11 C 44/2021 - 406

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 014 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 014 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 7 455,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 455,77 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 68 390,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou soudu dne 15. 4. 2021 ve znění jejího částečného zpětvzetí se žalobkyně jako insolvenční správkyně [tituly před jménem] [jméno FO], nar. 13. 3. 1955, bytem [adresa], (dále jako „dlužník“), domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 507 469,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dané částky za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení. Dle žalobkyně dlužník převedl žalovanému dne 14. 12. 2018 ze svého účtu č. [č. účtu] částku 9 980,84 €, tj. 257 455,77 Kč dle tehdy účinného kurzu 25,795 Kč/€ (dále jako „platba 1“), dne 14. 2. 2019 ze svého účtu č. [č. účtu] částku 250 014 Kč (dále jako „platba 2“), dne 7. 3. 2019 ze svého účtu č. [č. účtu] částku 500 000 Kč (dále jako „platba 3“) a dne 13. 3. 2019 ze svého účtu č. [č. účtu] částku 500 000 Kč (dále jako „platba 4“). Všechny uvedené platby dle žalobkyně byly plněním bez právního důvodu. Dle žalobkyně se dlužník dostal v období před provedením daných plateb do finančních potíží a jediným důvodem, pro který platby provedl, byla snaha zbavit se majetku, aby nemusel uspokojovat své věřitele, a tak sobě dostupné peníze převedl žalovanému, se kterým měl dlouhodobě nadstandardní vztahy. V současnosti běží proti dlužníkovi trestní stíhání, jehož podstatou je to, že dlužník pod záminkou investic získával od různých osob peníze a tyto namísto snahy o jejich slíbené zhodnocení/investování užíval pro vlastní potřebu, přičemž žalovaný je jedinou osobou, která z domnělých investic obdržela více než vložené prostředky, a to navzdory tomu, že žádné investice neprobíhaly.

2. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do části úroků z prodlení podáním ze dne 10. 9. 2021, přičemž původně žádala hradit úroky z prodlení již od doby poskytnutí prostředků žalovanému, kdy požadovala z částky 257 455,77 Kč úrok z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 15. 12. 2018 do zaplacení, z částky 250 014 Kč úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 15. 2. 2019 do zaplacení, z částky 500 000 Kč úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení a z částky 500 000 Kč úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 13. 3. 2019 do zaplacení. Žalovaný podáním ze dne 12. 9. 2023 se zpětvzetím souhlasil a soud proto usnesením ze dne 15. 9. 2023, č. j. 11 C 44/2021-334, řízení částečně zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 10. 2023.

3. Žalovaný zprvu uvedl, že v případě platby 1 se jednalo o vypořádání obchodních vztahů mezi ním a dlužníkem, platby 2 a 3 byly zápůjčkami, které žalovaný dlužníkovi vrátil, a to částečně v hotovosti a částečně bezhotovostně, platba 4 byla zápůjčkou dlužníka společnosti [právnická osoba], přičemž dlužník z osobních důvodů nechtěl, aby dané prostředky byly poskytnuty uvedené společnosti přímo z jeho účtu, žalovaný proto tyto prostředky obratem zaslal dané společnosti a tato je nyní eviduje jako svůj závazek vůči dlužníkovi. Následně svou obranu žalovaný upravil tak, že platba 1 byla bezúročnou zápůjčkou, kdy smlouva byla uzavřena ústně bez přítomnosti dalších osob a žalovaný zápůjčku vrátil převodem na účet dlužníka dne 9. 1. 2019 s drobnou kurzovou odchylkou, o čemž byli s dlužníkem dohodnuti, platba 2 byla finálním vypořádáním prostředků mezi žalovaným a dlužníkem, kdy dlužníkův syn měl provádět investice a žalovanému měly náležet výnosy, platba 3 byla bezúročnou zápůjčkou ujednanou ústně a vrácena byla dlužníkovi převodem na účet co do výše 300 000 Kč a zbylých 200 000 Kč bylo vráceno v hotovosti a platba 4 byla opět ústně sjednanou bezúročnou zápůjčkou poskytnutou dlužníkem žalovanému, vrácena byla v hotovosti.

4. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17 (č. l. 4–9), bylo prokázáno, že soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], IČO [IČO], sídlem a bytem [adresa], prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenční správkyní jmenoval žalobkyni.

5. Daňovým přiznáním dlužníka k dani z příjmů fyzických osob (č. l. 182-185) bylo prokázáno, že v roce 2019 dlužník vykázal příjmy ve výši 773 975 Kč, výdaje ve výši 750 468 Kč a čistý příjem ve výši 23 507 Kč.

6. Oznámením o zvýšení důchodu ze dne 3. 1. 2017 (č. l. 186) bylo prokázáno, že od ledna 2017 pobíral dlužník starobní důchod ve výši 20 045 Kč měsíčně.

7. Oznámením o zvýšení důchodu ze dne 4. 1. 2018 (č. l. 187) bylo prokázáno, že od ledna 2018 pobíral dlužník starobní důchod ve výši 20 808 Kč měsíčně.

8. Oznámením o zvýšení důchodu ze dne 4. 1. 2019 (č. l. 186 verte) bylo prokázáno, že od ledna 2019 pobíral dlužník starobní důchod ve výši 21 994 Kč.

9. Vyjádřením společnosti [právnická osoba] ze dne 4. 3. 2022 (č. l. 269-271) bylo prokázáno, že dne 22. 2. 2020 dlužník uzavřel s uvedenou společností kupní smlouvu, na základě které jí převedl vlastnické právo k vozidlu [model vozidla] za cenu 242 000 Kč.

10. Výpisem z účtu č. [hodnota] vedeným u [právnická osoba]. za období od 28. 5. 2018 do 18. 6. 2020 (č. l. 10, 276–277) bylo prokázáno, že se jedná o účet dlužníka, na tento účet dlužník obdržel dne 16. 10. 2018 částku 10 000 € s poznámkou [Anonymizováno] a bezprostředně následující platbou ze dne 14. 12. 2018 pak dlužník převedl částku 9 980,84 € na účet č. [č. účtu] v kurzu 25,048 CZK.

11. Výpisy z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 2. 2019 do 30. 4. 2019 (č. l. 10 verte-11, 272-275) bylo prokázáno, že se jedná o účet dlužníka, na uvedený účet dlužník obdržel dne 4. 2. 2019 částku 2 000 000 Kč z účtu [jméno FO] s poznámkou, že se jedná o převod vypovězené částky ze spořícího účtu [jméno FO], následně dne 14. 2. 2019 dlužník odeslal z účtu částku 250 014 Kč na účet č. [č. účtu], dále na účet dlužník obdržel dne 26. 2. 2019 částku 2 000 000 Kč s poznámkou, že se jedná o úvěr z GE, načež dne 7. 3. 2019 zaslal dlužník částku 500 000 Kč na účet č. [č. účtu] a částku 500 000 Kč na účet č. [č. účtu].

12. Výpisem z účtu č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba]. (č. l. 11 verte) bylo prokázáno, že dne 13. 3. 2019 zaslal dlužník z tohoto jemu náležejícího účtu částku 500 000 Kč na účet č. [č. účtu], pod názvem protiúčtu je uvedeno jméno žalovaného.

13. Výpisy z účtu č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba]. (č. l. 153–156) bylo prokázáno, že se jedná o účet žalovaného, žalovaný z tohoto svého účtu dne 9. 1. 2019 uhradil na účet č. [č. účtu] částku 250 000 Kč, dne 1. 4. 2019 na účet č. [č. účtu] částku 250 000 Kč, dne 20. 12. 2019 na účet č. [č. účtu] částku 25 000 Kč a dne 31. 1. 2020 na účet č. [č. účtu] částku 25 000 Kč.

14. Sdělením Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 12. 4. 2022 (č. l. 131) bylo prokázáno, že k datu sdělení byl dlužník stíhán pro podvod dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

15. Obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. KZV 2/2022-364 (č. l. 358-379), bylo prokázáno, že dlužník je obžalován z toho, že v době od 12. 11. 2012 do 30. 4. 2019 pod záminkou zprostředkování investic na kapitálovém trhu sháněl investory, s nimiž následně uzavíral smlouvy o půjčce či úvěru a takto získané prostředky měl dle dohody se zájemci o investování zasílat svému synovi [jméno FO] ml., který měl s těmito prostředky obchodovat na burze, avšak v některých případech tak neučinil buď částečně, nebo vůbec, finanční prostředky vylákané za účelem investice k samotnému investování nepředal, ale použil je pro vlastní potřebu, tohoto jednání se měl dopustit proti 22 investorům, kterým měl způsobit škodu celkem 25 492 900 Kč, přičemž konkrétně pod bodem II. odst. 20 obžaloby je dlužník obviňován z toho, že mimo jiné dne 16. 10. 2018 získal od [tituly před jménem] [jméno FO] částku 10 000 €, kterou si ponechal pro vlastní potřebu.

16. Výpisem z účtu žalovaného č. [hodnota] (č. l. 228-229) bylo prokázáno, že žalovaný zaslal dlužníkovi dne 24. 4. 2014 částku 600 000 Kč, dne 11. 7. 2014 částku 500 000 Kč, dne 23. 7. 2015 částku 500 000 Kč, dne 28. 7. 2015 částku 500 000 Kč, dne 20. 7. 2016 částku 500 000 Kč, dne 1. 11. 2016 částku 300 000 Kč a dne 5. 12. 2016 částku 3 878,13 Kč, celkem 2 903 787,10 Kč, a dále, že žalovaný od dlužníka obdržel dne 25. 11. 2015 částku 104 289 Kč, dne 21. 12. 2015 částku 102 877 Kč, dne 25. 1. 2016 částku 101 661 Kč, dne 24. 2. 2016 částku 99 323 Kč, dne 2. 12. 2016 částku 3 878,13 Kč, dne 13. 7. 2017 částku 301 809 Kč, dne 11. 8. 2017 částku 201 475 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 363 264 Kč, dne 19. 9. 2018 částku 600 000 Kč, dne 12. 10. 2018 částku 1 835 046 Kč, dne 9. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč a dne 30. 11. 2018 částku 300 000 Kč, celkem 5 013 622,13 Kč.

17. E-mailem dlužníka žalovanému ze dne 6. 12. 2018 s přiloženou tabulkou (č. l. 223-227) bylo prokázáno, že dlužník žalovanému zaslal uvedeného dne přehled jeho investic. Tento důkaz však neprokazuje, že k uvedeným investicím docházelo.

18. Protokolem o trestním oznámení ze dne 25. 2. 2020, č. j. KRPS-53061-1/TČ-2020-010083 (č. l. 33–34 a duplicitně č. l. 55–56), bylo prokázáno, že dlužník se nejpozději na podzim 2018 dozvěděl, že jeho syn, který měl provádět investice na burze, žádné peníze nemá, protože je údajně všechny prodělal. Dlužník o tom informoval žalovaného a další investory a dohodl se s nimi, aby nějaký čas počkali, aby se synem mohl věci dát do pořádku.

19. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 22. 9. 2020, č. j. KRPS-53061-203/TČ-2020-010083 (č. l. 41-43, duplicitně č. l. 52-53) bylo prokázáno, že uvedeného dne žalovaný při podání vysvětlení policii uvedl, že na přelomu let 2018 a 2019 vytušil, že dlužník má finanční problémy, za účelem investování na burze v USA poskytl dlužníkovi částku celkem 2 903 878,13 Kč a obdržel od něj částku celkem 5 013 622,13 Kč, a to platbami ze dne 25. 11. 2015 ve výši 104 289 Kč, dne 21. 12. 2015 ve výši 102 877 Kč, dne 25. 1. 2016 ve výši 101 661 Kč, dne 24. 2. 2016 ve výši 99 323 Kč, dne 2. 12. 2016 ve výši 3 878,13 Kč, dne 13. 7. 2017 ve výši 301 809 Kč, dne 11. 8. 2017 ve výši 201 475 Kč, dne 12. 10. 2017 ve výši 363 264 Kč, dne 19. 9. 2018 ve výši 600 000 Kč, dne 12. 10. 2018 ve výši 1 835 046 Kč, dne 9. 11. 2018 ve výši 1 000 000 Kč a dne 30. 11. 2018 ve výši 300 000 Kč, čímž měly být obchody mezi žalovaným a dlužníkem vyrovnány. Žalovaný uvedl, že uvedené prostředky dlužníkovi zapůjčil a policii předloží smlouvy v tomto směru.

20. E-mailovou komunikací (č. l. 383) bylo prokázáno, že Policie ČR vyzývala žalovaného dne 13. 1. 2021 k dodání smluv o úvěrech uzavřených s dlužníkem a zaslání výpisů z účtů, žalovaný na to reagoval tak, že zaslal policii výpisy z účtů a uvedl, že smlouvy se mu nepodařilo dohledat.

21. Protokolem o prohlášení o majetku ze dne 3. 11. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-B-16 (č. l. 135), bylo prokázáno, že se dlužník nedostavil k soudu za účelem učinění prohlášení o majetku.

22. Protokolem o prohlášení o majetku ze dne 22. 3. 2021, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-B-53 (č. l. 134), bylo prokázáno, že dlužník opakovaně odmítl při soudním roku učinit prohlášení o majetku a odpovídat na dotazy ke svému majetku, a to s odkazem na probíhající trestní řízení z jeho podnětu na syna.

23. Omluvou dlužníka ze dne 15. 2. 2022 (č. l. 137) bylo prokázáno, že uvedeného dne se dlužník omluvil z jednání nařízeného na den 18. 2. 2022 vedeného u Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. 65 ICm 1474/2021 s odvoláním na svůj zdravotní stav.

24. Omluvou dlužníka ze dne 25. 4. 2022 (č. l. 136, duplicitně č. l. 382) bylo prokázáno, že uvedeného dne se dlužník omluvil z jednání nařízeného na den 26. 4. 2022 vedeného u Krajského soudu v Plzni v řízení vedeném pod sp. zn. 65 ICm 1474/2021 s odvoláním na svůj zdravotní stav, kdy uvedl, že se nemůže na nic soustředit a jen někdy rozumí tomu, co se kolem něj děje.

25. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2022, j. 44 T 81/2021-309 (č. l. 321-324) bylo prokázáno, že s právní mocí ke dni 28. 4. 2022 soud rozhodl tak, že dlužník je vinen, že v době od 22. 9. 2020 do 24. 5. 2021 jako úpadce v rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze, který usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil insolvenční správkyní [tituly před jménem]. [jméno FO], vědomě nespolupracoval s insolvenční správkyní, opakovaně nereagoval na její výzvy, nedoložil a nesdělil žádné informace důležité pro insolvenční řízení, zejména neposkytl sdělení ohledně jeho kontaktních údajů, osobních poměrů, příjmů, sdělení ohledně jeho majetku, jeho závazcích, nesdělil údaje daňové ani účetní, přičemž o povinnosti k předložení těchto informací byl řádně poučen, a dále nereagoval na výzvu soudu, aby ve lhůtě 15 dnů kontaktoval insolvenční správkyni, tím insolvenční správkyni znemožnil zjištění údajů určených k plnění úkolů, tedy v insolvenčním řízení mařil výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozil účel insolvenčního řízení, čímž spáchal přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení dle § 225 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.

26. Unesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. 5 Tdo 691/2022-685 (č. l. 325-331), bylo prokázáno, že Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 11 To 120/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené o Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 44 T 81/2021.

27. Dohodou o podmínkách účasti budoucích společníků ve společnosti [právnická osoba] (č. l. 230-232) bylo prokázáno, že dne 16. 10. 2018 žalovaný a [jméno FO] [adresa] podepsali uvedenou dohodu, ve které ujednali, že žalovaný má v úmyslu nabýt od [jméno FO] [adresa] části jejich podílů ve společnosti [právnická osoba] a všichni společně pak mají v úmyslu podílet se společně na podnikatelské činnosti společnosti, přičemž dohoda obsahovala mimo jiné ujednání o tom, že žalovaný se zavazuje se společností uzavřít 4 smlouvy o zápůjčce po 1 000 000 Kč, tedy celkem zapůjčí 4 000 000 Kč, kdy první půjčka bude poskytnuta k 15. 10. 2018 se splatností k 31. 1. 2019, druhá bude poskytnuta k 15. 11. 2018 se splatností k 31. 3. 2019, třetí bude poskytnuta k 15. 12. 2018 se splatností k 30. 6. 2019 a čtvrtá bude poskytnuta k 15. 1. 2019 se splatností k 30. 6. 2019, vždy byl ujednán úrok 3,5 % ročně.

28. Smlouvou o převodu podílu (č. l. 220-221) bylo prokázáno, že dne 16. 10. 2018 žalovaný a [adresa] podepsali dohodu, na základě které se [adresa] zavázal žalovanému převést ze svého obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] část ve výši 30 % a žalovaný se za to zavázal uhradit dohodnutou cenu.

29. Smlouvou o zápůjčce ze dne 12. 12. 2018 (č. l. 163–164) bylo prokázáno, že uvedeného dne žalovaný jako zapůjčitel a společnost [právnická osoba] jako vydlužitel podepsali uvedenou dohodu, na základě které se žalovaný zavázal vydlužiteli poskytnout převodem na účet společnosti č. [č. účtu] částku 1 100 000 Kč do 17. 12. 2018 v jedné či více platbách a vydlužitel se zavázal tyto prostředky vrátit nejpozději do 31. 12. 2022 spolu s ujednaným úrokem.

30. Smlouvou o zápůjčce ze dne 28. 11. 2018 (č. l. 165-166) bylo prokázáno, že uvedeného dne žalovaný jako zapůjčitel a společnost [právnická osoba] jako vydlužitel podepsali uvedenou dohodu, na základě které se žalovaný zavázal vydlužiteli poskytnout převodem na účet společnosti č. [č. účtu] částku 250 000 Kč do 30. 11. 2018 v jedné či více platbách a vydlužitel se zavázal tyto prostředky vrátit nejpozději do 10. 1. 2019 spolu s ujednaným úrokem.

31. Úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (č. l. 175-176) bylo prokázáno, že ke dni 5. 1. 2023 byl dlužník zapsán v obchodním rejstříku jako jednatel uvedené společnosti, a to od 25. 10. 2018, žalovaný pak byl v obchodním rejstříku zasán jako společník od 25. 10. 2018.

32. Výpisem z účtu žalovaného č. [hodnota] (č. l. 167) bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na účet [právnická osoba] č. [č. účtu] dne 16. 10. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 9. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 28. 11. 2016 částku 250 000 Kč, dne 30. 11. 2018 částku 200 000 Kč, dne 14. 12. 2018 částku 800 000 Kč, dne 17. 12. 2018 částku 1 100 000 Kč, dne 24. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 25. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 4. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 11. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 14. 2. 2019 částku 400 000 Kč, dne 21. 2. 2019 částku 50 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 25. 2. 2019 částku 200 000 Kč a dne 26. 2. 2019 částku 100 000 Kč, celkem 6 300 000 Kč.

33. Výpisem z účtu (č. l. 35) bylo prokázáno, že dne 14. 3. 2019 poskytl žalovaný společnosti [právnická osoba] částku 500 000 Kč.

34. Výpisem z účtu 115-5130660237 (č. l. 59-68) bylo prokázáno, že na tento účet dne 14. 3. 2019 přišla z účtu žalovaného č. [hodnota] částka 500 000 Kč.

35. Přípisem žalobkyně s přiloženým přehledem plateb a výpisy z účtů (č. l. 36 - 40) bylo prokázáno, že dlužník v době od 17. 4. 2019 do 7. 6. 2019 poskytl společnosti [právnická osoba], celkem [hodnota] plateb a to postupně dne 16. 4. 2019 částku 200 000 Kč, dne 24. 4. 2019 částku 200 000 Kč, dne 2. 5. 2019 částku 300 000 Kč, dne 13. 5. 2019 částku 200 000 Kč, dne 16. 5. 2019 částku 1 000 000 Kč, dne 30. 5. 2019 částku 2 000 000 Kč, dne 6. 6. 2019 částku 100 000 Kč a 200 000 Kč a 100 000 Kč, celkem 4 300 000 Kč.

36. Insolvenčním návrhem ze dne 30. 4. 2020 (č. l. 157–162) bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] dne 30. 4. 2020 podala dlužnický insolvenční návrh, ve kterém mimo jiné uvedla, že má závazky za žalovaným z titulu půjček společníka společnosti, a to ve výši 6 300 000 Kč.

37. Přihláškou pohledávky (č. l. 192-202) podané dne 11. 8. 2020 Krajskému soudu v Plzni ve věci KSPL 65 INS 6249/2020 bylo prokázáno, že žalovaný do insolvenčního řízení vedeného se společností [právnická osoba], přihlásil 6 pohledávek založených na půjčkách, kdy žalovaný společnosti poskytl dne 16. 10. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 10. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 30. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 30. 11. 2018 částku 250 000 Kč, dne 17. 12. 2018 částku 1 100 000 Kč a v rámci poslední přihlášené pohledávky žalovaný v přihlášce uvedl, že poskytoval v průběhu roku 2019 platby v celkové výši 1 950 000 Kč, a to dne 24. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 25. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 4. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 11. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 14. 2. 2019 částku 400 000 Kč, dne 21. 2. 2019 částku 50 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 25. 2. 2019 částku 200 000 Kč a dne 26. 2. 2019 částku 100 000 Kč.

38. Přihláškou pohledávky ze dne 10. 8. 2020 (č. l. 72-73, duplicitně č. l. 138) bylo prokázáno, že dlužník touto přihláškou uplatnil v insolvenčním řízení proti společnosti [právnická osoba], pohledávky v celkové výši jistiny 4 247 058,73 Kč splatnou dne 31. 12. 2019.

39. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 29. 9. 2020, č. j. KRPM-54251-19/TČ-2020-030581 (č. l. 243–250), bylo prokázáno, že při podání vysvětlení ve věci poškození věřitele [jméno FO] uvedl, že žalovaný mu někdy v březnu nebo dubnu 2019 sdělil, že již nebude poskytovat půjčky společnosti [právnická osoba]

40. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 12. 10. 2020, č. j. KRPM-104832-3/ČJ-2020-141181 (č. l. 251–256), bylo prokázáno, že při podání vysvětlení týkajícího se zpronevěry ve společnosti [právnická osoba] žalovaný uvedl, že společnosti poskytl několik půjček, z počátku s úmyslem rozvoje společnosti, posléze ale odmítl od března 2019 poskytovat společnosti další půjčky, neboť si uvědomil, že investované prostředky slouží spíše k sanaci starých finančních problémů.

41. Úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 4. 8. 2020, č. j. KRPP-54244-5/TČ-2020-030581 (č. l. 237-242), bylo prokázáno, že [jméno FO] při podání vysvětlení vypověděl, že zhruba na přelomu zimy a jara 2019 jim žalovaný sdělil, že jeho investor přišel o peníze a že tedy již nemůže společnosti [právnická osoba] poskytnout další peníze.

42. Znaleckým posudkem ze dne 8. 2. 2024 (č. l. 339–347) bylo prokázáno, že znalec měl zhlédnout a vyšetřit dlužníka, prostudovat dostupnou dokumentaci a na tomto základě odpovědět na otázky, zda dlužník ke dni 16. 6. 2020 trpěl duševní poruchou, která mu bránila jednat v rozsahu potřebném pro samostatné vystupování před soudem, kdy případně došlo k takovému zlepšení duševního stavu dlužníka, že schopnost právně jednat v rozsahu potřebném pro samostatné vystupování před soudem opět nabyl. Znalec dospěl při vyšetření ke zjištění, že žalovaný byl asi od 15. 9. 2021 psychiatricky léčen, naposledy na podzim 2022 s diagnózou středně těžké depresivní fáze a syndromu závislosti na alkoholu, a dále že v období od 1. 10. 2021 do 7. 10. 2021 byl hospitalizován pro poruchy způsobené alkoholem – odvykací stav. Dle zjištění znalce dlužník stále alkohol užívá, má mírně zabíhavý projev bez výrazné tenze, bez anxiety, jeho myšlení je souvislé, vnímání intaktní, nebyla u něj spatřena psychotická symptomatika. Znalec při vyšetření o dlužníkovi zjistil, že u něj dominuje spíše osobnostní symptomatika, obraz akcentovaných osobnostních rysů ve smyslu narcistních, emočně nestálých, až disociálních, u dlužníka je patrná snaha o osobní prezentaci v lepším světle, jsou u něj zřejmé určité manipulativní tendence, má tendenci nabízet přijatelné vysvětlení pro své chování, které ho přivádí do konfliktu se společností, je u něj patrné egocentrické, sebelítostivé prožívání. Osobnostní rysy mají dle znalce vliv na chování a motivaci dlužníka, nesnižují však forenzně významně rozpoznávací ani ovládací schopnosti posuzovaného tak, aby nebyl schopen rozpoznat společenská pravidla a zákonné normy. Kognitivní funkce dlužníka byly v mezích normy, stejně tak znalec nezjistil žádné znaky svědčící o duševní chorobě či poruše snižující jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Znalec tak dospěl k závěru že rozpoznávací ani ovládací schopnosti dlužníka ke dni 16. 6. 2020 nelze hodnotit jako snížené a nebyly vymizelé schopnosti jeho právního jednání.

43. Žalovaný předložil soudu k důkazu čestné prohlášení (č. l. 120), kterým bylo prokázáno, že je datováno 30. 4. 2022, podepsáno ověřeným podpisem dlužníka a v jeho textu je obsaženo prohlášení dlužníka, že částka ve výši 257 455,77 Kč, kterou dne 14. 12. 2018 odeslal ze svého účtu na účet žalovaného, představovala poskytnutou bezúročnou zápůjčku na základě ústně uzavřené smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným, tuto zápůjčku měl žalovaný dlužníkovi vrátit do poloviny ledna 2019 a vrátil ji platbou ze dne 9. 1. 2019 ve výši 250 000 Kč, rozdíl v platbách byl dán kurzovým rozdílem a dle ústní dohody byla zápůjčka platbou ze dne 9. 1. 2019 vypořádána, z této zápůjčky tak dlužníkovi žalovaný nic nedluží; částka ve výši 250 014 Kč, kterou dne 14. 2. 2019 odeslal žalovanému, představovala finanční vypořádání z titulu finančních prostředků, které předtím poskytl dlužníkovi žalovaný za účelem jejich zhodnocení prostřednictvím obchodu s akciemi, kdy tyto obchody měl provádět dle svého tvrzení syn dlužníka, [jméno FO], žalovaný byl o obchodování na burze synem dlužníka v době, kdy poskytoval své prostředky za účelem jejich zhodnocení, informován; částka ve výši 500 000 Kč, kterou dne 7. 3. 2019 odeslal na účet žalovaného, představovala poskytnutou bezúročnou zápůjčku na základě ústně uzavřené smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným, kterou měl dlužníkovi žalovaný vrátit do konce března 2020, tuto zápůjčku dlužníkovi žalovaný vrátil několika dílčími platbami poskytnutými zčásti převodem na účet a zčásti v hotovosti v průběhu roku 2019 a v průběhu prvního čtvrtletí roku 2020, z této zápůjčky dlužníkovi žalovaný nic nedluží; částka ve výši 500 000 Kč, kterou dlužník zaslal dne 13. 3. 2019 žalovanému, představuje zápůjčku, kterou žalovaný ihned přeposlal společnosti [právnická osoba] a celou částku mu žalovaný splatil v hotovosti do konce měsíce dubna 2019 v několika dílčích splátkách a z této zápůjčky dlužníkovi žalovaný nic nedluží. Soud k tomuto důkazu nepřihlédl, neboť dlužník byl soudem vyslechnut. Soud však podotýká, že čestné prohlášení je dle něj nevěrohodné, neboť dlužník v něm konkretizoval všechny platby, které jsou předmětem žaloby, ačkoliv nebyl v době sepisu čestného prohlášení seznámen s obsahem žaloby a nebyl soudu ani schopen vysvětlit, odkud se dozvěděl, že předmětem žaloby je právě vrácení v čestném prohlášení uvedených plateb dlužníka žalovanému. S ohledem na to a s ohledem na skutečnost, že obsah čestného prohlášení dlužníka je zcela ve shodě se skutkovou verzí žalovaného, je soud přesvědčen, že dlužník čestné prohlášení sepsal na přímý pokyn žalovaného, což tento důkaz činí zjevně nevěrohodným.

44. Účastnickou výpovědi dlužníka (č. l. 307-308) bylo prokázáno, že žalovaný u něj investoval, mělo se jednat o investice na komoditní burze v Chicagu, kde měl obchodovat syn dlužníka, dlužník se později dozvěděl, že syn to jen předstíral a dlužník tak na něj podal trestní oznámení. Dále soud vzal za prokázáno výpovědí dlužníka, že žádné další obchody s žalovaným neměl, neposkytoval jemu ani jeho firmě žádné peníze, v letech 2018-2019 neposkytoval nikomu žádné půjčky až na společnost [právnická osoba], které půjčil asi 4 000 000 Kč. Na dotaz soudu, co představovaly platby, které poskytl žalovanému dne 17. 12. 2018, 14. 2. 2019, 7. 3. 2019 a 13. 3. 2019, dlužník uvedl, že se muselo jednat o vrácení investic žalovaného. Soud v této části považuje výpověď dlužníka za pravdivou, neboť dlužník vypovídal zcela spontánně a svou výpověď změnil až poté, kdy mu soud předložil jeho čestné prohlášení předložené žalovaným, v němž je dopodrobna popsána každá platba žalovanému, jež je předmětem tohoto soudního řízení, v souladu s konečnou skutkovou verzí žalovaného. Po předložení tohoto prohlášení dlužník změnil svou výpověď, zcela potvrdil obsah čestného prohlášení, přičemž uvedl, že zápůjčky žalovaného si nepamatuje proto, že mu je žalovaný velmi rychle vrátil. Dlužník nebyl schopen vysvětlit, odkud při sepisu čestného prohlášení věděl, co je předmětem tohoto soudního sporu, nevyloučil, že od žalovaného, a dodal, že od roku 2020 má problém pochopit jednu stranu textu. Soud účastnické výpovědi dlužníka v části, v níž paušálně potvrdil správnost skutečností uvedených v prohlášení, neuvěřil, neboť takto vypovídal až poté, kdy ho soud konfrontoval s jím podepsaným čestným prohlášením, které zjevně bylo sepsáno dle pokynu žalovaného – sám dlužník v době sepisu čestného prohlášení nemohl vědět, co je předmětem daného soudního sporu. Soud dále neuvěřil výpovědi dlužníka v té části, v níž dlužník uvedl, že žalovaný investoval částku 5 000 000 Kč a tento obnos mu dlužník vrátil, aniž by z toho měl žalovaný nějaký zisk, neboť v tomto směru je výpověď dlužníka vyvrácena výpisy z účtů provedenými k důkazu.

45. Účastnickým výslechem žalovaného (č. l. 259-206) bylo prokázáno, že tento prostřednictvím dlužníka investoval peníze, investice byly výnosné, s rizikem žalovaný počítal, nadto měl od dlužníka slíbenou půjčku 6 až 8 milionů za účelem jejich poskytnutí společnosti [právnická osoba] Při vstupu do [právnická osoba] se žalovaný zavázal této poskytnout 4 miliony korun, nicméně v prosinci 2018 mu dlužník sdělil, že žalovanému slíbené prostředky poskytnout nemůže. V lednu až březnu 2019 žalovaný zjistil, že [právnická osoba] se nachází v horší finanční situaci, než v jaké se domníval, a proto společnosti oznámil, že jí již nic neposkytne. Potud soud výpovědi žalovaného uvěřil. Neuvěřil však další části výpovědi žalovaného, kde žalovaný uvedl, že dlužník mu navrhl v prosinci 2018 půjčku 250 000 Kč, tu přijal a tyto peníze vrátil v lednu 2019, že mu dlužník navrhl vyrovnání investic platbou ve výši 250 000 Kč, kterou přijal, byť se jednalo o méně než jaký měl být zůstatek jeho investic, v březnu 2019 pak mu dlužník nabídl půjčky 2 × 500 000 Kč, kdy první půjčku splatil do měsíce ve třech splátkách, druhou půjčku splatil do roka, když na konci dubna splatil 250 000 Kč a zbytek v menších částkách v prosinci 2019 a v lednu 2020, platbu 2 při podání vysvětlení dne 22. 9. 2020 pouze opomněl uvést. Účastnická výpověď žalovaného v této části zůstala osamoceným důkazem, který je v rozporu s výpovědí dlužníka, jenž uvedl, že žádné půjčky žalovanému ani jeho firmě neposkytoval, přičemž při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalovaného nelze ani pominout, že svou obranu v průběhu řízení měnil. Soud také neuvěřil tomu, že by platba 2 měla být plněním na investice, když žalovaný ji jako takovou při podání vysvětlení na policii dne 22. 9. 2020 vůbec neuvedl, naopak uvedl, že k datu podání vysvětlení byly všechny obchody mezi dlužníkem a jím vypořádány, kdy poslední platbou z tohoto titulu označil platbu ze dne 30. 11. 2018. Dle soudu je nanejvýš nepravděpodobné, že žalovaný, který již od prosince 2018 věděl o finančních problémech dlužníka a zároveň byl v období leden–březen již informován o neutěšeném stavu financí [právnická osoba], by si navzdory tomu od dlužníka půjčil finanční prostředky, a ještě některé tyto prostředky poskytl [právnická osoba]

46. Výzvou s doručenkou do datové schránky (č. l. 12-12 verte) bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 500 000 Kč ve lhůtě 7 dnů, výzva byla doručena žalovanému dne 17. 2. 2021.

47. K protokolu o jiném soudním roku ve věci sp. zn. KSPH 67 INS 8486/2020 ze dne 14. 9. 2021 (č. l. 131 verte -132) soud uvádí, že z protokolu se nepodává nic, co by svědčilo o tom, že se dlužník vyhýbá účasti na jednáních a podání výpovědi, informace tohoto charakteru nejsou v protokolu zachyceny, v protokolu se nachází odmítnutí podat výpověď synem dlužníka, ne dlužníkem.

48. K zamítaným důkazům – rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2022, č. j. 77 ICM 1623/2017-127 (č. l. 291-293), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 74 Icm 78/2021-760 (č. l. 294-297), protokol o jednání Okresního soudu v Trutnově ve věci sp. zn. 35 C 186/2021 ze dne 24. 3. 2023 (č. l. 301-304), lékařské zprávy o stavu dlužníka - soud uvádí, že případné obstrukční jednání dlužníka a jeho zjišťování se stalo nadbytečným, neboť dlužník se k výslechu dostavil, lékařské zprávy co do hodnocení důvěryhodnosti dlužníka a jeho zdravotního stavu pak byly nadbytečnými po získání znaleckého posudku.

49. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazů jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dlužník se žalovaným byli od roku 2014 dohodnuti, že žalovaný dlužníkovi poskytne peněžní prostředky podle svých možností, žalovaný je zašle svému synovi, který je použije k investicím na burze v Chicagu, a výnosy budou žalovanému poskytovány kdykoliv na jeho žádost. Žalovaný očekával zhodnocení prostředků v rozsahu 20-80% a očekával tomu odpovídající riziko. Dle této dohody žalovaný dlužníkovi na investice zaslal celkem 2 903 878,13 Kč (dne 24. 4. 2014 částku 600 000 Kč, dne 11. 7. 2014 částku 500 000 Kč, dne 23. 7. 2015 částku 500 000 Kč, dne 28. 7. 2015 částku 500 000 Kč, dne 20. 7. 2016 částku 500 000 Kč, dne 1. 11. 2016 částku 300 000 Kč a dne 5. 12. 2016 částku 3 878,13 Kč), obdržel pak od dlužníka 5 013 622,13 Kč (dne 25. 11. 2015 částku 104 289 Kč, dne 21. 12. 2015 částku 102 877 Kč, dne 25. 1. 2016 částku 101 661 Kč, dne 24. 2. 2016 částku 99 323 Kč, dne 2. 12. 2016 částku 3 878,13 Kč, dne 13. 7. 2017 částku 301 809 Kč, dne 11. 8. 2017 částku 201 475 Kč, dne 12. 10. 2017 částku 363 264 Kč, dne 19. 9. 2018 částku 600 000 Kč, dne 12. 10. 2018 částku 1 835 046 Kč, dne 9. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč a dne 30. 11. 2018 částku 300 000 Kč). Při podání vysvětlení Policii ČR dne 22. 9. 2020 žalovaný označil výše uvedené plnění poskytnuté dlužníkem za plnění z investic a uvedl, že tím byly jejich obchody vypořádány. Žalovaný pak Policii přislíbil předložení smluv o zápůjčkách, na základě kterých poskytoval dlužníkovi shora uvedené finanční prostředky, na dotaz policie však dne 13. 1. 2021 reagoval tak, že se mu smlouvy nepodařilo dohledat, předložil policii pouze výpisy z účtu prokazující uvedené platby. Investice však dlužník ani jeho syn neprováděli vůbec nebo jen částečně, dlužník sám v trestním oznámení na svého syna uvedl, že nejpozději na podzim 2018 se dozvěděl o tom, že jeho syn nemá žádné finanční prostředky, tyto údajně na burze prodělal. O uvedené skutečnosti dlužník některé své investory informoval, jedním z nich byl i žalovaný, který nejpozději od prosince 2018 věděl, že dlužník má finanční problémy a z toho důvodu mu nemůže poskytnout slíbenou půjčku pro společnost [právnická osoba] Dlužník v letech 2017 až 2019 pobíral starobní důchod (měsíčně 20 045 Kč pro rok 2017, 20 808 Kč pro rok 2018 a 21 994 Kč pro rok 2019), v roce 2019 v daňovém přiznání vykázal příjmy ve výši 773 975 Kč, výdaje ve výši 750 468 Kč a čistý příjem ve výši 23 507 Kč, mimo to vlastnil osobní automobil [model vozidla], který v roce 2020 prodal za 242 000 Kč. Nad rámec těchto příjmů dlužník obdržel dne 16. 10. 2018 na svůj účet č. [hodnota] u [právnická osoba]. od [jméno FO] částku 10 000 €, dne 14. 12. 2018 z tohoto účtu převedl částku 9 980,84 € žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] (tj. platba 1), dne 4. 2. 2019 obdržel na svůj účet č. [č. účtu] částku 2 000 000 Kč z účtu [jméno FO] s poznámkou, že se jedná o převod vypovězené částky ze spořícího účtu [jméno FO], dne 14. 2. 2019 převedl z tohoto účtu částku 250 014 Kč na shora uvedený účet žalovaného (tj. platba 2), dne 26. 2. 2019 obdržel na svůj účet č. [č. účtu] částku 2 000 000 Kč s poznámkou, že se jedná o úvěr z GE, dne 7. 3. 2019 převedl částku 500 000 Kč na shora uvedený účet žalovaného (tj. platba 3) a částku 500 000 Kč na svůj účet č. [č. účtu], z něhož pak stejnou částku převedl na shora uvedený účet žalovaného dne 13. 3. 2019 (tj. platba 4). Žalovaný dlužníkovi převedl dne 9. 1. 2019 částku 250 000 Kč, dne 1. 4. 2019 částku 250 000 Kč, dne 20. 12. 2019 částku 25 000 Kč a dne 31. 1. 2020 částku 25 000 Kč. Nejednalo se o zápůjčky pro žalovaného, zápůjčky dlužník žalovanému neposkytoval, v letech 2018-2019 poskytoval zápůjčky pouze společnosti [právnická osoba] cca ve výši 4 000 000 Kč.

50. Žalovaný s dlužníkem v říjnu 2018 vstoupili do společnosti [právnická osoba] V rámci vstupu do společnosti se žalovaný Dohodou o podmínkách účasti budoucích společníků ve společnosti [právnická osoba] ze dne 16. 10. 2018 zavázal společně s [jméno FO] [adresa] podílet se společně na podnikatelské činnosti společnosti, přičemž dohoda obsahovala mimo jiné ujednání o tom, že žalovaný se zavazuje se společností uzavřít 4 smlouvy o zápůjčce po 1 000 000 Kč, tedy celkem zapůjčí 4 000 000 Kč, kdy první půjčka bude poskytnuta k 15. 10. 2018 se splatností k 31. 1. 2019, druhá bude poskytnuta k 15. 11. 2018 se splatností k 31. 3. 2019, třetí bude poskytnuta k 15. 12. 2018 se splatností k 30. 6. 2019 a čtvrtá bude poskytnuta k 15. 1. 2019 se splatností k 30. 6. 2019, dále měl žalovaný nabýt od tehdejších společníků podíly ve společnosti. K realizaci dohody došlo tak, že dne 16. 10. 2018 žalovaný a [jméno FO] uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu ve výši 30 % z [jméno FO] na žalovaného, žalovaný je pak jako společník od 25. 10. 2018 zapsán v obchodním rejstříku, ke stejnému dni se stal zapsaným jednatelem uvedené společnosti dlužník. Následně pak žalovaný jako zapůjčitel podepsal s [právnická osoba] jako vydlužitelem dne 12. 12. 2018 dohodu, na základě které se žalovaný zavázal vydlužiteli poskytnout převodem na účet společnosti č. [č. účtu] částku 1 100 000 Kč do 17. 12. 2018 v jedné či více platbách a vydlužitel se zavázal tyto prostředky vrátit nejpozději do 31. 12. 2022 spolu s ujednaným úrokem, dne 28. 11. 2018 žalovaný jako zapůjčitel a společnost [právnická osoba] jako vydlužitel podepsali dohodu, na základě které se žalovaný zavázal vydlužiteli poskytnout převodem na účet společnosti č. [č. účtu] částku 250 000 Kč do 30. 11. 2018 v jedné či více platbách a vydlužitel se zavázal tyto prostředky vrátit nejpozději do 10. 1. 2019 spolu s ujednaným úrokem. K realizaci těchto smluv a zjevně i dalších dohod došlo tak, že žalovaný uhradil na účet [právnická osoba] dne 16. 10. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 9. 11. 2018 částku 1 000 000 Kč, dne 28. 11. 2016 částku 250 000 Kč, dne 30. 11. 2018 částku 200 000 Kč, dne 14. 12. 2018 částku 800 000 Kč, dne 17. 12. 2018 částku 1 100 000 Kč, dne 24. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 25. 1. 2019 částku 150 000 Kč, dne 4. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 11. 2. 2019 částku 150 000 Kč, dne 14. 2. 2019 částku 400 000 Kč, dne 21. 2. 2019 částku 50 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 22. 2. 2019 částku 200 000 Kč, dne 25. 2. 2019 částku 200 000 Kč a dne 26. 2. 2019 částku 100 000 Kč, celkem 6 300 000 Kč. Žalovaný se však v lednu – březnu 2019 měl dozvědět, že [právnická osoba] se nachází ve finančních problémech, uvědomil si, že jím poskytované prostředky neslouží na rozvoj společnosti ale k pokrytí dřívějších problémů a proto od března 2019 již další půjčky společnosti odmítl poskytovat. O tom informoval další společníky [jméno FO] (na přelomu března a dubna 2019) a [jméno FO] (na přelomu zimy a jara 2019). Částku 6 300 000 Kč žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na [právnická osoba] a uvedená společnost v dlužnickém insolvenčním návrhu tento dluh vůči společníkovi sama uvedla. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaný uvedené společnosti zaslal dne 14. 3. 2019 částku 500 000 Kč, tu však do insolvenčního řízení nepřihlásil. Dlužník pak uvedené společnosti zaslal dne 16. 4. 2019 částku 200 000 Kč, dne 24. 4. 2019 částku 200 000 Kč, dne 2. 5. 2019 částku 300 000 Kč, dne 13. 5. 2019 částku 200 000 Kč, dne 16. 5. 2019 částku 1 000 000 Kč, dne 30. 5. 2019 částku 2 000 000 Kč, dne 6. 6. 2019 částku 100 000 Kč a 200 000 Kč a 100 000 Kč, celkem 4 300 000 Kč, tedy poskytoval jí peníze již v době, kdy věděl o neexistenci jeho a synova „investičního“ plánu na burze. Do insolvenčního řízení s [právnická osoba] pak dlužník přihlásil pohledávku ve výši 4 247 058,73 Kč.

51. Proti žalovanému je v současnosti vedeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17, byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla jmenována žalobkyně. Žalovaný v daném řízení odmítal spolupracovat se správkyní a učinit prohlášení o majetku, obstruoval a bránil se výslechům, až byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 2. 2022, č. j. 44 T 81/2021-309, shledán vinným z přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení dle § 225 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Unesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2022, č. j. 5 Tdo 691/2022-685, bylo odmítnuto dovolání dlužníka proti uvedenému rozsudku. V současnosti je také proti dlužníkovi vedeno trestní stíhání, kdy dle obžaloby ze dne 24. 1. 2024 je dlužník viněn z toho, že v době od 12. 11. 2012 do 30. 4. 2019 pod záminkou zprostředkování investic na kapitálovém trhu sháněl investory, s nimiž následně uzavíral smlouvy o půjčce či úvěru a takto získané prostředky měl dle dohody se zájemci o investování zasílat svému synovi [jméno FO] ml., který měl s těmito prostředky obchodovat na burze, avšak v některých případech tak neučinil buď částečně, nebo vůbec, finanční prostředky vylákané za účelem investice k samotnému investování nepředal, ale použil je pro vlastní potřebu, tohoto jednání se měl dopustit proti 22 investorům, kterým měl způsobit škodu celkem 25 492 900 Kč, přičemž konkrétně pod bodem II. odst. 20 obžaloby je dlužník obviňován z toho, že, mimo jiné, dne 16. 10. 2018 získal od [tituly před jménem] [jméno FO] částku 10 000 €, kterou si ponechal pro vlastní potřebu. Dále byla na dlužníka podána obžaloba Krajským státním zastupitelství v Praze dne 12. 4. 2022 pro podvod dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

52. V rámci znaleckého posudku zkoumajícího duševní stav dlužníka pak vyplynulo, že rozpoznávací ani ovládací schopnosti dlužníka ke dni 16. 6. 2020 nelze hodnotit jako snížené a nebyly vymizelé schopnosti právního jednání. Znalec dospěl při vyšetření ke zjištění, že dlužník byl asi od 15. 9. 2021 psychiatricky léčen, naposledy na podzim 2022 s diagnózou středně těžké depresivní fáze a syndromu závislosti na alkoholu a dále že v období od 1. 10. 2021 do 7. 10. 2021 byl dlužník hospitalizován pro poruchy způsobené alkoholem – odvykací stav. Dle zjištění znalce dlužník stále alkohol užívá, dominuje u něj spíše osobnostní symptomatika, obraz akcentovaných osobnostních rysů ve smyslu narcistních, emočně nestálých, až disociálních. Osobnostní rysy mají dle znalce vliv na chování a motivaci dlužníka, nesnižují však forenzně významně rozpoznávací ani ovládací schopnosti dlužníka.

53. Žalobkyně vyzvala žalovaného k bezodkladné úhradě částky 500 000 Kč zaslané mu dlužníkem dne 13. 3. 2019, nejpozději však do 7 dnů. Výzvu žalovaný převzal dne 17. 2. 2021.

54. Tolik k závěru o skutkovém stavu věci. Soud jen podotýká, že nevyslýchal svědky tam, kde postačil k provedení důkazů úřední záznam Policie ČR o podaném vysvětlení a kde nikdo nezpochybnil jeho použitelnost. V občanskoprávním řízení soud není při provádění dokazování vázán ustanoveními trestního řádu a nic mu nebrání provést úřední záznamy k důkazu a vycházet z nich ([jméno FO] [adresa]), nenamítá-li proti tomu žádný z účastníků řízení ničeho. Naopak v případě, kdy případné použití úředních záznamů bylo sporné či pochybné, soud provedl i samotný výslech k doplnění úředních záznamů (žalovaný, dlužník) a zachování procesních práv účastníků řízení.

55. Podle § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen „insolvenční zákon“), prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

56. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

57. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

58. Soud dospěl k následujícímu posouzení. V prvé řadě soud konstatuje, že v řízení je aktivně legitimována žalobkyně jako osoba s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, když na dlužníka byl prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. KSPH 67 INS 8486/2020-A-17. Žalobkyně tvrdila, že vymáhané plnění je bezdůvodným obohacením, a prokázala, že z majetku dlužníka, jeho účtů, odešly celkem 4 platby žalovanému - z účtu č. [č. účtu] částka 9 980,84 EUR (tj. 250 000 Kč, platba 1, při prokázaném kurzu 25,048 Kč za €), dne 14. 2. 2019 z účtu č. [č. účtu] částka 250 014 Kč (platba 2), dne 7. 3. 2019 z účtu č. [č. účtu] částka 500 000 Kč (platba 3) a dne 13. 3. 2019 z účtu č. [č. účtu] částka 500 000 Kč (platba 4), a to na účet žalovaného. Jelikož zaslané peníze odešly z účtů dlužníka a nikdo nezpochybnil, že by se jednalo o jeho peněžní prostředky, jedná se o plnění náležející do majetkové podstaty dlužníka (resp. do jeho majetkové podstaty náleží pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení). Peníze nabyl žalovaný, je tak osobou povinnou k jejich vydání a je v řízení pasivně legitimován. Co do zamítavého výroku I. soud uvádí, že z výpisu z účtu vyplynul převodní kurz, pod kterým byla platba 1 učiněna (25,048 Kč za 1 €), a o takovou částku se zmenšilo jmění dlužníka, v tomto kurzu tedy soud bezdůvodné obohacení přiznal (k tomu níže) co do výše 250 000 Kč, ve zbytku žalobu zamítl co do 7 455,77 Kč.

59. Žalobní tvrzení se zakládala na tom, že platby 1-4 byly učiněny bez právního důvodu a jednalo se tak o bezdůvodné obohacení. Účastníka řízení obecně stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní k těm skutečnostem, pro které z aplikace určité právní normy pro sebe dovozuje příznivé následky, tedy ke skutečnostem naplňujícím hypotézu, dispozici a ev. sankci právní normy, z níž účastník řízení dovozuje své právo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011 ve věci sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Jestliže tedy žalobkyně tvrdí, že dlužník učinil platby 1-4 bez právního důvodu, postačí jí unést břemeno tvrzení a důkazní co do skutečnosti, že žalovaný se obohatil na úkor dlužníka bez spravedlivého důvodu (§ 2991 odst. 1 o. z.), v konkrétním případě dle § 2991 odst. 2 o. z. plněním bez právního důvodu – tedy pouze co do skutečnosti, že proběhlo plnění a nabyl jej žalovaný a je na žalovaném, aby tvrdil a prokázal důvod plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27 .02. 2001 ve věci sp. zn. 25 Cdo 1167/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 04. 10. 2023 ve věci sp. zn. 28 Cdo 2243/2023).

60. Vzhledem k výše uvedenému bylo na žalovaném, aby prokázal právní důvod plateb 1, 2, 3 a 4. Žalovaný tvrdil dva okruhy důvodů (titulů), a to pro platby 1, 3 a 4 zápůjčky, pro platbu 2 vypořádání „investic“ prováděných pro něj dlužníkem a jeho synem.

61. Nejprve se soud vyjádří k platbě 2. Zde se žalovanému podařilo prokázat, že mezi ním a dlužníkem existovala dohoda o provádění investic na americké burze. Žalovaný prokázal, že byl s dlužníkem dohodnut, že mu podle svých možností poskytne za účelem provádění investic peníze a tyto na požádání obdrží zpět s případným výnosem, přičemž žalovaný dále uvedl, že byl srozuměn s tím, že investice jsou potenciálně výnosné od 20-80 % a počítal i s tomu odpovídajícím rizikem. Dlužníkovi pak žalovaný zaslal celkem 2 903 878,13 Kč, obdržel od něj nesporně 5 013 622,13 Kč plus spornou platbu 2. Soud po zhodnocení provedených důkazů má za to, že platba 2 nebyla plněním na investice, jak tvrdí žalovaný. Ve prospěch tohoto tvrzení svědčila pouze výpověď žalovaného, které soud neuvěřil, neboť byla v rozporu s tím, co žalovaný uvedl na policii při podání vysvětlení dne 22. 9. 2020. Žalovaný tehdy uvedl policii podrobně, jaké platby a přesně kterého dne obdržel od dlužníka na vypořádání svých investic, přičemž poslední takové plnění měl z tohoto titulu obdržet dne 30. 11. 2018 ve výši 300 000 Kč, a výslovně uvedl, že tím byly jejich obchody vypořádány. Platbu 2 uskutečněnou dne 14. 2. 2019 však v tomto výčtu neuvedl a soud považuje za nepravděpodobné, že na ni pouze zapomněl, když ještě po podání vysvětlení na žádost policie dohledával smlouvy o zápůjčkách a výpisy z účtu k těmto platbám, které polici následně po výzvě z ledna 2021 zaslal. Ani poté platbu z 14. 2. 2019 policii nedoplnil jako platbu, kterou od dlužníka obdržel na vypořádání svých investic.

62. K zápůjčkám, tedy platbám 1, 3 a 4, soud uvádí, že žalovanému se nepodařilo prokázat uzavření smluv o zápůjčce, na základě kterých mu byla tato plnění poskytnuta. Jedinými navrženými důkazy k prokázání této verze byly účastnické výpovědi žalovaného a dlužníka (a dlužníkovo čestné prohlášení). Dlužník vyloučil poskytování zápůjček žalovanému a tento závěr je podporován i dalšími důkazy v řízení provedenými, z nichž vyplynulo, že žalovaný již v prosinci 2018 věděl o finančních problémech dlužníka a v lednu – březnu 2019 zjistil, že [právnická osoba] není v dobrém finanční stavu a rozhodl se proto do ní dále neinvestovat. Za takového stavu je zcela nevěrohodné, že by si žalovaný od dlužníka půjčoval peníze, natož aby je, byť částečně investoval do [právnická osoba] Soud také považuje za nevěrohodné, aby platba 4 byla zápůjčkou společnosti [právnická osoba], ať už měl být věřitelem žalovaný či dlužník, když ani jeden z nich ji následně neuplatnil v insolvenčním řízení proti dané společnosti. Závěr, že se v případě plateb 1, 3 a 4 nejednalo o plnění ze smluv o zápůjčce, podporuje také zjištění, že u žádné z plateb, kterými dle žalovaného měly být zápůjčky vraceny, nebyl nikdy uveden žádný důvod. Soud k tomu dodává, že z vrácení zápůjčky (například z kvitance) lze učinit závěr o existenci smlouvy, platby tvrzené a prokazované žalovaným, kterými mělo dojít k vracení domnělých zápůjček, však neobsahují žádné údaje, ze kterých by bylo možné dovodit, že se jednalo o plnění jakékoliv smlouvy. Výpověď žalovaného o tom, že platby 1, 3 a 4 byly zápůjčkami od dlužníka, tedy zůstala zcela osamoceným důkazem potvrzujícím tuto verzi a proto ji soud neuvěřil.

63. Není pak úkolem žalobkyně ani soudu, aby domýšleli, z jakého důvodu dlužník žalovanému platby 1, 3 a 4 zaslal, tyto okolnosti musel prokázat žalovaný. Žalovaný snášel pouze tzv. nepřímé důkazy k tomu, že šlo o zápůjčky, zde odkazoval na svou potřebu získat prostředky na investice do společnosti [právnická osoba], a dále uvedl, že použil poskytnuté peníze i na úhradu dalších vlastních potřeb (závazků), nicméně to bez dalšího nesvědčí o existenci smluv o zápůjčce. Vedlejší okolnosti závazku, jenž nebyl prokázán, jsou pak v zásadě bezpředmětné (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 02. 2001 ve věci sp. zn. 25 Cdo 1167/99) a stejně tak jsou bezpředmětné případné pohnutky, které vedly dlužníka k zaslání prostředků žalovanému (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012 ve věci sp zn. 28 Cdo 248/2012).

64. Soud tedy uzavírá, že platby 1, 2, 3 a 4 považuje za plnění, které dlužník poskytl žalovanému bez právního důvodu, čímž se dlužník, který se dostal do finančních potíží, zcela zjevně pokoušel skrze žalovaného a potenciálně i společnost [právnická osoba] ještě „na poslední chvíli“ vyvádět prostředky ze svého nabytého jmění. Tuto verzi podporuje i fakt, že se žalovaným měl dlužník nadstandartní vztahy, o čemž svědčí skutečnost, že na rozdíl od dalších 22 investorů žalovaný na tzv. investicích na americké burze nejen že netratil ale dokonce dosáhl i slušného zisku. Svědčí o tom i okolnost, že dlužník, který již na konci roku 2018 věděl o podvodech svého syna, navzdory tomu převedl v roce 2019 4,3 milionu do [právnická osoba]

65. S ohledem na závěru soudu, že platby 1, 3 a 4 nejsou plněním ze smluv o zápůjčce, považoval za nadbytečné zabývat se tím, jakým plněním byly platby, kterými měl žalovaný domnělé zápůjčky vracet, když není-li prokázána existence zápůjčky, je bezpředmětné zabývat se jejím vracením. Jakékoliv vrácení prostředků v hotovosti nebylo prokázáno vůbec, co do plateb přes účet (dne 9. 1. 2019 částka 250 000 Kč, dne 1. 4. 2019 částka 250 000 Kč, dne 20. 12. 2019 částka 25 000 Kč a dne 31. 1. 2020 částka 25 000 Kč) soud uzavírá, že nic nesvědčí pro závěr, že by dané platby měly být plněním jakéhokoliv závazku.

66. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. K tomu je nutno dodat, že bezdůvodné obohacení je splatné dle § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, když jiná splatnost nároků nebyla dohodnuta ani neplyne ze zákona. Žalobkyně dovozovala splatnost nároků od vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 7. 5. 2021. Nároky žalobkyně (platby 1, 2 a 3) se staly splatnými dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému dne 21. 4. 2021, tedy dnem 22. 4. 2021, platba 4 se stala splatnou na základě výzvy žalobkyně ze dne 17. 2. 2021 doručené žalovanému téhož dne po uplynutí lhůty k plnění v délce 7 dnů, tj. dne 25. 2. 2021. Všechny nároky se tak staly splatnými před dnem, od něhož žalobkyně požaduje úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2016 Sb. Soud tak žalobkyni vyhověl i co do úroku z prodlení.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v zásadě zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 390,94 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 507 470 Kč sestávající z částky 14 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 14 340 Kč za účast na jednání soudu (15. 12. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 14 340 Kč za účast na jednání soudu (16. 2. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 10 758,46 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 4. 2022 náhrada 3 344,56 Kč za 500 ujetých km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,51 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 9. 2023 náhrada 3 547,72 Kč za 500 ujetých km (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,51 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 6. 2024 náhrada 3 866,18 Kč za 500 ujetých km (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,51 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 678,46 Kč ve výši 11 482,48 Kč. Dále náklady řízení sestávají z prokázaných hotových nákladů žalobkyně na ubytování dne 4. 6. 2024 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 2 230 Kč (jednání dne 5. 6. 2024 bylo nařízeno na 10:00 hodin a od žalobkyně sídlící v Plzni nelze rozumně požadovat, aby cestovala na jednání až v den konání jednání). Soud dodává, že žalobkyně sice vzala svůj původní návrh částečně zpět co do části příslušenství (předmětem řízení k datu rozsudku byla včetně příslušenství a zpětvzatého příslušenství částka 2 560 914,04 Kč, zastaveno bylo řízení co do příslušenství v hodnotě 327 519 Kč a jistiny ve výši 7 455,77 Kč, tedy co do 12 % předmětu řízení), jedná se však pouze o neúspěch ve věci co do menší části příslušenství a zcela marginální části jistiny, soud z toho důvodu přiznal žalobkyni náhradu celou.

Poučení