11 C 53/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně], Dánské království zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461.599 dánských korun s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 122.667 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhá žalobou ze dne [datum] náhrady škody ve výši 461.599 dánských korun s úroky z prodlení, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem Policie ČR, která skladovala jízdní kola patřící pojištěnci žalobce, tato jízdní kola jí byla odcizena a žalobkyně musela vyplatit pojištěnci plnění rovnající se žalované částce. Žalobkyně popsala, že jakožto dánská právnická osoba vykonávající pojišťovací činnost uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ pojištěnec“) pojistnou smlouvu, která kryla i krádeže jízdních kol. Dne [datum] a [datum] bylo ze skladu pojištěnce ukradeno 29 různých typů jízdních kol, jejichž hodnotu odhadla žalobkyně na 740.137,05 DKK. Dne [datum] zastavila Policie ČR nákladní vůz, v němž se nacházelo mj. 29 jízdních kol. Vyzvednutí jízdních kol bylo domluveno na [datum], tento termín byl Policií ČR zrušen z důvodu nesplnění podmínek podle § 80 odst. 1 trestního řádu. Ještě než došlo k převzetí kol pojištěncem, byla veškerá jízdní kola dne [datum] a [datum] ukradena ze skladu Policie ČR. Následně bylo 12 odcizených jízdních kol zajištěno a předáno žalobkyni, žalobou je pak částka představující hodnotu zbylých 17 jízdních kol dle Dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a pojištěncem dne [datum], když právo domáhat se hodnoty odcizených kol na Policii ČR bylo pojištěncem převedeno na žalobkyni. Žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované dne [datum], ta se k němu v zákonné lhůtě nevyjádřila.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobkyně u ní předběžně uplatnila nárok na nemajetkové újmy dne [datum], žalovaná neshledala existenci nesprávného úředního postupu, sporovala, zda Policie ČR vystupovala jako orgán činný v trestním řízení či jako schovatel, namítla nedostatek příčinné souvislosti, když jízdní kola byla odcizena nejprve pachateli v Dánsku a následně pachateli v ČR, kdy stát je pak v pozici posledního dlužníka, a konečně sporovala i výši škody s tím, že hodnota jízdních kol byla žalobkyní odhadnuta. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že nesprávný úřední postup spatřuje v samotném nevydání zajištěných věcí žalobkyni a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30Cdo 938/2021 a rovněž nepřiměřené délce řízení, když zadržená kola nebyla vydána po více než půl roce zajištění. Pokud jde o domáhání se náhrady škody na obžalovaném [jméno] [příjmení], žalobkyně neobdržela informaci o podezření až do [měsíc] [rok], obžalovaný nebyl dosud pravomocně odsouzen, odpovědnost pachatele krádeže a státu je solidární, načež odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 30Cdo 1329/2019 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č.j. 28Co 48/2022-155. K hodnotě kol odkázala žalovaná na hodnocení Policie ČR, která vyčíslila jejich hodnotu na 2, 693.241 Kč, což je částka vyšší než požadovaná žalobkyní v tomto řízení (cca 1, 523.276 Kč).

4. Soud zjistil ve věci z důkazů následující pro věc podstatné skutečnosti. Z likvidátorské zprávy ze dne [datum] a [datum] plyne, že v těchto dnech bylo prohlédnuto místo škody, kdy neznámý pachatel nacouval dodávkou do vchodové části obchodu pojištěnce a odtud odcizil kola a vybavení. Z žádosti o pojistné plnění plyne, že pojištěnec požádal žalobkyni o pojistné plnění ve výši 560.831,41 DKK. Z formuláře o vyřízení škody plyne, že pojištěnci bylo vyplaceno na základě pojistné události ze dne [datum] celkem 560.831,41 DKK. Z emailové komunikace mezi nadpraporčíkem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze září a října 2020 plyne, že bylo smluveno, že řidič žalobkyně vyzvedne ukradená kola dne [datum], neboť žalobkyně se stala vlastníkem těchto kol, což plyne rovněž z prohlášení o vlastnictví ze dne [datum]. Z komunikace prostřednictvím aplikace Whatsapp mezi nadpraporčíkem [jméno] [příjmení] a řidičkou [příjmení] plyne, že vyzvednutí kol bylo ze strany Policie ČR zrušeno, jelikož nebylo Policii ČR zatím doručeno usnesení o vydání kol do Rumunska. Ze zprávy EUROPOL o výměně informací z aplikace SIENA a z oznámení dánské policie plyne, že dánská policie byla informována, že dne [datum] bylo odcizeno 27 jízdních kol ze skladu Policie ČR, čímž byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 5,5 mil. Kč. Z přípisu Policejního prezidia ČR ze dne [datum] plyne, že za účelem vyčíslení škody byla kontaktována dánská pojišťovna [název pojišťovny] [anonymizována dvě slova]. Podle úředního záznamu ze dne [datum] byla určena hodnota 11 zajištěných jízdních kol ve výši 2, 059.000 Kč. Podle tabulky řešení škod byla pojištěnci vyplacena částka 160.613,59 Kč.

5. Podle usnesení Policie ČR ze dne 19. 11. 2021, č.j. KRPU-190783-484/TČ-2020-040070-VP, a protokolu o vydání věci ze dne [datum], bylo žalobkyni vydáno celkem 11 jízdních kol, 1 elektrokolo a 1 přední kolo, kdy všechna kola či komponenty byla prokazatelně odcizena ze skladu Policie ČR, Územní odbor [obec], dne [datum]. Podle protokolu o ohledání místa činu ze dne [datum] bylo zjištěno ohledáním skladu zajištěných věcí PČR v ulici [ulice], [obec], že bylo odcizeno celkem 27 kusů jízdních kol. Ohledáním bylo zjištěno, že k vloupání do skladu došlo přes dveře [číslo] kde pachatel nejprve přeřízl petlici od tzv. domečku, který chránil visací zámek, neznámým způsobem odstranil a odcizil druhý visací zámek, byly přestřiženy kabely dvou čidel u bočních plotů, došlo k přeštípání kovového pletiva areálu a tím přerušeny vodící dráty. Podle záznamu o zahájení úkonů trestního stíhání ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání neznámého pachatele pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaný odcizením 27 jízdních kol ve skladu zajištěných věcí PČR v ulici [ulice], [obec], ve celkové hodnotě 5,5 mil. Kč. Podle usnesení ze dne [datum] bylo podezření ve výše uvedené věci odloženo. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaný odcizením 27 jízdních kol ve skladu zajištěných věcí PČR v ulici [ulice], [obec], ve celkové hodnotě 4, 917.640 Kč obviněného [jméno] [příjmení]. Podle žádosti o vyjádření se ke krádeži kol ze dne [datum] Policie ČR, KŘP [název kraje] kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru [obec], Odd. hospodářské kriminality, bylo mj. zajištěno 29 jízdních kol a jejich komponentů v odhadnuté ceně 5mil. Kč dne [datum], ta byla uložena následně ve skladu zajištěných věcí ÚO [obec] v ulici [ulice], p. [číslo] s ohledem na podezření na původ věcí z trestné činnosti. Z komunikace s dánskou policií bylo zjištěno, že předmětná kola byla odcizena vloupáním do prodejny pojištěnce dne [datum] a [datum], v průběhu šetření majitele zajištěných věcí došlo dne [datum] až [datum] k odcizení dvou ks elektrokol (položky 19 a 28 v seznamu 29 zajištěných kol) v hodnotě 401.069 Kč, což bylo šetřeno PČR OHK [obec] pod [číslo jednací]. Po zjištění majitele zajištěných a v Dánsku odcizených kol bylo zjišťováno, jakým způsobem dojde k předání věcí, bylo vypracováno usnesení o vydání věcí (27 jízdních kol) ze dne [datum], dne [datum] však došlo k dalšímu vloupání do policejního skladu, kdy bylo odcizeno celkem 27ks jízdních kol a elektrokol v celkové hodnotě 4, 917.640 Kč, toto vloupání bylo řešeno pod [číslo jednací], na základě usnesení ze dne [datum] bylo žalobkyni předáno 13 ks znovu zajištěných odcizených kol (z toho mj. 1 ks předního kola zn. ROVAL). Podle obžaloby ze dne [datum] byla tato podána Okresním státním zastupitelstvím v [obec] k [název soudu] na obviněného [jméno] [příjmení] pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, spáchaný odcizením 27 jízdních kol ve skladu zajištěných věcí PČR v ulici [ulice], [obec], ve celkové hodnotě 4, 519.581 Kč, spáchaný ve formě spolupachatelství tak, že obžalovaný vnikl spolu s minimálně jedním dalším spolupachatelem do haly skladu Policie ČR v [obec], kdy nejprve zvenčí vytrhli v zadní stěně haly mřížku a žaluzii větracího okénka, tímto otvorem přeštípli kabel zabezpečovacího zařízení, následně přeštípli přívodní kabely čidel tzv. laserové závory, poté vnikli po rozpletení pletivového oplocení na pozemek skladu, kde u kovových dveří přeštípli dva visací zámky, čímž otevřeli sklad.

6. Z Dohody o narovnání ze dne [datum] uzavřené mezi pojištěncem a žalobkyní plyne, že hodnota všech 29 odcizených jízdních kol byla žalobkyní odhadnuta na 740.137 DKK. Pojištěnci bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 560.831,41 DKK (565.712,41 DKK mínus spoluúčast ve výši 4.881 DKK, přičemž z toho byla stanovena hodnota 12 předaných kol na 278.538 DKK) na základě pojistné události, krádeže 29 jízdních kol a jejich vybavení ze dne [datum] a [datum], následně žalobkyně převzala 12 zajištěných jízdních kol, která předala pojištěnci a zavázala se uhradit částku 160.613,59 DKK, ohledně zbývajících 17 jízdních kol, která nebyla nalezena, má žalobkyně vůči Policii ČR pohledávku.

7. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaným znalcem [celé jméno znalce], v oboru ekonomika, odvětví cena a odhady, specializace jízdní kola, kdy úkolem znalce bylo určit cenu odcizených a nevrácených jízdních kol, elektrokol a komponentů, se podává závěr, že maloobchodní cena ukradeného zboží činí částku 2, 938.062 Kč, z toho cena 2ks kol odcizených dne [datum] činila 385.555 Kč, cena 2ks jízdních elektrokol zn. Specialized, 11ks jízdních kol zn. Specialized, 1 ks jízdního elektrokola zn. Koga, 1 ks jízdního kola zn. Cannondale a 1 ks předního kola zn. Roval odcizených dne [datum] činí 2, 552.507 Kč, z toho přední kolo zn. ROVAL bylo oceněno částkou 30.000 Kč.

8. Mezi účastníky řízení je nesporné předběžné uplatnění nároku u žalované [datum], žalovaná jejímu nároku nevyhověla.

9. Soud má po provedeném dokazování prokázaný skutkový stav. Žalobkyně jakožto dánská právnická osoba vykonávající pojišťovací činnost uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pojistnou smlouvu, která kryla i krádeže jízdních kol. Dne [datum] a [datum] bylo ze skladu pojištěnce ukradeno 29 různých typů jízdních kol, jejichž hodnotu odhadla žalobkyně na 740.137,05 DKK. Dne [datum] zastavila Policie ČR nákladní vůz, v němž se nacházelo mj. 29 jízdních kol, zajištěná jízdní kola byla dne [datum] umístěna ve skladu zajištěných věcí ÚO [obec] v ulici [ulice], p. [číslo] jejich cena byla odhadnuta na cca 5 mil. Kč. V průběhu šetření majitele zajištěných věcí došlo dne [datum] až [datum] k odcizení dvou ks elektrokol (položky 19 a 28 v seznamu 29 zajištěných kol) v hodnotě 401.069 Kč, což bylo šetřeno PČR OHK [obec] pod [číslo jednací]. Po zjištění majitele zajištěných a v Dánsku odcizených kol bylo zjišťováno, jakým způsobem dojde k předání věcí, bylo vypracováno usnesení o vydání věcí (27 jízdních kol) ze dne [datum], k předání věcí však nedošlo s ohledem a nenaplnění podmínek dle § 80 trestního řádu, dne [datum] došlo k dalšímu vloupání do policejního skladu, kdy bylo odcizeno celkem 27ks jízdních kol a elektrokol v celkové hodnotě 4, 917.640 Kč, toto vloupání bylo řešeno pod [číslo jednací], na základě usnesení ze dne [datum] bylo žalobkyni předáno 12 ks znovu zajištěných odcizených kol a 1 ks předního kola zn. ROVAL. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s pojištěncem Dohodu o narovnání, na základě které pojištěnci předala odcizená jízdní kola 12ks, a žalobkyně se zavázala zaplatit pojištěnci částku 160.613,59 DKK. Žalobkyně přitom vyplatila pojištěnci částku 560.831,41 DKK. Žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované dne [datum], nárok nebyl shledán důvodným.

10. Pro nadbytečnost soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel (emailové komunikace, celý spis Policie ČR [číslo jednací]), neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud podává, plně postačující.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ zákon“, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 80 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

13. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 19. 8. 2022, movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.

14. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, tedy v daném případě nesprávného úředního postupu, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně.

15. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právní normou pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci jeho rozhodovací činnosti, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu daného rozhodnutí; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu.

16. Soud shledal existenci odpovědnostního titulu a tím je v daném případě postup Policie ČR, která žalobkyni jakožto vlastníkovi nevydala 16 z původně 29 zajištěných jízdních kol a elektrokol (žalobkyně tvrdila, že vydáno nebylo rovněž 1 ks předního kola zn. ROVAL, v řízení byl ale prokázán opak, a to z usnesení ze dne [datum] a z protokolu o vydání věci ze dne [datum]), a to z důvodu, že tato jízdní kola byla Policii ČR odcizena při dvou různých krádežích z policejního skladu. Svůj závěr soud opřel o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 983/2021, z něhož cituje:„ Odborná literatura – jejíž závěry Nejvyšší soud plně sdílí i v této věci – ve vztahu k povinnosti osoby, jež je označována legislativní zkratkou„ správce“ (v projednávané věci šlo o policejní orgán) dovozuje, že správce vykonává práva a povinnosti v rozsahu a za účelem naplnění primárního účelu správy, tj. uchování hodnoty majetku po dobu zajištění a jeho ochrany. Při své činnosti musí mít správce na zřeteli, že spravuje majetek zajištěný v trestním řízení. Nejedná se o majetek ve vlastnictví státu, ale jedná se o majetek, který je stále, a to až do pravomocného skončení trestního řízení, ve vlastnictví obviněného nebo jiné osoby, které byl zajištěn. Pokud správce spravuje hmotný movitý majetek, který fakticky převzal, má kromě povinnosti tzv. právní ochrany majetku dle § 10 odst. 1 zákona o zajištění majetku další povinnosti související s tím, že má majetek v dispozici. Zejména má povinnost majetek řádně zabezpečit a skladovat a chránit jej před neodbornou manipulací, úmyslnými zásahy ze strany třetích osob, ale i před nepříznivým působením klimatických podmínek. Způsob uložení a zabezpečení má chránit majetek mj. proti odcizení a záměrnému poškození (jinou osobou). Kromě této bazální ochrany musejí způsob a podmínky uložení odpovídat charakteru majetku a účelu správy (např. suché garáže pro hodnotná motorová vozidla, přístřešek pro běžná vozidla apod., odvětraný sklad pro běžné potraviny a nápoje, nevyžadující specifickou teplotu a vlhkost, temperovaný sklad pro elektrozařízení, trezor pro šperky atd.). Z pohledu zajištění bezpečnosti lze zvolit elektronickou ochranu (např. kamery, alarm s napojením na pult centrální ochrany) nebo personální ochranu (ostraha), příp. kombinovanou. Je potřeba zamezit volnému přístupu neoprávněných osob k zajištěnému majetku, a to včetně pracovníků správce, kteří nejsou pro správu určeni (srov. Škrobák, I., Trešlová, L. Zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení: Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018, ISBN: 978-80-7598 -196-7, výklad k § 10). Nejvyšší soud doplňuje, že účelem výše zmiňované péče o zajištěný majetek je, aby s ním bylo (ve výsledku) naloženo způsobem, který tr. řád předpokládá.“ A dále Nejvyšší soud rovněž uvádí, že„ Judikatura Nejvyššího soudu již dříve dospěla k závěru, podle něhož se ve smyslu § 2 OdpŠk stát nemůže zákonem uložené objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem zprostit, a to ani v případě existence vyšší moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3337/2009). Na uvedený závěr pak dále navázal v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1217/2010, v němž vysvětlil, že u objektivní odpovědnosti státu nejsou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení připuštěny liberační důvody, jedná se tedy o odpovědnost absolutní. Prostřednictvím argumentu logického výkladu a maiori ad minus proto nutno dospět k závěru, že nemá-li podle již ustálené judikatury na takto koncipovanou odpovědnost státu vliv ani existence nepředvídatelné okolnosti v podobě vyšší moci, tím méně na její rozsah může mít vliv eventuální protiprávní jednání třetí osoby (v poměrech projednávané věci neznámého pachatele), zejména nelze-li jej podle učiněných skutkových zjištění přičítat k tíži samotnému poškozenému.“ Z citovaných závěrů jednoznačně plyne, že povinností Policie ČR bylo v první řadě ochránit zajištěný majetek před krádeží a předat jej vlastníkovi, tedy žalobkyni, k čemuž nedošlo, a to v důsledku dvou vloupání do skladu Policie ČR v [obec], kdy dle názoru soudu je zejména krádež z [datum] důkazem hrubého zanedbání povinnosti zabezpečit zajištěný majetek, poté, co už byl sklad jednou vyloupen. U prvního případu vloupání je zarážející uvedení data krádeže ve dnech mezi [datum] až [datum], kdy z uvedeného plyne, že téměř týden neměla Policie ČR žádný přehled o tom, co se ve skladu zajištěných věcí děje, to vše s vědomím, že jsou tam uloženy zajištěné věci řádové hodnoty v milionech korun. Z popisu skutku, tak jak je uveden v obžalobě, se podává, že pachatelé nemuseli vyvinout žádné velké úsilí ani vynalézavost, aby do skladu vnikli a kola odcizili, když k tomu stačilo přeštípnutí kabelů, visacích zámků a vysazení mřížek. Uvedený postup je tedy odpovědnostním titulem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu. Soud pro nadbytečnost nehodnotil, zda došlo i k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce vydání zajištěných věcí.

17. Pokud jde o vznik škody žalobkyni, soud uvádí následující. Žalobkyně požaduje jako škodu částku představující hodnotu 17ks odcizených kol, která následně nebyla žalobkyni Policií ČR vydána, vyčíslení provedla odhadem, kdy žalobkyně nabyla vlastnické právo k pohledávce vůči Policii ČR, a to na základě vyplaceného pojistného plnění. Soud uzavírá, že žalobkyni vznikla škoda spočívající v odcizených jízdních kolech, nevydaných Policií ČR, neboť pokud by Policie ČR jízdní kola řádně zabezpečila, došlo by k jejich vydání žalobkyni. Mezi nesprávným úředním postupem Policie ČR a škodou vzniklou žalobkyni je tak vzhledem k uvedenému přímá příčinná souvislost. O vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nebýt nesprávného úředního postupu Policie ČR, která zajištěná jízdní kola řádně nezabezpečila, nevznikla by žalobkyni škoda rovnající se jejich hodnotě.

18. K výši škody soud podotýká, že oproti tvrzením žalobkyně bylo prokázáno z usnesení ze dne [datum] a z protokolu o vydání věci ze dne [datum], že žalobkyni bylo předáno i přední kolo zn. ROVAL, jehož hodnotu žalobkyně rovněž požaduje nahradit v tomto řízení, a která byla vyčíslena znaleckým posudkem na 30.000 Kč. Žalobkyni tedy nebylo vydáno 16ks různých druhů jízdních kol. Jejich hodnota pak byla stanovena znaleckým posudkem ze dne [datum], a to na částku 2, 908.062 Kč včetně DPH, (po odečtení částky 30.000 Kč za přední kolo zn. ROVAL). Žalobkyně v tomto řízení požaduje částku 461.599 dánských korun bez daně z přidané hodnoty, což při směnném kurzu České národní banky ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činilo 1, 526.508 Kč. Po odečtení DPH z hodnoty určené znalcem vychází hodnota odcizených kol na částku 2, 297.369 Kč Ani omyl žalobkyně tak nemůže nic změnit na důvodnosti žalobního nároku, když žalovaná částka je i bez položky 30.000 Kč menší, než hodnota zbylých 16 ks kol, které byly oceněny znaleckým posudkem. Soud proto rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461.599 dánských korun včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když nárok byl uplatněn u žalované dne [datum], 6 měsíční lhůta k projednání nároku podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplynula dne [datum], žalobkyně má od následujícího dne nárok na úroky z prodlení, uplatnila jej však až od podání žaloby dne [datum]. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

19. K námitkám žalované soud uvádí následující. Žalovaná předně namítala, že je v řízení jednáno s nesprávnou organizační složkou státu, kterou by mělo být Ministerstvo vnitra s ohledem na namítaný nesprávný úřední postup Policie ČR. K tomu soud uvádí, že v případech vzniku újmy v souvislosti s úkony Policie ČR v trestním řízení bude stát jedná Ministerstvo spravedlnosti, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR – velkého senátu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 31Cdo 874/2015, kdy v posuzovaném případě byly úkony Policie ČR konány v rámci trestního řízení, jak plyne z vyjádření Policie ČR, kdy činila úkony podle § 80 trestního řádu a nikoliv v rámci např. smlouvy o úschově, jak namítala žalovaná, když Policie ČR vystupovala dle jejího názoru spíše jako schovatel.

20. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně by se škody měla domáhat primárně na přímých škůdcích, tedy pachatelích krádeží předmětných jízdních kol, k čemuž došlo nejprve v Dánsku (v této souvislosti žalovaná rovněž popírá příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem a vznikem škody) a následně pachateli v ČR. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1329/2019, podle kterého:„ Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 509/2013, uvedl, že nelze vyloučit odpovědnost státu pouhým poukazem na odpovědnost jiného subjektu, který nadto není účastníkem posuzovaného řízení. Při škodě způsobené více subjekty dává občanský zákoník přednost pravidlu společné a nerozdílné (tzv. solidární) odpovědnosti vůči poškozenému. Uplatnění nároku vůči státu jako jednomu ze škůdců je tak dispozitivním projevem realizace této možnosti vyplývající z ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5272/2008) a je zde třeba zjišťovat, zda jimi vybraný žalovaný škůdce splňuje předpoklady odpovědnosti za škodu vzniklou jeho nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci. Jde tu o skutkové předpoklady odlišné od těch, které zakládají odpovědnost případných jiných škůdců, a které musí být v případě jejich prokázání posuzovány ve vztahu k žalovanému státu samostatně. Jinými slovy řečeno, podíl dalších škůdců na vzniku škody je významný jen v jejich vzájemném vnitřním poměru, nikoliv pro posouzení, zda stát je jedním z nich. Tyto situace je přitom třeba odlišit od těch situací, kdy stát odpovídá za škodu pouze subsidiárně, neboť (až) v důsledku jeho pochybení došlo toliko pouze ke ztrátě již existující pohledávky poškozeného za jeho přímým dlužníkem. Jen v takových případech je podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem vznik škody spočívající v tom, že žalobci nemohou úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči svému přímému dlužníkovi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Nejvyšší soud tedy shrnul, že:„ …v případě vzniku škody by stát odpovídal pouze subsidiárně, neboť by bylo nezbytné se v první řadě domáhat škody po tom, kdo ji způsobil, tedy po [právnická osoba]. Ze žalobních tvrzení naopak vyplývá, že stát je v projednávané věci za tvrzenou škodu přímo odpovědný, a to vedle dalšího škůdce, [právnická osoba]. Princip státu jako posledního dlužníka se tudíž v projednávané věci uplatnit nemůže. Podle žalobních tvrzení v této věci totiž nejde o ztrátu pohledávky v důsledku pochybení státu (jeho orgánů), ale o to, že škoda v důsledku pochybení státu jako jednoho ze škůdců vůbec vznikla. Z tohoto důvodu nelze žalobu zamítnout z důvodu, že stát by měl mít postavení„ posledního dlužníka“. I přesto, že protiprávní jednání [právnická osoba] bylo nepochybně také právně relevantní příčinou tvrzeného vzniku škody, nic to nemění na skutečnosti, že podle žalobních tvrzení je stát jedním ze škůdců, který v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Brně přivodil vznik škody (její části), a tudíž uplatnění nároku vůči státu je pouhým dispozičním projevem žalobkyně v souladu se zákonem.“ Uvedené závěry lze aplikovat i na daný případ, když nesprávným úředním postupem nebyla zmařena pohledávka žalobkyně vůči dlužníkovi, ale tímto postupem vznikla žalobkyni pohledávka vůči státu, která by za normálního běhu věcí nevznikla. Pokud jde o krádež jízdních kol v Dánsku, kola byla následně nalezena a zajištěna, v tomto okamžiku tedy žalobkyni, ani pojištěnci, nevznikla škoda spočívající v hodnotě odcizených kol. Tato škoda vznikla až v okamžiku, kdy kola byla opětovně odcizena, následně byla část kol opět nalezena a předána žalobkyni, ve zbylé části se jedná o zmenšení majetku, tedy škodu, na straně žalobkyně. Žalobkyně tedy využila svého práva vymáhat pohledávku na jednom z dlužníků, přičemž v době vyhlášení rozsudku nebyl [jméno] [příjmení] pravomocně odsouzen a pro krádež dvou ks kol ve dnech [datum] až [datum] nebyl označen žádný podezřelý.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Náklady řízení žalobkyně představuje soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, znalečné dle usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výši 13.800 Kč (když žalobkyně složila zálohu na znalecký posudek ve výši 15.000 Kč dne [datum]), dále odměna advokáta za následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum], vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], a účast na jednání dne [datum] a [datum], podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 14.420 Kč za jeden úkon (z tarifní hodnoty 1, 526.508 Kč), 6 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky, náhrada 21 % DPH podle § 14a vyhlášky ve výši 18.547 Kč, jehož je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení 122.667 Kč, zaokrouhleno na celé Kč. Náhrada nákladů řízení za úkon podání předběžného uplatnění nároku u žalované nebyla přiznána s odkazem na § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.

Poučení