě nelze učinit závěr o nějaké – mezi stranami – běžné praxi ve smyslu ustanovení § 545 in fine občanského zákoníku. Obsah svědecké výpovědi svědka [příjmení] pak jistým způsobem znevěrohodnilo i to, že ve své výpovědi zdůraznil, že se zvoleným způsobem reklamací ze strany žalované neměl nikdy žádný subdodavatel problém; toto prohlášení je totiž ve zjevném rozporu nejen s obsahem výpovědi svědka [příjmení] (viz věta:„ subdodavatelé byli ´zahnáni do kouta´ a reklamaci uznali až poté, co jim bylo řečeno, že v opačném případě nebudou uhrazeny některé faktury“), ale rovněž v rozporu s obsahem e-mailu Mgr. [příjmení] ze dne [datum] (viz č. l. 134), ve kterém informuje Mgr. [příjmení], že její klient„ nerozumí tomu, z jakého právního titulu“ byla předmětná faktura vystavena, ani tomu, jak žalovaná k vyfakturované částce dospěla. Na základě obsahu výpovědi svědka [příjmení] ve spojení se-mailovou komunikací mezi pracovníky [právnická osoba] a žalované (na č. l. 134 verte – 136) pak jasně vyplývá, že žalovaná v rámci uplatněné reklamace nikterak nepracovala s jí použitým termínem„ havárie“, předvídaným v bodu 6.4 Nákupních podmínek stauner palet x [právnická osoba], a to bez ohledu na otázku, zda tyto obchodní podmínky byly řádně inkorporovány do předmětného právního vztahu. Z provedených důkazů tak podle mínění soudu v žádném případě nevyplývá důvodnost nároku žalované z titulu odpovědnosti [právnická osoba] za vady, a na tomto závěru nic nemění ani tvrzení žalované, že předmětný reklamační protokol byl [právnická osoba] akceptován, nehledě na skutečnost, že ve spise obsažená kopie předmětného reklamačního protokolu žádný podpis osoby oprávněné jednat za [právnická osoba] neobsahuje (srov. č. l. 31 verte – 37 verte); nic takového ostatně podle svědka [příjmení] ani nebylo běžnou praxí, když podle něj žalovaná vždy daný reklamační protokol toliko zaslala subdodavatelům e-mailem.

39. Jedná-li se konečně o žalovanou v rámci zápočtu uplatněný nárok z titulu náhrady škody (za dodaný a nespotřebovaný materiál) ve výši 462 369,10 Kč (navýšený o cenu dopravy ve výši 26 000 Kč), uplatněný fakturou [číslo] prokazuje žalovaná jeho důvodnost vystavenou fakturou (jejíchž součástí je i tabulka na č. l. 42) ve spojení s interními tabulkami žalované a se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Pro případné prokázání tohoto skutkového tvrzení žalované tak byla zcela klíčová výpověď svědka [příjmení], její obsah nicméně musí soud hodnotit v tom smyslu, že svědek [příjmení] nebyl s jistou s to potvrdit, že žalovanou předložené interní tabulky vskutku odrážejí skutečný stav zásob. Postačí proto uvést, že předložený důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], a to ani ve spojení s dalšími důkazy, neumožnil soudu, aby ohledně předmětného tvrzení bylo dosaženo potřebné míry důkazu (srov. Lavický, P.: Důkazní břemeno v civilním řízení soudním, Praha: Leges, 2017, s. 21-35). Poukazovala-li žalovaná, že po ní není možno požadovat, aby v řízení prokazovala negativní skutečnosti, tedy aby prokazovala tvrzení o nevrácení nespotřebovaného materiálu [právnická osoba], omezí se soud na konstatování, že k žalovanou dovolávanému přenesení důkazního břemena na žalobkyni by případně došlo až poté, co by žalovaná v řízení předložila a označenými důkazy prokázala srozumitelná a koherentní tvrzení, ze kterých by jasně vyplývalo jaké množství konkrétního materiálu bylo právní předchůdkyni žalobkyně – prokazatelně – dodáno, a jaké množství (a proč právě toto množství) mělo být žalované vráceno (srov. též: Pulkrábek, Z.: O dokazování negativních skutečností v civilním řízení (a o některých zásadách zjišťování skutkového stavu vůbec), in: Právní rozhledy 17/2013, s. 573); to však žalovaná podle mínění podepsaného soudu v řízení neučinila, a v tomto smyslu neunesla – a to i v kontextu dokazování tzv. negativních skutečností – břemeno tvrzení.

III. Skutkové hodnocení věci

40. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, respektive má za prokázané, že [právnická osoba] se žalovanou dne [datum] uzavřela – ústně – rámcovou smlouvu o díle, na jejímž základě se [právnická osoba] zavázala dodávat žalované palety, za které měla žalovaná hradit cenu díla. Podle této rámcové smlouvy zaslala žalovaná [právnická osoba] jednotlivé objednávky na výrobu palet, přičemž z hlediska předmětu řízení je podstatné, že šlo mj. o objednávky ze dne [datum] č. [číslo] a [číslo], objednávku ze dne [datum] č. [číslo] a objednávku ze dne [datum] č. [číslo] (viz přílohová obálka na č. l. 6). Objednané zboží bylo žalované dodáno prostřednictvím [jméno] [příjmení] ([IČO]), přičemž část dodaného zboží byla posléze žalovanou„ reklamována“. Dodané zboží, resp. jeho cenu následně [právnická osoba] vyfakturovala žalované, a to fakturami specifikovanými v bodu 17. odůvodnění tohoto rozsudku, a to v celkové výši – po částečné opravě – ve výši 968 336,18 Kč, přičemž žalovaná dne [datum] přikročila k částečnému zápočtu vyfakturovaných pohledávek [právnická osoba] a vlastních tvrzených pohledávek za [právnická osoba], a současně – v části nepokrývající provedený zápočet – žalovaná na bankovní účet [právnická osoba] zaslala dne [datum] částku 429 596,82 Kč Tyto kroky žalované je možno považovat za reakci žalované na předžalobní výzvu [právnická osoba] žalované ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně poté – až – dne [datum] adresovala žalované další předžalobní výzvu, které předcházel„ druhý“ jednostranný zápočet ze strany žalované. Z výše uvedených důvodů přitom soud nedospěl k závěru, že by s potřebnou mírou jistoty bylo možno konstatovat, že žalované vznikly pohledávky z titulu odpovědnosti právní předchůdkyně žalobkyně za vady dodaných výrobků a z titulu náhrady škody za nevrácený nespotřebovaný materiál, a proto soud – z níže rozvedených důvodů – dospěl k závěru, že ani jeden z jednostranných zápočtů, provedených žalovanou, nepředstavuje zápočet, jenž by mohl vyvolat právní účinky, tedy v daném případě způsobit zánik části žalobkyní uplatněného nároku, jenž tak zanikl pouze v části – tedy ve výši 429 596,82 Kč, neboť bezhotovostní platbou v této výši došlo v plném rozsahu k proplacení faktur [číslo] přičemž v případě faktury [číslo] tím došlo (pouze) k proplacení částky 80 727,82 Kč. Faktura [číslo] tak zůstala neproplacena v rozsahu částky 11 922,18 Kč, faktury [číslo] faktura [číslo] pak zůstaly v plném rozsahu – tedy v rozsahu celkové částky 538 739,36 Kč – neproplaceny, a v tomto rozsahu tudíž dosud trvá dluh žalované, resp. jemu odpovídající pohledávka, jež postoupením ze dne [datum] přešla na žalobkyni.

IV. Právní hodnocení věci

41. Mezi stranami nebylo sporné, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně – v ústní formě – dne [datum] rámcovou smlouvu o díle podle ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku, žalovaná se tedy zavázala převzít [právnická osoba] dodané dílo (jednotlivé dodané palety) a zaplatit za ně (za objednané palety) dohodnutou cenu (v daném případě cenu, kterou si strany smlouvy řádně ujednaly, jak vyplývá ze záznamu z jednání ze dne [datum] - viz výše).

42. Spornou se stala nejprve otázka, zda – mezi stranami v posledku nesporná – skutečnost, že žalovaná uhradila část žalovaného nároku bezhotovostní platbou ze dne [datum]. Podle mínění žalobkyně totiž žalovaná v rámci této platby dostatečným způsobem neidentifikovala, kterou část svého dluhu tím plní. Podle mínění soudu však z právního jednání žalované ze dne [datum], v jehož rámci mj. přistoupila k jednostrannému zápočtu (viz dále) jasně vyplynula vůle žalované v určitém rozsahu započíst v zápočtu uplatněné pohledávky, a ve zbývajícím rozsahu – jak přehledně vyplývá z tabulky na č. l. 124 – uhradit v tabulce označené faktury právě bezhotovostní platbou ve výši 429 596,82 Kč. Takový postup žalované je podle mínění soudu plně v souladu s dispozicí ustanovení § 1930 odst. 1 občanského zákoníku, neodporuje žádnému kogentnímu ustanovení občanského zákoníku, a navíc koresponduje i se závěry přijatými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1291/2003 či v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. 29 Odo 511/2004; na tom pak nemůže nic změnit ani níže pojednaná neplatnost jednostranného zápočtu z téhož dne, neboť v daném případě bezpochyby lze podle imperativu obsaženého v ustanovení § 576 občanského zákoníku oddělit neplatný jednostranný zápočet od (platného) částečného plnění dluhu bezhotovostní platbou, zvláště když je podle ustanovení § 574 občanského zákoníku třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako neplatné. Soud proto dospěl k závěru, že v rozsahu částky 429 596,82 Kč došlo dne [datum] podle ustanovení § 1908 ve spojení s § 1930 odst. 1 občanského zákoníku k zániku části žalovaného nároku.

43. V případě zbývající části žalovaného nároku bylo třeba vyřešit právní otázku, zda tzv. aktivní pohledávky žalované označené v jednostranném zápočtu, ke kterému žalovaná přikročila dne [datum] (či případně posléze dne [datum]) byly pohledávky způsobilé k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 a contrario občanského zákoníku. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3407/2020, tedy na rozhodnutí navazující na závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020, jež zjevně ve svém důsledku toliko aprobuje předchozí publikované doktrinální stanovisko (v podrobnostech viz [příjmení], J.: Započtení pohledávky nejisté nebo neurčité, In: Právní rozhledy 22/ 2018, s. 763), k nimž přidává určité procesněprávní akcenty. Jakkoli proto nelze zcela souhlasit s žalobkyní, že za ilikvidní (a tudíž k jednostrannému zápočtu nezpůsobilou) pohledávku je třeba považovat každou pohledávku z titulu náhrady škody či uplatnění práva z odpovědnosti za vady, je podle názoru podepsaného soudu zjevné, že i když bylo v posuzované věci splněno kritérium konexity, tedy že žalovanou uplatněné pohledávky vycházejí z téhož právního vztahu – tedy v daném případě z právního vztahu založeného předmětnou (rámcovou) smlouvou o díle ze dne [datum], kritérium vzájemné provázanosti (konexity) bez dalšího v posledku nemůže zhojit skutečnost, že – na základě provedeného dokazování – jde v případě aktivních pohledávek žalované přinejmenším z hlediska relativní materiální likvidity o pohledávky nedostatečně likvidní. Jinak řečeno, jakkoli ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 nešlo podle míněné podepsaného soudu o předmětných aktivních pohledávkách žalované a priori tvrdit, že jsou to podle ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku pohledávky nezpůsobilé k započtení, z provedeného dokazování tento závěr jasně vyplynul, neboť dosavadní dokazování z výše pojednaných důvodů neumožnilo závěr o důvodnosti těchto pohledávek; tudíž se musí uplatnit v odkazovaném judikátu dovolacího soudu přijatý závěr, podle kterého jsou předmětné aktivní pohledávky objektivně sporné, neboť jejich (případné) prokázání – co do důvodu i výše – by si vyžádalo (výrazně) rozsáhlejší a složitější dokazování, než v případě touto žalobou uplatněných (pasivních) pohledávek. Na uvedeném závěru nemůže podle názoru podepsaného soudu v konečném důsledku nic změnit ani existence insolvenčního řízení, ve kterém [právnická osoba] vystupuje jako úpadce, neboť žalované vskutku nic nebránilo v tom, aby v podmínkách existence ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku objektivně ilikvidní pohledávky v probíhajícím insolvenčním řízení přinejmenším„ z opatrnosti“ přihlásila.

44. Pro úplnost je vhodné dodat, že shora pojednaný závěr o relativní materiální ilikviditě aktivních pohledávek žalované vyplynul z provedeného dokazování. Jde-li o pohledávku z titulu odpovědnosti za vady, pak neprokázala-li se běžná praxe mezi stranami ve smyslu ustanovení § 545 in fine občanského zákoníku, ani in [právnická osoba] podmínek [právnická osoba] [právnická osoba] x [právnická osoba] do předmětného právního vztahu (srov. ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku), bez ohledu na to, že provedené dokazování ani neprokázalo splnění podmínek pro odstranění vad při„ havárii“ (viz též ustanovení § 1753 ve spojení s § 557 občanského zákoníku). Za této situace podle ustanovení § 2615 odst. 2 občanského zákoníku platí, že v případě vad díla je třeba obdobně použít ustanovení o kupní smlouvě; v případě„ reklamace“ proto měla žalovaná postupovat způsobem předvídaným v ustanovení § 2106 či v ustanovení § 2107 občanského zákoníku; že by tímto způsobem žalovaná postupovala, však žalovaná v řízení nikdy ani netvrdila (a takový postup ani nevyplývá z předmětného spisového materiálu). Obdobně v případě tvrzeného nároku na náhradu škody (za nevrácený a nespotřebovaný materiál) ani na základě provedeného dokazování nebylo možno učinit spolehlivý závěr, že žalované vskutku nebyl vrácen jí dříve dodaný materiál v jí tvrzeném množství a v jí tvrzené hodnotě, přičemž žalovaná v zásadě ani netvrdí, kterou konkrétní smluvní povinnost měla právní předchůdkyně žalobkyně vlastně porušit (srov. ustanovení § 2913 odst. 1 občanského zákoníku).

45. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanou v zápočtech uplatněné aktivní pohledávky nebyly pohledávkami způsobilými podle ustanovení § 1987 odst. 2 a contrario občanského zákoníku k započtení, a proto se již pro nadbytečnost nezabýval důvodností žalobkyní vznesení námitky, že dvě v zápočtu označené pohledávky nebyly v daný okamžik splatné a uplatnitelné před soudem (a obdobně se nezabýval otázkou, proč žalovaná dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně proplatila rovněž faktury, které měly být„ proplaceny“ již zápočtem z roku 2018).

V. Stručná sumarizace

46. Z výše pojednaných důvodů je zjevné, že žádným z jednostranných zápočtů žalované nezanikla příslušná část dluhu žalované, a že tudíž k zániku žalobou uplatněného nároku došlo pouze v rozsahu bezhotovostní platby ve výši 429 596,82 Kč, pročež žalovaná z titulu předmětné smlouvy o díle stále dluží částku 538 739,36 Kč. V tomto rozsahu proto soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 538 739,36 Kč, a to – v souladu s ustanovení § 1970 občanského zákoníku – včetně zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a včetně žalobkyní důvodně uplatněné náhrady nákladů za vymáhání pohledávek v celkové výši 16 800 Kč.

47. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v části, ve které nelze z důvodu částečného zániku dluhu žalované, považovat uplatněný nárok za důvodný, soud druhým výrokem rozsudku žalobu zamítl.

48. Podepsaný soud konečně považuje za vhodné nad rámec shora rekapitulovaných skutečností – žalované snad na vysvětlenou – uvést, že v případě soudních řízení, obdobných projednávané věci, soud vždy může vnímat pouze tu část„ výseče reality“, kterou mu účastníci řízení – v podmínkách kontradiktorního řízení – umožní prostřednictvím označených důkazů pozorovat a zkoumat. Pakliže by tedy žalovaná dospěla k závěru, že v důsledku vyhovujícího výroku tohoto rozsudku má v podstatě dodatečně zaplatit za nekvalitně zhotovené dílo zpracované [právnická osoba], je namístě zdůraznit, že k této situaci došlo striktně proto, že žalovaná nebyla s to v řízení předložit takové důkazy, ze kterých by s potřebnou mírou jistoty bylo možno učinit závěr, že její aktivní v zápočtech označené pohledávky mají nezpochybnitelný hmotněprávní základ; k takovému závěru však z výše pojednaných důvodů nebylo možno v tomto řízení dospět.

VI. Náklady řízení

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu 12 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši 968 336 Kč, tedy odměny ve výši 12 180 Kč za každý (účelně vynaložený) úkon právní služby. Soud přitom vyšel z vyúčtování předloženého právním zástupcem žalobkyně (na č. l. 242 verte - 243), oproti kterému považoval za účelně vynaložené náklady toliko v rozsahu celkem 10,5 úkonů právní služby (z toho šesti„ půlúkonů“), tedy odměnu v celkové výši 127 890 Kč, dále celkem 13 paušálů v celkové výši 3 900 Kč, prokázané cestovné včetně náhrady za ztrátu času v celkové výši 22 256 Kč a tímto rozsudkem uložený soudní poplatek (viz níže) ve výši 48 417 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady žalobkyně představují částku 202 463 Kč, 12 % z této částky pak odpovídá částce 24 296 Kč. Tuto částku pak bylo třeba navýšit podle § 147 odst. 1 o. s. ř. o částku 12 480 Kč, neboť žalovaná zhatila jednání nařízené na [datum] tím, že až dne [datum] v pozdních odpoledních hodinách zaslala soudu i právnímu zástupci žalobkyně obsáhlé vyjádření, pročež soud rozhodl o odročení jednání až v době, kdy byl již právní zástupce žalobkyně na cestě na toto jednání. O nutnosti řešení této procení situace prostřednictvím institutu„ separace nákladů“ přitom byla žalovaná informována již při jednání dne [datum] (viz č. l. 141 verte).

50. Třetím výrokem rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit na soudním poplatku částku 48 417 Kč. Původní žalobkyně totiž byla ze zákona od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena (viz ustanovení § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), toto osvobození však zjevně nepřešlo na současnou žalobkyni, které tak právní mocí usnesení č. j. 11 C 37/2021-64 vznikla poplatková povinnost ve výši 48 417 Kč.

51. O nákladech státu konečně soud rozhodl čtvrtým a pátým výrokem rozsudku striktně podle pravidel předvídaných v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., žalobkyni tak byla uložena povinnost zaplatit 44 % a žalované 56 % nákladů, které státu v průběhu řízení vznikly. Celkové náklady státu ve výši 5 272 Kč přitom sestávají ze svědečného přiznaného svědkům [příjmení] (ve výši 712 Kč – viz č. l. 213) a svědkovi [příjmení] (v celkové výši 4 560 Kč – viz č. l. 247).

Poučení