11 C 48/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [Anonymizováno] zastoupené advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/2] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/3], [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 3 881 300 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 3 881 300 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

I. Žalobní návrh

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 881 300 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měl způsobit [Anonymizováno] [adresa] - [Anonymizováno] jakožto silniční správní úřad (dále jen „Úřad“) tím, že ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016 odstranil prodejní stánky tržnice „[Anonymizováno]“ umístěné v inkriminované době na pozemku parc. č. [Anonymizováno] pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], které byly ve vlastnictví žalobkyně.

2. Žalobkyně shledává nezákonným postup Úřadu, který žalobkyni nejprve výzvou ze dne 9. 11. 2016, č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „Výzva k odstranění nepovoleného záboru“), vyzval k odstranění nepovoleného záboru (tj. předmětných prodejních stánků, ve kterých byl prodáván převážně textil, obuv, ovoce a zelenina) podle ustanovení § 25 odst. 8 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a to ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení předmětné výzvy, a následně ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11.2016 předmětné prodejní stánky skutečně odstranil. Pochybení Úřadu a jeho nezákonný zásah spočívá podle žalobkyně v tom, že Úřad vydal předmětnou výzvu k odstranění prodejních stánků a následně je skutečně z místa odstranil v době, kdy zde bylo stále neukončené řízení o žádosti žalobkyně ze dne 29. 5. 2009 o prodloužení doby trvání dočasné stavby předmětných prodejních stánků tržnice „[Anonymizováno]“ vedené podle ustanovení § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“). Podle tohoto ustanovení „Stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Pokud vlastník stavby požádá o prodloužení doby trvání stavby nebo o změnu v jejím užívání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.“ Uvedené řízení o prodloužení doby trvání dočasné stavby předmětných prodejních stánků tržnice „[Anonymizováno]“ v dané době stále probíhalo a bylo v té době přerušeno na dobu nezbytně nutnou vzhledem k úmrtí [jméno FO], který byl jediným vlastníkem společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] [právnická osoba]., která byla jediným vlastníkem žalobkyně.

3. Žalobkyně má za to, že výše popsaný postup Úřadu byl nezákonný, což bylo již vysloveno pravomocným rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Tento rozsudek byl rovněž potvrzen rozsudkem [Anonymizováno] soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta kasační stížnost Úřadu. Ústavní stížnost podaná Úřadem proti oběma těmto rozsudkům byla odmítnuta usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno].

4. Žalobkyně z výše uvedených důvodů požadovala po žalované uhradit vzniklou škodu za nesprávný úřední postup ve výši 2 395 000,- Kč, která vyplývala ze znaleckého posudku č. [právnická osoba] objektů prodejních stánků tržnice „[Anonymizováno]“, škodu spočívající v samotné hodnotě stánků dle uvedeného posudku uvedenou na straně 34 ve výši 1 450 000,- Kč a dále náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 36 300,- Kč, které byly uhrazeny dne 13. 9. 2018, tj. celkem 3 881 300,- Kč.

II. Vyjádření žalované

5. Žalovaná uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

6. Žalovaná ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu majetkové škody spočívající v hodnotě prodejních stánků ve výši 1.450.000,- Kč vznesla námitku promlčení, když žalobkyně tento nárok vůči žalované vznesla až v rámci soudního řízení v podání ze dne 27. 4. 2023. S odkazem na § 32 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud k likvidaci předmětných stánků došlo ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016, již bezprostředně poté musela žalobkyně vědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud tedy uplatnila tento nárok poprvé u žalované dne 19. 1. 2023 a u soudu až dne 27. 4. 2023, je zcela jednoznačně tento nárok již několik let promlčen. Ve vztahu k této části nároku rovněž žalovaná uvedla, že žalobkyně nesplnila dobrovolně svoji povinnost na učiněnou Výzvu k odstranění nepovoleného záboru a stánky ani v poskytnuté lhůtě neodstranila, aby tak předešla případné újmě v důsledku jejich nešetrného odstranění třetí osobou, čímž porušila obecnou prevenční povinnost ve smyslu ust. § 2900 a § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Nadto v této souvislosti nelze odhlédnout od toho, co je popsáno v rozsudku [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], ze dne [datum] v bodě 70 odůvodnění, tj. že samostatně stojící červený stánek byl odvezen a uskladněn, zlikvidován byl až po nějaké době, kdy se o něj nikdo nepřihlásil.

7. Žalovaná dále ve vztahu ke zbytku uplatněného nároku uvedla, že ve správním soudnictví se žalobkyně domáhala vyslovení nezákonnosti dvou zásahů Úřadu spočívajícími jednak v samotném vydání Výzvy k odstranění nepovoleného záboru, a jednak v následném fyzickém odstranění staveb (tj. prodejních stánků) umístěných na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa] ve dnech ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016. Podle žalované bylo již postaveno najisto, že Výzva k odstranění nepovoleného záboru byla vydána Úřadem zcela v souladu se zákonem, což bylo potvrzeno pravomocným rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jímž správní žalobu žalobkyně [Anonymizováno] zcela zamítl, tedy shledal, že výzva k odstranění prodejních stánků představovala zásah zákonný. Otázka nezákonnosti zásahu Úřadu spočívajícího ve fyzickém odstranění prodejních stánků byla již vyřešena v rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] tak, že zásah byl sice shledán nezákonným, ale nikoliv z důvodu nezákonnosti samotné Výzvy k odstranění nepovoleného záboru, která byla shledána v souladu se zákonem, nýbrž z důvodu, že podle [Anonymizováno] byl provedený způsob likvidace prodejních stánků nepřiměřený. K odstranění stánků tedy mělo dle názoru soudu dojít šetrnějším způsobem tak, aby nedošlo k jejich úplnému zničení.

8. Žalovaná s ohledem na výše uvedené má za to, že odstranění předmětných prodejních stánků z komunikační plochy v centu města [Anonymizováno] tedy zcela jednoznačně mělo být realizováno. Tedy z tohoto odpovědnostního titulu nelze podle žalované s úspěchem požadovat jakýkoliv nárok na odškodnění vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb. V roce 2018 žalobkyní podaná žaloba totiž vycházela primárně z toho, že výzva samotná byla zásahem nezákonným a že tedy tržnice, resp. stánky měly zůstat nadále v provozu. Podle žalované je třeba však zdůraznit a uvést na pravou míru, že správní soudy shledaly jako neproporcionální, a tudíž nezákonný zásah ve způsobu jakým byly stánky fyzicky zlikvidovány, nikoliv ve skutečnosti, že byly z komunikace v centu města [Anonymizováno] odstraněny. Žalovaná přitom odkázala na bod 40 odůvodnění rozsudku [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], ze dne [datum] ve kterém bylo uvedeno následující: „V dalším řízení pak zákonnost a proporcionalitu zásahu spočívajícího v odstranění stánků lze zkoumat jen pohledem faktického provedení a jeho dopadu na majetek žalobkyně. Je tak třeba vážit užitnou hodnotu stánků před zásahem, míru zachování či zničení jejich částí z hlediska další použitelnosti, včetně jejich uskladnění. Lze přihlédnout i k tomu, zda bylo možné šetrnější odstranění či nikoliv, s ohledem na to, že na jedné straně se jednalo o překážku na pozemní komunikaci, kterou byl stěžovatel oprávněn odstranit, na druhé straně nutnost odstranění nebyla natolik naléhavá, aby nebylo možno přistoupit k jinému způsobu odstranění, byl-li technicky možný a nebyl-li by s ohledem na hodnotu stánků v době odstranění nepřiměřeně nákladný.“ 9. Žalovaná v návaznosti na výše uvedené namítla, že žalobkyni nelze požadovaný nárok na úhradu ušlého zisku za dobu 16 let zbytkové životnosti předmětných stánků přiznat za situace, kdy žalobkyně neměla k pozemkům, na nichž se stánky nacházely právní titul k užívání. Podle ustanovení § 30 zákona č. 82/1998 Sb. je přitom možné nahradit pouze takový ušlý zisk, který byl žadatelem skutečně prokázán. Samotná ztráta šance na případný budoucí zisk tak nesplňuje podmínky zákona č. 82/1998 Sb. Uvedený závěr odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 2.2012, sp. zn. 28 Cdo 4931/2009). Pouhé tvrzení zmaření blíže nespecifikovaného podnikatelského záměru žalobkyně, tj. že stánky teoreticky mohly být umístěny a provozovány do budoucna jinde, k přiznání odškodnění podle žalované rozhodně nestačí. Ž III. Vyjádření vedlejšího účastníka na straně žalované 10. Vedlejší účastník na straně žalované se k uplatněnému nároku žalobkyně vyjádřil tak, že souzní a plně podporuje důvody pro zamítnutí žaloby tak, jak je prezentovala žalovaná. Dále upozornil, že znalecký posudek předložený žalobkyní presumuje zákonnost užívání daného místa, označeného jako [Anonymizováno], nicméně z právních řízení, zakončených rozhodnutími správních soudů vyplynulo, že zákonnost užívání tohoto místa pro žalobce, nebyla dána. Výzva k vyklizení tak byla plně v souladu se zákonem, což stanovil i [Anonymizováno]. Ve vztahu k ušlému zisku tak, jak je v žalobě formuluje žalobkyně, vedlejší účastník uvádí, že toto je formulováno velmi vágně, není zřejmé, jak konkrétně k ušlému zisku došlo a opětovně pak v této návaznosti upozorňuje na znalecký posudek, který nesprávně vychází z užívání stánků na předmětném strategickém místě, označeném jako [Anonymizováno], když od tohoto umístění daných stánků, se odvíjí prestižnost místa a možné dosažení zisku. Vedlejší účastník rovněž upozornil na skutečnost, že žalobkyně nesplnila svoji prevenční povinnost, když po výzvě, v níž byla upozorněna na možnost odstranění prodejních stánků, tyto stánky přesto neodklidila a nebylo ani požádáno o prodloužení lhůty.

IV. Skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, přičemž v této souvislosti soud vycházel ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) rovněž z rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Soud považoval v těchto rozhodnutích zjištěný skutkový stav, jak je i níže popsán, za věrohodný, korespondující s ostatními v tomto řízení provedenými důkazy a neměl tak ani důvod z uvedených rozhodnutí v této věci nevycházet.

12. Žalovaná byla vlastníkem prodejních stánků (stavby dočasné), ve kterých byl prodáván převážně textil, obuv, ovoce a zelenina, nacházejících se na místní komunikaci situované na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa] (jedná se o místní komunikaci IV. třídy, [adresa], úsek č. [hodnota]-[Anonymizováno]), a to v době, kdy byly prodejní stánky Úřadem odstraněny (k tomu viz dále). Užívání těchto prodejních stánků, resp. užívání ucelené části stavby — „stánkový prodej [Anonymizováno]“, bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vydaným [adresa], stavebním úřadem. Ke stavbě bylo předtím dne [datum] vydáno stavební povolení č. j. [Anonymizováno], přičemž stavba byla povolena jako stavba dočasná do 31. 12. 2008. Stavba sestávala ze tří stánků při [adresa], postavených na zpevněné ploše provedené na základě rozhodnutí vydaného [Anonymizováno], odborem dopravy, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Stánkový prodej [adresa] — zpevněné plochy“; přičemž úprava plochy byla ohraničena rohy domů [adresa] a [právnická osoba] (vydáno pro původního vlastníka [Anonymizováno]), a pro tuto stavbu bylo dne 16. 5. 1994 vydáno [Anonymizováno], odborem dopravy, č. j. [Anonymizováno], kolaudační rozhodnutí o povolení k trvalému užívání stavby „[Anonymizováno] — zpevněné plochy“. Dále bylo vydáno dne 28. 3. 1997 [adresa], stavebním úřadem, kolaudační rozhodnutí, č. j. [Anonymizováno], kterým stavební úřad povolil užívání ucelené části stavby — „stánkový prodej [Anonymizováno]“ na parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], která byla povolena stavebním povolením ze dne 27. 7. 1992, č. j. [Anonymizováno], přičemž stavba byla povolena jako stavba dočasná do 31. 12. 2008. Stavba sestávala z jednoho prodejního stánku do [adresa] obsahující 6 buněk prostorově propojených postavených na zpevněné ploše provedené na základě rozhodnutí vydaného [Anonymizováno], odborem dopravy, ze dne 14. 12. 1992, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Stánkový prodej [adresa], [Anonymizováno] — zpevněné plochy“; přičemž úprava plochy byla ohraničena rohy domů [adresa] a [právnická osoba] (vydáno pro původního vlastníka [Anonymizováno]), a pro tuto stavbu bylo dne 16. 5. 1994 vydáno [Anonymizováno], odborem dopravy, č. j. [Anonymizováno], kolaudační rozhodnutí o povolení k trvalému užívání stavby „[Anonymizováno] — zpevněné plochy“. /viz sdělení ombudsmana-správa ošetření ve věci postupu Silničního správního úřadu při odstraňování tržnice [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2018, rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 13. Dne 29. 5. 2009 podala žalobkyně žádost, jejímž předmětem bylo prodloužení doby trvání dočasné stavby nazvané „Stánkový prodej [Anonymizováno], pozemky par. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa]“ k Úřadu [adresa], stavebnímu úřadu jako správnímu orgánu příslušnému podle 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Uvedeným dnem bylo zahájeno řízení o žádosti o prodloužení doby trvání dočasné stavby ve smyslu ustanovení § 129 odst. 5 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012, podle kterého „[s]tavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Pokud vlastník stavby požádá o prodloužení doby trvání stavby nebo o změnu v jejím užívání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.“ Jelikož předložená žádost spolu s přílohami neobsahovala požadované náležitosti podle ustanovení § 127 stavebního zákona, stavební úřad vyzval žalobkyni k doplnění žádosti opatřením ze dne 9. 6. 2009. Žalobkyně předložila důkaz o podání žaloby u soudu, a proto stavební úřad usnesením ze dne 14. 5. 2010 přerušil řízení do doby vydání pravomocného rozhodnutí soudu ve věci podané žaloby na určení existence nájemního vztahu k předmětným pozemkům, na kterých je dočasná stavba umístěna, tj. pro předběžnou otázku. /viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 14. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla [adresa] zařazena do kategorie místních komunikací. /viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 15. Po vyřešení předběžné otázky stavební úřad opatřením ze dne 25. 7. 2016, č. j. [Anonymizováno], oznámil pokračování řízení a sdělil, že je možné se vyjádřit k podkladům rozhodnutí do 22. 8. 2016. Žalobkyně dne 8. 8. 2016 požádala (a žádost dne 18. 8. 2016 doplnila o požadovanou lhůtu přerušení řízení) o dočasné přerušení řízení z vážných zdravotních důvodů, a to do dne 30. 9. 2016. Žádost doložila lékařským osvědčením. Stavební úřad žádosti vyhověl a usnesením ze dne 26. 8. 2016 rozhodl o přerušení řízení. Současně stavební úřad uvedeným usnesením určil dle § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) lhůtu do 30. 9. 2016 k provedení úkonu (odstranění nedostatků podané žádosti), protože ji nestanoví zákon a je toho zapotřebí. Určením lhůty není ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Dále žalobkyni upozornil, že pokud nebude žádost ve stanovené lhůtě a uvedeném rozsahu doplněna, bude řízení ve výše uvedené věci v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. /viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 16. Podáním ze dne 26. 9. 2016 sdělila stavebnímu úřadu [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], narozená [datum], dcera [jméno FO], narozeného [datum], že [jméno FO] dne 21. 9. 2016 zemřel. Jeho společnost [jméno FO] [Anonymizováno] [právnická osoba]., kde byl jediným vlastníkem, byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]., tedy žalobkyně v tomto soudním řízení. Současně požádala o přerušení vedeného řízení o prodloužení doby trvání dočasné stavby na dobu nezbytně nutnou, nejméně však do dne 25. 11. 2016. Žádost doplnila dne 12. 10. 2016 notářským zápisem sepsaným dne 28. 4. 2008, č. j. [Anonymizováno], o listině o ustanovení její osoby správcem dědictví veškerého movitého i nemovitého majetku [jméno FO] v případě jeho smrti do doby pravomocného ukončení dědického řízeni. Z uvedeného důvodu stavební úřad žádosti vyhověl a vedené řízení přerušil na dobu nezbytně nutnou. /viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 17. Dne 9. 11. 2016 vypracoval Úřad písemnost nazvanou jako „Výzva k odstranění nepovoleného záboru“ č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno]/6, kterou jeho Odbor dopravy a majetku, Oddělení dopravy, vyzval žalobkyni dle § 25 odst. 8 zákona č. 13/1997 Sb., aby neprodleně, nejpozději do 14 dnů ode dne doručení této výzvy, odstranila z místní komunikace situované na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], parc. č[Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa] (jedná se o místní komunikaci IV. třídy, [adresa], úsek č. [hodnota]-[Anonymizováno]) nepovolený zábor - prodejní stánky (stavby dočasné), ve kterých je prodáván převážně textil, obuv, ovoce a zelenina. /viz výzva k odstranění nepovoleného záboru ze dne 9. 11. 2016, reakce na výzvu k odstranění nepovoleného záboru ze dne 9. 11. 2016 sepsaná v [Anonymizováno] dne 14. 11. 2016, sdělení ombudsmana-správa ošetření ve věci postupu [adresa] správního úřadu při odstraňování tržnice [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2018, rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 18. Po marném uplynutí lhůty stanovené ve výše uvedené Výzvě k odstranění nepovoleného záboru byly prodejní stánky ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016 odstraněny, a to korporací [právnická osoba]., se sídlem [adresa], a to na základě objednávky ev. č. [Anonymizováno], ve které je Úřad uveden jako konečný příjemce. /sdělení ombudsmana-správa ošetření ve věci postupu [adresa] správního úřadu při odstraňování tržnice [Anonymizováno] ze dne 7. 3. 2018, rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 19. Při odstranění prodejních stánků z místní komunikace byla (s výjimkou konstrukce jednoho červeného novinového stánku) konstrukce stánků již při jejich odstraňování rozřezána na menší části tak, že už je nebylo možné znovu využít a rozřezané části hlavní kovové konstrukce byly rovnou odvezeny do kovošrotu. Samostatně stojící červený stánek byl odvezen, uskladněn a zlikvidován až následně. Odstranění stánků tak proběhlo způsobem, který s výjimkou jediného novinového stánku zcela znemožňoval opětovné použití stánků k původnímu účelu na jiném místě. V důsledku rozřezání na menší části došlo k zániku věci a ze stánků se stal odpad. /viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/ 20. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci významné informace, přičemž další navržené důkazy soud neprováděl, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť měl výše zjištěný skutkový stav za prokázaný, když ve značné míře vycházel ze skutkového stavu zjištěného správními soudy v předcházejících soudních řízeních, o jejichž správnosti neměl důvod pochybovat, a to i vzhledem ke skutečnosti, že s těmito závěry korespondovaly i ostatní provedené důkazy. Ostatně uvedená skutková zjištění účastníci řízení ani v jeho průběhu nerozporovali (ačkoliv je zcela výslovně ve svých podáních a přednesech na soudním jednání neuvedli, aby je soud mohl vzít za svá jako shodná tvrzení účastníků řízení), když sporu mezi nimi bylo především v právním posouzení věci.

21. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, lze odkázat na shora uvedená skutková zjištění, a shrnout, že žalobkyně byla vlastníkem dočasných staveb – prodejních stánků, nacházejících se na místní komunikaci situované na pozemcích parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa] (jedná se o místní komunikaci IV. třídy, [adresa], úsek č. [hodnota]-[Anonymizováno]), a to nejméně v době od 9. 11. 2016 do 27. 11. 2016, kdy došlo k jejich odstranění. Užívání těchto prodejních stánků bylo povoleno stavebním povolením a navazujícím kolaudačním rozhodnutím jako stavba dočasná do 31. 12. 2008. Dne 29. 5. 2009 podala žalobkyně žádost, jejímž předmětem bylo prodloužení doby trvání této dočasné stavby k [adresa], stavebnímu úřadu jako správnímu orgánu příslušnému podle 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, čímž bylo zahájeno řízení o žádosti o prodloužení doby trvání dočasné stavby ve smyslu ustanovení § 129 odst. 5 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2012, které bylo mj. i ve dnech 9. 11. 2016 až 27. 11. 2016 (tj. v době tvrzených nezákonných zásahů Úřadu) přerušeno na dobu nezbytně nutnou. Úřad [adresa] jakožto silniční správní úřad vyzval žalobkyni k odstranění prodejních stánků z místní komunikace výzvou ze dne 9. 11. 2016 a následně po marném uplynutí stanovené čtrnáctidenní lhůty prodejní stánky z místní komunikace ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016 odstranil, a to prostřednictvím korporace [právnická osoba]., se sídlem [adresa]. Stánky byly rozebrány způsobem, který s výjimkou jediného novinového stánku zcela znemožňoval opětovné použití stánků k původnímu účelu na jiném místě.

IV. Právní posouzení věci

22. Na základě výše uvedených skutkových zjištění poté soud dospěl k následujícím závěrům.

23. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu majetkové škody spočívající v hodnotě prodejních stánků ve výši 1.450.000,- Kč se soud nejprve zabýval touto námitkou, přičemž ji shledal důvodnou. Podle § 32 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobkyně tento nárok u soudu uplatnila v rámci změny žaloby ve svém podání ze dne 2. 5. 2023, kterou soud připustil usnesením ze dne 4. 5. 2023 č. j. [spisová značka]. Jak vyplynulo z výše uvedeného zjištěného skutkového stavu, k odstranění stánků došlo ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016, přičemž s výjimkou jednoho červeného novinového stánku byla konstrukce stánků již při jejich odstraňování rozřezána na menší části tak, že už je nebylo možné znovu využít a rozřezané části hlavní kovové konstrukce byly rovnou odvezeny do kovošrotu. Samostatně stojící červený stánek byl odvezen, uskladněn a zlikvidován až následně. O odstranění a likvidaci stánků, a rovněž i o osobě, která tyto činnosti provedla a je za ně případně odpovědná, žalobkyně musela vědět již při jejich odstranění (ostatně skutečnost, že při nečinnosti žalobkyně budou stánky odstraněny, byla patrná již z předchozí Výzvy k odstranění nedovoleného záboru), přičemž prokazatelně o nich věděla nejpozději v době, kdy podala k veřejnému ochránci práv podnět k prošetření ze dne 29. 11. 2016. K počátku běhu promlčecí lhůty se vyjadřuje i NS ČR ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1016/2003 či sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, které se týká nesprávného úředního postupu exekutora. Žalobkyně rovněž věděla, resp. musela vědět, která osoba je odpovědná za případně vzniklou škodu a vůči které osobě tak má nárok na náhradu škody směřovat (o tom ostatně svědčí i podaní projednávané žaloby v původním rozsahu proti žalované).

24. Pouze okrajem soud dodává, že v této souvislosti není rozhodné, zda žalobkyně již v té době věděla, na kterou konkrétní organizační složku státu se má s nárokem na náhradu škody obrátit. Důležité je, že věděla, resp. musela vědět, že za případnou škodu je odpovědný stát jako celek, jelikož k odstranění prodejních stánků došlo při výkonu státní správy silničním správním úřadem (srov. BIČÁK, Vít. § 32 [Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 381, marg. č. 22.) Pokud tedy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu majetkové škody spočívající ve zničení prodejních stánků v hodnotě 1.450.000,- Kč teprve až ve svém podání ze dne 2. 5. 2023, učinila tak až dlouho poté, co došlo k promlčení tohoto nároku v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě podle § 32 zákona č. 82/1998 Sb..

25. Ve vztahu ke zbývajícímu uplatněnému nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v ušlém zisku vztahujícím se k budoucímu období dalších 16 let zbytkové životnosti modulových objektů prodejních stánků tržnice „Pohořelec“ včetně souvisejících nákladů na vypracování znaleckého posudku se soud zabýval tím, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a to konkrétně: (i) existence nesprávného úředního postupu, (ii) vznik škody či nemajetkové újmy, a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

26. Ve vztahu k první podmínce existence nesprávného úředního postupu, soud shledal tuto podmínku jako naplněnou, když vycházel z posouzení věci [Anonymizováno] v rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka], ve kterém soud dospěl k závěru, že zásah Úřadu spočívající v odstranění staveb (prodejních stánků) umístěných na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], provedený ve dnech 26. 11. 2016 a 27. 11. 2016, byl nezákonný, a to z toho důvodu, že způsob likvidace stánků byl nepřiměřený. K odstranění stánků tedy mělo správně dojít šetrnějším způsobem tak, aby nedošlo k jejich úplnému zničení..

27. Ve vztahu k druhé podmínce, tj. zda vznikla žalobkyni nezákonným úředním postupem Úřadu škoda, se soud zabýval posouzením, zda žalobkyně mohla na základě dalšího užívání prodejních stánků dosahovat zisku, o který byla v důsledku nezákonného zásahu Úřadu připravena, a v této souvislosti se zejména zabýval otázkou, zda žalobkyně byla vůbec oprávněna prodejní stánky vlastnit a užívat.

28. V této otázce vycházel z rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého žalobkyně v době odstranění prodejních stánků neměla povolené užívání v režimu stavebního zákona, které skončilo ke dni 31. 12. 2008, a nedisponovala ani povolením ke zvláštnímu užívání místní komunikace ve smyslu § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, které bylo pro umístění prodejních stánků na dané místní komunikaci povinné. K obdobným závěrům dospěl i [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým rozhodl o kasační stížnosti žalobkyně proti cit. rozsudku [Anonymizováno]. [Anonymizováno] konkrétně dospěl k následujícím závěrům, se kterými se soud ztotožňuje a plně na ně proto odkazuje: „

44. Podstatnou skutečností projednávané věci vyplývající ze spisu je, že povolené užívání stavby prodejních stánků v režimu stavebního zákona skončilo ke dni 31. 12. 2008. Od 1. 1. 2009 užívala žalobkyně tyto stavby, a tedy i pozemek pod nimi v režimu stavebního zákona neoprávněně, na čemž nic nemění ani ke dni žalovaného zásahu stále probíhající řízení o prodloužení doby trvání dočasné stavby zahájené žádostí žalobkyně ze dne 29. 5. 2009. Povolení ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace podle § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích žalobkyně neměla nikdy (ani před 1. 1. 2009).

45. Od 1. 1. 2009 užívala žalobkyně pozemek také bez souhlasu vlastníka, který je podle § 25 odst. 1 věty právní zákona o pozemních komunikacích předpokladem povolení ke zvláštnímu užívání. Výzva k odstranění byla vydána dne 9. 11. 2016. Právní norma v § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, která ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace vyžaduje povolení vydané s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace, je jasná, a tedy právní vztahy a jejich důsledky mohly být pro žalobkyni předvídatelné. V situaci, kdy žalobkyně více než sedm let užívala pozemek bez právního titulu, soukromoprávního i veřejnoprávního, jí nemohlo vzniknout očekávání, které by jako legitimní požívalo právní ochrany.“ 29. V této souvislosti lze odkázat rovněž na Usnesení [datum], sp. zn. IV. [Anonymizováno] kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně proti v předchozí větě uvedeným rozhodnutím, kde Ústavní soud shrnul, že žalobkyně „v době předmětné výzvy měla stavbu na pozemní komunikaci, přičemž neměla ani povolení příslušného silničního správního úřadu, ani jiné povolení stavbu užívat, tento stav přitom trval několik let (ulice Pohořelec byla zařazena do kategorie místních komunikací v roce 2010, dočasné povolení k užívání stavby bylo dáno do 31. 12. 2008). Neukončení řízení o prodloužení doby trvání dočasné stavby sice stěžovatelku chránilo před odstraněním stavby v režimu stavebního zákona, tím ale nevznikla domněnka trvání povolení stavby ani nedošlo k pozastavení účinků dalších zákonů, zde tedy zákona o pozemních komunikacích.“ 30. Lze tedy shrnout, že žalobkyně od 1. 1. 2009 nedisponovala povolením k umístění a provozování prodejních stánků na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] v režimu stavebního zákona (předchozí povolení skončilo ke dni 31. 12. 2018), v době odstranění prodejních stánků nedisponovala ani povolením ke zvláštnímu užívání místní komunikace (nacházející se na těchto pozemcích) ve smyslu § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, a konečně v této době nedisponovala ani souhlasem vlastníka k užívání předmětných pozemků. Žalobkyně proto užívala prodejní stánky na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa], v době jejich odstranění neoprávněně, když k tomu již od 1. 1. 2009 neměla žádný soukromoprávní či veřejnoprávní titul.

31. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedisponovala žádným soukromoprávním či veřejnoprávním právním titulem pro umístění a užívání prodejních stánků na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], nemohla tak legálním způsobem ani dosahovat zisku, o který by mohla být nezákonným zásahem Úřadu potenciálně připravena. V této souvislosti soud odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2 o. z., podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu a zároveň nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Jestliže žalobkyně dovozuje existenci škody, resp. ušlého zisku, z jejího protiprávního jednání – tj. umístění a provozování prodejních stánků bez příslušených veřejnoprávních povolení, nelze jejímu nároku již jen s ohledem na zásadu poctivosti uvedenou v § 6 odst. 2 o. z. vyhovět (v této souvislosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1702/2002, ve kterém Nejvyšší soud řešil případ jednatele společnosti s ručením omezeným, který se domáhal ušlého zisku – provize ze zprostředkovatelské smlouvy, kterou však uzavřel v rozporu se zákazem konkurence podle obchodního zákoníku; soud došel k závěru, že takový výkon práva by byl v rozporu s dobrými mravy, a ochranu mu neposkytl.)

32. Soud v této souvislosti dále odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které za ušlý zisk je považována pouze ta újma, jež poškozenému vznikla tím, že v důsledku škodné události nedošlo k takovému rozmnožení jeho majetkových hodnot, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, ale musí být poškozeným najisto postaveno, že nebýt škodní události, tak by se jeho majetkový stav zvýšil. Vymezení ušlého zisku pak musí být podloženo existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že škodní událost skutečně zasáhla do průběhu konkrétního děje vedoucího k určitému zisku (k těmto závěrům srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 327/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4931/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4027, CD 4/2007). Z tohoto důvodu je bezpředmětné se zabývat tím, zda by žalobkyně mohla nutná veřejnoprávní povolení obdržet v budoucnu či nikoliv, a na základě této pravděpodobnosti odvozovat míru ušlého zisku žalobkyně. V době odstranění prodejních stánků žalobkyně již více jak 7 let příslušnými povoleními nedisponovala a prodejní stánky užívala bez právního důvodu, čehož si přitom i musela být vědoma (viz již cit. rozsudek [Anonymizováno] soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Jak vyplývá z cit. judikatury Nejvyššího soudu, k přiznání náhrady škody ve formě ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost dosažení tohoto zisku v budoucnu a z tohoto důvodu nepostačuje v daném případě ani pouhá pravděpodobnost vydání nutných veřejnoprávních povolení žalobkyni v budoucnu za situace, kdy žalobkyně těmito povoleními v době nezákonného zásahu nedisponovala a ani nemohla důvodně očekávat, že jimi disponovat bude.

33. Soud tak dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyni nevznikla tvrzená škoda ve formě ušlého zisku z budoucího užívání prodejních stánků tržnice „Pohořelec“, když nebylo postaveno najisto, že by žalobkyně tohoto zisku v budoucnu dosáhla užíváním prodejních stánků v souladu s právem, tj. na základě řádného právního titulu a při existenci nutných veřejnoprávních povolení. Z tohoto důvodu soud nemohl žalobkyni přiznat ani nárok na náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku na vyčíslení tohoto ušlého zisku.

V. Závěr a náklady řízení

34. Soud proto rozhodl s odkazem na výše uvedené tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalované rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč proti neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem).

36. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi na straně žalované rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč proti neúspěšné žalobkyni. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem).

Poučení