11 C 41/2020-70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 76 534 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76 534 Kč, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 823,65 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 13. 5. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy a škody způsobených nezákonným rozhodnutím.

2. Žalobce uvedl, že se návrhem na úpravu styku ze dne [datum] podaným k Městskému soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) domáhal určení styku se svými nezletilými dětmi [jméno] (narozenou dne [datum]) a [jméno] (narozeným dne [datum]) tak, že kromě svátků a prázdnin se bude s nezl. [jméno] stýkat v [anonymizováno 6 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [anonymizováno 5 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizováno]. MS Brno rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum] tak, že vyjma [anonymizována tři slova] je žalobce oprávněn stýkat se s oběma nezletilými v [anonymizováno 6 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizováno]. Žalobce podal proti rozsudku MS Brno odvolání s tím, že svůj původní návrh na určení běžného týdenního styku rozšířil na oba nezletilé (tj. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). O odvolání rozhodl Krajský soud v [obec] (dále jen„ KS Brno“) rozsudkem ze dne [datum] tak, že rozsudek prvého stupně v zanedbatelném rozsahu změnil, jinak jej v podstatném rozsahu potvrdil. Žalobce tedy proti oběma uvedeným rozhodnutím podal ústavní stížnost. Na základě této stížnosti vydal Ústavní soud dne 27. 5. 2019 nález, kterým oba rozsudky zrušil, neboť konstatoval, že jimi byla porušena základní práva žalobce, konkrétně právo na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Rozsudky MS Brno a KS Brno tedy byly zrušeny jako nezákonné, resp. protiprávní. V důsledku vydání uvedených nezákonných rozhodnutí vznikla žalobci škoda a nemajetková újma.

3. Pokud jde o škodu, tato je představována náklady vynaloženými žalobcem na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Žalobce na právní zastoupení reálně vynaložil částku 6 776 Kč. Jedná se o smluvní časovou odměnu, která byla sjednána ve výši 2 500 Kč za každou započatou hodinu právní služby s připočtením jednoho režijního paušálu a DPH. Při vyúčtování uvedených nákladů dle advokátního tarifu, dle kterého se dle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. při odškodnění nákladů za právní zastoupení postupuje, by jejich výše činila 6 534 Kč. Pro složitost a časovou náročnost věci bylo uplatněno navýšení odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu na jeden a půl násobek.

4. Pokud pak jde o nemajetkovou újmu, žalobce zdůraznil v odkazovaném nálezu Ústavního soudu provedené konstatování zásahu do jeho základních práv. Právo na ochranu rodinného života a na výchovu dětí patří k základním právům člověka a představuje jeden ze základních stavebních kamenů práva na ochranu soukromí. Lze je tedy považovat za prvek osobní integrity zcela jedinečného významu. Při hodnocení vzniku nemajetkové újmy, hraje tudíž nejpodstatnější roli význam předmětu řízení pro žalobce. Žalobce nemohl jako otec dvou nezletilých dětí o své děti pečovat v rozsahu, který by odpovídal otcovské roli, a to v přímé příčinné souvislosti s vydáním výše specifikovaných nezákonných rozhodnutí (jimiž mu byla tato příležitost odňata). Ačkoliv se z důvodu péče o děti přestěhoval z [obec] zpět do [obec], nebyla mu dána možnost vídat je jinak, než pouze jednou za 14 dní, a žalobce tak neměl možnost rozvíjet v odpovídající míře svůj vztah s nimi, podílet se na běžném týdenním režimu, zažívat s dětmi radosti a starosti běžného života. Tuto situaci pak pociťuje jako újmu na svých právech. Žalobce zdůraznil, že byl od [datum] až do okamžiku vydání nálezu, resp. do doby podání žaloby (řízení před soudem dosud neskončilo), nucen respektovat rozsah styku de facto určený matkou, tedy takový rozsah styku s dětmi, který byl Ústavním soudem ve výše specifikovaném nálezu označen za odporující ústavně zaručeným právům žalobce. V přímém důsledku nezákonných rozhodnutí obecných soudů proto žalobce nemůže plnohodnotně budovat a rozvíjet svůj vztah s dětmi. Je tomu tak proto, že státní moc neposkytla ochranu jeho základním právům, jak bylo konkretizováno v odkazovaném nálezu Ústavního soudu. Po celou dobu opatrovnického řízení, na jehož konci stála zrušená rozhodnutí, a i po jeho skončení byl žalobce (a stále je) odkázán pouze na víkendový styk s dětmi. Nemůže proto s nimi prožívat plnohodnotný rodinný život, nemůže plně realizovat svoji rodičovskou roli. Vzájemný vztah dětí a žalobce je těmito skutečnostmi negativně poznamenán. Vzhledem k důležitosti běhu času v otázkách týkajících se péče o nezletilé, tak vznikla žalobci zcela zřejmá újma na jeho základních právech, konkrétně na právu na rodinný život, jež byla podrobně analyzována samotným Ústavním soudem. Na základě uvedených skutečností má žalobce za to, že odpovídající částkou přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy je v jeho případě 70 000 Kč.

5. Požadavek na náhradu uvedené škody a nemajetkové újmy žalobce uplatnil u žalovaného dne 5. 11. 2019, žalovaný však jeho žádost nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 76 564 Kč.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 5. 12. 2019 uplatnil předmětné nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 76 534 Kč. K projednání žádosti došlo dne 20. 5. 2020, žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, nicméně požadovaná náhrada škody a přiměřené zadostiučinění nebyly žalobci poskytnuty. K požadavku na náhradu škody žalovaný uvedl, že se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s podáním ústavní stížnosti, a proto nelze tyto náklady uplatnit v rámci náhrady škody. V tomto případě žalovaný uplatnil výjimku z odpovědnosti státu za náhradu škody. Žalobce mohl uplatnit náhradu nákladů vynaložených v rámci řízení dle § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, před Ústavním soudem, což žalobce neučinil. Z tohoto důvodu žalovaný nárok neuznává a náhradu žalobci nepřiznává (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2018, č. j. 25 Co 352/2017-73 nebo rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 3745/13). Pokud pak jde o nemajetkovou újmu, žalovaný uvedl, že tato musí být žalobcem dostatečně tvrzena s konkrétními následky, což žalovaný v tomto případě neshledává. Po zhodnocení dané věci tak žalovaný konstatoval, že v daném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvil. Toto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva se žalovanému jeví jako dostatečné.

7. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že nemohl úspěšně žádat o náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem po protistraně, a to z toho důvodu, že původní řízení bylo řízením tzv. nesporným podle zákona o zvláštních řízeních soudních, ve kterém se typicky náhrada nákladů nepřiznává. Žalobce tak má za to, že by se Ústavní soud tohoto principu rozhodování přidržel, i kdyby žalobce nárok vznesl. Dále se žalobce nedomnívá, že by vznik předmětných nákladů způsobila druhá strana dotčeného řízení, tj. matka, ale tyto náklady způsobil stát, proto je žalobce uplatnil jako náhradu škody vůči státu. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak žalobce nad rámec již uvedeného zdůraznil hledisko času a jeho plynutí. Děti rostou a žalobce v důsledku nezákonných rozhodnutí neměl možnost s nimi být tak, jak bylo po právu a bylo správné. Jednalo se o flagrantní porušení práva na rodinný život a mělo to velmi negativní důsledky do rodinných vztahů, které přetrvávají doteď, kdy vztahy mezi otcem a dětmi jsou ovlivňovány tím, co se v řízení stalo před 2, 3 lety. Žalobce pak doplnil, že po zrušení rozhodnutí Ústavním soudem byla v řízení vydána další tři rozhodnutí MS Brno, KS Brno a Ústavního soudu. Žalobce se v následném řízení domáhal střídavé péče k dětem, této se již nedomohl. Domohl se pouze rozšířeného styku. Žalobce je pak názoru, že kdyby původní rozhodnutí byla jiná, dopadlo by jinak i řízení o střídavé péči.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žalobce se návrhem došlým MS Brno dne [datum] domáhal úpravy styku se svými nezletilými dětmi svěřenými předchozím rozhodnutím soudu do péče matky, kdy styk nebyl soudně upraven a probíhal jen na základě dohody s matkou, což však moc nefungovalo. Žalobce navrhoval stanovit styk s nezl. [jméno] v [anonymizováno 6 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [anonymizováno 6 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizováno] a dále navrhoval speciální úpravu pro dobu prázdnin. Matka nesouhlasila s rozdílnou úpravou styku u jednotlivých dětí, zejména pak s úpravu styku s nezl. [jméno] během pracovního týdne. S rozsahem styku o víkendech a prázdninách matka souhlasila, když takto již dlouhodobě funguje, pouze s ohledem na zájmové aktivity dětí, které většinou vychází na [anonymizována dvě slova], navrhla stanovení styku na [anonymizována dvě slova]. Opatrovník dětí rovněž navrhoval upravit styk s oběma dětmi stejně [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Oba rodiče ve svých výpovědích uvedli, že styk v současnosti probíhá v podstatě tak, jak jej žalobce navrhoval stanovit ([anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [jméno]), žalobce však uváděl, že s matkou je komplikovanější dohoda. Žalobce se kvůli možnosti více se stýkat s dětmi přestěhoval z [obec] zpět do [obec], ideálně by měl zájem o střídavou péči, na té se však s matkou nejsou schopni domluvit. [příjmení] [jméno] měla na OSPOD prohlásit, že nemá k častějšímu styku se žalobcem výhrady, ale nechce, aby jí to narušovalo její volnočasové aktivity. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno]. Dále bylo v řízení konstatováno, že žalobce má ve své péči nejstarší společnou dceru účastníků [jméno], narozenou dne [datum] MS Brno rozsudkem ze dne [datum] rozhodl tak, že žalobce je oprávněn stýkat se s nelz. [jméno] a nezl. [jméno] v [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizováno], a dále upravil styk žalobce s dětmi na dobu prázdnin a svátků. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo. O úpravě„ běžného“ styku soud rozhodl, jak tento již v současné době probíhá dle dohody rodičů (byť tato dohoda nemá občas fungovat bez problémů), [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. Rozšíření styku s nezl. [jméno] již od [anonymizováno] nepovažoval soud za vhodné a v zájmu nezletilé, zohlednil přitom věk nezletilé, její záliby i její vyjádření. Nestanovení širšího styku soudním rozhodnutím však nebrání, aby se žalobce stýkal s nezletilou v širším rozsahu na základě dohody rodičů, k čemuž již v současnosti dle učiněných zjištění dochází ([anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova]). Konečně soud nesdílel názor žalobce, že by kvůli nižšímu věku nezl. [jméno] měl být jeho styk se žalobcem kratší než u nezl. [jméno], dle soudu není důvod, aby sourozenci měli odlišný režim styku s otcem (zjištěno z rozsudku MS Brno č. j. [číslo jednací]).

10. K odvolání žalobce rozhodl KS Brno rozsudkem ze dne [datum] tak, že drobně změnil úpravu styku v období [anonymizováno], jinak rozsudek MS Brno potvrdil. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 o. s. ř., § 23 z. ř. s. tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo. Žalobce v odvolání formuloval změnu svého původního návrhu na úpravu styku ([anonymizováno 16 slov] [role v řízení]) a poukázal na odpor matky, která mu brání podílet se na výchově dětí. Čas strávený s dětmi v pracovních dnech je podle žalobce podstatný pro vytváření vztahu dětí k němu, zavázal se respektovat kmenové aktivity dětí, některé kroužky však považuje za matkou účelově termínované. Soud prvého stupně podle žalobce svým nesprávným postupem při zjišťování názoru dětí těmto upřel právo byt slyšeny. Odvolací soud provedl osobní pohovor s nezl. [jméno], [anonymizováno 6 slov] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]. Pohovor s nezl. [jméno] se kvůli její nepřítomnosti nepodařilo realizovat, a však její stanovisko ke styku se žalobcem vyplývá ze zprávy OSPOD ze dne [datum] Odvolací soud pak považoval napadeným rozsudkem provedenou úpravu styku za dostatečnou a přiměřeně odrážející jak zájem obou nezletilých, tak i poměry ostatních účastníků. Soudem stanovený rozsah styku je dostatečně široký a umožňuje žalobci se náležitě podílet na výchově obou děti, když kromě pravidelného víkendového styku v [anonymizována tři slova] má možnost se s dětmi stýkat v období prázdnin a svátků, včetně rozsáhlého styku v době hlavních letních prázdnin, který v podstatě představuje [anonymizována tři slova]. Stejně jako soud prvého stupně neviděl odvolací soud důležitý důvod pro rozšíření styku [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizováno], a to především proto, že takto rozšířený styk by znamenal pro nezletilé děti větší zátěž, ať již v souvislosti s přípravou do školy, tak i s volnočasovými aktivitami (zjištěno z rozsudku KS Brno č. j. [číslo jednací]).

11. Žalobce, zastoupený advokátem JUDr. Ing. [anonymizováno], Ph.D., podal dne 20. 12. 2018 ústavní stížnost, kterou se domáhal konstatování zásahu do svých základních práv a zrušení rozsudků soudů obou stupňů. Napadeným rozsudkům žalobce vyčítal jednak nesprávné posouzení věci, když rozšířený styk byl bez dostatečných důvodů odmítnut jen s obecným odkazem na nejlepší zájem dítěte, jednak porušení práva na spravedlivý proces, když nebyl zjišťován buď vůbec (u nezl. [jméno]), anebo nedostatečně (u nezl. [jméno] - jen za přítomnosti matky, kdy je otázkou, zda nedošlo k ovlivnění) názor dětí na možnost rozšířeného styku (zjištěno z ústavní stížnosti).

12. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] konstatoval, že rozsudky MS Brno a KS Brno byla porušena základní práva žalobce na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a oba rozsudku proto zrušil. V odůvodnění nálezu Ústavní soud mj. uvedl:„ Souhrnně Ústavní soud konstatuje, že v posuzovaném případě se obecné soudy řádně nezabývaly nejlepším zájmem dětí, nezjišťovaly jej a nehodnotily jej ve vztahu k navrhovanému rozsahu styku dětí se stěžovatelem. Obecné soudy jednoduše přijaly stanovisko, že by se v daném případě neměl měnit zažitý režim víkendových styků stěžovatele a dětí jednou za [anonymizována dvě slova], aniž však fakticky a náležitě zkoumaly, zda by taková změna byla, či nebyla v zájmu dětí. Ústavní soud znovu připomíná, že ani stálost výchovného prostředí není hodnotnou hodnou ochrany sama o sobě, ale záleží vždy na zájmu konkrétního dítěte – tedy jestli potenciální změna je v daném případě v souladu či v rozporu s jeho nejlepším zájmem. V nynějším případě obecné soudy nijak relevantně neodůvodnily, proč by mělo být v rozporu s nejlepším zájmem dětí trávit se svým otcem více času a zažívat s ním i režim běžného pracovního týdne; nezabývaly se ani tím, jak velkou by tato změna pro děti byla a co by pro ně znamenala nejen z hlediska každodenních praktických otázek (typu přenášení učebnic či dvou sad učebnic), ale také kvality jejich vztahu se stěžovatelem a vůbec jejich dalšího vývoje. Obecné soudy zcela ignorovaly právo stěžovatele na co nejvyrovnanější péči o děti a jejich výchovu ve srovnání s vedlejší účastnicí, jíž byly děti dříve svěřeny do péče (stěžovatel je oprávněn trávit s dětmi sedminu jejich času, tj. asi 14 %), i korespondující právo dětí na péči a výchovu obou rodičů. Krajský soud namísto posuzování, zda je dán nějaký silný důvod proti širšímu styku stěžovatele s dětmi, posuzoval, zda je dán důležitý důvod pro takový širší styk – zmíněná ústavní práva stěžovatele jako rodiče i jeho dětí krajský soud pominul. Ústavní soud opakuje, že jak v řízení o péči o dítě, tak o úpravu styku rodiče s dítětem je třeba obecně vycházet z premisy, že být spolu znamená pro rodiče a jeho dítě jeden ze základních prvků rodinného života a v nejlepším zájmu dítěte zpravidla je péče a výchova ze strany obou rodičů. Přitom Ústavní soud souhlasí se stěžovatelem, že„ provozní režim“ pracovního týdne je odlišný od víkendových či prázdninových dní a že často přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte, pokud spolu mohou trávit nejen volné dny, ale zažívat také rutinu všedních dní spjatou s většími i menšími povinnostmi, starostmi i radostmi a vůbec aktivitami odlišnými od průběhu volných dní. Ostatně právě takové společné prožívání i všedních dní a okamžiků může u dětí i rodičů přispívat k (žádoucímu) vnímání společného času a styku nikoli jako další volnočasové aktivity, ale jako přirozené součásti svých životů, rodinného zázemí a vazeb.“ a„ Ústavní soud již dříve vyjádřil, že nejen při rozhodování o péči o dítě, ale též při rozhodování o úpravě styku rodiče s dítětem je nutno vycházet z toho, že oba rodiče mají právo pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou, čemuž odpovídá právo dítěte na péči obou rodičů. Je-li tedy dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby tato zásada, vycházející z ústavně zaručeného práva rodiče i dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny, byla co nejvíce naplněna (nález sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016). Důvodem pro nerozšíření styku s druhým rodičem nemůže být samotný nesouhlas rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, ani obecný poukaz na nevhodnost změny zažitého a fungujícího režimu styku. I při rozhodování o úpravě styku rodiče s dítětem je třeba komplexně zjišťovat a posuzovat nejlepší zájem konkrétního dítěte a nevyhovění návrhu dotčeného rodiče na rozšíření styku s dítětem lze odůvodnit zásadně jen rozporem s nejlepším zájmem dítěte, podloženým konkrétními okolnostmi a skutečnostmi v řízení prokázanými. Těmto požadavkům napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně nedostála a v důsledku došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny Ústavní soud proto podané ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil, postupuje v souladu s § 82 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu“ Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku porušení participačních práv dětí Ústavní soud neshledal, když v této souvislosti zdůraznil, že právo dítěte, aby bylo slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), je osobním právem dotčeného dítěte, nikoli právem jeho rodiče či jiné osoby na to, aby dítě bylo v řízení vyslechnuto ať přímo před soudem, či jinak. Ústavní soud připojil jen apel, že z hlediska naplnění participačních práv dětí je nezbytné, aby v případě, že nejsou slyšeny přímo před soudem, byly jejich názory a vyjádření soudu tlumočeny s maximální přesností a bez zkreslení, k čemuž v případě vyjádření nezl. [jméno] učiněného před OSPOD zcela nedošlo. O náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem rozhodováno nebylo (zjištěno z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 4247/18).

13. Žalobce v dalším průběhu řízení navrhl svěření obou nezl. dětí do střídavé péče obou rodičů. Tento návrh byl zamítnut rozsudkem MS Brno ze dne [datum], kterým byl současně upraven styk žalobce s oběma dětmi v [anonymizováno 7 slov] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [údaj o čase] [anonymizována tři slova] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizována dvě slova] [údaj o čase] [anonymizováno], s nezl. [jméno] pak byl upraven též v [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [údaj o čase] [anonymizována dvě slova] [údaj o čase] [anonymizováno] a dále byl upraven styk žalobce s dětmi na dobu prázdnin a svátků. MS Brno zjistil, že v průběhu posledního roku rodiče stran styku dodržovali předchozí zrušené rozsudky, žalobce se s dětmi vídal [anonymizováno 7 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. S nezl. [jméno] se vídal někdy po škole, zájmové aktivity dětí respektoval. Nad rámec rozsudku se žalobce o rozšíření styku neucházel, ani ho nevyužil, pokud mu ho matka nabízela. Někdy nevyužil možný styk, když jeho část zabírala nějaká volnočasová aktivita dětí, nebo si nevzal k sobě nezl. [jméno], když zároveň nemohl mít nezl. [jméno]. Rodiče absolvovali setkání v manželské a rodinné poradně, shodli se, že je na místě postupně navyšovat styk žalobce s nezletilými a dohodli se, že si je bude brát [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobce by byl rád, kdyby u něj děti i přespaly. Měl za to, že soustavnější pobyt u jednoho rodiče je vhodnější, aby mohl na děti lépe výchovně působit a ony se nemusely přesouvat po tak krátké době. Mezi rodiči přetrvávají neshody v komunikaci. Ani jedno z dětí si střídavou péči nepřálo, ale s delším pobytem u otce souhlasily, kdy [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno], nezl. [jméno] i v [anonymizováno]. Soud neshledal důvody pro změnu rozhodnutí o péči, avšak vyhověl širší úpravě styku, která odpovídala vůli všech zúčastněných, kdy při nastavení rozsahu vycházel též z přání a časových možností dětí. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z. ř. s. tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (zjištěno z rozsudku MS Brno č. j. [číslo jednací]).

14. K odvolání žalobce rozhodl KS Brno rozsudkem ze dne 11. 6. 2020 tak, že rozsudek MS Brno potvrdil, když se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry. V odůvodnění KS Brno mj. uvedl:„ Ze stanovisek obou nezletilých dětí zjištěných odvolacím soudem bez přítomnosti rodičů jednoznačně vyplynulo, že tyto preferují setrvání ve výlučné péči matky a rozšířený styk s otcem; model střídavé péče navrhovaný otcem unisono opakovaně odmítají. Odvolací soud se přesvědčil o tom, že obě nezletilé děti jsou natolik rozumově a emocionálně vyspělé, že jsou schopny zcela jasně svoji představu o pro ně nejvhodnější formě péče formulovat a přání dětí je tak třeba zohlednit jako jedno z výše předestřených kritérií. Stanoviska dětí jsou pro soud zásadním vodítkem při hledání jejich nejlepšího zájmu, přičemž jejich přání jsou v souladu i s ostatními skutkovými zjištěními učiněnými v tomto řízení. Obě děti zjevně formulují svá přání v souladu s jejich potřebami souvisejícími nejen s praktickou stránkou přemísťování mezi bydlišti obou rodičů, ale i s ohledem na širší rodinné poměry, vztah ke [anonymizována dvě slova] i k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Nesouhlasí-li tedy děti se střídavou péčí, jde podle odvolacího soudu o nesouhlas racionálně zdůvodněný a pochopitelný. Odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí ve věci péče o nezletilou [jméno] a nezletilého [jméno] nedošlo k tak zásadní změně poměrů, jež by odůvodnila změnu rozhodnutí o jejich výchově, přičemž nebylo prokázáno splnění všech shora zmíněných kritérií pro střídavou péči, jejichž naplnění bylo konfrontováno s konkrétními skutkovými okolnostmi projednávané věci.“ a„ Ze stanovisek obou nezletilých dětí vyplynul i jejich upřímný zájem stýkat se s otcem podle okolností v co nejširším rozsahu a je zřejmé, že obě děti mají k otci silné citové vazby. K jejich upevnění a rozšíření podle odvolacího soudu přispěje úprava styku otce s dětmi, zvolená soudem I. stupně, byť tato byla otcem v jeho odvolání rozsáhle kritizována. Podle odvolacího soudu však nelze než konstatovat, že takto upravený styk otce s nezletilými dětmi je v jejich nejlepším zájmu a umožní otci odpovídajícím způsobem realizovat své výchovné kompetence. Styk otce s dětmi byl soudem I. stupně upraven v rozsahu, který až na drobnosti v podstatě odpovídá přáním dětí, když se jedná nejen o styk v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ale i ve všedních dnech tak, aby co nejméně bylo zasaženo do mimoškolních aktivit dětí. Odpovídajícím způsobem a v nejlepším zájmu dětí byl upraven jejich styk s otcem i o školních prázdninách a svátcích s tím, že v době této zvláštní úpravy neplatí úprava běžného styku. Je tedy pouze na otci, aby rozsah, v němž má podle rozhodnutí soudu možnost se s dětmi stýkat, bezezbytku využíval, přičemž odvolací soud upozorňuje, že rozsah styku upravený soudním rozhodnutím je možno považovat za rozsah minimální, jež mohou rodiče na základě dohody, která k platnosti nepotřebuje souhlasu soudu, podle potřeb dětí a potřeb svých operativně měnit.“ O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 o. s. ř., § 23 z. ř. s. tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (zjištěno z rozsudku KS Brno č. j. [číslo jednací]).

15. Proti oběma rozsudkům podal žalobce opět ústavní stížnost, ve kterém napadeným rozsudkům vyčítal nerespektování závazného právního názoru z předchozího nálezu Ústavního soudu, nepochopení institutu střídavé péče, zcela neracionální nastavení styku a přecenění významu názoru nezletilých. Stížnost byla usnesením ze dne18. 11. 2020 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, když Ústavní soud uzavřel, že:„ Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatele neshledal. Krajský soud i městský soud se danou věcí podrobně zabývaly, při svém rozhodování aplikovaly platnou právní úpravu a jejich skutková zjištění vycházela z provedeného dokazování. Napadená rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.“ (zjištěno z usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2818/20).

16. Fakturou ze dne 4. 6. 2019, splatnou dne 11. 6. 2019, vyúčtovala [příjmení] [příjmení] a spol., s.r.o. žalobci náklady na právní zastoupení při podání první ústavní stížnosti na celkovou částku 6 776 Kč, zahrnující odměnu za převzetí věci ve výši 2 500 Kč a za sepsání ústavní stížnosti ve výši 2 500 Kč, 2 režijní paušály v celkové výši 600 Kč a DPH ve výši 1 176 Kč. Na takto vyúčtovanou částku byla žalobci započtena záloha ve výši 5 000 Kč zaplacená na základě faktury č. [rok] [číslo] dne 17. 12. 2018. Doplatek ve výši 1 776 Kč žalobce zaplatil dne 5. 6. 2019 (zjištěno ze zálohové faktury č. [rok] [číslo], faktury [číslo] detailu platby ze dne [datum]).

17. Dne 19. 9. 2019 byly náklady na právní zastoupení při podání první ústavní stížnosti vyúčtovány dle advokátního tarifu na celkovou částku 6 534 Kč, zahrnující odměnu za převzetí věci ve výši 1 500 Kč a za sepsání ústavní stížnosti ve výši 1 500 Kč, 2 režijní paušály v celkové výši 600 Kč, DPH ve výši 756 Kč a zvýšení o 50 % dle § 12 advokátního tarifu ve výši 2 178 Kč (o 50 % byla navýšená celá částka tvořená odměnou, režijními paušály a DPH) (zjištěno z vyúčtování ze dne [datum]).

18. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že nemajetkovou újmu spatřuje v tom, že jeho právo vychovávat děti je zkrácené a osekané na naprosté minimum, když nebylo vyhověno jeho návrhu na rozšířený styk s dětmi nebo na úpravu střídavé péče. Žalobce zastává jiné výchovné metody nežli matka dětí, měl zájem o převzetí části povinností souvisejících s výchovou a se školou i během týdne, aby děti zažily i jiné výchovné prostředí. K tomu mu nebyl dán prostor. Dle žalobce není dostatečný ani rozsah styku nastavený„ při druhém kole rozhodování“. Z výslechu nevyplynulo, že by vztah žalobce s dětmi byl nějak narušený, dle vyjádření žalobce k němu děti chodí rády a občas se jim ani nechce zpátky.

19. Žádostí ze dne 5. 11. 2019, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 76 534 Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími MS Brno a KS Brno. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 20. 5. 2020, ve kterém konstatoval, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonných rozhodnutí (rozsudky MS Brno a KS Brno), za jejichž vydání se žalobci omluvil, avšak z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě požadavek na náhradu škody jako nedůvodný odmítl a stran náhrady nemajetkové újmy považoval konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za zcela dostatečný prostředek nápravy (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároků u příslušného orgánu. nezákonné rozhodnutí 24. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že pravomocné rozsudky MS Brno a KS Brno byly jako nezákonné, resp. porušující ústavní pořádek, zrušeny nálezem Ústavního soudu, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. náhrada škody 27. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

28. Dle § 62 odst. 3, 4, 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů, náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.

29. Nejvyšší soud ČR ve stanovisku ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. Cpjn 31/2014, konstatoval:„ Náklady právního zastoupení účastníka v řízení o ústavní stížnosti, kterou se domohl zrušení nezákonného rozhodnutí, nejsou škodou ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za niž by odpovídal podle téhož zákona stát.“ V bodu 16. odůvodnění stanoviska je pak uvedeno:„ Umožňuje-li tedy procesní předpis, v posuzovaném případě zákon o Ústavním soudu, náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoli důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takového řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Tento názor ostatně označil za ústavně konformní i sám Ústavní soud v usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 375/08. Ke shodnému závěru ve vztahu k nepřiznaným nákladům správního řízení pak dospěl ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006).“ 30. Žalobci tedy mohla být přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti pouze v předmětném řízení o ústavní stížnosti. Nestalo-li se tak, když žalobce se této náhrady ani nedomáhal (jinak by nález Ústavního soudu obsahoval i výrok o nákladech řízení - viz odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3745/13, dle kterého„ Ústavní soud dle ustálené praxe pojímá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do výroku svého nálezu či usnesení toliko tehdy, je-li vznesen ze strany účastníka příslušný procesní návrh. Pokud takový návrh vznesen není a neshledá-li ani sám Ústavní soud důvod pro postup dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, automaticky se uplatní zásada uvedená v § 62 odst. 3 téhož předpisu, dle níž si každý z účastníků hradí náklady, které mu vznikly, sám.“), nemůže stejnou náhradu požadovat jako náhradu škody dle OdpŠk.

31. Z uvedených důvodů tak soud žalobu v části požadující zaplacení částky 6 534 Kč jako nedůvodnou zamítl. nemajetková újma 32. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Z provedeného dokazování (kdy jediným důkazem navrženým k vlastní nemajetkové újmě byla účastnická výpověď žalobce) vyplynulo, že nemajetková újma spočívá v tom, že žalobci nebylo umožněno podílet se na výchově dětí v rozsahu, v jakém požadoval. Stran stanovení styku na dobu od [anonymizováno 7 slov], resp. následně stran stanovení střídavé péče, však žalobci nebylo vyhověno ani v pořadí druhými rozsudky MS Brno a KS Brno. Úprava styku až od [anonymizována tři slova] přitom byla provedena zákonným způsobem, když v pořadí druhé rozsudky MS Brno a KS Brno nebyly pro nezákonnost změněny, ani zrušeny. V rozsahu, ve kterém byl výsledek řízení pro žalobce negativní i na základě konečných rozhodnutí, tak žalobci nemohla vzniknout nemajetková újma přičitatelná shora uvedeným nezákonným rozhodnutím, a tedy státu, když i při absenci prvku nezákonnosti byl žalobce v tomto rozsahu ve svých návrzích neúspěšný (k tomu viz např. rozsudky NSČR sp. zn. 30 Cdo 190/2013 či 30 Cdo 2590/2016). Žalobce pak není spokojen ani s úpravou provedenou konečnými rozhodnutími, když i takto nastavený rozsah styku považuje pro cíl, který svými návrhy sledoval, za nedostatečný. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobci měla vzniknout nějaká zvláštní/oddělitelná újma toliko z toho důvodu, že v pořadí prvními (nezákonnými) rozsudky bylo žalobci upřeno právo styku s dětmi od [anonymizováno 7 slov] (přidání jednoho, resp. dvou odpolední ve druhém týdnu považoval sám žalobce za neracionální a brojil proti tomu ústavní stížností). Nebylo prokázáno, že by došlo k nějakému narušení vztahů mezi žalobcem a dětmi.

34. Soud tak uzavřel, že újma, kterou lze přičíst výlučně vydání nezákonných rozhodnutí, představuje pouze zlomek újmy, kterou žalobce pociťuje s ohledem na celkově negativně vnímaný výsledek předmětného opatrovnického řízení, který však není stižen nezákonností a nelze jej přičítat k tíži státu. K náhradě takto vymezené újmy je pak dle názoru soudu dostačující nepeněžitá forma satisfakce, které se žalobci ze strany žalovaného již dostalo, když tento ve svém stanovisku konstatoval vydání nezákonných rozhodnutí, za což se žalobci omluvil.

35. S ohledem na uvedené tak považoval soud podanou žalobu stran požadavku na poskytnutí peněžité náhrady za nemajetkovou za nedůvodnou a jako takovou ji i v tomto rozsahu zamítl.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byly dva nároky, a to náhrada škody s tarifní hodnotou ve výši 6 534 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a náhrada nemajetkové újmy s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Stran nároku na náhradu škody, do kterého byla žaloba zcela zamítnuta, byl ve věci úspěšný žalovaný. Žalobce pak dosáhl satisfakce nemajetkové újmy, lze tak na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl s nárokem na náhradu nemajetkové újmy plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Počítáno dle tarifních hodnot, tedy byl žalobce úspěšný do částky 50 000 Kč (88,44 % předmětu řízení), žalovaný byl úspěšný do částky 6 534 Kč (11,56 % předmětu řízení), a žalobce tak má právo na náhradu 76,88 % svých nákladů řízení.

37. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly náklady v celkové výši 21 883 Kč, která je tvořena - 2x zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), - 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast při jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 10 140 Kč (3x 3 380 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot obou nároků, tedy částka 56 534 Kč (6 534 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu + 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), - 3x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), - náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne [datum], tj. za 420 km (dle [webová adresa]) při kombinované spotřebě 7,8 litrů nafty /100 km dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 2 739 Kč), - náhradou za promeškaný čas při cestě vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne [datum], tj. za 10x hod. (dle [webová adresa]) po 100 Kč, dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 000 Kč, - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 3 104 Kč. Soud pak přiznal žalobci náhradu 76,88 % jeho nákladů, tj. částku 16 823,65 Kč.

38. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení