11 C 43/2021 - 173

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti takto:

Výrok

I. Řízení v části, aby soud zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem – pozemku parc. č. st. [číslo], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 149 m2 a pozemku parc. č. st. [číslo], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 71 m2, zapsaným na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], s rozsahem spoluvlastnictví podílu každého z nich ve výši id. 16/32, se zastavuje.

II. Řízení v části, aby soud zřídil věcné břemeno – služebnost bezúplatného práva odebírat a čerpat vodu ze studny, se zastavuje.

III. Řízení o vzájemném návrhu žalované, aby soud zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem – pozemku parc. č. st. [číslo], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 149 m2 a pozemku parc. č. st. [číslo], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 71 m2, zapsaným na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], s rozsahem spoluvlastnictví podílu každého z nich ve výši id. 16/32, se zastavuje.

IV. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitosti – pozemku parc. č. st. [číslo], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití: společný dvůr, o výměře 1 139 m2, zapsané na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], s rozsahem spoluvlastnictví podílu každého z nich ve výši id. 16/32, se zrušuje.

V. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] oddělený z původního pozemku parc. č. st. [číslo], pro obec a katastrální území [adresa] tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu č. [číslo] vypracovaném [tituly před jménem] [jméno FO], ověřeném dne 31. 7. 2024 pod č. [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO] a schváleném Katastrálním úřadem pro [název], Katastrálním pracovištěm [adresa] dne 5. 8. 2024 pod č. [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

VI. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] oddělený z původního pozemku parc. č. st. [číslo], pro obec a katastrální území [adresa] tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu č. [číslo] vypracovaném [tituly před jménem] [jméno FO], ověřeném dne 31. 7. 2024 pod č. [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO] a schváleném Katastrálním úřadem pro [název], Katastrálním pracovištěm [adresa] dne 5. 8. 2024 pod č. [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů státu částku 4 182 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů státu částku 4 182 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitosti – pozemku parc. č. st. [číslo] zapsané na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], s rozsahem spoluvlastnického podílu každého z nich ve výši id. 16/32 (dále jen „pozemek“) a navrhoval, aby soud tento pozemek reálně rozdělil a každé ze stran připadl jeden díl, přičemž požadoval, aby obě strany sporu měly přístup ke studni nacházející na předmětném pozemku a k této byla zřízena služebnost bezúplatného práva odebírat a čerpat vodu. Za předpokladu, že oba díly nebudou stejně velké, nechť je přiznána peněžní kompenzace. Žalobce spoluvlastnický podíl na pozemku ve výši id. 16/32 získal od svého otce darovací smlouvou ze dne 24. 3. 1989. Druhým spoluvlastníkem v témže rozsahu je žalovaná. Ke dni podáni žaloby se na pozemku nacházely další nemovitosti – stavby nezapsané v katastru nemovitostí – hospodářská budova, chlév a stodola, u kterých má žalobce za to, že jsou v jeho výlučném vlastnictví. Již v roce 2003 účastníci vstoupili do vzájemného jednání ohledně zrušení a vypořádání reálným rozdělením pozemku. I přes vypracování geometrického plánu k dohodě nedošlo. Na konci roku 2020 došlo k vyhrocení vztahů mezi účastníky, kdy žalovaná na vstupní bránu umístila zámek a žalobce se musel domáhat nápravy soudní cestou. Geometrický plán vypracovaný soudem považoval žalobce za spravedlivý, ale měl výhrady k budoucímu využití nově rozděleného pozemku žalovanou, když jednak namítal, že žalovaná mí přístup k jejímu pozemku parc. č. [číslo] z vícero stran a jednak nesouhlasil s průjezdem těžké techniky, neboť se na pozemku nacházejí inženýrské sítě a obává se jejich poškození.

2. Žalovaná souhlasila s tvrzením žalobce, že jsou spoluvlastníky předmětného pozemku (včetně velikosti podílů), že oba účastníci využívají vodu ze studny (byť později uvedla, že žádná voda tam není), že na pozemku se nacházejí nezapsané hospodářské budovy, ale nesouhlasila s tvrzením žalobce, že tyto jsou v jeho výlučném vlastnictví. Žalovaná svůj spoluvlastnický podíl získala od své matky (13/32) a tety (3/32) darovací smlouvou ze dne 16. 5. 2007. Žalovaná potvrzuje, že reálné rozdělení pozemku se žalobcem řešili i její právní předchůdci nejméně od roku 2005. Na konci roku 2020 se žalovaná obrátila na žalobce za účelem řešení vícero sporných nemovitostí účastníků, avšak bezúspěšně. Žalovaná nehodlá setrvat ve spoluvlastnictví se žalobcem k předmětnému pozemku, a proto souhlasí s podanou žalobou včetně navrhovaného způsobu rozdělení, tj. reálného dělení pozemku. Dle žalované musí každému z účastníků připadnout do vlastnictví dostatečná část pozemku okolo jejich staveb ve výlučném vlastnictví. Současně žalovaná potřebuje zachovat přístup k pozemku parc. č. [číslo], který je přístupovou komunikací k dalším jejím pozemkům a také k parc. č. [číslo]. S geometrickým plánem vypracovaným soudem žalovaná vyslovila souhlas, když tento respektoval její požadavek pro zabezpečení možnosti průjezdu traktoru s technikou přes jí připadající část pozemku k dalším pozemkům, které potřebuje obhospodařovat a také má zajištěný přístup ke studni. S námitkami žalobce ohledně přístupu žalované k pozemku parc. č. [číslo] jiným způsobem, než přes nově rozdělený pozemek, žalovaná nesouhlasila. Žalovaná tento pozemek historicky vždy užívala k obhospodařování pozemku parc. č. [číslo], který je fakticky i právně jediným možným přístupem pro průjezd zemědělské techniky, kdy část vytyčená v geometrickém plánu zpracovaném soudem by toto měla zabezpečit. Z těchto důvodů nesouhlasí s posouváním hranic k rohu jejího domu č. p. [číslo] nacházející se na pozemku parc. č. st. [číslo]. Ani s námitkou vedení inženýrských sítí žalovaná nesouhlasila.

3. Podáním doručeným soudu dne 24. 4. 2025 (10:13:20) žalobce s odkazem na rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve[Anonymizováno]Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 340/2021 týkající se určení vlastnického práva k budovám nezapsaným v katastru nemovitostí a původně stojících na pozemku parc. č. st. [číslo], navrhl, aby soud připustil změnu petitu tak, že nově budou do předmětu řízení zahrnuty i pozemky parc. č. st. [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [adresa] a současně vypustil požadavek na zřízení věcného břemene – služebnosti bezúplatného práva odebírat a čerpat vodu ze studny. S ohledem na výše uvedené soud proto u jednání konaného dne 25. 4. 2025, kdy byl žalované řádně doručen návrh žalobce, připustil změnu žaloby ve znění, jak se domáhal žalobce a došlo k rozšíření žaloby o pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], vše v k. ú. [adresa].

4. Následně podáním žalobce doručeným soudu téhož dne 24. 4. 2025 v 15:57:31 vzal žalobce výslovně zpět návrh na zřízení věcného břemene – služebnosti bezúplatného práva odebírat a čerpat vodu ze studny s ohledem na vypracovaný geometrický plán soudem a dále po zralé úvaze navrhoval, aby soud zrušil a vypořádal toliko původně označený pozemek parc. č. st. [číslo] tak, jak je aktuálně zapsán v katastru nemovitostí, tj. o výměře 1 139 m2 (a nikoli v původní výměře ke dni podání žaloby, tj. 1 359 m2; když takový pozemek již neexistuje). Následně u jednání konaného dne 25. 4. 2025 žalovaná vznesla tentýž požadavek (vzájemnou žalobu), jako žalobce ve svém prvotním podání, tj. aby soud projednal i pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo]. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. a II. rozsudku řízení v části, aby zrušil a vypořádal spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemkům parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] a zřídil věcného břemene (služebnosti bezúplatného práva odebírat a čerpat vodu ze studny), zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo ve věci zahájeno jednání.

5. Návrh žalované soud zastavil podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. za použití § 83 odst. 1 o. s. ř. z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení v podobě překážky věci zahájené (litispendence), která vznikla tím, že totožná věc – zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k parc. č. st. [číslo] a [číslo] – mezi týmiž účastníky již byla navržena žalobcem v probíhajícím řízení, přičemž toto řízení zahájené na podkladě podání žalobce ze dne 24. 4. 2025 dosud není pravomocně skončeno. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil ani ke zpoplatnění vzájemné žaloby soudním poplatek a řízení z důvodu neodstranitelné procesní podmínky zastavil (výrok III.). Pokud žalovaná k této části předmětu namítala, že z důvodu hospodárnosti žádá o další dva měsíce, aby nezůstaly nevypořádané pozemky a vypořádalo by se to „jednou provždy“, k tomuto lze uvést, že s ohledem na skutečnost, že spor účastníků o vypořádání pozemků v podílovém spoluvlastnictví probíhá nejméně od roku 2005 a soudní řízení, byť s přerušením, od roku 2021, kdy se soud opakovaně pokoušel o smírné vyřešení sporu a k tomuto nikdy nedošlo, relevance námitky, že tentokrát by se to ve lhůtě dvou měsíců povedlo, je velice nízká až nepravděpodobná.

6. Na základě listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil: - Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020 včetně podacího lístku, že žalobce opětovně navrhoval žalované zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku a jeho vypořádání dohodou, přičemž žalobce navrhoval reálné rozdělení již v roce 2007 dle zpracovaného geometrického plánu. Žalovanou vyzval k vyjádření do 31. 12. 2020. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 18. 12. 2020. - Z návrhu žalobce (geometrického plánu z roku 2007) na rozdělení předmětného pozemku, že tento navrhoval, aby pozemek parc. č. st. [číslo] byl rozdělen tak, aby měl žalobce dostatek prostoru kolem svého rodinného domu a hospodářských budov, přičemž plot by sousedil přímo s hranou rodinného domu žalované, kde by neměla žádný průchod, natož průjezd zajištěn. - Z odpovědi žalované na předžalobní upomínku včetně návrhu na rozdělení ze dne 6. 1. 2021, že žalovaná má zájem vypořádat podílového spoluvlastnictví nikoli pouze k pozemku parc. č. st. [číslo], ale ke všem pozemkům včetně staveb nacházejících se na stejném listu vlastnictví č. [číslo]. Shodně jako žalobce nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví, avšak nesouhlasí s návrhem žalobce a činí vlastní návrh, kdy pozemek parc. č. [číslo] by měl zůstat i nadále ve spoluvlastnictví z důvodu umístění vodovodních přípojek, „stodola“ by připadla žalované a „chlívy s garáží“ žalobci a pozemek parc. č. st. [číslo] by byl rozdělen pokud možno středem stávajících hranic, přičemž z nákresu je seznatelné, že hranice by vedla v těsné blízkosti hospodářské budovy žalobce za účelem získání významného prostoru kolem rodinného domu žalované. - Z LV č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] pro k. ú. [adresa] ze dne 25. 4. 2025, že na LV č. [číslo] jsou kromě předmětného pozemku parc. č. st. [číslo] zapsány i pozemky parc. č. st. [číslo], parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo], vše v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků s výši podílů id. 16/32. Na LV č. [číslo] je zapsán pozemek parc. č. [číslo] ve spoluvlastnictví 5 subjektů. Na LV č. [číslo] se nachází soubor pozemků ve výlučném vlastnictví žalované, mj. pozemky parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. st. [číslo], parc. č. st. [číslo], parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo]. Na LV č. [číslo] se nachází soubor pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce, mj. pozemky parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. st. [číslo], parc. č. st. [číslo], parc. č. st. [číslo] a parc. č. [číslo]. - Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku[Anonymizováno]ze dne 26. 1. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2023, že soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí – staveb nezapsaných v katastru nemovitostí, a to konkrétně zemědělských staveb vyznačených v přiloženém geometrickém plánu jako parc. č. [číslo] (hospodářská budova) a parc. č. [číslo] (stodola). V tomto výroku nabyl rozsudek právní moci dne 29. 3. 2023. - Z vyjádření geodeta [tituly před jménem] [jméno FO] spolu s geometrickým plánem, že stavební úřad bude souhlasit s navrhovaným reálným rozdělením pozemku tak, jak je zachyceno v geometrickém plánu zpracovaném soudem, když oba nově navržené pozemky (parc. č. [číslo] o výměře 569 m2 a parc. č. [číslo] o výměře 570 m2) jsou přístupné pro své vlastníky z veřejné komunikace prostřednictvím svých vlastních pozemků. Geodet při vypracování geometrického plánu vycházel ze zadání soudu (viz usnesení založené na č. l. 60-62 spisu včetně přílohy) spolu s požadavky vzešlými na místním šetření dne 10. 6. 2024 tak, aby každý z vlastníků měl dostatečný průchod a průjezd kolem svých staveb. - Z geometrického plánu žalobce (založeném na č. l. 115 spisu), že žalobce navrhuje posunutí hraniční čáry od budovy stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] blíže k rohu rodinného domu žalované stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] z důvodu umístění inženýrských sítí. - Ze znaleckého posudku ze dne 30. 10. 2024, že znalkyně ke dni 10. 6. 2024 určila obvyklou cenu pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa] včetně porostů na výši 259 910 Kč. Cenu obvyklou nového pozemku parc. č. [číslo] odhadla na částku 130 100 Kč a pozemku parc. č. [číslo] odhadla na částku 129 810 Kč (rozdíl mezi pozemky 290 Kč).

7. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo (např. další geometrický plán). Otázka vlastnictví ke stavbám nezapsaným v katastru nemovitostí byla předmětem jiného pravomocně skončeného řízení (nabývací tituly) či otázka budoucího využití nově rozdělených pozemkům již nebyla předmětem tohoto řízení (fotografie a plány přístupových tras a umístění inženýrských sítí).

8. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobce a žalovaná mají v podílovém spoluvlastnictví nemovitost – pozemek parc. č. st. [číslo], společný dvůr, o výměře 1 139 m2, zapsaný na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], s rozsahem spoluvlastnického podílu každého z nich ve výši id. 16/32 (dále jen „pozemek“). Předmětný pozemek slouží jako společný dvůr mezi budovami (rodinnými domy a hospodářskými budovami) historicky příbuzných rodin. Již právní předchůdci žalované se žalobcem nejméně od roku 2005 vedli jednání ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nejméně k předmětnému pozemku, přičemž tato jednání pokračovala i poté, co pozemek nabyla žalovaná, avšak bezúspěšně. Obě strany navrhovaly zrušení podílového spoluvlastnictví a reálné rozdělení pozemku. Žalobce navrhoval, aby hranice nově rozdělených pozemků vedla co nejblíže kolem rohu rodinného domu žalované (stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo]) a žalovaná požadovala, aby hranice vedla co nejdále od jejího domu, až v těsné blízkosti hospodářské budovy žalobce (stojící na pozemku parc. č. st. [číslo]) a současně, aby měla zachován přístup k pozemku parc. č. [číslo] a dále k pozemku parc. č. [číslo], neboť se jedná o přístupovou komunikaci (s inženýrskými sítěmi) k jejím dalším pozemkům. Z těchto důvodů nedošlo mezi účastníky ke shodě. Na pozemku se nachází studna, ke které požadovala každá ze stran přístup, leč žalovaná namítala, že v této se voda již nenachází. Původně byl v řízení spor i o vlastnictví k budovám nezapsaným v katastru nemovitostí, tj. ke stodole stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] a hospodářské budově stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], ale tento odpadl pravomocným rozhodnutím ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 340/2021, kdy soud určil, že vlastníkem budov je žalobce. Stavební úřad potvrdil, že reálné rozdělení pozemku je možné, když oba nově navržené pozemky jsou přístupné pro své vlastníky z veřejné komunikace prostřednictvím svých vlastních pozemků. Na základě tohoto byl vypracován ve věci geometrický plán na reálné rozdělení pozemku, který zahrnoval nejen požadavky jednotlivých účastníků, ale i požadavky na dostatečný přístup k budovám za účelem jejich obhospodařování, se kterým účastníci vyslovili souhlas při zaměření geodetem na místním šetření. Původní pozemek měl výměru 1 139 m2, který byl rozdělen na dva nově vzniklé pozemky parc. č. [číslo] o výměře 570 m2 na severní straně a parc. č. [číslo] o výměře 569 m2 na jižní straně. Znalkyně určila obvyklou cenu pozemku jako celku včetně porostů částkou 259 910 Kč. Cenu obvyklou nového pozemku parc. č. [číslo] odhadla na částku 130 100 Kč a pozemku parc. č. [číslo] odhadla na částku 129 810 Kč, přičemž rozdíl mezi pozemky činí 290 Kč.

9. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

13. Komentářová literatura uvádí, že je na žalobci, aby dokázal, že věc reálně nemůže být vůbec rozdělena nebo ne bez značného znehodnocení. Favorizace rozdělení společné věci vychází z východiska, podle kterého je obecně žádoucím způsobem vypořádání, aby si každý ze spoluvlastníků zachoval vlastnické právo k části dříve společné věci, čímž je mu zachován právní vztah k dosavadnímu předmětu spoluvlastnictví. Překážkou pro dělení společné věci je obecné kritérium „dobře možného rozdělení věci“ a speciální případy a) jedná-li o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, b) dělení zemědělského pozemku (lze dělit jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné), c) dělení společných listin, d) zvláštní podmínky vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Občanský zákoník stanoví taxativním výčtem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictvím soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Způsoby vypořádání a jejich pořadí zakotvené občanským zákoníkem jsou pro soud kogentní, a proto nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat, ale je povinen respektovat uvedenou posloupnost (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018).

14. Při rozdělení společných pozemků dle kritéria „dobře možného“ je nutné zohlednit faktickou a technickou proveditelnost, ale i funkční opodstatnění nemovitosti, aby mohly sloužit i nadále k potřebám, ke kterým jsou určeny, zejména se zohledňuje kritérium velikosti, tvaru a polohy pozemku, tak i velikosti jednotlivých spoluvlastnických podílů včetně zajištění přístupu ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2394/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016). Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Ani nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobením rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl. Je-li proto rozdělení věci podle podílů dobře možné, má v zásadě takový způsob vypořádání přednost před rozdělením věci v jiném poměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019).

15. K přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2293/2019). Kromě výše popsaných kritérií by soudní praxe měla přihlížet i ke stanovisku účastníků (individuálním okolnostem konkrétního případu) k dělení společné věci, pokud jeden účastník nemá zájem o přikázání nemovitostí, nepřichází jejich dělení do úvahy a v takovém případě lze přikázat druhému účastníkovi, ovšem jen za podmínek, že by byl schopný vyplatit vypořádací podíl ostatním spoluvlastníkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Soud může věc přikázat do vlastnictví pouze jednoho nebo více spoluvlastníků, nemůže však věc přikázat subjektu stojícímu mimo dosavadní okruh spoluvlastnictví [viz KRÁLÍK, Michal. § 1144 a § 1147. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 733-736 a s. 767-769].

16. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení ve spojení s judikaturou a komentářovou literaturou a dospěl k závěru, že nároku žalobce uplatněného žalobou, tedy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, lze vyhovět. Žalobce i žalovaná mají každý spoluvlastnický podíl ve výši id. 16/32 k pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 1 139 m2 zapsaném na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] u Katastrálního úřadu pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], který nabyli každý darovací smlouvou od svých právních předchůdců. Ani jeden z účastníků nechtěl dlouhodobě setrvat ve spoluvlastnictví, když o tomto vedli jednání nejméně od roku 2005, avšak neúspěšně, a proto žalobce využil svého zákonného oprávnění a podal ke zdejšímu soudu žalobu. V řízení, shodně jako v době podání žaloby, nebyl mezi účastníky spor o zrušení a způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. reálného dělení pozemku, nýbrž ve faktickém rozdělení pozemku, kdy každá ze stran měla protichůdný názor, kudy by měla vést nová hranice mezi pozemky. Každý ze spoluvlastníků navrhoval takové řešení, aby měl kolem své budovy více místa na úkor prostoru kolem budovy protistrany. Z pohledu soukromoprávních předpisů je pro soud závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání počínaje rozdělením společné věci, přikázáním některému ze spoluvlastníků za náhradu a konče prodejem předmětu spoluvlastnictví a rozdělením výtěžku. Úvaha o možném rozdělení či nemožnosti rozdělení pozemku představuje závěr právní a nikoli skutkový, k jehož formulaci mohou sloužit i skutková zjištění podávající se případně ze znaleckého dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014). Soud se podrobně zabýval jednotlivými kritérii „dobře možného“ rozdělení pozemku. Posuzoval jeho velikost, tvar, polohu, faktickou a funkční dělitelnost, způsob využití, velikost podílů jednotlivých spoluvlastníků, přístup k pozemkům z veřejné cesty, možnost řádně hospodařit na pozemku, resp. kolem svých budov včetně přihlédnutí k vůli jednotlivých vlastníků a zákonných speciálních překážek. Předmětem vypořádání je společný dvůr mezi rodinnými domy žalobce č. p. [číslo] (stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo]) a žalované č. p. [číslo] (stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo]) o výměře 1 139 m2. Tento pozemek je přístupný z veřejné cesty přes jiné pozemky ve výlučném vlastnictví žalobce (např. parc. č. [číslo]) nebo žalované (např. parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]). Každý ze spoluvlastníků má shodný spoluvlastnický podíl ve výši id. 16/32. Na pozemku samotném nestojí žádné budovy, ale v jejím bezprostředním okolí stojí rodinný dům žalobce a žalované včetně hospodářské budovy (parc. č. st. [číslo]) a stodoly (parc. č. st. [číslo]). Soud při reálném rozdělení pozemku zohlednil výše uvedené podmínky, aby každý z účastníků měl dostatečný přístup ke svým nemovitostem včetně možného průjezdu kolem staveb (jak rodinných domů, tak hospodářských budov) za účelem jejich řádné údržby a současně vyhověl návrhu žalované, aby jí byl zachován přístup k pozemku parc. č. [číslo] a dále k pozemku parc. č. [číslo] tak, jak požadovala, neboť se jedná o přístupovou komunikaci k jejím dalším pozemkům. Předmětný pozemek tak na základě výše uvedených kritérií včetně individuálních požadavků vzešlých na místním šetření rozdělil tak, jak je stanoveno v geometrickém plánu č. [číslo] (přiloženém k tomuto rozhodnutí), kdy z původní parcely vytvořil dva téměř velikostně shodné pozemky, tj. severní pozemek parc. č. [číslo] o výměře 570 m2, který zajišťuje žalované dostatečný průchod i průjezd zemědělské techniky kolem jejího domu č. p. [číslo] za účelem přístupu k jejím dalším pozemkům a dále jižní pozemek parc. č. [číslo] o výměře 569 m2, který zajišťuje žalobci dostatečný průchod i průjezd motorovými vozidly až ke svému domu č. p. [číslo]. Současně dělící čára (plot) začíná na severozápadě předmětného pozemku v místě, kde se nachází studna, čímž je zajištěn přístup obou účastníků ke studni bez ohledu, zda jí využívají či nikoli. S reálným rozdělením pozemku tak, jak je zachyceno geometrickým plánem zpracovaným soudem, vyslovil předběžný souhlas i stavební úřad, když oba nově navržené pozemky jsou přístupné pro své vlastníky z veřejné komunikace prostřednictvím svých vlastních pozemků.

17. Z výše uvedených důvodů a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek je dle kritéria „dobře možného“ reálně dělitelný a s ohledem na přístupové možnosti jednotlivých spoluvlastníků zrušil podílové spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. [číslo] a nově vymezené parcely dle geometrického plánu č. [číslo] přikázal do výlučného vlastnictví jednotlivých stran sporu, kdy žalobci přikázal do jeho výlučného vlastnictví nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] o výměře 569 m2 a žalované do jejího výlučného vlastnictví nově vymezený podzemek parc. č. [číslo] o výměře 570 m2 (výrok IV., V. a VI.), přičemž o peněžité náhradě nerozhodoval, když tato byla de facto k téměř totožné velikosti pozemků zanedbatelná.

18. Výrok o nákladech řízení by měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, pouze tehdy, byl-li návrh na zrušení spoluvlastnictví za podmínek upravených v ust. § 1140 odst. 2 o. z. zamítnut. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s čl. 11 odst. 1 LZPS chráněno stejnou měrou. Vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li soud o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, mající v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Žádný z účastníků by výsledkem takového řízení neměl po finanční stránce ztrácet a neměl by odcházet od soudu s jinou majetkovou hodnotou, než se kterou do řízení vstoupil a jedinou majetkovou ztrátu, kterou utrpí každý z účastníků je „pouze“ ve vynaložení vlastních nákladů řízení, proto soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O nákladech státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu byla přiznána náhrada nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním geometrického plánu a znaleckého posudku. Geodetovi byla vyplacena odměna ve výši 9 900 Kč a znalkyni částka 8 464 Kč, celkem 18 364 Kč. Před vypracováním geometrického plánu a znaleckého posudku každý z účastníků složil na účet soudu zálohu ve výši 5 000 Kč, a proto zbývá k úhradě nákladů státu částka ve výši 8 364 Kč. Jelikož v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze stanovit úspěch či neúspěch, resp. soud by zásadně neměl přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22), zavázal soud oba účastníky k úhradě nákladů ve výši 50 % z částky 8 364 Kč, tj. k úhradě znalečného ve výši 4 182 Kč s pariční lhůtou 3 dny (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

Poučení