11 C 476/2019-256

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 3 325 186,72 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 3 325 186,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 18.11.2016 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 12. 2019 doplněnou podáním ze dne 28. 10. 2020 (č.l. 229) a ze dne 18. 1. 2021 (č.l. 248) domáhala na žalované zaplacení částky 3 325 186,72 Kč s příslušenstvím představující neproplacenou zdravotní péči poskytnutou pojištěncům žalované v období roku 2016. K odůvodnění žaloby uvedla, že se domáhá rozdílu mezi vykázanou poskytnutou péčí a péčí skutečně ze strany žalované uhrazenou za rok 2016. Zdůvodnila, že je pobytovým zařízením sociálních služeb, je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], krom hlavní činnosti (poskytování pobytových sociálních služeb osobám se sníženou soběstačností) poskytuje zdravotní péči v souladu s ust. § 36 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a ust. § 17a zákona č. 48/1997 Sb., konkrétně péči ošetřovatelskou na základě smlouvy o poskytování a úhradě ošetřovatelské péče v zařízeních sociálních služeb poskytujících pobytové sociální služby č. [číslo smlouvy] ze dne 19. 12. 2014. Pro rok 2016 žalobkyně nepodepsala úhradový dodatek a fakturovala a řádně vykazovala ošetřujícími lékaři indikovanou a pracovníky žalobkyně provedenou zdravotní péči; takto vykázaná péče dosáhla částky 8 658 474 Kč, vypočtená úhrada ze strany žalované však činila pouze 5 333 287,28 Kč. Rozdíl, který zbývá ze strany žalované uhradit, činí částku 3 325 186,72 Kč. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že nemá možnost objem poskytované péče sama ovlivnit, když se jedná o péči indukovanou, indikovanou ošetřujícím lékařem, kterou ošetřovatelský personál žalobkyně musí provést. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16, který sice potvrdil možnost použít na úhradu zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb analogicky úhradové vyhlášky, ale zdůraznil, že„ cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke svým prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti“. Žalobkyně poukázala na to, že je notorietou, že úhrady poskytované zdravotní péče zdaleka nepokrývají náklady poskytovatele na tuto péči vynaložené. Z nákladů na zdravotní péči zdůraznila žalobkyně nejvyšší položku – platy zdravotníků včetně všech složek ve výši 15 944 672,74 Kč, z čehož podíl 57,86% připadá na klienty žalované (tedy částka 9 255 587,65 Kč), je tak zřejmé, že platby od žalované v období roku 2016 nepostačily ani na výdaje spojené s náklady na zdravotnický personál. Žalobkyně proto náklady na poskytování zdravotní péče vykrývá zpravidla z jiných zdrojů. Nelze však použít zdroje z dotací zřizovatele, neboť se jedná o řešení nesystémové a znamenající porušení rozpočtové kázně. Žalobkyně má za to, že žalovaná svým postupem porušila její právo na podnikání dle čl. 26 odst. 1 Listiny práva svobod, neboť žalovaná uplatnila regulaci zakotvenou v úhradové vyhlášce, ačkoliv pro takový postup nebyly dány podmínky (účelně vynaložené náklady převyšovaly platby žalované). Ošetřovatelská péče je tzv. hrazená péče a musí být hrazena z veřejného zdravotního pojištění, nikoliv nekoncepčně z jiných zdrojů financování pobytových zařízení sociálních služeb. Dle závěru nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2545/16„ nárok na uhrazení ceny zdravotní péče příspěvkovým organizacím na základě argumentu čl. 26 odst. 1 listiny předpokládá, že v řízení před obecným soudem musí být tvrzeno a prokázáno, že výše úhrad ze strany zdravotní pojišťovny znemožňuje poskytovateli péče (při absenci jiných zdrojů financování) pokrytí nezbytných nákladů na tuto péči“. Žalobkyně zdůrazňuje, že rozhodnutí zřizovatele o poskytování příspěvku na provoz na poskytování sociálních služeb (48 840 100 Kč) výslovně zakazuje jeho použití na úhradu zdravotní péče. Žalobkyně je přitom příspěvkovou organizací a její hospodaření má být vyrovnané. Aby tento výsledek hospodaření byl dodržen, musí pokrýt ztrátu z plateb zdravotních pojišťoven za poskytovanou zdravotní péči z jiných zdrojů. Hospodaření žalobkyně se přitom opírá o tři hlavní pilíře: a) účelové provozní příspěvky zřizovatele a dotace, které vyplácí zřizovatel, b) platby od klientů, které slouží k zajištění stravování a ubytování a pro poskytování sociálních služeb klientům, c) příjmy resp. platy od zdravotních pojišťoven, které dle žalobkyně nepokrývají účelně vynaložené náklady na zdravotní péči d) sponzorské dary od fyzických a právnických osob. Všechny tyto příjmy tvoří jeden rozpočet, ze kterého nelze přesně určit, z jakých zdrojů a v jaké výši byly finanční prostředky využity na úhradu účelně vynaložených nákladů na zdravotní péči. Příspěvková organizace by neměla vytvářet zisk, případně jej vrací zřizovateli. Žalobkyně tak má za to, že nedostatečnou úhradou žalovaná zasahuje do jejího práva na podnikání, když prostřednictvím regulace neuhradila 40 % indikované, provedené a vykázané zdravotní péče.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2020 (č.l. 219) uvedla, že úhradu za rok 2016 provedla dle úhradové vyhlášky č. 273/2015 Sb., a to konkrétně dle přílohy č. 1 k této vyhlášce, která se vztahuje i na pobytová zařízení sociálních služeb, která jsou vyjmenovaná v ust. § 22 písm. c) a písm. e) zákona o zdravotních službách (nebyla stanovena analogickou aplikací této vyhlášky). Žalovaná tak splnila svou smluvní povinnost a hradila poskytnutou péči dle vyhlášky. Žalovaná nesouhlasí, že z nálezů Ústavního soudu ČR vyplývá automatický nárok žalobkyně na dorovnání ztráty při absenci jiných zdrojů financování, a to i kdyby žalobkyně tuto ztrátu prokázala. Žalobkyně je naopak příspěvkovou organizací, jejíž financování je vícezdrojové a není odkázána jen na příjmy od žalované. Poukázala na výkaz zisku a ztrát žalobkyně za období 2016, ze kterých vyplývá, že výnosy vybraných místních vládních institucí z transferů dosahovaly výše 58 502 206,07 Kč. Z hospodářského výsledku běžného účetního období v roce 2016 vykazovala žalobkyně zisk ve výši 45 354,80 Kč (v roce 2015 4 602,79 Kč, v roce 2017 zisk ve výši 69 676,91 Kč), hospodaření žalobkyně je tak dlouhodobě stabilní a vyrovnané, žalobkyně dosahuje pravidelně ziskového výsledku hospodaření. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně není podnikatelem a není zřízena za účelem zisku, ale za účelem zajištění služeb veřejného zájmu. Řádnost jejího hospodaření vyplývá ze zprávy auditora. K zásahu do ústavou zaručených práv žalobkyně tak nemohlo dojít, provozní náklady žalobkyně byly z veřejných prostředků pokryty.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze zřizovací listiny [povaha služeb] [anonymizováno] [obec], příspěvkové organizace ze dne 26. 3. 2003 (č.l. 17) a z rozhodnutí [správní orgán] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 23. 5. 2019, 2. 12. 2015, 2. 3. 2015, 17. 7. 2013, 12. 11. 2015, 29. 10. 2015, 21.10. 2013, 14. 8. 2015, 13. 11. 2015, 9. 12. 2015, 10. 12. 2015 soud zjistil, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou [územní celek], jejím hlavním účelem je poskytování komplexních služeb sociální péče, celkem zaštiťuje 12 pobytových zařízení sociálních služeb, a to a) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec], b) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], c) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec], d) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], e) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec], f) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], g) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], h) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec], ch) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] i) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], j) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] a k ) [zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ulice]. Žalobkyně poskytuje zdravotní péči v prvních osmi zařízeních.

5. Ze zvláštní smlouvy č. [číslo smlouvy] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 19. 12. 2014 (č.l. 22) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely zvláštní smlouvu o poskytování a úhradě ošetřovatelské péče, dle čl. II. smlouva upravuje podmínky, za nichž pojišťovna uhradí ošetřovatelskou péči poskytovanou jejím pojištěncům umístěným v pobytovém zařízení, dle čl. III odst. 3 písm. a) pojišťovna uhradí žalobkyni ošetřovatelskou péči, průkazně zdokumentovanou a poskytnutou na základě indikace jejím pojištěncům v souladu s právními předpisy a smlouvou, dle čl. IV. odst. 1 hodnota bodu ošetřovatelské péče dle seznamu výkonů, výše úhrad ošetřovatelské péče a regulační omezení objemu poskytnuté ošetřovatelské péče se uvedou v dodatku ke smlouvě. Dle odst. 2 za způsoby úhrady se považují zejména a) úhrada za zdravotní výkony, b) jiné způsoby úhrady, pokud jsou mezi smluvními stranami sjednány. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2022.

6. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi nebyl uzavřen úhradový dodatek pro rok 2016, což má soud prokázáno rovněž nepodepsaným dodatkem č. 6 (č.l. 58).

7. Z finančního vypořádání předběžných úhrad za rok 2016 ze dne 27. 3. 2017 (č.l. 63) včetně rozboru výsledné úhrady ze dne 27. 3. 2017 (č.l. 65) a údajů vstupujících do výpočtu výsledné úhrady za rok 2016 (č.l. 66) má soud prokázáno, že žalovaná za rok 2016 provedla vypořádání předběžných úhrad, žalobkyně vyúčtovala částku 8 658 474 Kč, poskytnuté předběžné úhrady činily 6 632 424 Kč a výsledná vypočtená úhrada žalovanou činila 5 333 287,28 Kč. V hodnoceném období byl počet unikátních ošetřených pacientů 346, počet bodů za zdravotní výkony činil 8 488 700, maximální úhrada činila 5 333 287,28 Kč. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná výpočet provedla dle úhradové vyhlášky pro rok 2016, výpočet maximální úhrady žalobkyně nečinila sporným. Mezi účastníky byla nespornou i výše poskytnutých předběžných úhrad ve výši 6 632 424 Kč, přeplatek na předběžných úhradách ve výši 1 299 136,72 Kč byl žalobkyní žalované vrácen dne 18. 4. 2017 (viz výpis z účtu ČNB ze dne 18. 4. 2017 na č.l. 240) a žalovaná tak v důsledku žalobkyni zaplatila za rok 2016 částku 5 333 287,28 Kč.

8. Z reklamace finančního vypořádání ze dne 20. 4. 2017, z posouzení reklamace, z návrhu na smírčí jednání ze dne 12. 3. 2018, z odpovědi [žalovaná] ze dne 11. 4. 2018 a záznamu z jednání na regionální pobočce [žalovaná] v [obec] ze dne 3. 5. 2018 (č.l. 67-71) soud zjistil, že žalobkyně reklamovala finanční vypořádání za rok 2016, která byla ze strany [žalovaná] zamítnuta s odůvodněním, že úhrada odpovídá úhradové vyhlášce č. 273/ 2015 Sb. Následně strany jednaly o úhradě za rok 2016, na jednání žalobkyně zdůraznila ošetřovatelsky náročné klienty, dále upozornila, že náklady poskytovatele na úhradu zdravotní péče by měly být kryty z plateb zdravotních pojišťoven a měla by být možnost vytvořit přiměřený zisk. K dohodě mezi stranami nedošlo.

9. Z dopisu ze dne 14. 3. 2018 adresovaného žalované - [pobočka žalované] [anonymizována tři slova] [územní celek], [územní celek] ze strany hlavní ekonomky organizace [typ služeb] [anonymizováno] [obec] (č.l. 73) soud zjistil, že tato organizace upozorňuje, že zastropování výsledné úhrady za rok 2016 na základě vyhlášky č. 273/2015 Sb. poškozuje organizace typu žalobkyně, poukazuje, že hodnota bodu je po zastropování výrazně nižší než vyhláškou stanovená hodnota bodu 1,02 Kč, poukazuje na nemožnost regulace pojištěnců a výkonů.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 9. 2018 (č.l. 75) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 3 325 186,72 Kč s odůvodněním, že náklady na poskytování zdravotní péče pojištěncům žalované výrazně převyšují zaslané platby ze zdravotního pojištění.

11. Z reakce na předžalobní výzvu ze dne 21. 10. 2019 (č.l. 76) soud zjistil, že žalovaná v reakci na předžalobní výzvu uvedla, že tato je příliš obecná, není z ní zřejmé, v čem je spatřována protiústavnost regulačních mechanismů a jak se měla dotknout ústavně chráněných práv žalobkyně.

12. Z rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na provoz na poskytování sociálních služeb (č.l. 78) 22. 3. 2016 včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 ze dne 4. 7. 2016, přílohy č. 2 a dodatku č. 2 ze dne 27. 9. 2016 a přílohy č. 3 soud zjistil, že zřizovatel žalobkyně- [územní celek] rozhodl o poskytnutí účelového příspěvku na provoz z rozpočtu [územní celek] ve výši 38 197 100 Kč k zajištění dostupnosti sociálních služeb pro rok 2016, dle čl. IV odst. 2 finanční podporu lze použít na úhradu uznatelných nákladů dle programu a pravidel, které prokazatelně vznikly v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 a budou uhrazeny nejpozději do 31. 1. 2017 v souvislosti s poskytováním základních činností sociálních služeb stanovených zákonem o sociálních službách; dle odst. 3 z poskytnuté podpory nelze hradit mimo jiné b) výdaje/náklady na zdravotní péči poskytovanou dle § 36 zákona o sociálních službách (tato péče je hrazena dle ust. § 17a zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění). Dodatkem č. 1 a 2 byla výše účelového příspěvku zvýšena až na částku 46 840 100 Kč.

13. Ze zprávy nezávislého auditora ze dne 10. 8. 2017 (č.l. 96) soud zjistil, že účetní závěrka žalobkyně za rok 2016 podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv organizace ke dni 31. 12. 2016 a nákladů, výnosů a výsledku jejího hospodaření za rok končící 31. 12. 2016.

14. Z tabulky nazvané„ Náklady na poskytování zdravotní péče v roce 2016, 2017 pojištěncům [žalovaná]“ vypracované ekonomkou organizace [titul]. [jméno] [příjmení] dne 18. 4. 2018 včetně přiložené tabulky„ vyúčtování [žalovaná] za roky 2015 2017“ (č.l. 99-102) soud zjistil, že počet klientů žalobkyně činil v roce 2016 celkem 598, z toho pojištěnců [žalovaná] bylo 346, podíl pojištěnců [žalovaná] na celkovém počtu klientů tedy činí 57,86 %, v čl. III. jsou vypočteny osobní a materiální náklady poskytnuté zdravotní péče za rok 2016, z čehož činí jen mzdové náklady 11 689 077 Kč, dále se spotřebou materiálu, zákonným sociálním pojištěním, povinným úrazový pojištěním zaměstnanců a základními sociálními náklady jsou celkové náklady osobní a materiální ve výši 15 944 672,74 Kč, z toho podíl [žalovaná] činí 9 225 587,65 Kč. Celkové výnosy za rok 2016 od žalované činí 5 333 287,28 Kč, rozdíl tedy představuje částku 3 892 300,37 Kč. Počet ošetřovatelsky náročných klientů za rok 2016 s počtem bodů vyšším než 30 000 bodů za rok činil celkem 128.

15. Z rozvahy - bilance a z výkazu zisku a ztráty za rok 2016 včetně přílohy (č.l. 119-133) soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobkyně za rok 2016 byl 45 384,80 Kč, dle odst. IV. činily výnosy vybraných místních vládních institucí z transferů částku 58 502 206,07 Kč.

16. Z daňového přiznání za rok 2016 (č.l. 191) soud zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji ke dni 31. 12. 2016 byl kladný a činil 2 658 535 Kč.

17. Z odborného vyjádření [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] z [ústav] [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ ústav“) ze dne 9. 8. 2019 (č.l. 60) soud zjistil, že v rámci projektu ústavu„ Náklady na poskytování ošetřovatelské a rehabilitační péče v pobytových zařízeních sociálních služeb“ realizovaném v roce 2014 2015 se prokázalo, že celkové náklady na poskytování této péče činily 7,69 mld Kč, přičemž zdravotní pojišťovny za tuto péči v roce 2014 zaplatily cca pouze 15 % nákladů ošetřujícími lékaři indikované a ošetřovatelským personálem poskytnuté péče. Prokázalo se, že pokud by pojišťovny řádně plnily zákonem definované povinnosti, nebylo by nutno poskytovatelům sociálních služeb v pobytových zařízeních poskytovat žádné dotace resp. vyrovnávací platby z veřejných zdrojů. Dotace ze státního rozpočtu, které se poskytují na základě usnesení jednotlivých zastupitelstev krajů, nelze použít na financování nákladů souvisejících s poskytováním ošetřovatelské a rehabilitační péče. Použití finančních příspěvků, které poskytovatelé dostávají od svých zřizovatelů, závisí na konkrétních podmínkách, které zřizovatelé stanoví ve svých podmínkách. Pokud zřizovatelé umožní, aby poskytnuté příspěvky byly využity na pokrytí části nákladů souvisejících s poskytováním ošetřovatelské a rehabilitační péče, je tento postup dle názoru zpracovatele v rozporu se zákonem č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace - pobytové zařízení sociálních služeb má uzavřenu s žalovanou zvláštní smlouvu o poskytování a úhradě ošetřovatelské péče č. [číslo smlouvy] ze dne 19. 12. 2014, na jejímž základě poskytuje pojištěncům žalované zdravotní služby na základě ust. § 36 zákona č. 108/2006 a ust. § 17a zákona č. 48/1997 Sb., v roce 2016 strany neuzavřely tzv. úhradový dodatek, kterým by se řídila úhrada zdravotní péče pojištěncům žalované v roce 2016. Žalobkyně za rok 2016 žalované vyúčtovala za poskytnuté zdravotní úkony indikované lékařem a provedené personálem žalobkyně částku 8 658 474 Kč, poskytnuté předběžné úhrady ze strany žalované činily 6 632 424 Kč a výsledná vypočtená úhrada žalovanou činila 5 333 287,28 Kč. Tato úhrada vycházela vyhlášky č. 273/2015 Sb. Žalobkyně s úhradou nesouhlasila, vyúčtování reklamovala, vyvolala jednání s regionální pobočkou, které však skončilo nedohodou stran. Žalobkyně v roce 2016 získala od zřizovatele- [územní celek] účelový příspěvek na provoz ve výši 46 840 100 Kč, který však dle rozhodnutí neměl být použit na náklady na zdravotní péči. Za rok 2016 byl výsledek hospodaření žalobkyně kladný a činil 45 354,80 Kč.

20. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

21. Dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, (dále jen„ zákon č. 48/1997 Sb.“) hrazenými službami je i zvláštní ambulantní péče poskytovaná pojištěncům s akutním nebo chronickým onemocněním, pojištěncům tělesně, smyslově nebo mentálně postiženým a závislým na cizí pomoci a paliativní péče, poskytovaná pojištěncům v terminálním stavu, v jejich vlastním sociálním prostředí; tato péče se poskytuje jako a) domácí zdravotní péče, pokud je poskytována na základě doporučení registrujícího poskytovatele ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost nebo ošetřujícího lékaře při hospitalizaci, nebo na základě doporučení ošetřujícího lékaře, jde-li o paliativní péči o pojištěnce v terminálním stavu, b) zdravotní péče ve stacionářích, pokud je poskytována na základě doporučení ošetřujícího lékaře, c) zdravotní péče poskytovaná ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče osobám, které jsou v nich umístěny z jiných než zdravotních důvodů, d) zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb, e) ošetřovatelská péče poskytovaná na základě ordinace ošetřujícího lékaře pojištěncům umístěným v zařízeních pobytových sociálních služeb odborně způsobilými zaměstnanci těchto zařízení, pokud k tomu poskytovatelé pobytových sociálních služeb uzavřou zvláštní smlouvu s příslušnou zdravotní pojišťovnou podle § 17a.

22. Dle ust. § 17a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. za účelem zajištění věcného plnění při poskytování ošetřovatelské péče pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb poskytujících pobytové sociální služby uzavírají [žalovaná] [anonymizováno] [země] a ostatní zdravotní pojišťovny zřízené podle zvláštního zákona zvláštní smlouvy s poskytovateli sociálních služeb. Příslušná zdravotní pojišťovna zvláštní smlouvu uzavře, pokud o to poskytovatel sociálních služeb požádá a současně prokáže, že ošetřovatelská péče bude poskytována zdravotnickými pracovníky poskytovatele sociálních služeb, kteří jsou způsobilí k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštních právních předpisů.

23. Dle ust. § 17a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovna zveřejní zvláštní smlouvu podle odstavce 1 způsobem a ve lhůtě stanovené v § 17 odst. 9 větě první. Stejným způsobem a ve stejné lhůtě zveřejní zdravotní pojišťovna každý dodatek nebo změnu zvláštní smlouvy, z nichž vyplývá způsob a výše úhrady zdravotní pojišťovny poskytovateli sociálních služeb za poskytnuté hrazené služby nebo rozsah poskytovaných hrazených služeb (dále jen„ dodatek ke zvláštní smlouvě“). Zvláštní smlouva nebo dodatek ke zvláštní smlouvě nabývají účinnosti dnem zveřejnění podle věty první. Dojde-li mezi poskytovatelem sociálních služeb a zdravotní pojišťovnou k dohodě o způsobu a výši úhrady hrazených služeb až v průběhu kalendářního roku, na který mají být dohodnuty, mohou se poskytovatel sociálních služeb a zdravotní pojišťovna dohodnout, že se tato dohoda vztahuje na stanovení způsobu a výše úhrady hrazených služeb pro celý tento kalendářní rok či jeho část. Zdravotní pojišťovna nezveřejní informace a údaje, které jsou předmětem ochrany podle jiných právních předpisů.

24. Dle ust. § 36 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“) rozsah a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v § 34 odst. 1 písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy. Ošetřovatelská a rehabilitační péče je těmto osobám poskytována především prostřednictvím zaměstnanců zařízení uvedených v předchozí větě, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu.

25. Dle ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 273/2015 Sb. o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2016, ve znění do 12.1.2017, pro hrazené služby poskytované poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče, zvláštní ambulantní péče poskytované podle § 22 písm. c) a písm. e) zákona a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hrazené paušální sazbou za jeden den hospitalizace nebo podle seznamu výkonů, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v příloze č. 1 k této vyhlášce.

26. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že úhrada zdravotních služeb poskytnutých žalující stranou nelze ze strany žalující regulovat, když tato možnost je znemožněna právě povahou tohoto druhu zdravotní péče, neboť se jedná o péči ošetřovatelskou, tedy indikovanou ošetřujícím lékařem. Žalobkyně tak nemá možnost lékařem předepsanou péči neprovést či regulovat. Tato péče by měla být primárně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Je také pravdou, že případné ztráty způsobené nedostatečnou úhradou ze strany zdravotních pojišťoven nelze a priori a nekoncepčně, popř. nesystémově sanovat z jiných zdrojů financování dané příspěvkové organizace, zejména pokud by se tato organizace dostala do střetu se zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Soud však zdůrazňuje, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou je specifický, když žalobkyně, jak soud výše uvedl, nemá možnost rozsah a frekvenci lékaři indikované zdravotní péče ovlivnit za současné povinnosti zdravotní péči takto indikovanou poskytnout. Na straně druhé žalovaná má povinnost uzavřít zvláštní smlouvu s každým pobytovým zařízením sociálních služeb, které o uzavření smlouvy požádá a prokáže, že ošetřovatelská péče bude poskytována k tomu způsobilými pracovníky (viz výše citovaný ust. § 17a zákona č. 48/1997 Sb.) Žalovaná je dále povinna vykázanou péče uhradit dle ust. § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb. Za dané situace, kdy je smluvní volnost na obou stranách limitována, je i dle závěrů Ústavního soudu žádoucí určitá míra ingerence státu do stanovení ceny plnění.

27. Mezi účastníky nebylo sporu o to, že žalovaná při výpočtu úhrady poskytnuté zdravotní péče žalobkynš v roce 2016 vyšla z přílohy č. 1 vyhlášky č. 273/2015 Sb. ve znění do 12. 1. 2017. Soud dospěl k závěru, že žalovaná postupovala dle této vyhlášky oprávněně, když nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 19/16 režim úhrady zdravotních služeb poskytnutých v pobytových zařízeních sociálních služeb byl sice zrušen pro nedostatek zákonného zmocnění [stát. instituce] zakotveného v ust. § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., dle závěru nálezu se však účinky zrušení napadených ustanovení nemohly projevit ve vztahu ke službám, které byly ze strany pobytových zařízení sociálních služeb poskytnuty ještě před vykonatelností nálezu, která nastala 13. 1. 2017. Žalobkyně v řízení nesporovala výpočet úhrady za rok 2016, namítala však, že postup žalované při výpočtu zasáhl do jejího práva na podnikání. Po poučení dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby žalobkyně doplnila zejména důkazní návrhy k tvrzení, že úhrada poskytnutá žalovanou za rok 2016 nepostačovala k pokrytí nákladů na zdravotní služby, jaké byly konkrétně náklady na zdravotní služby a že touto nedostatečnou úhradou došlo k porušení práva na podnikání a dále doplnila tvrzení, z jakých konkrétních zdrojů tedy žalobkyně čerpala a pokryla náklady na zdravotní služby, zda to byly pouze zdroje od [žalovaná], popř. jiné zdroje a v jaké výši a doplnila důkazní návrhy, však žalobkyně zopakovala tvrzení doposud učiněná s tím, že jen náklady na platy zdravotních pracovníků připadajících na zdravotní pojišťovnu činí 9 225 587,65 Kč, avšak žalovaná uhradila pouze 5 333 287,28 Kč a za této situace, kdy jen náklady na platy převyšují platby od žalované, nebyl dán důvod k regulaci zakotvené v úhradové vyhlášce. Žalobkyně dále uvedla, že v účetnictví žalobkyně se nevytváří zvláštní fond či účet, kde by se sledovaly náklady a výnosy z poskytování zdravotní péče, že tedy celkové náklady na poskytování zdravotní péče nelze přesně určit, nelze tedy přesně určit, z jakých zdrojů a v jaké výši byly finanční prostředky využity na úhradu účelně vynaložených nákladů na zdravotní péči. Soud však zaujímá názor, že nelze rezignovat na povinnost tvrzení a důkazní žalobkyně, že úhrada od zdravotní pojišťovny nepostačovala na pokrytí účelně vynaložených nákladů (při absenci jiných zdrojů financování) ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16, tedy„ nárok na uhrazení ceny zdravotní péče příspěvkovým organizacím na základě argumentu porušení čl. 26 odst. 1 Listiny předpokládá, že v řízení před obecným soudem musí být tvrzeno a prokázáno, že výše úhrad ze strany zdravotní pojišťovny znemožňuje poskytovateli péče (při absenci jiných zdrojů financování) pokrytí nezbytných nákladů na tuto péči“. Povinnost tvrzení a důkazní je tak na straně žalující, tedy nejen tvrdit, ale rovněž prokázat, že nezbytné náklady na zdravotní péči nebyly pokryty platbou za příslušný rok. Žalobkyně sice tvrdila výši nákladů na platy zdravotních pracovníků, svá tvrzení však ničím nepodložila – její tvrzení postrádá další konkretizaci jako počet pracovníků, výši mzdy každého konkrétního z nich, rozsah jejich úvazku, vyčíslení tedy není dostatečné (tuto povinnost nesplnila ani po poučení soudu např. ani předložením pracovních smluv); neumožnila tak ani straně žalované, ani soudu, aby přezkoumal tvrzení o nezbytných nákladech v tomto smyslu. Po příslušném poučení žalobkyně nedoplnila ani tvrzení, z čeho tedy prostředky na platy zdravotních pracovníků a další náklady na zdravotní péči uhradila a že bylo nedostatečnou úhradou zasaženo do jejího práva podnikání; ani v tomto ohledu tedy nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní, když pouhý obecný odkaz na odborné vyjádření [titul]. [příjmení] či odkaz na tzv.„ notorietu“ v konkrétním řízení nemůže obstát. Žalobkyně musí dostát své povinnosti tvrzení a důkazní, že v jejím konkrétním případě v konkrétním roce byly náklady na zdravotní péči v určité výši, tyto náklady řádně a konkrétně prokázat a doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že náklady nebylo možno hradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění, ale muselo být uhrazeno z jiných zdrojů a z jakých. Pakliže žalobkyně v roce 2016 neskončila ve ztrátě a naopak v zisku (což bylo v řízení prokázáno), a nedoplnila tvrzení, z jakých zdrojů financování náklady na zdravotní péči v tomto roce uhradila, nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní, a v tomto smyslu neobstojí ani obecný odkaz na závěr nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 18. 7. 2017. Soud dále zdůrazňuje, že žalobkyně je příspěvkovou organizací, jejím primárním smyslem je plnění veřejné služby, nikoliv vytváření zisku; v řízení ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně v roce 2016 použila některé z možných zdrojů financování nedovoleně, v rozporu se zákony či jinak porušila rozpočtová pravidla či uhradila tvrzenou ztrátu nesystematicky z jiných zdrojů. Tomuto neodpovídá ani závěr auditorky ani výkaz zisku a ztrát ani daňové přiznání za kalendářní rok 2016. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala zásah do jejího práva na podnikání ze strany žalované a dospěl k závěru, že žalovaná postupovala dle příslušné vyhlášky a vypočetla úhradu za rok 2016 v souladu se smlouvou a citovanou vyhláškou a neporušila žádné smluvní ujednání. Soud zde dále pro úplnost připomíná závěry již výše citovaného nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16, že„ cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti (zde rovněž viz nález ÚS sp. zn. Pl US 3/2000). Rovněž Ústavní soud uvádí, že„ ze samotného rozdílu mezi cenou fakturovanou a cenou skutečně hrazenou nelze na základě výše uvedených principů dovodit porušení práva podnikat či majetkových práv, nebyla-li o ceně sjednána dohoda a výše nárokovaných úhrad tak nebyla postavena najisto.“ Dále Ústavní soud ve shodě se zdejším soudem uvádí, že„ je opět nutno existenci a míru tohoto zásahu (na podnikání) v řízení před obecnými soudy prokázat. Samo neuhrazení té částky za zdravotní péči, kterou požadovala, resp. fakturovala žalobkyně žalované a uhrazení částky nižší ještě bez dalšího nevypovídá o míře zásahu do majetkových práv stěžovatelky ani o míře zásahu do práva na provozování hospodářské činnosti, neboť není postaveno na jisto, že na částku, kterou stěžovatelka požadovala, měla právní nárok. Soud tak uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení vynaložené náklady na zdravotní péči neprokázala a neprokázala ani zásah do jejího práva na podnikání nedostatečnou úhradou ze strany žalované, je na místě žalobu včetně požadovaného úroku z prodlení zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Výši náhrady nákladů řízení soud určil dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 5 úkonů právní služby po 300 Kč nezastoupeného účastníka (vyjádření ze dne 27. 7. 2020, příprava na jednání dne 12. 11. 2020 a účast na tomto jednání, příprava na jednání dne 2. 2. 2021 a účast na tomto jednání).