11 C 49/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov], [IČO] sídlem [adresa žalované] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem [anonymizována dvě slova] [část Prahy], pro [katastrální uzemí], [územní celek].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 42 026 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem [anonymizována dvě slova] [část Prahy], pro [katastrální uzemí], [územní celek], s odůvodněním, že je ode dne 8. 5. 1990 registrovaným občanské sdružení pod [číslo jednací] [anonymizováno], nyní spolkem. Jako vlastník daných pozemků je v katastru nemovitostí zapsána [anonymizováno], příslušnost hospodařit s [anonymizována dvě slova] je zapsána pro [název žalované] (dále jen jako„ [anonymizováno]“). Žalobkyně je však přesvědčena, že vlastnické právo svědčí jí. Pozemky se nacházejí ve sportovním areálu [anonymizováno], který je provozován žalobkyní od 60. let 20. století k rozvoji tělovýchovy a sportu, a pozemky jsou uprostřed areálu a plně obklopeny jinými pozemky ve vlastnictví žalobkyně, a to parc. [číslo] které byly žalobkyni předány [stát. instituce] (dále jen jako„ [anonymizována dvě slova]“) v roce 2003 s tím, že vlastnictví na žalobkyni přešlo dle zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon č. 290/2002 Sb.“). Jedná se tak o jakési malé„ ostrůvky“, které nebyly žalobkyni žalovanou vydány, ačkoliv byly splněny zákonem předpokládané podmínky a jsou žalobkyní užívány více jak 50 let. Celý areál byl vybudován v 60. – 70. letech, kdy již v roce 1969 bylo [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jako nejnižší organizační jednotce [anonymizováno] povoleno územním rozhodnutím vybudování provizorních sportovišť. Na výstavbě areálu se žalobkyně podílela s Městským výborem [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] pak byla po celou dobu uživatelem a správcem/provozovatelem areálu a dále jej rozšiřovala, v roce 1980 pak došlo k zaměření pozemků v hranicích staveb, kterými byly pozemky zastavěny. Právně byl až do r. 1990 vlastníkem staveb [anonymizováno], žalobkyně jako jeho organizační jednotka byla uživatelem areálu. Žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, jelikož není zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, ačkoliv jím fakticky je. Je třeba mít rovněž najisto postaveno vlastnictví pozemků s ohledem na další rozvoj areálu a jeho nezbytnou modernizaci, situace brání žalobkyni v areálu pokojně fungovat.

2. Žalobkyně má předně za splněné podmínky pro přechod vlastnictví dle § 879c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2000 (dále jen jako„ SOZ“), k 1. 7. 2001, neboť právo trvalého užívání pozemků svědčilo žalobkyni, což vyplývá ze zápisu v katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], toto bylo do katastru zapsáno v roce 1992 pod [anonymizováno] [číslo]. Pozemky jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví žalobce, a to třemi stavbami občanského vybavení bez č.p./č.ev. a budovou [adresa] (stavba občanského vybavení), které na pozemcích stály již před účinností § 879c SOZ a vlastnictví k těmto budovám nabyla žalobkyně od původního vlastníka [anonymizováno] v rámci přechodu vlastnického práva k majetku [anonymizováno] a práv s ním souvisejících na jednotlivé (vyjmenované) právní nástupce při zániku [anonymizováno] v roce 1990, a to na základě delimitačního protokolu ze dne 30. 5. 1991. V této listině je rovněž osvědčeno trvání práva trvalého užívání k předmětným pozemkům. Žalobkyně rovněž podala v zákonné lhůtě příslušnou žádost. Pozemky navíc vyhovují zákonným podmínkám jak jako pozemky v trvalém užívání a zastavěné budovou nebo stavbou ve vlastnictví žalobce, tak i jako pozemky navazující na pozemky zastavěné budovou nebo stavbou a související s provozem této budovy nebo stavby, neboť se jedná o šest pozemků tvořících se stavbami jeden celek, sportovní areál provozovaný žalobcem. Předmětné stavby sloužily jako zázemí sportovišť, šatny a sociální zařízení pro sportovce, klubovny, ošetřovny, technické zázemí a kancelářské prostory a kotelna pro vytápění všech objektů. Uplynutím jednoho roku od účinnosti novely SOZ, tj. ke dni 1. 7. 2001, tak mělo dojít ke změně práva trvalého užívání žalobkyně k těmto pozemkům na vlastnictví.

3. Žalobkyně má za to, že jsou případně rovněž splněny podmínky pro přechod vlastnictví k pozemkům dle zákona č. 290/2002 Sb., který stanovil, že do vlastnictví občanských družení působících v oblasti tělovýchovy a sportu z vlastnictví ČR mají přejít sportovní zařízení, u kterých trvají vztahy trvalého užívání, nebo se změnily na výpůjčku, přičemž jako sportovní zařízení byl v § 2 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, definován objekt, pozemek, vodní plocha, budova nebo jejich soubor sloužící výhradně nebo převážně pro provozování sportu. [anonymizována dvě slova] shledalo splnění podmínek dle zákona č. 290/2002 Sb. a dne 19. 2. 2003 byl mezi ním a žalobkyní podepsán protokol dle § 15 zákona č. 290/2002 Sb. o předání pozemků parc. [číslo] zcela obklopujících předmětné pozemky. U zbylých pozemků si však [anonymizována dvě slova] vyžádalo vklad staveb na předmětných pozemcích do katastru nemovitostí, přičemž zároveň přislíbilo, že jakmile tak žalobkyně učiní, bude sepsán dodatek k protokolu, kterým budou předány i předmětné pozemky. Žalobkyni není zřejmé, z čeho [anonymizována dvě slova] dovozovalo přípustnost takového požadavku, snažila se však ve snaze o urychlení řešení věci tomuto požadavku vyhovět. S ohledem na to, že se nedochovala kompletní dokumentace, ale jen ověřená technická dokumentace z roku 1970 a územní rozhodnutí z roku 1973 na rozšíření areálu o výstavbu dalšího tenisového kurtu, nechala žalobkyně zhotovit dokumentaci skutečného provedení staveb, kolaudační rozhodnutí na kotelnu měla již k dispozici v důsledku provedení její rekonstrukce. Vlastnictví staveb pro žalobkyni tak na základě těchto podkladů bylo zapsáno do katastru nemovitostí. V mezidobí však došlo k přechodu agendy na [anonymizováno], který v roce 2010 potvrdil přijetí žádosti a vyžádal si další dokumenty s tím, že bude žádost posuzovat nejprve dle § 879c SOZ, a pokud nebude splnění podmínek shledáno, poté bude posouzena dle zákona č. 290/2002 Sb. [anonymizováno] se po dodání dokumentů odmlčel, reagoval až v roce 2014, následně probíhala nepravidelná komunikace, kdy se čekalo na výsledek probíhajícího restitučního sporu a kdy byly vznášeny další požadavky na doplnění podkladů k prokázání oprávněnosti nároku. Až v roce 2021 [anonymizováno] žalobkyni sdělil, že neosvědčila splnění podmínek podle § 879c SOZ.

4. Dále žalobkyně doplnila, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] bylo jako uživatel pozemků označováno již od r. 1980, kdy došlo k zaměření všech předmětných pozemků zastavěných budovami ve vlastnictví žalobce. [anonymizována dvě slova] nevydalo pozemky jen z důvodu požadavku na zápis staveb na pozemcích do katastru nemovitostí, o existenci práva trvalého užívání nemělo pochybnosti. Právo trvalého užívání žalobce bylo potvrzeno ze strany nejméně dvou různých orgánů veřejné moci. Žalobkyně má za to, že na žalované leží důkazní břemeno, že k zřízení práva trvalého užívání pro žalobkyni nedošlo, pokud není důvod k pochybnostem, že se určité věci v době dávno minulé dály obvyklým nebo pravidelným způsobem, kdy odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004. Poukázala na to, že žalobkyně od 70. let vystupovala jako trvalý uživatel daných pozemků a bylo tak s ní jednáno i ze strany jiných organizací včetně orgánů veřejné moci. Původně byly předmětné pozemky svěřeny do správy žalobkyně na základě hospodářské smlouvy z roku 1965, a to jako náhrada za jiné pozemky, na nichž dříve provozovala svou sportovní činnost a které jí byly státem odňaty. V roce 1965 pak byly zahájeny přípravy na vybudování sportovišť a v roce 1969 povolena výstavba provizorních sportovišť do doby výstavby sportovního areálu, který byl vybudován na základě projektové dokumentace v roce 1973. Následně byla uzavřena série dalších hospodářských smluv za účelem scelení pozemků, na nichž byla výstavba areálu plánována, přičemž v hospodářské smlouvě s ONV [obec a číslo] [číslo] byla výslovně uvedena podmínka převodu pozemků zpět na žalobkyni. Poslední dochovanou smlouvou je smlouva mezi ONV [obec a číslo] a Městským výborem ČSTV, ale z řetězce nepřímých důkazů lze dospět k závěru, že následně byla uzavřena další hospodářská smlouva, kterou byl naplněn závazek v hospodářské smlouvě [číslo] [rok] o navrácení pozemků žalobkyni. Areál byl trvale užíván přímo žalobkyní, ta na něm hospodařila a účtovala o něm, i Městský výbor [anonymizováno] a Středisko geodezie označovaly žalobkyni jako uživatele areálu.

5. I kdyby nebyla prokázána existence práva trvalého užívání svědčícího žalobkyni, žalobkyně se dovolává vydržení pozemků po uplynutí desetileté vydržecí doby dle § 134 SOZ. Dva největší pozemky z areálu [anonymizována dvě slova] předalo žalobkyni dle § 15 zákona č. 290/2002 Sb. ještě v roce 2003 a ostatní pozemky se zavázalo předat hned poté, co budou stavby na předmětných pozemcích zapsány do katastru nemovitostí. Žalobkyně tak neměla v době podání žádosti ani jejího vyřizování žádný důvod pochybovat o tom, že její právo trvale předmětné pozemky užívat nebylo do katastru nemovitostí zapsáno po právu. Tyto pochybnosti nevyvstaly ani při projednání žádosti ze strany [anonymizována dvě slova], ani poté, co agenda přešla na [anonymizováno], který se s ohledem na vrácení § 879c SOZ do právního řádu začal zabývat nejprve splněním podmínek dle tohoto ustanovení. Až v roce 2015 [anonymizováno] sdělil přípisem žalobkyni, že dohledal hospodářskou smlouvu mezi ONV [obec] a Městským výborem [anonymizováno] ze dne 19. 4. 1973, podle níž právo trvalého užívání svědčilo Městskému výboru [anonymizováno] a nikoli žalobkyni. Žalobkyně tedy byla se zřetelem k okolnostem přesvědčena, že jí svědčí právní titul k užívání předmětných nemovitostí a že se tento užívací titul transformoval na vlastnické právo. Žalobkyně se v dobré víře považovala za vlastníka předmětných pozemků po dobu delší deseti let a naplnila tak podmínky dle § 134 SOZ k nabytí vlastnického práva vydržením. Žalobkyně má za to, že splnila i podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ NOZ“).

6. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že stavba vzniká až jejím povolením. Stavby na předmětných pozemcích vznikly již v době své výstavby v roce 1973 v okamžiku, kdy bylo patrné dispoziční řešení jejich prvního nadzemního podlaží. Žádná ze staveb není nelegální, neboť stavby byly řádně povoleny k výstavbě i užívání, pouze se nedochovala příslušná dokumentace, na toto rovněž nemělo vliv to, že po svém dokončení nebyly zapsány do evidence nemovitostí vedené Střediskem geodézie nebo následně do katastru nemovitostí. K dotazu žalobkyně stavební úřad potvrdil, že stavby na předmětných pozemcích existovaly již před datem 1. 7. 2000. Pozemky lze považovat za součást sportovního zařízení, jelikož již od počátku byl areál budován jako uzavřené zařízení, které mělo komplexně sloužit potřebám všech oddílů pod hlavičkou [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Skutečnost, že klubovny jsou vedeny administrativně jako kanceláře, nemá na způsob jejich užití žádný vliv, rovněž nemůže mít vliv skutečnost, že část těchto kluboven je pronajímána třetím subjektům. Následný postup [anonymizováno] je diskriminační a v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla zamítnout, a to z těchto důvodů. Žalobkyni nesvědčilo právo trvalého užívání předmětných pozemků, neboť právo bylo vždy zřízeno hospodářskou smlouvou ve prospěch konkrétní organizace dle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, žalobkyně přitom smlouvu netvrdí ani nepředkládá. Hospodářskou smlouvou č. [číslo] [číslo] [jméno] ze dne 19. 4. 1973 bylo založeno právo trvalého užívání ve prospěch Městského výboru [anonymizováno], podepsán však je Městský výbor [anonymizována tři slova]. Delimitační protokol Delimitační a majetkové komise [anonymizováno] řeší pouze přechod vlastnického práva ke stavbám, jejichž vlastníkem byl [anonymizováno]. Pokud podle něj došlo k zápisu práva trvalého užívání pro žalobkyni, pak se tak stalo v rozporu se skutečností a jedná se o chybný zápis. K přechodu práva trvalého užívání totiž nemohlo dojít, jelikož toto právo nemohlo být předmětem převodu ani přechodu na jiný subjekt. Toto právo bylo nerozlučně spjato s existencí organizace, pro niž bylo zřízeno, a zaniklo se zánikem organizace, jíž byl majetek předán k trvalému užívání, nemohlo přejít ani univerzální sukcesí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, sp. zn. 28 Cdo 4250/2008 a sp. zn. 28 Cdo 4201/2009, a rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 144/10 a sp. zn. III. ÚS 145/10). V rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 633/2011, bylo jednoznačně konstatováno, že v případě, kdy majetek a závazky zrušené organizace přecházejí jako celek na jinou organizaci, právo trvalého užívání na tuto novou organizaci nepřechází. Rovněž žalovaná namítla, že nebyla splněna podmínka existence staveb ke dni 1. 7. 2000, jelikož odbor stavební ÚMČ [obec] ověřil až v roce 2008 dokumentaci skutečného provedení stavby, kterou si žalobkyně poté nechala zapsat do katastru nemovitostí, když se nedochovaly rozhodnutí, kterým byly stavby povoleny a kolaudovány. Nelegální stavba tak nemůže být důvodem pro vznik vlastnického práva k pozemku dle § 879c SOZ. I pro přechod dle zákona č. 290/2002 Sb. nebyla splněna podmínka existence práva trvalého užívání, navíc pozemky pod stavbami nelze považovat za„ sportovní zařízení“ dle § 2 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, neboť min. objekty R2 a R3 postavené jako zařízení staveniště sloužily ke komerčním účelům jako kanceláře, u objektu R1 je pak neprůkazné, do jaké míry sloužily v rozhodném období v něm umístěné šatny a sociální zařízení pro sportovní činnost.

8. Po jednání dne 4. 8. 2022 žalovaná doplnila, že dle konstantní judikatury oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo se zřetelem ke všem okolnostem patří, resp. postačí, že držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je zde titul, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo, posouzení, zda je držitel v dobré víře, nebo ne, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska samotného držitele. V případě žalobkyně však dle žalované není naplněna podmínka oprávněné držby, jelikož již v době podání a vyřizování žádosti [anonymizována dvě slova] bylo po žalobkyni požadováno doložení splnění podmínek příslušného ustanovení, existence staveb ve vlastnictví žalobkyně, a v následně komunikaci s [anonymizováno] bylo od počátku poukazováno na nedoložení prokázání splnění podmínek zákona, a to jak existence staveb ve vlastnictví žalobkyně, tak existence práva trvalého užívání žalobkyně. Žalobkyně tak nemohla být utvrzena z objektivního hlediska (nikdy) v dobré víře, že je vlastníkem předmětných pozemků, neboť byla od počátku vystavena požadavkům, aby doložila splnění zákonných předpokladů pro vznik vlastnického práva. Nemovitosti – stavby na nich postavené – nejsou užívány převážně pro potřeby sportu.

9. Žalobkyně dále uvedla, že z procesu vyřizování žádosti o předání (nejen) předmětných pozemků je zjevné, že pokyny [anonymizována dvě slova] poskytnuté žalobkyni prostřednictvím [anonymizováno] byly v praxi naplňovány, neboť vydání předmětných pozemků nebylo odmítnuto, ale pouze odloženo do doby zápisu staveb na nich stojících do katastru nemovitostí. Žalobkyně nebyla [anonymizována dvě slova] vyzvána, nechť podá žalobu na určení vlastnického práva, je tedy zřejmé, že žádost žalobkyně [anonymizováno] [jméno] za spornou nepovažovalo. Informace ohledně budov R2 a R3 je zcela evidentně nesprávná, jelikož žalobkyně provozuje dva sportovní areály, areál [anonymizováno] a areál v [příjmení] ulici. K chybě došlo záměnou obou areálů žalobkyně. Žalobkyně zahájila výstavbu provizorních sportovišť na [anonymizováno] na přelomu let 1969 a 1970, přičemž za tímto účelem postavila objekt R3. Ten byl následně smlouvou dán do dočasného užívání [anonymizováno], podniku [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] do doby dokončení areálu. Toto užívání bylo ukončeno ke dni 31. 12. 1972, neboť žalobkyně již potřebovala objekt pro své tělovýchovné účely. Z přípisu žalobkyně existence žádného ověřování podmínek ze strany [anonymizována dvě slova] nevyplývá, je z něj pouze patrné, že po vzájemné dohodě zasílá žalobkyně [anonymizováno] [jméno] dokumentaci ke stavbám. Delimitací přešlo vlastnické právo k celému sportovnímu areálu, tedy jak ke sportovištím, tak k budovám, z [anonymizováno] na žalobkyni. Po celou dobu, co žalobkyně pozemky držela, neexistovaly žádné objektivní skutečnosti, které by u ní mohly dobrou víru narušit. V době napsání přípisu z roku 2008 měla žalobkyně již v rukou ověření dokumentace skutečného provedení stavby ze dne 11. 2. 2008, tedy dokument prokazující, že stavby byly od počátku stavbami legálními. Naopak žalobkyně byla postupem státu a jeho orgánů utvrzována, že je řádným trvalým uživatelem předmětných pozemků a že splnila podmínky pro transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické. Žalovaná nikdy po vydržecí dobu kvalifikovaně nevyjádřila pochybnosti, které by mohly vést žalobkyni k tomu, že vlastnické právo k předmětným pozemkům na ni nepřešlo. Pro mimořádné vydržení NOZ naplnění podmínek kvalifikované držby nevyžaduje, naopak výslovně uvádí, že držitel nemusí prokazovat právní důvod držby, upouští se i od požadavku dobré víry, namísto toho je stanoveno, že k mimořádnému vydržení nedojde, pokud se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Žalobkyně se přitom držby nechopila se zištným nebo krajně nepoctivým úmyslem.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 11. [anonymizováno] je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí k 22. 12. 2021, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek]). Tyto pozemky jsou obklopeny pozemkem parc. [číslo] parc. [číslo] k těmto přiléhá ještě pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] (zjištěno z výtisku katastrální mapy ze dne 8. 9. 2021). Žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. [číslo] dále budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] budov bez č.p./č.e., stojících na pozemcích parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek]. Vlastnictví žalobkyně bylo zapsáno na základě delimitace [číslo] [rok] a [číslo] [rok] pod [anonymizována dvě slova] [rok] a [anonymizováno] [rok], protokolu o předání a převzetí majetku státu ze dne 19. 2. 2003, kolaudačního rozhodnutí ze dne 15. 1. 2004 a ohlášení vlastníka pozemku ze dne 5. 6. 2008 (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22. 12. 2021, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek]). Parc. [číslo] v k. ú. [část obce] vznikly z parcel [anonymizováno] [číslo] a [číslo] na základě zaměření skutečného stavu v terénu polním náčrtem [číslo] zapsaným pod [anonymizováno] [číslo]. Trvalé užívání parcel bylo zapsáno pod [anonymizováno] [číslo] na základě hospodářské smlouvy [anonymizováno] [číslo] a geometrického plánu [číslo] pro Městský výbor [obec] tělovýchovné organizace, pod [anonymizováno] [číslo] na základě delimitace ze dne 30. 5. 1991 pro žalobkyni. Ke dni 27. 4. 1998 bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnictví žalobkyně k pozemku parc. [číslo] trvalé užívání k pozemkům parc. [číslo], vše v kat. úz. [část obce], stavby na pozemcích parc. [číslo] nebyly doloženy kolaudací. Pod [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo vymazáno právo trvalého užívání žalobkyně pro parc. [číslo] a pod [anonymizováno] [číslo] [rok] pro parc. [číslo] (zjištěno ze zaslání požadovaných údajů z katastru nemovitostí ze dne 7. 7. 2020 včetně ručně psaného [list vlastnictví] a výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 4. 1998).

12. Hospodářskou smlouvou ze dne 26. 3. 1965, č. [anonymizováno], schválenou dne 31. 3. 1965, byla správa pozemků, mj. i pozemků parc. [číslo] převedena z [anonymizováno 5 slov]. [obec] na [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za účelem výstavby sportoviště (zjištěno z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku ze dne 31. 3. 1965 včetně příloh a geometrického polohopisného plánu). [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] rovněž ohlásilo Odboru výstavby ONV v [obec a číslo] – [část obce] úpravu hřiště u [anonymizováno] do plánu investičních akcí společenských organizací na léta 1966 – 1970, vypracovaného Městským výborem [anonymizováno] v [obec], načež Odbor výstavby vyzval [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] k předložení investičního záměru do 30. 11. 1965 (zjištěno z přípravy plánu na léta 1966 – 1970, dopisu ze dne 21. 10. 1965). Dne 30.1. 1969 bylo na základě návrhu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby dočasného sportoviště v místě budoucího sportovního areálu„ [anonymizováno]“, mj. na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], kdy byl dán souhlas s dočasným využitím území pro sportoviště z důvodu katastrofálního nedostatku hřišť v oblasti [obec a číslo] do doby definitivního vybudování sportovního zařízení v daném prostoru (zjištěno z územního rozhodnutí ze dne 30. 1. 1969, [číslo jednací] [spisová značka] [číslo]). V roce 1970 byla vyhotovena technická zpráva k zemním pracím a úpravě ploch pro výstavbu sportoviště [anonymizováno] – sportovního areálu [anonymizováno], kdy byl jako investor uveden Městský výbor [anonymizováno]. Bylo navrženo umístění čtyř budov, a to budov č. 2 v severoseverozápadní/ jihojihovýchodní orientaci, v řadě, a to v pořadí budov č. 2, 4 a 3, a dále budovy č. 1 v západoseverozápadní/ východojihovýchodní orientaci, tedy téměř kolmo na budovy č. 2 (zjištěno z technické zprávy Zemní práce a úpravy ploch – sportoviště [anonymizována dvě slova]). Dne 19. 9. 1972 proběhl kontrolní den investičního celku [anonymizováno], kdy byly zmiňovány dokončovací práce a vady v šatnách a sociálním zařízení, kotelně a kancelářích (zjištěno ze záznamu o kontrolním dnu investičního celku [anonymizováno] konaném dne 19. 9. 1972). Dopisem sdělil Investorský výbor [obec] tělovýchovné organizace [jméno], podniku [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], že na základě odst. III smlouvy uzavřené mezi ním a [jméno] skončí jejich užívání objektu kanceláře [číslo] na Reitknechtce dnem 31. 12. 1972, přičemž o prodloužení smlouvy neuvažují, jelikož objekt je třeba pro tělovýchovné účely (zjištěno ze sdělení pro [jméno], podnik [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). Dopisem ze dne 12. 12. 1972 sdělil Odbor výstavby ONV v [obec a číslo] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], že situační plánek„ Studie dostavby areálu [anonymizováno]“ byla předána na územní plánování, výstavba byla zařazena do plánu akce Z na rok 1973, pokud bude dokumentace předána do 15. 1. 1973 (zjištěno z dopisu – výstavba sportoviště [anonymizováno] ze dne 12. 12. 1972). Hospodářskou smlouvou ze dne 9. 4. 1973, č. [anonymizováno] [číslo] [jméno], převedla [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na Obvodní národní výbor [obec a číslo] pozemky parc. [číslo] podle geometrického plánu č. [anonymizováno] [číslo] za účelem scelení pozemků tělovýchovy za podmínek, že budou následně převedeny zpět na tělovýchovnou organizaci (zjištěno z hospodářské smlouvy ze dne 9. 4. 1973, č. [číslo] [číslo] [jméno]). Následně byly hospodářskou smlouvou ze dne 19. 4. 1973, č. [číslo] [číslo] [jméno], pozemky, mj. pozemky parc. [číslo] z ONV [obec a číslo] převedeny s účinností od 1. 5. 1973 do trvalého užívání Městského výboru [anonymizováno] s tím, že pozemky zůstávají ve státním socialistickém vlastnictví (zjištěno z hospodářské smlouvy ze dne 19. 4. 1973, č. [číslo] [číslo] [jméno], včetně geometrického plánu na vyznačení změn). Dne 24. 4. 1973 bylo pro [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby tenisového kurtu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] v [obec a číslo], [číslo jednací] [spisová značka], s tím, že výstavba je umístěna ve vymezeném prostoru ve volné ploše stávajícího sportoviště [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] (zjištěno z rozhodnutí o přípustnosti stavby tenisového kurtu ze dne 24. 4. 1973, [číslo jednací] [spisová značka]). Na pracovní poradě na stavbě [anonymizováno] dne 21. 11. 1973 pak byly řešeny dokončovací práce v daném areálu, zejména dokončení úpravy hřišť a obrubníky (zjištěno ze zápisu z pracovní porady na stavbě [anonymizováno] ze dne 21. 11. 1973). V průvodní zprávě ke studii a projektovému úkolu tenisového dvorce na [anonymizováno] z roku 1978 pak bylo uvedeno, že na přilehlé části pozemku má [anonymizována dvě slova] hřiště a budovy se sociálním zařízením a šatnami včetně příslušenství, kvůli zboření staré tělocvičny na [anonymizováno] je většina oddílů [anonymizováno] a administrativa soustředěna do stávajících budov na hřišti (zjištěno ze studie – projektového úkolu tenisového dvorce na [anonymizováno] v [obec a číslo], průvodní zprávy z roku 1978). V listopadu 1980 bylo provedeno podrobné zaměření změn – polní náčrt v areálu [anonymizováno]. Na náčrtu je poznamenáno, že uživatelem je [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a nájemcem [anonymizováno], a to dvou budov vedle kotelny, kde byly ateliéry, v budově kolmo na tyto budovy byly šatny a kanceláře [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], stejně jako v malé boční budově, dále je poznamenáno, že stavba byla dokončena v roce 1974 (zjištěno ze záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1980, č. zakázky [číslo]). Revizní komise [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] pak ve své zprávě za rok 1980 poznamenala, že areál [anonymizováno] je v jejich účetní evidenci veden jako nedokončená investice, ačkoliv je již několik let v provozu a potřebuje větší údržbu v budovách, hlavně instalatérské práce, proto opětovně požádali o souhlas se správným přeúčtováním investiční částky areálu Městský výbor [anonymizováno] (zjištěno ze zprávy revizní komise [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] za rok 1980 ze dne 24. 2. 1981). Dopisem ze dne 3. 5. 1989 sdělil tajemník Městského výboru [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], že důsledně respektují zájmy stávajícího uživatele [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na využití budoucího sportovního areálu, eventuální podílení na výstavbě bylo uvažováno vzhledem k možnosti získání finančních prostředků na výstavbu. Generel [anonymizováno] určuje náplň území, a to stadion LA + kopaná pro 7000 diváků, 2x košíková, 1x odbíjená závodní, 4x odbíjená cvičební, 3x tenis cvičební a 1x tenis závodní, dále sportovní hala 18x36, turistická ubytovna pro 100 osob, celkové investiční náklady se předpokládají ve výši 23 965 000 Kč, toto vyžaduje zpracování objemové, zastavovací studie a úvahy o financování jednotlivých částí a celku (zjištěno z dopisu Městského výboru [anonymizováno] ze dne 3. 5. 1989). Delimitačním protokolem [číslo] ze dne 30. 5. 1991 byl žalobkyni Delimitační a majetkovou komisí potvrzen přechod vlastnického práva z [anonymizováno] dnem 8. 5. 1990 k nemovitostem ve sportovním areálu [anonymizováno], a to k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a dále na ploše v trvalém užívání k Tesko-baráku č. 1 na pozemku parc. [číslo] k Tesko-baráku č. 2 na pozemku parc. [číslo] ke kotelně na pozemku parc. [číslo] k Tesko-baráku č. 3 na pozemku parc. [číslo] k hřišti 1x na kopanou, 2x na tenis a 1x gymnastickému sportovišti na pozemku parc. [číslo] k hřišti 1x na kopanou na pozemku parc. [číslo] bylo navrženo vyznačení právní změny v Evidenci nemovitostí ve Středisku geodézie (zjištěno z potvrzení delimitační komise ze dne 30. 5. 1991, [číslo jednací]). Dne 30. 1. 2001 podala žalobkyně u [anonymizována dvě slova] žádost o změnu práva trvalého (bezplatného) užívání pozemků na vlastnictví podle § 879c a násl. SOZ, a to k pozemkům parc. [číslo] s tím, že na pozemku parc. [číslo] je objekt č. I – Šatny a sociální zařízení, na pozemku parc. [číslo] (správně [číslo]) objekt č. II – Kanceláře a sociální zařízení, na pozemku parc. [číslo] (správně [číslo]) objekt kotelny a na pozemku parc. [číslo] objekt č. III – Kanceláře a sociální zařízení a dále na pozemku parc. [číslo] stavby hřiště pro kopanou a 2x tenisové kurty a na pozemku parc. [číslo] stavba hřiště pro kopanou (zjištěno ze žádosti žalobkyně o změnu práva trvalého užívání pozemků na vlastnictví ze dne 30. 1. 2001). Dne 3. 9. 2002 připravil legislativněprávní odbor [anonymizováno] návod pro tělovýchovné jednoty a sportovní kluby, jak postupovat při realizaci připravovaného zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků ČR na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu, při přechodu práva trvalého užívání, které se změnilo na výpůjčku, do vlastnictví tělovýchovných jednot a sportovních klubů. V tomto návodu rovněž upozornila na varování sdělená ze strany [anonymizována dvě slova], mj. že nemovitosti, které jsou umístěny v rámci sportovního areálu, ačkoliv výhradně neslouží k provozování sportu, budou posuzovány v režimu zákona č. 290/2002 Sb., tj. budou převedeny do vlastnictví (zjištěno z návodu k přechodu práva trvalého užívání, které se změnilo na výpůjčku, do vlastnictví [spisová značka], ze dne 3. 9. 2002). Dne 19. 2. 2003 podepsaly [anonymizována dvě slova] a žalobkyně protokol o předání a převzetí majetku dle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb., kterým byly žalobkyni předány pozemky parc. [číslo] ostatní plocha, a parc. [číslo] ostatní plocha, v kat. úz. [část obce] (zjištěno z protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 19. 2. 2003). V této souvislosti sdělilo [anonymizována dvě slova] žalobkyni dopisem, [číslo jednací], že zasílá stejnopisy protokolu o předání a převzetí majetku, nejsou v něm však uvedeny pozemky parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], jelikož na pozemcích se nacházejí stavby, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, proto je nutné, aby žalobkyně prokázala katastrálnímu úřadu vlastnické právo k těmto stavbám a po jejich zápisu do katastru nemovitostí prokázala vlastnictví [anonymizována dvě slova] výpisem z listu vlastnictví. Po předložení dokladu o vlastnictví staveb bude s žalobkyní uzavřen dodatek Protokolu o předání výše uvedených pozemků v kat. úz. [část obce] (zjištěno z dopisu [anonymizována dvě slova], [číslo jednací]). V dopise ze dne 20. 6. 2003 prohlásila žalobkyně pro katastrální úřad, že pozemky parc. [číslo], na kterých jsou stavby [příjmení] [příjmení], byly delimitačním protokolem ze dne 30. 5. 1991 převedeny na žalobkyni Tesko – barák č. 1, Tesko – barák č. 2, kotelna a Tesko – barák č.

3. Při tomto převodu však [anonymizováno] nepředalo žalobkyni stavební dokumentaci a její žádosti stavebním odborem [obec] nebylo vyhověno, jelikož dokumentace nebyla nalezena. Stavby byly od r. 1974 ve vlastnictví Městského výboru [anonymizováno] a svěřeny do trvalého užívání [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Proto žalobkyně požádala o zápis objektů do katastru nemovitostí a mohlo tak dojít k převodu do vlastnictví dle zákona č. 290/2002 Sb., k čemuž přiložila další listiny (zjištěno z prohlášení žalobkyně ze dne 20. 6. 2003 pro Katastrální úřad [okres]). Na to Katastrální úřad [okres] žalobkyni odpověděl, že je nutné dodat i potvrzení stavebního úřadu o existenci stavby dle § 104 stavebního zákona (zjištěno z vrácení listin od Katastrálního úřadu [okres] ze dne 18. 12. 2003). Dne 15. 1. 2004 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí na změnu stavby nebytového objektu č. 4 sportovního areálu [příjmení] [příjmení] na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] – stavební úpravy části skladu pro údržbu v 1. NP a koksové kotelny v souvislosti s úpravou napojení kompaktní výměníkové stanice na stávající rozvody ÚT a TUV (zjištěno z kolaudačního rozhodnutí ze dne 15. 1. 2004, č. j. [spisová značka] [spisová značka]), toto kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 2. 2004 (zjištěno z oznámení o nabytí právní moci ze dne 1. 3. 2004). Dne 6. 5. 2004 požádala žalobkyně Odbor stavební a dopravy Městské části [obec a číslo] o vyhledání kolaudačního rozhodnutí na stavby na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] z důvodu nutnosti potvrzení o existenci těchto staveb pro katastrální úřad (zjištěno z žádosti o vyhledání kolaudačního rozhodnutí ze dne 6. 5. 2004). Dne 23. 6. 2004 pak žalobkyně požádala týž odbor o potvrzení o existenci staveb ve sportovním areálu [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a to objektů Tesko – barák č. 1 (zděný), Tesko – barák č. 2, kotelna (zděná) a Tesko – barák č. 3 v Pasportu staveb areálu, z důvodu potřeby převést tento majetek z trvalého užívání do vlastnictví [příjmení] [příjmení] dle zákona č. 290/2002 Sb., tedy aby byly zapsány v katastru nemovitostí (zjištěno ze žádosti o potvrzení o existenci staveb ze dne 23. 6. 2004). Dne 11. 2. 2008 provedl Odbor stavební Úřadu městské části [obec a číslo] ověření dokumentace skutečného provedení stavby, a to objektu R1 na pozemku parc. [číslo] objektu R2 na pozemku parc. [číslo] objektu R3 na pozemku parc. [číslo] vše v kat. úz. [část obce], kdy konstatoval, že vzhledem k tomu, že v archivu stavebního úřadu nejsou zachovány žádné doklady ke stavbě, a nezachovala se ani ověřená dokumentace, z níž by bylo možné zjistit účel, pro nějž byla stavba povolena, provedl stavební úřad kontrolní prohlídku stavby, při níž zjistil, že na pozemcích se nachází dané objekty a svým stavebně technickým stavem i provedením odpovídají popsanému účelu užívání (zjištěno z ověření dokumentace skutečného provedení stavby ze dne 11. 2. 2008). Dopisem ze dne 31. 3. 2008 zaslala žalobkyně [příjmení] [jméno] notářskou kopii ověření dokumentace skutečného provedení stavby spolu s kopií pasportu stavby ověřeného stavebním úřadem Městské části [obec a číslo]. V průvodní zprávě k danému pasportu sportovního areálu [anonymizováno] z roku 2004 je uvedeno, že budova R1 slouží jako šatny a sociální zařízení pro sportovní činnost – provoz tréninkových hřišť pro kopanou a tenisových kurtů, budovy R2 a R3 byly postaveny jako zařízení staveniště a sklady pro výstavbu sportovní haly [příjmení] [příjmení] v [obec a číslo], [příjmení] ulici, a od jejího dokončení jsou využívány ke komerčním účelům jako kanceláře a budova R4 byla po vybudování dálkového horkovodu odstavena a v budově byla zřízena údržbářská dílna s výměníkovou stanicí a sklady (zjištěno z dopisu ze dne 31. 3. 2008 od žalobkyně pro [anonymizována dvě slova] včetně průvodní zprávy k pasportu sportovního areálu [anonymizováno] ze dne 31. 5. 2004). Dopisem ze dne 2. 6. 2010 požádala žalobkyně [příjmení] o uzavření dodatku k protokolu o předání a převzetí majetku dle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb., jelikož nabyla na základě tohoto zákona pozemky parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], nicméně pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebyly zahrnuty do protokolu, neboť v době, v níž došlo k podepsání protokolu, nedoložila žalobkyně [anonymizováno] [jméno] vlastnická práva k budovám stojícím na těchto pozemcích, a bylo dohodnuto, že pozemky budou formálně předány uzavřením dodatku k protokolu poté, co žalobkyně doloží vlastnické právo ke stavbám na těchto pozemcích, a to tím, že po prokázání vlastnického práva katastrální úřad toto zapíše do katastru nemovitostí a žalobkyně předloží příslušný list vlastnictví. Jelikož již došlo k zápisu vlastnického práva k budovám na předmětných pozemcích ve prospěch žalobkyně do katastru nemovitostí, požádala žalobkyně o vyhotovení příslušného dodatku, aby mohlo být vlastnické právo žalobkyně k pozemkům zapsáno do katastru nemovitostí (zjištěno z žádosti o uzavření dodatku protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 2. 6. 2010). Na to [anonymizováno] odpověděl, že dohledal žádost žalobkyně dle § 879c SOZ a bude tak v prvé řadě posuzovat naplnění podmínek pro změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické dle tohoto ustanovení, a to k datu 1. 7. 2000, pročež požádal žalobkyni o doložení pravomocného kolaudačního rozhodnutí ke stavbě kotelny na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a podpis čestného prohlášení. Dále sdělil, že pokud nebude shledáno naplnění podmínek dle § 879c SOZ, přistoupí [anonymizováno] k posouzení nároku dle § 14 zákona č. 290/2002 Sb., kdy v současné chvíli dohledává nabývací tituly prokazující vlastnické právo České republiky a hospodářské smlouvy k převodům správy tak, aby byla prokázána nezávadnost smluv na zřízení práva trvalého užívání, které je jedním ze základních předpokladů pro změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické dle § 879c SOZ (zjištěno z odpovědi žalované ze dne 1. 10. 2010). Dopisem ze dne 13. 6. 2011 požádala žalobkyně o doručení informací o výsledku žádosti z roku 2010 či o dalším postupu ve věci v průběhu měsíce července 2011 s tím, že dle požadavků již bylo doručeno příslušné čestné prohlášení (zjištěno z dopisu žalobkyně – žádosti o uzavření dodatku protokolu ze dne 13. 6. 2011). Dopisem ze dne 4. 6. 2013 žalobkyně opětovně požádala o sdělení stanoviska k žádosti o uzavření dodatku k protokolu z roku 2010 s tím, že jak čestné prohlášení, tak kolaudační rozhodnutí byly dle požadavků doručeny (zjištěno z žádosti o uzavření dodatku k protokolu ze dne 4. 6. 2013). Na to reagoval [anonymizováno] tak, že není ukončeno majetkoprávní šetření a z toho důvodu nebylo dosud vydáno konečné stanovisko ke vzniku vlastnického práva dle § 879c SOZ. [anonymizováno] rovněž sdělil, že nemá za prokázané, že v rozhodném období od 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001 na pozemcích existovaly stavby ve vlastnictví subjektu, který uplatnil nárok na změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické, jelikož veškeré dokumenty doložené do spisu jsou z let 2004 až 2009 a dodané čestné prohlášení je pro právní audit nedostačující, důkazní břemeno ohledně splnění podmínek a vzniku vlastnického práva přitom leží na žádajícím subjektu, proto vyzval žalobkyni o doložení skutečností rozhodných pro posouzení nároku. Taktéž ÚZSVM uvedl, že u Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu probíhá pod sp. zn. PÚ [číslo] restituční řízení (zjištěno z přípisu z 12. 6. 2013 od žalované). K žádosti [anonymizováno] sdělil Odbor stavební Úřadu městské části [obec a číslo] dopisem ze dne 7. 8. 2013, že na základě znalosti místních poměrů stavby na pozemcích parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] existovaly již před 1. 7. 2000, což je možné doložit pouze dobovými leteckými snímky, v archivu stavebního úřadu se nedochovala rozhodnutí, kterými byly stavby povoleny a kolaudovány, pouze dokumentace ke stavbě budov z roku 1969 (zjištěno ze sdělení Odboru stavebního Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 7. 8. 2013), toto potvrdil Odbor stavební Úřadu mětské části [obec a číslo] rovněž žalobkyni s tím, že dokladem, že stavby existovaly v souladu s platným právem, je písemnost, která ověřila dokumentaci skutečného provedení stavby ze dne 11. 2. 2008, č. j. [spisová značka] [spisová značka] (zjištěno ze sdělení Odboru stavebního Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 29. 9. 2021). Dopisem tak [anonymizováno] žalobkyni sdělil, že odbor výstavby Městské části [obec a číslo] jim odpověděl, že dle znalostí místních poměrů, kterou ověřil leteckými snímky, stavby na předmětných pozemcích před 1. 7. 2000 existovaly, dosud však nebylo vydáno konečné stanovisko v majetkoprávním šetření ke vzniku vlastnického práva dle § 879c SOZ. [anonymizováno] rovněž urgoval Státní pozemkový úřad ve věci výsledku restitučního řízení, avšak bezvýsledně (zjištěno ze sdělení [anonymizováno] k týmž pozemkům bez data). Dopisem ze dne 13. 1. 2015, který byl téhož dne žalobkyni i doručen, jí [anonymizováno] sdělil, že byly shledány určité nedostatky při kontrole nabývacích titulů, proto požádal žalobkyni o pomoc s dohledáním chybějících listin. Uvedl, že není doložena existence práva trvalého užívání pro žalobkyni, ani doklady o tom, že žalobkyně je právním nástupcem Městského výboru [anonymizována dvě slova] organizace, jíž bylo právo zřízeno hospodářskou smlouvou ze dne 19. 4. 1973, některé pozemky, z nichž pozemky parc. [číslo] vznikly, v hospodářské smlouvě chybějí. Rovněž není doloženo vlastnictví staveb, tj. že ke dni 1. 7. 2000 až 1. 7. 2001 byla jejich vlastníkem žalobkyně (zjištěno z dopisu žalované pro žalobkyni k pozemkům parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a doručenky datové zprávy ze dne 13. 1. 2015). Dopisem ze dne 9. 2. 2021 sdělil [anonymizováno] žalobkyni, že po opětovném prověření dostupného spisového materiálu dospěli k názoru, že nejsou ze strany žalobkyně splněny podmínky pro vznik vlastnického práva dle § 879c SOZ a nelze tak žádosti žalobkyně vyhovět (zjištěno ze sdělení ze dne 9. 2. 2021 k předmětným pozemkům od žalované pro zástupce žalobkyně). Předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k učinění potřebných kroků k odstranění nesouladu zapsaného stavu v katastru nemovitostí se stavem skutečným, neboť žalobkyně má za to, že byly splněny podmínky dle § 879c SOZ, a pokud nikoli, pozemky přešly do vlastnictví žalobkyně dle § 14 zákona č. 290/2002 Sb. (zjištěno z předžalobní výzvy ve věci vlastnického práva ze dne 12. 11. 2021). Na to [anonymizováno] odpověděl, že na svém původním stanovisku trvá. Dále sdělil, že bylo po několikerých místních šetřeních zjištěno, že provizorní dočasné stavby na pozemcích jsou dále pronajímány různým subjektům, proto vyzývá žalobkyni k úhradě bezesmluvního užívání pozemků za období od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2021 v částce 2 416 140 Kč na účet [anonymizováno] (zjištěno z odpovědi ze dne 12. 11. 2021).

13. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl důkaz fotografiemi areálu žalobkyně, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na skutečnost, že ukazují stav nemovitostí v areálu a cedule jednotlivých„ nájemců“ ve stavu v současnosti, nikoli ve stavu, jaký byl v době přijetí a nabytí účinnosti zákona č. 290/2002 Sb. a který byl tak pro posouzení přechodu daných nemovitostí rozhodný.

14. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dospěl k závěru o naplnění podmínek pro vydržení vlastnického práva k pozemkům, jak bude uvedeno níže. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

15. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 16. [anonymizováno] je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek]. Tyto pozemky jsou obklopeny pozemkem parc. [číslo] parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, k těmto přiléhá ještě mj. pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, ta je zapsána jako vlastník i u budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] budov bez č.., stojících na pozemcích parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce], [územní celek]. Pozemky, z nichž shora uvedené pozemky postupně vznikly, byly hospodářskou smlouvou svěřeny do správy žalobkyně za účelem výstavby sportoviště, pro něž bylo dne 30. 1. 1969 vydáno územní rozhodnutí, a to pro stavbu dočasného sportoviště v místě budoucího sportovního areálu [anonymizováno]. V roce 1972 již byly prováděny dokončovací práce na budovách ve sportovním areálu a na rok 1973 byla plánována dostavba areálu. Za účelem scelení pozemků pro daný areál a dokončení výstavby dalších sportovišť tak byly některé pozemky nejprve převedeny na ONV [obec a číslo] a následně hospodářskou smlouvou ze dne 19. 4. 1973, č. [číslo] [číslo] [jméno], převedeny od 1. 5. 1973 do trvalého užívání Městského výboru [anonymizováno] s tím, že zůstaly ve státním socialistickém vlastnictví. Další převody pozemků do vlastnictví, správy ani trvalého užívání doloženy nebyly. Následně areál trvale užívala [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], což respektovaly i další orgány [anonymizováno], některé budovy tělovýchovná jednota pronajímala [anonymizováno]. Až v roce 1980 bylo provedeno zaměření pozemků v areálu. Delimitačním protokolem ze dne 30. 5. 1991 pak byl žalobkyni dnem 8. 5. 1990 potvrzen přechod vlastnického práva z [anonymizováno] k nemovitostem ve sportovním areálu [anonymizováno], a to k pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, a dále k Tesko-baráku č. 1 na pozemku parc. [číslo] k Tesko-baráku č. 2 na pozemku parc. [číslo] ke kotelně na pozemku parc. [číslo] k Tesko-baráku č. 3 na pozemku parc. [číslo] k hřištím na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] bylo navrženo vyznačení právní změny v Evidenci nemovitostí ve Středisku geodézie. V roce 1992 pak bylo do katastru nemovitostí zapsáno právo trvalého užívání k předmětným pozemkům pro žalobkyni, toto bylo vymazáno z katastru v roce 2003 a 2007. Dne 30. 1. 2001 podala žalobkyně u [anonymizována dvě slova] žádost o změnu práva trvalého (bezplatného) užívání pozemků na vlastnictví podle § 879c a násl. SOZ, dne 19. 2. 2003 podepsaly [anonymizována dvě slova] a žalobkyně protokol o předání a převzetí majetku dle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb., kterým byly žalobkyni předány pozemky parc. [číslo] ostatní plocha, a parc. [číslo] ostatní plocha, v kat. úz. [část obce]. Zároveň sdělilo [anonymizována dvě slova] žalobkyni, že v protokole nejsou uvedeny pozemky parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], jelikož na pozemcích se nacházejí stavby, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí, avšak po předložení dokladu o vlastnictví staveb bude s žalobkyní uzavřen dodatek Protokolu o předání výše uvedených pozemků v kat. úz. [část obce]. Žalobkyně tak podnikala kroky k zapsání staveb do katastru nemovitostí a jejich vlastnictví pro žalobkyni, což se podařilo. V roce 2010 pak žalobkyně požádala [anonymizováno] o uzavření dodatku protokolu o předání a převzetí majetku dle zákona č. 290/2002 Sb., na to však [anonymizováno] sdělil žalobkyni, že bude nejprve posuzovat naplnění podmínek pro změnu práva trvalého užívání dle § 879c SOZ. V reakci na dopis žalobkyně z června 2013 [anonymizováno] uvedl, že není ukončeno majetkoprávní šetření a rovněž nemá za prokázanou existenci staveb na pozemcích od 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001, ohledně nedostatků nabývacích titulů nebylo nic zmíněno. Až dopisem ze dne 13. 1. 2015 [anonymizováno] sdělil žalobkyni, že byly shledány určité nedostatky při kontrole nabývacích titulů. Dopisem ze dne 9. 2. 2021 pak konstatoval, že nejsou ze strany žalobkyně splněny podmínky pro vznik vlastnického práva dle § 879c SOZ a nelze tak žádosti žalobkyně vyhovět. I před výzvu žalobkyně [titul] setrval na svém původním stanovisku a vyzval žalobkyni k úhradě bezesmluvního užívání pozemků za období od 1. 12. 2018 do 30. 11. 2021.

17. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

18. Soud se nejprve zabýval tím, zda se žalobkyně stala vlastníkem daných pozemků na základě § 879c SOZ, případně zda na ni přešlo vlastnické právo dle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb.

19. Dle § 879c odst. 1 SOZ se právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Dle odst. 2 téhož ustanovení se ustanovení odstavce 1 vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu, kterými bylo nahrazeno právo trvalého užívání pozemku, pokud bylo zřízeno ve prospěch bytového družstva nebo ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. Dle odst. 3 téhož ustanovení, bylo-li právo trvalého užívání zřízeno k jednomu pozemku společně více osobám, stávají se podle odstavce 1 tyto osoby spoluvlastníky se stejnými podíly. Dle odst. 4 téhož ustanovení, pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

20. Dle § 14 zákona č. 290/2002 Sb., dnem 1. ledna 2003 přecházejí do vlastnictví občanských sdružení působících v oblasti tělovýchovy a sportu z vlastnictví České republiky sportovní zařízení, u kterých trvají vztahy trvalého užívání, nebo se změnily na výpůjčku.

21. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 290/2002 Sb. o předání a převzetí majetku státu sepíší předávající organizační složky státu s nabývajícími občanskými sdruženími působícími v oblasti tělovýchovy a sportu (dále jen "nabyvatel") nejpozději do 31. prosince 2003 protokol o předání a převzetí majetku podle tohoto zákona.

22. Jak plyne z citovaných právních předpisů, obě hypotézy právní normy předpokládají, že k nabytí vlastnictví, resp. jeho přechodu dojde pouze v případě, že osoba má zřízeno právo trvalého užívání k pozemkům, jejichž vlastnictví má být nabyto. Bylo dovozeno, že právo trvalého užívání bylo právem obligačním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2008) a právem adresným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 633/2011). Bylo vždy nerozlučně spjato s konkrétním subjektem, pro který bylo zřízeno, s ohledem na jeho bezplatnost, účelovost, časovou neomezenost a zejména jeho adresnost nemohlo být předmětem převodu ani přechodu na jiný subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, usnesení ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4250/2008, nebo usnesení ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2009). Pokud tedy majetek a závazky organizace přecházely na jinou organizaci, právo trvalého užívání přejít nemohlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 633/2011).

23. V této věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právo trvalého užívání bylo zřízeno naposledy ode dne 1. 5. 1973 pro Městský výbor [anonymizováno], a to hospodářskou smlouvu dle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 30. 4. 1990. Pokud tedy následně dnem 8. 5. 1990 přešlo vlastnictví k některým pozemkům a budovám v areálu [anonymizováno] na žalobkyni, a to na základě potvrzení delimitačním protokolem v roce 1991, nemohlo přejít rovněž právo trvalého užívání k zbývajícím, tedy předmětným pozemkům, zřízené pro jinou organizaci [anonymizováno].

24. Zároveň nejsou na danou situaci aplikovatelné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, na nějž poukazovala žalobkyně. Nejvyšší soud v tomto rozsudku konstatoval:„ Ve sporech, v nichž časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje i vydržecí lhůty nebo lhůty skartační, je požadavek dokládat existenci právních úkonů, k nimž nebylo třeba ani písemné formy a k nimž pravidelně, resp. obvykle, docházelo, nepatřičný, obdobně jako je tomu (v jiných případech) při zpochybňování správnosti správního rozhodnutí včetně správnosti postupu správního orgánu v řízení, které jeho rozhodnutí předcházelo (zde v případě pochybností platí zásada presumpce správnosti správního aktu).“ Závěry judikátu se tedy vztahují na úkony, u nichž je v důsledku absence písemné formy s ohledem na běh času velmi obtížné prokázat, že k nim skutečně došlo, ačkoliv pravidelně to tak skutečně bylo (zejména že došlo ke schválení úkonů a jednání různými orgány socialistických organizací nebo státními úřady). K platnosti smluv a jiných dohod socialistických organizací však byla vyžadována dle § 23 odst. 1 hospodářského zákoníku písemná forma. Pokud tedy nebyla hospodářská smlouva, která zřizuje právo trvalého užívání předmětných pozemků pro žalobkyni, dohledána, nelze přenášet důkazní břemeno na žalovanou a ukládat jí, aby to byla právě ona, která je nucena prokázat, že tato hospodářská smlouva uzavřena nebyla.

25. Pokud tedy žalobkyně nepředložila hospodářskou smlouvu prokazující, že pro ni bylo zřízeno právo trvalého užívání k předmětným pozemkům, nebyla daná skutečnost, tedy zřízení práva trvalého užívání pro žalobkyni, prokázána. Soud však žalobkyni nepoučoval dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit důkazní návrhy, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

26. Soud se totiž dále zabýval tím, zda mohlo na straně žalobkyně dojít k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům, přičemž dospěl k závěru, že se tak stalo.

27. Jelikož k vydržení mělo dojít před přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval soud danou věc dle předchozích právních předpisů, konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013.

28. Dle § 134 odst. 1 SOZ (Vydržení) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

29. Dle § 130 odst. 1 SOZ, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

30. Vydržení je originárním, tj. původním nabytím vlastnického práva, neboť vlastnické právo nelze odvozovat od předchozího vlastníka. Podmínkami vydržení jsou způsobilý předmět vydržení, způsobilý subjekt, který může věc vydržet, nepřetržitost držby a oprávněnost držby. Držba je pak tehdy oprávněná, pokud je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu svědčí právní titul, na základě něhož mu vzniklo vlastnické právo k předmětu vydržení. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Je zde tedy třeba pozitivní přesvědčení, že věc držiteli skutečně náleží. Posouzení dobré víry musí být objektivní, tedy musí být naplněno, že držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc náleží. Musí zde být takový omyl držitele, který je omluvitelný, tedy došlo k němu přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti. Může jít jak o omyl skutkový, tak výjimečně i o omyl právní.„ V praxi se vyskytuje i omyl vyvolaný státním orgánem (např. bývalý národní výbor prodal občanovi nemovitost, aniž byly dodrženy potřebné náležitosti). Lze se přiklonit k tomu, že pokud se neprokáže, že držitel o vadě musel vědět, je omyl vyvolaný státním orgánem omluvitelný, neboť vychází z důvěry občana ve stát a jeho orgány.“ (viz Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 737–748).„ Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98). Zároveň překážkou vydržení není ani to, když vlastnické právo nebylo zapsáno ve veřejných knihách, neboť je věc třeba vždy posuzovat dle konkrétních okolností daného případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98)

31. V předmětné věci bylo nepochybně naplněno, že žalobkyně je subjektem způsobilým vydržet věci či právo, rovněž pozemky parc. [číslo] jsou předměty, a to nemovitými věcmi, které lze vydržet. Rovněž nebylo rozporováno, že držba žalobkyně nebyla nijak rušena, žalobkyně se po celou dobu chovala k daným pozemkům jako vlastník, nacházely se na nich budovy, které byly a jsou ve vlastnictví žalobkyně a o něž žalobkyně pečuje a chová se k nim jako k vlastním. Je tak třeba se zejména zabývat tím, zda držba žalobkyně byla oprávněná. Také zde soud dospěl k závěru, že toto bylo naplněno a žalobkyně prokázala, že byla objektivně v dobré víře, že jí na základě § 879c SOZ, resp. § 14 zákona č. 290/2003 Sb. vzniklo, resp. na ni přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům. Žalobkyně od 70. let užívala areál [anonymizováno], jehož součástí byly i tyto pozemky, a ostatní orgány, zejména Městský výbor [anonymizováno], se k žalobkyni chovaly jako k oprávněnému uživateli předmětných pozemků. Ve prospěch žalobkyně bylo na základě delimitačního protokolu Delimitační komise ČSTV do katastru nemovitostí zapsáno právo trvalého užívání k předmětným pozemkům, toto bylo v katastru zapsáno nejméně do r. 2003 a 2007, zejména tam však bylo zapsáno v době, kdy došlo k přijetí novely SOZ, kterým do něj byl inkorporován § 879c, a kdy byl přijat zákon č. 290/2002 Sb. Žalobkyně v příslušné lhůtě podala žádost o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické k předmětným pozemkům dle § 879c SOZ. Zejména však [anonymizována dvě slova] v únoru 2003 předalo žalobkyni pozemky obklopující pozemky předmětné nebo k nim přiléhající a sdělilo žalobkyni, že až bude prokázáno vlastnictví budov nezapsaných do katastru nemovitostí výpisem z katastru nemovitostí k těmto budovám, na němž bude uvedeno vlastnictví žalobkyně, bude sepsán dodatek protokolu o předání a převzetí. Z tohoto dopisu je zcela zřejmé, že [anonymizována dvě slova] nemělo pochybnosti o tom, že žalobkyně ostatní podmínky pro předání pozemků dle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb. splnila a že po prokázání vlastnictví k budovám předání a převzetí nic nebrání. Žalobkyně přitom měla vědomost (která se následně zápisem do katastru nemovitostí potvrdila), že je vlastníkem budov stojících na předmětných pozemcích a že jimi byla i v době rozhodné dle přijatých zákonů, zejména zákona č. 290/2002 Sb., neboť budovy byly stavebně dokončeny již v 70. letech a následně na žalobkyni převedeny z [anonymizováno] v roce 1990, resp. 1991. Dokumenty následující po dopise [anonymizována dvě slova] z února 2003 již na tomto nemohly ničeho změnit, byl tak pouze narovnán stav, kdy budovy ve vlastnictví žalobkyně nebyly v důsledku administrativních nedostatků zapsány do katastru nemovitostí, ačkoliv by měly být. Zároveň však jak stavební úřad, tak následně katastr svým konáním potvrdily, že dané budovy nebyly postaveny nelegálně, nejednalo se o stavby neoprávněné, což by ostatně na jejich soukromoprávním stavu nic neměnilo, neboť tyto byly z hlediska práva soukromého ve vlastnictví žalobkyně již před rokem 2000, jen toto vlastnictví nebylo zaknihováno.

32. Na základě shora uvedených skutečností a okolností tak byla žalobkyně objektivně v dobré víře, že jí svědčilo právo trvalého užívání k předmětným pozemkům, které se účinností citovaných zákonů (a podáním žádosti) změnilo na právo vlastnické. Žalobkyně v tom byla zejména utvrzena jednáním [anonymizována dvě slova], které u některých pozemků nacházejících se v areálu v užívání žalobkyně nabytí vlastnického práva potvrdilo jejich předáním žalobkyni a u jiných se tak nezachovalo jen v důsledku nedostatků, které však žalobkyně odstranila, což uznal i [anonymizováno], který převzal danou agendu po [anonymizována dvě slova] a který následně odmítl předání předmětných pozemků ze zcela odlišných důvodů. Vzhledem k okolnostem dané věci pak takovému oprávněnému přesvědčení a tím i oprávněné držbě pozemků nemohlo bránit ani to, že pozemky nebyly zapsány do katastru nemovitostí jako vlastnictví žalobkyně, neboť zde bylo nutné, aby konaly příslušné státní orgány a úřady, které však konečné jednání oddalovaly. Jak připomněl Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10,„ (s ) naha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat aktům státu a jejich věcné správnosti, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Jinak řečeno, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva.“ 33. Soud tak uzavírá, že žalobkyně byla vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že na ni přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům nejméně dle zákona č. 290/2002 Sb., a to nejpozději od února 2003, kdy jí [anonymizována dvě slova] předalo část pozemků v areálu [anonymizováno] a po odstranění formálních nedostatků u budov přislíbilo předání i zbývajících, tj. předmětných pozemků. To, že [anonymizována dvě slova] nemělo prokázáno vlastnictví k budovám, nemohlo dobrou víru žalobkyně zvrátit, neboť žalobkyně prokázala, a to jak [anonymizována dvě slova], resp. [anonymizováno], tak soudu, že vlastnictví k budovám řádně nabyla, navíc předmětné pozemky i budovy byly nepochybně součástí celého sportoviště žalobkyně, což [anonymizována dvě slova] nezpochybňovalo, neboť žalobkyni předalo ostatní pozemky, parc. [číslo] parc. [číslo] které většinu předmětných pozemků a tím i budov, které jsou na nich postaveny, obklopovaly. Dobrá víra žalobkyně pak trvala nejméně do ledna 2015, kdy [anonymizováno] sdělil žalobkyni, že nedohledal doklady o nabytí práva trvalého užívání k pozemkům žalobkyní. Do té doby nebyl takový problém žalobkyni znám, neboť ani [anonymizována dvě slova] ani [anonymizováno] se o tomto nedostatku nezmínily. Jedinými problémy, které byly s žalobkyní řešeny, byly absence zápisu budov na předmětných pozemcích v katastru nemovitostí a tedy neprokázání vlastnictví žalobkyně k budovám právě výpisem z katastru nemovitostí a restituční spory dotýkající se předmětných pozemků. Žalobkyně tedy nejpozději v únoru 2013 vydržela vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť uplynula lhůta, kterou pro vydržení stanovil § 134 SOZ.

34. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně pozemky vydržela dle § 134 SOZ, již se nezabýval tím, zda žalobkyně mohla pozemky vydržet i dle § 1095 NOZ, tedy na základě ustanovení o mimořádném vydržení. Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobě vyhověl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 026 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z devíti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za 4x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba, replika ze dne 28. 7. 2022, doplnění tvrzení a návrh důkazů ze dne 8. 9. 2022 a replika k vyjádření žalované ze dne 17. 10. 2022, a za 3x účast na jednání soudu – 2x dne 4. 8. 2022 a dne 20. 10. 2022) a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za zastupování z tarifní hodnoty dle ceny (hodnoty) nemovitosti stanovené dle znaleckého posudku [číslo] založeného až spolu s vyúčtováním nákladů řízení po vyhlášení rozsudku, neboť znalecký posudek nebyl proveden k důkazu a soud z něj tak nemohl vycházet. Soud je povinen vycházet ze stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí, nikoli později, a nelze odvozovat tarifní hodnotu z později předložených podkladů pro její stanovení, pokud tyto nebyly součástí provedeného dokazování a druhá strana se k nim nemohla vyjádřit. Soud tak neměl hodnotu věci za zjištěnou, přičemž nebylo bez aktivity účastníků jeho povinností jen ke zjištění hodnoty nemovitostí za účelem stanovení tarifní hodnoty provádět další dokazování.

Poučení