11 C 45/2020 - 364

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o: vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žaloba o přikázání pohledávky za společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 3 500 000 Kč do vlastnictví žalovaného a o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 750 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků tak, aby pohledávka za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 3,5 mil. Kč byla přikázána do vlastnictví žalovaného a ten byl zavázán vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1,75 mil. Kč s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [Anonymizováno] a rozvedeno dne 10. 6. 2016 tamtéž, přičemž rozvodové rozhodnutí [Anonymizováno] soudu bylo uznáno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2017. Podle závěrů znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba]. přitom ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků náležela do jejich společného jmění pohledávka za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 3,5 mil. Kč z titulu zápůjčky, kterou jí žalovaný postupně poskytl ze společných prostředků za trvání manželství. Žalobkyně tak požadovala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, resp. vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pohledávce, které vzniklo v důsledku nástupu zákonné domněnky vypořádání dle § 741 občanského zákoníku. Žalobkyně posléze doplnila, že žalovaný v rámci řízení vedeného u nadepsaného soudu pod sp. zn. 8 C 156/2013, ve kterém byl shora uvedený znalecký posudek zpracován, přes výzvu znalce nepředložil jakékoliv podklady k pohledávce žalovaného za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. z titulu zápůjčky, tudíž znalecký posudek vycházel toliko z vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno], ve kterém tento poukazoval na postupně žalovanému poskytované hotovostní zápůjčky v letech 2015-2017 za účelem financování provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., které byly v r. 2017 konsolidovány na celkově dlužnou částku 2,6 mil. Kč. Zaviněním žalovaného tak neexistují žádné doklady o uvedených hotovostních zápůjčkách, nicméně z obsahu posudku je patrno, že finanční prostředky byly do společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. takto poskytnuty již v r. 2015 a žalovaného tak tíží vysvětlovací povinnost.

2. Žalovaný učinil nespornými data uzavření i rozvodu manželství, ovšem namítl promlčení pohledávky z vypořádání s tím, že účinky uznávacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR se vztahují zpětně ke dni právní moci rozsudku [Anonymizováno] soudu o rozvodu manželství. K tomuto dni nebyla součástí společného jmění účastníků žádná pohledávka za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., tedy nemůže být ani předmětem vypořádání, když závazek vůči společníkovi ve výši 3,5 mil. byl touto společností zaúčtován až v r. 2017. I kdyby k tvrzeným zápůjčkám došlo, tyto by nebyly součástí společného jmění účastníků, neboť obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. žalovaný nabyl před uzavřením manželství a je tedy v jeho výlučném vlastnictví. Posléze žalovaný doplnil, že účastníci spolu nežili jako manželé již od r. 2011, žalobkyně nikdy neplnila svou vyživovací povinnost k nezletilému společnému synovi účastníků [Anonymizováno], o kterého se staral výlučně žalovaný. Prostředky zápůjčky žalovaného zachycené v účetnictví společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. za r. 2017 pocházely ze zápůjček od [tituly před jménem] [Anonymizováno] (ve výši 2,6 mil. Kč) a dále [Anonymizováno] [Anonymizováno] (ve výši 35 tis. euro) a obě byly poskytnuty za účelem financování provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., tedy výlučného majetku žalovaného. Prostředky získané zápůjčkami žalovaný do své společnosti obratem vložil a po jejich vrácení je obratem sám vrátil zapůjčitelům. Vzhledem k době vzniku tak pohledávka ze zápůjčky ve prospěch společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. nebyla součástí společného jmění a pokud by přesto bylo vycházeno z tvrzení [tituly před jménem] [Anonymizováno], šlo by o zápůjčku k financování provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. [právnická osoba] hlediska procesního lze připomenout, že ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 16. 8. 2021, č. j. 11 C 45/2020-104, když žalovaný žádným způsobem nereagoval na tzv. kvalifikovanou výzvu soudu dle ustanovení § 114b občanského soudního řádu (výzva ze dne 11. 2. 2021, č. j. 11 C 45/2020-51), která mu byla doručena do vlastních rukou dle doručenky (veřejné listiny) dne 10. 6. 2021. Vydaný rozsudek pro uznání byl posléze zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2022, č. j. 18 Co 238/2021-125.

4. Vzhledem k cizímu státnímu občanství žalobkyně musel se soud zabývat přítomností mezinárodního prvku v řízení, kdy pravomoc českých soudů k projednání věci vyplývá z čl. 6 Nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. 6. 2016 provádějícího posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství, přičemž podle § 49 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, soud aplikoval české právo jako právo rozhodné, neboť oba účastníci mají (resp. v době zahájení řízení měli) v České republice obvyklý pobyt.

5. Předmětem řízení, jak vyplývá ze žaloby, bylo žalobkyní učiněno vypořádání tvrzeného společného majetku účastníků, přičemž otázka právního režimu takového vypořádání (tj. zda se jedná o zaniklé společné jmění či podílové spoluvlastnictví) je věcí právní kvalifikace, tedy nemusí být v žalobě ani uvedena, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 824/2008).

6. Nebylo mezi stranami sporným, že jejich manželství bylo uzavřeno v září 2007 v [Anonymizováno], následně rozvedeno rozsudkem [Anonymizováno] Soudu prvého stupně v [Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2016 a tento rozsudek [Anonymizováno] soudu posléze uznán rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2017, č. j. 28 Ncu 110/2017, který nabyl právní moci dne 2. 10. 2017, kdy uvedené skutečnosti vyplývají též z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu i Soudu prvého stupně v [Anonymizováno], ale rovněž i z odůvodnění rozsudku nadepsaného soudu, č. j. 8 C 156/2013-445, které se těmito otázkami podrobněji zabývalo. V pochybnostech zůstala otázka právní moci rozvodového rozsudku [Anonymizováno] soudu, kdy v rámci odůvodnění rozsudku nadepsaného soudu, č. j. 8 C 156/2013-445, bylo dovozováno, že tato nastala ke dni uplynutí odvolací lhůty dnem 11. 7. 2016 a nastíněná úvaha byla akceptována jako adekvátní i odvolacím soudem (bod 7. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022, č. j. 18 Co 278/2021-500). Najisto je postaveno tolik, že podle ustanovení § 51 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, mohlo být předmětem řízení o uznání toliko již pravomocné rozhodnutí, které mělo být k uznávacímu řízení předloženo, vč. doložky právní moci, resp. jiného potvrzení o nabytí právní moci (řízení se vedlo k návrhu žalovaného). Lze jen dodat, že úvaha o spojení uplynutí odvolací lhůty s institutem právní moci reprezentuje úvahu vedenou prizmatem procesní úpravy kontinentálního právního systému, zatímco v konkrétních zahraničních právních řádech může svůj ekvivalent postrádat. Každopádně při absenci jiných podkladů, které by nutně musel mít k dispozici právě žalovaný, neboť tento o uznání (přiznání účinků cizího rozhodnutí v České republice) žádal, a při absenci prezentace relevantně alternativního pohledu (tj. při absenci spornosti) některou ze stran neshledává nalézací soud v otázce právní moci zániku manželství rozvodem důvodu nevycházet z odůvodněné a v rámci odvolacího přezkumu plně akceptované úvahy učiněné v řízení sp. zn. 8 C 156/2013.

7. Lze předeslat, že celá žalobní konstrukce je vystavěna výhradně na dodatku znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba]., který byl vypracován pro jiné řízení (řízení o výživném manželky) vedené před nadepsaným soudem pod sp. zn. 8 C 156/2013. Sama žalobkyně žádnými dalšími (vlastními) [Anonymizováno] či indiciemi o existenci takového majetku nedisponovala, žalovaný existenci jakýchkoliv společných prostředků, které by odpovídaly zápůjčce ve výši 3,5 mil. Kč, od počátku popíral a teprve pod tlakem uložené vysvětlovací povinnosti do řízení až v jeho pokročilé fázi vnesl tvrzení o čerpaných zápůjčkách ze strany třetích osob ([tituly před jménem] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]) v dubnu 2017. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba]., který byl vypracován v červenci 2019 k rozhodnému datu 31. 12. 2017 a který se zabýval především hospodářskou situací společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. mj. vyplynulo, že hodnota této společnosti mezi lety 2013 a 2017 vzrostla z 1,56 mil. Kč (2013) až na 4,3 mil. Kč (2017), podobně jako v průběhu let rostla výše nerozděleného zisku společnosti z 0,55 mil. Kč (2013), přes 1,37 mil. Kč (2015), dále 1,95 mil. Kč (2016) až na 2,2 mil. Kč (2017). Z hlediska struktury majetku z posudku vyplynulo, že jediný dlouhodobý vlastní majetek společnosti tvořil v uvedené době osobní automobil zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a současně řadový rodinný dům v [Anonymizováno] s pozemky, ve kterém žalovaný bydlí a užívá jej převážně k soukromým účelům, což mj. posudek zohlednil oceněním prospěchu z pronájmu na hodnotu 12,9 tis. Kč/měsíc. Z posudku dále vyplývá, že společnost disponovala finančními prostředky na účtech a v pokladně ve výši 4,1 mil. Kč (2013), 6,9 mil. Kč (2014), 7 mil. Kč (2015), 5,2 mil. Kč (2016) až po 7,6 mil. Kč (2017), přičemž zisk této společnosti nebyl v průběhu let vůbec (žalovanému) vyplácen, naopak byl kumulován ve společnosti nerozdělený. Hospodářskou situaci společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. označil posudek za stabilní s tím, že společnost dlouhodobě disponuje volnými finančními prostředky (př. na konci r. 2017 přes 2 mil. Kč v hotovosti na pokladně) a není tak jasné, z jakého důvodu nebyl vyrovnán zaúčtovaný závazek společnosti vůči žalovanému, který svou výší odpovídá hodnotě předmětné nemovitosti. Z posudku i z rozvahy vyplývá, že závazek vůči společníkovi ve výši 3,5 mil. Kč byl zaevidován v r. 2017, čehož se koneckonců v řízení dovolával sám žalovaný, a ve stejném roce bylo zřízeno i zástavní právo k dotčeným nemovitostem. Hodnota společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a rovněž hodnota [hodnota] % obchodního podílu žalovaného na ní činila ke dni ocenění 4,3 mil. Kč, kdy na této se zásadním způsobem podílí hodnota rodinného domu (pořízeného r. 2011) ve výši 3,4 mil. Kč a dále hodnota osobního automobilu (pořízeného v r. 2011) ve výši 0,1 mil. Kč. Konečně posudek zjišťoval výši čistého výdělku žalovaného jako jednatele (19-23,5 tis. Kč měsíčně v letech 2013-2017), současně byl zohledněn i prospěch z výhodného pronájmu rodinnému domu žalovanému k bydlení částkou 12,9 tis. Kč měsíčně. Z klíčového dodatku ke znaleckému posudku [právnická osoba] [právnická osoba]., který byl zpracován v říjnu 2020 a na kterém se celý uplatněný nárok zakládá, ve skutečnosti existence jakékoliv zápůjčky nevyplývá, znalecká kancelář toliko cituje obsah vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno] o údajných postupných hotovostních zápůjčkách realizovaných v průběhu let 2015-2017 bez jakýchkoliv podržených dokladů o jejich existenci a „konsolidovaných“ do jediné v r. 2017 v souhrnné výši 2,5 mil. Kč, pročež se znalec k otázce jejich „prokazatelnosti“ odmítl vyjádřit s tím, že neměl k dispozici jakýkoliv přímý doklad k jejich existenci (s výjimkou zachycení nové položky „závazky vůči společníkům“ ve výši 3,5 mil. Kč v rozvaze za r. 2017, která byla sestavena v dubnu 2018). Z dodatku ke znaleckému posudku je vhodné současně vyzdvihnout, že sám žalovaný na výzvu znalce k doložení podkladů k závazku společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. k jeho osobě vůbec nereagoval a vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno], včetně jím doložených listin, které měly tvrzení o zápůjčce potvrdit, se v původním řízení, jak alespoň vyplývá z provedeného dokazování, objevují teprve v průběhu r. 2020. Z rozvahy společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. vyplývá, že v r. 2017 se (nově) objevuje v účetnictví společnosti závazek vůči společníkům ve výši 3,5 mil. Kč. Nelze tedy považovat za souladné s realitou základní žalobní tvrzení, podle kterého uvedená pohledávka jako pohledávka ze společného jmění určená k vypořádání (tedy vzniklá do poloviny r. 2016) „vyplývá z účetnictví“ a „ze znaleckého posudku“. Ve skutečnosti žaloba na vypořádání pohledávky ve výši 3,5 mil. Kč, že se v r. 2020 [tituly před jménem] [Anonymizováno], který o to nebyl nikým žádán a aniž by pro to měl jakékoliv nezpochybnitelné důkazy, svěřil znalci, že před několika lety údajně zapůjčil žalovanému částku 2,5 mil. Kč (diference ve výši 1 mil. Kč pak byla některými ze zúčastněných opomíjena prakticky až do konce řízení).

8. Nájemní smlouvou ze dne [datum] přenechala společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. žalovanému k užívání rodinný dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a dále pozemky parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]21, v katastrálním území [adresa], za účelem bydlení na dobu neurčitou za nájemné ve výši 2 tis. Kč měsíčně, přičemž v květnu 2017 byly uvedené nemovitosti zastaveny k zajištění pohledávky žalovaného za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. z titulu zápůjčky poskytnuté ze strany žalovaného „v průběhu několika posledních let“ v celkové výši 3,5 mil. Kč, jak vyplynulo z obsahu uvedené nájemní a zástavní smlouvy. Hodnota uvedených nemovitostí v prosinci 2017 byla určena na částku 3,38 mil. Kč, jak patrno ze znaleckého ocenění v rámci posudku č. 1205/2019. Zástavní právo vzniklé na základě uvedené zástavní smlouvy pak bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 17. 5. 2017 (výpis z katastru nemovitostí ke dni 31. 12. 2017) a zástavní smlouvu tím lze považovat za listinu, jejíž datace byla spolehlivě prokázána. Z výpisu z obchodního rejstříku pak plyne, že společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. byla založena již v r. 1995 a žalovaný byl v rozhodné době (již od r. 2003) jejím jediným společníkem i jednatelem.

9. Není pochyb o tom, že došlo k vyhotovení listiny označené jako smlouva o zápůjčce mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, která je datována dne [datum] a podle které tohoto dne [tituly před jménem] [Anonymizováno] půjčil žalovanému částku 2,6 mil. Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 200 tis. Kč do 31. 3. 2020 (listina doložena v kopii bez provedené legalizace podpisů). Dále došlo k vyhotovení listiny označené jako uznání dluhu, která je datována dnem 11. 5. 2017 a ve které žalovaný jako jednatel společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. uznává dluh této společnosti ve výši 3,5 mil. Kč „z důvodu postupných finančních zápůjček z minulých let“ vůči své osobě (listina doložena v kopii bez provedené legalizace podpisu). Konečně je zřejmé, že dne 15. 10. 2019 byl realizován převod částky 2,8 mil. Kč z účtu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve prospěch účtu žalovaného a téhož dne stejné částky z účtu žalovaného ve prospěch účtu č. [č. účtu] podle pokynu věřitele [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak tyto převody zachycuje potvrzení [Anonymizováno] a[Anonymizováno][Anonymizováno]. o provedení transakce a dále kopie výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 4. 10. do 21. 10. 2019. V listopadu 2019 pak byla vyhotovena kvitance o splacení zápůjčky mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným ve výši 3,5 mil. Kč (k 31. 10. 2019) a zániku zástavního práva zřízeného zástavní smlouvou ze dne 11. 5. 2017, podepsaná žalovaným, o jejíž dataci nebylo vzhledem k ověřovací doložce v řízení pochyb. Pozornosti přitom neunikne, že uvedené listiny pocházející ze soukromé sféry společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a samotného žalovaného nevnesl do řízení sám žalovaný, nýbrž svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno], a to prostřednictvím advokáta zmocněného pro účely poskytnutí právní pomoci při podání svědectví.

10. Dále je z dokazování zřejmé, že došlo k vyhotovení listiny označené jako smlouva o zápůjčce peněz mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, která je datována dne [datum] a podle které věřitel před podpisem smlouvy půjčil žalovanému částku 35 tis. euro, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s 2 % úrokem do 31. 12. 2022. Listina byla doložena v kopii bez ověření podpisu, nicméně pozornost si zaslouží především díky tomu, že ačkoliv má tato listina údajně dokládat (vysvětlovat) závazek společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. vůči žalovanému ve výši 3,5 mil. Kč z r. 2017, který byl učiněn předmětem nadepsaného řízení na počátku r. 2020 a byl rovněž řešen v předcházejícím řízení sp. zn. 8 C 156/2013, objevuje se poprvé až v lednu 2023. Splacení této zápůjčky bylo dokládáno teprve v srpnu 2023 kopií kvitance věřitele datovanou k 6. 4. 2019, podle kterého byla zápůjčka splacena v jednotlivých splátkách již v průběhu let 2017 a 2018 s poslední splátkou v dubnu 2019. Konečně pak poprvé v září 2023 byla žalovaným do řízení předložena kopie smlouvy o půjčce datované dne 11. 5. 2017 a podepsané žalovaným jako fyzickou osobou a žalovaným jako jednatelem společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., podle které dal žalovaný „do pokladny“ částku ve výši 3,5 mil. Kč „na zaplacení dluhů“ s tím, že společnost musí tyto prostředky do r. 2025 vrátit. Podle interpretace žalované strany je listina opatřena razítkem účetní společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. Lze jen poznamenat, že ačkoliv podle tvrzení žalovaného mělo jít v tomto případě o částku 3,5 mil. Kč získanou právě prostřednictvím zápůjček od [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v dubnu 2017 za účelem financování provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. (podle tvrzení žalovaného a podle prohlášení [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve vztahu k částce 2,6 mil. Kč, aniž by se takový účel objevil v obsahu listin, naopak smlouva s [tituly před jménem] [Anonymizováno] výslovně zdůrazňuje neúčelovost zápůjčky), přesto splatnost zápůjčky podle smlouvy ze dne [datum] (mezi žalovaným a jeho společností) o několik let přesahuje konečnou splatnost obou zápůjček ([tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]), jejichž prostředky přitom k financování zápůjčky žalovaného společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. podle tvrzení žalovaného i [tituly před jménem] [Anonymizováno] měly údajně sloužit. Pokud tedy šlo o reálné závazky, pak není jasné, jak by jim z pohledu obsahu smlouvy o půjčce ze dne [datum] mohl žalovaný vůbec dostát, nehledě tedy na již zmíněnou skutečnost, že žalovaný podle verze [tituly před jménem] [Anonymizováno] reálně získal jejich tvrzenou zápůjčkou prostředky pouze do výše 2,5 mil. Kč. S výjimkou shora uvedených (body 9. a 10. odůvodnění) potvrzení banky, zástavní smlouvy a kvitance společnosti žalovaného vykazují veškeré žalovaným předložené klíčové důkazní listiny shodné rysy, totiž není sice pochyb o tom, že byly vyhoveny, nicméně vznikají důvodné pochybnosti o tom, kdy se tak stalo, kým byly vyhotoveny a zda vůbec reprezentují reálný závazek (resp. právní jednání).

11. V řízení byl původně oběma stranami k okolnostem předmětné zápůjčky navržen výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], který se v reakci na předvolání k podání svědecké výpovědi vyjádřil prostřednictvím zmocněného advokáta, který mu měl při podání svědectví poskytnout právní pomoc (v jistém ohledu se tak opakovala situace z doby zpracování dodatku znaleckého posudku v řízení sp. zn. 8 C 156/2013), soudu předložil vlastní prohlášení ve formě notářského zápisu sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), ve kterém „vyčerpávajícím způsobem popsal vše, co si k věci pamatuje“. V reakci na toto prohlášení pak obě strany vzaly důkazní návrh výslechem svědka zpět, kdy je koneckonců zřejmé, že každé slovo uvedeného prohlášení bylo předem důkladně uváženo a jako takové bude beze změny prezentováno při jakékoliv příležitosti, při které by snad byla znovu rozebírána záležitost s údajnými zápůjčkami žalovanému, která ve svém počátku nevykazovala žádné rizikové momenty. Naopak v situaci rozvinutého zjišťování okolností předmětné zápůjčky (zápůjček) byl soud a především strany konfrontovány s naprosto mimořádnou procesní situací (soudu z mnohaleté praxe vlastní i jiných českých civilních soudů není znám, ani z doslechu, případ, ve kterém by k obdobné situaci došlo), ve které osoba v postavení svědka zmocní advokáta k zastupování při podání svědectví a tento advokát tuto pozici využije k podání rozsáhlého vlastního vyjádření k věci samé a její právní kvalifikaci a prostřednictvím tohoto nosiče se de facto ujme zastoupení žalovaného, resp. uplatňuje argumentaci, kterou žalovaná strana do řízení do té doby vůbec ani nevnesla, čímž jednoznačně mohl ovlivnit výsledek řízení. Ačkoliv svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] není a nebyl účastníkem řízení, přesto je z obsahu podání [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] zřejmé, že tento disponuje naprosto detailní znalostí obsahu spisového materiálu v nadepsané věci (zástupce svědka dokonce ve svém podání navrhuje důkazy). Pokud snad bylo záměrem [tituly před jménem] [jméno FO] vyvolat závažné pochybnosti o okolnostech právních jednání mezi žalovaným a [tituly před jménem] [Anonymizováno], nemohl pro to učinit více. O věrohodnosti případné výpovědi v takto specifickém případě, kdy svědek prostřednictvím zvoleného právního zástupce svou procesní aktivitou předem a jednoznačným způsobem prezentuje vlastní stanovisko ve věci samé, neskrývaný zájem na výsledku řízení ve věci samé a naprosto detailní znalost průběhu řízení, kterou nemohl nabýt jiným způsobem, než že mu byl některou ze stran kompletně zprostředkován obsah spisu, nelze uvažovat ani hypoteticky, což reflektovaly i strany stažením svých důkazních návrhů. Současně soud ponechává na úvaze (zástupců) stran, aby nastalou situaci uvážily z hlediska příslušných stavovských norem. Z obsahu pečlivě vybalancovaného vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno] lze vytěžit jeho stanovisko k existenci údajných zápůjček (ostatně přímo rozporné s původním tvrzením druhé strany zápůjčky, tedy žalovaného) takové, že za účelem financování provozní činnosti společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. poskytl postupně přímo žalovanému (z důvodu „zvýšení pravděpodobnosti a zjednodušení dobytnosti“ pohledávek) mezi lety 2015 a 2017 peněžní prostředky do celkové výše 2,5 mil. Kč, a to vždy v hotovosti do částky nepřevyšující 250 tis. Kč, resp. 200 tis. Kč za současného vystavení směnky na dlužnou částku s uvedením žalovaného jako směnečného dlužníka a společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako konečného příjemce peněžních prostředků s tím, že při poskytnutí každé další částky zápůjčky byla fyzicky znehodnocena předchozí směnka a vystavena byla směnka nová, znějící na částku souhrnu všech zápůjček. To vše se pak dělo do prvého čtvrtletí 2017, kdy měl [tituly před jménem] [Anonymizováno] dle svého tvrzení vyzvat žalovaného k vrácení všech zápůjček, což však žalovaný odmítl s tím, že takovými prostředky nedisponuje a jejich vyplacení nedovoluje ani provozní situace společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., což bylo podle [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyřešeno konsolidací všech zápůjček do jediné a uzavřením „dohody o splacení všech zápůjček“, kterou [tituly před jménem] [Anonymizováno] požadoval, protože „chtěl mít jistotu vrácení peněžních prostředků“, které žalovanému zapůjčil (oproti dosavadní patrně „nejisté“ praxi existence směnky na celou částku zápůjčky, ve které byl žalovaný směnečným dlužníkem a společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. směnečným rukojmím). Konečně [tituly před jménem] [Anonymizováno] potvrdil splacení zápůjčky ve výši 2,8 mil. Kč v říjnu 2019. Lze jen doplnit, že ačkoliv se stanovisko [tituly před jménem] [jméno FO] bez náznaku pochybností vyjadřuje k celému předmětu řízení (tj. k částce 3,5 mil. Kč) a nedůvodnosti celé žaloby, v popisu své konkrétní skutkové verze již prezentuje pouze půjčku [tituly před jménem] [Anonymizováno], zatímco částku 700 tis. Kč (resp. přesněji částku 1 mil. Kč) opomíjí, čímž bezděčně kopíruje postoj žalovaného v řízení do ledna 2023.

12. Z lékařské zprávy ze dne [datum] je patrno pouze tolik, že žalobkyně v té době prodělala v šestinedělí akutní psychotickou ataku vyvolanou laktační psychózou (popsané změny v chování žalobkyně vychází výlučně z popisu žalovaného). Podle prohlášení samotné žalobkyně v rámci jejího návrhu na rozvod manželství účastníků ze dne [datum] účastníci již v té době nežili několik let ve společné domácnosti a nebyli spolu v kontaktu, přičemž současně nenabyli majetek, který by mohl být předmětem vypořádání společného jmění. Lze vycházet ze zjištění, že účastníci společně nežili již od r. 2011, jak to odpovídá též obsahu sdělení [právnická osoba] v [Anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] ve spojení s vyjádřením žalobkyně ve věci sp. zn. 8 C156/2013 ze dne [datum]. Konkrétně bylo společné soužití účastníků ukončeno v září 2011, kdy žalobkyně odcestovala do [Anonymizováno], kde strávila několik měsíců, aby se posléze vrátila do České republiky, nikoliv však již k žalovanému, jak vyplynulo z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č. j. 18 Nc 766/2013-378, ze kterého je dále zřejmé, že žalobkyně po svém návratu do České republiky společného nezletilého syna účastníků nekontaktovala a nadále se s ním již vůbec nestýkala (tvrzení žalobkyně o pokusech o poštovní kontakt nebyla prokázána) a syn ji ani nepovažuje za svou matku. První návrh na úpravu styku s nezletilým byl podán až v samém závěru řízení o úpravě poměrů nezletilého syna účastníků (tj. v listopadu 2017). Podobné závěry pak vyplývají z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 61 Co 26/2018-425, včetně závěru o výlučném zajišťování péče o syna ze strany žalovaného a závěru o neplnění vyživovací povinnosti ze strany žalobkyně za celou relevantní dobu (tj. mezi lety 2011 až 2018). Tvrzení žalobkyně o tom, že nevěděla, na jaké adrese svého nezletilého syna kontaktovat, nevyznívají v realitě rozvinuté právní ochrany zájmu nezletilých dětí a zájmu rodičů na vzájemném kontaktu, jak je upravuje platné české právo, a dále v realitě řízení vedených mezi oběma účastníky vůbec přesvědčivě. Jinak řečeno, má-li v České republice kterýkoliv rodič opravdový zájem o kontakt se svým dítětem, pak tohoto kontaktu v řádech týdnů, nejvýše pak měsíců, také dosáhne. Pochopitelně to vyžaduje vyvinutí jisté reálné aktivity nad rámec planých verbálních prezentací. Dle obsahu vyjádření ze dne [datum] žalobkyně do [Anonymizováno] odcestovala „na nátlak manžela“, podle přílohy tohoto vyjádření (žádost o prošetření rodinné situace ze dne [datum]) se tak stalo „na základě domluvy s manželem“. Jakkoliv žalobkyně poukazuje na své [podezřelý výraz], má jej dle svého vyjádření pod kontrolou (nicméně v listopadu 2015 již žalobkyně jakékoliv dřívější psychické problémy zcela neguje, jak zachyceno v jednacím protokolu ve věci sp. zn. 8 C 156/2013 ze dne [datum]). Potřeby nezletilého a péči o něj od ukončení společného soužití účastníků (tj. od září 2011) zajišťoval žalovaný, jak patrno též ze zprávy [právnická osoba] v Chebu ze dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č. j. 18 Nc 766/2013-378, byl nezletilý syn účastníků Yannick svěřen do péče žalovaného a žalobkyni byla stanovena povinnost k placení výživného částkou 2 tis. Kč měsíčně s účinností od června 2016. Žalobkyně svým odvoláním napadla toliko výrok o výživném, který tak nabyl právní moci až v květnu 2018 (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 61 Co 26/2018-425). Z obsahu jednacích protokolů ve věcech sp. zn. 8 C 156/2013 ze dne [datum] a ze dne [datum] nebylo možno nad rámec zčásti odlišného pohledu obou účastníků na okolnosti ukončení soužití obou manželů prezentovaného v jejich výpovědích celkem nic relevantního vytěžit, snad s výjimkou zjištění, že žalovaný neměl od r. 2011 zájem o další soužití se žalobkyní a že žalobkyně své výpovědi popřela, že by měla v minulosti nějaké psychické problémy. Nelze tedy hovořit o prokázání tvrzení, že by žalobkyni bránily ve vyhledání a hlavně vykonávání dlouhodobě stabilního a adekvátního zaměstnání s odpovídajícím mzdovým ohodnocení jakékoliv překážky [podezřelý výraz] rázu, nelze ani hovořit o relevantní jazykové bariéře, jak vyplynulo z průběhu předchozího řízení o výživném (sp. zn. 8 C 156/2013).

13. Z rozsudku nadepsaného soudu ze dne [datum], č. j. 8 C 156/2013-445, se pak podává, že žalobkyně se od března 2013 domáhala žalobou podanou proti žalovanému přiznání výživného nerozvedené manželky s tím, že o nároku žalobkyně soud rozhodl poprvé již rozsudkem z ledna 2017 (č. j. 8 C 156/2013-208), ve kterém své závěry o stanovení přiměřeného výživného pro žalobkyni postavil mj. na zásadní úvaze, že není důvodu zohlednit hospodářské výsledky žalovaným 100 % vlastněné společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. K bezprostředně následujícímu odvolání žalobkyně, které bylo dominantně postaveno na argumentaci, podle které nalézací soud opomněl zohlednit relevantní majetkové poměry žalovaného, pokud se odmítl zabývat hospodářskou situací jím zcela vlastněné společnosti, včetně odkazů na relevantní judikaturu vrcholných soudů, odvolací soud (usnesení ze dne [datum], č. j. 18 Co 174/2017-253) původní úvaze uvedené v přezkoumávaném rozhodnutí nalézacího soudu nepřisvědčil a uložil mu, aby při výživného zohlednil též skutková zjištění o prosperitě společnosti žalovaného. Právě rok 2017 se tak stal rokem zásadního obratu skutkové situace v řízení (o výživném) vedeném mezi účastníky, jehož výsledky přímo vedly k zahájení sporu v této věci se shora uvedeným předmětem řízení.

14. Za prokázanou lze mít i výzvu žalobkyně k zahájení jednání o vypořádání společného jmění účastníků ze dne 1 11. 2018, ovšem bez konkrétní specifikace jakéhokoliv majetku, která byla žalovanému doručena ještě v listopadu 2018, neboť žalovaný na ni vzápětí reagoval (výzva ze dne [datum] s doručenkou, odpověď žalovaného ze dne [datum]).

15. Lze dodat, že soud provedl veškeré řádně a včas navržené důkazy, musel tedy soud přistoupit k hodnocení provedených důkazů, když strany přes poučení soudu při koncentračním jednání žádné další důkazy nenavrhly. Důkazní návrh výslechem svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl z důvodů shora podrobně vyložených vzat stranami zpět.

16. Předmětem řízení žalobkyně učinila vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění účastníků, popř. vypořádání spoluvlastnictví ke společné pohledávce účastníků za společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. vzniklé v důsledku [Anonymizováno] společného majetku nevypořádaného v zákonné lhůtě po zániku společného jmění. Vypořádání mezi účastníky se přitom spravuje právní úpravou zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. § 3028 odst. 2 cit. zákona). Lze přitom připomenout, že předmětem vypořádání mohou být pouze takové majetkové hodnoty, které k okamžiku vypořádání existují a v době zániku společného jmění tvořily jeho součást (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5655/2015). Nadále se uplatní domněnka příslušnosti všech majetkových hodnot nabytých jedním či oběma manžely za trvání manželství do společného jmění, pokud je nabýváno v zákonném režimu a druhá strana neprokáže naplnění výjimek uvedených v ustanovení § 709 odst. 1 a 3 občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3070/2021). Peněžní prostředky získané závazkem jednoho z manželů, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden manžel bez souhlasu druhého, náleží do společného jmění, dluh ze závazku naopak nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020). V nadepsané věci byl ve shodě výsledky přechozího řízení (sp. zn. 8 C 156/2013) konstatován rozvod manželství v červnu 2016 (mezi stranami nesporný) a současně nebyly shledány důvody pro odchýlení od závěrů odvolacího soudu (učiněných v uvedené předchozí věci) o nabytí právní moci tohoto rozsudku v červenci 2016, tedy žaloba v nadepsané věci byla podána po uplynutí tří let od právní moci rozvodového rozsudku, kdy účinky uznávacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR v řízení podle ustanovení § 51 zákona č.91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, působí dle ustáleného stanoviska doktríny (př. Vaške, V.: Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2007, s. 444 a násl.) zpětně (ex tunc) ke dni právní moci uznávaného rozsudku o rozvodu. Na druhou stranu ovšem nelze přehlížet, že do doby pravomocného uznání cizího rozhodnutí ve věcech manželských (tj. v této věci do října 2017) nemají tato rozhodnutí na území České republiky žádných účinků (z hlediska českého práva neexistují). Lze tedy považovat za relevantní argumentaci, že pokud jde o běh lhůt navázaných na okamžik rozvodu (tj. právní moci rozsudku o rozvodu), pak tento nemohl započít dříve, než se v jurisdikci českého právního řádu projevily účinky rozvodového rozsudku účastníků. Pokud by tomu tak nebylo, pak dovedeno do důsledků by byl účastník připraven o možnost navrhnout vypořádání společného jmění manželů, pokud by byl rozvodový rozsudek uznáván k návrhu podanému (třebas záměrně) až po uplynutí tříleté lhůty. Jinak řečeno, při akceptaci posléze uvedené varianty by takový rozvodový rozsudek v poměrech českého právního řádu ve skutečnosti působil hmotněprávní a procesněprávní účinky již v době, kdy zde žádné účinky nemá, neboť nedošlo k jeho výslovnému uznání v obligatorním řízení před Nejvyšším soudem ČR. Z pohledu akceptace argumentace počátku běhu lhůt až od doby uznání tak bylo nutno na žalobu o vypořádání společného jmění v nadepsané věci pohlížet jako na včasnou.

17. Soud nemá žádných pochybností o řešení informačního deficitu na straně žalobkyně uložením vysvětlovací povinnosti žalovanému v situaci, kdy žalobkyně svůj nárok na vypořádání založila na předpokladu existence majetku (peněžních prostředků) ve společném jmění manželů, který se opírá o poznatky z jiného řízení (sp. zn. 8 C 156/2013) od smluvního partnera žalovaného (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Na druhou stranu nelze ovšem přehlížet, že celá žalobní konstrukce v řešené věci je založena na pouhém tvrzení [tituly před jménem] [Anonymizováno], přičemž skutečná existence takového majetku, resp. proběhlých majetkových transakcí v době před zánikem manželství (tj. do července 2016) nikdy spolehlivě doložena nebyla, a to ani v původním řízení, které k řízení v této věci zavdalo podnět. Sám žalovaný přitom existenci řešené pohledávky před zánikem manželství od počátku řízení popíral a tato pohledávka prokazatelně byla zaúčtována až v účetnictví za r. 2017. Pokud jde tedy o stěžejní otázku majetku k vypořádání, pak zde se stanoviska stran zásadním způsobem rozcházela a žalovaný existenci takové společné pohledávky za trvání manželství kategoricky popíral. Po uložení vysvětlovací povinnosti soudem pak žalovaný teprve v lednu 2023 upřesnil, že tato pohledávka odpovídá jeho závazkům ze smluv o zápůjčkách uzavřených s [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno] v dubnu 2017 (po zániku manželství) s tím, že šlo o prostředky účelově určené k financování provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a jako takové posléze zapůjčitelům ze strany žalovaného i vráceny. Teprve v září 2023 bezprostředně před posledním jednání ve věci a po několika letech vedení řízení se žalovaný náhle rozpomněl (v procesní situaci, kdy na základě poučení soudu po předchozím jednání mohl považovat za velmi reálnou variantu, že celá částka zápůjčky bude v důsledku hodnověrného nesplnění jeho vysvětlovací povinnosti považována za součást společného jmění k vypořádání), že snad již před r. 2017 si od [tituly před jménem] [Anonymizováno] nějaké částky zapůjčil, a to v r. 2015 nejvýše částku 150 tis. Kč a v r. 2016 nejvýše částku 175 tis. Kč s tím, že výši a přesný počet zápůjček si již (nepřekvapivě) nepamatuje. Po tomto náhlém obratu se tak tvrzení žalovaného lehce přiblížila jinak do té doby zcela konkurenční verzi [tituly před jménem] [Anonymizováno] (tj. smluvního partnera žalovaného z předmětné zápůjčky či zápůjček).

18. Lze tak shrnout, že z hlediska hodnocení skutkového stavu připadala do úvahy verze samotného žalovaného, že pohledávka za jeho společností vznikla a peněžní prostředky od svých věřitelů přijal v r. 2017, jak to zachycuje rozvaha společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a doložené kopie smluv o zápůjčkách, které jsou datovány do té doby. Pak by samozřejmě úvaha o nějakých peněžních prostředcích ve společném jmění odpadala a žaloba by byla zcela k zamítnutí. Tuto verzi ovšem soud nepovažuje za věrohodnou z důvodů již shora naznačených. Žalovaným předestřená verze je v naprostém rozporu s konkurenční verzí jeho smluvního partnera [tituly před jménem] [Anonymizováno] a předložené důkazní prostředky, které ji měly podporovat, představují v naprosté většině kopie listin, u kterých nelze žádným způsob ověřit reálnou dobu jejich vzniku, což koneckonců odpovídá i námitce žalující strany o antedatování těchto listin. Nelze přitom přehlížet skutečnost, že v civilním řízení všechny strany zatěžuje povinnosti pravdivého uvádění rozhodných skutečností (neuplatní se vůbec zásady aplikované př. v řízení [podezřelý výraz]), přičemž při hodnocení důkazů a věrohodnosti uváděných skutkových verzí soud pochopitelně přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo (§ 132 občanského soudního řádu), tedy i k procesnímu postupu stran v řízení (nejenom tedy k výsledkům dokazování). Ačkoliv se od r. 2020 dokonce ve dvou paralelně vedených řízení řeší skutkové okolnosti, které byly podkladem k zaúčtování závazků vůči společníkovi (tj. žalovaného) společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., žalovaný se celkem důsledně odmítá k této otázce blíže po skutkové stránce vyjádřit (ať již k výzvě znalce či k výzvě soudu) a předložit dokumentaci těchto transakcí. Teprve v průběhu r. 2023 pod tlakem výslovně uložené vysvětlovací povinnosti soudem žalovaný začne postupně produkovat kopie shora uvedených listin, u kterých žalující strana vcelku odůvodněně namítá, že mohly být bez větších obtíží vyhotoveny v předvečer jejich předložení. To vše v situaci, kdy až do jejich náhlého předložení v průběhu r. 2023 za dobu předchozích několika let se žalovaný ani jednou nezmíní o existenci takových listin, přestože se řeší právě a pouze otázky související právě s předmětným závazkem ve výši 3,5 mil. Kč. Pokud by žalovaný takovými listinami disponoval již dříve, nebránilo mu ničeho v jejich předložení či označení již k výzvě znalce v řízení sp. zn. 8 C 156/2013 anebo v průběhu řešení nadepsané věci, a nikoliv vždy až v reakci na tlak soudu na vysvětlení konkrétních okolností tvrzené transakce. Není přece žádného důvodu zatajovat listiny, pokud dokládají standardní a reálnou obchodní transakci. Lze jen dodat, že ve sporném řízení není věcí soudu, aby vyvracel předestřenou skutkovou verzi žalovaného, je naopak věcí žalovaného, aby svá tvrzení bezpečně prokázal v úrovni vyžadované českým procesním právem, tedy nad rámec rozumných pochybností. Po doplnění skutkových tvrzení podáním ze dne [datum], ve kterém žalovaný zásadním způsobem pozměnil svou skutkovou verzi tak, aby ji přiblížil skutkové verzi prezentované [tituly před jménem] [Anonymizováno] v jeho vyjádření, se stal žalovaný pro soud naprosto nevěrohodným, to vše s přihlédnutím ke shora uvedeným svérázným okolnostem podání vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno], ve kterém se jeho právní zástupce ujal komplexní obrany žalovaného po skutkové i právní stránce na základě detailní znalosti obsahu spisového materiálu, kterou mu nemohl zprostředkovat nikdy jiný než právě strana žalovaná, což je mj. důvod, proč soud nemohl považovat za věrohodnou ani (konkurenční) skutkovou verzi [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak bude ještě dále rozvedeno. Důkazní relevanci si tak v zásadě podržely ty listiny, jejichž dataci není důvod zpochybňovat (zejména rozvaha společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. za r. 2017, zástavní smlouva z května 2017, kvitance společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a pochopitelně výpisy z účtů). Samotným žalovaným vyhotovená zástavní smlouva (a podobně též uznání dluhu společností [Anonymizováno] [právnická osoba].) přitom v bodě II. přímo hovoří o zápůjčkách poskytnutých v souhrnné výši 3,5 mil. Kč v průběhu několika posledních let, což skutečně znamená nejméně r. 2016 a r. 2015. K výpisům z účtů se sluší poznamenat, že vzhledem k prokázanému propojení mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., žalovaným a [tituly před jménem] [Anonymizováno] tyto listiny dokládají pouze to, co je v nich přímo uvedeno, totiž jednorázový převod částky určitého dne z jednoho účtu na druhý. Takových převodů lze mezi osobami, které si vzájemně důvěřují, realizovat řadu (koneckonců nalézací soudy jsou s tímto fenoménem v rozhodovací činnosti konfrontovány celkem běžně, podobně jako s až stereotypním fenoménem opakovaných hotovostních transakcí do částky cca 250 tis. Kč), tudíž sotva lze z toho usuzovat na nějaký rozsáhlejší soubor skutkových zjištění, než že určitého dne byla určitá částka převedena z jednoho účtu na jiný. V logické návaznosti na shora předestřené pochybnosti soudu vcelku dle očekávání i žalující strana (opakovaně) ve svých podáních namítla antedatování a zpochybnila pravost řady žalovaným předkládaných listin (zejm. tedy smluv o zápůjčkách). Ve světle uvedeného tak soud neuvažoval ani o tom, že by snad byla dostatečně prokázána zápůjčka od Flaviena Sodangbe.

19. Nabízela se dále k úvaze skutková verze vyplývající z vyjádření [tituly před jménem] [Anonymizováno] zachyceného formou notářského zápisu, což je verze, která vlastně vedla žalobkyni vůbec k podání žaloby po jejím zjištění v průběhu řízení sp. zn. 8 C 156/2013. Jak již bylo poznamenáno shora, jakkoliv se [tituly před jménem] [Anonymizováno] prostřednictvím svého zmocněnce snaží vyvolat dojem nedůvodnosti celého předmětu řízení, ve skutečnosti se ve svém vyjádření zabývá pouze původem částky 2,5 mil. Kč. Při akceptaci této skutkové verze by skutečně bylo možno uvažovat o tom, že tyto prostředky získané zápůjčkou (celkem jen 2,5 mil. Kč) nevstoupily do společného jmění účastníků, neboť by byly získány právním jednáním žalovaného vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, tj. pro účely provozu společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. (§ 709 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku). Ani tuto verzi soud nepovažoval za věrohodnou, jednak pro zásadní rozpor se skutkovou verzí samotného žalovaného (je zásadní rozdíl mezi jednou zápůjčkou sjednanou v písemné formě v r. 2017 a řadou dílčích zápůjček sjednaných v ústní formě v průběhu let 2015-2017, resp. dle vylíčení [tituly před jménem] [Anonymizováno] spíše jen 2015-2016, neboť již na začátku r. 2017 pojal úmysl se takto na podnikání žalovaného neúčastnit), jednak pro rozpor s důkazními prostředky navrženými žalovaným, jednak pro specifické okolnosti podávání svědectví za účasti právního zástupce, jak popsáno shora, kterým excesivně vybočil z rámce svého procesního postavení v řízení (vč. nijak neskrývaného zájmu na výsledku řízení), jednak pro rozpor popsaných skutkových okolností realizace jednotlivých zápůjček s obecnou zkušeností realizace takových úkonů v běžném obchodním styku, jednak pro stereotypně pochybné podání způsobu realizace jednotlivých zápůjček, tak aby [tituly před jménem] [Anonymizováno] nebyl vystaven jakémukoliv riziku zjištění event. nepravdivosti svých prohlášení (hotovostní platby do částky max. 250 tis. Kč realizované bez dokladů, resp. s doklady následně zničenými), jednak pro nelogické návaznosti tvrzeného poskytování zápůjček (tvrzená „konsolidace“ zápůjček v písemné podobě smlouvy, kdy vzhledem k tvrzenému způsobu zajištění předchozích zápůjček k takovému jednání nebyl racionální důvod, zvláště pokud [tituly před jménem] [Anonymizováno] současně tvrdí, že již v té době požadoval vrácení zápůjček), jednak pro rozpor s vlastními listinami jím vyhotovenými (smlouva [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovaného ze dne [datum] hovoří výslovně o půjčce z tohoto dne ve výši 2,6 mil. Kč). Opět se připomíná, že bylo výhradně věcí žalovaného, aby soud přesvědčil o věrohodnosti prezentované skutkové verze a tuto prokázal v té míře, kdy jsou jiné do úvahy připadající skutkové varianty rozumně vyloučeny.

20. Z důvodů shora podrobně vyložených tak soud nakonec zvažoval toliko dvě varianty řešení věci. Vzhledem ke kumulaci pochybností o věrohodnosti obrany žalovaného, jak byly vylíčeny shora, by bylo možno argumentovat pro závěr, podle kterého žalovaný vůbec nedostál uložené vysvětlovací povinnosti, resp. neprokázal jím tvrzené skutečnosti, ačkoliv tak věrohodným způsobem učinit mohl, tedy nutno k jeho tíži zohlednit skutečnost, že prokazatelně disponoval peněžními prostředky v souhrnné výši 3,5 mil. Kč, které odpovídají pohledávce žalovaného za jeho vlastní společností zaúčtované v r. 2017, kdy žalovaný v poslední skutkové verzi své změněné obrany (v samém závěru řízení) náhle připustil existenci zápůjček od [tituly před jménem] [Anonymizováno] v r. 2015 nejvýše v rozsahu 150 tis. Kč a v r. 2016 nejvýše v rozsahu 175 tis. Kč, čímž popřel svá předchozí vyjádření k meritu věci, lehce se přiblížil ke skutkové verzi [tituly před jménem] [Anonymizováno], nicméně i tak se s ní v převážné části rozchází ([tituly před jménem] [Anonymizováno] dle svého vyjádření již v prvém čtvrtletí r. 2017 vyzval žalovaného k vrácení souhrnu všech zápůjček po přijatém rozhodnutí využít jiné, výhodnější obchodní příležitosti, tudíž lze ve skutkové verzi [tituly před jménem] [Anonymizováno] celkem předpokládat, že prakticky celá či rozhodně výrazně dominantní suma souhrnu dílčích zápůjček byla podle něj realizována již v letech 2015 a 2016). Obě verze (žalovaného a [tituly před jménem] [Anonymizováno]), resp. později již tři (původní verze žalovaného, poslední verze žalovaného a verze [tituly před jménem] [Anonymizováno]), soud považoval z důvodů shora vylíčených za nevěrohodné a pro všechny tyto verze je charakteristické i to, že vzhledem ke způsobu jejich podání je nelze prakticky vůbec časově zařadit ve vztahu k rozhodné skutečnosti rozvodu manželství účastníků, tedy je nelze ani jakýmkoliv způsobem pro jejich neurčitost k tomuto datu kvantifikovat. Bylo by tudíž možno argumentovat, že k tíži žalovaného nutno zohlednit skutečnost, že s vysokou pravděpodobností ještě za trvání manželství disponoval peněžní částkou až ve výši 3,5 mil. Kč, kterou posléze zřejmě vložil do své společnosti, přičemž z důvodů na straně žalovaného nelze identifikovat ani přesnou částku ve vztahu ke dni zániku manželství a především ani právní důvod (pokud je verze žalovaného zcela nevěrohodná, sotva lze přiznat věrohodnost tvrzení o zápůjčce či zápůjčkách), neboť žalovaný hodnověrný původ těchto peněžních prostředků i konkrétní dobu jejich vynaložení osvětlit a doložit měl a mohl, přesto tak z nějakého důvodu neučinil. Tvrzení žalovaného o tom, že tyto prostředky získal až po zániku manželství, jsou v přímém rozporu s tvrzeními jeho smluvního partnera [tituly před jménem] [Anonymizováno], jehož svědectví se žalovaný původně dovolával, ale i s jeho vlastním prohlášením v čl. II. jím vyhotovené zástavní smlouvy ze dne [datum], stejně jako s jeho vlastním prohlášením v uznání dluhu společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., ale také s jeho vlastním prohlášením v podání ze dne [datum], nepřímo ovšem též s obsahem jím uzavřené smlouvy o půjčce ze dne [datum], která se úpravou splatnosti rozchází s úpravou splatností podle smluv o zápůjčkách s [tituly před jménem] [Anonymizováno] a F. Sodangbe, jichž se žalovaný stále dovolává (nehledě na přímý obsahový rozpor smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] s popisem průběhu zápůjček ze strany jeho smluvního partnera [tituly před jménem] [Anonymizováno]). Pokud tedy žalovaný věrohodně nevysvětlil, jakým způsobem se v jeho dispozici někdy mezi lety 2015 až 2017 ocitla částka 3,5 mil. Kč, ačkoliv k tomu měl příležitost, byla by možno uvažovat o jejím zařazení do sumy společného jmění a vypořádání, neboť pak ani nelze uvažovat o zohlednění nějakého faktu vrácení této částky, pokud k němu vůbec došlo. Znovu se připomíná, že není věcí soudu, aby vyvracel tvrzení žalovaného či hledal prapodivné spojitosti ve změti vzájemně rozporných listin a prohlášení žalovaného a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pokud by ovšem soud vypořádával částku 3,5 mil. Kč jako součást zaniklého společného jmění manželů účastníků, musel by nutně zohlednit i skutečnost, že účastníci od r. 2011 spolu nesdíleli společnou domácnost, že péči o nezletilého syna účastníků zajišťoval výhradně žalovaný (§ 742 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku) a zejména pak že od uvedeného roku se žalobkyně žádným způsobem nezasloužila o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (§ 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku). Kritérium zásluhovosti má přitom objektivní charakter, tudíž je lhostejno, z jakých důvodů tak žalobkyně nečinila (zda snad dokonce pro odpor žalovaného), neboť podstatným zůstává pouze tolik, že pokud se do společného jmění manželů dostával od r. 2011 až do r. 2016 nějaký majetek (nad rámec majetkových hodnot určených k přímé spotřebě), pak výlučně zásluhou žalovaného, přičemž jeho výdělečná činnost nebyla na straně žalobkyně kompenzována ani obdobnou výdělečnou činností (sloužící k rozmnožení společného majetku), ale ani formou péče o rodinu a společnou domácnost, které samozřejmě právní úprava zohledňuje. Vypořádání společného jmění reprezentuje majetkový nárok a jako takové zásadně nezohledňuje nějaké sankční či obecně osobní faktory, jde tedy o zásadně rovné rozdělení sumy majetku nabytého společným úsilím (tj. výdělečnou činností nebo ekvivalentní činností při péče o rodinu a domácnost) obou manželů. Muselo by tedy být dle názoru nalézacího soudu nutně zohledněno (formou disparity, resp. při prokázání vložení do společnosti žalovaného již za trvání manželství jako vnos), že pokud mají být vypořádávány společné majetkové hodnoty existující ke dni zániku manželství (polovina r. 2016), pak na jejich vytváření se žalobkyně již od září 2011 žádným způsobem nepodílela. Z provedeného dokazování přitom nevyplynuly jakékoliv relevantní skutečnosti, které by žalobkyni bránily v trvalém dosahování slušných příjmů z přiměřené výdělečné činnosti (tedy takových, jakých v České republice již více než deset let standardně dosahují desítky a později stovky tisíc původně nekvalifikovaných zahraničních pracovníků, často i bez znalosti českého jazyka)

21. Navzdory právě uvedenému (bod 20. odůvodnění) však soud po důkladném uvážení všech skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, a dále všeho, co vyšlo za řízení najevo, a to v jejich vzájemné souvislosti a zejména s přihlédnutím, k úzké vazbě, které nadepsané řízení vykazuje k přechozímu řízení o výživném manželky (sp. zn. 8 C 156/2013), dospěl nalézací soud k závěru, že žádná pohledávka žalovaného za jeho společností před zánikem manželství rozvodem neexistovala a žalovaný v té době žádnými společnými prostředky, které by bylo možno vypořádat, nedisponoval. Vývoj řízení o výživném žalobkyně jako manželky a pro žalovaného nepochybně velmi překvapivé uplatnění pohledávky z vypořádání společného jmění v r. 2020 představují podle názoru nalézacího soudu skutečné důvody opatrně pasivního přístupu žalovaného k nadepsanému řízení, rozporu skutkových verzí žalovaného a [tituly před jménem] [Anonymizováno] o skutkových okolnostech klíčové zápůjčky (resp. zápůjček) a náhlého (s odstupem až několika let) objevování kopií důkazních listin, dříve nikde ani nezmíněných, vždy v důsledné reakci na vývoj řízení, to vše v situaci, kdy řízení o výživném manželky stále probíhalo. Je třeba připomenout, za jakých okolností žalobkyně podává žalobu na vypořádání předmětné částky 3,5 mil. Kč. Žalobkyně nepodává žalobu na základě nějaké vlastní vědomosti o existenci pohledávky nebo obecně peněžních prostředků, z nichž minimálně část se objevuje v dispozici žalovaného ještě v době trvání manželství, žalobkyně pouze do žaloby o vypořádání převzala část obsahu dodatku znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba]. provedeného v probíhajícím řízení o výživném, a to pouze tu část, ve které znalec pasivně cituje z podkladů, které sám obdržel od [tituly před jménem] [Anonymizováno], aniž by se sám vyjadřoval k jejich věrohodnosti či pravděpodobnosti. Žaloba tak byla založena toliko na tvrzeních [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak posléze byla podána i do tohoto řízení, o jejichž věrohodnosti lze s úspěchem pochybovat. Sám znalec se k otázce prokazatelnosti, důvodů a skutkových okolností vzniku závazku společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. za společníkem, zaúčtovaného v r. 2018 za předchozí rok, odmítl vyjádřit. Za velmi relevantní lze naopak považovat popis hospodářské situace žalovaným zcela vlastněné společnosti, jak je zachycen v základním posudku [právnická osoba] [právnická osoba]., který v průběhu let 2013-2017 popisuje stabilní společnost, ve které je po celou dobu uložen veškerý majetek vyšší hodnoty, který ale využívá žalovaný k uspokojení vlastních soukromých potřeb (v případě nemovitosti za symbolickou úplatu), přičemž k dalším charakteristickým znakům podnikání společnosti patří neobvyklá výše nerozděleného zisku, volných peněžních prostředků ve společnosti a samozřejmě nízká částka vyplácená žalovanému odměnou jako jednateli. Z pohledu znalce nedává zápůjčka žalovaného takové společnosti v r. 2017 očividně žádný ekonomický smysl. Žalovaný nejpozději v r. 2011 přijme rozhodnutí o ukončení soužití se žalobkyní, v témže roce společnost nabývá nemovitost i osobní automobil (tj. realizuje se nabytí do výlučného majetku žalovaného) určené ovšem ve skutečnosti pro potřeby žalovaného (sama společnost tyto majetkové kusy ke svému podnikání očividně nepotřebuje), v březnu 2013 žalobkyně, která se přes nesouhlas žalovaného vrátila do České republiky, uplatní u soudu po žalovaném nárok na výživné nerozvedené manželky, žalovaný ve stejné době u soudu navrhne úpravu poměrů nezletilého syna účastníků pro dobu po rozvodu s tím, že se již domáhá rozvodu v [Anonymizováno]. Od té doby společnost žalovaného [Anonymizováno] [právnická osoba]. kumuluje nerozdělený zisk, zatímco žalovaný se jeví jako nemajetný (s výjimkou podílu ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba].) s příjmem mírně okolo 20 tis. Kč čistého měsíčně, ze kterého mj. musel živit tři děti (syn Yannick a dvě dcery z předchozího vztahu), přičemž celkem nelze pochybovat, že byl svým tehdejším zástupcem odpovídajícím způsobem poučen o rozhodných kritériích určování výše výživného. Nalézací soud rozhodující o výživném žalobkyně za r. 2013 až 2016 přitom nejprve vycházel pouze z výdělkových poměrů žalovaného, ovšem na přelomu let 2016 až 2017 přichází zlom v podobě důrazné a erudované argumentace nového zástupce žalobkyně o nutnosti zohlednění hospodářských výsledků žalovaným zcela vlastněné společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., včetně odkazů na relevantní judikaturu, které se naplno projevila již v podaném odvolání proti původnímu rozsudku nalézacího soudu v řízení o výživném a byla následně akceptována i odvolacím soudem. Právě ve zlomovém r. 2017 se objevuje nutnost vybalancovat jinak výtečnou hospodářskou situaci (resp. nakumulovaný přebytek volných peněžních prostředků) společnosti žalovaného závazkem, který shodou okolností svou výší odpovídá právě hodnotě zásadního dlouhodobého majetku společnosti v podobě nemovitostí, které však dominantně pro vlastní potřeby užívá sám žalovaný. Z toho důvodu se závazek mohl objevit až v účetnictví za r. 2017, zatímco neurčitá zmínka žalovaného v jeho vlastní zástavní smlouvě o zápůjčce (a v jím vyhotoveném uznání dluhu) poskytnuté „v průběhu několika posledních let“ představuje pojistku pro případ, že by se soud (resp. znalec) rozhodující o výživném pro žalobkyni nespokojil s povrchním a obecným údajem účetní závěrky a soustředil se důsledně na r. 2013-2016, za které již bylo účetnictví v té době zpracováno (uzavřeno). Soud nemá na základě zjištění shora učiněných jakýchkoliv pochybností (především díky prezentaci [tituly před jménem] [jméno FO]) o úzce důvěrné a vzájemně koordinované spolupráci mezi žalovaným a [tituly před jménem] [Anonymizováno], která může (resp. mohla v rozhodné době) vyústit v realizaci jakékoliv domluvené transakce, včetně transakce zastřené nebo zcela fiktivní, kterou ovšem ve chvíli, kdy ji chtěl začít posuzovat znalec nebo kdy dokonce reálně začalo hrozit, že se jí do podrobností bude zabývat soud, bylo nutno prezentovat v podobě, která neohrozí zájmy [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V polovině r. 2020 byl vypracováván dodatek znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba]., který měl k požadavku zástupce žalobkyně zodpovědět otázku průkaznosti závazku ve výši 3,5 mil. Kč ze strany žalovaného jeho společnosti, přičemž na výzvu znalce žalovaný vůbec nereagoval a na jeho místě se ujal iniciativy nikým neoslovený zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno] advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který znalci dodal obsáhlé vyjádření a rozbor tvrzených okolností zápůjčky (ovšem stále jen 2,5 mil. Kč, ve zbytku šlo o příslušenství), které doložil potvrzením ČSOB a.s. ze dne [datum], uznáním dluhu ze dne [datum], smlouvou o půjčce ze dne [datum], zástavní smlouvou ze dne [datum] a kvitancí ze dne [datum], které byly provedeny i v tomto řízení. Nelze přehlédnout, že se jedná o listiny ze soukromé sféry společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., resp. žalovaného, u kterých se stěží hledá srozumitelný důvod, jakým způsobem se k nim mohl vůbec dostat [tituly před jménem] [Anonymizováno], proč je vůbec nepředložil hned sám žalovaný, když není co skrývat, a obecně proč vůbec za vyzvaného žalovaného reagoval advokát [tituly před jménem] [Anonymizováno] v de facto pozici zástupce žalovaného. Kupodivu, jiné důkazní listiny obdobného charakteru (přesněji jejich kopie), které se objevily až v průběhu nadepsaného řízení, tehdy znalci předloženy nebyly, ačkoliv již měly několik let existovat. Také tehdejší vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] určené znalci ve svém úvodu vytváří dojem, že ve svém komplexu řeší celou pohledávku ve výši 3,5 mil. Kč, ačkoliv ve skutečnosti se vyjadřuje k zápůjčce [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve výši 2,5 mil. Kč a úrokům (odměně) z ní. Je s podivem, pokud se v tak precizním a erudovaném vyjádření opomene suma 700 tis., resp. 1 mil. Kč. Vzhledem k nutnosti řešení důvodnosti trvání zastoupení žalobkyně se žalovaný o zahájení řízení o vypořádání právě této pohledávky dozvídá teprve na počátku r. 2021, až tehdy zjišťuje, že bylo iniciováno řízení, ve kterém bude ta těžko uchopitelná pohledávka vytvořená (ať již reálně nebo fiktivně) až v r. 2017 řešena do detailů, pak již následuje pozoruhodný vývoj obrany žalovaného a jím postupně dokládaných kopií listin, jak nastíněn shora. Při zohlednění všech popsaných okolností je tak nalézací soud pevně přesvědčen, že s žádnými reálnými peněžními prostředky, které by dle zákonné domněnky mohly být prostředky společnými určenými k vypořádání, žalovaný před zánikem manželství v polovině r. 2016 vůbec nedisponoval. Pro r. 2017 pak může být v pochybnostech, zda šlo o skutečnou zápůjčku či spíše jen o fiktivně vytvořené dokumenty o zápůjčce, neboť společnost žalovaného v r. 2017, ale ani v letech předchozích, prokazatelně žádných externích zdrojů financování neměla zapotřebí, za to však byl zapotřebí adekvátním způsobem reagovat na vývoj řízení o výživném žalobkyně v době trvání manželství, neboť právě v té době začalo být vysoce pravděpodobné (resp. se stalo jistým), že se nalézací soud na hospodářskou situaci žalovaným vlastněné společnosti napříště podrobněji zaměří.

22. Lze tedy po provedeném dokazování a zohlednění všeho, co vyšlo v řízení najevo, uzavřít, že v řízení nevyšel najevo žádný majetek, který by byl ve společném jmění účastníků ke dni zániku jejich manželství v červenci 2016, tedy žádný majetek, který by soud mohl v tomto řízení vypořádat. Zjištěné skutečnosti tak svou povahou vykazují svojí relevanci především k předchozímu řízení o výživném žalobkyně, pokud při jeho stanovení bylo přihlíženo k hospodářským výsledkům společnosti žalovaného a pokud v rámci zohlednění těchto výsledků byl brán zřetel též na existenci/neexistenci závazku společnosti vůči žalovanému ve výši 3,5 mil. Kč. Soud tedy musel žalobu zcela zamítnout, jakkoliv vnímá důvody, které žalobkyni k podání žaloby vedly.

23. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšným, proto by mu dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči neúspěšné žalobkyni obecně vznikalo právo na náhradu nákladů řízení. Přesto však s ohledem na zcela specifické okolnosti řešené věci, jak jsou popsány shora, nelze považovat za spravedlivé, aby žalobkyni byly přičítány negativní důsledky podání žaloby v podobě povinnosti k náhradě nákladů řízení, neboť příčina k zahájení řízení tkvěla právě v nejasných a nadále neobjasněných transakcích mezi ním a jeho společností [Anonymizováno] [právnická osoba]. a dále mezi ním a [tituly před jménem] [Anonymizováno], popř. dalšími osobami. Žalobkyně se při podání žaloby mohla důvodně domnívat, že zde byl společný majetek určený k vypořádání. S ohledem na tyto důvody zvláštního zřetele soud využil moderačního práva dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Těchto specifických okolností dané věci si žalovaný musel být po celou dobu řízení dobře vědom, nelze tedy takové rozhodnutí považovat za překvapivé, ostatně podléhá kvalifikovanému odvolacímu posouzení (př. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 2223/2013). Vzhledem k úspěchu žalovaného v řízení a s ohledem na splnění předpokladů pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků v době vzniku nákladů státu, nemá stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení (§ 148 odst. 1 občanského soudního řádu).

Poučení