11 C 38/2017-789

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 681 777,70 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 681 777,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 465 152,50 Kč od 7. 2. 2014 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 206 184 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.1.2017 změněnou podáním ze dne 17. 4. 2019 (č.l. 270) a ze dne 6. 5. 2019 (č.l. 303) a dále upřesněnou podáním ze dne 7. 5. 2020 (č.l. 421), ze dne 4. 11. 2020 (č.l. 458), ze dne 4. 12. 2020 (č.l. 637), ze dne 23. 2. 2021 (č.l. 654) domáhala na žalovaném zaplacení částky 681 777, 70 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného na její úkor. K odůvodnění uvedla, že žalovaný je její bývalý manžel, manželství bylo uzavřeno dne 22. 2. 2002 a rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 2. 2011, č.j. zn. 9 C 146/2012-103, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2014. Před uzavřením manželství dne 21. 2. 2002 uzavřeli manželé smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství (předmanželskou smlouvu), kterou bylo společné jmění manželů zúženo pouze na minimální zákonný rozsah – věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a prostředky uložené na bankovním účtu. Žalobkyně se domáhá na žalovaném částky a) 99 000 Kč představující výlučné finanční prostředky žalobkyně použité na výlučný majetek žalovaného představující finanční náklady vynaložené žalobkyní na výrobu a montáž-zabudování schodiště a jeho zábradlí do stavby rodinného domu postaveného za trvání manželství účastníků řízení na pozemku parc. [číslo] kat. území [obec] u [obec], obec Obora, neboť rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2017, č.j. 11 Co 197/2017-400 byl určen jako vlastník stavby žalovaný (dále jen„ dům v k.ú. [obec]“). Výrobu schodů a zábradlí zajistila žalobkyně, zaplatila za ně částku 99 000 Kč truhláři [jméno] [příjmení], a to dne 14. 11. 2011 částku 35 000 Kč, dne 12. 1. 2012 částku 35 000 Kč a dne 10. 2. 2012 částku 29 000 Kč bezhotovostní úhradou ze svého výlučného účtu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení b) částky 53 702,50 Kč představující finanční částku použitou z jejích výučných prostředků na výlučný majetek žalovaného. Jedná se o splátky úvěru hrazeného žalovanou v letech 2013 2015 (7 splátek po 2 200 Kč v roce 2013, 12 splátek po 2 200 Kč v roce 2014, 4 splátky po 2 200 Kč v roce 2015 a 1 splátka ve výši 3 102,50 Kč). Jednalo se o splátky úvěru ze stavebního spoření na základě smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 25 8. 2004, na jejímž základě se stavební spořitelna zavázala k poskytnutí překlenovacího úvěru spoludlužníkům – žalobkyni a žalovanému – až do výše 400 000 Kč. Tento úvěr byl vyčerpán co do částky 183 895 Kč. Žalobkyně uhrazovala tento úvěr v letech 2013 2015 ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně se dále domáhá na žalovaném zaplacení c) částky 177 450 Kč, sestávající z částky 117 450 Kč a 60 000 Kč. Částka 117 450 Kč představuje náklady žalobkyně vynaložené z jejích výlučných finančních prostředků na nákup nové kuchyňské linky do bytu – bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného] (dále jen„ byt v [obec a číslo]“); tato kuchyňská linka nadále v bytě zůstala a žalovaný byt se ziskem i s touto kuchyňskou linkou prodal, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Částka 60 000 Kč představuje částku vynaloženou žalobkyní na vypracovaný projekt a studii na vybavení interiéru uvedeného bytu a zaplacenou žalobkyní architektu Ing. Arch. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se dále domáhá na žalovaném zaplacení částky d) 135 000 Kč představující hodnotu zařízení a vybavení, které před uzavřením manželství pořídila ze svých výlučných finančních prostředků do rozestavěného domu v [obec] ve vlastnictví žalovaného, kam se s žalovaným přestěhovali; vybavení bylo původně v nájemním bytě na adrese [adresa], jehož výlučným nájemcem byla žalobkyně a kde žili s žalovaným do roku 1998 jako druh a družka; toto vybavení následně žalovaný prodal i s celým domem v roce 2005 za cenu 6 000 000 Kč (dále jen„ nemovitost v [obec]“); z této obdržené částky však žalobkyni neposkytl žádnou finanční kompenzaci. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá zaplacení částky e) 216 625,20 Kč představující finanční prostředky naspořené na jejím stavebním spoření, které stavební spořitelna použila k částečnému splacení překlenovacího úvěru poskytnutého na úhradu nákladů na rekonstrukci bytu ve vlastnictví žalovaného v [obec a číslo].

2. Soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 20. 8. 2019, č.j. 11 C 38/2017-373 a ze dne 13. 10. 2020 vyhlášeného při jednání (č.l.446). Žalobkyně následně podrobně doplnila změněnou žalobu v podání ze dne 4.11.2020 tak, že a) částka 99 000 Kč za úhradu schodiště byla uhrazena ve třech splátkách: 1) 14. 11. 2011 – uhrazena částka 35 000 Kč, 2) 12. 1. 2012 – uhrazena částka 35 000 Kč na č. ú. [bankovní účet] 3) 10. 2. 2012 uhrazena částka 29 000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Tato částka byla uhrazena [jméno] [příjmení] – truhlářství, [IČO], s ohledem na skutečnost, že manželé měli zúžené společné jmění manželů, schodiště bylo hrazeno z výlučných prostředků žalobkyně, neboť z výpisu z účtu žalobkyně nevyplývá, že by žalovaný žalobkyni zaslal na její účet jakoukoli finanční částku. K částce b) ve výši 53 702,50 Kč uvedla, že v roce 2013, 2014 a 2015 byly uhrazeny níže uvedené splátky překlenovacího úvěru. Všechny výše uvedené splátky byly uhrazeny z účtu ve vlastnictví žalobkyně s tím, že na tento účet byly zasílány žalobkyni finanční prostředky, mj. i její mzda, která nepatřila do společného jmění manželů, a tak je zřejmé, že tyto finanční prostředky byly v jejím výlučném vlastnictví. K částce e) ve výši 216 625,20 Kč žalobkyně uvedla, že překlenovací úvěr byl čerpán za účelem změny, údržby domu, bytu a že spoludlužníkem byl jednak žalovaný a jednak matka žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z potvrzení od České spořitelny ze dne 16. 4. 2019 vyplývá, že spořitelna vedla na žalobkyni smlouvu o stavebním spoření č. ú. [číslo], která byla založena dne 22. 3. 2000, ke dni překlopení do úvěru ze stavebního spoření 4. 6. 2007 činila naspořená částka 216 625,20 Kč a tato částka byla použita k částečnému splacení překlenovacího úvěru s tím, že při překlopení došlo k poskytnutí řádného úvěru ve výši 183 895 Kč, který byl řádně splacen dne 13. 5. 2015. K překlenovacímu úvěru ve vztahu ke stavebnímu spoření žalobkyně uvedla, že se používá tehdy, pokud není splněna podmínka pro poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření – v tomto případě nebyla naspořena konečná částka. Je-li uzavřena smlouva o stavebním spoření, je uzavřena ve prospěch účastníka, který se stává výlučným vlastníkem prostředků na účtu vedeném v souvislosti se stavebním spořením. Ve prospěch účastníka jsou pak vypláceny příspěvky státní podpory ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, v platném znění. Právě účastníku vznikají ze smlouvy práva a povinnosti, v daném případě zejména právo na vyplacení naspořené částky. Jelikož měli manželé rozdělené společné jmění manželů, nepatřily prostředky na stavebním spoření do společného jmění, ale patřily do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 a jeho závěry, že prostředky poskytnuté ve prospěch účastníka na stavebním spoření mají povahu darovací smlouvy. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda o poskytnutí částky ze stavebního spoření na modernizaci bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného, což vyplývá i ze samotné smlouvy o překlenovacím úvěru. K nároku na zaplacení 135 000 Kč uvádí žalobkyně, že se jedná o hodnotu zařízení bytu v [obec] - kuchyňská linka včetně nerezového dvojdřezu, lednice Zannussi s mrazákem, jídelní stůl a 6 ks dřevěných židlí, rozkládací sedací souprava, konferenční stolek, 2 ratanová křesla a další nábytek popsaný v podání ze dne 4.11.2020 (č.l. 462). V době prodeje v roce 2006 byl dům prodán včetně výše uvedeného zařízení, které žalobkyně ke dni prodeje domu cení na částku 135 000 Kč. Proto žalobkyně usuzuje, že se žalovaný o výše uvedenou částku obohatil, neboť při prodeji domu v roce 2006 bylo výše uvedené zařízení součástí prodeje domu. Dům byl prodán jako dům ve výlučném vlastnictví žalovaného a celá kupní cena byla uhrazena ve prospěch žalovaného, jak vyplývá z kupní smlouvy.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V podání ze dne 30. 5. 2019 (č.l. 321) vznesl námitku promlčení, kterou následně odůvodnil v podání ze dne xanon -508 (č.l. 391) a ze dne 12. 3. 2020 (č.l. 399). Co se týče položky ad a) ve výši 99 000 Kč, tato byla zaplacena v letech 2011 a 2012, žaloba byla podána dne 26. 1. 2017, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Pokud by promlčecí doba počala běžet právní mocí rozvodového rozsudku (právní moc 6.2.2014), subjektivní dvouletá promlčecí doba uplynula před podáním žaloby (6. 2. 2016). K nároku na zaplacení částky b) 53 702,50 Kč žalovaný uvedl, že tyto byly zaplaceny v letech 2013 2015 a jsou tedy promlčeny (změna žaloby byla uplatněna dne 19. 4. 2019), dále žalovaný namítá, že žalobkyně nikterak neprokazuje, že by tyto částky měly být použity na výlučný majetek žalovaného, v této části je žaloba rovněž nedůvodná. Žalovaný dále zdůraznil, že v předchozích letech (před rokem 2013) splácel úvěr výlučně žalovaný ze svých výlučných prostředků. Pokud by tyto splátky byly hrazeny z výlučných prostředků žalobkyně a měl by je uhradit žalovaný jako spoludlužník, namítá žalovaný, že náhradu splátky v plné výši po spoludlužníkovi nelze požadovat. K částce c) 117 450 Kč za kuchyňskou linku žalovaný uvedl, že platba měla jít z prostředků překlenovacího úvěru, který hradil do roku 2013 výhradně on sám. K částce 60 000 Kč žalovaný namítl, že s pořízením této studie nesouhlasil a výslovně žalobkyni sdělil, že pokud si tuto studii přeje, nechť ji uhradí ze svých výlučných prostředků. Žalovaný dále zdůrazňuje, že platby byly poskytnuty v roce 2004, pokud by se počítal běh promlčecí doby od 6. 2. 2014, nárok je promlčen. K částce d) 135 000 Kč žalovaný uvedl, že ji neuznává, jedná se o nesmyslně nadhodnocenou položku za pár bezcenných kusů nábytku; z důvodu stáří při stěhování z domu v [obec] a nevyužitelnosti tohoto nábytku byl ponechán jejímu novému majiteli k likvidaci, za což byli účastníci rádi, neboť i náklady na likvidaci by byly vyšší než hodnota nábytku. Žalobkyně nespecifikuje, kdy mělo dojít k vynaložení částek na zařízení a vybavení bytu, nejpozději k tomu mohlo dojít v roce 2005, kdy se účastníci odstěhovali z domu v [obec]. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně řádně nespecifikovala toto vybavení, neprokazuje, že by jej sama pořídila a že bylo jejím výlučným vlastnictvím. Nárok je promlčen nejpozději ke dni 6. 2. 2016. Žalovaný dále uvedl, že námitka promlčení nemůže být rozporná s dobrými mravy za situace, kdy žalovaná podala původně žalobu o vypořádání společného jmění manželů až těsně před koncem lhůty (26. 1. 2017), přičemž jí muselo být zřejmé, že společné jmění manželů nic netvoří (kromě peněžních prostředků na účtu a obvyklého vybavení domácnosti) s ohledem na mezi účastníky uzavřenou předmanželskou smlouvu. Žalovaný poukazuje na judikaturu týkající se rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, zejména na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 740/2009. Dále se ve věci vyjádřil podáním ze 3. 11. 2020 (č.l. 452) a ze dne 4. 11. 2020 (č.l. 505), ve kterých upřesnil k částce e) 216 625,20 Kč, že tuto částku nemohla naspořit pouze žalobkyně, neboť minimálně z poloviny byla tato částka hrazena z prostředků na společném účtu č.ú. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného. Žalovaný zdůraznil genezi stavebního spoření a překlenovacího úvěru tak, že pro žalobkyni zařídil stavební spoření č.ú. [číslo] u [právnická osoba], smlouva byla uzavřena dne 22. 3. 2000. Na tento účet bylo spořeno částkou 1 500 Kč měsíčně, ke dni 8. 10. 2004 bylo na tomto účtu naspořeno 103 555,20 Kč. Dne 25. 8. 2004 byla mezi žalobkyní, žalovaným a [právnická osoba] uzavřena smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Na základě této smlouvy byla dne 11. 10. 2004 vyplacena částka 400 000 Kč na účet č. [bankovní účet], což byl sporožirový účet na jméno žalovaného používaný žalobkyní a žalovaným jako účet společný v návaznosti na uzavřenou předmanželskou smlouvu. Fakticky se tak tyto prostředky staly součástí společného jmění manželů. Žalobkyně měla k tomuto účtu dispoziční právo a platební kartu a činila z něj po celou dobu výběry a platby. Tato částka 400 000 Kč následně byla použita na provoz domácnosti jako součást společného jmění manželů a časem spotřebována. Překlenovací úvěr byl navíc z tohoto účtu splácen částkou ve výši 2 706 Kč od 19. 11. 2004 do 1. 6. 2007, z každé splátky ve výši 2 706 Kč šla část na zaplacení úroků překlenovacího úvěru a část na účet stavebního spoření a na spořicím účtu žalobkyně tak nadále docházelo k navýšení spořené částky z prostředků společného jmění manželů. Od 1. 6. 2007 byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, čímž byl původní překlenovací úvěr splacen vklady a úvěrem ze stavebního spoření. Nově tak byl splácen pouze úvěr ze stavebního spoření, který činil rozdíl mezi sjednanou cílovou částkou a zůstatkem účtu ze stavebního spoření, tedy částku 183 895 Kč. Tato částka byla následně splácena ve prospěch účtu [číslo] částkou 2 706 Kč a od srpna 2008 částkou 2 200 Kč z účtu č.ú. [bankovní účet]. Ke dni ukončení stavebního spoření žalobkyně (1. 6. 2007) bylo na tomto účtu naspořeno 186 581,20 Kč, byla přiznána státní podpora ve výši 30 044 Kč, celkem částka 216 625,20 Kč, tato částka byla použita na splacení překlenovacího úvěru. Žalovaný dále namítl, že v průběhu manželství hradil žalobkyni nemalé částky na její účty stavebního spoření, životního pojištění a penzijního připojištění. Níže uvedené platby byly všechny hrazeny z účtu žalovaného č.ú. [bankovní účet] a [číslo], popř. byly žalovaným vloženy v hotovosti. Přesněji se jednalo o stavební spoření u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], založené 18.4.2004, na kterém byla žalovaným žalobkyni naspořeno celkem 34 151 Kč. Žalovaný dne 27.12.2010 vložil ze svých vlastních prostředků na její účet stavebního spoření č. ú. 51 – [bankovní účet] částku 80 000 Kč na vzájemné vypořádání. Dále žalovaný žalobkyni hradil platby na účet jejího životního pojištění u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], a to od prosince roku 2002 do konce roku 2009. Žalovaný tak celkem uhradil žalobkyni na kapitálové životní pojištění částku 157 680 Kč. Dále žalovaný uhradil žalobkyni platbu do penzijního fondu na č.ú. [bankovní účet] ve výši 18 000 Kč dne 25.1.2003. Dále žalovaný uhradil žalobkyni platbu do penzijního fondu na účet č. [bankovní účet] dne 28.12.2003 ve výši 18 000 Kč. Dále hradil žalovaný žalobkyni pravidelné platby do penzijního fondu, a to na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Žalovaný tak celkem žalobkyni uhradil na tomto penzijním spoření částku ve výši 39x150 0 Kč, tj. 58.500 Kč. Žalovaný tak celkem žalobkyni na stavebních spořeních, penzijních spořeních a kapitálovém životním pojištění uhradil minimálně částku 366 331 Kč, kterou započítává vůči nároku žalobkyně. Žalovaný dále uvádí, že sám hradil náklady na pořízení kuchyně ve svém bytě v [obec a číslo], kdy za tímto účelem uhradil na účet kuchyňského studia [jméno] [příjmení] tři platby, a to dne 5.7.2004 částku 50 000 Kč, dne 21.7.2004 částku 60 292 Kč a dne 7.8.2004 jako doplatek částku 60 292 Kč Celkem tak žalovaný zaplatil za kuchyňskou linku částku 170 584 Kč. Je možné, že žalobkyně pravděpodobně sama zakoupila kuchyňské elektrospotřebiče, které tak byly jejím výlučným vlastnictvím, popř. byly součástí SJM účastníků jako obvyklé vybavení společné domácnosti. Jejich vypořádání však nebylo předmětem žaloby. Dne 14.4.2008 vrátil žalobkyni na její účet č.ú. [bankovní účet] půjčku ve výši 20 000 Kč. Dne 14.12.2009 uhradil žalovaný sám celou kupní cenu za nákup pozemku v k.ú. [obec] za celkovou částku 67 350 Kč. Žalovaný upozorňuje, že žalobkyně, i když na koupi svého podílu na tomto pozemku ničím nepřispěla, kdy celou kupní cenu hradil žalovaný, získala z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví od žalovaného částku 250 000 Kč. Žalovaný pravidelně hradil na společný účet určený pro vedení domácnosti č.ú. [bankovní účet], od 1.4.2004 č. [bankovní účet] částky 10 000 Kč, později 15 000 Kč a následně 20 000 Kč každý měsíc. Z tohoto účtu byly prováděny splátky překlenovacího úvěru a následně úvěru ze stavebního spoření. Nad rámec výše uvedeného hradil žalovaný také všem v rodině poplatky za telefony včetně žalobkyně. Žalovaný také v rámci své podnikatelské aktivity zajistil, že se žalobkyně stala společnicí s podílem ve výši [číslo] ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalovaného], kdy za tuto zaplatil vklad do základního kapitálu ve výši 99 000 Kč. Žalobkyně poté tento podíl prodala a získala částku 99 000 Kč, kterou si ponechala. Žalovaný pro úplnost doplňuje, že žalobkyně z bytu žalovaného v [obec a číslo] přes jeho nesouhlas odvezla při svém stěhování některé spotřebiče, elektroniku a vybavení, které nebyly ani jejím výlučným vlastnictvím ani společným jměním manželů. Jednalo se o položky v pořizovací hodnotě 171 211 Kč. I přes opakované výzvy jak žalovaného, tak [právnická osoba] a.s., které patřily a žalovaný je měl pouze k dispozici a užívání, tyto nikdy nevrátila, čímž se obohatila na úkor žalovaného. Žalovaný částky ve výši 366 331 Kč učinil předmětem zápočtu vůči pohledávce žalobkyně v tomto řízení, a dále učinil úkon směřující k započtení částky 100 000 Kč (zápočet upřesněn na jednání ze dne 8. 12. 2020 (č.l. 640) a v podání ze dne 4. 11. 2020 (na č.l. 505). V podání ze dne 6. 4. 2021 (č.l. 757) žalovaný upřesnil, že částky poskytnuté žalobkyni na její stavební spoření, na kapitálové životní pojištění a do penzijních fondů hradil za žalobkyni a nejednalo se o dar.

4. Žalobkyně k zápočtu ze strany žalované a k námitce promlčení uvedla v podání ze dne 4. 11. 2020 (č.l. 458) a ze dne 4. 12. 2020 (č.l. 637), že prostředky poskytnuté ve prospěch účastníka smlouvy o stavebním spoření mají povahu darovací smlouvy. K námitce promlčení uvedla, že se touto žalobou domáhá vyplacení vnosů, které byly vneseny do výlučného vlastnictví žalovaného za trvání manželství (v období od 22. 2. 2002 do 6. 2. 2014) s tím, že manželství zaniklo, resp. bylo rozvedeno, dne 6. 2. 2014. Zánik manželství se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), pokud zaniklo SJM účastníků po 1.1.2014, tj. až po účinnosti o.z, podléhá režim jeho vypořádání soudem již příslušným ustanovením o.z. Pokud by přes výše uvedené soud měl za to, že žalovanou částku je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení a nikoli jako vnos a že se zánik manželství řídí zákonem č. 40/1964 Sb., uvedla, že žalovaným vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Zde poukázala na skutečnost, že žalobkyně se již v rámci původního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 12 C 436/2015 domáhala vypořádání vnosů specifikovaných v tomto řízení započtením na cenu nemovité věci, která byla předmětem původního řízení (tj. 12 C 436/2015). S ohledem na skutečnost, že na základě rozhodnutí v této věci se výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti v k.ú. [obec] stal žalovaný, byla žalobkyně nucena pozměnit způsob, jakým mají být provedené vnosy vypořádány a domáhat se u soudu, aby jí cena, kterou vynaložila ze svého majetku na výlučný majetek manžela, nebyla vyplacena započtením na cenu předmětné nemovitosti. Žalobkyně vedla s žalovaným několik sporů, kdy bylo sporné, zda došlo ke zúžení společného jmění manželů, zda jsou nemovité věci, které byly žalovaným získány za trvání manželství, společným jměním či nikoli. V roce 2017 – předtím, než bylo rozhodnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 436/2015, podala žalobkyně před uplynutím tříleté promlčecí doby tuto žalobu, kterou se domáhala, aby její vnosy byly započteny oproti ceně při vypořádání za dům v k.ú. [obec]. Tuto žalobu podala žalobkyně v dobré víře, že její právo na vypořádání předmětné částky promlčeno není a že předmětná nemovitost je součástí společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně jednala po celou dobu v dobré víře, že právo, které uplatňuje, jí náleží a není promlčeno, je soud oprávněn přihlédnout i ke konstatování, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy (nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2842/10 ze dne 25. 5. 2011).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 146/2012, zejména z rozsudku ze dne 4. 2. 2014, č.j. 9 C 146/2012-103 soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 22. 2. 2002 před Úřadem Městské části Praha 2, manželka podala dne 28. 6. 2012 žalobu o rozvod manželství s tím, že je manželství hluboce rozvráceno. Žalovaný se k návrhu na rozvod manželství připojil. V průběhu řízení bylo zjištěno, že před uzavřením manželství se žalobkyni a žalovanému v roce 2000 narodila dcera [jméno], účastníci od února 2012 nevedli společnou domácnost a během řízení se shodli, že příčinou rozvratu byla opodstatněná nedůvěra žalobkyně ve věrnost žalovaného a posléze v nevěře žalovaného, jíž se dopustil až po podání žaloby o rozvod manželství 7. Ze žádosti o uzavření kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2011 (č.l. 13) a z kupní smlouvy mezi prodávajícím obec Obora a žalobkyní a žalovaným jako manžely (č.l. 290) soud zjistil, že za trvání manželství se obrátili manželé (účastníci) na obec Obora s žádostí o odkup pozemku parc. [číslo] na základě uzavřené smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 16. 3. 2009, přičemž účastníci jsou ve fázi dokončení hrubé stavby na tomto pozemku. Kupní smlouva byla uzavřena dne 20. 4. 2011 mezi obcí [obec] a manžely [příjmení], pozemek parc. [číslo] byl prodán účastníkům za kupní cenu 67 350 Kč, na základě smlouvy byl pozemek do katastru nemovitostí zapsán do společného jmění manželů.

8. Z rozhodnutí Městského úřadu Tachov ze dne 14. 10. 2009 (č.l. 14) a z oznámení o zahájení změny stavby před jejím dokončením ze dne 18. 11. 2010 (č.l. 17) soud zjistil, že bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby – novostavby rodinného domu APOLLON na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a bylo vydáno stavební povolení. Účastníky řízení byli oba účastníci jako stavebníci. Následně bylo oznámeno řízení o změně stavby před jejím dokončením.

9. Ze žádosti o změnu stavebníka ze dne 24. 2. 2014 (č.l. 18) a ze sdělení Městského úřadu Tachov ze dne 28. 2. 2014 (č.l. 19) soud zjistil, že žalovaný oznámil dne 24. 2. 2014 Městskému úřadu v Tachově, že mezi ním a žalobkyní došlo k rozvodu a s ohledem na předmanželskou smlouvu požádal o změnu stavebníka z manželů pouze na jeho osobu.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 25. 1. 2017, [list vlastnictví] (č.l. 22) soud zjistil, že v katastru nemovitostí k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] byli vedeni žalobkyně a žalovaný (společné jmění manželů).

11. Z žaloby ze dne 24. 11. 2014 (č.l. 22) soud zjistil, že žalovaný podal u Okresního soudu [obec] žalobu na určení vlastnického práva dosud nedokončené stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] u [obec], obec Obora (dům v k.ú. [obec]). V odůvodnění uvedl, že výlučně on hradil stavební práce stavební společnosti ve výši 1 871 396 Kč, veškeré faktury byly na jeho jméno.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 17. 2. 2017, č.j. 6 C 120/2014-354 (na č.l. 147) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2017, č.j. 11Co 197/2017-400 (na č.l. 90) a z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 830/18 (č.l. 229) soud zjistil, že Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 6. 2017 změnil rozsudek soudu prvního stupně a určil, že [celé jméno žalovaného] je výlučným vlastníkem dosud nedokončené stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Obora. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že bylo zjištěno, že za trvání manželství byl účastníky zakoupen pozemek a v kupní smlouvě je uvedeno, že účastníci tento pozemek nabývají do společného jmění manželů, čemuž odpovídá i v té době provedený zápis do katastru nemovitostí. V řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství [celé jméno žalovaného] uzavřel smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu, za trvání manželství byla stavba dokončena do takové míry, že se stala samostatnou věcí a celou cenu díla zaplatil [celé jméno žalovaného]. S ohledem na odlišný právní režim pozemku a stavby se stavba dle názoru odvolacího soudu nemohla stát součástí pozemku účinností zákona č. 89/2012 Sb. Stavba nebyla zhotovena svépomocí, nepostavili ji tedy účastníci řízení, ale byla zhotovena na základě smlouvy o dílo a jediným objednatelem díla byl [celé jméno žalovaného], který také celou cenu díla zaplatil. [příjmení] stavby je tedy její objednatel, jímž je [celé jméno žalovaného], a to i s ohledem na znění předmanželské smlouvy ze dne 21. 2. 2002. Žalobkyně napadla rozhodnutí Krajského soudu dovoláním a dále podala ústavní stížnost, přičemž Nejvyšší soud ČR její dovolání odmítl a ústavní stížnost následně byla rovněž odmítnuta. Z odůvodnění usnesení Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že ohledně výhrad žalobkyně jako stěžovatelky proti platnosti předmanželské smlouvy závěr přijatý obecnými soudy v tomto směru„ nelze považovat za jakkoliv excesivní či formalistický; jestliže si stěžovatelka s vedlejším účastníkem ujednala, že společné jmění manželů nevznikne v případě nemovitých věcí, které za trvání manželství kterýkoliv z manželů zakoupí či vystaví, pak logicky musí respektovat důsledky takové dohody.“ 13. Z obsahu fotografií (na č.l. 24, 25) soud zjistil, že je na nich patrné vybavení dětského pokoje – psací stůl, židle, skříň, dále ložnice (manželská postel), jídelny – stůl a 6 židlí, kuchyňské linky. Z fotografií jsou patrné data pořízení dne 30. 8. 1999 a 24. 12. 2001.

14. Z notářského zápisu sp. zn. NZ 78/ 2002, N 82/2002 ze dne 21. 2. 2002 (č.l. 26) soud zjistil, že den před uzavřením manželství uzavřeli účastníci před notářem smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství tak, že předmětem společného jmění manželů se stanou pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, pokud budou nabyty za trvání manželství a dále prostředky uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], který účastníci určili jako účet společný a věci pořízené za prostředky na tomto účtu budou po uzavření manželství účastníků předmětem společného jmění manželů. V případě rozvodu manželství vypořádají účastníci [příjmení] dohodou tak, že každému z nich připadne jedna polovina věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, jedna polovina prostředků uložených na uvedeném bankovním účtu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu a jedna polovina příslušenství prostředků uložených na tomto společném bankovním účtu. Dále účastníci dohodli, že veškeré věci nemovité, které kterýkoliv z manželů za trvání manželství zakoupí, získá darem, směnou, restitucí, dědictvím, výhrou nebo sám postaví, budou náležet do jeho výlučného vlastnictví. Druhý manžel, který nebude spoluvlastníkem této nemovitosti, je oprávněn tuto nemovitost užívat bez omezení, a to po celou dobu trvání manželství. Zánikem manželství jeho právo nemovitost užívat v plném rozsahu a bez jakýchkoliv dalších nároků zaniká. Výnosy, užitky nebo jiné příjmy z takové nemovitosti budou v plném rozsahu vlastnictvím toho z manželů, který nemovitost do svého vlastnictví nabyl. Co se týče movitých věcí, účastníci dohodli, že věci movité, které během trvání manželství jakýkoliv z manželů během trvání manželů zakoupí, získá darem, směnou, restitucí, dědictvím, výhrou nebo sám zhotoví, budou náležet do jeho výlučného vlastnictví, přičemž druhý z manželů může tuto movitou věc po dobu trvání manželství užívat. Mzda, zisk z podnikání a všechny příjmy, na které kterémukoliv z manželů vznikne nárok, či je reálně obdrží, budou náležet do jeho výlučného vlastnictví. Přispívat na chod a vedení společné domácnosti, výživu a výchovu společných potomků jsou povinni oba manželé dle svých možností. Výnosy, užitky a jiné příjmy ze mzdy, na kterou jednomu z manželů vznikne nárok či je reálně obdrží, budou náležet výlučně do jeho vlastnictví, stejně tak jako věci z této mzdy popř. všech ostatních příjmů pořízené. Co se týče závazků, účastníci dohodli, že ani jeden z manželů není odpovědný za závazky druhého manžela vzniklé před uzavřením manželství a závazky vzniklé za trvání manželství jednomu z manželů budou výlučnými závazky toho z manželů, kterému vznikly. Závazky, které za trvání manželství vzniknou oběma manželům společně, nebudou předmětem SJM. Půjčky či úvěry vzniklé za dobu trvání manželství budou zavazovat jen toho z manželů, který takovouto půjčku či úvěr získal. Dále účastníci prohlásili, že každý z manželů je oprávněn bez souhlasu druhého manžela ukládat své úspory na vlastní účet, vkladní knížku či jiný obdobný finanční produkt vedený na jméno či doručitele. Tyto úspory včetně příslušenství jsou vždy ve vlastnictví toho, na jehož jméno je účet, vkladní knížka či jiný obdobný finanční produkt veden nebo kdo je jejich držitelem. V bodě deset této smlouvy účastníci prohlásili, že ji uzavírají svobodně, vážně, jsou si vědomi jejích následků a prohlašují, že jejím účelem je vyloučení vzájemných majetkových sporů a neshod v průběhu manželství.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 19. 3. 2008 (č.l. 28) soud zjistil, že žalovaný nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2004 jednotku [číslo] – byt nacházející se v budově [adresa], k.ú. [část obce], obec Praha, zapsanou v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha včetně příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku.

16. Z faktury [číslo] vystavené dne 27. 4. 2004 dodavatelem [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] (č.l. 29) soud zjistil, že na jméno žalovaného byla vystavena faktura znějící na částku 117 450 Kč, předmětem fakturace bylo uvedeno„ záloha na elektrospotřebiče dle vlastního výběru“.

17. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalobkyně] (č.l. 30) soud zjistil, že z tohoto účtu odešlo dne 13. 5. 2004 částka 50 000 Kč, dne 15. 5. 2004 částka 50 000 Kč a dne 20. 5. 2004 částka 17 450 Kč, jako variabilní symbol je uvedeno 30, totožné číslo s variabilním symbolem uvedeným na faktuře [číslo].

18. Ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] (č.l. 31) a z potvrzení [právnická osoba] ze dne 24. 5. 2013 (č.l. 280) soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 25. 8. 2004 mezi [právnická osoba] jako věřitelem a účastníkem stavebního spoření (dlužníkem 1) [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného] (spoludlužník 2), na jejímž základě se spořitelna zavázala poskytnout účastníku stavebního spoření – dlužníkovi 1) překlenovací úvěr ve výši 400 000 Kč do doby splnění podmínek pro získání úvěru ze stavebního spoření a dále úvěr ze stavebního spoření maximálně ve výši rozdílu mezi sjednanou cílovou částkou a zůstatkem účtu stavebního spoření dlužníka 1) ke dni poskytnutí tohoto úvěru; překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření byl poskytnut za účelem změna, údržba domu a bytu. Dlužníci se dle čl. V. zavázali do doby splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a tím i pro možnost splacení překlenovacího úvěru platit společně a nerozdílně úroky z překlenovacího úvěru a úhrady dle sazebníku ve výši 1 614 Kč a dospořovat na účet stavebního spoření měsíčně částkou 1 092 Kč, celkem se zavázali platit 2 706 Kč na číslo účtu [číslo]. Současně se dlužníci zavázali splatit společně a nerozdílně úvěr ze stavebního spoření ve výši 2 200 Kč měsíčně. Překlenovací úvěr byl poskytnut ve výši 400 000 Kč dne 25. 8. 2004 a čerpán byl ve výši 183 895 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 12. 10. 2004 (č.l. 552) soud zjistil, že 11. 10. 2004 byla poskytnuta z úvěrového účtu částka 400 000 Kč na účet [bankovní účet] (společný účet žalobkyně a žalovaného).

19. Z výpisu z účtu [číslo] za období od 1. 6. 2007 až 17. 6. 2014 (č.l. 34) soud zjistil, že dne 1. 6. 2007 byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, který činil a byl čerpán ve výši 183 895 Kč. Tento byl měsíčně splácen částkou 2 706 Kč a o od srpna 2008 částkou 2 200 Kč měsíčně. Splátky byly hrazeny ze společného účtu účastníků č. [bankovní účet] až do 20. 8. 2013. Od září 2013 do září 2014 hradila měsíční splátky ve výši 2 200 Kč žalobkyně (celkem uhradila za měsíc 9/ 2013 až 9/ 2014 celkem 10 splátek po 2 200 Kč).

20. Z výpisu z účtu [číslo] za období od roku 2013 (č.l. 39) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil - 64 423,10 Kč, konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 12. 2013 činil – 36 323,60 Kč, ze společného účtu účastníků vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] byly hrazeny splátky 21. 1. 2013, 20. 3. 2013, 22. 4. 2013, 20. 5. 2013, 20. 6. 2013, 22. 7. 2013, 20. 8. 2013 (celkem částka 15 400 Kč), z účtu č. ú. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalobkyně] byly hrazeny splátky 15. 3. 2013, 25. 3. 2013, 26. 4. 2013, 30. 9. 2013, 23. 1. 2013, 5. 12. 2013, 11. 12. 2013 (celkem 15 400 Kč).

21. Z výpisu z účtu [číslo] za období od roku 2014 (č.l. 40) soud zjistil, že v roce 2014 hradila splátky úvěru ze stavebního spoření žalobkyně, a to tak, že počáteční zůstatek ke dni 1. 1. 2014 činil 36 323,60 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2014 činil 11 447 Kč, žalobkyně hradila měsíční splátky po 2 200 Kč, celkem zaplatila ze svého účtu 26 400 Kč.

22. Z výpisu z účtu [číslo] za období od ledna do května 2015 (č.l. 285) soud zjistil, že v roce 2015 zaplatila splátky úvěru žalobkyně ze svého účtu, a to 7. 1. 2015, 11. 2. 2015, 12. 3. 2015, 10. 4. 2015 (částku 2 200 Kč) a 13. 5. 2015 (částku 3 102,50 Kč), celkem zaplatila 11 902,50 Kč. Konečný zůstatek činil ke dni 13. 5. 2015 – 0 Kč.

23. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 16. 4. 2019 (č.l. 305) soud zjistil, že smlouva o stavebním spoření mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobkyně] byla uzavřena dne 22. 3. 2000, číslo účtu [číslo] na jméno [celé jméno žalobkyně], dne 8. 10. 2004 byl ke smlouvě o stavebním spoření poskytnut překlenovací úvěr ve výši 400 000 Kč na jméno [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalovaného] jako spoludlužník a [jméno] [příjmení] jako ručitel, celková naspořená částka na smlouvě ke dni poskytnutí překlenovacího úvěru ke dni 8. 10. 2004 činila 103 555,90 Kč. Po poskytnutí překlenovacího úvěru docházelo na smlouvě k pravidelnému dospořování z pravidelné měsíční splátky překlenovacího úvěru. Smlouva o stavebním spoření byla ukončena po splnění podmínek poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření po překlopení dne 4. 6. 2007. Celková naspořená částka na smlouvě o stavebním spoření ke dni překlopení do řádného úvěru ze stavebního spoření 4. 6. 2007 činila 216 625,20 Kč. Naspořená částka byla použita k částečnému splacení překlenovacího úvěru. Po překlopení 4. 6. 2007 došlo k poskytnutí řádného úvěru ze stavebního spoření ve výši 183 895 Kč. Úvěr ze stavebního spoření byl řádně splacen ke dni 13. 5. 2015.

24. Z inzerátu na rodinný dům o rozloze 209 m2 v obci [obec] (č.l. 48) soud zjistil, že žalovaný se pokoušel dům v k.ú. [obec] prodat.

25. Z dopisu ze dne 1. 12. 2012 (č.l. 49) soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobkyni k poskytování plateb na společný účet č. [bankovní účet], přečíslovaný na účet [bankovní účet]. Žalovaný uvedl, že po celou dobu trvání manželství na tento účet přispíval částkou 20 000 Kč pouze žalovaný a vyzval žalobkyni, aby na tento účet zasílala minimálně stejnou částku na zajištění chodu a vedení domácnosti a výživu a výchovu dcery, neboť bylo zjištěno, že má vyšší příjmy než žalovaný. Žalobkyně nepodepsala převzetí dopisu.

26. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 16. 1. 2017 (č.l. 51-64) a z osvědčení o rekvalifikaci ze dne 14. 6. 2013 a potvrzení o úhradě části školného ze dne 9. 12. 2016 (č.l. 65-66) soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnaná ve Fakultní nemocnici v [část obce], v roce 2010 byl průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně 36 971 Kč, v roce 2011 činil 52 761 Kč, v roce 2012 činil 62 821 Kč, v roce 2013 činil 61 226 Kč, v roce 2014 činil 68 538 Kč, v roce 2015 činil 55 939 Kč, v roce 2016 činil 66 838 Kč; žalobkyně absolvovala rekvalifikační program v období leden 2012 2013 na obor management se zaměřením na zdravotnictví, který úspěšně absolvovala v roce 2013 a který sama hradila.

27. Ze žaloby o zaplacení částky 1 240 698 Kč podané u Obvodního soudu pro Prahu 4 (č.l. 337) soud zjistil, že žalovaný [celé jméno žalovaného] podal proti žalobkyni [celé jméno žalobkyně] u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu na zaplacení částky 1 240 698 Kč s eventuálním petitem s tím, že předmětem žaloby bylo zaplacení poloviny částky vynaložené žalovaným na zaplacení ceny díla – na projekci a výstavbu domu v k.ú. [obec], neboť výstavbu domu financoval celou žalovaný v celkové výši 2 481 396 Kč. Žalovaný v žalobě uvedl, že celou cenu uhradil sám, žalobkyně sama na stavbě hradila pouze„ schodiště zanedbatelné hodnoty“.

28. Z faktury vystavené [jméno] [příjmení] – truhlářství ze dne 29. 12. 2011, č. 2011 (č.l. 465), z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalobkyně] za období 1.11.2011 30.11.2011 (č.l. 276) soud zjistil, že truhlář [jméno] [příjmení] vystavil na jméno žalobkyně jako odběratele fakturu č. 2011 ze dne 29. 12. 2011, předmětem fakturace bylo dodání a montáž schodiště včetně zábradlí za celkovou částku 99 000 Kč; z účtu vedeného na jméno žalobkyně odešla dne 14. 11. 2011 částka 35 000 Kč, dne 12. 1. 2012 částka 35 000 Kč, a dne 10. 2. 2012 částka 29 000 Kč, celkem 99 000 Kč.

29. Z emailu ze dne 22. 3. 2013 a 26. 3. 2013 mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] (č.l. 466) vyplývá, že žalobkyně [jméno] [příjmení] žádá o poslání předmětné faktury, tento jí sděluje, že fakturu po montáži schodiště předal [celé jméno žalovaného], má u sebe pouze kopii.

30. Z přepisu sms zprávy od [celé jméno žalovaného] ze dne 25. 5. 2012 a z emailu od [celé jméno žalovaného] MUD. [celé jméno žalobkyně] ze dne 7. 7. 2013 (č.l. 467 a 468) soud zjistil, že žalovaný se v květnu 2012 tázal žalobkyně, co„ barák a schody?“ a v červenci 2013 jí psal email, ve kterém uváděl:„ Chtěl bych před rozvodem vyřešit pozemek na [obec], co máme v podílovém spoluvlastnictví. Pozemek jsem zaplatil celý já a daň z nemovitostí platím také já. Navrhuji, abys mi před rozvodem darovala svoji polovinu pozemku….Já bych Ti samozřejmě současně rád zaplatil schody v chalupě, které jsi platila, ale nevím, kolik stály. Tím bychom byli asi ve všem vyrovnáni a každý si ponechá, co si pořídil ze svého. Pokud Tě ještě něco napadne, napiš mi to a dáme to dohromady. Byl bych nerad, aby někdo odcházel s pocitem, že byl okraden.“ 31. Z obsahu černobílých fotografií (na č.l. 469-470) jsou patrné schody a zábradlí.

32. Z kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2014 mezi [celé jméno žalovaného] jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím (č.l. 286) soud zjistil, že žalovaný prodal po rozvodu manželství bytovou jednotku [číslo] byt nacházející se v budově [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha (byt v [obec a číslo]), kde bydlel za trvání manželství s žalobkyní. Současně na kupujícího převedl jednotku [číslo] způsob využití jiný nebytový prostor a k oběma jednotkám příslušné spoluvlastnické podíly na společných částech budovy. Kupní cena byla stanovena na 7 577 400 Kč.

33. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 7. 10. 2019 (č.l. 471) soud zjistil, že z účtu vedeného na jméno [celé jméno žalobkyně] vedeného u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] byl v období od 1.6. 2002 do 1. 9. 2006 prováděn trvalý příkaz ve prospěch účtu [bankovní účet] na částku 5 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost učinil nespornou.

34. Z obsahu černobílých fotografií (na č.l. 472-477) jsou patrné jednotlivé místnosti v bytě užívaného žalobkyní a žalovaným v [obec a číslo], mimo jiné obývací pokoj, jídelna, kuchyň s vestavěnými spotřebiči, ložnice, pracovna.

35. Z architektonické studie (na č.l. 478-490), z nabídky na projekt interiéru bytu [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 7. 2004 (č.l. 491) a ze zápisu ze schůzky ze dne 1. 9. 2004 (č.l. 492) je patrná navržená studie jednotlivých pokojů vypracovaná Ing. Arch. [příjmení] k modernizaci předmětného bytu. Za projektovou dokumentaci interiéru bytu navrhl Ing. Arch. [příjmení] částku 60 000 Kč.

36. Z inzerátu via Reality (č.l. 499) soud zjistil, že předmětný byt byl nabízen k prodeji za částku původně 11 000 000 Kč, následně za částku 9 290 000 Kč. Žalovaný nečinil sporným vypracování architektonické studie a zaplacení částky 60 000 Kč ze strany žalobkyně.

37. Z obsahu černobílých fotografií (na č.l. 493 – 494 verte) soud zjistil, že se jedná o zařízení domu v [obec], na fotografiích je patrno zařízení ložnice - manželská postel s nočním stolkem, stolek pod TV, dále obývacího pokoje – sedací souprava 3+2, konferenční stolek, 2 ratanová křesla, šatna – tři šatní skříně, dětský pokoj – psací stůl a židle, skříňky, poličky ze skříňové soustavy a rozkládací lůžko.

38. Z návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 29. 5. 2006 a z kupní smlouvy ze dne 29. 5. 2006 (č.l. 495 a 496) soud zjistil, že [celé jméno žalovaného] jako prodávající a RNDr. [příjmení] [příjmení] jako kupující dne 29. 5. 2006 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] o výměře 168 m2 plocha a nádvoří, pozemek č. parc. 348 a pozemek parc. [číslo] –zahrada, to vše za kupní cenu 5 990 000 Kč (nemovitost v [obec]). Ze smlouvy nevyplývá, že by předmětem prodeje měly být rovněž movité věci.

39. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalovaného] za rok 2003 2013 (č.l. 506 a 535 verte) vyplývá, že žalovaný dne 25. 1. 2003 zaplatil ze svých výlučných prostředků žalobkyni platbu do penzijního fondu na č.ú. [bankovní účet] ve výši 18 000 Kč a dne 28. 12. 2003 platbu do penzijního fondu na účet č. [bankovní účet] ve výši 18 000 Kč.

40. Z mimořádného výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalovaného] za rok 2002 (č.l. 535) soud zjistil, že dne 4. 12. 2002 zaplatil žalovaný na účet životního pojištění žalobkyně u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. Stejnou paltbu provedl dne 28. 12. 2003 (viz výpis z účtu na č.l. 535 verte), dne 28. 12. 2004 (viz výpis z účtu na č.l. 536), dne 28. 12. 2004 – případná výplata pro nezletilou [jméno]), dne 28. 12. 2005 (viz výpis z účtu na čl. 536 verte), dne 28. 12. 2005 – případná výplata pro nezletilou [jméno], dne 28. 12. 2006 částku 12 000 Kč a 12 000 Kč – případná výplata pro nezletilou [jméno] (viz výpis z účtu na č.l. 534 verte), dne 28. 12. 2007 částku 12 000 Kč a 12 000 Kč – případná výplata pro nezletilou [jméno] (viz výpis z účtu na č.l. 537 verte), dne 26. 12. 2008 zaplatil částku 12 560 Kč a 12 560 Kč – případná výplata pro nezletilou [jméno] (viz výpis z účtu na č.l. 538) a dne 20. 11. 2009 částku 12 560 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 534).

41. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za rok 2006 (č.l. 506 verte [číslo]) soud zjistil, že dne 1. 10. 2006 byl proveden z výlučného účtu žalovaného trvalý převod částky 20 000 Kč na účet [bankovní účet] na domácnost a dne 6. 10. 2006 trvalý převod částky 1 500 Kč na penzijní připojištění žalobkyně na účet [bankovní účet], stejná částka na stejný účet dále dne 8. 11. 2006 a dne 8. 12. 2006.

42. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za rok 2007 (č.l. 508-510, [číslo] verte)) soud zjistil platby ve výši 1 500 Kč na penzijní připojištění žalobkyně na účet [bankovní účet] dne 8. 1. 2007, 8. 2. 2007, 8.3. 2007, 8.4.2007, 8.5. 2007, 8.6. 2007, 8.7. 2007, 8.8. 2007, 8.9. 2007, 8.10. 2007, 8. 11. 2007 a 8.12.2007, celkem 12 měsíčních plateb po 1 500 Kč.

43. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za rok 2008 (č.l. 516-517 a [číslo] verte) soud zjistil platby žalovaného ve výši 1 500 Kč na penzijní připojištění žalobkyně na účet [bankovní účet] dne 8. 1. 2008, 8. 2. 2008, 8.3. 2008, 8.4.2008, 8.5. 2008, 8.6. 2008, 8.7. 2008, 8.8. 2008, 8.9. 2008, 8.10. 2008, 8. 11. 2008 a 8.12.2008, celkem 12 měsíčních plateb po 1 500 Kč.

44. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za rok 2009 (č.l. 524 a [číslo]) soud zjistil platby ve výši 1 500 Kč na penzijní připojištění žalobkyně na účet [bankovní účet] dne 8. 1. 2009, 8. 2. 2009, 8.3. 2009, 8.4.2009, 8.5. 2009, 8.6. 2009, 8.7. 2009, 8.8. 2009, 8.9. 2009, 8.10. 2009, 8. 11. 2009 a 8.12.2009, celkem 12 měsíčních plateb po 1 500 Kč.

45. Žalovaný dále uhradil platby žalobkyni na její účty stavebního spoření u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] založeného dne 29. 12. 2003, a to celkem částku 34 151 Kč (viz výpis z vkladového účtu u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalobkyně], č.ú. [bankovní účet] na č.l. 546-547 verte).

46. Z pokladního dokladu [právnická osoba] ze dne 27. 12. 2010 (č.l. 545) vyplývá, že žalovaný vložil v hotovosti dne 27. 12. 2010 na účet stavebního spoření č.ú. [bankovní účet] částku 80 000 Kč. Účel platby nebyl uveden.

47. Žalovaný uhradil kuchyňskému studiu [jméno] [příjmení] za kuchyňskou linku v bytě v [obec a číslo], celkem částku 170 584 Kč, a to třemi platbami tak, že dne 5. 7. 2004 uhradil částku 50 000 Kč, dne 21. 7. 2004 uhradil částku 60 292 Kč a dne 7. 8. 2004 uhradil částku 60 292 Kč, což soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za rok 2004 (č.l. 542).

48. Žalovaný vrátil dne 14. 4. 2008 žalobkyni částku 20 000 Kč jako půjčku na její účet č. [bankovní účet], což vyplývá z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za rok 2008 (č.l. 543).

49. Žalovaný zaplatil celou částku kupní ceny za pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], obec Obora ve výši 67 350 Kč dne 14. 12. 2009, což vyplývá z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za rok 2009 (č.l. 544).

50. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli u Obvodního soudu pro Prahu 4, u kterého byl veden spor o vypořádání podílového spoluvlastnictví pozemku, parc. [číslo] k.ú. [obec] u [obec], smír, na jehož základě citovaný pozemek připadl do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit na vypořádání jejího podílu 250 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.5.2018, č.j. 12 C 436/2015-181 a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6.6.2019, č.j. 12 C 436/2015-371 (viz č.l. 363 a 371 spisu). Tuto skutečnost účastníci učinili nespornou.

51. Z výpisů z účtů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [celé jméno žalovaného] (č.l. 506-510, [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]) dále vyplývá, že žalovaný přispíval na společnou domácnost pravidelnými platbami na společný účet pro vedení domácnosti č.ú. [bankovní účet], od 1. 4. 2004 č.ú. [bankovní účet] částkami 10 000 Kč (od 1. 4. 2002, 1. 10. 2002), později 15 000 Kč (od 1. 1. 2005, 1. 12. 2005, 1. 1. 2006, 1. 2. 2006), a následně 20 000 Kč měsíčně (od 1. 1. 2007, 4. 11. 2010), z tohoto účtu byly následně prováděny splátky překlenovacího úvěru a následně úvěru ze stavebního spoření (do 8/ 2013). Žalovaný hradil sobě, dceři a žalobkyni poplatky za telefony, např. 23. 10. 2006 uhradil částku 6 765 Kč, dne 24. 11. 2006 částku 7 360 Kč, dne 22. 12. 2006 částku 8 969 Kč, dne 22. 2. 2007 částku 7 571 Kč (v této částce je i částka za telefon pro syna [jméno], pozn. soudu).

52. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2008 (č.l. 594-614) soud zjistil, že se jednalo o společný účet žalobkyně a žalovaného, že žalovaný na tento účet zaslal dne 2. 10. 2008 částku 20 000 Kč, žalobkyně mzdu ve výši 15 000 Kč, v září 2008 zaslala žalobkyně částku 5 000 Kč ze svého účtu, žalovaný 20 000 Kč ze svého účtu, v srpnu 2008 žalobkyně 5 000 Kč a žalovaný 20 000 Kč, v červenci žalobkyně 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, v červnu žalobkyně 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, stejně tak v květnu, v dubnu, v březnu, v lednu 2008, v lednu 2009.

53. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2004 (č.l. 565-566) soud zjistil, že na tento účet byla poskytnuta částka 400 000 Kč jako překlenovací úvěr ze smlouvy číslo účtu [číslo]; z tohoto společného účtu byly hrazeny splátky překlenovacího úvěru ve výši 2 706 Kč v prosinci a v listopadu. Dále žalobkyně na tento účet zaslala v prosinci 2004 částku 5 000 Kč, žalovaný 15 000 Kč, stejně tak v listopadu 2004.

54. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2005 (č.l. 567-571) soud zjistil, že na tento společný účet žalobkyně zaslala v říjnu, v září, v květnu, v únoru, v lednu částku 5 000 Kč, žalovaný vždy 15 000 Kč. Z tohoto účtu měsíčně odcházela splátka překlenovacího úvěru ve výši 2 706 Kč.

55. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2006 (č.l. 572-577) soud zjistil, že měsíčně odcházela z tohoto účtu splátka překlenovacího úvěru ve výši 2 706 Kč, a v prosinci 2006 zaslala žalobkyně na tento účet 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, v červnu 2006 žalobkyně na účet zaslala 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč a 15 000 Kč, v květnu žalobkyně 5 000 Kč a žalovaný 15 000 Kč, v dubnu žalobkyně 5 000 Kč.

56. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2007 (č.l. 578-591) soud zjistil, že měsíčně z tohoto účtu byla zasílána splátka překlenovacího úvěru ve výši 2 706 Kč a na účet zasílali účastníci ze svých výlučných účtů peněžní prostředky následovně: v prosinci 2007 žalobkyně 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, v listopadu žalobkyně 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, v říjnu žalobkyně 5 000 Kč, žalovaný 20 000 Kč, stejně tak v září, srpnu, červenci, červnu, květnu, v únoru a v lednu. Současně z tohoto účtu odešla mimořádná splátka ve výši 60 000 Kč dne 12.5.2007 na splacení překlenovacího úvěru.

57. Z výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet] za rok 2008 (č.l. 594-614) soud zjistil, že v lednu, v únoru, v březnu, v dubnu, v květnu, v červnu odešla částka 2 706 Kč, v září odešla splátka ve výši 2 200 Kč 2 x, v říjnu 2 200 Kč. Na společný účet přispěl žalovaný částkou 20 000 Kč v říjnu, žalobkyně částkou 15 000, v září žalovaný částkou 20 000 Kč, žalobkyně 5 000 Kč, stejně tak v srpnu, v červenci, v červnu, květnu, dubnu, březnu a v lednu, v únoru žalobkyně přispěla částkou 5 000 Kč.

58. Ze smlouvy o úplatném převodu obchodního podílu ze dne 13. 12. 2010 (č.l. 615) soud zjistil, že žalobkyně převedla na Ing. [jméno] [příjmení] podíl v obchodní společnosti [právnická osoba] ve výši [číslo] odpovídající vkladu 99 000 Kč za cenu 99 000 Kč na základním kapitálu s tím, že nabyvatel uhradil sjednanou cenu při podpisu této smlouvy.

59. Z potvrzení ze dne 12.10.2014 vydaného stavební spořitelnou [obec] spořitelny (č.l. 552) soud zjistil, že částka 400 000 Kč byla poskytnuta jako překlenovací úvěr na společný účet účastníků č.ú. [bankovní účet].

60. Z informace o ukončení smlouvy o stavebním spoření ze dne 6.6.2007 (č.l. 552 verte) soud zjistil, že smlouva o stavebním spoření po poskytnutí úvěru ze stavebního spoření č.ú. [číslo] byla ukončena, účet byl zrušen ke dni 4.6.2007.

61. Z dopisu„ Informace o poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ze dne 7.6.2007“ (č.l. 553) soud zjistil, že dne 1.6.2007 došlo ke splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve výši 183 895 Kč a překlenovací úvěr poskytnutý ve výši 400 000 Kč byl splacen vklady a úvěrem ze stavebního spoření.

62. Z potvrzení o poskytnutí překlenovacího úvěru na bytové potřeby a o výši úroků z tohoto úvěru ze dne 10.1.2005 (č.l. 554), ze dne 13.1.2006 (č.l. 554 verte) a ze dne 7.6.2007 (č.l. 555) soud zjistil, že účastníky smlouvy o úvěru na financování bytových potřeb byla žalobkyně a žalovaný, předpokládaná výše úroků za leden-prosinec 2005 činila 19 368 Kč, zaplacená částka za říjen-prosinec 2004 představovala částku 3 685,90 Kč; za období [číslo] 2005 byla na úrocích zaplaceno 19 050,40 Kč a za období od 1-6/ 2007 částka 8 380,80 Kč.

63. Z výpisu z účtu za rok 2006 2009 penzijního fondu [obec] pojišťovny, č. smlouvy [číslo] na jméno žalobkyně uzavřené dne 1. 10. 2006 (č.l. 556-557 verte) soud zjistil, že v roce 2006 na tuto smlouvu bylo zasláno celkem 46 500 Kč od klienta, v roce 2007 částka 18 000 Kč, v roce 2008 částka 18 000 Kč a v roce 2008 částka 18 000 Kč. Žalovaný do penzijního fondu na jméno žalobkyně zaslal celkem 58 500 Kč. Žalobkyně tuto skutečnost nečinila spornou.

64. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy [číslo] ze dne 19. 12. 2002 včetně dodatku k pojistné smlouvě (č.l. 560-561) soud zjistil, že žalobkyně si zřídila u [právnická osoba] kapitálové životní pojištění, pojistníkem i pojištěnou osobou byla [celé jméno žalobkyně] s počátkem pojištění od 1. 12. 2002, oprávněná v případě dožití je [celé jméno žalobkyně], v případě smrti [jméno] [celé jméno žalobkyně], pojistné bylo sjednáno jako roční ve výši 12 000 Kč od 1. 12. 2002 a od roku 2006 činila výše pojistného 12 560. Žalovaný hradil žalobkyni na toto kapitálové životní pojištění částkou 157 680 Kč, což žalovaná nečinila sporným.

65. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2003 (č.l. 562-564) soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s touto společností dne 1. 1. 2003 smlouvu [číslo] na základě které žalovaný rovněž zaslal 2 x částku 18 000 Kč dne 28. 12. 2003 a dne a 25. 1. 2003, což žalobkyně nečinila sporným a což vyplývá rovněž z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za rok 2003 (na č.l. 506 a 535 verte).

66. Z dopisu„ Majetkové vypořádání manželé [celé jméno žalovaného] ze dne 2. 10. 2013“ (č.l. 617) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně v dopise ze dne 2. 10. 2013 vyzývala v souvislosti s chystaným rozvodem účastníků dohodu o vypořádání majetku manželů, kde uváděla, že dle„ doložitelných dokladů vynaložila ze svých výlučných prostředků na stavebním spoření částku 197 000 Kč na pořízení vestavěného nábytku, který je umístěn v [obec a číslo] a částku 175 000 Kč na pořízení kuchyně.“ 67. Ze sdělení ze dne 7. 7. 2014 (č.l. 617 verte) a z výzvy ze dne 11. 9. 2013 (č.l. 618 verte) soud zjistil, že [právnická osoba] a.s. prostřednictvím předsedy představenstva uvedla, že zasílá seznam věcí náležejících této společnosti, které má ve svém držení žalobkyně a které po ní hodlá vrátit.

68. Z vyrozumění Policie ČR ze dne 3. 12. 2013 (č.l. 622 verte) soud zjistil, že Policie ČR sdělila žalovanému, že se v rámci trestního řízení domáhá vydání movitých věcí, které však byly běžně používané jako vybavení společného bytu na [ulice a číslo], [obec a číslo], které při rozvodovém řízení [celé jméno žalobkyně] odvezla ze společné domácnosti; tato však uvedla, že se jednalo vesměs o osobní dárky, následně však bylo zjištěno, že tyto věci byly dány do účetnictví [právnická osoba] a.s., přestože byly vybavením společného bytu a byly využívány společně několik let.

69. Z připojených kopií účtenek (č.l. 624-629) soud zjistil, že povětšinou se jednalo o účtenky za elektroniku, kterou žalovaný činí předmětem zápočtu (na většině je patrné razítko [právnická osoba] a.s.).

70. Z výslechu žalobkyně (č.l. 763) soud zjistil, že s žalovaným se dohodli, že budou mít nějaké společné peníze a společný účet, do kterého přispívala dle svých možností i po dobu své mateřské dovolené, po uzavření manželství bydleli ve společné domácnosti, co se týče různých spoření, tak se společně domlouvali jako manželé, nikdy to nebylo bez vědomí druhého, bylo to na společné domluvě. V roce 2003 jim unesli dceru, takže se přestěhovali, unesli i manžela, protože podnikal, opustili dům [obec], kde se snažila všechno zvelebovat, zabydlovat a když se v prosinci 2003 přestěhovali na [ulice], tak tam byla poradkyně paní [příjmení], se kterou uzavírali různá stavební spoření a penzijní pojištění. Žalovaný uzavíral pojištění žalobkyni i dceři, protože tomu rozuměl. V roce 2004 byt v [obec a číslo] byl úplně prázdný, byl to atypický byt, proto po dohodě s manželem zařídila kuchyň. Ohledně kuchyně byli za panem [příjmení], byli tam oba, oba si vybrali přesný typ kuchyně na míru, vybrali spotřebiče. Faktury na kuchyň byly rozdělené na jednotlivé položky a vždy pan [příjmení] poslal zálohovou fakturu. [příjmení] 60 000 Kč nešla z úvěru, platila ji hotově. V roce 1998 se přestěhovali do rozestavěného rodinného domu v [obec] ve vlastnictví žalovaného, předtím bydleli společně v bytě v [obec], který měla v pronájmu; v [obec] to byla nedodělaná stavba, pozemek byl ještě dlouho staveniště, takže tam všechno dodělávali, nebylo tam žádné vybavení, veškeré věci, které měla v bytě, kde bydlela, přestěhovala s manželem a jeho zaměstnanci do [obec] a dům v [obec] vybavili vybavením z [obec a číslo], které bylo zcela funkční, jednalo se o zařízení ložnice, dětského pokoje, hostinského pokoje, obývacího pokoje, kuchyně, kuchyňské linky a šatní skříň skládající se ze tří velkých skříní. Dům pak byl prodán včetně vybavení někdy v roce 2005.

71. Z výslechu žalovaného (č.l. 764) soud zjistil, že žili s žalobkyní ve společné domácnosti a chtěli ji nějak zabezpečit, tak dávali peníze do spoření, aby je pak mohli následně zase vybírat a spotřebovávat ku prospěchu obou. Přispíval na domácnost daleko víc, než podle předmanželské smlouvy byla jeho povinnost, protože chtěl, aby se měli dobře, jako„ každej normální táta“. V době mateřské dovolené po ženě nic nechtěl. Na mateřské dovolené byla žalobkyně 3 roky, dcera se narodila v roce 2000. Žalobkyně se vracela do práce někdy kolem roku 2004. Těch 400 tisíc dali na společný účet, kde pořád byl minus a pak z toho žili, jezdili na dovolené, každý rok byli na jachtě na moři, objeli celé Středozemní moře, ty dovolené stály statisíce, byli s dětmi na dovolené v průměru 3 měsíce v roce, to trvalo až do roku 2010, pak už udělali v rodinných financích nějaký pořádek. Řekl, ať manželka platí jenom jídlo a že se bude starat o platby energií a služeb, takže někdy kolem roku 2006 vrátila kartu k sporožirovému účtu a už tam drželi peníze jenom na ty platby, které se musí platit kolem bytu. Překlenovací úvěr převedli na běžný účet, bylo možno použít tyto prostředky na cokoliv, proto se to jmenovalo překlenovací úvěr, nebyl to úvěr ze stavebního spoření. Co se týká částky 117 450 Kč, kterou platila žalobkyně, nevěděl, na co byla použita, ale myslí si, že jí všechny peníze vrátil, že do toho bytu neinvestovala vůbec nic. V bytě zůstaly věci, které byly 10 let staré, které kdyby dnes přišel soudní znalec ocenit, tak řekne nula, elektrospotřebiče dneska za 10 let jsou„ úplně vyřízený, pokud se používají“. Co se týká částky 60 000 Kč za projekt, jako stavař ví, že za 60 000 Kč vyprojektuje dům i se stavebním povolením, takže ta částka mu přišla nesmyslně drahá a nechtěl ji platit a taky ji nikdy neplatil,„ vymyslela si to manželka“, odmítl ji platit, z toho důvodu tuto částku platila žalobkyně ze svých výlučných prostředků. Pokud žalobkyně ze svých výlučných prostředků hradila něco do bytu v [obec a číslo], nějakou formou jí to určitě vrátil, nechtěl, aby v tom ona„ byla nějakými penězi“. Co se týče vybavení domu v [obec], jednalo se o dle něj o starý nepotřebný nekonzistentní nábytek, který se do domu nehodil, nový kupující sdělil, že tento nábytek nechce, ale pokud chtějí, nemusí jej odvážet a nechat jej tam; za tento nábytek nedostal ničeho zaplaceno, protože byl bezcenný. Do moderního nového bytu se tento nábytek nehodil a ani by jej nezhodnotil.

72. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

73. Účastníci jsou bývalí manželé. Manželství bylo uzavřeno dne 22.2.2002 a rozvedeno bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4.2.2014, č.j. 9 C 146/2012-103, který nabyl právní moci dne 6.2.2014. Před uzavřením manželství dne 21. 2. 2002 účastníci uzavřeli„ předmanželskou“ smlouvu, ve které se dohodli, že předmětem společného jmění manželů se stanou pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, pokud budou nabyty za trvání manželství a dále prostředky uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], který účastníci určili jako účet společný a věci pořízené za prostředky na tomto účtu budou po uzavření manželství účastníků předmětem společného jmění manželů. V případě rozvodu manželství vypořádají účastníci [příjmení] dohodou tak, že každému z nich připadne jedna polovina věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, jedna polovina prostředků uložených na uvedeném bankovním účtu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu a jedna polovina příslušenství prostředků uložených na tomto společném bankovním účtu. Dále účastníci dohodli, že veškeré věci nemovité, které kterýkoliv z manželů za trvání manželství zakoupí, získá darem, směnou, restitucí, dědictvím, výhrou nebo sám postaví, budou náležet do jeho výlučného vlastnictví. Druhý manžel, který nebude spoluvlastníkem této nemovitosti, je oprávněn tuto nemovitost užívat bez omezení, a to po celou dobu trvání manželství. Zánikem manželství jeho právo nemovitost užívat v plném rozsahu a bez jakýchkoliv dalších nároků zaniká. Za trvání manželství měli manželé jeden společný účet, na který manželka přispívala po dobu své mateřské dovolené dle svých možností a dále částkou 5 000 Kč a manžel nejdříve částkou 10 000 Kč, posléze 15 000 Kč a následně 20 000 Kč. Žalobkyně v roce 2000 uzavřela smlouvu o stavebním spoření č. ú. [číslo] u [právnická osoba] (22.3.2000). Na tento účet bylo spořeno částkou 1 500 Kč měsíčně, ke dni 8.10.2004 bylo na tomto účtu naspořeno 103 555,20 Kč. Dne 25.8.2004 byla mezi žalobkyní, žalovaným a [právnická osoba] uzavřena smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření. V souladu s touto smlouvou byla dne 11.10.2004 vyplacena částka 400 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], tedy sporožirový účet na jméno žalovaného, používaný žalobkyní a žalovaným jako účet společný. Z tohoto účtu následně odcházely splátky překlenovacího úvěru ve výši 2 706 Kč. Ke dni 1. 6. 2007 došlo ke splnění podmínek poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve výši 183 895 Kč, tzn. že poskytnutý překlenovací úvěr ve výši 400 000 Kč byl splacen vklady a úvěrem ze stavebního spoření. Z účtu žalobkyně byly zaplaceny splátky úvěru ze stavebního spoření od 15.3.2013 do 13.5. 2015. Před uzavřením manželství účastníci bydleli v nájemním bytě vedeném na žalobkyni v [obec] v [anonymizováno], následně se v roce 1998 přestěhovali do rozestavěného domu v [obec], kam přesunuli nábytek z bytu v [anonymizováno]. V roce 2004 se přestěhovali do bytu žalovaného na [ulice], jednalo se o atypický, moderní byt, kde by se tento nábytek nehodil, proto jej nechali v domě v [obec], který byl v roce 2005 prodán. V kupní smlouvě není uvedeno, že by byl dům prodáván včetně movitých věcí. Za trvání manželství dále účastníci nakoupili pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] za cenu 67 350 Kč, kterou celou uhradil ze svého podnikatelského účtu žalovaný. Vlastnictví bylo v katastru nemovitostí zapsáno jako SJM účastníků. U Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo vedeno řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví tohoto pozemku, které skončilo smírem, na jehož základě žalovaný zaplatil žalobkyni částku 250 000 Kč. Účastníci dále vedli spor u Okresního soudu [obec], jehož předmětem bylo určení vlastnictví stavby – nedokončené stavby domu v [obec] u [obec] na předmětném pozemku. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2017, č.j. 11Co 197/2017-400 byl změněn rozsudek soudu 1. stupně a bylo určeno, že vlastníkem domu je žalovaný jako výhradní plátce ceny díla a stavebník. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně dovoláním, Nejvyšší soud ČR jej odmítl; žalobkyně dále podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 830/18 odmítnuta; Ústavní soud ČR zde vyslovil, že žalobkyně musí akceptovat důsledky uzavřené předmanželské smlouvy. Žalovaný zaplatil žalobkyni za trvání manželství na její účty na stavebních spořeních, penzijních spořeních a kapitálovém životním pojištění minimálně částku 366 331 Kč Tyto platby během řízení učinil předmětem zápočtu proti požadavku žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky. Žalobkyně naopak ze svých výlučných prostředků uhradila částku 99 000 Kč prostřednictvím tří splátek za schody a zábradlí v domě v k.ů. [obec], který je ve vlastnictví žalovaného (platby v roce 2011 a 2012), částku 60 000 Kč zaplatila Ing. architektu [příjmení] za zpracování studie na vybavení interiéru bytu v [obec a číslo], který následně žalovaný prodal (platba v roce 2004). Žalovaný se zpracováním studie nesouhlasil, zdála se mu předražená, proto požádal žalobkyni, ať ji hradí ze svých výlučných prostředků. Žalobkyně zaplatila dále ze svého účtu částku 117 450 Kč kuchyňskému studiu Macháček za kuchyňské spotřebiče, již si však přesně nevybavuje, za které. Tyto spotřebiče v bytě zůstaly, když se žalobkyně odstěhovala. Při odstěhování z domácnosti odnesla movité věci, které považovala za své vlastnictví, neboť je dostala od žalovaného darem, žalovaný je však uvedl v účetnictví [právnická osoba] a.s. a tato je po žalobkyni vymáhala.

74. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

75. Dle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

76. Dle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

77. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta činí tři roky.

78. Dle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

79. Dle § 143a obč. zák. manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

80. Dle § 143a odst. 2 obč. zák. manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.

81. Dle § 143a odst. 3 obč. zák. muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.

82. Dle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

83. Dle § 114 obč. zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

84. Dle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí bezdůvodné obohacení vydat.

85. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

86. Dle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

87. Dle § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

88. Dle § 1982 odst. 2 o.z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

89. Soud se nejdříve zabýval otázkou, jakým právním předpisem se daný právní vztah mezi účastníky řídí. Dospěl k závěru, že pokud byly tvrzené úhrady (jejichž proplacení žalobkyně požaduje) uskutečněny před 1.1.2014, řídí se nárok včetně úpravy lhůt a dob zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění tehdejších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), a pokud tvrzená úhrada (jejíž proplacení žádá žalobkyně) proběhla po 31.12.2013, řídí se nárok včetně úpravy lhůt zákonem č. 89/2012 Sb. Žalobkyně totiž sice podala dne 26.1.2017 žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, soud však na základě provedeného dokazování zjistil, že rozsah společného jmění manželů účastníků byl smlouvou sepsanou notářským zápisem ze dne 21.2.2002 zúžen až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet]. Pouze v tomto rozsahu bylo možné vypořádat společné jmění manželů v podaném návrhu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 26.1.2017. Žádná z těchto položek nebyla součástí tohoto návrhu a ode dne 7.2.2017 (uplynutím tří let od právní moci rozsudku o rozvodu dne 6.2.2014), kdy nastala zákonná fikce vypořádání společného jmění, se ani nemohla již žádná z těchto položek stát součástí vypořádání společného jmění manželů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 8. 2019, č.j. 11 C 38/2017-373 byla připuštěna změna žaloby na zaplacení částky 465 152,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 7.02.2014 do zaplacení, a to v návaznosti na návrh žalobkyně na změnu žaloby tak, že upustila od požadavku na vypořádání společného jmění manželů a nově požádala zaplatit částku z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení resp. plateb z výlučných prostředků žalobkyně na výlučné jmění žalovaného (tzv. kumulativní nároky). Následně byla připuštěna změna žaloby rovněž co do částky 216 625,20 Kč usnesením vyhlášeným dne 13. 10. 2020. Žalobkyně dále v žalobní argumentaci již nečinila jakkoliv spornou mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů (uzavřenou dne 21.2.2002). Soud proto nemohl akceptovat tvrzení žalobkyně, že se žalobou domáhá vypořádání„ vnosů“ učiněných za trvání manželství, když předmětem žaloby bylo dle skutkových tvrzení vypořádání plateb z výlučných prostředků žalobkyně poskytnutých na výlučný majetek žalovaného.

90. Vzhledem k žalovaného opakovaně vznesené námitce promlčení nároku žalobkyně se soud dále zabýval u každé jednotlivé položky tvořící žalobou požadovanou částku otázkou promlčení a následně i důvodností nároku.

91. Nárok na zaplacení částky 99 000 Kč 92. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že tuto částku vynaložila ze svých výlučných prostředků ve třech splátkách: 1) dne 14. 11. 2011 uhrazena částka 35 000 Kč, 2) dne 12. 1. 2012 uhrazena částka 35 000, 3) dne 10. 2. 2012 uhrazena částka 29 000 Kč na č. ú. [bankovní účet]. Tato částka byla uhrazena [jméno] [příjmení] – truhlářství, [IČO], jak vyplývá z faktury č. 2011 ze dne 29. 12. 2011 splatné dne 12. 1. 2012 (z níž mj. vyplývá, že již byla uhrazena záloha ve výši 35 000 Kč). Jak je uvedeno výše, záloha byla uhrazena dne 14. 11. 2011. Z faktury vyplývá, že odběratelem byla žalobkyně a s ohledem na skutečnost, že manželé měli zúžené společné jmění manželů, je zřejmé, že schodiště bylo hrazeno z výlučných prostředků žalobkyně, neboť z výpisu z účtu žalobkyně provedeného k důkazu nevyplývá, že by žalovaný žalobkyni zaslal na její účet jakoukoli finanční částku, případně, že by dokonce zaslal finanční částku určenou k úhradě schodiště specifikovaného výše. Žalovaný skutečnost, že žalobkyně tuto částku vynaložila na schodiště v domě, jehož se stal vlastníkem, ostatně v řízení ani nečinil spornou, pouze v rámci své účastnické výpovědi namítl, že schody sice nereklamoval, ale není spokojen s jejich kvalitou a„ nechť si je žalobkyně klidně odveze“. Dle tvrzení žalobkyně byly finanční prostředky u tohoto nároku vynaloženy v roce 2011 a 2012. Žalobkyni však nelze přiznat tento nárok, jelikož je dle právního závěru soudu promlčený a žalovaný toto promlčení namítl. Promlčecí doba počala běžet ode dne 6.2.2014, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství, kdy ohledně plateb poskytnutých v roce 2011 a v roce 2012 promlčecí doba nemohla běžet s ohledem na ust. § 114 obč. zák., který se z důvodu data poskytnutí těchto částek na daný právní vztah vztahuje. Promlčecí doba mezi bývalými manžely tedy počala běžet dne 6.2.2014, a jelikož se jedná o závazek z bezdůvodného obohacení, uplynula ke dni 06.02.2016 (tedy před podáním žaloby). Žalobkyně se o tom, kdo se na její úkor obohatil a o vzniku bezdůvodného obohacení musela dozvědět bezprostředně po poskytnutí plateb, když jiný závěr, tedy že by dům patřil do společného jmění manželů, nepřicházel v úvahu z důvodu uzavřené smlouvy o úpravě budoucích majetkových poměrů. Žalobkyni mělo a mohlo být známo, že to byl žalovaný, kdo uzavřel 1.6.2011 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba domu, a sám žalovaný také uhradil celou cenu domu (zhotovovaného díla). Předávací protokol byl sepsán dne 31.12.2013 a podepsal jej sám žalovaný. S ohledem na znění textu smlouvy o úpravě budoucích majetkových práv to byl tak žalovaný, který se stal výlučným vlastníkem předmětné stavby, což bylo konstatováno i v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23.6.2017, č.j. 11 Co 197/2017-400. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že poskytuje platby na majetek žalovaného a musela mít povědomost o tom, kdo se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil. Dvouletá promlčecí lhůta tak uplynula před podáním žaloby a soud tento nárok nemohl přiznat.

93. Nárok na zaplacení částky 53 702,50 Kč a 216 625,20 Kč 94. Dne 13.10.2020 byla připuštěna změna žaloby ze dne 06.05.2019, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žalobního nároku o částku 216 625,20 Kč. Pokud by soud dospěl k závěru, že je žalovaný povinen žalobkyni uhradit jí zaplacené splátky úvěru v celkové výši 53 702,50 Kč, uvádí soud následující: Dle platné právní úpravy v případě spoludlužnictví nelze po spoludlužníkovi požadovat náhradu splátky v plné výši. Ohledně každé splátky, kterou žalobkyně požaduje uhradit po žalovaném (splátky za období 15.3.2013 až 13.5.2015) běží samostatná promlčecí doba a žalobkyně se může domáhat z každé částky pouze té části, kterou uhradila za žalovaného a o kterou se tedy výlučný majetek žalovaného nesnížil (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, číslo jednací 104 VSPH 266/2018-292, z jehož závěrů mimo jiné plyne:„ V daném případě vznikly uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru na straně žalobce a dlužnice jako obligačních dlužníků pasivní společné závazky vůči jejich obligačnímu věřiteli [právnická osoba], jde o závazky solidární s plněním dělitelným, každý z takto solidárních dlužníků je zavázán vůči věřiteli za celý dluh a vůči ostatním solidárním dlužníkům je zavázán pouze za určitou část. Této povinnosti odpovídá subjektivní právo spoludlužníka žádat, aby dlužník splnil tu část svého dluhu, která na něj připadá. Velikost podílu každého solidárního dlužníka ve vzájemném vnitřním vztahu je v daném případě určena na základě zákonné domněnky rovnosti podílů. Preventivní regres spočívá v právu solidárního dlužníka, vůči němuž věřitel uplatnil nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu ve vzájemném vnitřním vztahu, domáhat se na ostatních spoludlužnících, aby dluh podle podílů na ně připadající splnili nebo aby jej dluhu jinak zbavili. Následný rozvrhový regres vzniká vůči solidárnímu dlužníku tehdy, pokud druhý solidární dlužník splní celý dluh, popřípadě splní část dluhu ve větším rozsahu, než odpovídá jeho podílu ve vzájemném vnitřním spoludlužnickém vztahu. Regresní věřitel je nositelem subjektivního práva, aby mu regresní dlužníci poskytli náhradu za to, co plnil věřiteli, a to podle jejich podílů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2016, sp.zn. 32 Cdo 3603/2015, s právní větou: Splní-li jeden z dlužníků věřiteli více, než odpovídá vzájemnému poměru mezi účastníky (solidárními dlužníky), kteří se na splnění takové povinnosti podílejí stejným dílem, vzniká mu vůči ostatním spoludlužníkům regres, tj. má právo po nich žádat náhradu za plnění, které za ně věřiteli po právu poskytl. Při plnění poskytovaném věřiteli ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť. Solidární závazek založený smlouvou má svůj rozměr jak ve vztahu mezi věřitelem a dlužníky, tak i mezi dlužníky navzájem (tzv. vnitřní vztah). Platí přitom, že každý ze solidárních spoludlužníků je ve vztahu k věřiteli zavázán k plnění celého dluhu, což znamená, že věřitel je oprávněn požadovat celé plnění na kterémkoliv ze zavázaných dlužníků nebo může podle své úvahy plnění mezi ně rozvrhnout. Jakmile dluh splnil třeba jen jeden z dlužníků, zaniká povinnost všech ostatních bez ohledu na to, kteří z nich se na plnění podíleli a kteří nikoliv. Dohoda solidárních dlužníků o podílu každého z nich na společném dluhu má význam jen v jejich vzájemném vztahu; pro věřitele není závazná. Při plnění poskytovaném ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť. To, že dlužnice po neshodách se žalobcem opustila společné nemovitosti, ji nezbavilo povinnosti hradit závazky vůči obligačnímu věřiteli ([právnická osoba]) a pokud tak nečinila, porušila své povinnosti nejenom vůči němu, ale i vůči žalobci jako dalšímu obligačnímu dlužníkovi, jenž musel tyto povinnosti plnit sám i v rozsahu neuhrazeného splatného podílu dlužnice na splátkách úvěru. V důsledku toho mu vznikla za dlužnicí pohledávka, regresní nárok. Žalobce a dlužnice se zavázali plnit věřiteli dluh ve splátkách, a proto regresní nárok mezi nimi vznikal ohledně každé splátky jednotlivě. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud ve svých úvahách o promlčení a zániku vzájemných pohledávek započtením posuzoval jednotlivé uhrazené splátky úvěru samostatně, neboť regresní nárok žalobce za dlužnicí vznikal okamžikem každého jednotlivého uhrazení splátky ve výši podílu připadající na závazky dlužnice.“ 95. Pokud se tedy žalobkyně domáhá po žalovaném úhrady splátek v celé výši, podotýká soud, že na tuto celou výši splátky nemá nárok; dále soud uvádí, že nárok na zaplacení (byť poloviny) splátek zaplacených 15.3.2013 11.12.2013 je v souladu s ust. § 3028 ve spojení s ust. § 107 o.z. promlčen (co do nároku ve výši 15 400 Kč). Ohledně splátek za období od 23.1.2014 do 13.5.2015 soud uvádí, že promlčení těchto splátek se řídí ust. o.z. a promlčecí doba je tedy tříletá – počátek běhu tříleté promlčecí doby byl 6.2.2014, žaloba byla podána ohledně těchto splátek včas a nárok v této části (53 702,50 - 15 400 Kč (promlčené splátky) = 38 302,50 Kč) není promlčen. Dle výše citovaného judikátu má žalobkyně nárok pouze na zaplacení odpovídající části, tj. má právo po žalovaném žádat náhradu za plnění, které za něj věřiteli po právu poskytla, v tomto případě tedy pouze polovinu každé uhrazené splátky (v celkové výši 19 151,25 Kč). Soud však žalobě ani i v této částce nemohl vyhovět, a to z následujícího důvodu. Ohledně žalobkyní nárokovaných částek ve výši 53 702,50 Kč a 216 625,20 Kč bylo v řízení prokázáno, že stavební spoření č. ú. [číslo] u [právnická osoba] bylo uzavřeno 22.3.2000. Na tento účet bylo spořeno částkou 1 500 Kč měsíčně, ke dni 8.10.2004 bylo na tomto účtu naspořeno 103 555,20 Kč. Dne 25.8.2004 byla mezi žalobkyní, žalovaným a [právnická osoba] uzavřena smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření. V souladu s touto smlouvou byla dne 11.10.2004 vyplacena částka ve výši 400 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet], tedy sporožirový účet na jméno žalovaného používaný žalobkyní a žalovaným jako účet společný. Fakticky se tak tyto prostředky staly součástí společného jmění manželů. Žalobkyně měla k tomuto účtu po celou dobu dispoziční právo i platební kartu a z tohoto účtu činila výběry a platby. Tato částka z překlenovacího úvěru ve výši 400 000 Kč jako součást společného jmění manželů tak tedy byla následně použita zejména na provoz domácnosti žalobkyně a žalovaného a byla postupně časem zcela spotřebována. Navíc tento překlenovací úvěr byl poté každý měsíc z tohoto stejného účtu zase splácen, a to částkami ve výši 2 706 Kč (první splátka proběhla dne 19.11.2004). Z každé splátky ve výši 2 706 Kč šla část na zaplacení úroků překlenovacího úvěru a část na účet stavebního spoření dále vedeného pod stejným č.ú. [číslo]. Jinými slovy, na spořicím účtu žalobkyně i přes čerpání překlenovacího úvěru ve výši 400 000 Kč dále docházelo k navyšování spořené částky, a to z prostředků SJM. Od počátku vyčerpání překlenovacího úvěru, tedy od října 2004 tak byla každý měsíc uhrazena částka 2 706 Kč na jeho splacení a současně na spoření žalobkyně, vždy z účtu č.ú. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného, a to až do 1.6.2007. Od 1.6.2007 došlo ke splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření (v souladu se smlouvou o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 25.8.2004) a tím byl původní překlenovací úvěr splacen vklady a úvěrem ze stavebního spoření. Nově tak byl splácen pouze úvěr ze stavebního spoření, který činil rozdíl mezi sjednanou cílovou částkou a zůstatkem účtu stavebního spoření, a to částku ve výši 183 895 Kč, který byl nadále splácen ve prospěch účtu [číslo] částkou 2 706 Kč a poté od srpna 2008 částkou ve výši 2 200 Kč, opět i nadále z účtu č.ú. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného. Ke dni ukončení stavebního spoření žalobkyně, tedy ke dni 1.6.2007, bylo na tomto účtu naspořeno 186 581,20 Kč a byla přiznána státní podpora ve výši 30 044 Kč, celkem tedy částka 216 625,20 Kč, kdy tato celá částka byla použita na splacení překlenovacího úvěru. Nicméně ode dne poskytnutí překlenovacího úvěru, resp. ode dne úhrady jeho první splátky, byly všechny naspořené částky naspořeny z účtu vedeného na jméno žalovaného č.ú. [bankovní účet] (používaného jako účet společný), včetně poslední naspořené částky ve výši 60 000 Kč ze dne 15.5.2007. Není tak pravdou, že by žalobkyně sama naspořila částku 216 625,20, jak uvádí. Je jednoznačné, že více než z poloviny byla tato částka naspořena z prostředků ze společného účtu č.ú. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného. Navíc soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že na společný účet účastníků přispíval žalovaný ze svých výlučných prostředků po celou dobu splácení podstatně vyšší částkou než žalobkyně. Dle názoru soudu by tak bylo v rozporu s princem spravedlnosti ve smyslu ust. § 10 odst. 2 o.z., aby žalovaný měl uhradit žalobkyni zbývající nepromlčenou polovinu jí zaplacených splátek úvěru (ve výši 19 151,25 Kč), když za dobu celého splácení překlenovacího úvěru a zejména úvěru ze stavebního spoření prokazatelně byly splátky tohoto úvěru hrazeny z převážné části z výlučných prostředků žalovaného (poukázaných na společný účet – nejdříve částkou 10 000 Kč, poté 15 000 Kč a následně 20 000 Kč).

96. Co do částky 216 625,20 Kč je navíc dle závěru soudu nejpozději k 17.04.2019 (ke dni podání návrhu na změnu žaloby) nárok žalobkyně promlčený, neboť žalovaný toto promlčení namítl; částka 216 625,20 Kč byla použita na splacení překlenovacího úvěru ve výši 400 000 Kč dne 4. 6. 2007, k zániku manželství došlo 6.2.2014, k uplynutí lhůty dvou let došlo tedy před podáním žaloby.

97. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby přistoupil na argumentaci žalobkyně, že se v případě částky 53 702,50 Kč a 216 625,20 Kč jedná o jakýsi„ vnos“ z výlučného majetku do výlučného majetku žalovaného, a že splátky úvěru hrazené ze společného jmění manželů byly uhrazovány na úvěr týkající se na vybavení domácnosti, které následně zůstalo ve výlučném vlastnictví žalovaného, uvádí soud, že předně žalobkyně v řízení neprokázala, že by prostředky ve výši 400 000 Kč byly použity výhradně na vybavení domácnosti žalobkyně a žalovaného v [obec a číslo]; žalobkyně tuto skutečnost tvrdila, nikterak ji však neprokázala. Toto své tvrzení podepřela zněním smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a svou účastnickou výpovědí; proti tomu stojí výpověď žalovaného, který uvedl, že částka 400 000 Kč nebyla použita na vybavení domácnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že byla poskytnuta na společný účet účastníků, a nebyla účelově vázána a dokladována fakturami, na co měl být úvěr použit. Během řízení se z výpisů ze společného účtu a z účastnické výpovědi žalovaného jeví jako pravděpodobnější verze, že částka 400 000 Kč byla postupně spotřebována účastníky, popř. byla použita na obvyklé vybavení domácnosti, které se stalo součástí společného jmění manželů a které během trvání manželství od roku 2004 do roku 2013, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, užívali oba manželé společně. Žalobkyně i po opakovaném poučení soudu nenavrhla k prokázání této položky žádný jiný důkaz než právě účastnický výslech a smlouvu. Zde soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 3428/2020 ze dne 28. 1. 2021 a jeho závěry, že„ Peníze vynaložené na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti ze společného jmění manželů se nenahrazují; nejde totiž o„ to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek“. Částky vynaložené takto na zajištění bydlení rodiny tedy nejsou předmětem vypořádání společného jmění manželů. Nahrazuje se to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek; v zásadě tedy i splátky hypotéčního úvěru, vynaložené ze společného majetku na nemovitost ve výlučném vlastnictví. Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil. Může však nastat situace, kdy dojde k souběhu hypotéz ustanovení § 742 odst. 1 písm. b) o. z. a § 690 o. z.; peníze vynaložené ze společného majetku (zde částka 216 625,20 Kč) slouží k zajištění potřeb života rodiny a společné domácnosti, a současně jsou i vynakládány na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit z hledisek uvedených v § 2 odst. 2 o. z., zejména zvážit, zda částka takto vynaložená by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdyby současně nebyla vynaložena na výhradní majetek, a zda šlo o vydání přiměřené peněžní částky (částek). Podle výsledku této úvahy pak bude možno rozhodnout o úhradě toho vnosu – úplné, částečné anebo o tom, že vnos uhrazován nebude. Je-li tedy v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které bydlí, resp. ji užívá rodina manželů, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.“ Soud má za to, že i optikou tohoto rozhodnutí bylo nutno považovat nárok žalobkyně na zaplacení částek 216 625,20 Kč i splátek ve výši 53 702,50 Kč za nedůvodný, pokud by neobstála argumentace uvedená soudem pod bodem 94-96. I pokud by tedy úvaha soudu o promlčení těchto nároků neobstála, lze uzavřít, že výplatou částky 400 000 Kč na společný účet účastníků se tyto staly součástí společného jmění manželů; ať už byly spotřebovány na provoz domácnosti či vybavení společné domácnosti, nelze částky představující splátky na tento úvěr žalobkyni nahradit, neboť nebylo prokázáno, že by se o ně žalovaný jakkoliv obohatil. Žalobkyně tyto prostředky spotřebovala, což v řízení nikterak nerozporovala, a vybavení rodinné domácnosti, na jejichž potřeby byly případně použity, užívala spolu s žalovaným od roku 2004 do roku 2013.

98. K nároku na zaplacení částky 177 450 Kč 99. Dle tvrzení žalobkyně byly finanční prostředky u tohoto nároku vynaloženy v roce 2004.

100. Ohledně částky 60 000 Kč soud uvádí, že bylo prokázáno, že žalobkyně tuto částku vynaložila ze svých výlučných finančních prostředků, což v řízení žalovaný nečinil sporným a soud má tuto skutečnost prokázanou výslechem žalobkyně a architektonickou studií Ing. Arch. [příjmení]. Žalovaný však sporoval účelnost této částky a skutečnost, že by se o tuto částku obohatil. Zdůraznil, že s jejím využitím nesouhlasil a z toho důvodu sdělil žalobkyni, že má tuto částku zaplatit ze svých výlučných prostředků, neboť je přemrštěná. Soud předně uvádí, že nemá prokázáno tvrzení žalobkyně, že by se žalovaný o tuto částku jakkoliv obohatil, když tato částka byla vynaložena proti vůli žalovaného, nadto výsledky jejího využití užívali oba tehdejší manželé jako rodinnou domácnost po dobu 2004 2013. Soud proto žalobu v této části považoval za nedůvodnou. I pokud by soud dospěl k závěru, že se žalovaný obohatil o tuto částku, když předmětnou bytovou jednotku včetně vybavení následně prodal a kupní cenu si ponechal, zdůrazňuje soud, že nárok je promlčen, neboť žalobkyně zaplatila tuto částku v roce 2004, promlčecí doba se tedy řídí ust. § 107 o.z., počala běžet dnem právní moci rozsudku o rozvodu (6.2.2014), kdy nejpozději se žalobkyně dozvěděla, že se případně žalovaný o tuto částku obohatil, subjektivní promlčecí doba tak uplynula před podáním žaloby.

101. Ohledně částky 117 450 Kč zaplacené žalobkyní kuchyňskému studiu [jméno] [příjmení], [IČO] soud uvádí, že žalobkyně ohledně této položky měnila tvrzení, když přesně nebyla schopna určit, za jaké vybavení kuchyně tuto částku uhradila. V řízení bylo prokázáno, že tuto částku vynaložila ze svých výlučných prostředků v roce 2004 prostřednictvím tří splátek. Soud rovněž tento nárok považuje za promlčený uplynutím dvouleté promlčecí doby počínající běžet dne 6.2.2014, neboť částky byly poskytnuty v roce 2004, promlčecí doba počala běžet dnem právní moci rozsudku o rozvodu. Nejpozději v tento okamžik žalobkyně musela mít povědomí, že se žalovaný na její úkor obohatil a o jakou částku. I pokud by závěr soudu o promlčení nebyl správný, uvádí soud, že žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení v hodnotě nákupní ceny spotřebičů, které i po opětovném poučení soudu a) během řízení přesně nespecifikovala, nebylo tak možné určit jejich hodnotu ke dni vyhlášení rozsudku, b) domáhá se bezdůvodného bohacení za věci, které svou hodnotu během plynutí času musely ztratit, c) které sama jako členka rodinné domácnosti s žalovaným od roku 2004 do roku 2013 užívala. I z toho důvodu soud žalobu v této čísti nemohl požadovat za důvodnou.

102. Nárok na zaplacení částky 135 000 Kč 103. Soud předně uvádí, že žalobkyně ani po opětovném poučení k této položce dle názoru soudu neunesla břemeno důkazní, že žalobkyní vyjmenované věci a) byly v jejím výhradním vlastnictví, b) že měly hodnotu 135 000 Kč, c) o jaké konkrétní věci se jednalo, d) že se žalovaný o tuto částku na její úkor obohatil. V řízení nebylo prokázáno, že by předmětný dům v [obec], kam měla žalobkyně nábytek přemístit z bytu jí užívaným, měl být následně prodán novému vlastníkovi včetně movitých věcí, za které zvlášť by měla být hrazena jejich kupní cena a že se žalovaný o tuto hodnotu obohatil. Z kupní smlouvy vyplývá prodej domu bez jakýchkoliv movitých věcí. I pokud by však tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, je nutno zdůraznit, že žalobkyně mohla uplatnit své vlastnické právo k výše citovaným movitým věcem, popřípadě brojit proti prodeji těchto movitých věcí. Z obsahu účastnických výpovědí však soud naznal, že tento nábytek se účastníkům při přestěhování do bytu v [obec a číslo] již nehodil jako nevyužitelný a nepotřebný; v opačném případě by žalobkyně jistě trvala na jeho odvezení. Nad rámec výše uvedeného soud v souladu s žalovaným dospěl k názoru, že i tento nárok je promlčen. Žalobkyně neuvádí, kdy přesně mělo dojít k vynaložení částek na zařízení a vybavení bytu, avšak nejpozději se mohlo jednat o rok 2005, kdy byl předmětný dům v [obec] prodán. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2008, sp. zn. 25 Cdo 2883/2006 platí, že„ v tomto případě požadavek na peněžité plnění nepřestává mít charakter nároku na náhradu škody, proto se promlčuje podle § 106 obč. zák. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se však neváže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl, že mu byla věc odcizena (a kým), nýbrž až k okamžiku, kdy zjistil, že proti škůdci nemůže uspět s vlastnickou žalobou na vydání, tj. že se snížil jeho majetkový stav (vznikla škoda) v důsledku toho, že škůdce věc již nemá; tehdy získal poškozený znalost o tom, že se nemůže domoci ochrany svých práv žalobou na vydání věci a že mu náleží pouze nárok na náhradu škody,„ který lze právě pro takový případ uplatnit i tzv. eventuálním petitem žaloby. Škoda spočívající v tom, že ten, kdo věc neoprávněně zadržoval, vlastníka o věc připravil a její ztrátou mu způsobil majetkovou újmu, vzniká právě okamžikem ztráty či zničení věci, proto subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve, např. v okamžiku, kdy se poškozený dozví o odnětí věci určitou osobou.“ Z tohoto rozhodnutí soud dovodil, že žalobkyně má buď uplatnit své vlastnické právo proti aktuálnímu vlastníkovi předmětu, nebo měla uplatnit žalobu o náhradu škody proti žalovanému nejpozději do 6.2.2016. Žalobkyni nelze přiznat tento nárok, jelikož je promlčený ke dni 6.2.2016.

104. Zápočet žalovaného ve výši 366 331 Kč a ve výši 100 000 Kč 105. Soud naopak shodně s právním názorem žalobkyně dospěl k závěru, že částku 366 331 Kč nelze považovat za pohledávku žalovaného vůči žalobkyni. Zde soud shodně s žalobkyní poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3429/2008 ze dne 4.2.2010. Z uvedeného rozhodnutí plyne, že„ Z právě citovaných ustanovení lze pak nepochybně dovodit závěr, že účastníkem takto uzavřené smlouvy (mimo stavební spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena (v daném případě žalobce), a jemu z ní také vznikají práva a povinnosti. Za těchto okolností je nicméně třeba posoudit charakter plnění poskytovaného rodiči za nezletilé dítě, tedy v daném případě povahu pravidelných plateb na účet nezletilého dítěte vedeného u stavební spořitelny a poskytovaného z finančních zdrojů rodičů (či jednoho z nich). S ohledem na skutečnost, že rodiče plní ve vztahu ke svým dětem vyživovací povinnost (§ 85 a násl. z. o. r.), že s ohledem na majetkové poměry rodičů lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání (§ 85a odst. 2 z. o. r.) a s ohledem na to, že mezi rodiči a jejich dětmi dochází pravidelně ke vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy podle § 628 a násl. obč. zák., lze usuzovat na to, že obvykle se při poskytování takových částek bude jednat o poskytnutí daru nezletilému dítěti, k jehož přijetí je takové dítě obvykle způsobilé, nebude-li v řízení tvrzeno a prokázáno něco jiného (§ 9 obč. zák.) k tomu srovnej již odvolacím soudem citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 1979, sp. zn. 13 Co 678/79 (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 2-3, ročník 1981, pod R 13/1981 civ.). Nezletilé dítě je způsobilé k právnímu úkonu přijetí daru, je-li schopno pochopit podstatu darovací smlouvy a znamená-li pro něj darování zároveň finanční prospěch, a to i vyšších hodnot (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99). V případě, že některá z těchto podmínek není splněna, pak je pro platné uzavření darovací smlouvy nutné, aby byl nezletilý při právním úkonu přijetí daru zastoupen. Ve vztahu k souzenému sporu lze tedy konstatovat, že je-li předmětem darování nezletilému určitý finanční obnos, pak se bezpochyby jedná o právní jednání sledující finanční prospěch nezletilého, přičemž není-li nezletilý vzhledem ke své rozumové a volní vyspělosti schopen posoudit podstatu darovací smlouvy, je třeba, aby přijetí takového daru za něj učinil jeho zástupce. Jsou-li dárci rodiče dítěte, jimž náleží rodičovská zodpovědnost, pak v daném právním vztahu vystupují nejen jako dárci, ale i jako zákonní zástupci nezletilého, oprávnění za něj dar přijmout. To ovšem platí v případě, kdy při tomto zastoupení nedochází ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů (§ 37 odst. 1 zákona o rodině). Střet zájmů při darování určitého finančního obnosu však v zásadě nelze očekávat. V daném případě tak soud nepochybil, dospěl-li na základě jím provedených skutkových zjištění k závěru, že ohledně plateb poskytovaných rodiči žalobce na jeho spořící účet byla mezi nimi uzavřena darovací smlouva. Při právním úkonu, kdy je nezletilému dítěti poukázána na jeho účet u stavební spořitelny určitá finanční částka, jde o jednání v jeho prospěch a zpravidla nedochází ke kolizi mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů. Z hlediska právního posouzení dochází v zásadě ke vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy mezi rodiči a nezletilým dítětem a vzniku pohledávky nezletilého vůči stavební spořitelně. To vše v okamžiku připsání finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého. Namítá-li žalovaná, že stavební spoření na jméno žalobce založili rodiče z důvodu obstarání rodinných úspor, pak to na výše uvedených právních závěrech ničeho nemění. Připsáním finanční částky ve prospěch spořícího účtu nezletilého se v podobě pohledávky za spořitelnou stává tato částka majetkem nezletilého, jenž mají rodiče nezletilého spravovat s péčí řádného hospodáře (§ 37a odst. 1 zákona o rodině).“ 106. Byť se daný judikát vztahuje na vztah rodič-dítě a týká se produktu stavební spoření, dle názoru soudu jej lze v dané situaci vztáhnout rovněž na vztah manželů za trvání manželství a plateb na kapitálové životní pojištění a penzijní připojištění (platby do penzijních fondů). Z výpovědi obou účastníků vyplynulo, že tyto produkty považovali dle finanční poradkyně za vhodné a výhodné k zajištění své budoucnosti, soud navíc uvěřil tvrzení žalobkyně, že neexistovala žádná dohoda, že by někdy v budoucnu měla tyto částky žalovanému vracet; spíše platby žalovaného chápala jako formu„ daru“, neboť tyto platby činil i pro svou bývalou partnerku a pro další členy své rodiny (tato skutečnost vyplývá i z výpisů z účtu žalovaného). Soud tak uzavřel, že žalovanému nevznikla pohledávka za žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení a námitku započtení v této části považoval za nedůvodnou.

107. Soud dále považoval za nedůvodnou rovněž námitku započtení ohledně částky 100 000 Kč představující hodnotu movitých věcí odvezených žalobkyní ze společné domácnosti, přičemž žalovaný opakovaně uvedl, že tyto movité věci jsou ve vlastnictví [právnická osoba] a.s. Soud tuto pohledávku předně považoval za neurčitou, ale především jako nezpůsobilou k započtení, neboť se dle tvrzení žalovaného nejedná o pohledávku vzájemnou, ale pohledávku [právnická osoba] a.s. (což ostatně vyplývá i z výzvy k vrácení věcí učiněných touto společností vůči žalobkyni). I co do této pohledávky tak soud námitku započtení považoval za nedůvodnou.

108. K žalobkyní uplatněné námitce rozporu námitky promlčení s dobrými mravy 109. K otázce případné rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy soud uvádí, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby představuje nepřiměřeně tvrdý postih ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti musejí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2010, sp.zn. 21 Cdo 740/2009, shodně nález Ústavního soudu ze dne 6.9.2005, sp.zn. I. ÚS 643/04). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy nemůže nastat v případě, že žalobce uplatnil svůj nárok opožděně pro svou liknavost či nedbalost. V této souvislosti soud upozorňuje, že žaloba na vypořádání společného jmění byla sama o sobě podána až těsně před uplynutím tříleté lhůty počítané od právní moci rozsudku o rozvodu, která nastala dne 6.2.2014. Žaloba na zaplacení částky byla podána fakticky až návrhem na změnu žaloby ze dne 17.4.2019 a 6. 5. 2019. Byť se soud zcela shoduje se závěry vtělenými do nálezu Ústavního soudu ze dne 6.9.2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, je však třeba přihlédnout k tomu, že se týkal námitky promlčení uplatňované mezi matkou a jejím dítětem, tedy mezi nejbližšími příbuznými. Případné prolomení účinků podané námitky promlčení by přitom výrazně zasáhlo do právní jistoty dotčených účastníků. Soud však posuzuje vztah mezi matkou a dítětem odlišně od vztahu dvou bývalých manželů. V daném případě neshledal žalobkyní uváděné důvody pro zcela výjimečný postup – posouzení námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy, a to zejména z důvodu v řízení prokázaného finančního zajišťování žalobkyně žalovaným v průběhu manželství i přes jejich odděleného majetky. Jak již výše soud zmínil, v řízení bylo prokázáno, že v průběhu let žalovaný žalobkyni hradil platby (za žalobkyni) na její účty stavebního spoření, životního pojištění i penzijního připojištění. Níže uvedené platby byly všechny hrazeny z účtu žalovaného [bankovní účet] a [číslo], popř. byly žalovaným vloženy v hotovosti (jednalo se o stavební spoření u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], založené 18.4.2004, na kterém byla žalovaným žalobkyni naspořeno celkem 34 151 Kč. Dále žalovaný dne 27. 12. 2010 vložil ze svých vlastních prostředků na její účet stavebního spoření č. ú. 51 – [bankovní účet] částku 80 000 Kč na vzájemné vypořádání. Dále žalovaný za žalobkyni hradil platby na účet jejího životního pojištění u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], a to od prosince roku 2002 do konce roku 2009, celkem 157 680 Kč. Dále žalovaný uhradil za žalobkyni platbu do penzijního fondu na č.ú. [bankovní účet], ve výši 18 000 Kč, a to dne 25.1.2003. Dále žalovaný uhradil za žalobkyni platbu do penzijního fondu na účet č. [bankovní účet] dne 28.12.2003 ve výši 18 000 Kč. Dále hradil žalovaný žalobkyni pravidelné platby do penzijního fondu, a to na účet žalobkyně č. [bankovní účet], a to celkem 58 500 Kč. Žalovaný tak celkem žalobkyni na stavebních spořeních, penzijních spořeních a kapitálovém životním pojištění uhradil minimálně částku 366 331 Kč). Dne 14.4.2008 uhradil žalobkyni na její účet č.ú. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. Dne 14.12.2009 uhradil žalovaný sám ze svých výlučných prostředků celou kupní cenu za nákup pozemku v k.ú. [obec], za celkovou částku 67 350 Kč, který byl formálně kupován do vlastnictví jich obou. Tedy žalobkyně, i když na koupi svého podílu na tomto pozemku ničím nepřispěla, kdy celou kupní cenu hradil žalovaný, získala následně z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví částku od žalovaného ve výši 250 000 Kč. Žalovaný pravidelně hradil na společný účet určený pro vedení domácnosti č.ú. [bankovní účet], od 1.4.2004 č. [bankovní účet] částky 10 000 Kč, později 15 000 Kč a následně 20 000 Kč. Nad rámec výše uvedeného hradil žalovaný také všem v rodině poplatky za telefony, včetně žalobkyně. Žalovaný také v rámci své podnikatelské aktivity zajistil, že se žalobkyně stala společnicí s podílem ve výši [číslo] ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalovaného], kdy za tuto zaplatil vklad do základního kapitálu ve výši 99 000 Kč. V kontextu shora uvedeného je tak jednoznačné, že za trvání manželství žalovaný ve prospěch žalobkyně uhradil částky rovnající se (resp. převyšující) žalobkyní požadovanou částku k zaplacení v rámci žaloby, přestože tyto platby soud neuznal jako pohledávky žalovaného vůči žalobkyni, které by byly způsobilé k započtení (viz odůvodnění výše). Ani skutečnosti uváděné žalobkyní ohledně vedení několika sporů s žalovaným a její nejistotě, zda předmanželská smlouva je či není platná a zda nemovitosti v k.ú. [obec] jsou ve společném jmění manželů, dle názoru soudu nemohou zakládat důvod pro zcela výjimečné odepření účinků vznesené námitky promlčení a jejího posouzení jako rozporného s dobrými mravy.

110. Na závěr soud uvádí, že hodnocením případně dalších v řízení provedených důkazů se již nezabýval, neboť neměly na jeho rozhodnutí vliv. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování k položce 135 000 Kč o znalecký posudek na ocenění movitých věcí na základě fotografií, neboť takový návrh již považoval za nehospodárný z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního ohledně vlastnictví těchto věcí, ohledně přesné specifikace věcí a z důvodu promlčení tohoto nároku. Dále soud zamítl návrh na doplnění dokazování o výslech svědka [příjmení], neboť s ohledem na plynutí času již bylo těžko předpokládat, že by si vzpomněl, co konkrétně jeho kuchyňskému studiu platila a za co žalobkyně a co žalovaný; tyto skutečnosti neplynou ani z faktury předložené žalobkyní, tento návrh tak soud považoval i vzhledem k důvodům pro zamítnutí této částky za nadbytečný.

111. Ze všech výše citovaných důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

112. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Tato náhrada je tvořena náhradou za právní zastoupení spočívající v odměně advokáta za 15 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 681 777,70 Kč, za každý z 15 úkonů náleží částka 11 060 Kč dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.“), a to za podání ve věci samé ze dne 12.6.2017, účast na jednání dne 30.1.2018, podání ve věci samé ze dne 8.6.2018, podání ve věci samé ze dne 7.1.2019, účast na jednání dne 19.3.2019, podání ve věci samé ze dne 30.5.2019, účast u jednání dne 18.6.2019, podání ve věci samé ze dne 12.3.2020, účast na jednání dne 13.10.2020, podání ve věci samé ze dne 3.11.2020, podání ve věci samé ze dne 4.11.2020, účast na jednání dne 8.12.2020, vyjádření ve věci samé ze dne 6.4.2021, účast na jednání dne 4.5.2021 a závěrečný návrh žalované ze dne 15.6.2021, dále náhrada hotových výdajů po 300 Kč za 15 úkonů právní služby a náhrada za 21 % DPH, jíž je zástupkyně žalovaného plátcem. Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 206 184 Kč.

Poučení