11 C 5/2016- 376

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud prvního stupně samosoudkyní Mgr. Kamilou Drábkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] účastník řízení: Česká republika - Státní pozemkový úřad, [IČO] sídlem [adresa] na jehož místě jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o žalobě podle páté části o. s. ř., o vydání nemovitosti, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 11. 2015, č. j. 4 /2013 R3247/RR1191, takto:

Výrok

I. Žalobci se vydává z vlastnictví České republiky, příslušnosti hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad, pozemek, parcela KN č. [číslo] v [katastrální uzemí]. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 11. 11. 2015, č. j. 4 /2013 R3247/RR 11910.

II. Účastnice řízení je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 70 173,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 12. 1. 2016 se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 13. 11. 2015, č. j. 4 /2013 R3247/RR1191 (dále jen správní orgán), doručeného žalobci dne 12. 11. 2015, tak, aby mu byla vydána nemovitá věc, pozemek, parcela KN č. 2089 v k. ú. [obec]. Žalobu odůvodnil tím, že správní orgán sice shledal naplnění podmínek podle ustanovení § 6 a 9 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen ZMVC), avšak pozemek žalobci nevydal s odůvodněním, že tomu brání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, spočívající v jeho určení Změnou č. 1 Územního plánu [územní celek], s ohledem na Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen ZÚR), pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby označené jako„ D 2/1 – navrhovaný koridor dálnice D 3“. Je tedy potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS) dopravní nebo technické infrastruktury vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Rozhodnutí však správné není, jelikož pro řádné uplatnění výjimky podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC je nutné, aby VPS byla vymezena v platné územně plánovací dokumentaci podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, aby byly splněny podmínky pro vyvlastnění konkrétní nemovitosti podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě či dle jiného speciálního zákona a aby pro realizaci VPS nepostačovalo zřízení věcného břemene. Správní orgán se vůbec nezabýval otázkou zřízení VPS na základě věcného břemene, ačkoli zákon o pozemních komunikacích takové řešení připouští i v případě dálnice ve vlastnictví státu. Není splněna podmínka převahy veřejného zájmu na vyvlastnění nad oprávněným zájmem žalobce na vrácení nemovitosti. Veřejný zájem na stavbě, která není ani ve fázi územního rozhodnutí a je zcela nejisté, zda a v jaké podobě bude realizována, je velmi mlhavý. Nebyla zkoumána ani existence záborového elaborátu, jehož grafická část jasně určuje, kterou část předmětného pozemku stavebník veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS) potřebuje pro její realizaci trvale, kterou dočasně a kterou nepotřebuje vůbec. Také nebyla dokazována nemožnost získání nemovité věci dohodou, věcným břemenem či jiným způsobem od žalobce tak, jak to předpokládá zákon o vyvlastnění, přestože žalobce je ochoten dohodnout se s vyvlastnitelem nebo vyvlastňovacím úřadem na podmínkách, za kterých vyvlastnitel získá práva k dotčeným pozemkům potřebná k realizaci stavby. Podle územního plánu by celá plocha pozemku neměla být určena pro realizaci VPS a jestliže by byla zasažena pouze část pozemku, bylo by nutno ji oddělit geometrickým plánem a zbývající část žalobci vydat. Při aplikaci ZMVC musí být šetřen jeho účel, jímž je zmírnění majetkových křivd, způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období, přičemž tuto závažnost veřejného zájmu na vydání opakovaně v judikatuře zdůrazňuje Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. I ÚS 515/06. Žalobu následně rozšířil o eventuální petit, jímž se domáhal vydání pouze její části zachycené ve výřezu z projektové dokumentace stavby dálnice D3, jenž učinil nedílnou součástí svého podání, konkrétně prostřední části pozemku, jejíž západní hranice je na této listině vyznačena zelenou čerchovanou čarou, východní hranice červenou čerchovanou čarou a východní části tohoto pozemku, jejíž západní hranice je vyznačena červenou čerchovanou čarou.

2. Účastník řízení v plném rozsahu odkázal na rozhodnutí správního orgánu s tím, že ten se v něm vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi a opatřil veškeré dostupné podklady od orgánu územního plánování. Dálnice je veřejně prospěšnou stavbou a v hierarchii pozemních komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stojí na prvním místě, z čehož jednoznačně plyne, že nepostačuje zřízení věcného břemene, ale je třeba vlastnické právo k pozemku vyvlastnit. Právní názor žalobce, že v tomto případě zřízení věcného břemene postačuje, správný není, neboť pokud by byl akceptován, bylo by takové tvrzení možno uplatnit vždy. Z podkladů shromážděných správním orgánem plyne, že VPS je dotčen celý pozemek.

3. Prvoinstanční soud ve věci již opakovaně rozhodoval. Rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 11 C 5/2016-35, žalobu zamítl pro překážku vydání pozemku, spočívající v jeho dotčení koridorem VPS, který zasahuje podle platné územně plánovací dokumentace naprosto převážnou část pozemku. Zpracování geometrického plánu, který by oddělil zasaženou a nezasaženou část pozemku s ohledem na předpokládané náklady takového důkazu v poměru k ceně nepatrné části pozemku nezasaženého jsou nepřiměřeně vysoké, takže jeho pořízení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 184/2016-58 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závěrem, že existenci výjimky z vydání je třeba posuzovat k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace, ale je podstatné i to, k jaké fázi postupné konkretizace územních nároků na výstavbu VPS je rozsah zákonné výjimky vztažen. Územně plánovací dokumentace v žádné ze svých forem nepočítá, že bude nutně obsahovat zcela přesnou polohu budoucího umístění VPS, přičemž u staveb liniových se uvažuje pouze se stanovením koridoru odpovídajícího jejich vedení. Pozemek z důvodu plánované výstavby VPS jako celek vydat nelze, v úvahu však připadá vydání jeho části.

4. Žalobce následně konkretizoval žalobní petit, jak je uvedeno výše (odst. 1. odůvodnění tohoto rozsudku). Jako další argument pro vydání celého pozemku doplnil, že podle vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR, s.p.o., z projektové dokumentace stavby„ D3 0310/. Hodějovice – Třebonín“ plyne, že pozemek nebude zastavěn samotnou stavbou, pouze na jeho zanedbatelné části (cca 1,5 % jeho výměry) bude nutno realizovat„ přeložku“ melioračního zařízení, resp. zbudovat svod podél dálnice s vyústěním do hlavního odvodňovacího zařízení. Pro tuto realizaci bude stavebníkovi stavby postačovat dočasný zábor části pozemku maximálně na dobu jednoho roku a poté zmíněnou část předá zpět vlastníkovi. Soud tuto změnu žaloby připustil.

5. Další účastník řízení se s touto žalobcovou argumentací neztotožnil s odkazem na ust. § 12 odst. 1 ZMVC, podle něhož v případě, že nedojde-li k dohodě mezi oprávněnou a povinnou osobou, vydává se věc oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k jejímu vydání povinné osobě. K tomuto dni, tj. k 14.11.2013, byl platný Územní plán [územní celek], ve znění jeho změny 1, kde byla celá tato parcela zahrnuta podstatnou částí do koridoru dálnice a nedotčena zůstala pouze nepatrná část při jeho východním okraji. Podle judikatury Vrchního soudu (např. sp. zn. 4 Co 135/2015) vztáhl zákonodárce rozsah výjimky podle § 8 odst. 1 ZMVC z časového hlediska k okamžiku schválení příslušné územně-plánovací dokumentace, kterou je schválený Územní plán [územní celek], ve znění jeho změny č.

1. Zpochybnil též aktivní věcnou legitimaci žalobce k podání žaloby s tím, že dodatečně nalezl listinné doklady, podle nichž žalobce pozbyl vlastnické právo k majetku před 25.2.1948, tedy mimo rozhodné období podle ZMVC a není tak oprávněnou osobou ve smyslu jeho ustanovení, přičemž odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 4 Co 82/2016, ze dne 18.5.2017.

6. Rozsudkem ze dne 18.12.2017, č. j. 11 C 5/2016-113, soud prvního stupně žalobě vyhověl a předmětný pozemek žalobci vydal s odůvodněním, že je sice zasažen VPS dopravní a veřejné infrastruktury, pro kterou jej lze vyvlastnit, vymezenou v platně územně plánovací dokumentaci, spočívající v melioračním zařízení. To však není překážkou vydání pozemku, jelikož se podle předpokladů zřizovatele stavby dálnice stane vlastnictvím vlastníka pozemku a i v případě, že by meliorace byla samostatnou věcí v právním smyslu, nejde o věc, která by nemohla být na pozemku umístěna na základě věcného břemene. Tvrzením o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce se nezabýval, neboť bylo uplatněno po koncentraci řízení. Vzhledem k vyhovění primárnímu petitu již nerozhodoval o petitu eventuálním. K odvolání účastníka řízení byl tento rozsudek usnesením Vrchního soudu v Praze, ze dne 30.5.2019, č. j. 4 Co 45/2018-143 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že východiskem pro posouzení existence překážky je platná územně plánovací dokumentace k datu doručení výzvy oprávněné osoby k vydání věci a pro vyhovující závěr soudu prvního stupně nebyly k dispozici potřebné důkazy (konkrétní územně plánovací dokumentace). Dále odvolací soud uložil prvoinstančnímu soudu doplnit dokazování s ohledem na tvrzení žalobce, že v dubnu 2019 byla zahájena stavba dálnice v místě, kde se nachází sporný pozemek a ten však stavbou zasažen nebude a pro případ, že nebude možno vyhovět petitu primárnímu, vést žalobce k formulaci jasného a vykonatelného eventuálního petitu.

7. Rovněž další rozsudek prvoinstančního soudu, ze dne 13.1.2020, č.j. 11 C 5/2016-293, jímž byla žaloba na vydání pozemku eventuálně i jeho části nezasažené koridorem VPS zamítnuta a žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení účastníků řízení, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, č. j. 4 Co 82/2020-343 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí reflektoval nálezy Ústavního soudu vydané v mezidobí po vyhlášení napadaného rozsudku (ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20 a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20) k otázce faktické konfiskace majetku Římskokatolické farnosti – [instituce] [obec] se závěrem, že tyto nálezy je nutno aplikovat i na projednávanou věc. Za situace, kdy na jedné straně stojí osamocený dokument konfiskační vyhláška a na druhé strany byl majetek stěžovatelky (Římskokatolické farnosti – [instituce] [obec], pozn. soudu) po 25. 2. 1948 podroben správnímu řízení podle tzv. revize první pozemkové reformy zákona č. 142/1947 Sb. a kdy povinné osobě, nebylo odepřeno posouzení jejích tvrzení, že je dán důvod výluky církevní restituce, nepředmětných nemovitostí, na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nelze upřít řádný přezkum tvrzení, že konfiskace provedena nebyla a že svědčí restituční titul osobě oprávněné. Odvolací soud tak uzavřel, že na základě tohoto východiska se stala stěžejní otázka, zda byla skutečně provedena konfiskace majetku žalobce, to znamená, zda se fakticky chopil stát majetku žalobce, ještě před zahájením správního řízení probíhající podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi, o revizi první pozemkové reformy, když k tomu nebyly shromážděny ani provedeny žádné důkazy.

8. Po zrušení rozhodnutí a vrácení věci prvoinstančnímu soudu, tento usnesením ze dne 29. 10. 2021, č. j. 11 C 5/2016-352 vyzval dalšího účastníka řízení k doplnění tvrzení v intencích rozhodnutí odvolacího soudu a při následném soudním jednání mu udělil též poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a břemenech, která z těchto procesních povinností účastníků vyplývají, jakož i o následcích neunesení těchto břemen v podobě neúspěchu ve sporu s těmito tvrzeními, a tedy i v konečném výsledku sporu.

9. Účastník řízení na to reagoval vyjádřením, že provedl velmi podrobné šetření v archivním materiálech a dostupné dokumentaci, aniž by však dohledal, jakékoliv listiny, které by svědčily o tom, že se stát předmětného majetku fakticky chopil ještě před započetím procesu podle zákona č. 142/1947 Sb.

10. Podle § 9 odst. 10 ZMVC rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být věc projednána v řízení podle části páté o. s. ř. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.

11. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahu soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

12. Podle § 246 odst. 1, věta prvá o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

13. Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, zmeškání této lhůty nelze prominout.

14. Soud se tak v prvé řadě zaobíral otázkou včasnosti žaloby. Napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 12. 11. 2015, jak o tom svědčí elektronická doručenka. Žaloba k soudu byla podána dne 12. 1. 2016. Soud ji proto posoudil jako včasnou a mohl ji projednat věcně.

15. Předmětným rozhodnutím správní orgán rozhodl, že nevydává žalobci pozemek parcelu KN č. 2089 v k. ú. [obec] s odkazem na výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC. V odůvodnění rozhodnutí uzavřel, že správní řízení bylo zahájeno na návrh žalobce podle o vydání zemědělských nemovitostí podle § 9 odst. 6 ZMVC a z předložených dokladů bylo zjištěno, že žalobce vyzval v souladu s § 9 odst. 1 ZMVC dne 14. 11. 2013 Českou republiku – Státní pozemkový úřad, kterou označil jako povinnou osobu, k vydání předmětné nemovitosti. Původním vlastníkem pozemku byl [instituce] in [sídlo], který byl zapsán ve vložce [číslo] desek zemských pro k. ú. [obec]. Žalobce je podle rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob č. j. 1004/2003, ze dne 26. 5. 2003, totožný subjekt s původním vlastníkem, je zapsán v rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ČR. Nemovitost přešla do vlastnictví státu na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství o vyvlastnění podle § 1 odst. 3 zákona č. 142/47 Sb., č. j. 7012/48-9/R-12, ze dne 19. 3. 1948. Žádné doklady o poskytnutí náhrady za vykoupený pozemek nebyly dohledány a oprávněná osoba čestně prohlásila, že ona ani její právní předchůdce žádnou náhradu neobdržely. Žalobce je tedy oprávněnou osobou podle § 3 písm. b) ZMVC. Pozemek vstoupil do řízení o komplexních pozemkových úpravách v k. ú. [obec] a v souladu se schváleným návrhem o komplexní pozemkové úpravě jej nabyla ČR - Státní pozemkový úřad, která byla jako jeho vlastník zapsána v katastru nemovitostí ke dni rozhodování správního orgánu. Ve změně č. 1 Územního plánu [územní celek] (vyhláška byla vyvěšena 7. 2. 2012 a sejmuta dne 26. 3. 2012) je v textové i grafické části vymezena mezi VPS, pro které lze pozemek vyvlastnit, mj. stavba dálnice D3, přičemž je patrné, že požadovaný pozemek se nachází v koridoru této VPS, což představuje překážku jeho vydání podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC.

16. Skutkové závěry správního orgánu pokud jde o původního vlastníka předmětného pozemku, právního nástupnictví žalobce po tomto subjektu, podání výzvy k vydání majetku a následného návrhu na zahájení řízení o jeho vydání u Státního pozemkového úřadu, komplexní pozemkové úpravě v daném katastrálním území, kterou pozemek prošel, existence Územního plánu [územní celek] a jeho změny č. 1 s vymezenou VPS dálnice D3, jejíž koridor předmětný pozemek zasahuje, účastníci nerozporovali a jelikož vyplývají i z listinných důkazů založených ve správním spisu, vzal soud tato skutková zjištění správního orgánu za svá ve smyslu § 250d odst. 2 o. s. ř. a při svém rozhodování z nich vycházel.

17. Účastníci se poté shodli na tom a prohlásili za nesporný závěr správního orgánu, že předmětný pozemek byl postižen ze strany státu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, na jehož základě došlo k odnětí pozemku státem bez vyplacení náhrady, a to v rozhodném období podle ZMVC, tzn. podle 28. 2. 1948.

18. Soud i tento skutkový závěr správního orgánu tedy převzal za své zjištění.

19. Podle § 1 ZMVC tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

20. Podle § 2 písm. b) ZMVC se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni 24. 6. 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely (bod 1). Zákon přitom odkazuje na § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zákona č. 75/1976 Sb. Podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona je zemědělským půdním fondem půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Podle § 1 odst. 2 součástí zemědělského půdního fondu jsou též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

21. Podle § 3, písm. b) ZMVC je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5a podle § 4 písm. b) je povinnou osobou [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba]

22. Podle § 5 a) ZMVC je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

23. Podle § 6 ZMVC povinná osoba vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo jeho právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

24. Podle § 9 odst. 1, věta prvá, ZMVC oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Podle § 9 odst. 6, věta prvá, ZMVC nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2.

25. Soud se shoduje se správním orgánem co do právního závěru, že žalobce dodržel zákonem stanovený postup a řádně a včas uplatnil nejprve výzvou podle § 9 odst. 1 ZMVC adresovanou Státnímu pozemkovému úřadu a poté návrhem na zahájení správního řízení podaným podle § 9 odst. 6 ZMVC u tohoto správního orgánu nárok na vydání zemědělských nemovitostí z původního vlastnictví [instituce] in [sídlo], jakožto jeho právní nástupce, přičemž jde o majetek odňatý státem bez vyplacení náhrady v rozhodném období podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy; v podrobnostech lze na odůvodnění správního rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkázat.

26. Jedinou spornou otázkou tak zůstala existence překážky vydání pozemku ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, spočívající v jeho zasažení koridorem VPS dopravní a technické infrastruktury, zaneseným v územně plánovací dokumentaci.

27. K této záležitosti byla shromážděna řada důkazů jak v předchozí fázi řízení, tak i po posledním zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu.

28. Ve Změně č. 1 Územního plánu obce Kamenný Újezd (vyvěšena 7. 2. 2012 a sejmuta dne 26. 3. 2012) je v textové i grafické části vymezena mezi VPS, pro které lze pozemek vyvlastnit, mj. stavba dálnice D3, přičemž je patrné, že požadovaný pozemek se nachází v koridoru této VPS (důkaz je součástí spisu správního orgánu).

29. Ze sdělení Magistrátu města České Budějovice stavebního úřadu ze dne 24. 4. 2014 a ze dne 30. 1. 2000, která v průběhu správního opatřil správní orgán a rovněž ze sdělení téhož orgánu ze dne 4. 5. 2016, které si vyžádal soud k důkaznímu návrhu žalobce, byly zjištěny následující skutečnosti:

30. V prvních dvou sděleních Magistrát města České Budějovice - stavební úřad uvedl, že pozemek je zcela určen změnou č. 1 územního plánu [územní celek] s ohledem na Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a tedy potřebný pro uskutečnění VPS„ D2/1 navrhovaný koridor dálnice D3“ s tím, že údaje o pozemku byly zjištěny z archivu stavebního úřadu, z údajů v počítačovém systému stavebního úřadu, orto foto snímků z nahlížení do katastru nemovitostí, platného územního plánu [územní celek] a jeho změny č. 1, obou schválených zastupitelstvem obce a Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. V posledním sdělení odkázal stavební úřad na svá předchozí sdělení a upřesnil s poukazem na přiložený výkres, že pozemek je určen pro koridor částečně, neboť vymezená plocha veřejně prospěšné stavby podle územního plánu nezahrnuje celý pozemek, ale jeho část zůstává nedotčena (tuto část označil stavební úřad jako„ cípek pozemku, který není v přiloženém výkresu vyznačen červeným šrafováním na žlutém podkladu – bílá plocha“ – listina v barevném provedení byla předložena žalobcem). Z územního plánu [územní celek], resp. jeho změny č. 1 a ze sdělení shora citovaného stavebního úřadu bylo zjištěno, že územní plán byl schválen zastupitelstvem obce pod č. j. 5/XIV-2005ze dne 5. 9. 2005 a změna č. 1 byla schválena zastupitelstvem obce pod č. ZO-5-a-d/ IX/2012 ze dne 26. 9. 2012 a Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje byly vydány zastupitelstvem Jihočeského kraje dne 13. 9. usnesením 293/2011/ZK-26. Ve změně č. 1 územního plánu je uvedena veřejně prospěšná stavba, pro niž lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit pod č. 1 a označena jako D 2/1 navrhovaný koridor dálnice D 3 se zdůvodněním„ dopravní stavba, trasa nadřazeného dopravního systému“. Z přiloženého výkresu je patrno, že pozemek je v naprosto podstatné části zahrnut do koridoru dálnice, nedotčená koridorem zůstává pouze jeho velmi malá část při východním okraji.

31. Žalobce coby důkaz pro svá tvrzení o potřebě pozemku pro VPS předložil zprávu Ředitelství silnic a dálnic ČR, s. p. o. ze dne 2. 8. 2017. Soud poté, co si od tohoto subjektu vyžádal doplňující informaci, z níž vyplynulo, že projektová dokumentace, na niž se zpráva odvolává, je k dispozici od 13. 7. 2017, tento důkaz připustil, byť byl předložen po koncentraci řízení, jako důkaz, který vznikl až po prvním jednání (konalo se 6. 4. 2016) a tedy je pořízen a předložen v souladu s ust. § 250d odst. 1 o. s. ř.

32. Ze zmíněné zprávy plyne, že podle projektové dokumentace se na předmětném pozemku nachází stávající síť melioračních zařízení, která bude přerušena dálničním tělesem a bude nutno provést její úpravu (v rámci SO 370 – trubní svod podél dálnice s vyústěním do hlavního odvodňovacího zařízení HOZ = SO 322.3). Proto je pro předmětné práce požadován dočasný zábor části pozemku o výměře 76 m 2 na dobu maximálně jednoho roku, což je se Státním pozemkovým úřadem zajištěno formou bezúplatné výpůjčky. Meliorační svody (SO 370) jako součásti dotčených pozemků budou po ukončení stavby protokolárně předány vlastníkům příslušných pozemků. Zpráva je doplněna výřezem projektové dokumentace, pokud jde o dotčený pozemek parc. č. [číslo], kde jsou hranice dočasného záboru a umístění zmiňovaných zařízení vyznačeny.

33. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že v přímém sousedství předmětného pozemku se nenachází žádný pozemek ve vlastnictví žalobce.

34. Ve změně č. 1 Územního plánu [územní celek], ze dne 24.1.2012, ve výkresu veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je zakreslen zmíněný železniční koridor, do něhož je zahrnuta převážná část sporného pozemku, jak je prokázáno touto listinou.

35. Na stavbu dálnice D3 bylo vydáno stavební povolení i územní rozhodnutí, jehož platnost byla prodloužena. Podle územního rozhodnutí se úsek 0310/ Hodějovice – Třebonín týká mimo jiné pozemku parcely č. [číslo], avšak ve stavebním povolení tento pozemek uveden není. Je tedy součástí pouze zpřesňující stavební dokumentace. Magistrát města České Budějovice stavební úřad, svým rozhodnutím změnil územní rozhodnutí pravomocně ke dni 8. 7. 2017 a v této změně již předmětný pozemek mezi zasaženými pozemky uveden není. Tyto skutečnosti jsou prokázány rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru infrastruktury a územního plánu č. j. 269/2018-910 IPK/15, rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 8. 2011, č. j. SÚ/1754/2011 a ze dne 31. 5. 2017, č. j. SÚ/359/2016-10.

36. Z dopisu Státního pozemkového úřadu adresovaného [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2016 bylo zjištěno, že Státní pozemkový úřad souhlasí s převzetí SO 322.3 do své zprávy v celé délce 75 m (přeložky HOZ Plavnice, km 139,170).

37. Ke dni rozhodování soudu se nezměnila situace v tom, že RŠD ČR disponuje projektovou dokumentací ve stupni PDPS, jak již sdělilo v dopise z 2. 8. 2017 právnímu zástupci žalobce s tím, že na pozemku se nachází stávající síť melioračních zařízení, která bude přerušena dálničním tělesem a z toho důvodu bude nutno provést její úpravu (v rámci SO 370, trubní svod podél dálnice s vyústěním do hlavního odvodňovacího zařízení HOZ = SO 322.3). Proto je požadován pro předmětné práce dočasný zábor pozemků v rozsahu asi 76 m2 na dobu maximálně jednoho roku, což je zajištěno se Státním pozemkovým úřadem formou bezplatné výpůjčky. Meliorační svody jako součásti dotčených pozemků budou po ukončení stavby protokolárně předány vlastníkům příslušných pozemků. Sdělení je doloženo výřezem projektové dokumentace zachycující část sporného pozemku s umístněním stavby meliorace.

38. Z informace z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. 1214, [katastrální uzemí] obsahuje pozemky v daném katastrálním území ve vlastnictví Ředitelství silnic a dálnic, sporný pozemek se mezi těmito pozemky nenachází.

39. Ze sdělení [stát. instituce], stavebního úřadu, adresovaného dalšímu účastníku řízení ze dne 31. 10. 2019, bylo zjištěno, že podle platného územní rozhodnutí je předmětný pozemek parcela č. 2089 v katastrálním území Kamenný Újezd přímo dotčen záměrem, a to stavebním objektem SO 370 úprava meliorací. K provedení tohoto stavebního objektu postačuje pravomocné územní rozhodnutí. Sdělení je doloženo výkresem – výřezem z koordinační situace přílohou změny č. 1 územního rozhodnutí ze dne 31. 5. 2017, v němž je patrný zákres předmětné meliorace na části tohoto pozemku. Z dalšího sdělení téhož orgánu ze dne 2. 12. 2019 včetně výřezu výkresu grafické části územního rozhodnutí bylo zjištění, že stavební objekt SO 370 se od okamžiku vydání územního rozhodnutí ze dne 28. 8. 2008 co do rozsahu nijak nezměnil, změnilo se pouze označení pozemků v podobě parcel, neboť parcela č. 2089 vznikla až po vydání územního rozhodnutí o umístění stavby dálnice D3 v předmětném úseku rozdělením původního pozemku parcely č. 2089 zobrazeného v situačním výkresu. Sdělení je doloženo zákresem stavebního objektu SO 370, z něhož je patrno zasažení sporného pozemku v jeho části.

40. Leteckými snímky z www.mapy.cz a www.googlemaps.cz je zcela nepochybně zřejmé, že sporný pozemek se nachází mimo stavbu samotného tělesa dálnice.

41. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že sporný pozemek je ve své části nadále součástí koridoru železnice zachyceného v územně plánovací dokumentaci – Územním plánu [územní celek] se zapracovanou změnou č. 1 ze dne 24.1.2012, platnou a účinnou ke dni doručení výzvy k vydání pozemku povinné osobě (14.3.2013), na zasažené části má vzniknout stavba meliorace, která po jejím zhotovení bude předána do vlastnictví vlastníkům pozemků. Podle aktuální fotodokumentace se pozemek nachází zcela mimo těleso dálnice a ani z jiných důkazů v tomto řízení provedených nelze dovodit, že by byť jenom jeho část byla zasažena jinou povrchovou stavbou.

42. Z výše uvedených důvodů zamítl soud jako nadbytečné důkazní návrhy žalobce, na výslech zaměstnankyně Ředitelství silnic a dálnic paní [příjmení], případně vyjádření tohoto subjektu v otázce zasaženosti předmětného pozemku stavbou, neboť takové vyjádření je již součástí spisu a z dalších důkazů plyne, že situace se k datu rozhodování soudu nijak nezměnila, stejně tak byl zamítnut důkazní návrh účastníka řízení na předložení aktuálního územního plánu a aktuálního vyjádření příslušného stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice, když zástupkyně účastníka řízení výslovně uvedla, že k žádné změně územně plánovací dokumentace oproti té, z níž soud vycházel, při předchozím rozhodování, nedošlo.

43. Podle § 8 odst. 1, písm. f) nelze věc vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

44. Pojem VPS definuje ust. § 2 odst. 1 písm. l zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož je VPS stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

45. Vrchní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje názor, že určujícím východiskem pro posouzení existence překážky podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC je územně-plánovací dokumentace platná v době podání žádosti o vydání pozemku povinné osobě, tj. zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán (§ 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)). Zákonodárce vztáhl okamžik posuzování výluky právě k této fázi stavebního řízení, ačkoli žádný z těchto instrumentů zásadně nepředpokládá vymezení konkrétní části pozemku, na níž bude stavba skutečně postavena. Konkrétní umístění stavby je vyhrazeno až podrobnější stavební dokumentaci (např. rozhodnutí o umístění stavby atd.). Pokud tedy v době rozhodování soudu tato podrobnější stavební dokumentace již existuje, je nezbytné ji při rozhodování zohlednit.

46. Se zřetelem na základní účel ZMVC, jímž je především fyzické navrácení odňatého majetku jeho původnímu vlastníku (právnímu nástupci) k dalšímu užívání podle jeho původního, tj. zemědělského účelu. Bude-li v daném případě zmíněný pozemek fakticky dotčen realizací VPS pouze v minimálním rozsahu a navíc způsobem, jenž nikterak nezmění jeho charakter, nebude nic bránit tomu, aby jej žalobce využíval k jeho původnímu zemědělskému účelu, čímž dojde k naplnění hlavního smyslu naturální restituce.

47. Soudní judikatura dovodila, že VPS plánovaná v územně plánovací dokumentaci je překážkou vydání pozemku ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC pouze tehdy, brání-li využití pozemku původnímu, tedy zemědělskému účelu. Takovou překážkou by zcela nepochybně bylo umístění tělesa dálnice na pozemku, případně staveb s dálnicí souvisejících, které se nacházejí na povrchu pozemku. Jestliže však takovou stavbou je meliorační zařízení, které do budoucna má být předáno do vlastnictví vlastníků pozemků, když se jedná o překlad stávajícího melioračního zařízení, navíc zasahující tento pozemek pouze v jeho malé části, nelze dospět k jinému závěru, než že taková stavba nepředstavuje překážku ve smyslu citovaného ustanovení ZMVC a vydání pozemku žalobci nikterak nebrání, neboť vydaný pozemek bude možno nadále využívat k jeho původnímu, zemědělskému účelu. Všechny další předpoklady ZMVC ve smyslu jeho § 2 až § 6 a § 9 jsou splněny.

48. Důkazy, které soud v předchozích fázích řízení provedl k otázce konfiskace majetku právního předchůdce žalobce, pozbylo po změně právního názoru v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu svého významu, soud je tedy v odůvodnění tohoto rozsudku nijak neuvádí a nečiní z nich žádná skutková zjištění.

49. Soud proto žalobě vyhověl a podle § 250j odst. 1, 2 o. s. ř. tímto svým rozsudkem, jímž rozhodl o vydání předmětného pozemku žalobci, zároveň nahradil shora citované rozhodnutí správního orgánu. Jelikož bylo vyhověno zcela primárnímu petitu, nerozhoduje se o petitu eventuálním.

50. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, když v konečném výsledku byl úspěšný žalobce, jemuž tak náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči účastníku řízení. Náklady byly vyčísleny celkovou částkou 70 173,18 Kč, která zahrnuje: odměnu právního zástupce žalobce za 15 úkonů právní služby v sazbě 3 100 Kč/úkon podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, změna žaloby z 27.9.2017, vyjádření k odvolání ze dne 2.2.2018, doplnění tvrzení ze dne 29.8.2019, vyjádření ze dne 9.1.2020, odvolání ze dne 2.3.2020, vyjádření - doplnění odvolání ze dne 10.2.2021, účast na jednáních soudu dne 8.11.2017, 18.12.2017, 30.5.2019, 4.11.2019, 9.12.2019, 13.1.2020 a 14.2.2022) v částce 46 500 Kč, paušální náhradu hotových výdajů za 15 úkonů právní služby v sazbě 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu v částce 4 500 Kč. Součástí nákladů je náhrada cestovních výdajů za cesty právního zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět: osobním automobilem, [registrační značka], 298 km/1 zpáteční cesta, sazba základní náhrady 3,90 Kč/km, průměrná spotřeba 5,83 litru /100 km benzínu Natural 95 v ceně 29,50 Kč, tj. na náhradě 1.162,20 Kč a na pohonných hmotách 512,51 Kč podle vyhl. č. 440/2016 Sb. (přiznané částky odpovídají celkového vyčíslení s ohledem na výše uvedenou účast u soudu ve dnech 8.11.2017 a 18.12.2017 současně ve dvou věcech u téhož senátu), za cesty vlakem z [obec] do [obec] a zpět dne 4.11.2019, 9.12.2019 po 494 Kč zpáteční cesta, 13.1.2020 504 Kč/zpáteč cesta, 14.2.2022 398 Kč/zpáteč cesta (z posledně uvedené částky, vzhledem k účasti na 6 jednáních téhož senátu téhož dne, byla nárokována a přiznána 1/6, tj. 66,33 Kč). Dále je do nákladů řízení zahrnuta náhradu za ztrátu času stráveného na cestě osobním automobilem k soudu [obec] – [obec] a zpět 700 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu (trvání jedné zpáteční cesty 3 hodiny 30 minut, tj. 7 započatých půlhodin po 100 Kč/započa půlhodina (přiznána z celkové části, vzhledem k zastupování ve více věcech, viz výše), vlakem cesta jedním směrem 2 hod 2 min, resp. 2 hod. 26 min, 4.11.2019 a 9.12.2019 – za každou cestu přiznáno 9 započatých půlhodin 900 Kč, 13.1.2020 9 započatých půlhodin 900 Kč, 14.2.2022 8 započatých půlhodin 800 Kč, z nichž požadována a přiznána 1/6, tj. 161,33 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k soudu ze sídla advokátní kanceláře k Vrchnímu soudu v Praze a zpět, kdy jedna cesta trvá 31 minut, přiznána náhrada za 2 půlhodiny 200 Kč, a 21% DPH z odměny a náhrad 12 136,81 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Náhrady nákladů za úkony ze dne 28.6.2016, jednání 6.4.2016, 11.5.2016 a 18.5.2017 se žalobce vzdal, viz jeho podání ze dne 20.12.2017 (č.l.122 spisu).

Poučení