11 C 39/2021-43

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 370 622 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 370 622 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 370 622 Kč jako náhrady škody z titulu nezákonně nařízených exekucí.

2. Žalobce uvedl, že škoda ve výši 255 324 Kč byla způsobena [název soudu] (správně: [obec]) (dále jen„ OS [obec]“), který dne [datum rozhodnutí] nařídil pod sp. zn. [spisová značka] exekuci na majetek povinného pana [jméno] [příjmení] bez pravomocného exekučního titulu. Provedením exekuce byl pověřen exekutor JUDr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Brno (dále jen„ Exekutor“). Exekuce byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a byla na návrh povinného zastavena usnesením OS [obec] dne [datum].

3. Škoda ve výši 115 298 Kč byla způsobena [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“), který dne [datum rozhodnutí] nařídil pod sp. zn. [spisová značka] exekuci na majetek povinného pana [jméno] [příjmení] bez pravomocného exekučního titulu. Provedením exekuce byl pověřen Exekutor. Exekuce byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a byla na návrh povinného zastavena usnesením OS [obec] dne [datum].

4. Exekuční soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá, zda exekuční titul – rozhodčí nález, jehož výkon je navrhován, byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Návrh na nařízení exekuce na základě nicotného rozhodčího nálezu měl být soudem zamítnut. V otázce posuzování rozhodčí smlouvy, potažmo rozhodčí doložky, došlo ke změně rozhodovací praxe soudů již v roce 2011 usnesením Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Od vydání tohoto usnesení, k němuž došlo dne [datum], si všechny subjekty musely být vědomy, že rozhodčí doložky nenaplňující vymezené podmínky jsou neplatné, a proto nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Exekuční soudy si v obou případech musely být již od [datum] vědomy skutečnosti, že rozhodčí doložky jsou neplatné a exekuce neměly a nemohly vůbec nařizovat. Nelze ani uvažovat o jakémkoli vymoženém plnění podle zákonných ustanovení o exekuci. S úmyslem poškodit povinné jednal i Exekutor, který v obou případech požádal soud o pověření k vedení exekuce na základě nicotných exekučních titulů, ačkoli si také musel být vědom judikatury NSČR. Během vedení nezákonných exekucí bylo na povinných vymoženo (nejedná se o vymožení podle zákonných ustanovení o exekuci – exekuce neměla být vůbec vedena a povinní neměli žádnou povinnost) celkem 370 622 Kč. Pohledávky byly postoupeny originálními věřiteli na [jméno] [příjmení] a následně na žalobce.

5. Žalobce uplatnil u žalovaného nároky na náhradu škody, která byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v uvedených dvou exekučních řízeních, žalovaný však vydal k žádosti zamítavé stanovisko. V odůvodnění byly uvedeny nesprávné důvody týkající se sjednocení judikatury NSČR o posuzování rozhodčích doložek a doby, od které si soudy musely být vědomy neplatnosti exekučních titulů. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal zaplacení částky 370 622 Kč.

6. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne [datum] (žádostí ze dne [datum]) nárok na náhradu škody ve výši 255 324 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] a dne [datum rozhodnutí] (žádostí ze dne [datum]) nárok na náhradu škody ve výši 115 928 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. K projednání žádostí došlo dne [datum] a žalovaný uvedl, že není příslušný k náhradě škody, neboť stát nedopovídá za činnost rozhodců, a současně nelze v daném případě shledat nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. K věci samé žalovaný uvedl, že podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], byla usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nařízena exekuce na majetek [příjmení] [příjmení]. Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla tato exekuce zastavena, kdy důvodem pro zastavení exekuce byla nicotnost exekučního titulu. Podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nařízena exekuce na majetek J. [příjmení]. Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla exekuce zastavena, kdy důvodem pro zastavení exekuce byla nicotnost exekučního titulu. Žádané náhrady škody nejsou v příčinné souvislosti s rozhodováním a činností exekučních soudů, ale škody vznikly v souvislosti s rozhodováním rozhodců. Stát neodpovídá za činnost rozhodců, a proto žalovaný není příslušný k náhradě žádané škody. Dále žalovaný uvedl, že do doby, než došlo k zásadní změně judikatury NSČR (usnesení NSČR ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012), byla soudní praxe jednotná v tom, že otázka platnosti rozhodčí doložky je otázkou věcné správnosti exekučního titulu, kterou nelze v exekučním řízení přezkoumávat. Rozhodčí nálezy, vydané na základě rozhodčí doložky stejného typu jako v projednávané věci, byly považovány za věcně správné a vykonatelné. Obrana povinného mohla být úspěšná pouze na základě podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu (viz např. usnesení NSČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, a další). V daných případech došlo k nařízení exekuce již ve dnech [datum] a [datum], tedy ještě v době před vydáním usnesení NSČR ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, tudíž šlo o standardní postup, který v té době soudy uplatňovaly, a v postupu soudu tedy nemůže být shledáván nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Ve vztahu k nároku z exekučního řízení u OS [obec] žalovaný současně vznesl námitku promlčení dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť k zastavení exekuce došlo dne [datum] a žaloba byla ke zdejšímu soudu doručena až dne [datum].

7. Žalobce v reakci na obranu žalovaného doplnil, že to byl vždy příslušný exekuční soud, kdo exekuci v její první fázi nařídil, resp. povolil, a následně tak umožnil její faktické provedení. Soudy tedy povolily většinu exekucí po datu [datum], tedy v době, kdy již existovalo usnesení NSČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které je považováno za rozhodný okamžik pro dovození sjednocení přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek. Tím prakticky legalizovaly dle Ústavního soudu protiprávní postup (zneužití práva) ze strany poskytovatelů úvěrů. Stejné soudy, které exekuce nařídily, či povolily, je nyní za stejného zákonného i judikaturního stavu zastavují a negativní důsledky přenášejí na ty, kteří ovšem současný stav nezavinili. V právním státu vždy platí zásada„ iura novit curia“, která znamená, že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Soud je povolán k tomu, aby právo vykládal, a proto musí při svém rozhodování právo nejen znát, ale věc právně zhodnotit sám. V tomto ohledu nepřipouští žádné pochybnosti ani ustálená judikatura NSČR, z níž je možno vyvodit, že žádná ze stran sporu není povinna provádět kvalifikaci svého nároku nebo námitek, když toto právní posouzení přísluší soudu v souladu se zásadou„ iura novit curia“. Je tedy zcela jasné, že pokud věřitel požádal o nařízení exekuce na základě rozhodčího nálezu, bylo výlučně povinností soudu prověřit, zda je rozhodčí doložka platná a zda je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem. Pokud tedy soud exekuci nařídil po [datum] (v řízení zahájených do [datum]), resp. povolil (v řízení zahájených od [datum]), odpovídá za případnou nezákonnost vedené exekuce stát. To samozřejmě i pro případ, že v budoucnu dojde ke změně judikatury. Žalovaný si je plně vědom, že rozhodným okamžikem (ohledně neplatnosti rozhodčích doložek) není jím uváděné datum [datum], kdy bylo vydáno usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012. Ze zmíněného usnesení NSČR skutečně vyplývá, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Rozhodným okamžikem pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek je okamžik vydání usnesení ve věci sp. zn. [spisová značka] a pozdější usnesení pouze rozvádí dopady dřívějších závěrů na exekuční řízení. Obecné soudy (exekutor) si musely být již od [datum] vědomy skutečnosti, že rozhodčí doložky jsou neplatné, a proto nikdy nemohly založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu. Nelze snad ani uvažovat o tom, že by tyto skutečnosti nebyly známy žalovanému - Ministerstvu spravedlnosti ČR - ani obecným soudům, nebo exekutorům. Pokud tedy byla exekuce nařízena a několik let realizována, musí za tento stav převzít odpovědnost stát. Vydal-li exekuční soud usnesení o nařízení resp. pověření k vedení exekuce, není možné tento dokument opomíjet a považovat ho za jakýsi bezcenný„ cár papíru“, jak je tomu u rozhodčích nálezů. Proti povinným tak bylo vedeno exekuční řízení, ačkoliv si exekuční soudy byly a být musely plně vědomy toho, že nařizují exekuci bez pravomocného, absolutně neplatného exekučního titulu. Soudy nižší instance měly protiprávní exekuce, které nařídily do [datum] (na základě neplatných exekučních titulů) zastavit. Podobné návrhy měly soudy, po [datum] z moci úřední, zamítat. Pokud tak neučinily, a naopak exekuce po [datum] nařídily, lze se domnívat, že tak činily s úmyslem poškodit povinné. U protiprávních exekucí nařízených do [datum] by přitom stačilo, pokud by do prověření protiprávnosti těchto exekucí byly všechny tyto exekuce (rozhodčí doložky, nálezy) z moci úřední, odloženy. Pak by nemohlo docházet k tomu, že i po datu [datum] exekutoři vydávali vědomě a v rozporu se zákonem různé exekuční příkazy a prováděli nezákonné dražby. Při zkoumání, zda exekuční titul netrpí zásadními vadami, není relevantní, zda a jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. Použití ustanovení § 268 odst. 1. písm. h) o. s. ř., tedy i zastavení řízení z důvodu zásadních vad exekučního titulu, není podmíněno ani vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení. Obecné soudy pochybily již tím, že se vůbec nezabývaly otázkou, zda exekuční titul nevykazuje zásadní vady. Nabytím právní moci usnesení o zastavení exekuce je vymožené plnění identifikováno jako bezdůvodné obohacení. Zastavením exekuce zanikly exekuční příkazy vydané v průběhu vedení protiprávní exekuce (exekuce nikdy neexistovala a v neexistující exekuci nemohlo být vymoženo neexistující plnění). Škoda byla způsobena úmyslně.

8. Dále pak žalobce doplnil, že plnění v nezákonné exekuci bylo vymáháno na základě soudem nařízené exekuce bez platného exekučního titulu a následně Exekutorem vydávaných neplatných exekučních příkazů, přičemž v jednání soudu a Exekutora lze spatřovat úmysl, neboť od samého začátku věděli, že svým jednáním mohou způsobit škodu a také ji způsobit chtěli. Jsou-li splněny předpoklady vzniku obou nároků, bezdůvodného obohacení a způsobení škody, je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně od obou (všech), s tím, že se mu může dostat pouze té částky, o kterou přišel. V rozsahu plnění jednoho povinného subjektu zaniká nárok věřitele i vůči druhému povinnému. Případná existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od subjektu, který naplnil předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného. Pro opodstatněnost nároku žalobce přitom není rozhodující, zda a jak se v případě povinnosti nahradit škodu vypořádá škůdce s osobou, která získala hodnotu (její část) odpovídající způsobené škodě. Škůdci odpovídají za odvedení peněz do dispozice třetího subjektu, kterému tím vzniklo bezdůvodné obohacení plněním z nezákonné exekuce. Obecně není vyloučeno, aby to, co je z pohledu věřitele vůči škůdci škodou, bylo z jeho pohledu vůči obohacenému bezdůvodným obohacením, věřitel může vystupovat v roli poškozeného i v roli ochuzeného. Jestliže věřiteli vznikne nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku škůdcova jednání, není tím vyloučeno, aby mu vzniklo také právo na vydání bezdůvodného obohacení, které získala jiná osoba na jeho úkor právě díky jednání škůdce. Uplatněním jednoho není podmíněno uplatnění druhého z těchto dvou nároků. Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství (úroky) a práva s ní spojená (právo na náhradu škody), včetně jejího zajištění. Ze smluv o postoupení pohledávek je patrné, že se jedná o pohledávky bezdůvodného obohacení třetích osob, které se jim dostalo v průběhu nezákonné exekuce. Za oba škůdce (dlužníky) je odpovědný žalovaný z titulu náhrady škody. Žaloba byla podána po právu a postupník je legitimní k podání této žaloby.

9. Žalovaný následně svou obranu rozšířil a namítl nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce, když z předložených smluv o postoupení pohledávky sice vyplývá, že jimi byly postupovány pohledávky [příjmení] [příjmení] a J. [příjmení] na [anonymizováno]. [příjmení] a z [anonymizováno]. [příjmení] na žalobce, nejednalo se však o pohledávky na náhradu škody za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení, ale o pohledávky za oprávněným v předmětných exekučních řízeních. Dále žalovaný poukázal na zásadu subsidiarity odpovědnosti státu. Odkázal přitom na rozhodnutí NSČR sp. zn. 30 Cdo 454/2013, v němž NSČR uvedl, že odpovědnost státu nastupuje subsidiárně, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněna pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Pokud tedy původní povinní, resp. žalobce, neuplatnili vůči původnímu oprávněnému v předmětných exekucích nárok na vydání vymoženého plnění, nemohou se téhož plnění domáhat po žalovaném z titulu náhrady škody. Dále v tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 1347/2019.

10. K tomu žalobce doplnil, že byly uzavřeny i smlouvy o postoupení pohledávek na náhradu škody. Smlouvy byly uzavřeny ústně, když zákon písemnou formu nevyžaduje. Za [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] tyto smlouvy uzavřel [anonymizováno]. [příjmení] jako jejich zmocněnec, a to na základě plných mocí, které jsou založeny v dotčených exekučních spisech a jsou stále platné. Smlouvy byly uzavřeny dne [datum], jednalo se o postoupení bezúplatné. K namítané subsidiaritě odpovědnosti státu žalobce zopakoval již dříve uvedenou argumentaci o možnosti uplatňovat nároky na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody nezávisle na sobě či oba současně a výslovně pak potvrdil, že vůči původnímu oprávněnému z předmětných exekucí nároky uplatněny nebyly, žalobce se rozhodl pro uplatnění nároků na náhradu škody.

11. K předchozímu pak žalovaný ještě namítl, že plné moci, na základě kterých měl [anonymizováno]. [příjmení] uzavřít za [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] smlouvy o postoupení pohledávek za žalovaným, jsou plnými mocemi procesními, udělenými pro exekuční řízení, a neopravňovaly k činění úkonů v souvislosti s postupováním pohledávek.

12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

13. Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] v [obec] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], nařízena exekuce na majetek povinného [příjmení] [příjmení] k uspokojení v usnesení vymezených pohledávek oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Provedením exekuce byl pověřen Exekutor. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal povinný návrh na odklad a následné zastavení exekuce z důvodu neexistence vykonatelného exekučního titulu, když vykonávaný rozhodčí nález byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky. Návrh za povinného podal [anonymizováno]. [příjmení], který tak činil na základě plné moci ze dne [datum], kterou jej [příjmení] [příjmení] zmocnil,„ aby mě zastupoval v exekučním řízení, vedeném Exekutorským úřadem Brno – město, soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] č.j. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j: [číslo jednací], činil mým jménem potřebné úkony, včetně písemných, podával návrhy a žádosti, přijímal doručované písemnosti, přijímal plnění nároků, jejich přijetí potvrzoval a případné neplněné nároky vymáhal.“ [příjmení] moc byla udělena do úplného zastavení a vyrovnání exekuce. V podání došlém OS [obec] dne [datum] povinný navrhl, aby soud vedle zastavení exekuce a rozhodnutí o náhradě nákladů Exekutora rozhodl též o povinnosti Exekutora vrátit povinnému na nákladech exekuce částku 48 799 Kč a o povinnosti oprávněného vrátit povinnému na nákladech exekuce částku 43 228 Kč. Usnesením ze dne [datum] rozhodl OS [obec] o zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu jejího nařízení na základě nezpůsobilého exekučního titulu, když rozhodce neměl pravomoc pro vydání vykonávaného rozhodčího nálezu, o náhradě nákladů řízení mezi oprávněným a povinným a o povinnosti oprávněno (nyní pod názvem [příjmení] [anonymizována dvě slova].) zaplatit Exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč. Návrhy na uložení povinnosti Exekutorovi a oprávněnému vrátit povinnému požadované částky na nákladech exekuce byly zamítnuty, když o takových návrzích nebylo možné v exekučním řízení rozhodovat. Soud současně konstatoval, že není vyloučena možnost případných sporů po skončení exekučního řízení, které však musí řešit obecné soudy. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

14. V exekuci vedené Exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] bylo z vymoženého plnění vyplaceno oprávněnému 255 324,78 Kč, Exekutorovi 40 934 Kč a třetím osobám 8 433,22 Kč (zjištěno z přehledu plateb ve spisu Exekutora sp. zn. [spisová značka]).

15. Písemnou smlouvou ze dne [datum] postoupil [příjmení] [příjmení] [jméno]. [příjmení] pohledávku vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova] ve výši 255 324,78 Kč z titulu bezdůvodného obohacení zastavené nezákonné exekuce ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Pohledávka byla postoupena bezúplatně spolu s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

16. Písemnou smlouvou ze dne [datum] postoupil [anonymizováno]. [příjmení] žalobci pohledávku vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova] ve výši 255 324 Kč z titulu úmyslného bezdůvodného obohacení zastavené nezákonné exekuce č. j. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] (plnění vymožené exekutorem na povinném v nezákonné exekuci). Pohledávka byla postoupena bezúplatně spolu s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

17. Podáním ze dne [datum], došlým žalovanému dne [datum], uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 255 324 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne [datum], ve kterém z důvodu následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněný nárok odmítl (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

18. Usnesením OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], nařízena exekuce na majetek povinného [příjmení]. [příjmení] k uspokojení v usnesení vymezených pohledávek oprávněného [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Provedením exekuce byl pověřen Exekutor. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal povinný návrh na odklad a následné zastavení exekuce z důvodu neexistence vykonatelného exekučního titulu, když vykonávaný rozhodčí nález byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky. Návrh za povinného podal [anonymizováno]. [příjmení], který tak činil na základě plné moci ze dne [datum], kterou jej J. [příjmení] zmocnil,„ aby mě zastupoval v exekučním řízení, vedeném [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] č.j. [spisová značka], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j: [číslo jednací]: činil mým jménem veškeré úkony, včetně písemných, podával návrhy a žádosti, přijímal veškeré doručované písemnosti, přijímal plnění nároků, jejich přijetí potvrzoval a případné neplněné nároky vymáhal.“ [příjmení] moc byla udělena do úplného zastavení a vyrovnání exekuce. Usnesením ze dne [datum] rozhodl OS [obec] o zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu jejího nařízení na základě nezpůsobilého exekučního titulu, když rozhodce neměl pravomoc pro vydání vykonávaného rozhodčího nálezu, o náhradě nákladů řízení mezi oprávněným a povinným a o povinnosti oprávněno (nyní pod názvem [příjmení] [anonymizována dvě slova].) zaplatit Exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

19. V exekuci vedené Exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] bylo z vymoženého plnění vyplaceno oprávněnému 115 298 Kč a povinnému 42 585 Kč (zjištěno z přehledu plateb ve spisu Exekutora sp. zn. [spisová značka]).

20. Písemnou smlouvou ze dne [datum] postoupil J. [příjmení] [jméno]. [příjmení] pohledávku vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova] ve výši 115 298 Kč z titulu bezdůvodného obohacení zastavené nezákonné exekuce ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Pohledávka byla postoupena bezúplatně spolu s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

21. Písemnou smlouvou ze dne [datum] postoupil [anonymizováno]. [příjmení] žalobci pohledávku vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova] ve výši 115 298 Kč z titulu úmyslného bezdůvodného obohacení zastavené nezákonné exekuce [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] (plnění vymožené exekutorem na povinném v nezákonné exekuci). Pohledávka byla postoupena bezúplatně spolu s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]).

22. Podáním ze dne [datum], došlým žalovanému dne [datum], uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 115 928 Kč z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu v exekučním řízení vedeném u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne [datum], ve kterém z důvodu následně uvedených ve vyjádření k žalobě (vyjma námitky promlčení) uplatněný nárok odmítl (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

27. Domáhat se úspěšně nároku v soudním řízení může pouze ten, komu svědčí aktivní věcná legitimace, tj. ten, kdo je nositelem hmotněprávního nároku na požadované plnění. Z provedeného dokazování přitom nebylo prokázáno, že by takovou osobou měl být žalobce.

28. Požadované plnění má představovat náhradu škody, která měla vzniknout [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], tj. nikoliv žalobci, tím, že na nich byly předmětné částky vymoženy v nezákonně vedených exekucích. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dnů [datum] a [datum] byly sice postupně (přes [anonymizováno]. [příjmení]) žalobci postoupeny pohledávky [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], jednalo se však o pohledávky za oprávněným v předmětných exekucích, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], na vydání v exekucích nezákonně vymoženého plnění, tj. pohledávky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv o pohledávky za žalovaným z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která je předmětem tohoto řízení. Žalobci lze sice přisvědčit že dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (a to, i když to není ve smlouvě výslovně ujednáno), takovým příslušenstvím či právem spojeným s pohledávkou na vydání bezdůvodného obohacení však není pohledávka ze zcela jiného titulu za zcela jiným subjektem, tj. pohledávka z titulu náhrady škody za žalovaným.

29. Soud tedy uzavřel, že pohledávky na náhradu škody za žalovaným nebyly uvedenými smlouvami žalobci postoupeny, a žalobci tak nesvědčí aktivní věcná legitimace k jejich uplatňování v soudním řízení.

30. Bylo-li pak v řízení tvrzeno, že pohledávky za žalovaným měly být žalobci postoupeny jinými smlouvami, ústně uzavřenými dne [datum], má soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že takové smlouvy (byly-li vůbec uzavřeny, čímž se soud pro nadbytečnost nezabýval) nemohly být uzavřeny platně, když na straně [anonymizováno]. [příjmení] absentovalo zmocnění uzavřít smlouvy za postupitele. Odkazované plné moci, založené v exekučních spisem OS [obec] a OS [obec], jsou plnými mocemi procesními a zmocňují [anonymizováno]. [příjmení] k zastupování [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] v předmětných exekučních řízeních a činění úkonů s tím souvisejících, nikoliv však k činění hmotněprávního jednání v podobě uzavírání smluv o postoupení pohledávek.

31. Již z uvedených důvodů by tak měla být žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

32. Nebyl-li by závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce správný, byl by tu důvod pro zamítnutí žaloby, byť pouze pro předčasnost (tzv. pro tentokrát), a to na základě subsidiarity odpovědnosti státu, tj. principu státu jako posledního dlužníka. Soudní judikatura je dlouhodobě ustálena v závěru, že odpovědnost státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu nastupuje až tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči svému dlužníkovi. Vedle rozhodnutí, na která odkazoval již žalovaný, lze z celé řady dalších odkázat např. na rozsudek sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, ve kterém NSČR uvedl:„ Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dále připomíná, že dle jeho ustálené rozhodovací praxe odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci nastupuje subsidiárně až v případě, kdy poškozený nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, jenž je mu povinen plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 454/2013), a že nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí mající za následek nabytí bezdůvodného obohacení třetí osobou lze proti státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, nedosáhne-li poškozený uspokojení své pohledávky na vydání majetkového prospěchu vůči tomu, kdo jej získal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 693/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4004/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4418/2013).“ Má-li tedy k náhradě uplatňovaná škoda spočívat v tom, co bylo v předmětných exekucích neoprávněně vymoženo na povinných [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] a vyplaceno oprávněnému [příjmení] [anonymizována dvě slova]., mohla by odpovědnost žalovaného (při splnění všech dalších podmínek) nastupovat až tehdy, nedosáhl-li by žalobce uspokojení svých pohledávek (tj. vrácení vymoženého plnění) vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Žalobce však výslovně potvrdil, že nároky vůči [příjmení] [anonymizována dvě slova]. vůbec neuplatnil.

33. Konečně pak soud dodává, že případný nárok vycházející z řízení u OS [obec] by byl promlčen.

34. Dle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

35. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

36. V daném případě by zrušovacím rozhodnutím bylo usnesení o zastavení exekuce ze dne [datum] a promlčecí doba by plynula až od právní moci tohoto usnesení, neboť až tímto okamžikem nastaly účinky zrušení (případně) nezákonného rozhodnutí. Právní moci usnesení nabylo dne [datum]. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného až dne [datum], tj. až po marném uplynutí tříleté promlčecí doby dle § 32 odst. 1 OdpŠk. Nárok tedy byl promlčený již v době předběžného uplatnění, a nedošlo tak ani ke stavění běhu promlčecí doby dle § 35 odst. 1 OdpŠk. Promlčený pak byl nárok i v době jeho uplatnění u soudu dne [datum].

37. Jelikož se žalovaný v řízení promlčení dovolal, musela by být žaloba v rozsahu nároku vycházejícího z řízení u OS [obec], tj. do částky 115 298 Kč, zamítnuta, i kdyby zde nebyly shora uvedené další důvody.

38. Ze všech uvedených důvodů tak soud, aniž by se zabýval naplněním konkrétních podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu, podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení