11 C 377/2023 - 88

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. 359 o výměře 24 m a pozemku parc. č. st. 360 o výměře 17 m, které byly odděleny z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] a úředně ověřeným dne 19. 2. 2024 pod [číslo] vše v [katastrální uzemí], obci [obec].

II. Nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán [číslo] vyhotovený Ing. [jméno] [příjmení] a úředně ověřený dne 19. 2. 2024 pod [číslo].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 37 044,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou (po její změně, která byla soudem připuštěna) domáhal určení vlastnictví k pozemku parc. č. st. 359 o výměře 24 m2 a pozemku parc. č. st. 360 o výměře 17 m2, které byly odděleny od pozemku parc. [číslo] to v intencích geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], vše v [katastrální uzemí], obci [obec]. Uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa], rodinný dům, a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. č [číslo] a parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] [obec], obec Teplá Tyto nemovitosti tvoří komplex hospodářských budov mlýna v [část obce]. Žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku parc. č. st. [číslo] a k budově [adresa], vše v k.ú. [část obce] [obec], kupní smlouvou a dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřenou s Československým státem dne 18. 7. 1979. K mlýnici a stodole postavené na parc. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] [obec] nabyl žalobce vlastnické právo kupní smlouvu uzavřenou s Československým státem dne 27. 5. 1981. Z popisu oceňovaných staveb ve znaleckém posudku vypracovaným dne 30. 12. 1980 znalcem v oboru ekonomika a stavebnictví [jméno] [příjmení] je zřejmé, že předmětem ocenění a převodu byl i zděný přístavek u převáděné mlýnice s plochou střechou. Dohodou o zřízení osobního užívání pozemku uzavřenou s Československým státem dne 3. 3. 1981 bylo žalobci zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec], které se následně změnilo na právo vlastnické. Pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] byly sloučeny do jedné parcely parc. č. st. [číslo], vše v k.ú. [část obce] [obec]. Od roku 1982 tak žalobce takto nabyté nemovitosti včetně přístavku u mlýnice na parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec] pro svoji potřebu užíval, udržoval a opravoval. Měl za to, že přístavek mlýnice stojí na pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [část obce] [obec] a je součástí mlýnice, kterou společně s pozemkem parc. č. st. [číslo] nabyl. Žalobce byl výzvou Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště v [obec], ze dne 3. 10. 2022 informován, že na pozemku parc. č. st. [číslo] je evidována budova [adresa], u které byla zjištěna změna obvodu budovy, která zasahuje i do pozemkové parcely [číslo] vše v k.ú. [část obce] [obec], která je ve vlastnictví žalovaného, a vyzván ke zjednání nápravy. Žalobce požádal žalovaného o souhlas se zápisem stavby přístavku zasahujícího na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec]. Státní pozemkový úřad přípisem z 24. 11. 2022 žalobci sdělil, že o pozemek parc. [číslo] probíhá spor a do doby jeho vyřešení nemůže žalobci vyhovět. Dále žalobce vysvětlil, že dnešní budova [adresa] na parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec] je evidována v katastru nemovitostí jako budova s č.p.: [část obce], [adresa], rodinný dům, a sestává z původní hospodářské budovy (nabyté smlouvou z 18. 7. 1979) a z mlýnice (nabyté smlouvou z 27. 5. 1981). Tato budova tvoří jeden funkční i stavební celek evidovaný v katastru nemovitostí jako rodinný dům [adresa]. Všechny budovy stojící na původní parc. č. st. [číslo] byly vždy (tj. i v době, kdy je žalobce nabyl) dohromady propojeny a to i s přístavkem na stávající parc. [číslo]. Žalobce všechny budovy tvořící areál mlýna užívá od roku 1982 v dobré víře, že je jejich vlastníkem. Státní statky ani Pozemkový úřad či Státní pozemkový fond se nikdy o žádnou část areálu mlýna od prodeje v roce 1982 nezajímali, neužívali je, neudržovali ani k nim nepřistupovali jako k vlastním. Žalobce tedy tvrdí (uplatňuje) vydržení pozemku parc. č. st. 359 v k.ú. [část obce] [obec], o výměře 24 m2 (odděleného od pozemku parc. [číslo]), který je zastavěn zděným přístavkem mlýnice. Přístavek je s mlýnicí spojen dveřmi a s mlýnicí je propojeno strojní zařízení nacházející se v přístavku. Dále žalobce tvrdí (uplatňuje) vydržení pozemku parc. č. st. 360 v k.ú. [část obce] [obec], o výměře 17 m2 (odděleného od pozemku parc. [číslo]), který je zastavěný zčásti budovou [adresa] a z části stodolou – obě na parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec]. Nejméně od roku 1982 měl žalobce za to, že se jedná o pozemky, které nabyl spolu s budovami, jimiž jsou pozemky zastavěny, a za tím účelem je užíval.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok tvrzený žalobcem neuznává v celém rozsahu a navrhnul zamítnutí žaloby. Uvedl, že předmětný pozemek parc. [číslo] je zatížen předkupním právem, současně je pronajatý/propachtovaný. Na předmětný pozemek bylo uplatněno právo církve dle zákona č. 428/2012 Sb. Dalším omezením je, že na předmětném pozemku vázne blokace pro pozemkové úpravy.

3. Na jednání dne 4. 9. 2024 žalobce dodal, že předmětné pozemky vydržel běžným způsobem již po uplynutí 10 let. Nabyl tedy jejich vlastnictví a mělo by dojít ke správnému zápisu do katastru nemovitostí. Pokud by se mělo jednat o mimořádné vydržení, pak upozornil, že v takovém případě se obrací důkazní břemeno na žalovaného. Žalovaný k tomu uvedl, že rozhodné je, kdy žalobce nabyl předmětné pozemky pod budovami do jeho vlastnictví, když doložil pouze to, že k těmto pozemkům bylo zřízeno právo osobního užívání.

4. Žalovaný nezpochybňoval vlastnické právo žalobce k budovám včetně přístavku, které žalovaný nabyl kupními smlouvami od Československého státu dne 18. 7. 1979 a dne 27. 5. 1981 (změnil tak své původní stanovisko, kdy tvrdil, že žalobce kupní smlouvou z roku 1982 nenabyl i přístavek, když přístavek nebyl jako příslušenství v kupní smlouvě z roku 1982 uveden). Co se týče užívání a udržování těchto budov od roku 1979, resp. 1982, tak žalovaný konstatoval, že nesporuje jejich užívání a udržování žalobcem, ovšem až na přístavek k mlýnici. Tvrdil, že přístavek mlýnice sám žalobce po celu dobu neužívá, neudržuje. Dle jeho mínění tak přístavek mlýnice neužíval nikdo, a pokud se jedná o věc opuštěnou, tak by měla připadnout státu.

5. Žalobce uvedl, že o přístavek mlýnice pečuje, udržuje jej, a to v rámci svých možností. Zajistil ho před vniknutím třetích osob (zejména dětí) z důvodu bezpečnosti, demontoval část zařízení (odstranil stavidla), každý rok sekal trávu kolem přístavku, zakrýval a natíral střechu, opravoval prkna pláště. [příjmení] se tedy o přístavek tak, jako by byl jeho vlastní.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] okres [okres], [územní celek], k.ú. [část obce] [obec], je zřejmé, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 2 444 m, jehož součástí je stavba: [část obce], [adresa], rodinný dům, vše v k.ú. [část obce] [obec], [územní celek] (dále též jen„ parc. č. st. [číslo]“,„ stavba [adresa]“), je žalobce.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] okres [okres], obec Teplá, k.ú. [část obce] [obec], je zřejmé, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 12 336 m v k.ú. [část obce] [obec], obec Teplá (dále též jen„ parc. [číslo]“), je Česká republika s tím, že právo hospodařit k tomuto pozemku náleží žalovanému. Na tomto listu vlastnictví je zapsáno předkupní právo podle § 101 zákona č. 183/2006 Sb. pro Českou republiku, přičemž toto oprávnění vykonává Správa železnic, státní organizace, a to na základě opatření obecné povahy, kterým se vydává územní plán nebo regulační plán č.j. 5451/2012 ze dne 29. 11. 2012. Dále je zde zapsáno (právní účinky zápisu k okamžiku 19. 3. 2021), že byla podána žaloba o vydání nemovitosti Krajskému soudu v Plzni dne 16. 12. 2015, kde oprávněným je Kanonie premonstrátů [obec], [část obce a číslo], [obec].

9. Mezi účastníky je nesporné a z katastrální mapy, která je součástí geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který byl schválen katastrálním úřadem, je zřejmé, že pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. [číslo] jsou sousedními pozemky.

10. Z kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 18. 7. 1979 [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] soud zjistil, že Československý stát převedl za cenu odpovídající úřednímu odhadu obytnou a hospodářskou budovu [adresa] v [anonymizováno] [obec] postavenou na stavební parcele [číslo] o výměře 1 159 m na žalobce a současně za náhradu (cena opět stanovená na základě úředního odhadu) zřídil žalobci právo osobního užívání pozemku stavební parcela [číslo] o výměře 1 159 m v k.ú. [část obce] [obec]. Tato smlouva byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne 28. 8. 1979 (dále též jen„ kupní smlouva z roku 1979“).

11. Ze znaleckého posudku o ceně nemovitosti [adresa] [část obce] [obec], [územní celek], ze dne 17. 9. 1978, vypracovaného [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek z roku 1978“), bylo zjištěno, že byl zpracován pro účel prodeje obytné části usedlosti Státními statky [obec], oborový podnik, odštěpný závod [obec], svému zaměstnanci, který v ní tehdy bydlel, a na dvoře stojící zděné stáje, jelikož tyto zaměstnavatel nepotřebuje a proto také neudržuje. Je zde konstatováno, že zděnou stodolu na uskladnění sena a budovu bývalého mlýna si zatím zaměstnavatel ponechává. Zděná stáj je zde označena jako příslušenství bývalého hospodářského celku.

12. Z kupní smlouvy ze dne 27. 5. 1981 [číslo] [anonymizováno] [spisová značka] bylo zjištěno, že Československý stát převedl za cenu stanovenou úředním odhadem ve výši 22 000 Kčs hospodářské budovy – mlýnici a volně stojící stodolu při [adresa] v [anonymizováno] [obec] postavené na stavební parcele [číslo] v k.ú. [část obce] [obec] Cena odpovídá úřednímu odhadu ze dne 30. 12. 1980 vyhotovenému znalcem z oboru stavebnictví a ekonomiky cen [jméno] [příjmení]. Tato smlouva byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne 10. 3. 1982 (dále též jen„ kupní smlouva z roku 1982“).

13. Z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 3. 3. 1982 [číslo] R-II [číslo] soud zjistil, že Československý stát přidělil žalobci do osobního užívání stavební parcelu [číslo] o výměře 1 149 m. Tato smlouva byla registrována Státním notářstvím v [obec] dne 10. 3. 1982 (dále též jen„ smlouva o osobním užívání z roku 1982“).

14. Ze znaleckého posudku o ceně hospodářských budov – mlýnice a volně stojící stodoly – u domu [adresa] [část obce] [obec], [územní celek], ze dne 30. 12. 1980, vypracovaného [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek z roku 1980“), bylo zjištěno, že v popisu oceňovaných staveb je u popisu budovy mlýnice uveden i zděný přístavek s plochou střechou, je zde uvedena jeho zastavěná plocha 22,42 m, vypočtena jeho hodnota (cena), dále stanovena zůstatková cena mlýnice včetně přízemního přístavku. Samotná mlýnice je zde pak popsána jako budova, která tvoří s obytnou částí domu [adresa] stavební celek. Cena byla znalcem stanovena tak, že ocenil budovu mlýnice, přístavku a zděné stodoly. Cena přístavku tedy byla v celkové ceně zohledněna, přiměřená obvyklá cena byla stanovena ve výši 22 000 Kčs. Tato cena pak odpovídá kupní ceně sjednané v kupní smlouvě z roku 1982.

15. Z plánku areálu mlýna [část obce] vyplývá poloha jednotlivých budov tohoto areálu.

16. Z oznámení Státních statků [obec], oborový podnik, odštěpný závod [obec] ze dne 25. 5. 1981 žalobci se podává, že žalobci byl zaslán znalecký posudek na hospodářské budovy, a to mlýnice a stodoly u domu [adresa] [část obce] [obec] za účelem jejich koupě jako dodatku k obytné budově.

17. Z oznámení Státních statků [obec], oborový podnik, odštěpný závod [obec] ze dne 11. 3. 1982 žalobci se podává, že žalobci byla zaslána registrovaná kupní smlouva na mlýnici a stodolu v [adresa] a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku parc. st. [číslo] která byla dána k registraci státnímu notářství. Žalobci bylo sděleno, že registrací kupní smlouvy a dohody se stává vlastníkem uvedených nemovitostí.

18. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] (dále též jen„ katastrální úřad“) ze dne 25. 9. 2023 se podává, že parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce] [obec] byly sloučeny v rámci mapování pol. VZ [číslo] bez listiny.

19. Z výzvy katastrálního úřadu k projednání změn zjištěných při revizi katastrálního operátu ze dne 23. 5. 2022 včetně přílohy protokolu o výsledku revize údajů katastru nemovitostí [číslo] z výzvy katastrálního úřadu k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí ze dne 3. 10. 2022 se podává, že při revizi katastru v k.ú. [část obce] [obec], [územní celek], byl zjištěn nesoulad údajů katastru se skutečným stavem, a to, že byla zjištěna změna obvodu budovy [adresa], když změna obvodu této budovy zasahuje i do pozemkové parcely [číslo] ve vlastnictví České republiky. Žalobce byl vyzván k dodání listin potřebných pro zápis změny do katastru nemovitostí v termínu do 31. 8. 2022, který byl následně prodloužen o 90 dnů od doručení výzvy ze dne 3. 10. 2022.

20. Z fotodokumentace přístavku a mlýnice bylo zjištěno, že přístavek mlýnice je na ni připojen, že byl s mlýnicí funkčně propojen. Ve spodní části přístavku je umístěno potrubí z náhonu, které ústí v suterénu mlýnice (které je nyní zaslepeno). Tímto potrubím byli mlýnice a přístavek funkčně propojeny. Vstup do přístavku je pouze vraty z mlýnice. [příjmení] přístavek je budovou, jejíž spodní část je vyzděná, horní je dřevěná, má plochou střechu. Je patrné, že tato budova není v dobrém stavu, nicméně je zabezpečená proti vniknutí třetích osob, střecha působí udržovaným dojmem.

21. Z e-mailové komunikace ze dne 12. 10. 2022 se podává, že žalobce žádá žalovaného na základě jednání ze dne 10. 10. 2022 o souhlas se zápisem projednávané stavby do evidence katastru nemovitostí.

22. Ze sdělení k žádosti o souhlas se zápisem stavby v k.ú. [část obce] [obec] ze dne 24. 11. 2022 vyplývá, že žalovaný sděluje žalobci, že žádosti nemůže vyhovět z důvodu, že v současné době probíhá soudní spor o vydání pozemku parc. [číslo] který byl původně ve vlastnictví církve.

23. Z geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl schválen katastrálním úřadem dne 19. 2. 2024 (dále též jen„ geometrický plán“), bylo zjištěno, že tento byl vyhotoven pro vyznačení změny obvodu budovy a vyznačení budovy. Tímto geometrickým plánem byly z pozemku parc. [číslo] odděleny pozemky parc. č. st. 359 o výměře 24 m a parc. č. st 360 o výměře 17 m, vše v k. ú. [část obce] [obec], [územní celek]. V tomto geometrickém plánu je vyznačen zákres reálného obvodu budov při [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], které částečně zasahují i do pozemkové parcely [číslo] vše v k.ú. [část obce] [obec]. Reálný obvod budovy mlýnice propojené s obytnou částí domu [adresa] a hospodářské části domu při [adresa] (zděné stáje), resp. ta část této budovy (těchto budov), která zasahuje do pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [část obce] [obec], je zde označena jako parc. č. st. 360 v k.ú. [část obce] [obec], obvod budovy přístavku k mlýnici, který v celém svém rozsahu zasahuje do pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [část obce] [obec], je zde označen jako parc. č. st. 359 v k.ú. [část obce] [obec].

24. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že předmětné nemovitosti (areál mlýna [část obce]) koupil žalobce od státu zastoupeného státními statky v roce 1978 - 1980, a to nadvakrát. Kdyby to bylo možné, tak by předmětné nemovitosti koupil naráz, tak o to zažádal, měl zájem o celý objekt mlýna. Stát nemohl žalobci jako soukromníkovi prodat hospodářské budovy, před tím musel požádat Ministerstvo financí. Z tohoto důvodu byl mezi kupními smlouvami časový prostor jednoho roku až dvou let. Když kupoval mlýnici a stodolu, tak nemohl předpokládat, že by tam nebyl přístavek zahrnut. Od počátku se žalobce staral o všechny nemovitosti včetně přístavku. Pod přístavkem je turbína, jedná se tedy o nedělitelnou součást stavby. Pod přístavkem je kanál, kam jsou sváděny povrchové a dešťové vody. Od počátku byl přístavek v havarijním stavu, nepřicházela tedy v úvahu provizorní oprava. [příjmení] by se jednat o generální opravu. Žalobce se snažil udržet přístavek alespoň ve stavu, v jakém je (aby se nezhroutil), provizorně natíral střechu, odstranil zbytky stavidel, a to kvůli bezpečnosti„ zvědavců“, aby nedošlo k úrazu, za který by jako vlastník musel odpovídat. Od počátku tam dal prkenné dveře, na okno mříž a prkenné okenice. Každoročně žalovaný okolo přístavku mlýnice odstraňoval nálety a sekal trávu. Provizorně žalobce přístavek používal jako odkládací prostor. Dveře do přístavku vedoucí z mlýnice se zavírají na závoru, žádné klíče k přístavku nejsou. Za celou dobu nikdo za žalobcem nepřišel s tím, že by užíval věc cizí.

25. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti v dané věci.

26. Soud zamítl návrh na provedení důkazu místním šetřením a dotazem na katastrální úřad, zda byl žalobce účastníkem jakéhokoliv zaměření hranic pozemků pro nadbytečnost, když má za to, že skutkový stav byl dostatečně prokázán provedenými důkazy. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu fotodokumentací stavebního materiálu a vchodu z mlýnice do přístavku, když tento důkaz byl označen a soudu předložen až po nastalé koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř.

27. Z provedených důkazu soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

28. Obytná a hospodářská část domu [adresa] umístěná na původní parc. č. st. [číslo] byla převedena na žalobce v roce 1979 Československým státem zastoupeným Státními statky [obec]. Budovy mlýnice včetně přístavku a volně stojící stodoly při [adresa] postavené na původní parc. č. st. [číslo] byly na žalobce převedeny v roce 1982 Československým státem zastoupeným Státními statky [obec]. Přístavek byl popsán a oceněn ve znaleckém posudku ze dne 30. 12. 1980, na který byl v kupní smlouvě z roku 1982 odkaz. Je zřejmé, že zděný přístavek byl v době převodu budovy mlýnice s touto propojen, byl považován za funkční celek se stavbou mlýnice. Obytná část domu [adresa], hospodářská část domu [adresa] (zděná stáj) a budova mlýnice včetně jejího přístavku tak tvořili a tvoří jeden funkční celek. V areálu mlýnice se pak dále nachází samostatně stojící stodola. K pozemkům parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec] měl žalobce od Československého státu zřízeno právo osobního užívání od roku 1979, resp. 1982 Tyto parcely byly sloučeny, nyní se jedná o parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce] [obec]. Žalobce měl od počátku zájem o vlastnictví všech budov a pozemků areálu mlýna [část obce] (v případě pozemku na počátku toliko o právo osobního užívání). Žalobce se od roku 1978 resp. 1982 chopil držby převedených nemovitostí, začal užívat všechny budovy včetně přístavku (když byl přesvědčen, že všechny budovy včetně přístavku mlýnice byly předmětem převodu). [příjmení] část budovy [adresa] a mlýnice včetně jejího zděného přístavku částečně zasahuje do pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví České republiky. Žalobce od roku 1979, resp. od roku 1982 výlučně užívá a udržuje pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce] [obec] (nyní pozemek parc. č. st. [číslo]) a budovy (stavby) na těchto pozemcích stojící (nyní jsou tyto budovy, resp. jejich převážná část, součástí pozemku parc. [číslo] když vlastník je totožný), žalovaný (ani jeho právní předchůdce) naopak části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] [obec] zastavěné částmi budovy (budov) při [adresa] včetně přístavku mlýnice minimálně od roku 1982 neužívá, nehospodaří na nich, neudržuje je. Žalobce byl vyzván katastrálním úřadem k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí, kdy bylo místním šetřením zjištěno, že na pozemku parc. č. st. [číslo] je evidována budova, u které byla zjištěna změna obvodu budovy, přičemž změna obvodu budovy zasahuje i do pozemkové parc. [číslo] ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad. Žalobce žádal žalovaného o souhlas se zápisem stavby přístavku zasahujícího na pozemek parc. [číslo]. Žalovaný žalobci sdělil, že o pozemek parc. [číslo] probíhá spor a do doby jeho vyřešení nemůže žalobci vyhovět.

29. Po právní stránce soud posoudil danou věc následovně:

30. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. lze žalobu o určení existence právního poměru nebo práva uplatnit, je-li na tom naléhavý právní zájem.

31. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.

32. Podle ustálené soudní praxe je naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

33. V rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2930/2006, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že domáhá-li se„ žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť s přihlédnutím k významu vlastnického práva v katastru nemovitostí je odůvodněn závěr, že právní postavení žalobce je za této situace nejisté a že bez uvažovaného určení by jeho právo mohlo být i ohroženo. Protože soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, je žaloba na určení vlastnického práva způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky“ (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1150/2010).

34. Shora uvedené závěry přijaté za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se plně uplatní rovněž za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a to i s ohledem na princip materiální publicity a právní úpravu s tím spojenou (§ 980 až 986 o. z.).

35. Soud s ohledem na shora uvedené tedy konstatuje, že domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem části pozemkové parcely, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má ve vztahu k této osobě naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žaloba na určení vlastnického práva je způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky, bez požadovaného určení by právní postavení žalobce zůstalo nejistým.

36. Jelikož k vydržení mělo dojít před 1. 1. 2014, s ohledem na tvrzenou nepřetržitou držbu od roku 1979, resp. 1982, soud podle § 3028 odst. 2 část věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), posuzoval otázky s tím související podle předchozích právních předpisů. Soud tedy aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), neboť je zřejmé, že k vydržení došlo (mělo dojít) za účinnosti tohoto předpisu.

37. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění zákona č. 131/1982 Sb., účinného od 1. 4. 1982 do 31. 12. 1991, vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2). Podle odst. 2 jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku, má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. Podle odst. 4 do doby podle odstavců 1 a 2 může si občan započítat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu. Podle odst. 5 na běh dob podle odstavců 1 a 2 použije se přiměřeně ustanovení o promlčení.

38. Podle § 134 obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

39. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle odst. 2 držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

40. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinného od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

41. Posouzení toho, zda za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, došlo k vydrženi pozemku, musí nezbytně předcházet tato zjištění: 1) Kdy se osoba, dovolávající se vydržení, ujala držby; teprve v případě, že sama tato osoba nedržela pozemek po stanovenou vydržecí dobu, je třeba zabývat se započitatelnou držbou předchůdců. Poté je třeba zvážit, zda osoba domáhající se vydržení věc držela (po případném započtení držby svých předchůdců) po stanovenou vydržecí dobu. 2) Za jakých okolností k uchopení držby došlo; zpravidla je třeba zjistit, o jaký právní titul se držba opírala (a postačí i domnělý titul,„ titul putativní“); důležité jsou i další okolnosti uchopení se držby nasvědčující omluvitelnosti nebo naopak neomluvitelnosti omylu držitele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014).

42. Držba věci předpokládá držební vůli (animus possidendi) a skutečné, faktické ovládání věci (corpus possessionis); oba tyto prvky musí být splněny současně. Držební vůle je vůle držet věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, a corpus possessionis představuje nakládání s věcí. Podstata tohoto nakládání (corpus) není jen v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy„ za nakládání s věcí“. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory – nakládá s věcí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2302/2000). Není-li tu„ corpus“ (faktické ovládání věci), pak samotná držební vůle (animus) nemůže držbu v zásadě založit.

43. V rozsudku ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, Nejvyšší soud konstatoval, že„ pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora)“. V rozsudku ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 204/2013, Nejvyšší soud s odkazem na odbornou literaturu dále uvedl, že corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev moci nad věcí, tedy za„ nakládání s věcí“. To je samozřejmě především ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji u sebe. Fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo – s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory – nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem.

44. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnictví ke specifikovaným částem pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví České republiky s příslušností hospodařit Státním pozemkovým úřadem, na kterých stojí budovy, resp. jejich části (včetně přístavku mlýnice) při [adresa] ve vlastnictví žalobce. Nabytí vlastnického práva vydržením k těmto částem pozemku parc. [číslo] přitom dovozoval z vlastnictví a užívání budov (staveb) při [adresa] na těchto částech pozemkové parc. [číslo] postavených (stojících).

45. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda části pozemkové parcely (zde konkrétně parc. [číslo]) jsou způsobilým předmětem vydržení a zda je možno vykonávat držbu těchto částí pozemkové parcely prostřednictvím vlastnictví stavby (staveb) na nich stojících (postavených).

46. Judikatura dovodila, že část parcely je způsobilým předmětem vydržení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1231/96, in Soudní rozhledy, 1999, [číslo] s. [anonymizováno] – [anonymizováno]; zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98, in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, pod [číslo] s. [anonymizováno] – [anonymizováno]). Rovněž nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. II. ÚS 82/95 vychází z toho, že pozemek, který je částí parcely, je věcí v právním smyslu samostatnou, a proto nelze dovozovat neexistenci pozemků v důsledku jejich sloučení či přeparcelování, resp. přečíslování. V principu, část parcely, která se ocitne v držbě jiné osoby než vlastníka této parcely, se stává pozemkem, který je věcí v právním slova smyslu, v daném případě nemovitostí podle § 119 odst. 2 obč. zák. Takový pozemek lze vydržet.

47. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1062/2020, uzavřel, že držbu pozemku lze vykonávat i prostřednictvím vlastnictví stavby na něm, případně jejích zbytků, které nepřirostly vlastnicky k pozemku, za předpokladu, že se tak děje za okolností, které s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory lze považovat za nakládání s věcí.

48. Žalobce tvrdil, že všechny budovy tvořící areál mlýna včetně přístavku nabyl kupními smlouvami z roku 1979 resp. 1982 a že všechny tyto budovy užíval (že se chopil držby) od roku 1979, resp. 1982 v celém jejich rozsahu včetně přístavku v dobré víře, že všechny tyto budovy včetně přístavku stojí na pozemcích (pozemku) v jeho vlastnictví (resp. původně na pozemku/pozemcích, k němuž měl zřízeno právo osobního užívání).

49. Pokud žalovaný namítal, že pozemek parc. č. st. [číslo] nebyl ve vlastnictví žalobce, ale měl k tomuto pozemku pouze právo osobního užívání, pak soud upozorňuje na skutečnost, že žalobce se nedomáhal vydržení z titulu svého vlastnictví pozemku parc. č. st. [číslo], ale na základě vlastnictví (a užívání) budov stojících z části na pozemku jiného vlastníka (žalovaného). Pro úplnost pak soud dodává, že právo osobního užívání pozemku, které trvalo ke dni nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., se změnilo k 1. 1. 1992 na vlastnictví fyzické osoby (§ 872 odst. 1 obč. zák.). Dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 22 Cdo 270/2006, kde bylo konstatováno, že držitelem pozemku přiděleného do osobního užívání, jakož i dalších pozemků, které osobní uživatel z titulu osobního užívání užíval, byť nešlo o užívání oprávněné, byl vlastník pozemků přidělených do osobního užívání; osobní uživatel byl jeho detentorem. Držba části sousedního pozemku, realizovaná osobním uživatelem jako detentorem a přičítaná vlastníkovi přiděleného pozemku, nemohla vyústit před 1. 1. 1992 ve vydržení práva. Pokud však byla tato držba oprávněná, může si jí osobní uživatel započíst do vydržecí doby, běžící od 1. 1. 1992.

50. Co se týče části pozemku parc. [číslo] v geometrickém plánu označeném nově jako pozemek parc. č. st. 360, tedy část pozemku zastavěná částí budov (obytné a hospodářské) při [adresa], pak ve vztahu k těmto částem budovy (budov) při [adresa] žalovaný ničeho konkrétního v rámci své obrany nenamítal. Naopak, na jednání dne 4. 9. 2024 uvedl, že nesporuje jejich užívání a udržování žalobcem od roku 1982, nesporoval, že by tuto část budovy (budov) snad žalovaný nenabyl (tudíž že by se nemohl považovat za vlastníka, vykonávat právo jako vlastník), nenamítal ani přerušení držby či případný nedostatek dobré víry na straně žalobce.

51. Ohledně části pozemku parc. [číslo] v geometrickém plánu označeném nově jako pozemek parc. č. st. 359, tedy části pozemku zastavěného přístavkem mlýnice, sice žalovaný sporoval užívání a udržování tohoto přístavku mlýnice žalobcem od roku 1982, avšak žádné důkazy v této souvislosti neoznačil. Netvrdil, že by přístavek mlýnice snad měl užívat žalovaný či nějaká konkrétní jiná třetí osoba. Konstatoval, že přístavek neužíval nikdo, nikdo se o něj nestaral, neudržoval ho. Že se tedy jedná o věc opuštěnou, která by měla připadnout do vlastnictví státu. K tomuto svému tvrzení poukázal na fotodokumentaci přístavku předloženou žalobcem s tím, že z této fotodokumentace je zřejmé, že žalovaný přístavek dlouhodobě neužíval, neudržoval. Vyjádřil pochybnost, že by od roku 1978, kdy žalobce přístavek nabyl, tedy téměř po dobu 50 let, nedošlo k nějaké jeho zásadní opravě.

52. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaný v roce 1978 a 1982 nabyl (postupně) do svého vlastnictví budovy areálu mlýna [část obce] včetně přístavku mlýnice, postavené na pozemcích stavební parc. [číslo] (později sloučeno ve stavební parc. [číslo]), a současně mu bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemkům stavební parc. [číslo] (které se následně transformovalo v osobní vlastnictví), že se tedy ve vztahu k těmto budovám jako celku a pozemkům jimi zastavěnými chopil od počátku (bezprostředně po jejich převodu) jejich držby, že tyto budovy včetně přístavku a logicky současně i pozemky těmito budovami zastavěnými užíval, udržoval. Ze zcela omluvitelného důvodu se žalobce domníval, že všechny jím nabyté budovy v areálu mlýna [část obce] včetně přístavku mlýnice jsou postaveny (stojí) na pozemcích (pozemku), k nimž měl původně zřízeno právo osobního užívání (nyní se jedná o pozemek v jeho vlastnictví par. č. st. [číslo]), když byla zcela zjevná souvislost převodu budov při [adresa] a zřízení práva osobního užívání souvisejících pozemků (pozemků, na nichž byly tyto budovy postaveny).

53. V předmětné věci žalobce jako vlastník staveb areálu mlýna včetně přístavku mlýnice, které vymezenými částmi zasahují do pozemku parc. [číslo] tyto části pozemku parc. [číslo] pod přesahujícími částmi budov areálu mlýna včetně celého přístavku mlýnice fakticky ovládal (ovládá) a chopil se jejich držby od roku 1979 resp. 1982, a to právě prostřednictvím vlastnictví a užívání staveb (budov) na těchto částech stojících. Tyto části pozemku parc. [číslo] totiž jeho vlastník nemohl (nemůže) nadále držet a užívat. Žalobce se k částem zastavěného pozemku budovami při [adresa] včetně celého přístavku mlýnice choval po celou vydržecí dobu jako jejich vlastník, případně detentor. Ze všech tvrzení a provedených důkazů zřetelně vyplývá, že žalobce fakticky ovládal budovy areálu mlýnice včetně přístavku nepřetržitě od roku 1979 resp. 1982, tedy i části pozemku parc. [číslo] pod těmito budovami, s úmyslem mít věc pro sebe (corporalis possessio a animus possidendi). Vykonával tzv. právní panství nad budovami areálu mlýnice včetně přístavku a tedy i nad pozemky (resp. jejich částmi) těmito budovami zastavěnými.

54. Namítal-li žalovaný, že žalobce neužíval přístavek mlýnice, neudržoval ho, že se tedy jedná o věc opuštěnou, pak předně soud uvádí, že toto tvrzení žalovaného se neslučuje s tím, že žalovaný nesporoval vlastnictví přístavku žalobce od roku 1982. Opuštěním věci by totiž žalobce své vlastnictví pozbyl. Pro úplnost však soud dodává, že samotná skutečnost, že by snad žalobce přístavek mlýnice neužíval, neznamená bez dalšího opuštění této věci, kterou má ve svém vlastnictví. Z provedených důkazů nicméně vyplynulo, že žalobce o přístavek pečoval v takové intenzitě a takovým způsobem, jak je možno u tohoto typu stavby za daných okolností předpokládat (minimálně ji zajistil proti vniknutí třetích osob, určitým způsobem se staral o střechu, udržoval okolí této stavby). Z výpovědi žalobce vyplývá, že se cítil být odpovědný za případný úraz, který by se mohl stát třetí osobě, pokud by přístavek mlýnice nezabezpečil proti vniknutí. Popsaná péče (údržba) žalobce o přístavek mlýnice je ve vztahu k předmětné stavbě a s přihlédnutím k celkové situaci přiměřená. Žádné konkrétní indicie o tom, že by snad žalobce přístavek mlýnice opustil, soud neshledal.

55. Žalobce v roce 1979 koupil od státu (Československý stát zastoupený Státním statky [obec]) obytnou a hospodářskou budovu [adresa] postavenou na stavební parcele [číslo] současně mu bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku stavební parc. [číslo]. Žalobce se tak nemohl důvodně domnívat, že by obytná a hospodářská budova [adresa] stála (byla postavena) zčásti i na jiném pozemku než na stavební parc. [číslo]. Stejně tak, když žalobce koupil v roce 1982 od státu (Československý stát zastoupený Státním statky [obec]) mlýnici (včetně přístavku, jak vyplývá ze znaleckého posudku – k tomu viz shora) a stodolu při [adresa] postavenou na stavební parcele [číslo] v této souvislosti uzavřel v roce 1982 se státem (Československý stát zastoupený Státním statky [obec]) dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku stavební parc. [číslo] nemohl mít žádné důvodné pochybnosti o tom, že by převáděné budovy mlýnice včetně přístavku a stodoly při [adresa] nestály pouze a jen na pozemku stavební parc. [číslo].

56. S ohledem na výše zmíněný obsah a vzájemnou souvislost kupních smluv, dohod o zřízení práva osobního užívání a znaleckých posudků, na výši zaplacené kupní ceny, jasně stanovenou podmínku jediného komplexu budov a pozemků areálu mlýna a na absenci jakéhokoliv zásahu ze strany státu (resp. žalovaného), musel být žalobce v dobré víře, že mu vlastnické právo k budovám v areálu mlýna včetně přístavku i vlastnické právo (před tím právo osobního užívání, které se však změnilo na právo vlastnické) k pozemkům těmito budovami zastavěnými náleží, tedy i ke geometrickým plánem vymezeným částem pozemku parc. [číslo]. 57. [obec] víra žalobce v oprávněnost držby od roku 1979, resp. 1982 po celou vydržecí dobu nebyla zpochybněna. Žalobce byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře od roku 1979 (konkrétně od 28. 8. 1979, kdy byla kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku z roku 1979 registrována státním notářstvím) resp. 1982 (konkrétně od 10. 3. 1982, kdy byla kupní smlouva z roku 1982 i dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku registrována státním notářstvím) až do října roku 2022 (nepřetržitě po dobu 10 let), kdy dobrou víru žalobce pozbyl, když byl vyzván katastrálním úřadem k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí, o tom, že mu vlastnické právo k vymezeným částem pozemku parc. [číslo] patří. Je přitom na místě započíst vydržecí dobu žalobce před rokem 1992 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98). Soud má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že i podmínka 10 let vydržecí doby (desetileté trvání oprávněné držby) byla ze strany žalobce splněna, a to téměř bezprostředně po nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., který připouštěl vydržení.

58. Namítal-li žalovaný, že na předmětný pozemek parc. [číslo] bylo uplatněno právo církve podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, že je zatížen nejen žalobou, ale i předkupním právem, že je předmětný pozemek pronajatý/propachtovaný či že na předmětném pozemku vázne blokace pro pozemkové úpravy, pak se nejedná o skutečnosti, které by objektivně vylučovaly možnost nabytí vlastnického práva originálním způsobem vydržením. V případě vydržení se vlastnické právo odvozuje od samostatných právních předpokladů nabytí vlastnického práva (k tvrzení uplatnění práva církve pak srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 89/2002, i znění ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.).

59. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že byly splněny všechny podmínky pro vydržení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 359 o výměře 24 m a pozemku parc. [číslo] o výměře 17 m, které byly odděleny z pozemku parc. [číslo] geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] a úředně ověřeným dne 19. 2. 2024 pod [číslo] vše v katastrálním území Klášter Teplá, obci [obec]. Žalobě tak v plném rozsahu vyhověl.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 044,07 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, písemná replika ze dne 11. 12. 2023, účast na jednání přesahujícího časově dvě hodiny dne 4. 9. 2024, účast na jednání přesahujícího časově dvě hodiny dne 16. 10. 2024) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 682,70 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 9. 2024 náhrada 1 341,35 Kč za 120 ujetých km v částce 941,35 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 9. 2024 náhrada 1 341,35 Kč za 120 ujetých km v částce 941,35 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 482,70 Kč ve výši 5 561,37 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobci požadovanou náhradu nákladů za parkovné ve výši 160 Kč, když tento tvrzený náklad žalovaný soudu nedoložil.

Poučení