11 C 44/2024 - 42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 104 580 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 104 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 580 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 104 580 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací vedeného u [organizační složka státu] (dále jen „[organizační složka státu]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že dne [datum] podal na [organizační složka státu] jako povinný subjekt žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., lhůta předepsaná zákonem pro poskytnutí informací marně uplynula dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí č. j. [číslo jednací] o částečném odmítnutí žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] rozklad, který byl vyřízen rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žádané informace pak byly žalobci poskytnuty teprve dne [datum], tj. 3 měsíce po zrušení původního rozhodnutí a 596 dnů od podání žádosti. K dosažení účelu žádosti o informace bylo nutno studovat rozhodnutí včetně příslušných právních předpisů a využít opravný prostředek – rozklad, nezanedbatelná je proto složitost obrany proti nesprávnému úřednímu postupu povinného subjektu. Z průběhu řízení vyplývá zvýšená náročnost získání informace, průtahy povinného subjektu i odvolacího orgánu, žalobce se na průtazích nepodílel. Bez použití opravného prostředku by povinný subjekt žádané informace neposkytl. Uvedenou délku řízení zavinil pouze povinný subjekt porušením pravidel pro poskytování informací a snahou vyhnout se je jejich poskytnutí.

3. Nepřiměřenou délkou řízení o žádosti extrémně překračující zákonnou patnáctidenní lhůtu pro poskytnutí informace byla žalobci způsobena nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 104 580 Kč. V řízení nejsou žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly jeho extrémní délku, neposkytnutí zadostiučinění v penězích by tak nebylo vhodné s ohledem na důležitost porušených základních práv žalobce. Při vyčíslení požadovaného zadostiučinění žalobce zvážil zejména náročnost řízení a potíže, které byly způsobeny nutností domáhat se svého základního práva u nadřízeného orgánu rozkladem. Žalobce vyšel ze základní částky 100 Kč za 1 den trvání řízení, ke které dospěl tak, že základní průměrnou částku zadostiučinění dle stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010, která činí cca 50 Kč za 1 den, navýšil o inflaci za dobu od vydání stanoviska. Takto určenou základní částku žalobce navýšil o 30 % z důvodu, že nepřiměřenou délkou řízení bylo porušeno jeho základní právo na poskytnutí informací, což nelze bagatelizovat. Dále žalobce základní částku navýšil o 30 % s ohledem na složitost obrany proti nesprávnému úřednímu postupu danou mimo jiné nesprávným vyřízením žádosti a nutností podat opravný prostředek. Přihlédnout je dle žalobce třeba k závažným dopadům, šikanózně vedenému řízení povinným subjektem, průtahům při vyřizování rozkladu. Nesprávné vyřízení žádosti je nezanedbatelná obstrukční praktika, v jejímž důsledku došlo k průtahům. Pro povinný subjekt šlo o právně jednoduchou věc, neboť je ve věci poskytování informací profesionál. Konečně pak žalobce základní částku navýšil o 20 % z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro svou osobu. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že žadatel o informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb. nemá povinnost žádost odůvodňovat a povinný subjekt není oprávněn zkoumat důvody žádosti a má povinnost vyřídit žádost v zákonem předepsané lhůtě bez ohledu na význam informace pro žadatele. Jestliže motivace žadatele k podání žádosti o informace není podstatná, nehraje tato žádnou roli ani při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného v souvislosti s odškodňováním nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka se v případech týkajících se základních práv presumuje. Lhůta poskytnutá povinnému subjektu k vyřízení žádosti o informace dostatečně vyjadřuje významnost tohoto práva pro žadatele. Celkem tak žalobce požadoval zaplatit částku 180 Kč za každý den, o který řízení přesáhlo zákonnou patnáctidenní lhůtu pro vyřízení žádosti, tj. za 581 dnů. Tato částka by pak dle názoru žalobce neměla být snižována na polovinu za první dva roky trvání řízení, když pro vyřízení žádosti o informace je stanovena lhůta 15 dnů.

4. Požadavek na poskytnutí zadostiučinění žalobce uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná však o jeho žádosti dosud nijak nerozhodla. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 104 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že k žádosti žalobce ze dne [datum] bylo dne [datum] vydáno vyjádření žalované v rámci předběžného posouzení, a to k celkem 25 žalobcem podaným žádostem. Pod bodem XXI. tohoto vyjádření byla řešena předmětná věc, žalobci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 4 397,91 Kč. Vyjádření bylo žalobci doručeno dne [datum]. Dle tohoto vyjádření, na jehož obsah žalovaná odkázala, žalovaná shledala posuzované řízení nepřiměřeně dlouhým. K poskytnutému zadostiučinění žalovaná ve vyjádření uvedla, že posuzované řízení nebylo pro žalobce významné, naopak žalobce neosvědčil svůj zájem ani v žádosti o informace (což ostatně není ani zákonná povinnost), nicméně ani v žádosti o náhradu škodu. Byť se v uvedených případech nemajetková újma presumuje, žalovaná má za to, že význam řízení byl pro žalobce marginální. O tomto svědčí i četnost podávaných žádostí. Ačkoliv toto nemůže být žalobci primárně k tíži, nelze než připomenout, že informační zákon neslouží k pouhému uspokojení osobní zvědavosti, ale jeho primárním záměrem je umožnit výkon aktivního základního práva na přístup k informacím, které má v právním státě zajistit výkon státní správy ze strany veřejnosti. Je patrné, že v daném případě předmětná žádost tomuto účelu nikterak neslouží, resp. z žádosti nelze dovodit, že by tomuto účelu sloužila. Nelze též přehlédnout, že výsledek mnoha žalobcových žádostí závisel na posouzení shodné právní otázky, jednalo se tedy o žádosti obdobné, přičemž nejistota žalobce o výsledek řízení se v tomto směru nemohla nikterak multiplikovat, o čemž ostatně vypovídá i fakt, že žádosti byly po zaujetí právního názoru nadřízeného orgánu řešeny od té doby shodně. S ohledem na uvedené tedy bylo na žalobci, aby v žádosti o poskytnutí zadostiučinění prokázal opak, především aby uvedl skutečnosti, které by svědčily o opaku, což neučinil. Z tohoto důvodu žalovaná přistoupila ke snížení základní částky o 50 %. Základní částku pak žalovaná určila s odkazem na stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 na 15 000 Kč za rok řízení sníženou na polovinu za první dva roky trvání řízení, tj. na částku 21 Kč za den trvání řízení. V souvislosti s posuzovaným řízením pak žalovaná žalobci přiznala zadostiučinění za 471 dnů (od zahájení posuzovaného řízení dne [datum] do podání žádosti o zadostiučinění dne [datum]) ve výši 4 378,50 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 19,41 Kč, celkem tedy částku 4 397,91 Kč. Dále žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce v dané věci podal již i dříve žádost o poskytnutí zadostiučinění, a to dne [datum]. V této věci bylo žalobci zasláno vyjádření v rámci předběžného projednání, které bylo doručeno dne [datum], vztahující se ke všem 12 žádostem podaným žalobcem, které se týkaly obdobných věcí. Konkrétně vyjádření k předmětné žádosti je uvedeno pod bodem VI., kdy žalobci nebylo zadostiučinění přiznáno, neboť k datu podání žádosti trvalo posuzované řízení 112 dní. Konečně k požadavku žalobce na navýšení základní částky o inflaci žalovaná odkázala na judikaturu NS a Ústavního soudu, která takový postup vylučuje.

6. Žalobce k obraně žalované namítl, že tvrdí-li žalovaná nevýznamnost předmětu posuzovaného řízení, tíží ji v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní. Žalovaná neprokázala tvrzený marginální význam žádaných informací pro žalobce, ani že ze strany žalobce jde jen o pouhé uspokojení osobní zvědavosti. Žalobce pak zopakoval svou argumentaci o zvýšeném významu posuzovaného řízení pro svou osobu a dále rozvíjel svou již uplatněnou argumentaci stran obstrukčního a šikanózního postupu povinného subjektu, který mj. tím, že řízení zatížil popsanými průtahy, bezdůvodně oddaloval poskytnutí informace, jejíž poskytnutí mohl žalobce legitimně očekávat v zákonem stanovené lhůtě. Přestože žalobce potvrdil poskytnutí žalovanou uvedeného zadostiučinění (které však nepovažoval za dostatečné), nijak na tuto skutečnost případnou úpravou žalobního požadavku nereagoval.

7. Žalovaná pak svou obranu doplnila odkazem na rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 760/2022, ve kterém je řešeno posuzování významu předmětu řízení o žádosti o poskytnutí informace, který je odvislý od významu a potřebnosti požadované informace pro žadatele. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce, který je osobou podávající desítky žádostí ročně, svůj naléhavý zájem na poskytnutí požadovaných informací neprokázal. K tomu je třeba uvést, že postup žalované byl veden snahou ochránit v maximální možné míře citlivé informace recipientů sociálních dávek, neboť drtivá většina žádostí žalobce směřuje právě do této oblasti. Tento názor žalované nicméně neprošel a byl revidován. Celková doba řízení tak nebyla primárně zapříčiněna úmyslným obstrukčním jednáním žalované, jak se mylně domnívá žalobce. S ohledem na tyto i další skutečnosti projednávaného případu i odkazovanou judikaturu pak žalovaná dospěla k názoru, že zájem žalobce na výsledku posuzovaného řízení byl zcela marginální, čemuž má též odpovídat poskytnuté zadostiučinění. Bylo by odmítnutím principu obecné spravedlnosti, pokud by bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši, kterou navrhuje žalobce. K tomuto žalovaná dodala, že žalobce na základě 25 podaných žádostí obdržel od žalované celkem 151 780,58 Kč. Opět s přihlédnutím k tomu, že se ve všech případech jednalo o žádosti, které byly svým obsahem blízké a podobné, má žalovaná za to, že již přiznané zadostiučinění odpovídá všem posuzovaným skutkovým okolnostem projednávané věci. Nejistota, kterou žalobce trpěl (přičemž by se dalo polemizovat o její závažnosti v případě, že výsledek všech těchto řízení byl navázán na přijetí jediného právního názoru), tak byla dle žalované dostatečně odškodněna, a to relutární formou. Žalovaná tedy nezpochybnila, že by žalobci v daném řízení z tohoto titulu újma vznikla, ani se touto cestou, tedy snahou tuto domněnku vyvrátit, nevydala, nicméně s ohledem na všechny skutkové okolnosti je nucena žalobcem požadovanou výši odškodnění odmítnout jako zcela nepřiměřenou. Žalovaná pak odkázala na rozsudky zdejšího soudu vydané v obdobných věcech shodného žalobce vedených pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých soud dovodil, že sice došlo k nepřiměřené době, nicméně poskytnutí relutárního zadostiučinění s ohledem na marginální význam řízení pro žalobce není na místě.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Žádostí došlou [organizační složka státu] dne [datum] žádal žalobce dle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], a to po provedení nezbytné anonymizace údajů, jejichž zveřejnění by bylo v rozporu s § 8a zákona č. 106/1999 Sb. Přípisem ze dne [datum] [organizační složka státu] vyzvalo žalobce k upřesnění žádosti ve lhůtě 30 dnů z důvodu, že žalobcem označené rozhodnutí neeviduje. Podáním došlým [organizační složka státu] dne [datum] žalobce upřesnil, že požaduje poskytnutí rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Přípisem ze dne [datum] žádalo [organizační složka státu] advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], který ve správním řízení, ze kterého bylo žalobcem požadováno rozhodnutí, zastupoval klientku [jméno FO], k vyjádření k předmětné žádosti žalobce, a to ve lhůtě 5 dnů. K tomu [organizační složka státu] uvedlo, že považuje požadované informace za osobní údaje ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR, žalobce neosvědčil důvod, za jakým účelem požadované informace požaduje. Přípis byl [tituly před jménem] [jméno FO] doručen dne [datum], [tituly před jménem] [jméno FO] na výzvu nijak nereagoval. Dne [datum] bylo žalobci zasláno požadované rozhodnutí (ve věci odejmutí příspěvku na živobytí) v anonymizované podobě, aby z něj nebylo patrné, jakých osob se rozhodnutí týká a nebylo možné se seznámit s průběhem správního řízení. Spolu s anonymizovaným rozhodnutím bylo žalobci zasláno rozhodnutí [organizační složka státu] ze dne [datum], kterým byla jeho žádost o poskytnutí informace částečně odmítnuta v rozsahu poskytnutí osobních a citlivých údajů uvedených v požadovaném rozhodnutí. Dne [datum] došel [organizační složka státu] rozklad žalobce, kterým brojil proti částečnému odmítnutí žádosti a provedené anonymizaci žádaného rozhodnutí. Rozklad byl dne [datum] předložen k projednání rozkladovou komisí [organizační složka státu]. Rozkladová komise [organizační složka státu] věc projednala dne [datum] a ministru práce a sociálních věcí doporučila vydat rozhodnutí, kterým bude napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena [organizační složka státu] k novému projednání, a to zejména z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Ministr o rozkladu rozhodl dne [datum], napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil [organizační složka státu] k novému projednání. Rozhodnutí spolu s přípisem ministra ze dne [datum], ve kterém se žalobci za pochybení [organizační složka státu] omluvil, bylo žalobci zasláno a doručeno dne [datum]. Spis byl vrácen [organizační složka státu] dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] vyzvalo [organizační složka státu] k vyjádření k žádosti žalobce přímo [jméno FO]. (když v rozkladovém rozhodnutí bylo mj. vytčeno dotazování se [tituly před jménem] [jméno FO], jehož plná moc nebyla ve spisu založena), a to ve lhůtě co nejkratší. Zásilka pro [jméno FO]. byla dne [datum] vrácena [organizační složka státu] jako nevyzvednutá. Dne [datum] [organizační složka státu] zaslalo žalobci požadované rozhodnutí, ve kterém byly anonymizovány pouze osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození a adresa bydliště [jméno FO].) (zjištěno ze spisu [organizační složka státu] sp. zn. [spisová značka])

10. Žádostí ze dne [datum] uplatnil žalobce u žalované požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 100 Kč za každý den prodlení s vyřízením předmětné žádosti o informace, a to až do vyřízení celé žádosti. Žalovaná žádost (spolu s dalšími 11 žádostmi žalobce o poskytnutí zadostiučinění za průtahy při vyřizování žádostí o poskytnutí informací) vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým žádost odmítla, když posuzované řízení trvalo ke dni částečného poskytnutí informace 93 dnů a ke dni podání žádosti o zadostiučinění 112 dnů. Dvěma jiným žádostem bylo žalovanou vyhověno a žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění včetně úroku z prodlení v celkové výši 14 804 Kč (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

11. Žádostí ze dne [datum], doručenou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě (obsahově odpovídajících době sepisu žádosti, kdy o rozkladu dosud nebylo rozhodnuto) požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 100 Kč za každý den prodlení s vyřízením předmětné žádosti o informace, a to až do vyřízení celé žádosti. Žalovaná žádost (spolu s dalšími 24 žádostmi žalobce o poskytnutí zadostiučinění za průtahy při vyřizování žádostí o poskytnutí informací) vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým ze shora uvedených důvodů přiznala žalobci zadostiučinění včetně úroku z prodlení v celkové výši 4 397,91 Kč. Obdobně bylo žalovanou vyhověno i dalším 22 žádostem, a žalobci tak bylo poskytnuto zadostiučinění včetně úroku z prodlení v celkové výši 151 780,58 Kč (zjištěno ze žádosti, doručenky, stanoviska).

12. Žalobce netvrdil a neprokazoval, zda informaci, o jejíž poskytnutí žádal v posuzovaném řízení, potřeboval pro realizaci nějakého svého subjektivního práva a z jakého konkrétního důvodu bylo případně poskytnutí žádané informace pro realizaci takového práva podstatné, přestože byl k doplnění takových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání vyzván usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. K ústnímu jednání konanému dne [datum] se žalobce bez omluvy nedostavil, a zbavil se tak možnosti být ze strany soudu poučen o nedostatcích svých skutkových tvrzení a návrhů důkazů, vyzván k jejich doplnění a poučen o následcích nevyhovění takovým výzvám.

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

19. Dle §14 odst. 5 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), povinný subjekt posoudí žádost a v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti.

20. Dle §14 odst. 5 písm. d) InfZ povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění; je-li zapotřebí licence podle § 14b, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

21. Dle § 14 odst. 6 InfZ lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d) může povinný subjekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně informován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.

22. Dle § 15 odst. 1 InfZ, pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

23. Dle § 16 InfZ povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání (odst. 2). Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit (odst. 3).

24. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žádosti o informace dne [datum] a bylo skončeno úplným poskytnutím požadované informace dne [datum]. Řízení tedy trvalo celkem 597 dnů.

25. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování přiměřenosti délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení nebylo nijak složité po skutkové stránce, složitější bylo po stránce procesní a právní. Skutkově nebylo v řízení vyjma stanoviska V. R. ničeho zjišťováno. Po stránce procesní bylo řízení komplikovanější z důvodu, že do vyřizování žádosti/rozhodování byly zapojeny správní orgány dvou stupňů, kdy MPSV žádost vyřizovalo/ve věci rozhodovalo 2x a ministr práce a sociálních věcí ve věci rozhodoval 1x. Uvedenou instančnost rozhodování však nelze přičítat k procesní složitosti řízení, ale je ji naopak nutno přičíst k tíži státu, když první rozhodnutí [organizační složka státu] bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Po stránce právní bylo řízení komplikovanější z hlediska posouzení potřebného rozsahu anonymizace žádaného rozhodnutí, kdy na tuto otázku měly správní orgány prvého a druhého stupně odlišný právní názor.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (správních orgánů), v řízení došlo k několika méně či více výrazným nedodržením zákonem stanovených lhůt pro učinění úkonu či vydání rozhodnutí - dne [datum] došla [organizační složka státu] žádost o informace, přípisem ze dne [datum], tj. za 9 dnů, [organizační složka státu] vyzvalo žalobce k upřesnění žádosti – došlo tedy k překročení zákonné lhůty pro výzvu k upřesnění žádosti o 2 dny, - dne [datum] došlo [organizační složka státu] upřesnění žádosti, dne [datum], tj. za 73 dnů, [organizační složka státu] vydalo rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti a dne [datum], tj. za 74 dnů, žalobci poskytlo požadovanou informaci v rozsahu, ve kterém nebyla žádost odmítnuta – došlo tedy k překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o 58 dnů a k překročení zákonné lhůty pro poskytnutí informace o 59 dnů, - dne [datum] došel [organizační složka státu] rozklad žalobce, o kterém ministr rozhodl dne [datum], tj. za 414 dnů – došlo tedy k překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí o rozkladu o 393 dnů (lhůta 15 pracovní dnů od podání rozkladu skončila dne [datum]), - dne [datum] byl spis po rozhodnutí o rozkladu vrácen [organizační složka státu], dne [datum], tj. za 46 dnů, MPSV žalobci poskytlo požadovanou informaci – došlo tedy k překročení zákonné lhůty poskytnutí informace o 31 dnů. Uvedená překročení zákonem stanovených lhůt představují samostatné nesprávné úřední postupy dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk a současně se jedná o průtahy přičitatelné k tíži státu. Současně je nutno přičíst k tíži státu prodloužení řízení v důsledku vydání nepřezkoumatelného prvostupňové rozhodnutí, které bylo k rozkladu žalobce zrušeno, a ve věci tak muselo být rozhodováno znovu. Oproti názoru žalobce však soud postup [organizační složka státu] nehodnotí jako obstrukční či dokonce šikanózní, když [organizační složka státu] se při svém postupu řídilo právním názorem, se kterým se ministr neztotožnil, resp. svůj náhled na rozsah potřebné anonymizace poskytnutého rozhodnutí nepodepřelo dostatkem důvodů tak, aby jeho závěr byl pro ministra přezkoumatelný.

27. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem k délce řízení nijak nepřispěl.

28. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako marginální. Předně je nutno konstatovat, že řízení o poskytnutí informací dle InfZ není judikaturou řazeno mezi řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou považována např. řízení trestní, opatrovnická, pracovně-právní, ve věcech osobního stavu či sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, anebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. NS pak v rozsudku ze dne 20. 4. 2023, č. j. 30 Cdo 760/2022-389, uvedl: „V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Z výše citované judikatury je zřejmé, že žadatel není povinen vysvětlovat v žádosti o poskytnutí informace skutečnosti, na kterých staví svůj zájem na jejich poskytnutí. To však nemůže vést k úvaze o tom, že poskytnutí informací pro žadatele má ve všech případech shodný význam, odvozený od toho, že svou žádostí realizuje jedno z důležitých základních práv. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva (např. žalobce v řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež neskončilo odsouzením, se domáhá u konkrétního soudu poskytnutí soudních rozhodnutí vydaných ohledně téhož nároku v jiných věcech, aby mohl odůvodnit jím požadovanou výši přiměřeného zadostiučinění) a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný.“ Žalobce stan důvodů, pro které požadovanou informaci požadoval a potřeboval, ničeho neuvedl (a neprokázal), zvýšený význam posuzovaného řízení odvozoval výhradně z porušení svého základního práva, což (jak vyplývá z citovaného rozsudku NS) není určující hledisko. Zvýšený význam nelze dovozovat ani ze zvýšeného úsilí žalobce (podání rozkladu) k získání informace, když i takové úsilí mohl žalobce vyvinout za účelem ukojení své prosté zvědavosti a nikoliv z důvodu, že informaci potřeboval k uplatnění konkrétního subjektivního práva. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalobce podává obdobných žádostí o poskytnutí informací větší množství, což při nevysvětlení důvodu potřebnosti konkrétní žádané informace (jinak možná běžný) význam řízení o její poskytnutí dále rozmělňuje, resp. bagatelizuje.

29. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména průtahy na straně správních orgánů) či nelze (zejména složitost řízení, která však nebyla nijak zásadní) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení 597 dnů (když lze v zásadě předpokládat, že řízení o poskytnutí informace bude skončeno max. do cca 60 dnů, tj. 15 dnů pro poskytnutí informace nebo rozhodnutí o odmítnutí žádosti + 10 dnů přípustného prodloužení lhůty + 15 dnů pro podání rozkladu + 15 pracovních dnů pro rozhodnutí o rozkladu) nelze přes uvedený marginální význam předmětu řízení pro žalobce považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

30. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

31. Na rozdíl od účastníků řízení však má soud za to, že s ohledem na uvedený marginální význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce je v daném případě zcela dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu morální satisfakce (konstatování porušení práva) a že pro poskytnutí peněžitého zadostiučinění není důvodu.

32. Jelikož pak žalovaná přes uvedené poskytla žalobci i peněžité zadostiučinění (byť v podstatně nižší než požadované výši), považoval soud podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. K tomu je pak nutno dodat, že do částky 4 378,50 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] by bylo namístě žalobu zamítnout, i kdyby soud dospěl k závěru o existenci nároku na peněžité zadostiučinění, když v uvedeném rozsahu žalobce na podané žalobě setrval, přestože mu žalovaná tuto část požadovaného zadostiučinění po zahájení řízení poskytla.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce za řízení, které bylo zahájeno až po marném uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku dle § 15 OdpŠk, dosáhl zadostiučinění za nemajetkovou újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši a přestože v rozsahu poskytnutého plnění nevzal svou žalobu zpět, a žaloba tak i v tomto rozsahu musela být zamítnuta. Žalobci, který nebyl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 600 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum]) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč).

34. Paušální náhrady hotových výdajů za sepis dalších vyjádření soud žalobci nepřiznal, když náklady na tyto úkony, které obsahově nepřinesly nic nového, nepovažoval za účelně vynaložené.

35. Požadovanou paušální náhradu hotových výdajů za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal s odkazem na § 31 odst. 4 OdpŠk, který je nutno aplikovat i na nezastoupeného účastníka.

36. Konečně pak soud žalobci nepřiznal ani požadovanou paušální náhradu hotových výdajů za sepis rozkladu v posuzovaném řízení, když uvedené výdaje byly nákladem posuzovaného řízení a nikoliv nákladem tohoto odškodňovacího řízení.

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení