11 C 52/2025 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 50 333 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 44 360 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 5 973 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 333 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 107 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27. 3. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 50 333 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci (dále jen „OS Olomouc“) pod sp. zn. 22 C 15/2018 (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení, jehož předmětem bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále jen „SJM“) žalobce a [Jméno žalobce] (v posuzovaném řízení žalobkyně), bylo zahájeno dne 31. 1. 2018, žalobci jako žalovanému byla žaloba doručena dne 24. 5. 2018. První jednání bylo soudem nařízeno na den 13. 2. 2019 a bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 9. 4. 2019 byl nařízen znalecký posudek na ocenění majetku v SJM s tím, že ocenění se má provést ke dni zániku SJM, a to do dvou měsíců od doručení spisu. Spis byl odeslán znalkyni dne 30. 4. 2019 a vrácen soudu byl dne 27. 6. 2019. Žalobce poprvé žádal o nařízení jednání dne 16. 1. 2020, když tak činil zejména z důvodu, že sám platil hypotéku i za protistranu a co nejrychlejší ukončení řízení by tuto záležitost narovnalo. Další jednání bylo k této žádosti žalobce nařízeno dne 30. 1. 2020 na den 28. 2. 2020, při kterém soud odročil jednání na neurčito za účelem nařízení mediace. Mediace byla nařízena unesením ze dne 19. 5. 2020, resp. 29. 5. 2020. Žalobce si dalším svým podáním ze dne 29. 9. 2020, tedy cca měsíc po skončení mediace, stěžoval sám přímo soudu na průtahy v řízení. Dne 17. 12. 2020 byl spis odeslán znalkyni ke stanovení tržní ceny na základě usnesení ze dne 9. 12. 2020, a to ke dni ocenění. Dne 18. 1. 2021 byl spis soudu vrácen a dne 12. 5. 2021 bylo pokračováno v řízení po přerušení řízení dle usnesení soudu z května 2020. Na den 18. 6. 2021 bylo nařízeno jednání a dne 28. 6. 2021 byl vyhlášen v řízení první rozsudek nalézacího soudu. Žalobce podal proti tomuto rozsudku dne 5. 8. 2021 odvolání, spis byl odeslán odvolacímu soudu dne 11. 11. 2021. Dne 17. 3. 2022 byl odvolacím soudem první rozsudek nalézacího soudu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému řízení a rozhodnutí. Okresnímu soudu byl spis vrácen dne 19. 4. 2022 a další jednání ve věci bylo nařízeno na den 26. 9. 2022. Dne 15. 11. 2022 byl spis odeslán znaleckému ústavu k vypracování revizního znaleckého posudku. Spis spolu s novým posudkem byl soudu zaslán dne 2. 3. 2022, následně bylo nařízeno jednání na den 24. 4. 2023, resp. 16. 5. 2023, resp. 30. 5. 2023 a odročeno na den 2. 8. 2023, dále na den 10. 8. 2023, aby byl dne 18. 8. 2023 vyhlášen v pořadí druhý rozsudek nalézacího soudu. Proti tomuto rozsudku si podaly odvolání obě strany, a to dne 27. 9. 2023 a 10. 10. 2023, dne 5. 12. 2023 byl spis odeslán na odvolací soud, který dne 9. 5. 2024 rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu částečně změnil. Proti druhému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 12. 8. 2024 dovolání, o kterém dovolací soud rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2024, které bylo žalobci doručeno dne 19. 12. 2024. Datum 19. 12. 2024 považuje žalobce za datum ukončení celého řízení.

3. Popsanou délku posuzovaného řízení 6 let a 11 měsíců považuje žalobce za nepřiměřenou, když již samotná délka řízení přesahuje obvyklou dobu občanského soudního řízení, a to několikanásobně, soud se v řízení dopustil chyb, které vedly ke zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu, bylo přistoupeno ke zbytečnému nařízení mediace a docházelo k neodůvodněným prodlevám mezi jednotlivými úkony soudu. Pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, tento je dán mj. tím, co žalobce popsal již v urgenci nařízení jednání ze dne 16. 1. 2020, tedy necelých 5 let před ukončením řízení, ve které uvedl, že (i.) stále sám i za [Anonymizováno]. [jméno FO] splácí hypotéční úvěr na pořízení domu v SJM částkou 12 767 Kč měsíčně, (ii.) má hradit k rukám [Anonymizováno]. [jméno FO] měsíčně výživné na dcery [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v částce 11 500 Kč, (iii.) se mu od doby stanovení výživného 11 500 Kč měsíčně snížil plat, proto požádal o snížení výživného na částku 8 500 Kč měsíčně, soud jeho návrh zamítl, o odvolání žalobce nebylo ještě rozhodnuto, (iv.) z důvodu, že má nižší plat, hradí nižší výživné než stanovených 11 500 Kč měsíčně, P. [jméno FO] proto na něj podala návrh na nařízení exekuce, v důsledku čehož má obstaven veškerý majetek s předpokládaným negativním dopadem na možnost splácet předmětnou hypotéku, (v.) je nyní zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 1. 2020 a aktuálně mu bylo zaměstnavatelem sděleno, že pracovní poměr nebude prodloužen. Většina důvodů, které žalobce uváděl dne 16. 1. 2020, se dlouhým trváním posuzovaného řízení sama „vyřešila“, žabce však až do skončení řízení byl v nejistotě o tom, jak dopadne vypořádání majetku s přímým dopadem na jeho majetkové poměry, kdy až do samotného skončení věci hrozilo, že přijde o majetek v exekuci (protože soudy nechtěly uznat jeho argumentaci o velikosti podílů na majetku v SJM a zásluhách na jeho pořízení) a nebude mít možnost vyplatit protistranu.

4. V důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 118 333 Kč. Výši zadostiučinění žalobce stanovil na horní hranici rozpětí daného judikaturou Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), tedy ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení, s přihlédnutím k tomu, jaký význam pro něj řízení mělo a že sám opakovaně urgoval co nejrychlejší (avšak zákonné a spravedlivé) rozhodnutí. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované přípisem ze dne 16. 1. 2025, žalovaná jeho žádost vyřídila přípisem ze dne 11. 3. 2025, ve kterém žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 68 000 Kč, když vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, kterou snížila o 10 % z důvodu složitosti věci a o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu prvního stupně. K tomu žalobce namítl, že od vydání sjednocujícího stanoviska NS již uběhla taková doba (k datu sepisu této žaloby 15 roků), že by měly orgány státu o výši odškodnění rozhodující tuto dobu přiměřeně zohlednit, což se nestalo. Dále má žalobce za to, že měla být zohledněna míra inflace za tuto dobu 15 roků, tedy nárůst cen o 48,3 %, jako znak celkového zdražení životní úrovně obyvatel ČR za uvedené období a že je potřeba na tento nárůst reagovat tak, jak je tomu v jiných odvětvích práva (např. zvýšení částky škody jako kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestných činů na dvojnásobek novelou trestního zákoníku), a navýšit také výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení. Přitom žalobce požadoval za jeden rok posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, tedy částku nižší, než by odpovídalo nárůstu spodní hranice odškodnění dle stanoviska NS o 48,3 % z částky 15 000 Kč na částku 22 200 Kč. Pokud jde o kritéria zvýšení či snížení základní výše zadostiučinění, s těmito žalobce rovněž nesouhlasí, když má za to, že věc nikterak složitá nebyla, průtahy byly způsobeny vadným postupem soudu prvního stupně a chybí zcela podstatné navýšení za opakované urgence žalobce, svědčící o velkém významu a zátěži řízení pro jeho život.

5. S ohledem na uvedené se tak žalobce podanou domáhal zaplacení částky 50 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2025 do zaplacení.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 23. 1. 2025 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 11. 3. 2025, kterým žádosti částečně vyhověla a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 68 000 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (obdobně jako žalobce), uvedla, že žalobce jako žalovaný se o posuzovaném řízení dozvěděl dne 19. 4. 2018 a až od tohoto data mohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a mohla mu vznikat nemajetková újma. Ve vztahu k žalobci tak posuzované řízení trvalo 6 let a 8 měsíců a jeho celkovou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvého stupně dvakrát, soud druhého stupně rovněž dvakrát a NS jedenkrát. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité, o složitosti řízení svědčí i rozsah spisového materiálu čítající přes 1 114 stran. Ve věci byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuti svědci a vypracovány znalecké posudky. Význam řízení byl pro žalobce shledán jako běžný. [Anonymizováno]. [jméno FO] se podanou žalobou domáhala vypořádání SJM, účastníci nebyli schopni uzavřít mimosoudní dohodu. Za odpovídající výši zadostiučinění žalovaná považuje částku 68 000 Kč, při jejímž určení vyšla ze základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení částkou o 15 000 Kč nižší), kterou dále ponížila o 10 % z důvodu složitosti věci a o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které věc projednávaly, a navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu prvního stupně. K tomu pak žalovaná dodala, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi a že výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ode dne 24. 1. 2025 do zaplacení, žalovaná s odkazem na § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. namítla, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne 23. 1. 2025, proto žalovaná nemůže být již ode dne 24. 1. 2025 v prodlení.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

8. Žalobou došlou OS Olomouc dne 31. 1. 2018 se [Anonymizováno]. [jméno FO] (pro účely tohoto bodu odůvodnění dále jen „Žalobkyně“) domáhala vypořádání SJM účastníků zaniklého ke dni 2. 5. 2017. Předmětem vypořádání učinila rodinný dům stojící na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce (pro účely tohoto bodu odůvodnění dále jen „Žalovaný“) s navrženou vypořádací hodnotou 4 340 000 Kč, který účastníci postavili za trvání manželství a který užívá výlučně Žalovaný, osobní automobil [jméno FO] Scenic s navrženou vypořádací hodnotou 40 tis. Kč, který též užívá výlučně Žalovaný (jiné movité věci k vypořádání nenavrhla, když měla za to, že mezi účastníky došlo ke konkludentní dohodě o vypořádání), zůstatky bankovních účtů účastníků a zůstatky jejich penzijních pojištění a zůstatek hypotečního úvěru u [právnická osoba]. (dále jen „[banka]“), který ke dni rozvodu činil 2 791 492,08 Kč, kdy úvěr nadále splácí jen Žalovaný, který bydlí v domě pořízeném z úvěru. V žalobě Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 28. 2. 2018 byl spis předán vyšší soudní úřednici k vyřízení žádosti o osvobození od soudního poplatku. Dne 13. 3. 2018 byla Žalobkyni odeslána výzva k doplnění podkladů k jejím poměrům (vyplnění standardizovaného formuláře) a současně byly zaslány dotazy stran Žalobkyně na [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), na ČSSZ a na OSSZ v [Anonymizováno]. Dne 14. 3. 2018 došly soudu odpovědi úřadu práce a OSSZ, dne 5. 4. 2018 byly zaslány urgence ČSSZ a [Anonymizováno]. Odpověď [Anonymizováno] došla soudu dne 9. 4. 2018 a dne 11. 4. 2018 došlo doplnění Žalobkyně. Dne 17. 4. 2018 soud opětovně urgoval ČSSZ, jejíž sdělení došlo soudu téhož dne. Usnesením ze dne 18. 4. 2018 bylo Žalobkyni přiznáno osvobození od soudního poplatku za žalobu. Dne 2. 5. 2018 nahlížel do spisu právní zástupce Žalovaného a pořizoval si kopie listin. Dne 23. 5. 2018 byla žaloba s výzvou k vyjádření ve lhůtě 14 dnů zaslána Žalovanému, doručena byla dne 24. 5. 2018. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 13. 6. 2018. Žalovaný sporoval výši hodnoty domu, který jako stojící na pozemku jiného vlastníka a bez vlastní přístupové cesty má hodnotu mnohem nižší, a rovněž výši vypořádací hodnoty automobilu, která je dle něho prakticky nulová. Pokud jde o hypoteční úvěr, žalovaný namítl, že tento splácí výlučně sám nikoliv od zániku SJM, ale již od 11. 11. 2015, kdy došlo k finančnímu oddělení účastníků, navíc Žalobkyně odmítnutím podepsání dodatku ke smlouvě zmařila možnost platit po dobu pěti let 31. 5. 2018 splátky úvěru nižší o 607 Kč měsíčně. Stran pořízení domu Žalovaný namítl, že byly použity též jeho výlučné prostředky ze dvou stavebních spoření a z daru od jeho matky a též prostředky, které platil na stavební spoření Žalobkyně, a že po datu 11. 11. 2015 do domu investoval ze svých výlučných prostředků, resp. prostředků jeho tehdejší přítelkyně. Dále Žalovaný namítl, že se větší měrou zasloužil o nabytí majetku do SJM, a navrhoval tak disparitu podílů. Vyjádření Žalovaného bylo dne 11. 9. 2018 zasláno Žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 14 dnů. Obsáhlejší vyjádření Žalobkyně došlo soudu dne 25. 9. 2018. Žalobkyně nesouhlasila s disparitou podílů a zdůraznila též své zásluhy na nabytí majetku a na péči o rodinu a domácnost. Žalobkyně připustila možnost daru od matky Žalovaného, jednalo se však o dar do SJM určený na vybavení domácnosti, výlučné prostředky na stavební spoření musí Žalovaný prokázat. Proti polovině splátek hypotéky placených Žalovaným Žalobkyně započítávala svou pohledávku za Žalovaným plynoucí z toho, že Žalovaný užívá předmětný dům sám, tj. nad rámec svého podílu, aniž by Žalobkyni poskytoval náhradu, a dále svou pohledávku z titulu svých nákladů, které musela vynaložit na zajištění vlastního bydlení, a dále svou pohledávku z titulu svého podílu na „obvyklém nájemném“ z titulu užívání poloviny domu třetí osobou. K žádosti Žalovaného ze dne 19. 11. 2018 mu bylo téhož dne zasláno vyjádření Žalobkyně s tím, že jednání bude nařízeno cca do měsíce. Dne 20. 12. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 13. 2. 2019. Ve dnech 10. a 14. 1. 2019 předložili účastníci soudu navržené listinné důkazy. Podání byla dne 1. 2. 2019 přeposlána účastníkům, bylo žádáno připojení spisu týkajícího se rozvodu manželství účastníků a vyhotovení výpisů z katastru nemovitostí. Dne 4. 2. 2019 předložil Žalovaný soudu další sadu listinných důkazů. Dne 12. 2. 2019 došlo soudu vyjádření Žalovaného, ve kterém zejména zpochybňoval důvodnost Žalobkyní provedených zápočtů. Při jednání konaném dne 13. 2. 2019 bylo zahájeno projednání věci, účastníci učinili nespornou vypořádací hodnotu automobilu ve výši 15 000 Kč a vklad Žalovaného do domu z daru od matky. Žalobkyně namítala též vklad z daru od svého otce a investici ze svého stavebního spoření z doby před manželstvím. Zůstatky některých účtů a penzijních pojištění učinili účastníci nespornými, stran ostatních včetně hypotéky žádali zajištění výpisů soudem. Bylo provedeno velké množství listinných důkazů. Účastníkům byly následně poskytnuty výzvy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a návrhů důkazů, zejména stran použití prostředků ze stavebních spoření, stran daru od otce Žalobkyně, stran jejich péče o rodinu a domácnost a jejich zásluh o nabytí majetku v SJM a stran hodnoty domu, k čemuž jim byly poskytnuty lhůty 30 dnů. Jednání pak bylo za účelem poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a návrhů důkazů a za účelem ustanovení znalce odročeno na neurčito. Dne 14. 2. 2019 byly zaslány dotazy na [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“), [právnická osoba]. (dále jen „[banka]“), [banka], [právnická osoba]. (dále jen „[banka]“), [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno]“) a [Anonymizováno]. (dále jen „[Anonymizováno]“). Usneseními ze dne 14. 2. 2019, která nabyla právní moci dne 6. 3. 2019, bylo Žalobkyni i Žalovanému uloženo, aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem každý ve výši 5 000 Kč. Dne 15. 2. 2019 došla soudu odpověď [Anonymizováno], dne 18. 2. 2019 odpověď [banka], dne 19. 2. 2019 odpověď [banka], dne 20. 2. 2019 odpověď [Anonymizováno], dne 22. 2. 2019 odpověď [Anonymizováno]. Dne 25. 2. 2019 zaplatila Žalobkyně zálohu. Dne 4. 3. 2019 došla soudu odpověď [banka]. Téhož dne došly soudu námitky Žalovaného proti usnesení o uložení povinnosti složit zálohu, ve kterých s ohledem na svou zhoršenou příjmovou situaci žádal, aby mu záloha nebyla ukládána. Dne 11. 3. 2019 došlo soudu doplnění tvrzení a návrhů důkazů Žalovaného. Dne 14. 3. 2019 došly soudu listinné důkazy Žalobkyně. Dne 21. 3. 2019 vzal Žalovaný své námitky proti usnesení o uložení povinnost složit zálohu zpět a zálohu dne 22. 3. 2019 zaplatil. Usnesením ze dne 5. 4. 2019, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2019, bylo řízení o námitkách zastaveno. Usnesením ze dne 9. 4. 2019, které nabylo právní moci dne 15. 4. 2019, byla ustanovena znalkyně z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, která měla určit tržní cenu domu ke dni zániku manželství účastníků, tj. ke dni 2. 5. 2017. Znalkyně se měla vyjádřit též k tomu, zda a jaký vliv na ocenění domu má to, že pozemek pod domem vlastní pouze Žalovaný (a vlastnil jej tedy i ke dni zániku manželství účastníků), kterému by však měl být dům dle shodných návrhů účastníků přikázán, tedy zda uvedená skutečnost má nějaký vliv a jaký na ocenění domu ke dni zániku manželství účastníků a ke dni, kdy bude dům přikázán žalovanému. Lhůta pro vypracování posudku byla stanovena na 2 měsíce od doručení spisu. Spis byl znalkyni doručen dne 30. 4. 2019, posudek soudu došel dne 27. 6. 2019. Znalkyně určila tržního hodnotu domu ke dni zániku manželství účastníků na 4 310 000 Kč s tím, že skutečnost, že pozemek je ve vlastnictví jen Žalovaného, nemá přílišný význam. Dne 2. 7. 2019 byla znalkyni zaslána výzva k předložení technického průkazu vozidla pro účely rozhodnutí o znalečném, technický průkaz byl předložen dne 4. 7. 2019. Dne 9. 7. 2019 byl spis předsedou soudu přidělen zastupující soudkyni. Usnesením ze dne 10. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2019, bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 11. 7. 2019 byl znalecký posudek zaslán účastníkům. Žalovaný v podání došlém soudu dne 16. 7. 2019 požadoval výslech znalkyně s tím, že podrobné vyjádření k posudku předloží do 2. 8. 2019. Vyjádření/námitky Žalovaného vůči posudku došly soudu dne 16. 9. 2019. Dne 17. 9. 2019 bylo účastníkům zasláno vyrozumění o změně v obsazení soudu z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti stávající soudkyně spolu s výzvou ke sdělení procesního stanoviska, pokud v mezidobí došlo k nějakým změnám, a ke sdělení konkrétních dotazů na znalkyni, to vše ve lhůtě 15 dnů. Dne 18. 9. 2019 byl dán pokyn k proplacení znalečného. Žalovaný v podání došlém soudu dne 23. 9. 2019 odkázal na svá dosavadní procesní stanoviska, stejně jako na své vyjádření ke znaleckému posudku. Vyjádření Žalovaného k posudku bylo dne 27. 9. 2019 zasláno Žalobkyni. Vyjádření Žalobkyně k posudku a k námitkám Žalovaného došlo soudu dne 3. 10. 2019, Žalobkyně navrhovala doplnit ocenění o současnou tržní hodnotu domu. Vyjádření bylo dne 7. 11. 2019 zasláno Žalovanému. Dne 16. 1. 2020 došla soudu žádost Žalovaného o nařízení jednání odůvodněná shora uvedenými skutečnostmi převzatými do nyní projednávané žaloby v rámci vylíčení významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce. Dne 20. 1. 2020 byla vyjádření účastníků zaslána znalkyni s dotazem, zda se může dostavit k výslechu dne 28. 2. 2020, Žalovanému bylo téhož dne zasláno sdělení, že jednání bude nařízeno až po zjištění termínu u znalkyně. Žalobkyni bylo téhož dne zasláno sdělení, že v reakci na výzvu poskytnutou při konaném ústním jednání, byly z její strany soudu zaslány listiny, které se k dané věci zřejmě nevztahují, reakce na výzvu soudu nikoliv, a pokud došlo k záměně podání, nechť Žalobkyně obratem zašle správné podání. Dne 21. 1. 2020 zaslala Žalobkyně soudu s omluvou správné podání datované dnem 14. 3. 2019 včetně příloh. Podání bylo dne 23. 1. 2020 zasláno Žalovanému. Dne 28. 1. 2020 znalkyně telefonicky potvrdila možnost účastnit se jednání dne 28. 2. 2020 a dne 29. 1. 2020 bylo na tento den nařízeno ústní jednání. K telefonické žádosti Žalobkyně jí bylo dne 25. 2. 2019 zasláno doplnění tvrzení a důkazních návrhů Žalovaného ze dne 8. 3. 2019. Dne 27. 2. 2019 došlo soudu písemné vyjádření znalkyně k námitkám vůči znaleckému posudku s tím, že aktuální tržní cena bude asi o 10 % vyšší. Při jednání konaném dne 28. 2. 2020 byl proveden důkaz znaleckým posudkem a vyslechnuta znalkyně, bylo provedeno větší množství listinných důkazů, Žalovaný soudu předložil písemné vyjádření k doplnění Žalobkyně a jednání bylo za účelem nařízení setkání účastníků s mediátorem, jehož výběr účastníci ponechali na soudu, odročeno na neurčito. Dne 9. 4. 2020 sdělil soud účastníkům, že vzhledem k vyhlášené karanténě a nouzovému stavu bude mediátor ustanoven až následně po obnovení činnosti, o čemž budou účastníci ihned informováni. Usnesením ze dne 19. 5. 2020, které nabylo právní moci dne 21. 5. 2020, soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, ustanovil mediátorku a přerušil řízení na dobu 3 měsíců od právní moci usnesení. V podání došlém soudu dne 20. 5. 2020 žádal Žalovaný o nařízení jednání ve věci bez čekání na mediaci. K tomu uvedl, že se Žalobkyní absolvovali bezvýslednou mediaci v opatrovnickém řízení, na ničem se nedohodli. Žalovaný je od 1. 2. 2020 nezaměstnaný a současně je vůči němu Žalobkyní vedena exekuce pro dlužné výživné. Chtěl by situaci řešit prodejem domu, což Žalobkyni navrhl dne 1. 5. 2020, zatím bez reakce. Dle vyjádření [banka] není prodej domu bez rozhodnutí soudu možný. V podání došlém soudu dne 22. 5. 2020 Žalovaný sděloval, že soudem ustanovená mediátorka má od 1. 4. 2020 pozastavenou mediační činnost, což je patrné i z veřejného seznamu, a opětovně žádal o přehodnocení záležitosti s mediací, kterou považoval jen za ztrátu času. Dne 26. 5. 2020 zaslal soud dotaz mediátorce, zda je její zapsání v seznamu platné, k tomu mediátorka téhož dne sdělila, že má od 1. 4. 2020 pozastavenou činnost, a nemůže tak být ustanovena. Usnesením ze dne 29. 5. 2020, které nabylo právní moci dne 1. 6. 2020, soud ustanovil jiného mediátora. Dne 25. 6. 2020 sdělil mediátor soudu, že k dohodě účastníků nedošlo a mediace byla bezúspěšně ukončena. Dne 11. 8. 2020 došlo soudu vyjádření Žalobkyně, ve kterém jednak informovala o neúspěchu mediace, jednak upozorňovala na potřebu stanovit hodnotu domu ve stavu ke dni zániku manželství účastníků, ale v cenách ke dni rozhodnutí soudu, a navrhovala v tomto směru doplnění zpracovaného znaleckého posudku. Podání bylo dne 3. 9. 2020 zasláno Žalovanému. Dne 14. 9. 2020 bylo Žalobkyni zasláno podání Žalovaného, ve kterém navrhoval věc řešit prodejem domu, s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, zda trvá na doplnění znaleckého posudku, anebo je možné jednání účastníků o smírném vyřešení věci. Žalovaná v podání došlém soudu dne 29. 9. 2020 informovala soud o změně stanoviska Žalovaného, který již nechce dům prodávat, a trvala tak na zpracování navrhovaného posudku. Podání bylo dne 1. 10. 2020 zasláno Žalovanému. Dne 19. 10. 2020 pak byla Žalovanému zaslána výzva k vyjádření k dříve doručeným podáním Žalobkyně a ke sdělení konkrétního stanoviska, zda tedy Žalovaný navrhuje prodej domu, anebo má být zpracován navrhovaný posudek. Žalovaný v podání došlém soudu dne 26. 10. 2020 uvedl, že soudu nikdy nenavrhoval prodej domu a nenavrhuje to ani nyní. Nesouhlasil s vypracováním nového posudku, navrhoval učinění dotazu na realitní kanceláře. Nesouhlasil s tím, že by Žalobkyně měla „těžit“ ze zhodnocení domu v době po zániku manželství, když se na tomto zhodnocení (splácením hypotéky, investicemi a údržbou) nijak nepodílela. Vyjádření bylo dne 4. 11. 2020 zasláno Žalobkyni. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, které nebylo právní moci dne 29. 12. 2020, bylo Žalobkyni uloženo zaplatit ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 2 000 Kč. Usnesením ze dne 9. 12. 2020, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2020, byla ustanovena znalkyně k vypracování dodatku posudku ze dne 26. 6. 2019, kdy znalkyně měla určit aktuální tržní cenu domu. Znalkyně se měla vyjádřit též k tomu, zda a jaký vliv na ocenění domu má to, že pozemek pod domem vlastní pouze Žalovaný, kterému by však měl být dům dle shodných návrhů účastníků přikázán, tedy jaký má uvedená skutečnost vliv na tržní ocenění domu ke dni, kdy bude dům přikázán žalovanému. Lhůta pro vypracování dodatku posudku byla stanovena na 30 dnů od doručení spisu. Žalobkyně zaplatila zálohu dne 17. 12. 2020, spis byl znalkyni doručen dne 18. 12. 2020 a dodatek posudku došel soudu dne 18. 1. 2021. Znalkyně stanovila aktuální tržní hodnotu domu na částku 4 600 000 Kč s tím, že vlastnictví pozemku jen Žalovaným nemá přílišný význam. Usnesením ze dne 15. 2. 2021, které nabylo právní moci dne 11. 3. 2021, bylo rozhodnuto o znalečném, dodatek posudku spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů byl účastníkům zaslán dne 17. 2. 2021. Vyjádření Žalobkyně, která neměla vůči dodatku námitek, došlo soudu dne 3. 3. 2021, vyjádření bylo dne 4. 3. 2021 zasláno Žalovanému. Vyjádření Žalovaného, který vznášel řadu námitek vůči dodatku posudku a dále se obsáhleji vyjadřoval k celému předmětu sporu, došlo soudu dne 10. 3. 2021. Vyjádření bylo dne 15. 3. 2021 zasláno Žalobkyni. Dne 12. 3. 2021 Žalovaný své vyjádření doplňoval. Vyjádření účastníků byla dne 17. 3. 2021 zaslána znalkyni k vyjádření, vyjádření znalkyně došlo soudu dne 15. 4. 2021 a dne 16. 4. 2021 bylo zasláno účastníkům. Dle úředního záznamu ze dne 5. 5. 2021 nebylo prozatím nařízeno další ústní jednání z důvodu vyhlášeného nouzového stavu, téhož dne pak bylo nařízeno ústní jednání na den 18. 6. 2021. Dne 27. 5. 2021 byl zaslán dotaz stran účtu Žalovaného na [Anonymizováno][Anonymizováno]., odpověď došla soudu dne 31. 5. 2021. Při jednání konaném dne 18. 6. 2021 byl proveden důkaz dodatkem znaleckého posudku, vyjádřením znalkyně a několika dalšími listinami, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 28. 6. 2021. Dne 18. 6. 2021 vyčíslil Žalovaný své náklady řízení na částku 245 475,40 Kč, Žalobkyně dne 23. 6. 2021 vyčíslila své náklady řízení na částku 327 314,02 Kč. Při jednání konaném dne 28. 6. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým ze zaniklého SJM účastníků byly do výlučného vlastnictví Žalobkyně přikázány zůstatky na účtech u [Anonymizováno] ve výši 17 034,81 Kč a 1 968,86 Kč a zůstatek na penzijním pojištění u [Anonymizováno] ve výši 28 919,52 Kč (výrok I), ze zaniklého SJM účastníků byly do výlučného vlastnictví Žalovaného přikázány zůstatek na účtu u [banka] ve výši 47 905,31 Kč, zůstatek na penzijním pojištění u [banka] ve výši 209 125,87 Kč, vozidlo [jméno FO], dům a zůstatek hypotečního úvěru ve výši 2 793 065,76 Kč (výrok II), Žalovanému bylo uloženo zaplatit Žalobkyni na vypořádání podílů částku 858 011,87 Kč (výrok III), Žalovanému bylo uloženo zaplatit Žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 215 707,84 Kč (výrok IV) a Žalovanému bylo uloženo zaplatit státu na soudním poplatku částku 7 000 Kč (výrok V). Soud vyšel z hodnoty domu ke dni zániku SJM dle znaleckého posudku ve výši 4 310 000 Kč a z nesporné hodnoty vozidla ve výši 15 000 Kč. Soud zohlednil vnosy účastníků do SJM (stavby domu) z jejich výlučných prostředků – stavebních spoření z doby před uzavřením manželství (Žalobkyně 65 841,10 Kč, Žalovaný 70 856 Kč), vnos Žalovaného z daru od jeho matky ve výši 50 000 Kč a vnos Žalobkyně z daru od jejího otce ve výši 30 000 Kč. Soud vyšel ze zjištěné hodnoty domu ke dni zániku SJM, když žalovaný od rozvodu výlučně splácí hypotéku a pečuje o dům. Podíly účastníků na vypořádávaném SJM soud určil stejné, pro disparitu důvody neshledal, Žalobkyní prováděný zápočet soud neshledal relevantním, proto se jím nezabýval. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 22. 7. 2021. Usneseními ze dne 2. 8. 2021, která nabyla právní moci ve dnech 20. a 21. 8. 2021, bylo rozhodnuto o vrácení nevyužitých záloh na znalečné. Dne 5. 8. 2021 došlo soudu blanketní odvolání Žalovaného proti rozsudku, které Žalovaný k výzvě soudu ze dne 9. 8. 2021 doplnil podáním došlým soudu dne 30. 8. 2021. K výzvě soudu odeslané dne 20. 9. 2021 zaplatil Žalovaný dne 4. 10. 2021 soudní poplatek za odvolání. Dne 15. 10. 2021 bylo odvolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů zasláno Žalobkyni, vyjádření došlo soudu dne 5. 11. 2021. Dne 12. 11. 2021 byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“), který dne 24. 1. 2022 nařídil odvolací ústní jednání na den 17. 3. 2022. K výzvě KS [adresa] odeslané dne 24. 1. 2022 zaplatil Žalovaný dne 27. 1. 2022 doplatek soudního poplatku za odvolání. Při jednání konaném dne 17. 3. 2022 bylo odvolání projednáno, byl zopakován důkaz znaleckým posudkem a jeho dodatkem a bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud takto rozhodl s ohledem na skutečnost, že soud prvého stupně nezohlednil vnosy Žalovaného v podobě výlučného splácení hypotéky v době po zániku SJM, resp. jeho neurčité zohlednění tím, že bylo vycházeno z nižší hodnoty domu, nelze akceptovat. Dále odvolací soud vyčetl soudu prvého stupně nesprávné zjištění hodnoty domu, když nebylo zohledněno, že dům stojí na pozemku jiného vlastníka, byť se jedná o Žalovaného, což hodnotu domu snižuje. Odvolací soud tak soudu prvého stupně uložil, aby nechal zpracovat revizní znalecký posudek, a to dle aktuální judikatury k oceňování vypořádávaného majetku, tj. dle stavu a v cenách v době rozhodnutí soudu. Dále odvolací soud vyčetl nezdůvodnění přikázání dluhu z titulu hypotečního úvěru výlučně Žalovanému, když dle aktuální judikatury mají být společné dluhy přikazovány bývalým manželům rovným dílem, jen jednomu z nich pouze výjimečně. Konečně pak odvolací soud vyčetl, že není zřejmé, z čeho soud prvého stupně zjistil, že zůstatky stavebních spoření účastníků z doby před manželstvím a prostředky z daru od otce Žalobkyně byly užity jako vnos do SJM – investice do domu. Spis byl vrácen OS Olomouc dne 19. 4. 2022, usnesení KS Ostrava bylo dne 22. 4. 2022 vypraveno a dne 26. 4. 2022 nabylo právní moci. Dne 30. 5. 2022 byla účastníkům zaslána výzva ke sdělení procesních stanovisek s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu. Vyjádření Žalovaného došlo soudu dne 27. 6. 2022, dne 29. 6. 2022 bylo zasláno Žalobkyni, vyjádření Žalobkyně došlo soudu dne 7. 7. 2022, dne 11. 7. 2022 bylo zasláno Žalovanému. Dne 24. 8. 2022 bylo nařízeno ústní jednání na den 26. 9. 2022. Při jednání konaném dne 26. 9. 2022 byl probrán stav věci po rozhodnutí odvolacího soudu, Žalobkyně byla dotazována na existenci důkazu k prokázání toho, že prostředky z daru od jejího otce byly investovány do stavby domu, a jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že bude zpracován ústavní revizní znalecký posudek a od [banka] budou vyžádány aktuální údaje stran hypotéky. K dotazu soudu ze dne 3. 10. 2022 na lhůtu, v jaké je schopen zpracovat revizní znalecký posudek, sdělil znalecký ústav téhož dne, že posudek je schopen zpracovat ve lhůtě 4 měsíců. Dne 11. 10. 2022 byla informace o předpokládané lhůtě sdělena účastníkům s tím, že jiné znalecké ústavy uvádějí pro zahlcenost lhůty ještě delší, a účastníci byli vyzváni, aby ve lhůtě 5 dnů sdělili, je-li jim známo, že by jiný znalecký ústav zpracoval posudek rychleji. Usnesením ze dne 3. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 7. 11. 2022, byl ustanoven znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku, kdy úkolem znaleckého ústavu bylo určit obvyklou tržní cenu domu dle aktuálních cen a současného stavu se zohledněním právní závady, že jde o stavbu postavenou na pozemku ve výlučném vlastnictví Žalovaného, přičemž nemá být při oceňování přihlíženo k tomu, komu bude dům přikázán. Lhůta pro podání posudku byla stanovena na 2 měsíce od doručení spisu. Spis byl znaleckému ústavu doručen dne 23. 11. 2022. Dne 20. 1. 2023 se soud telefonicky dotazoval na termín vyhotovení posudku, znalecký ústav uvedl, že bude žádat o prodloužení lhůty asi o měsíc. Dne 23. 1. 2023 pak soudu došla žádost znaleckého ústavu o prodloužení lhůty alespoň o 30 dnů, odůvodněná značnou vytížeností ústavu, usnesením ze dne 27. 1. 2023 byla lhůta prodloužena do 27. 2. 2023. Znalecký posudek došel soudu dne 2. 3. 2023, znalecký ústav určil obvyklou cenu domu na částku 4 400 000 Kč. Dne 22. 3. 2022 byl posudek zaslán účastníkům s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Usnesením ze dne 30. 3. 2023, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2023, bylo rozhodnuto o znalečném. Vyjádření účastníků došla soudu dne 3. 4. 2023, Žalobkyně neměla k posudku připomínek, Žalovaný vznášel řadu námitek a požadoval výslech znalce. Dne 5. 4. 2023 byla vyjádření zaslána účastníkům a znaleckému ústavu. Dne 19. 4. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 5. 2023. K žádosti zástupce Žalovaného odůvodněné kolizí bylo jednání dne 21. 4. 2023 odročeno na den 30. 5. 2023. Dne 25. 4. 2023 došlo soudu vyjádření Žalobkyně ke znaleckému posudku a k vyjádření Žalovaného ke znaleckému posudku, vyjádření bylo dne 26. 4. 2023 zasláno Žalovanému a dne 29. 5. 2023 znaleckému ústavu. Při jednání konaném dne 30. 5. 2023 byl proveden důkaz znaleckým posudkem, byl vyslechnut znalec, který předložil doplnění posudku po odstranění zjištěné chyby s oceněním domu na částku 4,2 mil. Kč, Žalobkyni byla poskytnuta lhůta 15 dnů k označení důkazů k prokázání investování prostředků z daru od jejího otce do stavby domu, bylo konstatováno, že soud vyžádá od [banka] informace o aktuálním stavu hypotéky, a jednání pak bylo odročeno na den 2. 8. 2023. Dne 31. 5. 2023 došlo soudu vyúčtování znalečného za výslech znalce, usnesením ze dne 7. 6. 2023, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2023, bylo rozhodnuto o znalečném. Doplnění Žalobkyně došlo soudu dne 13. 6. 2023, podání bylo dne 14. 6. 2023 zasláno Žalovanému. Dne 11. 7. 2023 soud učinil dotaz na [banka] stran aktuálního stavu hypotéky, odpověď došla dne 14. 7. 2023. V podání došlém soudu dne 31. 7. 2023 Žalovaný označoval důkazy k prokázání investic z dalšího stavebního spoření (původně otce Žalovaného, prostředky byly následně po úmrtí otce darovány matkou Žalovaného jako dědičkou Žalovanému) do stavby domu, dále požadoval, aby k tíži Žalobkyně bylo přičteno, že nepodepsáním aktuálního dodatku ke smlouvě o hypotečním úvěru zmařila možnost snížení úrokové sazby na dalších 5 let o 0,2 % ročně, čímž vznikne za 5 let ztráta 15 720 Kč, a dále požadoval, aby do vypořádání byly zahrnuty platby na pojištění domu a na daň z nemovitostí, které od rozvodu platí výlučně Žalovaný, v celkové výši 27 603 Kč. Podání bylo dne 1. 8. 2023 zasláno Žalobkyni. Při jednání konaném dne 2. 8. 2023 bylo provedeno několik listinných důkazů, Žalovaný byl vyzván k označení důkazů k prokázání tvrzení o daru prostředků ze stavebního spoření, které bylo původně jeho otce, a k prokázání tvrzení, že splátky hypotéky, které po určitou dobu v době po rozvodu manželství účastníků byly hrazeny z účtu třetí osoby, byly činěny z jeho prostředků. Požadavky na vypořádání plateb pojištění a daně z nemovitostí vzal Žalovaný po konstatování soudu o jejich nepřípustnosti zpět. Jednání bylo odročeno na den 10. 8. 2023. Doplnění Žalovaného došlo soudu dne 4. 8. 2023. Dne 4. 8. 2023 soud učinil opětovný dotaz na [banka] stran aktuálního stavu hypotéky, odpověď došla dne 8. 8. 2023. Při jednání konaném dne 10. 8. 2023 bylo provedeno několik listinných důkazů, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 18. 8. 2023. Dne 14. 8. 2023 vyčíslila Žalobkyně své náklady řízení na částku 611 881,19 Kč. Při jednání konaném dne 18. 8. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým ze zaniklého SJM účastníků byly do výlučného vlastnictví Žalobkyně přikázány zůstatky na účtech u [Anonymizováno] ve výši 17 034,81 Kč a 1 968,86 Kč a zůstatek na penzijním pojištění u APS ve výši 28 919,52 Kč (výrok I), ze zaniklého SJM účastníků byly do výlučného vlastnictví Žalovaného přikázány zůstatek na účtu u [banka] ve výši 47 905,31 Kč, zůstatek na penzijním pojištění u [banka] ve výši 209 125,87 Kč, vozidlo [jméno FO] a dům (výrok II), ze zaniklého SJM účastníků byl Žalobkyni a Žalovanému rovným dílem přikázán zůstatek hypotečního úvěru v aktuální výši 2 321 348,56 Kč s příslušenstvím (výrok III), Žalovanému bylo uloženo zaplatit Žalobkyni na vypořádání podílů částku 1 925 722,03 Kč (výrok IV), bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů státu částku 8 527,17 Kč (výrok VI) a Žalovanému uloženo zaplatit na náhradě nákladů státu částku 8 527,17 Kč (výrok VI). Soud vyšel z hodnoty domu dle znaleckého posudku ve výši 4 200 000 Kč a z nesporné hodnoty vozidla ve výši 15 000 Kč. Soud zohlednil vnosy účastníků do SJM (stavby domu) z jejich výlučných prostředků – stavebních spoření z doby před uzavřením manželství (Žalobkyně 65 841,10 Kč, Žalovaný 70 856 Kč a 70 764,50 Kč), vnos Žalovaného z daru od jeho matky ve výši 50 000 Kč, vnos Žalobkyně z daru od jejího otce ve výši 30 000 Kč a vnos Žalovaného v podobě splátek hypotéky v době po rozvodu manželství. Podíly účastníků na vypořádávaném SJM soud určil stejné, pro disparitu shledal důvod jen u vnosu Žalovaného v podobě splátek hypotéky v době po rozvodu manželství účastníků, kdy tak ve prospěch Žalovaného odečetl jen těchto splátek. Žalobkyní prováděný zápočet soud neshledal relevantním, proto se jím nezabýval. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 18. 9. 2023. Dne 27. 9. 2023 došlo soudu blanketní odvolání Žalovaného, dne 10. 10. 2023 došlo soudu blanketní odvolání Žalobkyně. K výzvám soudu odeslaným ve dnech 9. a 12. 10. 2023 doplnili svá odvolání Žalovaný dne 17. 10. 2023 a Žalobkyně dne 26. 10. 2023. Odvolání Žalovaného s výzvou k vyjádření ve lhůtě 7 dnů bylo dne 18. 10. 2023 zasláno Žalobkyni. Dne 23. 10. 2010 zaplatila Žalobkyně náhradu nákladů státu. Dne 26. 10. 2023 došlo soudu vyjádření Žalobkyně k odvolání Žalovaného. K výzvě soudu odeslané dne 1. 11. 2023 zaplatila Žalobkyně dne 8. 11. 2023 soudní poplatek za odvolání. Odvolání Žalobkyně s výzvou k vyjádření ve lhůtě 7 dnů bylo dne 20. 11. 2023 zasláno Žalovanému. Dne 5. 12. 2023 byl spis předložen KS Ostrava, který dne 28. 2. 2024 nařídil odvolací ústní jednání na den 2. 5. 2024. Dne 22. 4. 2024 zaslal KS Ostrava dotaz [banka] na aktuální stav hypotéky, odpověď obdržel dne 26. 4. 2024. Při jednání konaném dne 2. 5. 2024 byla odvolání projednána, bylo doplněno dokazování zprávou [banka] a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 9. 5. 2024. Dne 6. 5. 2025 vyčíslila Žalobkyně své náklady odvolacího řízení na částku 87 232,80 Kč. Při jednání konaném dne 9. 5. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I, II, III potvrzen (výrok I), ve výroku IV byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že Žalovanému bylo uloženo zaplatit Žalobkyni na vypořádání podílů částku 1 616 661,30 Kč (výrok II), bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (výrok III), Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů státu částku 8 527,17 Kč (výrok IV), Žalovanému uloženo zaplatit na náhradě nákladů státu částku 8 527,17 Kč (výrok V) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok VI). K žádosti ze dne 5. 6. 2024, odůvodněné školením a dovolenou soudce, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 4. 7. 2024, spis byl vrácen OS [adresa] dne 3. 7. 2024. Odvolací soud uvedeným způsobem rozhodl, když na rozdíl od soudu prvého stupně započetl jako vnos Žalovaného celé splátky hypotéky uhrazené Žalovaným po rozvodu manželství účastníků (ve výši ke dni rozhodnutí odvolacího soudu) a neztotožnil se se závěrem soudu prvého stupně o určení disparity podílů stran tohoto vnosu Žalovaného. V ostatním shledal odvolací soud závěry soudu prvého stupně správnými. Rozsudek KS Ostrava byl dne 8.7. 2024 vypraven a dne 9. 7. 2024 nabyl právní moci. Dne 12. 8. 2024 došlo soudu dovolání Žalovaného. K výzvě soudu odeslané dne 21. 8. 2024 zaplatil Žalovaný dne 3. 9. 2024 soudní poplatek za dovolání. Dovolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 7 dnů bylo dne 9. 9. 2024 zasláno Žalobkyni, vyjádření došlo soudu dne 25. 9. 2024. Dne 22. 10. 2024 byl spis předložen NS, který usnesením ze dne 28. 11. 2024 dovolání jako nepřípustné odmítl. Spis byl vrácen OS Olomouc dne 16. 12. 2024, usnesení NS bylo dne 17. 12. 2024 vypraveno a dne 19. 12. 2024 nabylo právní moci. Tím bylo řízení skončeno (zjištěno ze spisu OS Olomouc sp. zn. 22 C 15/2018).

9. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

10. Žádostí ze dne 16. 1. 2025, došlou žalované dne 23. 1. 2025, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 118 333 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 11. 3. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 68 000 Kč (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

15. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 31. 1. 2018 a skončilo právní mocí usnesení NS o odmítnutí dovolání dne 19. 12. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 6 let a 10,5 měsíců, resp. 82,5 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která návrh na zahájení řízení podala a vystupuje v řízení jako navrhovatel, neboť od tohoto okamžiku čeká na rozhodnutí a může trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání návrhu, ale až od okamžiku, kdy se o podání návrhu a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu OS Olomouc vyplynulo, že právní zástupce žalobce (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) nahlížel do spisu a pořizoval si kopie, a mohl se tak seznámit s obsahem podané žaloby, dne 2. 5. 2018. Soud tak za období, po které mohl žalobce průběh řízení vnímat, a tento se jej mohl dotýkat, považoval dobu od 2. 5. 2018 do 19. 12. 2024, tj. dobu 6 let a 7,5 měsíců, resp. 79,5 celých měsíců.

18. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení bylo po skutkové stránce složitější. Jednalo se o vypořádání SJM, které sice nebylo nijak zvlášť rozsáhlé, situaci však komplikovala celá řada namítaných vnosů ze strany obou účastníků, které musely být prokázány, prokazovaly se i zásluhy účastníků o nabytí SJM a jejich péče o rodinu a domácnost, zejména však musela být zjištěna hodnota vypořádávaného domu. To se pak promítlo i do složitosti procesní, kdy jednak museli být účastníci obsáhleji vyzváni k doplnění tvrzení a návrhů důkazů, jednak bylo provedeno velké množství listinných důkazů, byly postupně zpracovány znalecký posudek, jeho doplnění a ústavní revizní znalecký posudek, zpracovatelé posudků byli vyslechnuti. K procesní složitosti je dále nutno přičíst i zvýšenou aktivitu účastníků, s jejichž častými a leckdy obsáhlejšími podáními se musel soud vypořádat. Řízení též bylo přerušeno za účelem nařízení setkání účastníků s mediátorem (důvodnost využití tohoto institutu soud v odškodňovacím řízení nepřezkoumává), z uvedeného důvodu je však možno na vrub procesní složitosti přičíst jen prodloužení řízení o 1 měsíc, přestože rozhodnuto bylo o přerušení řízení na dobu 3 měsíců, když již po měsíci obdržel soud vyrozumění mediátora o neúspěchu mediace. Dále je nutno k procesní složitosti přičíst opakované negativní vlivy vyhlašovaných nouzových stavů v souvislosti s pandemií Covid-19, v důsledku kterých došlo k prodlevám při ustanovení mediátora v roce 2020 a nařízení jednání v roce 2021. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. OS Olomouc rozhodoval 2x ve věci, vedle toho však vydával celou řadu procesních rozhodnutí (osvobození [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] od soudního poplatku, zastavení řízení o námitkách žalobce proti usnesení o záloze na znalečné, 3x ustanovení znalce, 4x znalečné, nařízení setkání s mediátorem, vrácení přeplatků na zálohách), KS Ostrava rozhodoval též 2x ve věci a 1x ve věci rozhodoval NS. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro první rozsudek OS Olomouc a na něj navazující odvolací řízení u KS Ostrava, když uvedený rozsudek byl zrušen pro nesprávné nezohlednění vnosů žalobce (výlučné splácení společné hypotéky v době po rozvodu), nesprávné ocenění vypořádávaného domu (s tím pak souvisí i nutnost zadat zpracování revizního znaleckého posudku, resp. zbytečnost zpracovávání předchozích posudků) a nesprávné, resp. nedostatečně odůvodněné přikázání zůstatku hypotečního úvěru jen jednomu z bývalých manželů, obojí v rozporu s aktuální judikaturou NS, a pro nedostatečná, resp. neodůvodněná skutková zjištění stran některých vnosů. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Zcela jednoduché nebylo posuzované řízení ani po právní stránce, když právě stran oceňování vypořádávaného majetku a vypořádání společných dluhů docházelo k vývoji judikatury po přijetí o. z.

19. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), lze konstatovat, že v řízení v zásadě nedocházelo k nedůvodným průtahům a úkony byly v zásadě činěny ve lhůtách přiměřených projednávané materii, přesto je nutno na některé drobnější průtahy poukázat. Dne 13. 6. 2018 došlo soudu vyjádření žalobce k žalobě a toto bylo zasláno [Anonymizováno]. [jméno FO] k vyjádření až dne 11. 9. 2018, tj. za 3 měsíce, v čemž lze spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne 25. 9. 2018 došla soudu replika [Anonymizováno]. [jméno FO] a tato byla až dne 19. 11. 2018, tj. téměř za 2 měsíce, a navíc až po telefonické žádosti zástupce zaslána žalobci, v čemž lze spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne 3. 10. 2019 měl soud k dispozici vyjádření účastníků ke znaleckému posudku, avšak až dne 29. 1. 2020, tj. téměř za 4 měsíce, a navíc po žádosti žalobce, bylo nařízeno ústní jednání na den 28. 2. 2020, tj. téměř za 5 měsíců, v čemž lze spatřovat průtah cca 2-3 měsíce. Dne 25. 6. 2020 došlo soudu sdělení mediátora o neúspěchu mediace, avšak až po dojití podání [Anonymizováno]. [jméno FO] dne 10. 8. 2020, ve kterém mj. žádala o opravu/doplnění znaleckého posudku, soud vedl komunikaci s účastníky stran možného smírného vyřešení věci a následně ustanovil znalce ke zpracování doplnění znaleckého posudku, v čemž lze spatřovat průtah cca 1 měsíc. Určitou nekoncentrovanost lze spatřovat v postupu soudu prvého stupně po zrušení jeho prvého rozsudku, když na prvním nařízeném jednání se v zásadě nic nedělo, soud se vedle konstatování, že bude zadán revizní znalecký posudek, k čemuž jej zavázal již odvolací soud, např. jen dotazoval [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] na existenci důkazů k prokázání užití prostředků z daru od otce na investici do domu, aby ji při následném jednání k označení takových důkazů vyzval a poskytl lhůtu. Jako skutečnosti působící výrazně negativně na délku řízení, a tedy přičitatelné k tíži státu, je však nutno hodnotit jednak to, že soud prvého stupně nechal nesprávně ocenit vypořádávaný dům, a to dvakrát, jednak již výše popsané zrušení prvého ve věci vydaného rozsudku pro vady postupu soudu prvého stupně.

20. Pokud jde o jednání žalobce, je nutno konstatovat, že tento svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěl. Žalobce přislíbil předložit vyjádření ke znaleckému posudku do 2. 8. 2019, vyjádření však předložil až dne 13. 9. 2019, tj. za více měsíc. Proti oběma rozsudkům podal žalobce blanketní odvolání, která k výzvě soudu doplňoval po třech (první rozsudek), resp. dvou (druhý rozsudek) týdnech. Pro kolizi zástupce žalobce bylo ústní jednání nařízené na den 16. 5. 2023 odročeno na den 30. 5. 2023, tj. za dva týdny. Uvedené skutečnosti, resp. prodloužení řízení přičitatelné žalobci jsou však jednak v kontextu celkové doby řízení marginální, jednak jsou kompenzována i snahou žalobce o urychlení řízení (viz žádost o nařízení jednání ze dne 16. 1. 2020, žádost o pokračování v řízení bez ohledu na mediaci ze dne 20. 5. 2020, kdy deklaroval zájem řešit věc prodejem domu, přestože to následně popřel, upozornění na pozastavení činnosti ustanovené mediátorky ze dne 22. 5. 2020). Soud tak přispění žalobce k délce řízení hodnotil v souhrnu jako neutrální, jeho procesní aktivita byla zohledněna v procesní složitosti řízení.

21. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Ve věci šlo vypořádání SJM v hodnotě několika milionů Kč, žalobci pro přechodnou finanční nouzi hrozilo, že nebude mít prostředky na vyplacení vypořádacího podílu a bude muset být zpeněžen dům, ve kterém bydlí (viz i jeho návrh na řešení věci prodejem domu z května 2020, přestože to následně popřel). Přihlédnout je nutno i k tomu, že žalobce v řízení vynaložil náklady v řádu stovek tisíc Kč. Obdobné, resp. ještě vyšší náklady vynaložila i [Anonymizováno]. [jméno FO], a přestože by se žalobce v zásadě neměl cítit být ohrožen možností takové náklady [Anonymizováno]. [jméno FO] nahrazovat, když šlo o iudicium duplex, realita byla jiná, a pocit nejistoty i v tomto směru byl namístě (viz první ve věci vydaný rozsudek).

22. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 6 let a 7,5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

24. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak a v tomto přisvědčuje argumentaci žalobce. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

25. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 % (20 % za skutkovou, procesní i právní složitost, 20 % za stupně soudní soustavy). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 15 %. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud zvýšil základní částku o 10 %.

26. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 15 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 112 360 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 79,5 (měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobci) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 132 187,50 Kč x 0,85 (snížení o 15 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel jen částku 68 000 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 44 360 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 5 973 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

27. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 23. 1. 2025, lhůta 6 měsíců skončí až dne 23. 7. 2025, a žalovaná tedy dosud není v prodlení. Soud tak žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 107 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 5 800 Kč (2x 2 900 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu vzata přiznaná částka 44 360 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (2x 450 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 407 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení