11 C 50/2022 - 253

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 24 334 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 101,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 101,57 Kč za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 24 232,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 5 702,92 Kč od 3. 7. 2007 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 417,08 Kč od 4. 3. 2008 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 6 110,50 Kč od 1. 6. 2010 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 443,50 Kč od 28. 1. 2015 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 558,43 Kč od 12. 5. 2017 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 229 323,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 5 896,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou (ve zbývající části) domáhal zaplacení částky 24 232,43 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání původního pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno], resp. po [datum] pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemku p. č. [hodnota] o [Anonymizováno] m2 žalovaným. Nárok v této části odůvodnil tím, že žalobce užíval dům, který se nachází na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], přičemž tato parcela a okolní pozemek (původně parc. č. st. [Anonymizováno], nyní parc. č. [hodnota]) tvoří s objektem funkční celek a je vyloučeno, že by žalovaný užíval dům a nikoliv okolní pozemky.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobce neunesl procesní břemena a zejména netvrdil a neprokázal, kdy a v jakém rozsahu žalovaný pozemky užíval.

3. Žaloba byla ve věci původně podána [datum], přičemž podáním ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] byla měněna a doplňována. Žaloba (resp. doplnění) byla vadná a neúplná, a proto soud žalobce opakovaně vedl k odstraňování vad, doplnění tvrzení a označení důkazů (srov. usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

4. Meritorně soud poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [adresa], ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Podruhé rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž se stal částečně pravomocný (co do částky [částka] s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. st. 574 za období od [datum] do [datum], [datum] do [datum], [datum] do [datum] a [datum] do [datum]) a ve zbytku byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a potřetí rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl částečně potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a v části [částka] s příslušenstvím zrušen a vrácen k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo žalobcem podáno dovolání, soud nicméně měl za to, že je na místě věc ve zbývajícím nároku projednat a rozhodnout, když rozhodnutí o této části nároku není odvozeno od nároků, které byly soudem již pravomocně vyřešeny (a jsou dotčeny dovoláním). Soud proto také při jednání soudu zamítl žalobcův návrh na vyčkání na rozhodnutí o dovolání. Následná prodleva mezi dovoláním a novým rozhodnutím soudu pak byla dána zdravotní indispozicí žalobcova zástupce, následnou námitkou podjatosti soudce (srov. usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 13. 5. 2024, č. j. 60 Nc 310/2024-231) a nakonec nevykázaným doručením zástupci žalobce.

5. Odvolací soud v souvislosti s částečným zrušením v bodu 41 svého odůvodnění vymezil, že soud nesprávně nepřiznal náhradu za užívání pozemku p. č. st. [Anonymizováno] za období od 26. 1. 2013 do 24. 2. 2013 z důvodu chybně shledaného promlčení nároku, a dále v bodu 50 svého odůvodnění soudu prvního stupně mj. uložil, aby usiloval zejm. o odstranění vad žaloby, doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

6. Soud v intencích pokynu odvolacího soudu vyzval žalobce k odstranění vad jeho podání usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 50/2022-178, na které žalobce reagoval přípisem z [datum], v němž požádal o prodloužení lhůty. Následně v podání ze dne 1. 3. 2024 soudu žalobce oznámil, že výzvu považuje za neodůvodněnou a opakovanou s tím, že všechna tvrzení a vylíčení rozhodných skutečností byla ve věci učiněna.

7. Příprava jednání v poměrech této věci byla provedena podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do účinnosti zák. č. 7/2009 Sb., přičemž podle čl. II odst. 6 zák. č. 7/2009 Sb. má být postupováno při nařízení a provedení jednání před soudem prvního stupně podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zák. č. 99/1963 Sb., ve znění do účinnosti zák. č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

8. Soud dospěl k závěru, že žalobce přes opakované výzvy nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti a neoznačil všechny potřebné důkazy, pročež je na místě aplikace § 118c o. s. ř., o čemž mimo jednání (§ 5 a § 118a odst. 4 cit. zák.) poučil žalovaného. Žalovaný poté navrhl návrhovou koncentraci dle § 118c o. s. ř. Soud účastníky vyzval usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. 11 C 50/2022-203, ve smyslu § 118c o. s. ř., aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení uvedli veškeré rozhodné skutečnosti o věci samé, tj. vymezili všechna skutková tvrzení, na základě nichž se účastníci svých nároků domáhají, resp. se brání, a k prokázání těchto skutečností označili všechny dostupné důkazy, s tím, že ke skutečnostem a důkazům uvedeným po této lhůtě nebude v řízení přihlíženo. Výzva byla žalobci doručena 20. 3. 2024 a žalovanému 21. 3. 2024.

9. Žalobce podáním ze dne 4. 4. 2024 sdělil, že nestavěné části pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] do 25. 11. 2014, resp. [Anonymizováno] od 26. 11. 2014, tvoří jeden funkční celek se zastavenou částí a tyto nezastavěné části užíval v předmětných období žalobce, přičemž užívání žalovaným spočívalo zejména v tom, že tyto nezastavené části pozemku byly užívány pro přístup do domu, k parkování osobního automobilu, sušení prádla a skladování dřeva. Na pozemku se nacházela zahrádka, kterou užíval žalobce s rodinou. Bez užívání nezastavěné části pozemku je nemyslitelné jakékoli užívání zastavěné části. Žalovaný v domě topil dřevem, které skladoval na nezastavěné části.

10. Soud v souvislosti se zbývajícím dílčím nárokem učinil závěr o skutkovém stavu, že dům č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]na parc. č. st. [Anonymizováno] byl do 7. 3. 2016 v podílovém spoluvlastnictví účastníků, kdy každý z nich byl vlastníkem id. 1/2 [viz list vlastnictví]. Obvyklá cena za užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 125 m2 v k. ú. [adresa] v období od 27. 7. 2005 do [datum] činila 5 016 Kč, v období od [datum] do [datum] pak [částka], období od [datum] do [datum] pak [částka] a v období od [datum] do [datum] částku [částka], tedy [částka] [viz znalecký posudek č. [hodnota]-4/21]. V roce 2014 došlo k rozdělení parcely č. st. [Anonymizováno] na stavební parcelu st. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, a parcelu č. [hodnota], ostatní plocha (řízení Z-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]) [viz sdělení [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, [Anonymizováno] pracoviště [adresa], ze dne [datum], č. j. PO-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]]. Mezi průchodem k domu a dvorem je plůtek, kde není zámek; okolo domu směrem k ulici je udržovaná zahrádka s dekorací, vstup do dvora má umístěnu překážku bránící samovolnému otevření brány [viz ohledání na místě samém].

11. Soud v řízení provedl dokazování dalšími důkazy (rozhodnutí státního notářství v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; smlouva z [datum], registrovaná pod č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; rozhodnutí státního notářství v [Anonymizováno] z [datum], č. j. D 2122/86; darovací smlouva z [datum]; darovací smlouva z [datum]; výpisy katastru nemovitostí z [datum], [datum] a [datum]; protokol zdejšího soudu ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]; usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; výzva z [datum]; dodejka; rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; svědecké výpovědi [jméno FO] ml., [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]; účastnické výslechy [Jméno žalobce] a [Jméno žalovaného]; přehled turnusů, znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno][Anonymizováno]; rozhodnutí komise veřejného pořádku [právnická osoba] ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/7/[Anonymizováno]; rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne [datum], č. j. VN/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]; znalecký posudek č. j. [Anonymizováno]./[Anonymizováno]; znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]; usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; návrh z [datum]; usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; vyrozumění z [datum]; znalecký posudek č. [hodnota]-172/09; znalecký posudek č. [hodnota]-121/14; smlouva z [datum]; plná moc z [datum]; výkaz stavu údajů a srovnávacím sestavením parcel; část spisu Okresního soudu ve [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka]; fotografie), ale nečiní z nich ve vazbě na projednávanou (zbylou) část nároku žádná relevantní skutková zjištění.

12. Platí, že právo na vydání bezdůvodného obohacení, k němuž došlo přede dnem nabytím účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), tj. [datum], se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, byť ke splatnosti bezdůvodného obohacení došlo až za účinnosti o. z. Období do [datum] tedy bude posouzeno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen „obč. zák.“), období po 1. 1. 2014 pak dle o. z.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

17. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky 24 232,43 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání původního pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, resp. po [datum] pozemku p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 žalovaným.

18. V případě nároku na bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] vyšel soud zejména z faktu, že dům č. p. [Anonymizováno] byl v rozhodném období v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků a že se nacházel na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce. Rozhodovací praxe dovodila (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1896/2010), že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012). Citovaná judikatura je přitom se zřetelem k obdobnému znění § 451 obč. zák. a § 2991 o. z. použitelná i v poměrech o. z. účinného od 1. 1. 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2113/2016, a ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017).

19. Co do částky [částka] s příslušenstvím za užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] za období od 25. 7. 2005 do 13. 7. 2007, 24. 5. 2008 do 2. 4. 2010, 22. 5. 2010 do [datum] a [datum] do [datum] bylo již žalobě pravomocně vyhověno rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Odvolací soud nicméně v bodu 41 odůvodnění upozornil, že soud prvního stupně nesprávně nepřiznal náhradu za užívání pozemku p. č. st. [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum]. Soud v souvislosti s tímto dílčím nárokem vyšel ze znaleckého posudku č. [hodnota]-4/[Anonymizováno], jenž dovodil, že bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] činí [částka] denně (za období od [datum] do [datum]; [částka] dle znaleckého posudku za 700 dnů), a tak za období od [datum] do [datum] činí částku ve výši [částka] (tj. [částka] denně krát 30 dnů). S ohledem na ekonomii řízení soud k určení bezdůvodného obohacení v tomto dodatečném období nepřistoupil k doplnění znaleckého posudku, neboť trojčlenku nepovažuje za využití odborných znalostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3785/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 4 Tdo 366/2013, a rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 3. 2024, sp. zn. 25 Af 44/2019), které by vyžadovaly odborné vyjádření nebo další znalecký posudek (§ 127 o. s. ř.). Jestliže byl žalovaný vlastníkem id. 1/2 domu č. p. [Anonymizováno] připadá na něj polovina z částky, tj. [částka]. S ohledem na specifika projednávané věci se nejeví jako vhodné, správné a žádoucí, aby byl žalovaný zavázán k zaplacení celé této částky a poté se poloviny z ní domáhal po žalobci, jenž navíc jako vlastník pozemku měl možnost ovlivnit, zda se vůbec bude vydání bezdůvodného obohacení domáhat.

20. Soud v této souvislosti považuje za nutné uvést, že ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo možné vyjít, ačkoliv znalecký posudek nereflektoval rozdělení parcely parc. č. st. [Anonymizováno] na parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota]. Z bližších údajů o nemovitosti v nálezové části (s. 2, resp. č. l. 349 spojeného spisu) je patrné, že znalec vycházel z výměry [Anonymizováno] m2, tedy závěry jeho znaleckého posudku jsou použitelné pro pozemek parc. č. st[Anonymizováno] [Anonymizováno] v rozsahu nacházejícím se pod stavbou č. p. 351, tedy ve výměře, která odpovídá současné velikosti pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]. Závěr posudku je pro soud udržitelný a použitelný, neboť soud právě tuto plochu považuje za důvodně žalovanou, byť znalecký posudek v období do 25. 11. 2014 opomíjí, že výměra pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] byla větší, protože zahrnovala i části pozemku mimo stavbu (nynější parc. č. [hodnota]). Pro určení výše bezdůvodného obohacení za pozemek pod stavbou č. p. 351 je znalecký posudek plně použitelný, řádně odůvodněný a není v rozporu s jiným dokazováním a konečně odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009).

21. V případě částky [částka] (tj. bezdůvodné obohacení za období od 26. 1. 2013 do 24. 2. 2013) nastala splatnost na základě rozšíření žaloby doručené prostřednictvím zástupce žalovanému 10. 5. 2017 ve čtvrtek 11. 5. 2017, tedy žalovaný je v prodlení od 12. 5. 2017. Žalobci proto svědčí právo na zákonný úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., tedy ve výši 8,05 % ročně z částky 101,57 Kč za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení.

22. Dále se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 24 232,43 Kč s příslušenstvím. V návaznosti na závazný pokyn odvolacího soudu (bod 50 odůvodnění) soud přistoupil k výzvám. Zde je třeba konstatovat, že pokud odvolací soud takový postup soudu prvního stupně uložil, nejspíše nesdílel stanovisko žalobce o tom, že jeho nárok je řádně tvrzen a prokazován. Soud v intencích rozhodnutí odvolacího soudu nejprve žalobce vedl k odstranění vad jeho podání, když absentovalo vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů. Vylíčení rozhodných skutečností je podstatnou náležitostí žaloby, nicméně judikatura dovodila, že jeho absence nemá zásadně vést k odmítnutí žaloby, ale k procesní výzvě a event. zamítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1586/2005, a usnesení ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5226/2007).

23. Součástí poučovací povinnosti soudu není návod či pomoc účastníku spočívající v tom, co by měl nebo mohl v daném okamžiku učinit, ale jen taková pomoc, aby mohl zákonem stanoveným způsobem vyjádřit, co v řízení sám hodlá učinit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96, nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96). Ve sporném řízení totiž musí každá ze sporných stran v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Břemenem tvrzení se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., podle něhož ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) v tomto ohledu představuje procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, který je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, a ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019).

24. Jinými slovy, v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1509/2022).

25. Je povinností žalující strany vylíčit rozhodující skutečnosti, přičemž nestačí pouhé všeobecné označení, ale je zapotřebí, aby všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjela, byly vylíčeny, sice stručně, ale úplně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009). Platí pak, že pokud žalobce neuvedl všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde v zásadě o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, protože povinnost tvrzení může splnit i dodatečně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002).

26. Skutková tvrzení nemůže suplovat označení či provedení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 689/2021). Platí totiž, že prvořadým v civilním sporném řízení je totiž vždy skutkové tvrzení, a to tvrzení určité a konkrétní. Důkazní návrh, který procesní strana zatížená důkazním břemenem činí, slouží k prokázání pravdivosti určité tvrzené skutečnosti, a nikoliv k uvádění nových skutečností do řízení, či k upřesnění a konkretizaci typových, paušálních a nekonkrétních tvrzení. Nelze směšovat skutková tvrzení, která procesní strana činí, s prokazováním jejich pravdivosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za, tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004).

27. Žalobce tíží zásadně procesní břemena ohledně všech skutečností zakládajících jím uplatněné právo, a proto netvrdí-li či neprokáže-li některou z těchto právně relevantních skutečností, bude to pro něj mít nepříznivé procesní následky. Procesní břemeno neukládá určité chování straně jako nutné, tj. jako povinnost, ale má procesní stranu stimulovat k tomu, aby aktivně jednala, a tak odvrátila nepříznivé procesní následky spojené s její nečinností (podrobně LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno a dokazování výše nároku. In: Dokazovanie v civilnom a trestnom konaní. Pezinok: Justičná akadémia Slovenskej republiky, 2012, s. 32).

28. Žalobce byl v řízení poučen usneseními ze dne 19. 6. 2015, č. j. 11 C 220/2007-142, ze dne 12. 9. 2017, č. j. 11 C 220/2007-156, ze dne 30. 7. 2018, č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne 18. 11. 2019, č. j. [spisová značka], ze dne 15. 2. 2022, č. j. [spisová značka], ze dne 3. 6. 2022, č. j. [spisová značka], ze dne 27. 6. 2022, č. j. [spisová značka], ze dne 19. 1. 2024, č. j. [spisová značka], a nakonec výzvou dle § 118c o. s. ř. ze dne 20. 3. 2024, č. j. [spisová značka].

29. Podání žalobce ze dne 1. 3. 2024 konkrétně nereaguje na výzvu ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 50/2022-178, když chyběla konkrétní reakce na vysvětlení způsobu, jakým se žalovaný měl bezdůvodně obohatit na úkor žalobce; jak žalobce dospěl k hodnotám za užívání pozemků; specifikace aktivního užívání pozemků žalovaným; jak žalovaný žalobce z užívání pozemků vyloučil; jak a kdy žalobce usiloval o užívání pozemků a že žalobce chtěl pozemky užívat a že mu v tom žalovaný aktivně bránil. Podání ze dne 4. 4. 2024 pak sice reaguje na výzvu stran návrhové koncentrace, nicméně ani toto nenaplnilo intence výzvy ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 50/2022-178, když nadále chyběla konkrétní reakce na výslovné vysvětlení hodnot za užívání pozemků; detailní specifikace užívání pozemků žalovaným, konkrétně údaje o čase a způsobu užívání; konkrétní způsob a čas, kdy žalovaný žalobce z užívání pozemků vyloučil; konkrétní údaje o tom, kdy a jak žalobce usiloval o užívání pozemků a že žalobce chtěl pozemky užívat a že mu v tom žalovaný bránil, včetně způsobu a času. Žalobce se namísto adresné reakce na konkrétní výzvu soudu omezil na polemizování se soudem a obecná tvrzení, že procesní břemena již unesl. Tento přístup však ignoruje skutečnost, že i odvolací soud počítal s dalším procesním poučováním a doplněním konkrétních tvrzení a důkazů, tedy nepochybně určitá a konkrétní tvrzení ze strany žalobce v řízení chyběla. S ohledem na fakt, že žalobce obdržel již deset písemných výzev s poučením, má soud za to, že již nebyl důvod žalobce opětovně poučovat u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť o. s. ř. předpokládá v zásadě poučení jediné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1290/2021).

30. Žalobce byl výslovně poučen, jaká tvrzení má do řízení vnášet (a opakování výzev souviselo s faktem, že žalobce na tyto výzvy konkrétně nereagoval a soud neměl zákonný nástroj k vlastní koncentraci řízení, neboť projednávaná věc je dotčena zněním o. s. ř. do velké novely provedené zák. č. 7/2009 Sb.). Žalobce byl tedy opakovaně veden k tomu, aby doplnil svá tvrzení a k tomu označil důkazy, na které nicméně žalobce odmítal adresně reagovat. Ve své úvaze žalobce vyšel z faktu, že pozemek parc. č. [hodnota] (resp. pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] mimo stavbu) představuje se stavbou funkční celek. Soud v této souvislosti podotýká, že za „jednotný funkční celek“ je třeba považovat soubor budov a jimi zastavěných pozemků, u nichž je žádoucí zachovat stejný právní režim z důvodu vyloučení dalších (budoucích) sporů plynoucích z jejich odděleného vlastnictví. Tento právní režim se však týká toliko pozemků zastavěných a nevztahuje se na zahrady, ostatní plochy a jiné zemědělské a lesní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3073/2007). V poměrech projednávané věci se tedy o funkční celek jednat nemůže, neboť parc. č. [hodnota] (resp. zbylá část pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] mimo stavbu č. p. [Anonymizováno]) je tzv. ostatní plochou (a částečně též fakticky zahradou), argumentace žalobce tak nebyla přiléhavá a neodůvodnila důvodnost jeho nároku či fakt, že na výzvu soudu nemusí reagovat, protože je výzva nepřiléhavá.

31. Bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně využíval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99). Žalobce ovšem k výslovné výzvě (srov. usnesení ze dne 19. 1. 2024, č. j. 11 C 50/2022-178) netvrdil a neoznačil důkazy k prokázání toho, že žalovaný pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] mimo stavbu, resp. parc. č. [hodnota], fakticky aktivně užíval, žalobce z užívání aktivně vyloučil, že žalobce o užívání usiloval a žalovaný mu v tom aktivně bránil (jinými slovy, že žalovaný na úkor žalobce získal postavení detentora). Z ohledání na místě samém navíc vyplynulo, že v bráně chybí vložka se zámkem, a proto pozemek nebyl vůbec znepřístupněn (v konečném důsledku ani žalobci, ani třetí osobě). Pro úplnost je třeba uvést, že soud unesení procesních břemen nedovozuje ani z již provedeného dokazování. Fotografie mají prokázat, že na pozemku kolem domu stála v době pořízení snímků vozidla. Pokud z dokazování (ohledání) vyplynulo, že branka v době ohledání (jež není dobou, za níž je uplatňován nárok) není v zásadě zajištěna, resp. je zde pouze snadno odstranitelná bariéra bránící volnému pohybu brány, je otázkou, zda prostor nepředstavuje veřejně přístupnou účelovou komunikaci s potencionální možností parkování (bez prejudikace, neboť soud tuto věc nicméně neposuzoval s ohledem na neunesení procesních břemen). Ve vazbě na předzahrádku kolem domu směrem k ulici sice v době ohledání bylo patrné, že je obhospodařována, avšak toto obhospodařování vyplynulo z ohledání v době, která není předmětem řízení, a současně soud považuje, byla-li by péče o předzahradu v rozhodném období tvrzena a prokázána, takovou péči spíše za bezdůvodné obohacení žalobce, který o předzahradu sice vůbec nepečoval, avšak tato byla zvelebována (nesnižuje se jeho majetková sféra, ač by měla – investicemi do sekání, dekorací, údržby aj.). V případě prostoru mezi brankou a vstupem do domu je opětovně zřejmé, že tento nebyl v době ohledání blokován, neboť branka nebyla uzamykatelná (v době ohledání zde chyběla vložka, žalobce netvrdil a neprokázal, že by tomu bylo v rozhodném období jinak).

32. Žalobce tedy netvrdí a neprokazuje, že by žalobci v rozhodném období jako vlastníkovi pozemku (pozemků) cokoliv bránilo v tom, aby pozemek (pozemky) užíval, provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalovaný dosáhl na úkor žalobce jakožto vlastníka pozemku (pozemků) postavení detentora tím, že by tento pozemek (tyto pozemky) uzamkl a učinil jej (je) tak přístupným (přístupnými) jen pro sebe a svou potřebu. Proto je jednoznačné, že závěry uvedené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, a ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 199/2007, na danou věc nedopadají a žalobce se svém nárokem vůči žalovanému nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3360/2016). Žalobce netvrdil a neprokázal, že by jej žalovaný fakticky z užívání pozemku vyloučil, a proto není dán nárok žalobce na bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] mimo stavbu, resp. parc. č. [hodnota] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2378/2023).

33. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu co do částky [částka] zamítl. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto s ohledem na toto částečné zamítnutí žaloby, soud současně žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 5 702,92 Kč od 3. 7. 2007 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 417,08 Kč od [datum] do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla [hodnota] a repo sazby vyhlášené ve Věstníků České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, z částky 6 110,50 Kč od [datum] do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 443,50 Kč od [datum] do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 558,43 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II).

34. Žalovaný měl ve věci neúspěch jen částečný, a proto mu soud přiznal podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení v plné výši, neboť se jeho neúspěch v poměru k celkovému předmětu řízení jeví jako neúspěch nepatrný. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak žalovanému vůči žalobci náleží právo na náhradu těch nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva. Soud tedy žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání (vyjádření k námitce podjatosti) dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 85 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

35. V řízení vznikly také náklady státu v souvislosti se znaleckými posudky, a to úhrnem v částce 5 896,10 Kč, jež byla vynaložena z rozpočtových prostředků státu a nebyla kompenzována zálohami žalobce. Také tuto částku je převážně neúspěšný žalobce povinen nahradit podle § 148 o. s. ř. státu (výrok IV.).

36. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení