11 C 383/2019- 251

Rubrum

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3) [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalovaným 2) a 3) nesvědčí dědické právo ze závětí takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalované 2) nesvědčí dědické právo ze závěti ze dne [datum] sepsané notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky v [obec], NZ [anonymizováno] [rok], po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba na určení, že žalované 3) nesvědčí dědické právo ze závěti ze dne [datum] sepsané notářským zápisem [jméno] [příjmení], notářky v [obec], NZ [anonymizováno] [rok], po zemřelém [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum], se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalované 3) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. České republice se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ve spojením s jejím upřesněním učiněným při jednání dne [datum] domáhal určení, že žalované 2) nesvědčí dědické právo ze závěti ze dne [datum], sepsané notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky v [obec], [číslo jednací], a že žalované 3) nesvědčí dědické právo ze závěti ze dne [datum], sepsané notářským zápisem [jméno] [příjmení], notářky v [obec], [číslo jednací], po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [obec a číslo] (dále jen„ zůstavitel“). V odůvodnění žaloby uvedl, že je nevlastním synem zůstavitele. V pozůstalostním řízení po zůstaviteli vyšlo najevo, že zůstavitel byl vdovec, bezdětný a jeho rodiče již nežijí. Zůstavitel měl tři sourozence, a to žalovaného 1), žalovanou 3) a [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] a zanechala jedinou dceru, a to žalovanou 2), která vstupuje do jejího uvolněného dědického podílu. Ze zákona tak přichází v úvahu ve třetí dědické skupině žalovaný 1), žalovaná 2) a žalovaná 3). V evidenci právních jednání pro případ smrti bylo zjištěno, že zůstavitel pořídil celkem tři závěti. Dne [datum] pořídil zůstavitel závěť notářským zápisem sepsaným notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo jednací], kterou všechen svůj majetek odkázal žalobci s tím, že pokud by tento dědic nedědil, jsou náhradními dědici jeho dvě děti. Současně zřídil žalovanému 1) věcné břemeno užívání části domu [adresa] v [obec], souvisejících pozemků a příslušenství (dále jen„ první závěť“). Dne [datum] pořídil zůstavitel závěť notářským zápisem sepsaným notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo jednací], v níž veškerý majetek zůstavil své neteři, žalované 2), a současně zřídil žalovanému 1) shora uvedené věcné břemeno (dále jen„ druhá závěť“). Dne [datum] pořídil notářským zápisem sepsaným notářkou [jméno] [příjmení], [číslo jednací], třetí závěť, kterou veškerý majetek zůstavil své sestře, žalované 3) (dále jen„ třetí závěť“). První a druhou závěť žalobce v pozůstalostním řízení neuznal za platnou s ohledem na zdravotní stav zůstavitele v době jejich pořízení, který vylučoval jeho způsobilost činit právní jednání.

2. Žalobce dále uvedl, že mu zůstavitel nahradil jeho zesnulého biologického otce a žalobce naopak zůstaviteli v dospělosti pomáhal s údržbou a zvelebováním zůstavitelových nemovitostí. První závěť byla sepsána po smrti matky žalobce a zůstavitel žalobci po jejím sepsání předal dokumenty týkající se jeho nemovitostí, neboť se v domě postupně ztrácely dokumenty. Žalobce žil se zůstavitelem v letech 2011 až 2016 ve společné domácnosti a pečoval o něj. Již v té době byl zůstavitel vážně nemocný, trpěl poruchami paměti a nebyl schopen samostatného života. Nakonec byl zůstavitel od [datum] do [datum] hospitalizován v nemocnici v [obec]. V té době mu byla mj. diagnostikována stařecká demence v pokročilém stádiu a chronický ethylismus. Zdravotní stav zůstavitele byl velice vážný již před hospitalizací, a to od roku 2012. Zůstavitel byl rovněž téměř hluchý. Již od roku 2011 se špatně orientoval v čase, zapomínal, nepoznával osoby blízké a cizí, a proto byl snadno ovladatelný. V žádném případě nebyl schopen ovládat své jednání a posoudit jeho následky, nebyl schopen rozeznat, co podepisuje, ani si uvědomit obsah takového jednání. Při propuštění z nemocnice mu byl doporučen dům s pečovatelskou službou, nebo domácí péče s pečovatelskou službou, pro kterou se rozhodla žalovaná 3), a to hlavně z finančních důvodů - příjmů zůstavitele. Nakládání s příjmy zůstavitele byly častým předmětem sporů mezi sourozenci. [příjmení] tom, že zůstavitel nebyl schopen samostatného života a myšlení svědčí i skutečnost, že v době sepsání druhé závěti probíhalo u Okresního soudu v Benešově řízení o neplacení povinného ručení za jeho motorové vozidlo, přičemž nárok žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] pojistitelů byl zamítnut z důvodu zdravotního a duševního stavu zůstavitele. Třetí závěť je dle názoru žalobce zmatečná, což dokazuje rozhodnutí zůstavitele připravený notářský zápis na poslední chvíli změnit a hlavně opomenutí žalovaného 1) (zřízení věcného břemene), na kterého by jinak zůstavitel nikdy nezapomněl. Vzhledem k tomu, že žalobce popírá platnost pozdějších závětí a dědické právo žalované 2) a 3), bylo žalobci usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal proti žalovaným u Okresního soudu v Benešově žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele z první závěti, že žalovaná 2) není dědičkou z druhé závěti a že žalovaná 3) není dědičkou ze třetí závěti.

3. Žalovaný 1) se k věci samé nevyjádřil, pouze uvedl, že je zdravotně indisponován (nemůže chodit), nachází se v léčebně dlouhodobě nemocných v [obec], opakovaně se omlouval a požádal o provedení řízení bez jeho účasti. Z jeho projevů vůči soudu nevyvstala pochybnost o jeho způsobilosti hájit své zájmy v řízení (skutečnost, že žalovaný 1) trpí dlouhodobými fyzickými obtížemi (nikoliv mentálními), potvrdili i pracovníci příslušného zdravotního zařízení). Možnost zastoupení žalovaný 1) nevyužil, byť o ní byl soudem poučen.

4. Žalovaná 2) navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaná 3) není dědicem ze třetí závěti a dědicem po zůstaviteli je žalovaná 2), a to na základě druhé závěti. Popřela tvrzení žalobce o vzájemné péči a naopak uvedla, že žalobce žil v domácnosti zůstavitele čistě ze zištných důvodů. Zůstavitel si na žalobce stěžoval, bál se ho. Dále uvedla, že zůstavitel byl v polovině srpna 2015 hospitalizován v nemocnici v [obec], kde ošetřující lékařka sdělila, že se u něj projevila stařecká demence, v jejímž důsledku nikoho nepoznával. Po propuštění z nemocnice žil zůstavitel se žalovanou 3), neboť nemohl být v důsledku svého zdravotního a psychického stavu sám. Zůstavitel nepoznával svého bratra, žalovaného 1) (ten mu musel připomínat své jméno), občas nepoznal dokonce ani žalovanou 3). V roce 2017 byl zůstavitel na vyšetření v nemocnici v [obec] na psychiatrii, kde mu diagnostikovali těžkou stařeckou demenci. Dne [datum] tak nemohl být schopen projevit svou pravou vůli. [příjmení] jiné o tom svědčí i skutečnost, že by za normálních okolností neopomněl žalovaného 1) a žalovanou 2). Nadto třetí závěť neobsahuje ustanovení o doživotním užívacím právu pro žalovaného 1), jako tomu bylo v předchozích závětích. Tato skutečnost proto potvrzuje, že zůstavitel nebyl schopen v době pořízení třetí závěti řádně projevit svou vůli. Žalovaná 2) je současně přesvědčena, že v roce 2014 byl zdravotní stav zůstavitele odpovídající jeho věku a zůstavitel byl schopen si uvědomit, v čí prospěch poslední vůli činí. Závěť žalobce proto byla zrušena druhou závětí a třetí závěť je zjevně neplatná. K žalobcem uváděnému soudnímu řízení žalovaná 2) uvedla, že danou záležitost za zůstavitele zařizovala ona, přičemž k zamítnutí žaloby nedošlo kvůli duševní nezpůsobilosti, ale protože předmětné vozidlo bylo několik let v nepojízdném stavu na dvoře a zůstavitel jej vzhledem ke svému věku nemohl řídit.

5. Při ústním jednání dne [datum] žalovaná 2) uvedla, že nevznáší žádný nový návrh. Svým vyjádřením pouze reagovala na žalobu, přičemž navrhla, aby byla žaloba zamítnuta v části, v níž má být určeno, že jí nesvědčí dědické právo, a aby bylo vyhověno žalobě v té části, v níž má být určeno, že žalované 3) nesvědčí dědické právo ze třetí závěti.

6. Žalovaná 3) navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že soužití žalobce se zůstavitelem v letech 2011 až 2016 nebylo zdaleka takové, jak jej vylíčil žalobce. Žalobce o nemovitosti zůstavitele nejevil sebemenší zájem, finanční příjmy zůstavitele používal pro svoji potřebu a mj. žalobce užíval ve značné míře alkohol. Nakládání s příjmy zůstavitele tak vedlo k častým konfliktům mezi žalobcem a zůstavitelem. Zůstavitel se několikrát zmínil, mj. i žalovanému 1) či neteři [jméno] [příjmení], že má ze žalobce strach, že mu fyzicky ublíží. Žalovaná 3) nesouhlasila s tím, že by se pro domácí péči o zůstavitele s pečovatelskou službou rozhodla z finančních důvodů. Zůstaviteli hrozilo přemístění do LDN, do svého bydliště se vrátit nemohl, neboť by se o něj neměl kdo postarat. Žalovaná 3) tak z obavy o jeho zdraví rozhodla, že se zůstavitel nastěhuje k ní a ona se o něj bude starat. Zůstavitel žalované 3) přispíval na domácnost, ostatní příjmy zůstávaly na jeho osobním účtu a hospodaření s jeho financemi kontrolovala i zemřelá sestra [jméno] [příjmení]. S péčí o zůstavitele žalované 3) pomáhaly její děti a vnoučata, zejména syn [jméno] [příjmení] a vnučka [obec] [celé jméno žalované]. Žalobce ani žalovaná 2) zůstavitele po dobu, co se žalovaná 3) o zůstavitele starala, nikdy nenavštívili. Žalovaná 3) popřela tvrzení žalobce o neschopnosti zůstavitele ovládat své jednání a posoudit jeho následky. Zůstavitel byl plně svéprávný, orientovaný v čase a prostoru a zcela jednoznačně si uvědomoval obsah veškerého svého jednání. Zůstavitel v době pořízení třetí závěti netrpěl stařeckou demencí ani chronickým ethylismem. Zůstavitel špatně slyšel, ale slyšel i bez naslouchátka, které mu bylo poté pořízeno. Právě problémy se sluchem byly důvodem jeho malého zájmu o dění kolem něj, pořízením naslouchátka a péčí žalované 3) se však jeho stav zlepšil. Zůstavitel chtěl původně třetí závětí povolat za své dědice žalovaného 1), [jméno] [příjmení] a žalovanou 3). V tomto duchu byl notářkou připraven koncept notářského zápisu. Zůstavitel si to však rozmyslel a před notářkou a dalšími osobami prohlásil, že veškerý majetek chce zůstavit žalované 3), neboť mu poskytla pomoc ve stáří a v nemoci a je to spravedlivé i vůči ostatním, kteří jsou majetkově zajištěni. Dokonce projevil obavu, aby za to, jak se k němu zachoval, z jeho majetku nic nepřipadlo žalobci. Notářka odjela s tím, že připraví novou závěť, a doporučila zůstaviteli, aby si ke dni pořízení závěti zajistil lékařské vyšetření, neboť se jedná o běžný postup při pořizování závěti u starších osob. Zůstavitel si k doložení zdravotního stavu nechal dne [datum] svým ošetřujícím lékařem vystavit lékařské potvrzení. K sepisu nové závěti se notářka dostavila dne [datum]. Zůstavitel si v době pořízení třetí závěti plně uvědomoval své jednání a jeho důsledky. V této souvislosti žalovaná poukázala na § 1538 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž, kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

7. Úvodem soud k formulaci žalobního petitu, potažmo výroku rozsudku, uvádí, že žalobce při ústním jednání dne [datum] v návaznosti na sdělení soudu, že o tom, kdo je dědicem, rozhoduje pouze dědický soud, přeformuloval petit tak, že z něj vypustil část, v níž se domáhal určení, že je dědicem zůstavitele dle první závěti (nadto její pravost a platnost v pozůstalostním ani v tomto řízení nebyla nikým zpochybňována), a namísto„ není dědicem“ použil formulaci„ nesvědčí dědické právo“. Uvedené soud považoval toliko za úpravu petitu, která formulačně lépe vyhovuje určovací žalobě a odpovídající právní úpravě, nikoliv tedy za změnu žaloby či částečné zpětvzetí. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy původní nepřesný žalobní petit odpovídal doslovnému poučení soudního komisaře. Za správnou formulaci petitu, resp. výroku rozsudku, ovšem odpovídá soud.

8. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o určovací žalobu, která se opírá o výslovné právní ustanovení, a to § 168 ve spojení s § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nebylo nutné prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení a touto otázkou se soud blíže nezabýval. Pro předmětnou určovací žalobu je rozhodná toliko otázka platnosti dotčených závětí zůstavitele (první a druhé), kterou soud posuzoval jako otázku předběžnou. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o závěti pořízené u notáře ve formě veřejné listiny se všemi jejími formálními náležitostmi, bylo nutné v řízení zkoumat, zda měl zůstavitel v době jejich sepisu dne [datum] a [datum] zachovánu náležitou pořizovací způsobilost, tedy zda s ohledem na svůj zdravotní stav byl schopen posoudit a vyhodnotit následky takového svého jednání. Tímto směrem pak soud zaměřil své dokazování (byť v daném případě účastníci do sporu vnesli další protichůdná tvrzení, z nichž je patrný jejich negativní vzájemný vztah, avšak pro posouzení věci jsou dle názoru soudu nerozhodné).

9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že zůstavitel byl manželem matky žalobce, s nímž žalobce žil ve společné domácnosti od roku 2011 do konce roku 2015. V prosinci roku 2015 byl zůstavitel po propuštění z nemocnice v [obec] předán do péče žalované 3), u níž žil až do dne své smrti.

10. Z obsahu dědického spisu Okresního soudu v Benešově, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že zůstavitel zemřel dne [datum], přičemž pořídil celkem tři závěti. Notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], sepsaným notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (první závěť), zůstavitel odkázal pro případ smrti veškerý svůj majetek žalobci. Pro případ, že by žalobce nedědil, ustanovil náhradními dědici svého majetku žalobcovy děti, a to [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Současně zřídil svému bratrovi, žalovanému 1), jako věcné břemeno doživotní, bezplatné právo užívání jedné místnosti v přízemí domu [adresa] v [obec], dále užívání veškerého příslušenství a všech součástí tohoto domu s právem volného pohybu po domě a všech pozemcích patřících k pozemku. Notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], sepsaným notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (druhá závěť), zůstavil veškerou pozůstalost své neteři, žalované 2), zřídil svému bratrovi, žalovanému 1) služebnost bytu – doživotní užívání domu [adresa], [obec], stojícího na pozemku p. č. st. 36, jakož i všech součástí a příslušenství, a zrušil svou předchozí závěť. Notářským zápisem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok], sepsaným notářkou [jméno] [příjmení] (třetí závěť), povolal za dědice celé pozůstalosti svoji sestru, žalovanou 3), prohlásil, že nemá žádné nepominutelné dědice a zrušil předchozí závěti. Žalobce v průběhu dědického řízení neuznal druhou a třetí závěť za platné. Žalovaná 2) v průběhu dědického řízení neuznala platnost třetí závěti. V obou případech žalobce i žalovaná 2) popírali schopnost zůstavitele platně pořídit pro případ smrti, neboť zůstavitel nebyl ze zdravotních důvodů schopen posoudit obsah těchto jednání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalobci uloženo, aby u Okresního soudu v Benešově podal do dvou měsíců od právní moci daného usnesení žalobu na určení, že je dědicem dle první závěti, že žalovaná 2) není dědičkou dle druhé závěti a žalovaná 3) není dědičkou dle třetí závěti, neboť vznikl spor o dědické právo, k jehož vyřešení je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné.

11. Ve vztahu k pořizovací způsobilosti zůstavitele ke dnům [datum] a [datum] soud níže provedeným dokazováním učinil tato skutková zjištění.

12. Ze zprávy [obec] [anonymizováno] pojistitelů ze dne [datum] a spisu Okresního soudu v Benešově, sp. zn. [spisová značka], zejména odporu, vyjádření k žalobě a protokolu o jednání soud zjistil, že proti zůstaviteli bylo v roce 2014 vedeno u Okresního soudu v Benešově řízení o nároku [obec] [anonymizováno] pojistitelů na zaplacení příspěvku ve smyslu § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Zůstavitel byl v daném řízení zastoupen žalovanou 2) jako obecnou zmocněnkyní. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, k němuž došlo po vyjádření obecné zmocněnkyně zůstavitele o tom, že vozidlo není provozováno, zůstavitel je již staršího věku a na výzvy k zaplacení příspěvku nereagoval, neboť se domníval, že není povinen takový příspěvek platit.

13. Z lékařské zprávy nemocnice v [obec] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že v anamnéze zůstavitele byla mj. uvedena AS cerebri a chronický ethylismus v dokumentaci. Zůstavitel byl hospitalizován primárně pro močový infekt, byla zjištěna těžká nedoslýchavost. Ve vztahu k psychickému stavu zůstavitele nebyly uvedeny žádné významnější lékařské poznatky.

14. Lékařským poukazem ze dne [datum] bylo prokázáno, že praktický lékař pro dospělé MUDr. [jméno] [příjmení] vystavil potvrzení, v němž uvedl, že dle návštěvy provedené předchozího dne bylo shledáno, že zůstavitel je orientován místem, časem, osobou.

15. Dále měl soud k dispozici dokumentaci Úřadu práce ČR – Krajské [pobočka]. Ze záznamu ze sociálního šetření ze dne [datum], posudku o zdravotním stavu ze dne [datum] a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že ke dni [datum] bylo provedeno šetření v domácnosti žalované 3) a zůstavitele, při němž bylo zjištěno, že zůstavitel byl ve zdravotním stavu přiměřeném jeho věku, základně orientován, známé osoby poznával, informace bylo třeba sdělovat pomalu, přiměřeně věku, zřetelně i opakovat, poté je chápal. Zůstavitel měl přehled o hodnotě peněz a základní přehled o hodnotě věcí. Velmi špatně slyšel. Na základě sociálního šetření byl vyhotoven posudek o zdravotním stavu zůstavitele, v němž bylo konstatováno, že zůstavitel nezvládá 4 základní životní potřeby (orientaci, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o domácnost). Z tohoto důvodu mu byl shora uvedeným rozhodnutím přiznán příspěvek na péči. Ze záznamu ze sociálního šetření ze dne [datum], posudku o zdravotním stavu ze dne [datum] a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské [pobočka] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že dne [datum] bylo provedeno nové sociální šetření u zůstavitele, při němž bylo shledáno zhoršení zdravotního stavu zůstavitele z hlediska jeho orientace. Zůstavitel nepoznával osoby, své sestře říkal„ paní“, divil se, že má další sourozence, bratra poznal až po delší době. Došlo ke zhoršení jeho slovní komunikace, pokračovala velmi špatná nedoslýchavost. Projevovala se u něj agresivita, vše odmítal. Trpěl i halucinacemi – viděl někoho v pokoji apod. [příjmení] přehled o hodnotě věcí a peněz. V posudku ze dne [datum] je mezi diagnózami uvedena [anonymizována dvě slova] s poruchami paměti. Konstatováno, že omezení soběstačnosti zůstavitele je způsobeno věkem. Posudek uzavírá, že zůstavitel nezvládá celkem 6 základních životních potřeb (nad rámec výše uvedeného ještě výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví). Na základě tohoto posudku byl shora uvedeným rozhodnutím zůstaviteli zvýšen příspěvek na péči.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] soud zjistil, že je vnučkou žalované 3), přičemž byla přítomna při sepisu třetí závěti. K sepisu závěti jí přizvala žalovaná 3) s tím, že má být svědkem při podepsání závěti před notářem. Notářka přijela s připravenou závětí, doptala se zůstavitele na několik otázek (jaký je den, jestli ví, o co se jedná, a jiné otázky ke zjištění toho, jak na tom je). Následně mu notářka přečetla závěť, že odkazuje svůj majetek třem svým sourozencům. Nato se zůstavitel zamyslel, řekl, že to takto nechce, že chce vše odkázat jen žalované 3). Notářka se zjevně zatvářila zklamaně, že bude muset do domova ještě jednou s nově připravenou závětí a domluvil se další termín. U dalšího termínu již svědkyně nebyla přítomna, bylo jí jen sděleno, že se závěť podepsala. Svědkyně vypomáhala i s péčí o zůstavitele, příliš spolu ale nemluvili, neboť byl hluchý. Pokud se však mluvilo hlasitě, tak slyšel. Většinu času pouze sledoval televizi, přepínal programy podle toho, na co se chtěl dívat.

17. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] (syna žalované 3)) bylo prokázáno, že se podílel na péči o zůstavitele poté, co byl v roce 2015 propuštěn z nemocnice do ošetřování žalované 3). Při propuštění byl zůstavitel ve špatném fyzickém stavu, vyhublý a nedoslýchavý, následně se zlepšil. V domově se k alkoholu nedostal, pil jen nealkoholické pivo. Komunikace s ním byla možná, pokud měl naslouchátko. Když jej neměl, muselo se mluvit nahlas. Žil normálně, četl si noviny, chápal, co v nich je. V květnu 2017 byla žalovaná 3) v nemocnici, tak se u něj střídali. Zůstavitel svědkovi vyprávěl o tom, co bylo kdysi, o rodině, komentoval články, nadával na politiku. Sledoval i televizi, měl své oblíbené pořady. Svědek neslyšel, že by zůstavitele v domově někdo navštěvoval. Mluvil o svých sourozencích, rodičích a prarodičích, i o žalobci, ptal se, jestli je ještě v [obec]. Nikdy se nestalo, že by svědka zůstavitel nepoznal. Léto před smrtí strávil v [obec], neboť neustále opakoval, že by se tam chtěl vrátit. V tu dobu s ním v [obec] žila žalovaná 3), střídal se tam i žalovaný 1), ještě jedna sestřenice a člověk, který dům nyní obhospodařuje, pan [příjmení]. V tu dobu se zdravotní stav zůstavitele zhoršil.

18. Shodně jako svědek [příjmení] vypovídala i svědkyně [jméno] [příjmení] (dcera žalované 3)). Sdělila, že se od roku 2015 podílela na péči o zůstavitele, pomáhala žalované 3). Zůstavitel s ní komunikoval, vždy ji poznal a vítal. Povídali si o rodinných věcech, ptal se jí na děti, na hotel, v němž pracovala. Zůstavitel se díval s jejím bratrem na televizi, nadávali společně na politiku. Měl své oblíbené pořady„ Co na to Češi“ a„ Máme rádi Česko“ a dopoledne si četl noviny. Při sledování televize používal naslouchátko a měl zesílený zvuk. Jeho zdravotní stav se zhoršil zhruba půl roku před smrtí. O žalobci mluvil v roce 2015 v nemocnici v [obec]. Byl zklamaný a rozčarovaný z toho, co se dělo v [obec], že se žalobce bojí a už se tam nechce vrátit. Shodně jako svědek [příjmení] dále uvedla, že zůstavitel neměl možnost konzumovat v domově alkohol a není si vědoma, že by zůstavitele někdo navštěvoval, a to ani žalobce.

19. Výpověď svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] dále potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi soud zjistil, že je zdravotnice a sousedka žalované 3). Svědkyně vypomáhala v domácnosti žalované 3) a zůstavitele v zimě 2017, když byla žalovaná 3) po operaci nohy. Uvedla, že se zůstavitelem bylo možné normálně komunikovat, měl naslouchátko a na dotazy odpovídal, sledoval televizi.

20. Jedním ze stěžejních důkazů byla výpověď svědka [jméno] [příjmení], kterého navrhl sám žalobce a jež od zůstavitele od roku 2015 odebíral naturálie. Svědek uvedl, že v roce 2015 se se zůstavitelem dohodli na naturáliích a svědek mu je zaplatil. Jednalo se o normální dohodu, nic zvláštního. Navštívil jej také dvakrát u žalované 3) v [obec], a to někdy v letech 2015 a 2016. Jednou tam byl sám, podruhé s kamarádem [jméno], všichni se kamarádili. [příjmení] [jméno] nejdříve nepoznal a ptal se žalované 3), kdo to je. Když mu odpověděla, že je to [jméno], tak už pak věděl. I ve Vožici se bavili o tom, jestli svědkovi zůstavitel nechá naturálie a zůstavitel odpověděl, že proti tomu nic nemá. Mohli spolu komunikovat sami, bez dohledu. Naposledy jej viděl asi v roce 2017, kdy zůstavitel seděl v [obec] a četl noviny. Tehdy na něm nic zvláštního nepozoroval. Z dané výpovědi je tedy zřejmé, že v letech 2015 a 2016 zůstavitel byl schopen posoudit obsah běžných právních jednání, jako je přenechání plodů a užitků věci za úplatu.

21. Všichni uvedení svědci vypovídali ve vzájemné shodě. Částečně odlišně vypovídala svědkyně [jméno] [příjmení] (bývalá manželka žalobce, s nímž i nadále žije ve společné domácnosti), která vypověděla, že zůstavitele naposledy viděla v roce 2015, před hospitalizací v benešovské nemocnici. Tehdy mu nesla nějaké buchty a on ji nepoznal, resp. to bylo takové, že ji chvíli poznal a chvíli ne. Zdál se jí zmatený, nevěděl, jestli tam svědkyně bydlí, nebo ne. Předchozí roky ji poznával, komunikovali spolu o dětech o svém životě. V létě 2015 ji však třeba ani na ulici nepoznal. Dále vypověděla, že zůstavitel popíjel alkohol, postupně přecházel na nealkoholické pivo. Potvrdila, že zůstavitel často sledoval zprávy a špatně slyšel. Výpověď svědkyně se od ostatních výpovědí lišila zejména tím, že svědkyně tvrdila, že ji zůstavitel v roce 2015 nepoznával, později se s ním nestýkala. Tato výpověď však stojí zcela osamocena a je vyvrácena ostatními svědeckými výpověďmi, které jsou naopak v logickém souladu. Skutečnost, že zůstavitel občas někoho nepoznal, zmínil kupříkladu i svědek [příjmení] [příjmení], současně však uvedl, že po připomenutí, o koho se jedná, byl zůstavitel již zcela orientován. Lze tedy uzavřít, že se jedná o standardní jev, který mohl být zapříčiněn i skutečností, že zůstavitel svědkyni delší dobu neviděl (jak sama uvedla, trávila v [obec] jen část roku), popř. tím, že si zkrátka vzhledem k věku ihned neuvědomil, o koho se jedná. Současně soud při hodnocení částečně odlišné výpovědi svědkyně zohlednil i to, že svědkyně je (byť bývalou) manželkou žalobce, s níž však žalobce i nadále žije ve společné domácnosti a jejíž potomci jsou náhradními dědici první závěti. Její výpověď je proto tímto faktem pochopitelně ovlivněna.

22. K posouzení duševního stavu zůstavitele v době pořízení druhé a třetí závěti byl znalcem [celé jméno znalce] vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví – psychiatrie. Při vypracování znaleckého posudku měl znalec k dispozici zdravotnickou dokumentaci zůstavitele od roku 2012, a to dokumentaci od praktického lékaře a zprávy z hospitalizace zůstavitele v nemocnicích v [obec] a v [obec] v rozhodné době. Znalec v písemném znaleckém posudku uvedl, že v září 2015 se ve zdravotní dokumentaci zůstavitele z nemocnice [obec] poprvé objevuje„ chronický ethylismus v dokumentaci“ (tj. nadměrné požívání alkoholu uvedené v dokumentaci) a„ AS cerebri“ (tj. arterioskleoza mozku), což je dle znalce velmi neurčitý údaj sdělující, že mozkové arterie pacienta jsou sklerotické. Znalec však sám uvádí, že takové sdělení nemá žádnou vypovídací hodnotu a není podloženo žádným objektivním nálezem. Dále je uvedeno, že zůstavitel je při vědomí, základně orientovaný, je přítomna těžká nedoslýchavost. Poté je ve zdravotnické dokumentaci lékařský poukaz (shora uvedený v listinných důkazech) ze dne [datum], který konstatuje orientovanost zůstavitele časem, místem a osobou. Až dne [datum] je zaznamenáno praktickým lékařem sdělení žalované 3), že zůstavitel začíná být zmatený s tím, že to trvá asi 2 až 3 měsíce (tj. duben až květen 2017). Lékař při návštěvě dne [datum] konstatuje, že zůstavitel není orientován časem a nepoznává žalovanou 3), proto doporučeno neurologické vyšetření v [obec]. Neurologické vyšetření proběhlo dne [datum] s tím, že pro nedoslýchavost je těžké posoudit orientaci, vlastní osobou orientován je, provedeno CT mozku, na němž jsou patrné postischemické změny. Na základě toho bylo uzavřeno, že případné poruchy paměti a zmatenost zůstavitele jsou vaskulárního (cévního původu). Postupně docházelo ke zhoršování stavu, zmatenosti, agresivitě. Dne [datum] byl zůstavitel vyšetřen psychiatrem během hospitalizace v nemocnici v [obec] (jediné psychiatrické vyšetření), pro spavost zůstavitele však psychiatr nenavázal kontakt, a proto odkázal na předchozí vyšetření z [datum], které uzavírá, že se jedná o vaskulární demenci, následně dne [datum] zůstavitel zemřel. Znalec tak v písemném znaleckém posudku uvedl, že ze zdravotní dokumentace zůstavitele lze zpětně učinit pravděpodobný závěr, že zůstavitel trpěl s velkou pravděpodobností již dne [datum] vaskulární demencí minimálně lehkého stupně, přičemž k datu [datum] duševní porucha nebyla zjištěna. Vaskulární demence podstatně ovlivňuje schopnosti ovládací a rozpoznávací. Jedná se o závažnou duševní poruchu s poruchami paměti, orientace a celkovým snížením kognitivních (poznávacích) funkcí. Při tomto druhu duševní poruchy může stav dotyčného mírně kolísat, toto kolísání však nemá vliv na schopnost učinit právní jednání.

23. Vzhledem k tomu, že znalecký posudek obsahoval určité nesrovnalosti (obsah posudku dostatečně nekorespondoval s jeho závěry) přistoupil soud ve smyslu § 127 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k jejich odstraňování výslechu znalce. Při svém výslechu pak znalec upřesnil, že zdravotní dokumentace zůstavitele neobsahuje žádná„ tvrdá data“ svědčící o tom, že by demence postoupila do takové fáze, že by zůstavitele vylučovala z učinění a pochopení závěti jakožto jednoduchého úkonu dne [datum]. Doplnil, že závěr o tom, že zůstavitel nebyl s velkou pravděpodobností schopen posoudit ke dni [datum] následky svého jednání vycházel spíše z jeho osobního pocitu; uvedl, že zápis údaje„ AS cerebri“ ve zdravotnické dokumentaci mohl znamenat leccos a jeho obsah nelze interpretovat, což bylo ostatně zmíněno i písemně. Ve zdravotnické dokumentaci žádný jiný záznam v tomto směru k rozhodným datům, a to ani k datu [datum], není. Zdůraznil velkou variabilitu průběhu a rozvoje vaskulární demence a popsal, že u méně pohyblivých osob, jakou byl zůstavitel, připadá do úvahy i„ nárazové“ ucpání cévy, aniž by taková příhoda byla zaznamenána a vyžadovala lékařské ošetření. O nadužívání alkoholu ve zdravotnické dokumentaci nic není, vyjma údaje ve zprávě z hospitalizace zůstavitele v benešovské nemocnici v roce 2015. Uzavřel, že jednoznačný závěr o zdravotním stavu zůstavitele, resp. o přítomnosti duševní choroby zůstavitele k rozhodným datům, na základě dané zdravotnické dokumentace učinit nelze.

24. Soud dospěl při hodnocení znaleckého posudku k závěru, že je přesvědčivý, ve vztahu k zadání úplný, logicky zdůvodněný a v souladu s ostatními provedenými důkazy. Znalec vycházel z veškeré zdravotnické dokumentace, která byla v rozhodném období k dispozici. Pokud jde o závěr, který znalec učinil v písemném znaleckém posudku, soud zdůrazňuje, že ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. je znalecký posudek ústním důkazním prostředkem. Stěžejní je tedy to, jak je znalecký posudek prezentován bezprostředně před soudem, přičemž v případě, že se soudu jeví některé skutečnosti uvedené ve znaleckém posudku nejasnými, požádá znalce ve smyslu § 127 odst. 2 o. s. ř. o vysvětlení těchto nejasností, jak již uvedeno shora. Takto postupoval soud i v posuzovaném případě, neboť v nálezu znaleckého posudku znalec neuvedl žádnou zásadní skutečnost, kterou by zjistil ze zdravotnické dokumentace a jež by osvětlovala závěr o tom, že by zůstavitel nebyl schopen pořídit třetí závěť. Soud se tedy znalce při ústním jednání dotázal na to, o jaké zjištěné skutečnosti znalec tento závěr opírá, přičemž znalec dovysvětlil, že se jednalo spíše o jeho osobní pocit, tzv. tvrdá data k dispozici nejsou a závěr o mentální nezpůsobilosti zůstavitele k [datum] z jeho zdravotnické dokumentace nevyplývá. Znalec tedy setrval na shodných odborných zjištěních jako v písemném znaleckém posudku a pouze upřesnil svůj závěr o tom, že ke dni [datum] nelze z dokumentace zůstavitele uzavřít, že trpěl duševní poruchou; ostatně tento závěr nebyl ani v písemném znaleckém posudku jednoznačný (jak sám znalec upozornil), čímž odstranil nejasnosti mezi nálezem a závěrem znaleckého posudku. Tímto se stal znalecký posudek zcela logickým, přesvědčivým a lze také uvést, že zapadl do rámce ostatních provedených listinných a svědeckých důkazů, s nimiž je v souladu. Procesní podmínky pro jeho revizi tedy nebyly splněny.

25. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem žalované 2), neboť výslech účastníka řízení je krajním důkazním prostředkem, uplatňujícím se v situaci, kdy dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, což v daném případě dáno není, a současně nejsou splněny ani předpoklady pro jeho provedení, neboť žalovaná 2) nevyslovila s výslechem souhlas. Dále soud zamítl návrh žalované 2) na provedení důkazu prohlášením [jméno] [příjmení], protože byl navržen až po zákonné koncentraci řízení a nadto by ani při jeho provedení skutkový stav v návaznosti na další provedené dokazování nemohl doznat změn. Soud zamítl rovněž návrh žalované 3) na doplnění dokazování výslechem praktického lékaře zůstavitele [jméno] [příjmení], neboť jej shledal v dané věci a kontextu ostatních provedených důkazů nadbytečným.

26. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že zůstavitel byl manželem matky žalobce. Dne [datum] pořídil zůstavitel notářským zápisem první závěť, kterou veškerý svůj majetek odkázal žalobci, jako náhradní dědice ustanovil žalobcovy potomky a zřídil žalovanému 1) užívací právo k části nemovitostí na adrese [adresa]) a opět zřídil žalovanému 1) shora uvedené užívací právo. V roce 2015 byl zůstavitel hospitalizován pro infekční onemocnění a související obtíže v nemocnici v [obec]. V prosinci 2015 byl zůstavitel z nemocnice v [obec] propuštěn a předán do péče žalované 3), u níž došlo k částečnému zlepšení jeho zdravotního stavu. V té době zůstavitel obdržel naslouchátko, které mu umožňovalo snadnější komunikaci s okolím, často sledoval televizi, četl noviny a komunikoval například o politice. Dokonce učinil právní jednání, jehož podstatou bylo přenechání plodů a užitků věci za úplatu. Žalobce jej u žalované 3) od propuštění z nemocnice nenavštívil. Dne [datum] zůstavitel pořídil třetí závěť, kterou svůj majetek zůstavil žalované 3). K sepisu třetí závěti došlo v pečovatelském domě tak, že notářka nejdříve přijela s připravenou závětí ve prospěch všech zůstavitelových sourozenců, zůstavitel však rozhodl, že veškerý majetek zanechá žalované 3), a proto notářka musela notářský zápis přepracovat a zůstavitele navštívit s novým zněním. Zůstavitel si od svého lékaře opatřil lékařský poukaz potvrzující, že byl ke dni [datum] zcela orientován. V řízení nebylo zjištěno, že by zůstavitel trpěl ke dni [datum] (a potažmo ke dni [datum]) duševní poruchou či jiným onemocněním, které by mělo vliv na jeho schopnosti ovládací a rozpoznávací a vylučovalo by jeho způsobilost platně pořídit pro případ smrti závětí.

27. Podle § 168 z. ř. s. soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.

28. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

29. Dále soud při právním posouzení věci vycházel z o. z. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

30. Podle § 1494 odst. 1 věty první o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

31. Podle § 1575 odst. 2 o. z. se závěť zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti, a to dle § 1576 o. z. v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

32. Podle § 1537 o. z. může zůstavitel projevit poslední vůli ve veřejné listině.

33. Podle § 1538 o. z. kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

34. Podle § 567 část před středníkem o. z. veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon 35. Podle § 568 odst. 2 o. z. zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

36. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

37. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

38. Podle § 581 věty druhé o. z. je neplatné právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

39. Na základě shora citované právní úpravy soud posuzoval, zda zůstavitel v době pořízení závětí trpěl duševní poruchou, která by ovlivňovala jeho schopnosti ovládací a rozpoznávací a vylučovala tak jeho způsobilost platně pořídit pro případ smrti závětí (jiným slovy bylo stěžejní posoudit předběžnou otázku ohledně platnosti závětí). Logicky tedy nejprve posuzoval platnost třetí závěti, kterou zůstavitel pořídil jako poslední a jež rušila závěti předchozí. Soud přitom vycházel ze základních tezí dle § 574 o. z. (tj. že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné) a dle § 4 odst. o. z. (tj. že každá osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat). Uvedené teze se promítají i do skutkové domněnky, podle níž odpovídá obecným empirickým poznatkům, že lidé jsou zpravidla svéprávní. Nevyvolává-li jejich chování pochybnosti, není důvod, proč je za svéprávné nepovažovat. Skutková domněnka má pak vliv na hodnocení důkazů (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, Komentář k § 4). Pro zpochybnění platnosti třetí (a druhé) závěti bylo tedy třeba, vzhledem k závažnosti důsledků zneplatnění, jakožto zásahu do svobodné poslední vůle zůstavitele, v řízení prokázat, a to s jistotou či ve stupni téměř hraničícím s jistotou, že zůstavitel neměl zachované schopnosti ovládací a rozpoznávací ve vztahu k danému charakteru právního jednání (pořízení závěti). Pokud žádná porucha zjištěna není, je nutné vycházet z duševního zdraví zůstavitele, což je jediná logická a přijatelná hypotéza. Je tak v duchu judikatury nutné vycházet z bezpečného zjištění, že účastník právního jednání nedokázal posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout a že je tedy vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě pravděpodobnosti či za skutkových okolností, které neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr. Tyto závěry Nejvyšší soud ve své judikatuře připomíná opakovaně a jeho judikatura je v tomto smyslu ustálená (srov. např. [příjmení] stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, IV., ročník 1970, str. 456 či rozsudek ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1556/2013). Lze tedy shrnout, že se v řízení neprokazuje zdraví zůstavitele, nýbrž se prokazuje duševní choroba zůstavitele. Zpochybnění jeho zdraví je tak zcela nedostačující. Nelze-li na podkladě provedeného dokazování dospět k jednoznačnému závěru o jeho nezpůsobilosti, je třeba jej považovat za způsobilého a závěť za platnou. Nelze též odhlédnout od toho, že závěti byly v projednávané věci pořízeny veřejnými listinami (notářskými zápisy) a zakládají proto plný důkaz o takovém projevu vůle, není-li jasně prokázán opak. Významný je rovněž fakt, že závěť patří společně například s kupní a darovací smlouvou mezi zcela elementární právní jednání, pro jejichž učinění není třeba zvláštních znalostí a široká veřejnost obecně chápe jejich podstatu i bez potřeby jakýchkoliv právních znalostí. Závěť je totiž svým obsahem toliko prohlášením o tom, že si zůstavitel přeje, aby určitá osoba po něm po smrti měla jeho majetek.

40. Uvedenými úvahami se soud řídil při vedení dokazování a hodnocení důkazů. Stěžejním důkazem byl znalecký posudek, vycházející ze zdravotnické dokumentace zůstavitele, a výpovědi svědků. Z dokazování pak jasně vyplynulo, že ve zdravotnické dokumentaci ani v chování zůstavitele nebyly shledány žádné známky jednoznačně svědčící o jeho nezpůsobilosti platně pořídit třetí (ani druhou) závětí; uvedené přitom korespondovalo též s ostatními listinnými důkazy (s lékařským poukazem ze dne [datum] a z listin Úřadu práce ČR). V podrobnostech soud odkazuje na skutkovou část tohoto rozsudku. Třetí i druhá závěť jsou proto platnými právními jednáními, a proto soud žalobu výroky I. a II. zamítl.

41. Pro úplnost soud dodává, že dospěl-li znalec k závěru, že v podkladech, jež měl pro vypracování znaleckého posudku k dispozici, není obsažen žádný fakt, který by svědčil o tom, že zůstavitel neměl v době pořízení třetí a druhé závěti zachovanou schopnost ovládací a rozpoznávací ve vztahu k těmto právním jednáním, neznamená to, že by znalec nebyl schopen učinit žádný závěr, jak argumentoval žalobce. Závěr znalce naopak odpovídá shora uvedené skutkové (a současně i právní) domněnce, tj. nelze-li prokázat opak (ve zdravotnické dokumentaci není žádná informace svědčící ve prospěch nezpůsobilosti zůstavitele), je třeba vycházet toho, že zůstavitel byl způsobilý platně pořídit třetí (a potažmo i druhou) závětí. Právě na tyto případy domněnky cílí. Opačný výklad a přístup by byl v rozporu s principy fungování soukromého práva jako takového, neboť jediným přijatelným východiskem a jedinou logickou zásadou nutně musí být platnost právního jednání a dostatečná duševní kapacita jednajícího. Teprve podaří-li se v řízení spolehlivě vyvrátit tuto premisu duševního zdraví a platnosti jednání, lze uvažovat o závěru opačném, a sice že jednání trpí vadami, které jej činí neplatným. V případě, kdy jde o posouzení platnosti právního jednání učiněného osobou, která vyjádřila svou poslední vůli a nemůže ji již nijak bránit, je nutné daný princip aplikovat o to důsledněji. Zneplatnění závěti zemřelého státní mocí (soudem), který projevil své přání ohledně svého majetku, by tudíž v demokratickém právním státě, který plně respektuje autonomii vůle a vlastnické právo jednotlivců, mělo být nejzazším prostředkem tam, kde není prostor pro jinou úvahu. O takový případ se však v posuzované věci s přihlédnutím k výsledkům dokazování (srov. body [číslo] násl. výše) bezpochyby nejednalo.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným 2) a 3), které byly ve vztahu k žalobci procesně úspěšné. Soud s ohledem na osvobození žalobce od soudních poplatků zvážil aplikaci výjimečného institutu nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř., dospěl však k závěru, že zde předvídané důvody zvláštního zřetele hodné pro daný postup splněny nejsou. Aplikace dotčeného ustanovení předpokládá zohlednění všech rozhodujících skutečností na obou stranách sporu. Po takovém uvážení přitom soud – zejména s přihlédnutím k situaci žalovaných – dospěl k závěru, že použitím dotčeného institutu by došlo k jejich neodůvodněnému poškození. Soud reflektuje zdravotní omezení žalobce a důvody, pro něž byl od soudních poplatků osvobozen, považuje ovšem za nepřípustné, aby byla tato jeho situace kompenzována povinností žalované 3) (starobní důchodkyně) a žalované 2) hradit si vlastní náklady řízení v situaci, kdy důvodně brání svá práva. Aplikace § 150 o.s.ř. mezi fyzickými osobami by dle přesvědčení tohoto soudu měla být omezena pouze na zcela mimořádné případy, kdy lze shledat určitým způsobem spravedlivé a akceptovatelné, aby si účastník, který důvodně bránil svá práva, nesl své náklady sám. Žádné takové důvody na straně žalované ovšem shledány nebyly: případná aplikace § 150 o.s.ř. by tedy nutně postrádala náležité odůvodnění.

43. Žalobce je tak povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která sestává z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání konaném dne [datum] v rozsahu přesahujícím 2 hodiny a na ústním jednání konaném dne [datum]) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Žalované 2) dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalované 2) plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované 2) v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované 2) dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud dodává, že žalované 2) nepřiznal odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění vyjádření ze dne [datum], neboť tento úkon nepovažoval za účelný. Žalovaná 2) mohla skutečnosti uvedené v daném vyjádření sdělit již ve svém vyjádření ze dne [datum], za nějž soud odměnu žalované 2) přiznal.

44. Žalobce je dále povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která sestává z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5. a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) (převzetí a příprava právního zastoupení, další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání konaném dne [datum] v rozsahu přesahujícím 2 hodiny, na ústním jednání konaném dne [datum] a na ústním jednání konaném dne [datum] v rozsahu přesahujícím 2 hodiny) advokátního tarifu, přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 8 úkonů ve výši [částka] za každý úkon dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Žalované 3) dále náleží náhrada za 21% daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalované 3) plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované 3) v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované 2) dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalované odměnu za úkon právní služby spočívající ve studiu spisu dne [datum], neboť má za to, že obsahově je tato činnost zahrnuta v úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tedy v převzetí a přípravě právního zastoupení (další porada s klientem po převzetí zastoupení a studiu spisu před sepisem a vyjádření a prvním jednání ve věci je naproti tomu samostatným účelným úkonem, za nějž odměna byla přiznána, jak uvedeno výše).

45. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě by přicházela v úvahu náhrada nákladů řízení placených státem v podobě znalečného. Procesně neúspěšný žalobce je však osvobozen od soudních poplatků, a proto soud České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

46. Soud do písemného vyhotovení rozsudku doplnil výrok VI., kterým rozhodl, že žalovaný 1) nemá v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Doplnění soud provedl dle § 166 odst. 1 o. s. ř. z moci úřední, neboť o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 3) opomněl rozhodnout při ústním jednání, při němž byl rozsudek vyhlášen.