11 C 57/2022-70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 510 000 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 65 000 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 85 000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 360 000 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 510 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkových újem způsobených nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka] a jeho nepřiměřenou délkou.

2. Žalobkyně uvedla, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno její trestní stíhání pro spáchání pokračujícího zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a pokračujícího zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 4, písm. a), odst. 5 tr. zákoníku spáchaných ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalobkyně obžaloby zproštěna, dne [datum] zprošťující rozsudek potvrdil odvolací Vrchní soud v Praze (dále jen„ VS Praha“) usnesením, jímž zamítl odvolání státního zástupce. Lze tedy shrnout, že trestní stíhání žalobkyně bylo od počátku nezákonné.

3. Celé trestní stíhání, jeho průběh a zákazy a omezení uložená trestními orgány v něm, mělo na žalobkyni velmi negativní dopad, a to jak po stránce osobního, tak i profesního života předsedkyně představenstva [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ SBD [obec]“), které pro jednotlivá SVJ spravuje bytový fond spolu s žádostmi o dotace, které byly předmětem trestního řízení. Někteří členové těchto SVJ byli rovněž stíháni, jiní vypovídali jako svědci. Je tedy zřejmé, že v rámci uvedeného družstva jeho členové věděli o tom, že je žalobkyně trestně stíhána a že jednotlivá SVJ neobdržela slíbené dotace, což žalobkyni v očích členů SVJ nenávratně poškodilo. [obec] jsou malé (bývalé) okresní město s cca 8 000 obyvatel a žalobkyně je osobou veřejně známou jak v místním soukromém, tak veřejném životě. Tvrzená trestná činnost měla spočívat v manipulaci stavebních zakázek, kdy jako svědci byli ve věci činní ti, s nimiž žalobkyně přichází téměř každý den do pracovního kontaktu – jedná o úředníky místní samosprávy, úředníky dotačního ministerstva, oblastní autorizované techniky, projektanty, specialisty stavebních technologií, znalce, členy SVJ – zejména předsedové a členové výborů apod., zejména jde o svědky [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] st., [příjmení] ml., [příjmení], [příjmení], [příjmení] a mnohé další. Všichni tito svědci byli v rámci svého výslechu jednak poučení, a dále pak i během výslechu seznámeni s předmětem řízení, tedy zejména se skutky, jichž se měla žalobkyně dopustit. Uvedeným byla žalobkyně významné poškozena, a to jak na své dobré pověsti, lidově řečeno ostudou, kterou počáteční informace o charakteru a povaze trestné činnosti, jíž se měla dopustit, způsobily v širokém okruhu jejích osobních i pracovních kontaktů, tak zásahem do svých osobnostních práv, ale i narušením zdravotního stavu, konkrétně stresem zapříčiněným trestním stíháním s reálnou hrozbou nepodmíněného trestu odnětí svobody. V souvislosti s trestním stíháním druhé poškozené, [jméno] [příjmení], byly v rámci domovních prohlídek zabaveny i dokumenty mající osobní povahu, které se přímo žalobkyně týkaly (korespondence) a byly součástí soudního spisu, se kterým měli možnost se seznámit nejen všichni obžalovaní, ale v rámci hlavního líčení i široká veřejnost. V neposlední řadě bylo celé řízení velmi pečlivě sledováno členy družstva, členy statutárních orgánů družstva a lidmi z SVJ, před kterými se žalobkyně musela neustále obhajovat. Současně obhajoba již v rámci seznámení se spisem upozorňovala policejní orgán na zánik trestnosti – tedy, i kdyby k popsanému skutku došlo – avšak tyto argumenty zůstaly policejním orgánem nevyslyšeny.

4. Uvedeným byla porušena základní práva žalobkyně, a to rovnost v právech a rovnost před zákonem dle čl. 1, nedotknutelnost osoby (tedy včetně dobré pověsti) a jejího soukromí (především tedy ochrana rodinného života a korespondence), nedotknutelnost listovního a jiného obdobného tajemství, soukromí listinné, elektronické, telefonické a jiné obdobné komunikace dle čl. 13, právo na svobodný a tedy i nikým nerušený či neztěžovaný výkon závislé nebo samostatné výdělečné činnosti dle čl. 26, ochrana rodinného života dle čl. 32, právo na spravedlivý proces dle čl. 36, a byla žalobkyni způsobena nemajetková újma. Rozhodující skutečnosti, z nichž nemajetková újma a nárok na její náhradu vyplývá, jsou: - trestní stíhání bylo nezákonné (věc skončila zprošťujícím rozsudkem); - trestní stíhání za zločin s trestní sazbou 2 – 8 let, tj. žalobkyně byla reálně ohrožena nepodmíněným trestem odnětí svobody; - proti zprošťujícímu rozsudku následně podal státní zástupce absurdní odvolání, jak konstatoval i odvolací soud; - projednání odvolání trvalo bez zjevného důvodu celý jeden rok; - žalobkyni bylo zasaženo do soukromí mj. domovní prohlídkou spoluobviněné [jméno]. [příjmení], které byla zabavena soukromá korespondence s žalobkyní, - širokému okruhu adresátů byl sdělen skutek, jehož se měla žalobkyně dopustit; - na zdravotním stavu žalobkyně se trestní stíhání podepsalo pochopitelným stresem.

5. Za popsané situace v žádném případě nelze považovat pouhé zproštění za dostatečnou satisfakci, když navíc na zprošťujícím rozhodnutí nezávislého soudu nemá Ministerstvo spravedlnosti coby povinný orgán v případech nezákonného rozhodnutí Policie ČR žádnou zásluhu. Žalobkyně tak požadovala poskytnutí zadostiučinění v penězích, a to částkou 500 000 Kč.

6. Dále žalobkyně uvedla, že samotné trestní stíhání trvalo 3 roky. To samo o sobě není nepřiměřenou dobou, přesto lze v daném trestním řízení shledat konkrétní průtah, a to v době od vydání zprošťujícího rozsudku v říjnu [rok] do projednání odvolání státního zástupce v listopadu [rok]. Zde uplynul celý jeden rok, a to bez zjevné příčiny, natož snad příčiny ležící na straně žalobkyně. Z důvodů, které žalobkyně nezná a nemohla je ovlivnit, byl spis předložen odvolacímu soudu až po více než půl roce v květnu [rok] a dalších půl roku trvalo VS [obec], než projednal odvolání státního zástupce. Žalobkyni tak kromě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vznikla též nemajetková újma způsobená porušením jejího práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, konkrétně neodůvodněnou délkou téměř 13 měsíců, kdy musela čekat na potvrzení zprošťujícího rozsudku. Takto vzniklou újmu požadovala žalobkyně nahradit v penězích částkou 10 000 Kč.

7. Uvedeným způsobem formulované nároky včetně požadavku na vyslovením omluvy za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jejího trestního stíhání, žalobkyně uplatnila u žalovaného dopisem ze dne [datum]. Žádost dosud nebyla vyřízena, když neuplynula zákonem stanovená lhůta pro její projednání.

8. Podanou žalobou, podanou zejména z důvodu eliminace možnosti vznášení námitek promlčení či prekluze nároku, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 510 000 Kč a současně navrhovala, aby soud řízení přerušil a vyčkal ukončení předběžného projednání její žádosti.

9. Řízení bylo přerušeno do [datum].

10. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobkyně dne [datum] uplatnila požadavek na zaplacení částky 510 000 Kč jako náhrady nemajetkových újem. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne [datum], kterým konstatoval, že nárok žalobkyně je co do základu důvodný, neboť jí vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], a na náhradě této nemajetkové újmy bylo žalobkyni poskytnuto 65 000 Kč a rovněž byla vyslovena omluva. Ve zbytku byl nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích zamítnut s odůvodněním, že v těchto částech nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. K věci samé žalovaný uvedl, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro pokračující zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a pokračujícího zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaných ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a dílem ve stádiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku. Proti usnesení byly podány stížnosti, které byly zamítnuty usnesením Krajského státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ KSZ [obec]“) ze dne [datum]. Rozsudkem KS [obec] ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, které bylo usnesením VS [obec] ze dne [datum] zamítnuto, a trestní stíhání tak bylo pravomocně skončeno.

11. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, žalovaný učinil nesporným, že je dán základ vzniku odpovědnosti za nemajetkovou újmu, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaný však sporoval závažnost a rozsah tvrzené nemajetkové újmy a výši zadostiučinění za takovou nemajetkovou újmu. V žádosti o odškodnění i podané žalobě byla žalobkyní akcentována povaha trestného činu, zásahy v profesní oblasti žalobkyně, jakož i poškození její pověsti. Žalovaný nárok v tomto ohledu projednal a nárok shledal jako důvodný především s přihlédnutím ke skutečnosti, že přisuzovaná trestná činnost přímo souvisela s profesí žalobkyně, k bezúhonnosti a k potencionálně vysoké trestní sazbě v případě odsouzení. Žalovaný se tak žalobkyni za nezákonné trestní stíhání omluvil a současně poskytl finanční zadostiučinění, které s ohledem na uvedené skutečnosti považoval za přiměřené ve výši 65 000 Kč. Žalobkyní nebyly tvrzeny ani prokázány žádné zásahy v jednotlivých oblastech života, které by odůvodňovaly přiznání dalšího/vyššího odškodnění nemajetkové újmy.

12. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, žalovaný uvedl, že ani soud I. stupně, ani odvolací soud se nedopustily v řízení žádného excesu, který by vedl k neodůvodněnému prodlužování předmětného trestního řízení. Po vynesení zprošťujícího rozsudku probíhala nezbytná porozsudková agenda, neboť trestní stíhání některých obžalovaných bylo s ohledem na nepodání odvolání již pravomocně skončeno. Ani v případě postupu odvolacího soudu žalovaný neshledává, že by se odvolací soud při nařizování veřejného zasedání dopustil nepřiměřeného prodlužování řízení. Dobu mezi předložením spisu odvolacímu soudu a nařízením zasedání lze považovat za nevymykající se běžné praxi odvolacích soudů. V dané věci také není možné odhlédnout od skutečnosti, že bylo trestně stíháno větší množství osob a rovněž skutkově se jednalo o složitější věc. K nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. tak v tomto případě nedošlo, a z tohoto důvodu považuje žalovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy odvislý od tvrzených průtahů v řízení za nedůvodný.

13. Při jednání konaném dne [datum] žalobkyně potvrdila, že jí byla žalovaným uhrazena uváděná částka 65 000 Kč, a žalobu tak vzala v tomto rozsahu částečně zpět.

14. Dále pak žalobkyně doplnila, že po dobu trestního stíhání trpěla neurastenickým potížemi, tedy duševní únavou, zpomaleností a rozvolněností myšlení, nesoustředěností a s tím byla také spojena snížená výkonnost v zaměstnání. Žalobkyně pociťovala nepříjemné příznaky, jako jsou závratě, bolesti hlavy. Dále žalobkyně trpěla depresivními projevy a somatizací. Žalobkyni byla medikována anxiolytika a antidepresiva, vyhledala péči psychologa. Žalobkyně trpěla problémy s dýcháním (dostávala dýchací spreje) a měla pohybové potíže. Žalobkyně byla pro své trestní stíhání veřejně pranýřována a vyzývána na schůzích představenstva SBD [obec] k vysvětlení svého trestního stíhání a své role v trestné činnosti. Žalobkyně byla celkově dehonestována a verbálně napadána. Pravidelně na schůzi představenstva docházelo k opakovaným konfliktům mezi jeho členy a k veřejnému vysvětlování trestního stíhání ze strany žalobkyně a její obhajoby, zda je nebo není vinna. Žalobkyně byla napadána,„ co z toho žalobkyně měla“, zda dostala úplatek nebo jinou výhodu. Žalobkyně čelila neustálým otázkám, jak její trestní stíhání vypadá, jak bude trestní stíhání dál probíhat a kdy budou poskytnuty dotace SVJ. To samé ale zaznívalo i na poradách předsedů SVJ, které družstvo spravuje, protože tyto informace požadovali po předsedech SVJ jednotliví členové SVJ (vlastníci bytů). To, že byla žalobkyně stíhána, doslova každý z družstva věděl. Věděli to i členové jednotlivých SVJ, celkem je to 90 domů, 1 748 bytů. [obec] jsou malé město (9 000 obyvatel), družstvo ale spravuje byty nejen v [obec] - městě, ale i v celém semilském okrese. Žalobkyně tak měla svým trestním stíháním ostudu po celém okrese po dobu 4 let. Ani zproštění obžaloby však pachuť trestního stíhání nesmylo. K informacím z korespondence mezi žalobkyní a [jméno]. [příjmení] se dostali všichni obvinění, byla čtena v rámci hlavního líčení a kamarádský vztah mezi žalobkyní a [jméno]. [příjmení] se stal„ veřejnou informací“. Žalobkyně bydlela původně v [obec], ale z důvodu ostudy s trestním stíháním se odstěhovala do [název obce]. Bylo to proto, aby nepotkávala na veřejnosti v [obec] lidi, kteří její trestní stíhání neustále„ propírali“. Stejně tak tomu bylo i v úředním styku. Žalobkyně se též snažila, aby se o jejím trestním stíhání nedozvěděli její rodiče (ročník 1939 a 1942), což by mělo negativní vliv na jejich zdravotní stav. Sestra žalobkyně s žalobkyní raději nemluvila vůbec a vyptávala se raději na žalobkyni a její trestní stíhání jejích dětí.

15. Pokud jde o srovnání případu žalobkyně s jiným obdobným případem odškodňování nemajetkové újmy, žalobkyně uvedla, že se jí nepodařilo se nalézt případ, který by byl zcela totožný, když každý případ je individuální. Podpůrně tak žalobkyně odkázala na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“), byť se jednalo o případy skutkově odlišné. Dále žalobkyně navrhovala, aby soud při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy vzal v potaz i výši inflace, která jen v roce 2022 činila více než 15 %.

16. Žalovaný k takto doplněným tvrzením uvedl, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno až usnesením ze dne [datum], tedy asi půl roku poté, kdy u žalobkyně dle předložené lékařské zprávy nastaly uváděné zdravotní potíže. Žalovaný tak popíral příčinnou souvislost mezi uvedenými neurastenickými potížemi žalobkyně a nezákonným trestním stíháním. Kromě toho žalobkyně před zahájením trestního stíhání působila od konce roku [rok] jako předsedkyně SBD [obec], když toto družstvo dále zajišťovalo správu pro 44 SVJ a 90 objektů (což vyplývá z bodu 16. odůvodnění rozsudku KS [obec]). V této vysoké a náročné funkci byla žalobkyně nepochybně vystavena stresovým situacím, z čehož mohly též pramenit žalobkyní uváděné neurastenické potíže. Dle žalovaného tak trestní stíhání žalobkyně nemohlo být jedinou, natožpak zásadní příčinou zdravotních problémů žalobkyně. Domovní prohlídka, při níž byla získána osobní korespondence mezi žalobkyní a [jméno]. [příjmení], byla provedena zcela v souladu se zákonem, a nelze ji tak považovat za nezákonnou. Pokud spoluobvinění dále obsah této korespondence šířili, nemůže tato skutečnost jít k tíži žalovaného, který se na šíření informací z osobní korespondence žalobkyně nijak nepodílel. Pokud žalobkyně uvádí, že byla dehonestována a verbálně napadána (zřejmě členy družstva), žalovaný namítl, že nemůže být činěn odpovědným za to, že členové družstva či další osoby nectily zásadu presumpce neviny. Dokonce z podání žalobkyně vyplývá, že některé osoby nectí ani tu skutečnost, že žalobkyně byla obžaloby pravomocně zproštěna. Dále žalovaný namítl, že žalobkyně sice tvrdí, že musela vysvětlovat důvody svého stíhání, ale nebyla odvolána z funkce předsedkyně představenstva. Z toho je zřejmé, že členové družstva žalobkyni spíše podpořili a žalobkyni nijak nezavrhli. Stejně tak žalobkyně ani netvrdí, že by v důsledku nezákonného trestního stíhání s SBD [obec] ukončila spolupráci některá SVJ. Nelze tedy ani dospět k závěru, že by členové SVJ žalobkyni zavrhli. Žalovaný pak navrhl případ žalobkyně srovnat s jím označenými obdobnými případy odškodňování nemajetkových újem.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

18. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání celkem 10 osob pro celkem 7 skutků, kterými měli být jednotlivými obviněnými (v různé intenzitě a míře zapojení) spáchány trestné sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 tr. zákoníku. Žalobkyně byla obviněna ze spáchání pokračujícího zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a pokračujícího zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaných ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku a dílem ve stádiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku, a to šesti ze sedmi stíhaných skutků. Skutky se týkaly ovlivnění veřejných zakázek na zateplení 7 objektů (1 ve vlastnictví SBD [obec] a 6 ve správě různých SVJ (ve [obec], v [obec], v [obec] a 3x ve [obec])) tak, aby tyto zakázky získala předem domluvená stavební [právnická osoba], [anonymizováno], popř. [právnická osoba] [právnická osoba], [anonymizováno] (fakticky však opět [PO] jako subdodavatel). Žalobkyně se předmětných skutků měla dopustit jako ředitelka SBD [obec]. Spolu se žalobkyní byli stíháni [jméno]. [příjmení] (jednatelka [PO]), [jméno a příjmení]. [anonymizováno] (jednatel společnosti [právnická osoba] který připravoval administraci projektů), [jméno]. [příjmení] (jednatel [příjmení]), [jméno]. [příjmení] (jednatel [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]), [jméno]. [příjmení] (jednatel [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]), [jméno]. [příjmení] (jednatel [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno]), [jméno]. [příjmení] (snacha [jméno]. [příjmení], která zpracovávala projektovou dokumentaci k některým zakázkám), [jméno]. [příjmení] (místopředseda SVJ v [obec]) a [jméno]. [příjmení] (předseda SVJ v [obec]). Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo opraveno usnesením ze dne [datum]. Žalobkyně podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum], ve které (při dosavadní nemožnosti seznámit se se spisem) vytýkala zatím jen formální nedostatky usnesení. Stížnost žalobkyně byla (stejně jako stížnosti dalších obviněných) zamítnuta jako nedůvodná usnesením státního zástupce KSZ [obec] ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyslechnuta jako obviněná, využila svého práva a k věci nevypovídala. V přípravném řízení byli jako svědci vyslechnuti [jméno]. [příjmení] – předsedkyně SVJ ve [obec], [jméno]. [příjmení] – předseda jednoho z SVJ z [obec], [jméno]. [obec] – předseda SVJ v [obec], svědek [jméno]. [příjmení] – předseda jednoho z SVJ z [obec], [jméno] [příjmení] – pracovnice jedné ze společností zajišťujících administraci veřejných zakázek, výběrových řízení, které se na předmětných zakázkách podílely, [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení] – projektanti, [jméno]. [příjmení] [příjmení] – pracovnice jedné ze společností zajišťujících administraci veřejných zakázek, výběrových řízení, které se na předmětných zakázkách podílely, [jméno] [příjmení] – ředitelka územního odboru [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [země] ([zkratka právnické osoby]), [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení] – pracovníci firmy dodávající materiál, [jméno]. [příjmení] – majitel společností, které vykonávaly na předmětných zakázkách technický dozor investora, [jméno]. [příjmení] – účetní SBD [obec]. Ještě před zahájením trestního stíhání byly dne [datum] provedeny domovní prohlídka v rodinném domě [jméno]. [příjmení] a prohlídka jiných prostor a pozemků v provozovně [PO]. Při těchto prohlídkách byly vydány notebook, tablet, flash disky, DVD, CD a větší množství listin. Dne [datum] bylo provedeno vyhodnocení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, dle sepsaného úředního záznamu se v případě obsahu flash disku, DVD, CD a zajištěných listin jednalo o písemnosti obchodního charakteru. Obsah tabletu byl vyhodnocen jako nezájmový a tento vrácen, z notebooku byla pořízena bitová kopie. Ve dnech [datum], [datum] bylo provedeno vyhodnocení e-mailů z notebooku, resp. e-mailového účtu [jméno]. [příjmení], přičemž do spisu byla založena vytištěná kompletní e-mailová komunikace, obsahující též osobní komunikaci se žalobkyní, týkající se mj. jejich osobních, rodinných aktivit, včetně familiárního oslovování apod. V opisech z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne [datum] neměla žalobkyně žádný záznam. Dne [datum] prostudoval obhájce žalobkyně spis před skončením vyšetřování s tím, že se písemně vyjádří do [datum]. Dne [datum] sdělil obhájce, že žalobkyně navrhuje zastavení svého trestního stíhání, a žádal o prodloužení lhůty k podání případných návrhů na doplnění dokazování do [datum], žádné další vyjádření žalobkyně však policejnímu orgánu nedošlo. Vyšetřování bylo ukončeno dne [datum] s návrhem na podání obžaloby proti všem 10 obviněným pro všech 7 stíhaných skutků (u žalobkyně pro 6 skutků se stejnou právní kvalifikací jako v usnesení o zahájení trestního stíhání). Spis při skončení vyšetřování čítal cca 6 600 listů. Obžaloba byla ke KS [obec] podána dne [datum] Hlavního líčení konaného dne [datum] se kromě senátu a státního zástupce účastnili pouze obvinění a jejich obhájci, nikdo další přítomen nebyl. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti [jméno]. [příjmení], žalobkyně, [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení]. Žalobkyně v rámci své výpovědi přečetla prohlášení, ve kterém uvedla, že předsedkyní představenstva SBD [obec] je od [měsíc] [rok] SBD [obec] kromě správy vlastních domů provádí na základě příkazních smluv též správu a údržbu domů řady SVJ (aktuálně jich je 44), celkem družstvo spravuje přes 90 objektů. Jednání kladené jí obžalobou za vinu žalobkyně odmítla jako vykonstruované a sestavené někým, kdo tuto problematiku vůbec nezná a nedokáže se v ní orientovat. Vysvětlila, že sama nemohla o ničem rozhodnout, rozhodovaly buď orgány SBD [obec], anebo samotná SVJ. Odmítla, že by se nějak obohatila či způsobila škodu, jedinými poškozenými jsou SVJ, která vynaložila prostředky na zateplení, oprávněně očekávala vyplacení dotací a tyto jim byly pozastaveny. Na dotazy soudu žalobkyně odmítla odpovídat, uvedla, že je na tom psychicky tak mizerně, že už několik roků od toho, co to začalo, bere prášky na nervy. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, byli vyslechnuti [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení] a prováděno obrovské množství listinných důkazů. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, bylo prováděno obrovské množství listinných důkazů, mj. shora uvedenou e-mailovou komunikací, a vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení]. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, byli vyslechnuti svědci J. [příjmení] [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení]. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, byli vyslechnuti svědci [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení]. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno]. [příjmení], [jméno]. [příjmení] a provedeny některé další listinné důkazy. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, bylo ukončeno dokazování a přednesy závěrečné řeči. Obhájce žalobkyně v závěrečné řeči zdůraznil zejména to, na co obhajoba poukazovala v průběhu celého hlavního líčení, tj. že dne [datum], tedy před podáním obžaloby, došlo ke změně Metodického pokynu [zkratka právnické osoby], tj. předpisu, v rozporu se kterým měli všichni obvinění jednat, tak, že na stavební zakázky do 6 000 000 Kč není třeba provádět výběrové řízení. Tím zanikla trestnost skutků uvedených v obžalobě, pokud tato vůbec kdy vznikla. Tuto skutečnost ani policejní orgán, ani státní zástupce nezohlednili, ani tento předpis neopatřili. Upozornili na to až žalobkyně a [jméno]. [příjmení]. Dále obhájce zejména poukazoval na absenci škodlivosti žalovaného jednání, kdy zateplení byla provedena, vůči kvalitě provedení, ani ceně nebyly vznášeny žádné námitky, všichni jsou spokojení. Žalobkyně v závěrečném slovu uvedla, že to byly nejhorší tři roky jejího života, kdy je někdo trestá za to, co dělají, mají zničené zdraví, nervy a pověst, nejenom žalobkyně, ale i celá organizace. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se opět (kromě OČTŘ) účastnili jen obvinění a jejich obhájci, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obvinění podané obžaloby zproštěni dle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, poškozené Ministerstvo financí bylo s nárokem na náhradu škody (478 692,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení) odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. Státní zástupce se po vyhlášení rozsudku vzdal práva odvolání ve vztahu k [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení], stran ostatních obviněných si ponechal lhůtu pro případné podání odvolání. K žádosti ze dne [datum], odůvodněné obsáhlostí věci, konáním hlavních líčení a vyhotovováním rozsudků v jiných věcech, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do [datum]. K žádosti ze dne [datum], odůvodněné obsáhlostí věci, konáním hlavních líčení a vyhotovováním rozsudků v jiných věcech, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do [datum]. K žádosti ze dne [datum], odůvodněné obsáhlostí věci, konáním hlavního líčení a vyhotovováním rozsudků v jiných věcech, řešením vazebních věcí, studováním jiné věci, byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do [datum], kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku čítající 35 stran vypraveno. Důvodem zproštění obžaloby u šesti ze sedmi žalovaných skutků (všechny skutky, pro které byla stíhána žalobkyně) byla skutečnost, že od [datum] došlo ke změně Integrovaného regionálního operačního programu, Metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj pro oblast zadávání zakázek pro programové období 2014 2020, kterým se měli řídit jak zadavatelé projektu, tak fyzické, resp. právnické osoby podílející se na realizaci jednak výběrového řízení i na realizaci projektu, a to tak, že příjemci nebyli povinni postupy upravenými v uvedeném metodickému pokynu zadávat zakázky malého rozsahu, jejichž předpokládaná hodnota je nižší než 6 000 000 Kč bez DPH v případě zakázky na stavební práce, a zároveň dotace poskytovaná na takovou zakázku není vyšší než 50 %. Uvedené podmínky byly splněny u uvedených šesti skutků, a je tedy zřejmé, že dle platného znění uvedeného metodického pokynu by nebylo nutné u uvedených 6 projektů konat výběrové řízení a zadavatel by si mohl zhotovitele vybrat dle vlastního uvážení bez výběrového řízení. I v současnosti by si mohl dodavatele vybírat způsobem popsaným pod body [číslo] a [číslo] podané obžaloby, a to bez hrozby jakéhokoliv postihu. Za této situace byl soud názoru, že nelze obžalované za jednání popsané pod uvedenými body obžaloby postihnout, neboť z hlediska současné úpravy výběrového řízení nelze v jejich jednání spatřovat jakýkoli trestný čin. Dne [datum] došlo soudu odvolání státního zástupce v neprospěch všech 8„ zbylých“ obviněných, tj. včetně žalobkyně. Dne [datum] došla soudu žádost ustanoveného obhájce [jméno]. [příjmení] o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Dne [datum] se soudu vrátila jako nevyzvednutá zásilka obsahující písemné vyhotovení rozsudku určená pro [jméno]. [příjmení], dne [datum] byla žádost o doručení rozsudku [jméno]. [příjmení] zaslána Obci [obec]. Ve dnech [datum] a [datum] byla provedena porozsudková agenda ve vztahu k [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení]. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o nákladech ustanoveného obhájce [jméno]. [příjmení]. Dne [datum] bylo odvolání státního zástupce zasláno obhájcům obviněných a současně bylo reklamováno vrácení doručenky od zásilky pro [jméno]. [příjmení], byť ten telefonicky doručení rozsudku potvrdil. Dne [datum] došlo soudu vyjádření [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení] k odvolání. Dne [datum] došlo soudu vyřízení reklamace a potvrzení doručení rozsudku [jméno]. [příjmení]. Dne [datum] byly proplaceny náklady ustanoveného obhájce [jméno]. [příjmení] a současně bylo písemné vyhotovení rozsudku zasláno [jméno]. [příjmení] na jím telefonicky sdělenou adresu, zásilka mu byla doručena dne [datum]. S předkládací zprávou ze dne [datum] byl spis předložen VS [obec], kterému došel dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum]. Žalobkyně neměla ke dni [datum] v evidenci rejstříku trestů stále žádný záznam. Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalobkyně k odvolání státního zástupce. Při veřejném zasedání konaném dne [datum], u kterého byli (kromě OČTŘ) přítomni jen obvinění (žalobkyně byla osobně přítomna), obhájci a poškozený, bylo odvolání projednáno, dokazování bylo doplněno jen o aktuální výpisy z evidence rejstříku trestů a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítnuto. Odvolací soud se přes výhrady formálního charakteru vůči způsobu vyhotovení a odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně s jeho skutkovými a právními závěry ztotožnil, když kritice podrobil i postup státního zástupce při formulaci žalovaných skutků a odvolací argumentace (zjištěno ze spisu KS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

19. Svědek [jméno] [příjmení], místopředseda SBD [obec], uvedl, že družstvo má aktuálně ve správě 92 bytových domů, z toho asi polovina domů patří družstvu a asi v polovině jsou SVJ, pro která družstvo na základě mandátní smlouvy vykonává správcovou činnost, technickou, účetní atd. O předmětném trestním stíhání, které svědek osobně považoval za zcela nesmyslné, a o tom, že v něm figuruje žalobkyně, se dle svědka všeobecně vědělo. Vědělo se v to v samotném družstvu, věděla to ta spravovaná SVJ, zejména ta, jejichž dotací se stíhání týkalo, vědělo se to i po [obec], což je malé město a taková věc se tam nedá utajit, resp. se to vědělo po celém okrese, protože družstvo spravuje domy nejen v [obec], ale i v okolních obcích. Trestní stíhání a věci s tím související, zejména tedy pozastavené dotace, dle svědka poškodily pověst žalobkyně, ale i družstva. Probíralo se to na každé schůzi představenstva, která byla jednou měsíčně. Zvažovalo se i odvolání žalobkyně z funkce ředitelky, resp. předsedkyně představenstva, ale k tomu nakonec nedošlo. Představenstvo se za žalobkyni postavilo s tím, že se počká na výsledek stíhání. Žalobkyně to tam ale musela vysvětlovat a čelit dotazům, zejména ze strany jednoho člena představenstva, který měl„ rýpavé“ dotazy. Jednou se i stalo, že se žalobkyně vytočila tak, že třískla klíči o stůl s tím, že končí, že už to dál snášet nebude, a odešla, pak ji museli přesvědčovat, aby se vrátila. Trestní stíhání se probíralo i na schůzi delegátů, což je vrcholný orgán družstva a schází se jednou ročně. Tam se v rámci informací o dění v družstvu o vývoji stíhání a situace okolo dotací informovalo a vedla se k tomu diskuse. Problémy trestní stíhání udělalo ve vztahu ke spravovaným SVJ, kterým byly pozastaveny dotace, se kterými počítala, a které to dostalo do problémů, protože zateplení zafinancovala z vlastních zdrojů, resp. z úvěrů, které si na to vzala. Představitelé těchto SVJ pak chodili na družstvo, dožadovali se peněz z dotací a vinili ze všeho žalobkyni, která byla trestně stíhaná. Museli jim vysvětlovat, že žalobkyně jim žádné peníze nesebrala a že výplata dotací byla pozastavena úřadem v [obec] Trestní stíhání se probíralo rovněž na schůzích s předsedy spravovaných SVJ, které družstvo pořádá dvakrát ročně. Vysvětlovat se to muselo i na některých schůzích samotných SVJ, kam byli představitelé družstva někdy pozváni. Celkově dle svědka vyvolalo trestní stíhání atmosféru nedůvěry. Dotyční si to sice nechali vysvětlit, ale určité otázky, jestli na tom nemůže být něco pravda, protože by to stát nestíhal jen tak, tam zůstávaly. Padalo i to, že z toho žalobkyně měla nějaký prospěch, nějaké všimné, to museli vysvětlovat, že to ani nebylo možné s ohledem na mechanismy rozhodování a finanční toky. Třebaže to nezaznělo napřímo, byly tam i tlaky, aby žalobkyně rezignovala na svou funkci. Svědek je přesvědčen, že kvůli trestnímu stíhání ze správy družstva odešla asi dvě nebo tři SVJ, i když to nikdo napřímo nepřiznal, každopádně družstvo za dobu trestního stíhání převzalo do správy jen jedno malé SVJ, nikdo se nehlásil, a družstvo tak přišlo o peníze. Před trestním stíháním se jim více dařilo nabírat nová SVJ. Zmíněná nedůvěra narušila dle svědka i vztah družstva k městu, kdy tyto se v některých věcech vzájemně potřebují a musí spolupracovat, např. při údržbě okolí domů, odvozu odpadu, dopravní situaci na sídlištích apod., ale v době stíhání nechtělo město s družstvem jednat. Pokud jde o [obec], tak tam se o stíhání vědělo, i když lidé asi neznali detaily či přesně povahu stíhaného skutku, mluvilo se zpronevěře, rozkrádačce a že v tom lítají miliony. Žalobkyně je v [obec] veřejně známou osobou, lidé ji znají a kvůli stíhání ji zastavovali, ptali se na to. Dle svědka žalobkyně kvůli tomu někdy v roce [rok] či [rok] odstěhovala ze [obec] na [obec], právě aby nemusela stále čelit takovýmto dotazům a stále něco vysvětlovat, aby se na ni lidé nedívali jako na prašivou. Pokud jde o samotnou žalobkyni, tak na tu dle svědka trestní stíhání dopadlo tak, že začala mít zdravotní problémy, a nakonec se sesypala. Již od roku [rok] začala mít žalobkyně fyzické problémy s kolenem, ramenem, chodila k fyzioterapeutovi, ale to byl dle svědka důsledek jejího psychického stavu, nervového vypětí, kdy brala léky na nervy. V roce [rok] pak byla žalobkyně někdy od jara do léta nebo možná až do podzimu v pracovní neschopnosti. Svědek jako místopředseda představenstva tak v té době musel dělat práci za žalobkyni, svolávat představenstvo, řídit představenstvo, resp. celé družstvo, takže se jej celá situace i osobně dotkla a zatěžovala jej. Před trestním stíháním žalobkyně dle svědka takovýmito zdravotními problémy netrpěla, svědek ji vždy znal jako vitální osobu. Pokud jde o vztah žalobkyně a [jméno]. [příjmení], tak tyto měly nadstandardní vztahy, jestli jsou přímo kamarádky, svědek nevěděl, ale jejich vztah se dle svědka v době stíhání nějak neprobíral. Po skončení trestního stíhání se dle svědka situace začala uklidňovat. Zejména začaly být vypláceny zadržené dotace, na schůzích se vysvětlilo, že žádný trestný čin spáchán nebyl, že nebyl nikdo odsouzen. Narovnávat se začíná i vztah s městem. Rovněž zdravotní problémy žalobkyně dle svědka ustoupily.

20. Obdobně jako svědek [příjmení] vypovídal i svědek [jméno] [příjmení], člen představenstva a v době předmětného stíhání i zaměstnanec SBD [obec]. Svědek doplnil, že i jeho lidé v [obec] zastavovali a ptali se na trestní stíhání, na žalobkyni, svědek to musel vysvětlovat a setkal se hodně i s negativními reakcemi. Stran psychického stavu žalobkyně v době stíhání svědek doplnil, že byla nesoustředěná, ubrečená, neměla náladu řešit věci, které musely řešit, hodně absentovala a museli dělat práci za ni. Oproti svědkovi [příjmení] jen uvedl, že o tom, že žalobkyně a [jméno]. [příjmení] jsou kamarádky, se vědělo už před trestním stíháním a v souvislosti s trestním stíháním se to nijak zvlášť nepřetřásalo. V odstěhování žalobkyně ze [obec] na [obec] svědek neviděl souvislost s předmětným trestním stíháním.

21. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalobkyně, uvedl, že jejich užší rodině, tj. svědkovi, sestře a otci, řekla o trestním stíhání sama žalobkyně. Dohodli se pak, že o tom nebudou nikomu dalšímu z rodiny říkat, což dodrželi, ale o stíhání se dozvěděla sestra žalobkyně, která též pracuje v SBD [obec], svědka se na to snažila vyptávat, ale ten dle dohody„ dělal blbého“, že o ničem neví. Sestry žalobkyně se dle svědka dotklo, že se o stíhání dozvěděla z třetí strany a ne od rodiny, a zhoršilo to její vztah se žalobkyní, který však byl narušený již dříve kvůli tomu, že se sestra žalobkyně přestala zajímat, starat o jejich rodiče. Jejich vztah se kvůli tomu zhoršuje i nadále a zamlčení trestního stíhání k tomu přispělo. Nikdo další z rodiny o stíhání asi nevěděl, zejména se jim to podařilo utajit před rodiči žalobkyně, na které by to kvůli věku a zdravotnímu stavu mohlo mít velký dopad. O stíhání se dle svědka vědělo v družstvu, ale žádných konkrétních dopadů si nebyl vědom, žalobkyně to s ním neprobírala. Rovněž tak se o stíhání vědělo v [obec], jak se to tam rozšířilo, svědek nevěděl, ale mluvilo se tam o tom, svědek sám se ale nesetkal se žádnou reakcí, že by jej s tím někdo konfrontoval. Zda se s takovou konfrontací setkala žalobkyně, svědek nevěděl. Svědek v té době již v [obec] nebydlel, studoval v [obec] a na víkendy jezdil do [obec], posléze bydlel ve [obec]. Ve [obec] převážně pobýval i otec, který zde má zemědělský podnik a který jen dojížděl za žalobkyní do [obec]. Žalobkyně dle svědka bydlela přes týden v bytě v [obec], na víkendy ale jezdila do [obec]. Sestra dle svědka bydlela v [obec], kde studovala, a jezdila do [obec], pak ve [obec] bydlela a poté se odstěhovala do [obec]. Žalobkyně se v době stíhání odstěhovala do [obec]. Přesný důvod svědek nevěděl, ale možná, že od toho chtěla ze [obec] utéct, ve [obec] je klid a o předmětném stíhání se tam vůbec nevědělo. Před stíháním neměla žalobkyně dle svědka v úmyslu se přestěhovat do [obec] natrvalo, bylo to i kvůli práci, kdy jako předkyně družstva měla za to, že by měla v [obec] i bydlet a že by nevypadalo dobře, kdyby se odstěhovala. Možná to plánovala až později, třeba na důchod. Přestěhování v době stíhání byl dle svědka únik, ale dnes již žalobkyně ve [obec] bydlí natrvalo a vracet do [obec] se nehodlá. Vztah svědka se žalobkyní předmětné stíhání nijak nenarušilo, svědek si nikdy nepřipouštěl, že by se měla něčeho dopustit. Věděl, kolik času a práce žalobkyně družstvu věnovala, že se ho snažila dát do pořádku. Rodinné vztahy ale stíhání zasáhlo, byla doma poměrně těžká atmosféra, všichni byli podráždění. Žalobkyně vždy byla silná osobnost a je takový hromosvod, uzel, který drží rodinu pohromadě, a to v době stíhání nefungovalo. V momentě, kdy na tom byla žalobkyně špatně, tak tím trpěla celá rodina. Pokud jde o dopady stíhání na žalobkyni, svědek uvedl, že se u žalobkyně objevila celá řada zdravotních problémů, byla hodně doma, byla i v dlouhodobé pracovní neschopnosti, bylo to několik měsíců nějak od jara, rok si svědek nevybavil. Žalobkyně měla zejména problémy psychické, které se vždy zhoršily, když mělo proběhnout nějaké další jednání nebo výslech v rámci stíhání. Nechtěla moc jíst, zhubla. Objevila se u ní nějaká alergie nebo astma, kdy užívala nějaké kortikoidové spreje, měla problémy se zády, hodně navštěvovala rodinnou fyzioterapeutku, která dávala žalobkyni dohromady. Dle její teorie všechny fyzické problémy souvisí s psychikou, čemuž dává svědek čím dál více za pravdu. Před stíháním žalobkyně dle svědka takovéto zdravotní problémy neměla, byla sice na operaci s ramenem, s kolenem, ale nebylo to nic dlouhodobého. Po skončení stíhání se dle svědka zdravotní stav žalobkyně zlepšil, zejména se zlepšil její psychický stav, strašně se jí ulevilo, že už to skončilo. Pokud je o [jméno]. [příjmení], takto je dle svědka dlouhodobá kamarádka žalobkyně, což se obecně vědělo již před trestním stíháním.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobkyně, rovněž uvedla, že o trestním stíhání se v úzké rodině dozvěděli přímo od žalobkyně. Řekla jim to ale až po nějaké době, kdy již na ní bylo vidět, že se něco děje, byla víc nervózní, zůstávala déle v práci. Stran dohody, že se o stíhání nebudou s nikým bavit, zamlčení stíhání před rodiči žalobkyně, komunikaci se sestrou žalobkyně a vztazích žalobkyně se sestrou uvedla svědkyně obdobné co svědek [jméno]. [příjmení]. V zaměstnání žalobkyně se o stíhání dle svědkyně vědělo, věděli to v představenstvu a pouštěli se kvůli tomu do žalobkyně na různých schůzích, kam jezdila. O stíhání se vědělo i v [obec]. Svědkyně už do [obec] moc nejezdila, studovala v [obec], a když přijela na víkend, tak jela do [obec], kam se rodiče přestěhovali, ale od známých ví, že se o tom v [obec] mluvilo, že mělo jít o nějaké podvody, a že o žalobkyni se mluvilo jako o kriminálnici. Svědkyni s tím ale nikdo přímo nekonfrontoval. Zda někdo konfrontoval přímo žalobkyni, svědkyně nevěděla, ale žalobkyni bylo nepříjemné tam chodit mezi lidi, třeba i na nákupy. Žalobkyně žila v [obec] celý život, lidé jí tam znají a začala být v tomto směru až lehce paranoidní, že se na ní lidé koukají, že si o ní šuškají apod., ale těžko říct, jestli to byl jen její pocit, anebo to byla pravda. Stran bydlení svědkyně uvedla, že rodina bydlela v bytě v [obec], [obec] měli jako chalupu, kam se jezdilo na léto nebo na víkendy. Svědkyně pak odešla studovat do [obec], bratr následně do [obec] a v bytě bydleli již jen rodiče, resp. tam od jara do podzimu bydlela žalobkyně a otec pobýval ve [obec], kde má zemědělské podnikání, ale několikrát v týdnu jezdil do [obec] za žalobkyní. Jednak nedokázal být ve [obec] sám, jednak měl v bytě svou kancelář. Žalobkyně pak na víkendy jezdila do [obec]. Nějak v době, kdy se začalo řešit trestní stíhání, na podzim [rok] se rodiče přestěhovali na [obec]. Dle svědkyně k tomu rodina směřovala, že se na [obec] jednou přestěhuje, ale impulsem pro přesun v dané době bylo dle jejího názoru dané trestní stíhání, žalobkyni to bylo i příjemnější, že nemusela v [obec] být. Přestěhování nebylo dle svědkyně myšleno zpočátku natrvalo. Byt v [obec] zůstal plně zařízený a žalobkyně v něm občas přespala, když zůstala déle v práci nebo měla nějaké jednání. Nyní už jsou ale přestěhováni natrvalo a semilský byt v loňském roce pronajali. Pokud jde o dopady na samotnou žalobkyni, svědkyně uvedla, že žalobkyně byla od začátku hodně vystresovaná, napnutá, nevěděla, o co jde, co ji bude čekat. Zlom potom přišel na podzim, kdy začaly nějaké výslechy, policie přišla k [jméno]. [příjmení], zabavila nějaké věci a ven se dostala i nějaká jejich soukromá, kamarádská korespondence. Žalobkyně začala trpět velkými žaludečními problémy, které má vždy, když má nervy, ale teď jimi trpěla permanentně, nechtěla jíst, hodně zhubla, nespala. Žalobkyně hodně věří na psychosomatiku, jezdila s tím ke své fyzioterapeutce, která jí pomáhá se zády. Dle svědkyně to bylo, jak kdyby žalobkyni napustili jedem a ona šla pomalu jako ke dnu. Žalobkyně užívala antidepresiva, její stav se vždy zhoršil, když se blížil nějaký soud nebo něco podobného. Byla též v dlouhodobé pracovní neschopnosti, bylo to někdy od jara do léta [rok], kdy se nervově složila, dle svědkyně toho již na ní bylo moc. Dříve žalobkyně dle svědkyně takovéto zdravotní problémy neměla. Po skončení trestního stíhání žalobkyni některé zdravotní potíže zůstaly. Zhoršily se jí dýchací potíže, kterými tedy trpěla dlouhodobě, ale nyní se jí rozvinulo astma a má to mít psychosomatický základ, zůstaly jí chronické žaludeční potíže, které se zhorší při jakékoliv stresové situaci. Pokud jde o vztahy v rodině, svědkyně uvedla, že žalobkyně byla pořád vynervovaná, nedalo se s ní o ničem mluvit, nic s ní jako s matkou řešit. Svědkyně pak přestávala se žalobkyní i komunikovat, svěřovat se jí se svými starostmi, nechtěla jí ještě více nakládat. Otec se snažil žalobkyni podporovat, ale byl z toho sám nešťastný, že jí nedokáže pomoci. Dle svědkyně nevznikaly mezi rodiči konflikty přímo kvůli trestnímu stíhání, hádky byly spíš kvůli tomu, v jakém byla žalobkyně stavu a jak (jinak než dříve) reagovala, kdy ji vytočila ji každá maličkost. Stran [jméno]. [příjmení] svědkyně též uvedla, že jsou se žalobkyní dlouholeté kamarádky a že se to obecně vědělo již před trestním stíháním.

23. V období od jara [rok] do podzimu [rok], kdy byla obviněna a soudně stíhaná, měla žalobkyně neurastenické potíže, depresivní projevy, somatizovala. Měla medikována anxiolytika a antidepresiva, vyhledala psychologa. V době od [datum] do [datum] byla z důvodu psychických potíží v pracovní neschopnosti. Soudní proces měl bezesporu negativní vliv na její duševní zdraví (zjištěno z lékařské zprávy [titul] [příjmení] ze dne [datum]).

24. Žádostí ze dne [datum], došlou žalovanému téhož dne, uplatnila žalobkyně u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavky na zaplacení částek 500 000 Kč a 10 000 Kč. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobkyni omluvil, a přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 65 000 Kč. Nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení žalovaný pro neexistenci odpovědnostního titulu odmítl (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

25. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

26. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

27. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

28. V předmětné věci vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět dříve, než bylo zahájeno projednávání věci samé, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

29. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

30. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. trestní stíhání 32. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

33. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

34. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. nemajetková újma 35. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

37. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobkyně byla stíhána pro pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu a dílem dokonaný, za který jí hrozilo uložení trestu odnětí svobody na 2 roky až 8 let, a pro pokračující zločin poškození finančních zájmů Evropské unie dle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu a dílem dokonaný, za který jí hrozilo uložení trestu odnětí svobody též na 2 roky až 8 let. S ohledem na dosavadní bezúhonnost však žalobkyni i přes vysokou trestní sazbu stíhaného jednání zřejmě nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Žalobkyně byla stíhána pro majetkovou trestnou činnost, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. To jsou skutečnosti, které újmu způsobenou trestním stíháním do jisté míry zmenšují. Oproti tomu je nutno zmínit, že u žalobkyně se jednalo o první zkušenost s trestním řízením, a trestní stíhání tak na ni muselo působit intenzivněji než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně či dokonce pravidelně. Žalobkyni vedle trestu hrozilo též uložení povinnosti k náhradě škody, když poškozený se do řízení přihlásil s nárokem ve výši cca 0,5 mil. Kč s příslušenstvím. Konečně je pak nutno zmínit, že skutky, pro které byla žalobkyně stíhána, nebyly vůbec trestným činem. To jsou všechno skutečnosti, které dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu naopak umocňují.

38. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], doručeným žalobkyni dne [datum], a skončeno bylo právní mocí usnesení VS [obec] dne [datum] Trestní stíhání tedy trvalo 3 roky. Délka trestního stíhání nebyla nepřiměřená okolnostem projednávané věci, to ostatně uznává i žalobkyně, při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu 3 roků, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobkyni negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

39. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. K tíži orgánů činných v trestním řízení, a tedy státu, je však nutno přičíst, že tyto přehlédly, že případná trestnost stíhaných skutků zanikla v důsledku změny právních předpisů ještě v době probíhajícího přípravného řízení, a že tedy při důslednějším prověření této skutečnosti mohlo být trestní stíhání žalobkyně zastaveno již před podáním obžaloby. Na druhou stranu z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně na tuto skutečnost orgány činné v trestním řízení upozorňovala již při skončení vyšetřování, jak bylo tvrzeno v nyní projednávané věci, což však na povinnostech a odpovědnosti státu ničeho nemění.

40. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, vzal soud na základě provedeného dokazování za prokázané jednak obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení atp. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně trpěla popisovanými zdravotními, zejména pak psychickými problémy, pro které byla léčena anxiolytiky a antidepresivy a byla v péči psychologa a fyzioterapeuta. Žalobkyně byla též kvůli těmto zdravotním potížím v několikaměsíční pracovní neschopnosti. Skutečnost, že se tyto problémy měly u žalobkyně objevit již na jaře [rok], zatímco trestní stíhání bylo zahájeno až v říjnu, resp. v listopadu [rok], dle názoru soudu nevylučuje, aby jejich příčinnou bylo právě předmětné trestní stíhání, resp. trestní řízení. Na jaře [rok] již probíhalo trestní řízení a bylo již mj. po provedených prohlídkách u [jméno]. [příjmení], při kterých byla zajištěna osobní komunikace se žalobkyní (k tomu viz dále). Ze svědeckých výpovědí pak jednoznačně vyplynulo, že před trestním stíháním/řízením žalobkyně žádnými závažnějšími (zejména v oblasti psychické) problémy netrpěla a výkon vysoké manažerské funkce na ni v tomto směru neměl žádný negativní vliv. Pokud jde o rodinné vztahy, vyplynulo z provedených výslechů, že zhoršený psychický stav žalobkyně v důsledku trestního stíhání způsobil změnu atmosféry v rodině, vedl k častějším hádkám a zřejmě způsobil dočasné narušení komunikace a vztahů s dcerou. Jinak ale měla žalobkyně ze strany své rodiny plnou podporu a k žádnému vážnějšímu narušení vztahů nedošlo. Výpověďmi dětí žalobkyně bylo vyvráceno, že by trestní stíhání vedlo k narušení vztahů žalobkyně se sestrou. Tyto vztahy byly a jsou narušeny ze zcela jiných důvodů, trestní stíhání mohlo maximálně přidat jen další pomyslný střípek do mozaiky. Výpověďmi svědků bylo též vyvráceno, že by v důsledku trestního stíhání měl vyjít ve známost kamarádský vztah žalobkyně s [jméno]. [příjmení], o tomto vztahu se všeobecně vědělo již před trestním stíháním. Žalobkyni však lze dle názoru soudu uvěřit, že se jí dotklo, že součástí trestního spisu a prováděného dokazování byla i soukromá (a často i velmi osobní) komunikace s [jméno]. [příjmení], přestože se s touto komunikací zřejmě měli možnost seznámit jen orgány činné v trestním řízení, spoluobvinění a jejich obhájci, když ani hlavních líčení se žádná veřejnost neúčastnila, jak vyplývá z obsahu trestního spisu. V kontextu všemi svědky popisovaných poměrů na malém městě, jakým mají být [obec], však zřejmě i toto mohlo stačit, aby se i informace o této komunikaci rozšířily. Dále bylo provedenými výslechy, zejména svědků [příjmení] a [příjmení], prokázáno, že trestní stíhání žalobkyni citelně zasáhlo v oblasti pracovní, když stíhaná trestná činnost měla přímo souviset s její funkcí předsedkyně představenstva SBD [obec]. Přestože i zde se žalobkyně dočkala podpory a trestní stíhání nakonec nevedlo ke ztrátě funkce či zaměstnání, trestní stíhání bezpochyby poškodilo dobré jméno žalobkyně. Trestní stíhání a zapojení osoby žalobkyně bylo opakovaně probíráno na představenstvu a schůzích delegátů SBD [obec], na schůzích s předsedy spravovaných SVJ i na schůzích SVJ, žalobkyně musela věc vysvětlovat, čelila dotazům a verbálním atakům zejména stran zadržovaných dotací, jejichž nevyplacení způsobovalo spravovaným SVJ finanční potíže. Rovněž tak bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že trestní stíhání poškodilo pověst žalobkyně i v místě bydliště, když o stíhání věděly celé [obec] a přilehlé okolí a žalobkyně je v místě známou osobou. Žalobkyně, ale i její spolupracovníci čelili dotazům na trestní stíhání, stíhání bylo předmětem debat a„ šuškandy“ a na žalobkyni bylo pohlíženo jako na zločince. Z provedeného dokazování však soud nevzal za prokázané, že by se žalobkyně jen kvůli předmětnému trestnímu stíhání odstěhovala ze [obec]. Jak vyplynulo z výpovědí dětí žalobkyně, přestěhování na [obec] bylo přirozeným vývojem v rodině žalobkyně, kdy děti byly tzv.„ z domu“, manžel tam v době zemědělské sezóny pobýval většinu času a žalobkyně tam dojížděla víkendy. Trestní stíhání a atmosféra v [obec] pak toto přestěhování, ke kterému rodina stejně směřovala, jen uspíšily.

41. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobkyni nezanedbatelná nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. To ostatně uznával i žalovaný, když předmětem sporu byla jen výše přiměřeného zadostiučinění.

42. Případ žalobkyně pak soud porovnal s následujícími věcmi: věc (navržená žalobkyní) vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 218/2017 a následně u MS [obec] pod sp. zn. 54 Co 57/2022 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 2 písm. b) tr. zákona, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c) a odst. 2 písm. a) a c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zákona spáchaného v jednočinném souběhu a ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami, a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 3 až 10 let, tedy byl stíhán pro částečně obdobnou, ale mnohem širší trestnou činnost s vyšší trestní sazbou. Stíhání poškozeného v porovnávané věci trvalo výrazně déle, tj. 4 roky a 9 měsíců, a poškozený byl stejně jako žalobkyně obžaloby zproštěn poté, co ve věci jedenkrát rozhodoval soud prvého stupně (poškozeného jako žalobkyni zprostil) a jedenkrát soud odvolací, a to dle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobkyně bezúhonný. Zahájení trestního stíhání vnímal jako těžký úder pro svou dobrou pověst zejména v osobním a rodinném životě, trestní stíhání jej zasáhlo i v pracovní a majetkové sféře (musel opustit místo advokátního koncipienta, následně pracoval na méně placené pozici, musel si půjčovat peníze od rodičů), situaci řešil s pomocí psychologa, v důsledku trestního stíhání se značně zúžily jeho sociální kontakty. Značný stres mu způsobila též předžalobní výzva Úřadu vlády ČR k náhradě škody ve výši 77 mil. Kč. Manželka poškozeného ve srovnávané věci byla trestním stíháním zasažena v období těhotenství, v průběhu řízení se u ní vyvinula těžká deprese a v důsledku kyberšikany musela ukončit své občanské aktivity a upustit od případných politických aktivit. Poškozený s manželkou v důsledku trestního stíhání několik let odkládali početí druhého dítěte. Trestní stíhání bylo od počátku silně medializováno v celostátních médiích (poškozený byl v článcích a reportážích jmenován, byly zveřejňovány jeho fotografie a obrazově zvukové záznamy), ve velké míře ale bylo medializováno i zproštění poškozeného obžaloby, kdy v médiích bylo uváděno, že se stal„ obětním beránkem“. Poté, co Ústavní soud v nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20, zkritizoval poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 tis. Kč, když obecným soudům mj. vyčetl, že dostatečným způsobem nezohlednily intenzivní zásah do rodinného a pracovního života poškozeného, hrozbu vysoké náhrady škody a nepřihlédly ke skutečnosti, že poškozený byl stíhán pro skutek, který (od počátku) vůbec nebyl trestným činem a zproštění obžaloby nebylo důsledkem„ důkazní nouze“, ale selháním verifikační (filtrační) funkce přípravného řízení, byla poškozenému přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč. Další žalobkyní k porovnání navržená rozhodnutí Ústavního soudu či NSČR, resp. věci v nich řešené, nepovažoval soud za vhodná k porovnání, když se většinou týkala odškodnění nepřiměřené délky řízení či vykonaného trestu, anebo vazby, anebo v nich byl ze strany NSČR jen kritizován způsob určení výše odškodnění (viz 30 Cdo 2813/2011). věc (navržená žalovaným) vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 30/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy byl stíhán pro typově jinou trestnou činnost, ale se stejnou trestní sazbou jako žalobkyně. Stíhání poškozeného v porovnávané věci trvalo obdobně dlouho, tj. 3 roky a 2 měsíce, poškozený však byl jedenkrát nepravomocně odsouzen (byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a povinnost k náhradě škod ve výši cca 1,7 mil. Kč) a obžaloby byl nakonec zproštěn dle § 226 písm. c) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobkyně bezúhonný. Orgány činné v trestním řízení se v případě tohoto poškozeného dopustily pochybení, když nesprávně hodnotily, resp. k důkazu následně neprovedly, znalecký posudek, a trestní stíhání mohlo být částečně zastaveno již v přípravném řízení (kdy pak mohl být poškozený stíhán pro méně skutků s nižší trestní sazbou a hrozbou nižší náhrady škody), anebo mohl být poškozený obžaloby zproštěn již prvním ve věci vydaným rozsudkem. Poškozený v porovnávané věci obdobně jako žalobkyně trpěl psychickými problémy, kvůli kterým vyhledal pomoc psychiatra a psychiatricky se léčil, tyto problémy však souvisely především s jeho zadržením, otřesnými podmínkami ve vydávací vazbě v cizině a následným pobytem ve vazbě v ČR a s tím související starostí o manželku s ohledem na její špatný zdravotní stav nežli s vlastním trestním stíháním. Obdobně jako u žalobkyně došlo v případě poškozeného v porovnávané věci k narušení vztahů s okolím, kdy o trestním stíhání se vědělo, poškozený přišel o přátele a pro přetrvávající nedůvěru se stáhl do ústraní, byť dříve byl hodně veřejně a společensky aktivní. K tomuto důsledku však značně přispěla též medializace, kterou bylo možno jen omezeně přičítat státu, zejména nikoliv její obsah. Na rozdíl od žalobkyně došlo u poškozeného v porovnávané věci v důsledku trestního stíhání k narušení vztahu s jedním ze synů a k částečnému narušení vztahů s matkou kvůli přetrvávající nedůvěře. Na rozdíl od žalobkyně došlo u poškozeného v porovnávané věci též k dotčení výdělkových poměrů, to však opět souviselo zejména s pobytem vazbě a jen omezeně se samotným trestním stíháním. Soud v této věci shledal za adekvátní odškodnění ve výši 80 000 Kč. věci vyhledané soudem věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 155/2017 a následně u MS Praha pod sp. zn. 91 Co 120/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství, a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy byl stíhán pro částečně stejnou, ale rozsáhlejší trestnou činnost se stejnou trestní sazbou jako žalobkyně. Stíhání poškozeného v porovnávané věci trvalo výrazně déle, tj. 5 let a 3 měsíce, a poškozený byl stejně jako žalobkyně obžaloby zproštěn poté, co ve věci jedenkrát rozhodoval soud prvého stupně (poškozeného jako žalobkyni zprostil) a jedenkrát soud odvolací, a to dle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobkyně bezúhonný. U poškozeného v porovnávané věci obdobně jako žalobkyně došlo k zásahu do soukromého života, když se musel dostavovat k výslechům na policii a k hlavním líčením před soudem. Obdobně jako u žalobkyně došlo u tohoto poškozeného též k zásahu do jeho dobré pověsti a k poškození dobrého jména, v důsledku čehož přestal chodit na veřejnost a bylo zasaženo do jeho práva na společenský život, jednalo se však o zásahy výrazně intenzivnější než u žalobkyně. Stíhaného jednání se měl poškozený dopustit jako první náměstek primátora, o jeho stíhání informoval po celou dobu regionální tisk a zabývali se jím uživatelé na sociálních sítích, žalobce byl považován za„ korupčníka“. Trestní stíhání poškozenému ukončilo politickou kariéru, když do dalších voleb již nebyl nominován. Soud v této věci shledal za adekvátní odškodnění ve výši 378 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 72/2017 a následně u MS Praha pod sp. zn. 23 Co 354/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy byl stíhán pro obdobnou, ale méně rozsáhlou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou jako žalobkyně. Stíhání poškozeného v porovnávané věci trvalo obdobnou dobu, tj. 2 roky a 9 měsíců, a poškozený byl stejně jako žalobkyně obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, před tím však byl dvakrát nepravomocně uznán vinným a odsouzen. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobkyně bezúhonný. U poškozeného v porovnávané věci obdobně jako u žalobkyně došlo k narušení psychiky, což se promítlo do jeho zdravotních obtíží spočívajících v záchvatech paniky, úzkosti a nespavosti, poškozený musel být léčen psychofarmaky, zdravotní problémy nepříznivě ovlivnily jeho koncentraci. Obdobnými potížemi však poškozený částečně trpěl již před trestním stíháním, a nebylo tak prokázáno, že by trestní stíhání bylo jedinou příčinou takových obtíží. Trestní stíhání u tohoto poškozeného obdobně jako u žalobkyně narušilo atmosféru v rodině a mělo negativní vliv na pohodu v domácnosti a manželské soužití. Rovněž tento poškozený byl z malého města, kde se lidé znají a poškozený zde byl známou osobou jako provozovatel hotelu, trestní stíhání bylo veřejnosti známo a došlo k poškození pověsti poškozeného. Oproti žalobkyni si poškozený v porovnávané věci mohl za trestní stíhání částečně sám a k tvrzenému poškození jeho podnikatelské činnosti vedl především způsob výkonu tohoto podnikání, nikoliv trestní stíhání. Soud v této věci shledal za adekvátní odškodnění ve výši 50 000 Kč.

43. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobkyně s uvedenými případy, kdy zásahy, ke kterým došlo u žalobkyně jsou výrazně těžší než ve věcech sp. zn. 11 C 30/2019 a 23 Co 354/2019 a naopak výrazně mírnější než ve věcech 54 Co 57/2022 a 91 Co 120/2019 dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním spolu s již poskytnutým konstatováním porušení práva a omluvou je částka 150 000 Kč.

44. Jelikož žalobkyně na náhradu této nemajetkové újmy již obdržela částku 65 000 Kč, považoval soud její žalobu za důvodnou do částky 85 000 Kč, do které jí vyhověl, a do zbylých 350 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. délka řízení a nemajetková újma 45. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

46. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

47. Žalobkyně za nepřiměřeně dlouhý považovala úsek posuzované řízení od vyhlášení rozsudku KS [obec] dne [datum] do projednání věci odvolacím soudem dne [datum], tj. dobu 1 roku a 1,5 měsíce, resp. 13,5 měsíců.

48. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že i v této fázi bylo řízení složité po skutkové a procesní stránce. Bylo potřeba písemně vyhotovit rozsudek ve věci, která se týkala 10 obviněných a 7 stíhaných skutků, ve které bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Tomu nakonec i odpovídal rozsah písemného vyhotovení rozsudku čítající 35 stran. Věc byla procesně komplikována tím, že se nedařilo doručit písemné vyhotovení rozsudku jednomu z obviněných ([jméno]. [příjmení]), kterému byl rozsudek doručen až dne [datum]. Přestože tedy bylo odvolání proti rozsudku podáno již dne [datum], nebylo před doručením rozsudku všem obviněným možno předložit spis odvolacímu soudu. V mezidobí pak byla též provedena porozsudková agenda ve vztahu k [jméno]. [příjmení] a [jméno]. [příjmení], vůči kterým se státní zástupce vzdal práva odvolání, a vyhlášený rozsudek tak ve vztahu k nim již nabyl právní moci. Ve věci v dané době rozhodoval KS [obec] o nákladech ustanoveného obhájce [jméno]. [příjmení] a VS [obec] o odvolání ve věci samé. Každé podání opravného prostředku si přitom vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu.

49. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), má soud na základě učiněných zjištění za to, že v daném případě postupovaly v přiměřených lhůtách a bez nedůvodných průtahů. Opakované prodlužování lhůty pro vypravení písemného vyhotovení rozhodnutí bylo odůvodněno rozsáhlostí a složitostí věci. Odvolací soud se pak musel před nařízením veřejného zasedání seznámit s obsáhlým spisovým materiálem a nastudovat předmětnou zejména skutkově složitou věc.

50. Pokud jde o jednání žalobkyně, ta k prodloužení této fáze řízení nijak nepřispěla.

51. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, posuzované řízení bylo řízením trestním, tj. řízením, které je dle judikatury považováno za řízení s typově zvýšeným významem.

52. Na základě popsaných hledisek, která nelze přičítat státu (složitost věci po skutkové a procesní stránce, nastudování věci odvolacím soudem), dospěl soud k závěru, že celkovou dobu této části řízení v délce 1 rok a 1,5 měsíce nelze považovat za dobu nepřiměřenou, přestože řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, a že tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

53. V požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení tak soud považoval podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji v dané části v celém rozsahu zamítl.

54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky, a to - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyně byla úspěšná stran náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, kdy tento nárok je nutné přičíst k procesnímu úspěchu žalobkyně do celé výše tarifní hodnoty, když ve smyslu zásad úspěchu ve věci lze na žalobkyni pohlížet obdobně, jako by byla stran tohoto nároku plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Procesní úspěch žalovaného pak přestavuje tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, do které byla žaloba zamítnuta. Počítáno dle tarifních hodnot tak byl úspěch/neúspěch účastníků stejný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

55. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.