11 C 58/2020-122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 352 000 Kč s příslušenstvím, 252 000 Kč s příslušenstvím a 386 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 352 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 352 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku 252 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 252 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 386 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 386 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 23 836 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 23 836 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 23 836 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek ze žaloby ve výši 9 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhali na žalovaném zaplacení částek 352 000 Kč s příslušenstvím, 252 000 Kč s příslušenstvím a 386 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké.

2. Žalobci uvedli, že dne [datum] došlo k tragické dopravní nehodě, při které zahynul pan [jméno] [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], což způsobilo jeho blízkým - žalobcům - značné duševní útrapy. [ulice] nehoda byla způsobena [anonymizováno]. [příjmení], který řídil osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], r. z. [anonymizováno]. Rozsudkem [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byl [anonymizována dvě slova] shledán vinným z usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem v délce 2 let, jakož i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Tímto rozsudkem bylo viníkovi dopravní nehody uloženo, aby žalobcům a) a b) uhradil satisfakci za duševní útrapy ve výši 750 000 Kč každému z nich, ovšem viník nikdy nic neuhradil, a proto se žalobci obracejí na pojistitele viníka, tj. žalovaného, u kterého bylo vozidlo, kterým byla způsobena předmětná dopravní nehoda, pojištěno.

3. Žalobce b) je synem [anonymizována dvě slova], žalobkyně a) je jeho dcerou, ovšem biologicky nepříbuznou, kterou však zemřelý od dětství vychovával jakožto dceru vlastní a ona jej po celý život vnímala jakožto otce vlastního. [anonymizována dvě slova] si chtěl v minulosti žalobkyni a) osvojit i z hlediska formálního, ovšem její biologický otec, se kterým se nikdy nestýkala, byl proti osvojení, proto se tento záměr nerealizoval. Žalobkyně c) je vnučkou [anonymizována dvě slova], dcerou žalobkyně a), je tedy rovněž biologicky nepříbuzná, ovšem zemřelý ji vychovával jakožto svou vnučku, kdy skutečnost biologické nepříbuznosti byla pro celou rodinu zcela nepodstatná. Vzájemný vztah mezi otcem a dcerou, resp. vnučkou, byl hluboký a vzájemný, který se ničím neodlišoval od vztahu osob biologicky příbuzných. Za účinnosti obč. zák. byly v jeho § 444 stanoveny náhrady při usmrcení blízké osoby paušálně. To bylo však právní praxí časem shledáno jako velice nevhodné řešení, a to hned z několika zásadních důvodů, kdy právě případ vzájemného vztahu mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní a), resp. žalobkyní c), je přímo„ učebnicovým“ příkladem těchto důvodů. V právní praxi totiž docházelo v různých konkrétních případech k projevům značné nespravedlnosti, neboť paušální vyčíslení nereflektovalo intenzitu a kvalitu skutečného vzájemného vztahu. Byly to často právě případy dětí, které vychoval jejich biologicky nepříbuzný rodič, se kterým již v dospělosti nežili ve společné domácnosti. Ačkoliv byl jejich vzájemný vztah kvalitou a intenzitou postaven naroveň situaci, kdy by biologicky příbuzní byli, v případě úmrtí a s tím souvisejícími duševními útrapami na ně zákon nepamatoval vůbec. Na druhé straně pak zase docházelo k opačným extrémům, kdy například ještě nerozvedení manželé s velice špatným vztahem, kteří spolu již několik let nebydleli a měli nové partnery, splňovali veškeré zákonné podmínky stanovené § 444 obč. zák. a právo na poskytnutí náhrady při tragickém úmrtí jednoho z nich jim tak vzniklo. Dalším problémem byl fakt, že paušální stanovení náhrady prakticky vylučovalo možnost stanovit výši satisfakce za duševní útrapy ve výši adekvátní skutečné povaze a hloubce vzájemného vztahu. Z uvedených důvodů tak zákonodárce při koncipování o. z. zcela principy předchozí úpravy opustil. Dle jeho současné podoby tak má právo na satisfakci jakákoliv blízká osoba, pokud měla se zemřelým skutečný vztah, jehož zaviněné přetržení objektivně může vést ke vzniku duševních útrap. Současně byl zcela opuštěn princip paušálních částek, ale naopak stanovení konkrétní výše satisfakce závisí na rozhodnutí soudu v konkrétním případě tak, aby její výše odpovídala kvalitě a intenzitě vzájemného vztahu. Mantinely pro vyčíslení byly velice podrobně stanoveny následnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“). Důvodem pro koncepční změnu o. z. v tomto směru je tedy právě a přímo to, aby mohla být satisfakce za vytrpěné duševní útrapy řádně přiznána právě osobám v postavení žalobkyň a) a c), právě proto byla právní úprava takto změněna. Hloubku duševních útrap samozřejmě zkoumat u konkrétní osoby nelze, jde o věc neměřitelnou (viz závěry rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). 4. [anonymizována dvě slova] mezi svými dětmi, resp. vnučkou, nečinil skutečně jakékoliv rozdíly dle toho, kdo z nich s ním byl či nebyl biologicky příbuzný. Všichni žili jako rodina s kvalitními vzájemnými vztahy a trávili spolu množství času. V takovýchto situacích se skutečná povaha vzájemného vztahu zůstavitele a dětí, z nichž některé s ním není pokrevně příbuzné, často ve své krystalicky pravdivé podobě projeví až v dědickém řízení, ke kterému jednoho dne dojde a způsobí biologicky nepříbuzným dětem často veliké překvapení a doživotní trauma. V případě [anonymizována dvě slova] však došlo ke zcela jasnému a nezpochybnitelnému gestu, které potvrzuje veškeré skutečnosti o charakteru popisovaných vzájemných vztahů. [anonymizováno]. [příjmení] projevil totiž pro případ své smrti svou poslední vůli tak, že veškerý svůj majetek odkázal závětí oběma svým dětem rovným dílem. Nic nemůže být jasnější ilustrací vzájemných vztahů, ve kterých skutečnost biologické příbuznosti neměla sebemenší význam, než právě takovýto projev vůle. [anonymizováno]. [příjmení] byl až do okamžiku tragické nehody plný síly a intenzivně sportoval, na cyklistické výlety jezdil často rovněž se žalobci, společně trávili také některé dovolené, stýkali se na oslavách a svátcích, ve všední dny, byli též v permanentním kontaktu telefonickém a elektronickém. V minulosti žili manželé [příjmení] se svými dětmi (žalobci a) a b)) v bytě v [obec]. Když dosáhla žalobkyně a) věku 18 let, odstěhovala se do bytu samostatného, který byl rovněž v [obec], byli však všichni stále v permanentním kontaktu. Následně rodiče koupili rodinný dům v [anonymizováno], který je od [obec] pouhých 6 km, kam se rodiče se žalobcem b) přestěhovali. Žalobkyně a) svou rodinu několikrát týdně bez zvláštního důvodu navštěvovala, šestnáct let pracovala v [anonymizována čtyři slova]. Když [anonymizována čtyři slova], přestěhovala se žalobkyně a) opět za svou rodinou do rodinného domu v [anonymizováno], aby své rodině pomáhala celou situaci lépe zvládat. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok]), [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. V roce [rok] se žalobkyně a) odstěhovala a žila se svým manželem v rodinném domku ve [obec], která je od [anonymizováno] pouhých 25 km, kde žijí dodnes. Žalobce b) žil nadále s otcem, který dohlížel na jeho zdravotní stav, [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [země], [anonymizována tři slova]. [celé jméno žalobce] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno]) [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. Přibližně sedm let před nehodou se [anonymizováno]. [příjmení] seznámil se svou přítelkyní [anonymizováno]. [příjmení]. Ta s ním žila v rodinném domě v [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Vzájemné vztahy mezi žalobci a [anonymizováno] byly dobré, navštěvovali se, slavili společně narozeniny, svátky atp. Žalobce b) se v roce [rok] osamostatnil a žil v bytě v [obec]. Žalobkyně c) žila s [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], pro ilustraci jejich vzájemných vztahů lze rovněž odkázat na jejich komunikaci přes„ Whatsapp".

5. Žalobci tedy utrpěli z důvodu náhlé a tragické ztráty [anonymizováno]. [příjmení] značné duševní útrapy a jako osoby blízké ve smyslu § 22 o. z. mají dle § 2959 o. z. právo na satisfakci za duševní útrapy. Satisfakci pro žalobkyně a) a c) je pak nutno stanovit ve stejné výši jako u osob biologicky příbuzných, neboť pouze tímto způsobem bude naplněna litera zákona o satisfakci plně vyvažující jejích utrpení. Stran výše satisfakce pak žalobci odkázali na rozsudek NSČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, který lze považovat za jakousi obdobu Metodiky NSČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, kdy v tomto případě jde o základní metodiku pro stanovení výše satisfakce za způsobené duševní útrapy. Je skutečností, že v souvislosti s přijetím o. z. a na něj navazující úpravy se hodnota bodu bolestného při zásahu do zdraví s okamžikem jeho účinnosti více než dvojnásobně zvýšila. [ulice] právní úprava tak fakticky reflektuje vývoj společnosti co do nazírání na hodnotu lidského života a všech jeho aspektů, kdy jeho ochraně a následné reparaci způsobených následků (či alespoň satisfakci) je oproti dobám minulým přikládán mimořádný význam, který se v praxi mimo jiné projevil právě zvýšením hodnoty bodu na více než dvojnásobek. NSČR jakožto základní princip pro výpočet tedy vychází ze skutečnosti, že se hodnota bodu bolestného po přijetí o. z. ve vztahu k okamžiku způsobení předmětné újmy (k dopravní nehodě se smrtelným následkem řešené NSČR v této právní věci došlo v roce [rok]) více než zdvojnásobila, což by se mělo obdobně projevit také ve vztahu k dříve stanoveným paušálům při usmrcení. Pokud tedy byly paušály dříve v § 444 obč. zák. stanoveny pevnou částkou, mělo by se takovéto zvýšení projevit i v případě stanovení satisfakce za způsobené duševní útrapy. NSČR tedy nevymezil výši satisfakce konkrétním rozmezím, ale způsobem stanovení tohoto rozmezí v daném kalendářním roce v návaznosti na zvýšení či snížení hodnoty bodu bolestného v kalendářním roce, kdy došlo k nehodě. K tomuto principu, tedy ke skutečnosti, že roste-li hodnota bodu bolestného, přesněji tedy, roste-li průměrná mzda, je nutno aktuální výší satisfakce za duševní útrapy zvýšit oproti letům předchozím, se NSČR opět vrátil, podrobně a zcela srozumitelně tuto doktrínu rozvedl, a to především ve svém rozsudku sp. zn. 25 Cdo 894/2018 NSČR v tomto svém rozsudku co do podrobných principů pro vyčíslení satisfakce výslovně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ KS [obec]“) sp. zn. 6 To 404/2015. Z tohoto rozsudku lze vyvodit jednoznačná kritéria pro stanovení výše satisfakce podle kalendářního roku, kdy došlo k nehodě, a podle stupně příbuznosti, kdy u dětí činí satisfakce dvacetinásobek průměrné mzdy, u vnuků pak čtrnáctinásobek průměrné mzdy. Jelikož k nehodě v nyní projednávané věci došlo v roce [rok], kdy průměrná mzda činila [částka], činí satisfakce po zaokrouhlení u dětí částku 552 000 Kč, u vnuků pak částku 386 000 Kč.

6. Žalobci uplatnili své nároky u žalovaného přípisem ze dne [datum], doručeným dne [datum]. Jelikož ani přes urgenci ze dne [datum] nedošlo ze strany žalovaného k jakékoliv reakci, obrátili se žalobci dne [datum] s požadavkem náhradního plnění na [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaný po zásahu [anonymizováno] hned následující den reagoval emailovým přípisem ze dne [datum], ve kterém navrhl, že pokud s ním žalobci a) a b) uzavřou dohody o narovnání, vyplatí jim 200 000 Kč a 300 000 Kč. Žalobkyni c) odmítl na satisfakci uhradit cokoliv, protože jí dle názoru žalovaného takovéto právo nevzniklo, neboť úmrtí jejího dědečka nemělo zásadní dopad do jejího života. Přípisem ze dne [datum] sdělila [anonymizováno] žalobcům, že jejich žádost odkládá, neboť žalovaný svou povinnost dodatečně splnil. Žalovaným nabídnuté plnění bylo absurdně nízké, přičemž podstatou dohod o narovnání je postup, kdy by se žalobci museli veškerých svých práv nad tuto částku vzdát, proto žalobci reagovali na tento přípis tak, že přípisem ze dne [datum] žalovanému sdělili, že jím nabídnuté částky přijmou, ovšem dohodu o narovnání, ve které by se přesahujících nároků vzdávali, s ním uzavírat nebudou. Žalovaný, ačkoliv výši jejich nároku vyčíslil alespoň v předmětné výši, žalobcům ničeho nevyplatil. Přípisem ze dne [datum], doručeným dne [datum], uplatnila své právo na poskytnutí satisfakce za duševní útrapy rovněž sestra zemřelého [anonymizováno]. [příjmení]. Situace se opakovala, žalovaný opětovně nereagoval, a proto se V. [příjmení] přípisem ze dne [datum] rovněž obrátila se žádostí o poskytnutí náhradního plnění na [anonymizováno]. Reakce [anonymizováno] byla tentokráte po zjištění, že se situace opakuje, patrně razantnější. Žalovaný reagoval přípisem ze dne [datum], ve kterém oznámil, že žalobci b) vyplácí satisfakci ve výši 300 000 Kč, žalobkyni a) pak satisfakci ve výši 200 000 Kč, jakož i náklady pohřbu ve výši 32 227 Kč Tyto částky byly žalovaným skutečně vyplaceny. Přípisem ze dne [datum] sdělila [anonymizována dvě slova]. [příjmení], že jelikož žalovaný svou povinnost splnil, žádost odkládá. [anonymizováno]. [příjmení] byla žalovaným kontaktována přípisem ze dne [datum], ve kterém jí byla žalovaným přiznána satisfakce ve výši 350 000 Kč. Z této skutečnosti je zcela zřejmé, že částky přiznané žalobcům a) a b) jsou absurdně nízké, protože je převyšuje dokonce i satisfakce přiznaná sestře zemřelého, kdy v takových případech bývá u sourozenců částka vždy výrazně nižší než u potomků, jak ostatně vyplývá z paušálních částek stanovených obč. zák. a rovněž z citované judikatury. Žalobci navíc disponují likvidačním dopisem žalovaného ze dne [datum], ve kterém je vyčíslena satisfakce, která byla přiznána partnerce [příjmení]. [anonymizováno] a jejím dcerám. [anonymizováno]. [příjmení] byla žalovaným přiznána satisfakce za vytrpěné duševní útrapy ve výši 400 000 Kč, její dceři [anonymizováno]. [příjmení] ve výši 200 000 Kč a dceři [anonymizováno]. [příjmení] ve výši 150 000 Kč. Aniž by žalobci jakkoliv zpochybňovali vzájemné vztahy svého otce, jeho přítelkyně a jejích dcer, jakož i hloubku s tím souvisejících duševních útrap, je potřeba si uvědomit, že se jedná o satisfakci pro osoby, se kterými se [anonymizováno]. [příjmení] znal podstatně kratší dobu, přičemž [anonymizováno]. [příjmení] s ním dokonce nikdy ani nebydlela. Taktéž z těchto skutečností je na první pohled zřejmé, že výše satisfakce pro žalobce a) a b) zdaleka neodpovídá rozsahu jejich duševních útrap, přičemž žalobkyni c), vnučce zemřelého, nebylo žalovaným na satisfakci dokonce přiznáno ničeho.

7. Jelikož tedy žalobkyně a) obdržela od žalovaného satisfakci ve výši 200 000 Kč, domáhala se podanou žalobou zaplacení částky 352 000 Kč jako rozdílu od shora uvedené částky 552 000 Kč. Žalobce b) obdržel od žalovaného satisfakci ve výši 300 000 Kč, podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 252 000 Kč. Žalobkyně c) neobdržela od žalovaného vůbec žádnou satisfakci, podanou žalobou se tak domáhala zaplacení částky 386 000 Kč. Žalobci zdůraznili, že neuplatňují nějaké absurdní mnohamilionové částky, ale výši satisfakce skutečně pečlivě vyčíslili tak, aby odpovídala platné právní úpravě, již zavedené judikatuře, okolnostem předmětného nešťastného případu a vzájemným rodinným vazbám. Spolu s uvedeným částkami žalobci požadovali též zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, když pro zjednodušení vyšli z toho, že žalovaný ukončil šetření dne [datum], kdy přípisem sdělil, kolik dle jeho názoru činí výše satisfakce u žalobců a) a b) a současně zcela zamítl nárok uplatněný žalobkyní c), a od kterého běžela zákonná patnáctidenní lhůta pro výplatu pojistného plnění.

8. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, resp. zastavení řízení. Žalovaný učinil nesporným, že dne [datum] došlo ke škodní události – dopravní nehodě, v jejímž důsledku [anonymizováno]. [příjmení], řidič vozidla [značka automobilu], r. z. [anonymizováno], usmrtil [anonymizována dvě slova]. Vozidlo [značka automobilu] bylo ke dni škodní události odpovědnostně pojištěno u žalovaného. Ve vztahu k nárokům uplatňovaným žalobci a) a b) pak žalovaný namítl existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, založené shora uvedeným rozsudkem OS [obec], kterým byl těmto žalobcům přiznáno vůči [anonymizováno]. [příjmení] právo na zaplacení částek a 750 000 Kč, a to z titulu odčinění duševních útrap spojených s usmrcením osoby blízké dle § 2959 o. z. Žalovaný vychází z premisy, že pojistné plnění nemá sloužit jako prostředek k obohacení se oprávněné osoby, nýbrž výhradně jako zabezpečení ochrany před následky pojistné události. Rozsudkem OS [obec] již bylo o nárocích žalobců a) a b) na odčinění duševních útrap v plném rozsahu rozhodnuto, trestní soud žalobce neodkázal (ani částečně) na řízení ve věcech občanskoprávních. Na tom nic nemění skutečnost, že povinnost plnit na nároky žalobců a) a b) byla uložena škůdci, nikoliv pojistiteli. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nenastává pouze tehdy, pokud o téže věci rozhodl soud v občanském soudním řízení, nýbrž také pravomocným přiznáním nároku na náhradu škody v adhezním řízení. Nároky žalobců a) a b) tedy nemohou být opětovně projednány a nemůže o nich být opětovně rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Nároky žalobců na náhradu za duševní útrapy by byly projednatelné v občanskoprávním řízení pouze za předpokladu, kdy by žalobci byli zcela nebo zčásti odkázáni na občanskoprávní řízení (viz usnesení NSČR sp. zn. 25 Cdo 1689/2017). V případě, že by soud v tomto nyní vedeném řízení pravomocně přiznal oběma žalobcům nároky, kterých se domáhají, existovaly by vedle sebe dva exekuční tituly deklarující nároky žalobců na náhradu zcela totožné újmy, a to dokonce v částce 1 102 000 Kč ve vztahu k žalobkyni a) a v částce 1 002 000 Kč ve vztahu k žalobci b), což by (u žalobce b) téměř) dvojnásobně převýšilo dvacetinásobek průměrné mzdy za rok [rok], ze kterého oba žalobci při vyčíslení svých nároků vycházeli. Z rozsudku OS [obec] není žalovaný zavázán, čehož jsou si žalobci vědomi, žalovanému však nemůže jít k tíži, že žalobci neuplatnili své nároky pouze u žalovaného postupem dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a rozhodli se (dle názoru žalovaného zcela nelogicky) uplatnit své nároky v adhezním řízení proti škůdci, když jim muselo být zřejmé, že s ohledem na počet pozůstalých a výši uplatněných nároků budou jejich pohledávky proti škůdci velice pravděpodobně nedobytné. Žalovaný má též za to, že majetkové poměry škůdce se mohou v budoucnu změnit (může v budoucnu například nabýt dědictví), a žalobci se tak svých nároků domůžou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že exekuční řízení k vymožení jejich pohledávek lze vést po neomezenou dobu (oba žalobci se již svých nároků proti škůdci domáhají v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]). V takovém případě by se žalobci v podstatě na škodní události obohatili, neboť by jejich nároky byly uspokojeny jak na základě trestního rozsudku v exekuci, tak na základě rozsudku vydaného v tomto řízení (v takovém případě by navíc odpadl důvod, z jakého podávali tuto žalobu, tj. nedobytnost jejich pohledávky vůči škůdci). Na uvedeném pak nic nemění ani skutečnost, že se žalovaný sám a dobrovolně rozhodl, bez ohledu na překážku rei iudicatae, vyplatit žalobcům pojistné plnění v částkách 200 000 Kč a 300 000 Kč před zahájením tohoto řízení. Z uvedených důvodů tak žalovaný navrhoval řízení ve vztahu k žalobcům a) a b) zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

9. Ve vztahu k nároku žalobkyně c) žalovaný namítl, že žalobní tvrzení nepředstavují dostatečný podklad pro hodnocení, zda žalobkyně c) jako nebiologická vnučka byla osobou blízkou [anonymizováno]. [příjmení], a zda je tedy sekundární obětí. Z tvrzení, že žalobkyně c) bydlela před [anonymizováno] u [anonymizována dvě slova] a že s ním komunikovala přes aplikaci Whatsapp, nelze dle žalovaného dostatečně určitě vyhodnotit, zda žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] byli osobami blízkými ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. Pro případ, že by soud vyhodnotil, že žalobkyně c) je osobou blízkou, pak žalovaný namítl, že výše jí požadované náhrady je nepřiměřená, resp. nadsazená. Žalovaný odkázal zejména na rozsudek NSČR sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, ve kterém NSČR mj. uvedl, že objektivním hlediskem pro stanovení výše náhrady je i v poměrech nového soukromého práva zejména ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., které stanovilo paušální náhrady odškodnění pro osoby blízké zemřelému. Důvodem zrušení této právní úpravy totiž nebyla nedostatečná výše odškodnění, nýbrž paušálnost náhrad. Ostatně úmrtí v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se i dnes podle zákoníku práce odčiňuje částkou 240 000 Kč (základní výměra). Milionové nebo statisícové výše náhrady představují excesy a rozhodnutí o nich nelze považovat za ustálenou judikaturu. Jinými slovy po [datum] nedošlo k takové změně poměrů (ani s ohledem na změnu právních předpisů), aby bylo objektivně možné považovat za standardní přiznávat pozůstalým odškodnění v řádech milionů nebo statisíců. S uvedenými závěry se žalovaný zcela ztotožňuje, považuje je za aplikovatelné i v projednávané věci a podotýká, že pokud náhrada podle obč. zák. pro nejbližší osoby blízké zemřelému představovala částku 240 000 Kč, pak nelze žalobkyni c) přiznat náhradu v rozsahu 386 000 Kč. Základní rozpětí výše nemajetkové újmy začíná i dnes na částce 240 000 Kč a pro případné navýšení nad tuto hranici musí existovat mimořádné okolnosti a důvody.

10. Žalobci a) a b) k obraně žalovaného, pokud jde o námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté, odkázali na závěry rozsudku NSČR sp. zn. 25 Cdo 800/2008, dle kterého:„ Pravomocný rozsudek ve sporu o náhradu škody mezi poškozeným a odpovědnou osobou je závazný pouze pro tyto účastníky řízení a netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro spor, v němž poškozený požaduje plnění vůči pojistiteli”. Dále pak žalobci odkázali též na komentářovou literaturu k § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., dle které:„ Jde o originární právo založené zvláštním zákonem, jak předvídá § 2861 odst. 2 o. z. (dříve § 43 odst. 3 PojSml), který ke vzniku přímého nároku vyžaduje právě výslovnou úpravu jiným (zvláštním) zákonem či ujednání v pojistné smlouvě. Toto právo poškozeného, byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem, nemá povahu nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy a pojistitel se nestává osobou odpovědnou za újmu namísto škůdce. Jeho povinností je plnit za pojištěného, jestliže poškozený vůči němu uplatnil své právo na plnění. Mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé újmy proti škůdci (§ 2910 či 2927 a násl. o. z.) a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce je proto třeba důsledně rozlišovat. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za újmu, neboť osobou odpovědnou za újmu způsobenou poškozenému je pojištěný.” Žalobci pak zdůraznili, že nehodlají pojistné plnění získat de facto 2x, přičemž i kdyby snad takovýto záměr v teoretické rovině měli, žalovaný má právním řádem zaručeny prostředky takovému nekalému jednání jednoduše zamezit.

11. Žalobkyně c) uvedla, že od svého narození měla vztah k [anonymizováno] [příjmení] jako k dědovi zcela shodný jako vnučka biologická, přičemž jeho ztráta jí způsobila hluboké duševní útrapy. Žalobkyně c) tvrdí, že ji při dopravní nehodě zemřel dědeček, což jí způsobilo duševní útrapy. Opětovně pak žalobkyně c) odkázala na rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2865/2015. Ačkoliv se toto rozhodnutí netýká případu dopravní nehody, je naprosto přiléhavé pro jakoukoliv situaci, kdy kdokoliv tvrdí, že mu byly způsobeny protiprávním jednáním duševní útrapy. Prostřednictvím předložených důkazů žalobkyně prokázala, že jí duševní útrapy objektivně způsobeny být mohly. Její psychický stav, pocity a způsob prožívání ztráty dědečka není nutno podrobovat nějaké zvláštní podrobné analýze, není v tomto směru nutno nic dalšího tvrdit, prostě jí byly způsobeny hluboké duševní útrapy. Jakékoliv podrobnější tvrzení by navíc logicky bylo neměřitelné a fakticky důkazy neprokazatelné. Důkazů k tomu, že žalobkyni objektivně takovéto duševní útrapy způsobeny být mohly, předložila žalobkyně c) dostatek. Odkazy žalovaného na pracovněprávní úpravu považovala žalobkyně c) za liché. Téměř celá právní úprava dle zákoníku práce a navazujících právních předpisů je zcela samostatná a značně odlišná, přičemž tohoto případu se nikterak nedotýká.

12. Pokud pak jde o výši náhrady, žalobci odmítli tvrzení žalovaného, že by požadovali nějaký extrém. Statisícové částky žádným excesem nejsou, byly přiznávány i za účinnosti obč. zák. a vždy jsou přiznávány i dnes. Soudních rozhodnutí k této problematice je nesčetného počtu, zásadní byly citovány již v žalobě. Žalovaný se dle žalobců snaží vytvořit mylnou představu, že žalobci požadují jakési naprosté„ maximum“, jehož dosažení by bylo nutno doložit důkazy o mimořádné intenzitě vzájemného vztahu. Nic takového však není pravdou. Dvacetinásobek průměrné mzdy (u vnučky pak čtrnáctinásobek) není u potomků (resp. vnučky) žádným maximem, ale částkou, která má být přiznána v „ obvyklých“ případech, tedy v situacích, kdy mezi zemřelým a osobou dopravní nehodou sekundárně poškozenou byly v rámci společenských a rodinných vztahů běžných v podmínkách naší společnosti standardní rodinné vztahy. Že minimálně takové vztahy v rámci této rodiny existovaly, žalobci jednoznačně prokázali. Z citované judikatury je zcela zjevné, že částka požadovaná žalobci odpovídá přesně této sumě. Vztahy mezi žalobci a [anonymizováno] [příjmení] byly dle jejich názoru skutečně nadstandardně dobré, ovšem k tomu, aby jim náležela obvyklá výše satisfakce, nic takového nutné prokázat není. Žalobci pak odkázali na aktuální judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2578/19 označil žalobci odkazovaný rozsudek NSČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018 za pilotní a za de facto metodiku pro stanovení výše satisfakce za duševní útrapy. Z tohoto nálezu přímo vyplývá, že základní částky vymezené rozsudkem NSČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018 nejsou žádným maximem, ale naopak běžným standardem.

13. Dále žalobci uvedli, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] a až v [anonymizováno] [rok] byl žalobcům od viníka doručen omluvný dopis, který byl datován dnem [datum]. Omluva není dle konstantní judikatury důvodem pro snížení základní částky, ale absence omluvy je zpřísňujícím kritériem při stanovení výše satisfakce za duševní útrapy. Žalobci při podávání žaloby, kterou bylo zahájeno toto soudní řízení, absencí omluvy neargumentovali a požadují pouze částky obvyklé. Pokud pak bylo zjištěno, že [anonymizováno]. [příjmení] byl v době nehody v mírném stupni opilosti (1,21 promile etanolu), nemůže mít tato skutečnost dle názoru žalobců žádný vliv na stanovení výše satisfakce. Žádný právní předpis nezakazuje chodcům být v mírném stupni opilosti, přičemž v okamžiku dopravní nehody se poškozený nacházel v pozici chodce. Poškozený neporušoval jakoukoliv právní povinnost, a to ani generální prevenční povinnost. Stál na okraji vozovky, s fungujícím osvětlením kola, s reflexními prvky na oblečení, přičemž nedělal nic, co by dělat neměl, a to jak co se týče generální prevenční povinnosti, tak co se týče platné právní úpravy. Nemohl v této situaci předvídat, že řidič včas nezareaguje a srazí jej, neměl důvod preventivně opouštět okraj vozovky. Pokud by tomu bylo jinak, museli by být obecně chodci i cyklisté povinni opouštět vozovku vždy, když se blíží automobil, což by jistě bylo absurdní. V trestním řízení znalec k závěru o spoluzavinění nehody chodcem nedospěl. [anonymizováno]. [příjmení] mohl sice zabránit nárazu vozidla tím, že by zcela opustil vozovku, ovšem takovouto možnost má obecně v případě dopravní nehody ve všech případech kdokoliv, přičemž samotný fakt, že na okraji vozovky člověk zůstane, nelze považovat za spoluzavinění. Dle aktuální judikatury platí, že pokud v trestním řízení nebylo prokázáno, že se na způsobení nehody podílel právě alkohol u oběti, není možno satisfakci sekundárních obětí dopravní nehody krátit z důvodu spoluzavinění, a to nejen v případě chodců, ale dokonce ani v případě cyklistů, jak vyplývá například z rozsudku KS [obec] sp. zn. [spisová značka]. Rovněž trestní soud v případě [anonymizována dvě slova] nespatřoval ve skutečnosti, že tento byl mírně ovlivněn alkoholem, důvod pro krácení uplatněné satisfakce. KS Ostrava v rozsudku sp. zn. 6 To 404/2015, na který bylo odkazováno již k žalobě, sice satisfakci za duševní útrapy z důvodu alkoholu u chodce krátil, situace však byla zcela odlišná. V tomto případě chodec v těžkém stupni opilosti (2,61 promile etanolu) výrazně porušil pravidlo prevenční povinnosti, přebíhal šikmo silnici v době, kdy se již blížil automobil, měl nekontrastní oděv, přičemž znalec z oboru silniční dopravy stanovil jeho podstatné spoluzavinění. Nakonec pak žalobci odkázali na rozsudek NSČR sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, ve kterém NSČR shrnuje dosavadní právní závěry a judikaturu ve věci satisfakce za duševní útrapy a dá se hovořit až o jakémsi„ zastřešujícím rozhodnutí“.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 15. [anonymizováno]. [příjmení] zemřel dne [datum], a to v důsledku poranění, která utrpěl téhož dne ve [údaj o čase] hod. při střetu s vozidlem [anonymizována dvě slova], r. z. [anonymizováno], řízeným [anonymizováno]. [příjmení], a následném pádu mimo vozovku. Poslední místo trvalého pobytu [anonymizována dvě slova] bylo na adrese [adresa] (zjištěno z úmrtního listu, rozsudku OS [obec] č. j. [číslo jednací]).

16. Vozidlo [anonymizována dvě slova], r. z. [anonymizováno] bylo ke dni [datum] pro případ odpovědnosti z provozu vozidla pojištěno u žalovaného (zjištěno z výsledku hledání u [anonymizováno]).

17. V trestním řízení vedeném vůči [anonymizováno]. [příjmení] bylo znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, stanoveno, že [anonymizováno] [příjmení] měl v době nehody v krvi 1,21 o/oo alkoholu. Znalcem z oboru doprava městská a silniční, se specializací technické posudky o příčinách dopravních nehod, pak bylo stanoveno, že [anonymizováno] [příjmení] v době střetu stál (max. měl nakročeno, ale nešel) při pravém kraji vozovky (cca metr od vodící čáry, tj. cca 2 metry od čáry středové) natočen čelem přibližně ke středu vozovky, osvětlené jízdní kolo měl za sebou, resp. mírně vytočené kolem pravého boku, a dle znalce nevytvářel náhlou překážku v silničním provozu. OS [obec] uznal rozsudkem ze dne [datum] [anonymizováno]. [příjmení] vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, kdy tato vzdálenost byla snížena nočním soumrakem, přičemž v okamžiku, kdy z protisměru přijížděla skupina cyklistů, přehlédl při prvém okraji vozovky ve svém směru jízdy stojícího chodce s řádně osvětleným jízdním kolem ([anonymizováno] [příjmení]), na kterého nestihl nijak reagovat, přičemž došlo ke střetu se shora popsaným smrtelným následkem, a uložil [anonymizováno]. [příjmení] trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 2 let a trest zákazu činnost (zákazu řízení všech druhů motorových vozidel) na dobu 18 měsíců. Při ukládání trestu OS [obec] přihlédl též„ k jistému spoluzavinění na straně poškozeného [jméno] [příjmení], který se v době dopravní nehody nacházel v mírné opilosti s hodnotou naměřeného množství alkoholu v krvi 1,21 promile“ (zjištěno ze znaleckého posudku na [číslo listu], znaleckého posudku na [číslo listu], rozsudku na [číslo listu] spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]). 18. [anonymizováno] [příjmení] pořídil dne [datum] závěť, kterou za dědice veškerého svého majetku ustanovil žalobce a) a b), oba rovným dílem. V pozůstalostním řízení po [anonymizováno] [příjmení] byla závěť uznána za pravou a platnou a pozůstalost podle ní byla rozdělena mezi žalobce a) a b) s tím, že dohodou dědiců (žalobci a) a b)) došlo jen k dílčí modifikaci stran některých položek aktiv, které nabyla buď výlučně žalobkyně a), anebo výlučně žalobce b) (zjištěno z první strany notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka], usnesení [název soudu] sp. zn. [číslo jednací]).

19. Žalobkyně a) není biologickou dcerou [anonymizována dvě slova], jejími rodiči jsou/byli [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] byla od [datum] manželkou [příjmení]. [anonymizováno]. Žalobkyně a) užívala na základě povolení matričního úřadu od [datum] jako rodné příjmení„ [příjmení]“ (zjištěno z rodného listu žalobkyně a) ze dne [datum], oddacího listu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. [příjmení]).

20. Žalobkyně a) byla objednatelem pohřbu [anonymizována dvě slova], hradila i následné hřbitovní služby (zjištěno z faktury [číslo] ze dne [datum], příjmového pokladního dokladu č. [rok] ze dne [datum]). 21. [anonymizováno]. [příjmení] zemřela dne [datum], místo jejího posledního trvalého pobytu bylo na adrese [adresa]. Na této adrese měli (vedle [anonymizována dvě slova] - viz výše) místo svého trvalého v době od [datum] do [datum] též žalobkyně a) a ke dni [datum] též žalobce b) (zjištěno z úmrtního listu [anonymizováno]. [příjmení], sdělení [stát. instituce] o místě trvalého pobytu žalobkyně a) ze dne [datum], usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací]).

22. Žalobkyně a) byla v době od [datum] do [datum] zaměstnána u [anonymizována dvě slova] [územní celek] (zjištěno z potvrzení o zaměstnání, výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum]).

23. Dne [datum] se žalobkyně a) provdala za [anonymizováno]. [příjmení] (zjištěno z oddacího listu).

24. Žalobce b) je synem [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. [příjmení] (zjištěno z rodného listu žalobce b)).

25. Žalobkyně c) je dcerou žalobkyně a) (zjištěno z rodného listu žalobkyně c)).

26. Na fotografiích, pocházejících dle připojeného komentáře žalobkyně a) z let [rok] až ([anonymizováno]) [rok], jsou žalobci zachyceni porůznu spolu s [anonymizováno]. [příjmení], případně též s [anonymizováno]. [příjmení] či [anonymizováno]. [příjmení], v různých situacích v interiérech (dle komentáře návštěvy či oslavy) [anonymizována čtyři slova] [jméno], [anonymizováno 10 slov] (dle komentáře různé výlety, dovolené). Dle názoru soudu se jedná o typické rodinné fotografie, [anonymizováno]. [příjmení] na nich žalobce nezřídka objímá, směje se či zaujímá různé žertovné pózy (zjištěno z fotografií).

27. V e-mailové komunikaci z června 2015 mezi žalobkyní a) a M. [celé jméno žalobce] nesené ve familiárním až starostlivém duchu a odkazujícím na to, že žalobkyně a) s manželem jsou v Rusku, M. [celé jméno žalobce] zdravil žalobkyni a) jako„ taťka“. V dalším e-mailu posílala žalobkyně a) M. [celé jméno žalobce] za sebe a manžela veršované humorné přání k svátku, M. [celé jméno žalobce] ji stejným způsobem odpovídal, přičemž sebe (do rýmu) podepsal jako„ Taťulin“ (zjištěno z e-mailové komunikace ze dnů 8., 9. a [datum]).

28. Ve Whatsappové komunikaci ze dne [datum] si žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] přáli„ Šťastné a veselé“ s tím, že se v pondělí uvidí (pozn. soudu: [datum] byla sobota). Žalobkyně c) měla kontakt na [anonymizována dvě slova] nazvaný„ [příjmení]“ (zjištěno z Whatsappové komunikace).

29. Společným podáním ze dne [datum], došlým policejnímu orgánu dne [datum], uplatnili žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] ze stejných důvodů jako v nyní projednávané žalobě (byť stručněji formulovaných) v trestním řízení [anonymizováno]. [příjmení] nároky na náhradu nemajetkových újem vzniklých v důsledku usmrcení [anonymizována dvě slova]. Žalobci a) a b) požadovali zaplatit každý částku 750 000 Kč, žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] pak každý částku 350 000 Kč. Žalobkyně a) požadovala též náhradu škody v podobě vynaložených nákladů pohřbu. Dle seznamu příloh byly k podání připojeny obdobné přílohy jako k nyní projednávané žalobě. V připojených čestných prohlášeních ze dne [datum], ve kterých uváděli stejné skutečnosti jako v nyní projednávané žalobě, žalobci negativně akcentovali skutečnost, že je viník nehody nijak nekontaktoval, neomluvil se, nevysvětlil celou událost. Přípisem ze dne [datum], došlým OS [obec] dne [datum], uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy též sestra [anonymizována dvě slova] V. [příjmení], která rovněž požadovala zaplatit částku 750 000 Kč. V připojeném čestném prohlášení ze dne [datum] popsala úzký vztah s bratrem a soudržnost celé širší rodiny, kdy společně slavili narozeniny, trávili spolu vánoční svátky, ale i jinak se navštěvovali. V. [příjmení] též uvedla, že [anonymizováno]. [příjmení] měl žalobkyni a) vždy jako vlastní dceru a mezi oběma dětmi nečinil žádných rozdílů. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila v trestním řízení též přítelkyně [anonymizována dvě slova] M. [příjmení], která požadovala zaplacení částky 650 000 Kč. V čestném prohlášení ze dne [datum] popsala [anonymizováno]. [příjmení] zejména soužití své a své dcery [anonymizováno]. [příjmení] s [anonymizováno]. [příjmení] ve společné domácnosti a společné trávení času i se starší dcerou [anonymizováno]. [příjmení]. Dopisy stejného znění ze dne [datum], odeslanými dne [datum], se [anonymizováno]. [příjmení] jednotlivě omluvil žalobcům, [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] za neúmyslné usmrcení [anonymizována dvě slova]. Svého činu litoval, vyjadřoval lítost nad ztrátou osoby a ujišťoval adresáty, že čin neudělal úmyslně. Konečně pak uváděl, že věc je nahlášena jako pojistná událost u žalovaného a že veškeré nároky na náhradu škod a újem budou hrazeny žalovaným, kterým mu bylo sděleno, že adresáti dosud neuplatnili konkrétní specifikace svých nároků. [anonymizováno]. [příjmení] tak žádal adresáty, aby se se svými nároky obrátili přímo na žalovaného. Žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] potvrdili ve společném podání ze dne [datum] přijetí omluv, tyto však s ohledem na dosavadní pasivitu [anonymizováno]. [příjmení] nepovažovali za upřímné. Za nepravdivé označili tvrzení, že se dosud neobrátili na žalovaného, a stejně jako v nyní projednávané žalobě vylíčili a dokládali dosavadní komunikaci se žalovaným (zjištěno z uplatnění nároku na [číslo listu] a násl., uplatnění nároku na [číslo listu] a násl., protokolu o hlavním líčení na [číslo listu] (přečtení uplatnění nároku [anonymizováno]. [příjmení]), čestného prohlášení na [číslo listu], přípisů a dokladů o odeslání na [číslo listu], podání na [číslo listu] spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

30. OS [obec] uložil [anonymizováno]. [příjmení] v odsuzujícím rozsudku zaplatit [anonymizováno]. [příjmení] a žalobcům a) a b) každému částku 750 000 Kč a [anonymizováno]. [příjmení] částku 650 000 Kč jako náhrady nemajetkových újem (žalobkyni a) byla přiznána též náhrada škody), žalobkyni c) a [anonymizováno]. [příjmení] soud odkázal s jejich nároky na náhradu nemajetkových újem na řízení ve věcech občanskoprávních. S odkazem na principy určování výše náhrady nemajetkové újmy formulované v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14 a rozsudku NSČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 OS [obec] konstatoval, že NSČR v odkazovaném rozhodnutí vymezil základní rozpětí, ve kterém by se měla výše náhrady odvíjet, částkou 240 000- 500 000 Kč, přičemž toto rozpětí odpovídá typově neutrálním případům a vztahuje se na skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé. Takto vymezená výše náhrady by pak měla být přiměřeně modifikována dle jednotlivých zpřísňujících či naopak zmírňujících kritérií. OS [obec] se pak s uvedenými mantinely zcela ztotožnil, přičemž se dále zaobíral skutečností, zda jsou zde přítomny zpřísňující či zmírňující kritéria, která by odůvodňovala vybočení z naznačeného rozpětí. Přestože poškození doložili čestná prohlášení, žádné neobvykle intenzivní rodinné vazby mezi zemřelým a poškozenými neshledal. OS [obec] pak má za to, že zjištěné rodinné vazby odpovídají právě jakémusi standardu, který lze spatřovat ve většině rodin. Dále OS [obec] vzhledem k věku zemřelého a poškozených konstatoval, že žádný z poškozených nebyl hmotně závislý na zemřelém. Všichni poškození jsou v produktivním věku, načež lze důvodně přepokládat, že jsou výdělečně i majetkově soběstační. Po takovýchto závěrech však OS [obec] konstatoval, že na základě poškozenými předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že zde jsou takové skutečnosti, zejména pak intenzita vztahu poškozených se zemřelým, které odůvodňují modifikaci uvedeného rozpětí. Neboť jak vyplývá z judikatury soudů ČR, předchozí přestupky na úseku dopravy jsou běžně důvodem pro překročení částek stanovených na satisfakci pro„ typově neutrální případy“, jsou tzv. zpřísňujícím kritériem odůvodňujícím překročení horní hranice stanoveného rozmezí satisfakce (pozn. soudu: o žádných přestupcích se v odůvodnění rozsudku nehovoří). Za odpovídající výši náhrady nemajetkové újmy pro nejbližší příbuzné, tedy děti M. [anonymizováno] a sestru, tj. žalobce a) a b) a [anonymizováno]. [příjmení], tak OS [obec] považoval částku 750 tis. Kč, kterou jim přiznal. [anonymizováno]. [příjmení] přiznal částku 650 tis. Kč, neboť tato vyšší částku nepožadovala. K nárokům žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] [příjmení] [obec] uvedl, že tato skupina příbuzných dle jeho mínění zcela jednoznačně nespadá pod kategorii osob nejblíže spjatých se zemřelou osobou. Přestože zmocněnec čestnými prohlášeními doložil, že se uvedení příbuzní se zemřelým setkávali při různých rodinných příležitostech, nevypovídá tato skutečnost ještě ničeho zásadního o kvalitě a intenzitě jejich vztahu k [anonymizováno]. [příjmení]. V tomto ohledu tedy nebylo prokázáno, že by tito vzdálenější příbuzní měli s [anonymizováno]. [příjmení] tak intenzivní vztah, že by duševní útrapy spojené s jeho úmrtím bylo nutné jednorázové odčinit právě přiznáním přiměřeného zadostiučinění. Ke stanovení výše oprávněného nároku těchto osob by bylo nezbytné provádět další, a to rozsáhlé dokazování, které by nepochybně přesáhlo potřeby trestního řízení a zcela nepřiměřeně by protáhlo jeho délku (zjištěno z rozsudku OS [obec] č. j. [číslo jednací]).

31. Obdobným společným podáním ze dne [datum] jako v trestním řízení uplatnili žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] ze stejných důvodů jako v nyní projednávané žalobě (byť stručněji formulovaných) u žalovaného nároky na náhradu nemajetkových újem vzniklých v důsledku usmrcení [anonymizována dvě slova]. Žalobci a) a b) požadovali zaplatit každý částku 750 000 Kč, žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] pak každý částku 350 000 Kč. Žalobkyně a) požadovala též náhradu škody v podobě vynaložených nákladů pohřbu. Podání bylo doručeno žalovanému dne [datum]. Podáním ze dne [datum], doručeným žalovanému dne [datum], žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] vyřízení žádosti urgovali. Podáním ze dne [datum], doručeným dne [datum], uplatnili žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] požadavek na poskytnutí náhradního plnění za žalovaného z garančního fondu u [anonymizováno]. Žalovaný sdělil přípisem ze dne [datum], zaslaným právnímu zástupci žalobců a [anonymizováno]. [příjmení] dne [datum], že navrhuje uzavření dohod, na základě kterých by na náhradu nemajetkové újmy poskytl žalobkyni a) částku 200 000 Kč a žalobci b) částku 300 000 Kč, a žádal o sdělení stanoviska žalobců a) a b). Stran žalobkyně c) a [anonymizováno]. [příjmení] žalovaný uvedl, že je toho názoru, že jim nárok na náhradu nemajetkové újmy nevzniká. Z doložených dokladů dle žalovaného nevyplývá, že by úmrtí [anonymizována dvě slova] mělo zásadní dopad do jejich osobního, rodinného, ale i celkového života. [anonymizováno] pak sdělila přípisem ze dne [datum], že žádost s ohledem na vyřízení žalovaným odkládá. Žalobci a) a b) sdělili přípisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému téhož dne, že žádnou dohodu uzavírat nebudou, jsou však ochotni, aniž by se vzdávali svých dalších práv, přijmout navrhovanou částečnou výplatu. Žalovaný přípisem ze dne [datum], zaslaným právnímu zástupci žalobců a) a b) dne [datum], sděloval, že ukončil šetření uplatněných nároků a poukazuje na náhradu duševních útrap žalobkyni a) částku 200 000 tis. Kč (+ další částku na náhradu škody) a žalobci b) částku 300 000 Kč (zjištěno z uplatnění nároku včetně podací stvrzenky a potvrzení o doručení, urgence včetně podací stvrzenky a potvrzení o doručení, žádosti žalobců včetně podací stvrzenky a potvrzení o doručení, sdělení žalovaného k nároku na náhradu újmy včetně e-mailu, kterým byl zasílán, přípisu [anonymizováno], včetně e-mailu, kterým byl zasílán, přípisu žalobců včetně podací stvrzenky, oznámení žalovaného o platbě pojistného plnění včetně e-mailu, kterým byl zasílán).

32. Obdobným přípisem jako v trestním řízení ze dne [datum], doručeným dne [datum], uplatnila u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy [anonymizováno]. [příjmení], která požadovala zaplatit částku 750 000 Kč. Podáním ze dne [datum], doručeným dne [datum], uplatnila [anonymizováno]. [příjmení] požadavek na poskytnutí náhradního plnění za žalovaného z garančního fondu u [anonymizováno]. Žalovaný sdělil přípisem ze dne [datum], zaslaným právnímu zástupci [anonymizováno]. [příjmení] téhož dne, že navrhuje odškodnění ve výši 350 000 Kč, a žádal o sdělení stanoviska [anonymizováno]. [příjmení], aby mohl připravit dohodu o narovnání. [anonymizováno] pak sdělila přípisem ze dne [datum], že žádost s ohledem na vyřízení žalovaným odkládá (zjištěno z uplatnění nároku včetně podací stvrzenky a potvrzení o doručení, žádosti včetně podací stvrzenky a potvrzení o doručení, sdělení žalovaného k nároku včetně e-mailu, kterým byl zasílán, přípisu [anonymizováno], včetně e-mailu, kterým byl zasílán).

33. Přípisem ze dne [datum] sděloval žalovaný [příjmení]. [příjmení], že v souvislosti s pojistnou událostí ze dne [datum] vyplatil (mimo dalších náhrad) dne [datum] částky 200 000 Kč K. [příjmení] a 400 000 Kč [anonymizováno]. [příjmení], dne [datum] částku 150 000 Kč D. [příjmení], dne [datum] částky 200 000 Kč žalobkyni a) a 300 000 Kč žalobkyni b) a dne [datum] částku 350 000 Kč V. [příjmení]. Právnímu zástupci žalobců byly uhrazeny náklady právního zastoupení ve výši 56 667 Kč (zjištěno z přípisu žalovaného).

34. KS [obec] v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém bylo též rozhodováno o náhradě nemajetkových újem způsobených usmrcením osoby blízké při dopravní nehodě, za jejíž způsobení byl škůdce uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, uvedl, že již ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], stanovil obecné postupy, dle kterých se stanoví výše nemajetkové újmy v penězích dle § 2959 o. z. Jako základ pro stanovení náhrady při usmrcení dle § 2959 o. z. použil částku 25 000 Kč (jedná se o průměrnou hrubou měsíční nominální mzdu v národním hospodářství za kalendářní rok 2013 zaokrouhlenou na celé tisíce dolů). KS [obec] po vyhodnocení příbuzenských vztahů pozůstalých k zemřelému a kritérií uvedených v rozhodnutí KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že podle zásad slušnosti je možno stanovit částku u pozůstalých manželů, event. partnerů, rodičů a dětí, jako dvacetinásobek částky 25 000 Kč, tj. 500 000 Kč. U jiných osob blízkých dle § 22 o. z., a to u pozůstalých sourozenců a vnuků čtrnáctinásobek částky 25 000 Kč, tj. 350 000 Kč, u snach a zeťů a dalších osob blízkých osminásobek částky 25 000 Kč, tj. 200 000 Kč KS [obec] přitom zdůraznil, že se nejedná o částky neměnné, ale je možno je modifikovat s ohledem na kritéria vyjmenovaná v rozhodnutí KS [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] KS [obec] pak zkonstatoval, že připojení se s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích v dané věci neobsahuje žádná konkrétní tvrzení ani důkazy prokazující kvalitu a intenzitu vztahu jednotlivých poškozených se zemřelým, resp. poškození neprokázali vyšší kvalitu a intenzitu vztahu k zemřelému, než je možno zkonstatovat z hlediska běžného soužití mezi rodinnými příslušníky z hlediska jejich příbuzenských nebo partnerských vztahů k zemřelému, jak vyplývají z § [číslo], resp. § 22 o. z. I takto učiněný návrh na přiznání nemajetkové újmy v penězích dle § 2959 o. z. za situace, kdy nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti týkající se vztahu poškozeného zemřelého k jeho rodinným příslušníkům, které by mohly mít vliv na snížení či dokonce i nepřiznání nemajetkové újmy v penězích, postačuje dle názoru KS [obec] k rozhodnutí o přiznání nemajetkové újmy v penězích dle § 2959 o. z. KS [obec] tak vycházel ze shora vymezených„ základních“ částek bez další modifikace, resp. modifikaci náhrady provedl s přihlédnutím ke spoluzavinění zemřelého na vzniku dopravní nehody a vzniklé újmě na zdraví. Při zjištění, že poškozený/zemřelý jednoznačně porušil povinnost prevence, když ve večerních hodinách za nautického soumraku přebíhal v tmavém nekontrastním oblečení bez reflexních prvků vozovku ve stavu těžké podnapilosti (2,61 g), v důsledku které byly zásadním způsobem ovlivněny jeho schopnosti správně vnímat a následně vyhodnocovat dopravní situace a došlo k poruchám koordinace, snížení pozornosti apod., stanovil KS [obec] míru spoluzavinění poškozeného na 40 % (zjištěno z rozsudku KS [obec] sp. zn. [spisová značka]).

35. KS [obec] se v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém bylo též rozhodováno o náhradě nemajetkových újem způsobených usmrcením osoby blízké při dopravní nehodě, za jejíž způsobení byl škůdce uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále též přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku dle § 151 tr. zákoníku, neztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, který poškozené odkázal s jejich nároky na náhradu škod a nemajetkových újem na řízení ve věcech občanskoprávních z toho důvodu, že poškozený měl v době dopravní nehody koncentraci ethanolu 1,16 g a methanolu 0,02 g v krvi, kdy z obecného pohledu je možno říci, že takto požitým ethanolem negativně ovlivněná osoba není schopna se bezpečně pohybovat jako cyklista v silničním provozu a tato skutečnost by mohla mít vliv na výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem. KS [obec] uvedl, že ze znaleckého posudku z oboru doprava není patrno, že by poškozený cyklista měl jakýkoliv podíl na projednávané dopravní nehodě. Na několika místech v písemně zpracovaném znaleckém posudku je konstatováno, že cyklista se pohyboval při pravém okraji komunikace. V rámci hlavního líčení pak znalec při svém výslechu uvedl, že příčinou nehody byla objektivně rychlost vozidla a nereagování řidiče. Cyklista jel při pravém okraji, jel souběžně, proto nemohl nehodě předejít a zabránit. Z uvedeného je dle KS [obec] zcela jednoznačné, že na dopravní nehodě, která je projednávána, neměl zemřelý jakékoliv spoluzavinění, a skutečnost, že byl ovlivněn alkoholickými nápoji, pak nemůže mít žádný vliv na rozhodování o náhradě škody (zjištěno z rozsudku KS [obec] č. j. [číslo jednací]).

36. Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců v národním hospodářství na osoby přepočtené na plně zaměstnané v roce [rok] činila [částka] (zjištěno z údajů Českého statistického úřadu).

37. Žalobci ve svých výpovědích, kdy po zákonném poučení vypovídali jako účastníci řízení ve vztahu k vlastnímu uplatňovanému nároku a jako svědci ve vztahu k nárokům uplatňovaným ostatními žalobci, vypovídali, pokud jde o vztahy s [anonymizováno]. [příjmení], zcela shodně s tvrzeními uvedenými v žalobě. Všichni žalobci tak potvrdili, že měli s [anonymizováno]. [příjmení] velmi vřelý rodinný vztah, kdy byli v častém kontaktu, navštěvovali se, trávili spolu volný čas. Žalobci potvrdili, že [anonymizováno]. [příjmení], resp. nikdo v rodině, nerozlišoval mezi tím, že žalobce b) je biologickým synem a žalobkyně b) a c) nejsou biologickými příbuznými. Žalobkyně b) potvrdila, že si ji chtěl M. [příjmení] osvojit, zabránil tomu však její biologický otec. [anonymizováno]. [příjmení] ji však vychoval jako vlastní, byl pro ni otcem, taťkou. Žalobkyně c) byla jediným vnoučetem [anonymizována dvě slova], oslovoval ji„ [příjmení]“, a pro žalobkyni c) byl [anonymizováno]. [příjmení] jediným dědou, když vztah s prarodiči ze strany otce žalobkyně c) moc nefunguje. Byl pro ni vzorem, podílel se na její výchově, před maturitou u něho několik měsíců bydlela. Všichni žalobci popřeli, že by v jejich vztazích k [anonymizováno]. [příjmení] byly nějaké problémy či rozbroje, vyjma běžných rodinných třenic zejména v době dospívání. Žalobce b) se ze společné domácnosti s [anonymizováno]. [příjmení] odstěhoval nikoliv kvůli nějakým sporům mezi nimi, ale jednak proto, že již měl věk na to, aby se osamostatnil, jednak kvůli nepříliš dobrým vztahům s přítelkyní [anonymizována dvě slova]. I po odstěhování však zůstali v úzkém kontaktu. Pokud pak jde o omluvy [anonymizováno]. [příjmení], žalobci potvrdili, že je obdrželi, přišly jim však neupřímné, formální, jako by to za něho psal někdo jiný, zmařený lidský život to stejně nevrátí. Jiný kontakt ze strany škůdce neproběhl. Výpovědi soud hodnotil jako konzistentní, přesvědčivé a věrohodné.

38. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

39. Dle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

40. Dle § 9 odst. 1 věty prvé zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

41. Dle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

42. Dle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

43. Dle § 22 odst. 1 o. z. je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

44. Dle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

45. Mezi účastníky bylo nesporné a vyplynulo to i z provedeného dokazování, že za újmu vzniklou usmrcením [anonymizována dvě slova] odpovídá provozovatel vozidla [anonymizována dvě slova], které bylo pro případ odpovědnosti z provozu pojištěno u žalovaného, a že tak žalovaný je povinen za provozovatele vozidla [anonymizována dvě slova] nahradit vzniklé škody a újmy.

46. Pokud jde o žalovaným vznesenou námitku překážky věci pravomocně rozsouzené, odkazuje soud zcela na shora uvedenou argumentaci žalobců. Je potřeba rozlišovat mezi nároky na náhradu újmy vůči škůdci a mezi originárním nárokem z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který lze na základě výslovného ustanovení zákona uplatnit přímo proti pojistiteli škůdce. Takovéto nároky mohou být uplatňovány nezávisle na sobě, popř. mohou být uplatňovány i souběžně, a to i v jednom soudním řízení. Žalovaným odkazovaná judikatura se vztahuje na situace, kdy v trestním (adhezním) a následném občanskoprávním řízení byl uplatňován pouze nárok vůči škůdci, tj. na situace odlišné od zde projednávané věci. Soud tedy neshledal existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, kterou by měl založit rozsudek OS [obec], a řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným proto nezastavil.

47. NSČR v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 894/2018 mj. s odkazem na žalobci předložené rozhodnutí KS [obec] sp. zn. [spisová značka] a v něm opakovaně odkazované rozhodnutí téhož soudu sp. zn. [spisová značka], uvedl, že považuje za účelné pro praxi (soudní i mimosoudní) obdobně jako v Metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví pro zajištění automatické valorizace náhrad vázat jejich vyčíslení na ukazatel průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Se zohledněním shora zmíněných souvislostí lze za základní částku náhrady považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy. Takto nastavená základní částka je pak východiskem k další úvaze soudu o výši náhrady.

48. S ohledem na zjištění, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti [anonymizována dvě slova] činila [částka], považoval shodně jako v rozhodnutích KS [obec] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] za základní částku náhrady, tj. náhrady ve„ standardním“ případě odškodňování, kdy nejsou zjištěny žádné skutečnosti, které by měly výši náhrady zvyšovat či snižovat, částku ve výši dvacetinásobku hrubé měsíční nominální mzdy, tj. 555 800 Kč, u pozůstalých dětí a částku ve výši čtrnáctinásobku hrubé měsíční nominální mzdy, tj. 389 060 Kč, u pozůstalých vnuků.

49. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že vztah [anonymizována dvě slova] k žalobkyním a) a c) byl vztahem otec-dcera a děda-vnučka a že není žádného důvodu na tyto vztahy pohlížet jinak jen na základě té skutečnosti, že žalobkyně a) a c) nebyly biologickými, a tedy ani právními příbuznými [anonymizována dvě slova]. Obě žalobkyně tak mají dle názoru soudu nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené usmrcením [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2959 o. z., a to žalobkyně a) stejně jako dcera a žalobkyně c) jako osoba blízká, tj. stejně jako příbuzná v řadě přímé - vnučka.

50. V judikatuře NSČR a Ústavního soudu pak byla vymezena kritéria na straně pozůstalé osoby a škůdce, která je potřeba vzít při stanovení výše náhrady nemajetkové v úvahu a na základě kterých by mělo dojít k případné modifikaci základní částky odškodnění (viz již odkazovaný rozsudek NSČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018, dále pak rozsudky NSČR sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, 4 Tdo 1402/2015, 7 Tdo 1485/2019 či nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2844/14, IV. ÚS 2578/19).

51. Pokud jde o vztah [anonymizována dvě slova] a žalobců a) a b), z poněkud vnitřně rozporného odůvodnění rozsudku OS [obec] nelze seznat jeho hodnocení, když na jedné straně OS [obec] uvádí, že zjištěné rodinné vazby odpovídají právě jakémusi standardu, který lze spatřovat ve většině rodin, a na straně druhé pak konstatuje, že jsou zde takové skutečnosti, zejména pak intenzita vztahu poškozených se zemřelým, které odůvodňující modifikaci přiznané částky, a přiznává žalobcům a) a b) částky ve výši 1,5 násobku částky na horní hranici předem vymezeného rozpětí.

52. Soud na základě shora popsaného dokazování dospěl k závěru, že u všech třech žalobců byl prokázán hluboký a intenzivní vztah k [anonymizováno]. [příjmení]. Byly prokázány vysoká soudržnost celé rodiny, úzké vzájemné vazby jejích členů, častá komunikace, společné trávení volného času, dovolené, výlety, společné oslavy svátků, narozenin atd. Soud tak má za to, že z hlediska tohoto vztahu, těchto vazeb museli žalobci vnímat tragické úmrtí [anonymizována dvě slova] obzvláště úkorně, a že jim tedy vznikla větší než v obdobných případech„ obvyklá“ nemajetková újma.

53. Pokud pak jde o omluvy ze strany škůdce, shoduje se soud s hodnocením žalobců, že za situace, kdy se jednalo o jediný kontakt ze strany škůdce a jediný jeho projev účasti, nebudí unifikované texty omluv dojem upřímnosti. Stran případné snahy o nápravu, anebo alespoň zmírnění vzniklé újmy, škůdce pouze odkázal pozůstalé na pojišťovnu, tj. žalovaného, který žalobkyni c) neposkytl ničeho a žalobci a) a b) se s ním museli o (alespoň částečné) odškodnění dohadovat po dobu delší jednoho roku. Soud tak má za to, že z důvodu omluvy, kterou by se případně mělo již žalobcům dostat částečné morální satisfakce za vzniklou újmu, není důvodu nijak snižovat přiznávanou peněžitou satisfakci.

54. Jiných skutečností, které by měly náhradu nemajetkové újmy zvyšovat či snižovat, se žádný z účastníků v řízení nedovolával, tyto ani nevyplynuly z provedeného dokazování.

55. Soud tedy uzavřel, že žalobcům by se mělo dostat peněžité náhrady utrpěné nemajetkové újmy minimálně ve výši shora vymezené základní částky, resp. s ohledem na prokázanou intenzitu jejich vztahů se zemřelým [anonymizováno] [příjmení], by měli nárok i na náhradu vyšší, pokud by se jí domáhali.

56. Konečně pokud jde o případné spoluzavinění [anonymizována dvě slova] na vzniku škodné události, z důvodu kterého by ve smyslu § 2918 o. z. mohlo dojít k pokrácení základu nároku na náhradu újmy, nevzal soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že by tu byly důvody pro takový postup. OS [obec] ve svém rozsudku spoluzavinění poškozeného nijak nezohledňoval při konstatování viny [anonymizováno]. [příjmení],„ jisté spoluzavinění“ s ohledem na ovlivnění alkoholem pak bez bližší specifikace zmínil jen v úvaze o druhu a výši ukládaného trestu. Ze znaleckých posudků zpracovaných v trestním řízení vyplynulo, že [anonymizováno]. [příjmení] se v době dopravní nehody sice nacházel v mírné opilosti, když u něho bylo zjištěno 1,21 promile alkoholu v krvi, současně však vyplynulo, že s řádně osvětleným kolem stál při pravém okraji vozovky a nevytvářel žádnou překážku v silničním provozu. Situace tedy byla dle názoru soudu diametrálně odlišná od případu řešeného v rozsudku KS [obec] sp. zn. 6 To 404/2015, ve kterém poškozený ve stavu těžké opilosti přebíhal vozovku za nautického soumraku v tmavém nekontrastním oblečení a ve kterém bylo shledáno spoluzavinění v rozsahu 40 %, a nedosahuje ani intenzity případu řešeného v rozsudku KS [obec] sp. zn. 68 To 171/2016, ve kterém poškozený (v obdobném stavu opilosti jako [anonymizováno]. [příjmení]) byl sražen, když jel na kole při pravém okraji vozovky, a ve kterém nebylo žádné spoluzavinění poškozeného zohledňováno. I kdyby pak nějaký podíl [anonymizována dvě slova] na vzniku škody měl být dovozen, je dle názoru soudu část, o kterou by z tohoto důvodu mohl být základ nároku pokrácen, plně vyvážena prokázaným nárokem na odškodnění ve vyšší než základní částce, a na výsledné rozhodnutí soudu v této věci by taková skutečnost neměla žádný vliv.

57. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti považoval soud podanou žalobu co do jistin nároků za důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl.

58. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostal do prodlení, a je tak povinen platit vedle jistiny též úroky z prodlení. Dle § 9 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Šetření škodné události pak měl žalovaný provést dle § 9 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy u něho bylo žalobci uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti. Žalobci toto právo u žalovaného uplatnili [datum], žalovaný tak měl provést šetření nejpozději do [datum] a pojistné plnění vyplatit do [datum]. Soud tak považoval požadavek žalobců na zaplacení úroku z prodlení od [datum] za důvodný, rovněž v této části podané žalobě vyhověl a přiznal žalobcům právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

59. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci byli v řízení plně úspěšní. Každému ze žalobců, kteří byli v řízení zastoupeni společným právním zástupcem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 836 Kč, která je tvořena - 1x odměnou právního zástupce za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení) vykonaný zvlášť pro každého ze žalobců dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - 5x odměnou právního zástupce za pět úkonů právní služby (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu sníženou dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, neboť se jednalo o společné úkony právního zástupce při zastupování všech žalobců, v celkové výši 12 400 Kč (5x 2 480 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, - 1/3 paušálních náhrad hotových výdajů právního zástupce za pět úkonů právní služby (sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 500 Kč (5x 100 Kč), když se jednalo o úkony, za které náleží vždy jen jedna paušální náhrada, vykonané pro všechny žalobce, - 1/3 náhrady cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne [datum], tj. za 751 km (dle [webová adresa]) při kombinované spotřebě 5,6 litrů nafty [číslo] km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 1 483 Kč (1/3 z 4 449 Kč), když se jednalo o úkon, při kterém bylo vynaloženo jedno cestovné, vykonaný pro všechny žalobce, - 1/3 náhrady cestovného za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět + cesty MHD po [obec] dne [datum] ve výši 223 Kč (1/3 z 669 Kč dle předložených dokladů), když se jednalo o úkon, při kterém bylo vynaloženo jedno cestovné, vykonaný pro všechny žalobce, - 1/3 náhrad za promeškaný čas při cestách ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech dne 12. 5. a [datum], tj. 32x 1hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle [webová adresa] cca 3 a 3 hodiny a jedna cesta vlakem z [obec] do [obec] hl.n. trvá dle [webová adresa] cca 3,5 hodiny) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 067 Kč (1/3 z 3 200 Kč), když se jednalo o úkony, při kterých vznikla jedna ztráta času, vykonané pro všechny žalobce, - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů právní zástupce ve výši 4 005 Kč. - náhrady cestovného za cestu samotného žalobce vlakem ze [obec] do [obec] a zpět dne [datum] ve výši 758 Kč dle předložených dokladů).

60. Náhradu nákladů na další provedené úkony právní služby (předžalobní komunikace se žalovaným) soud žalobcům nepřiznal, když z provedených důkazů vyplynulo, že tyto náklady právního zastoupení již byly ze strany žalovaného nahrazeny.

61. Výrok o zaplacení soudního poplatku je odůvodněn § 2 odst. 3 věty prvé zákona o soudních poplatcích, dle které je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobci byli v řízení osvobozeni od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, soud proto v návaznosti na výsledek řízení, ve kterém byli žalobci plně úspěšní, uložil zaplatit soudní poplatek dle položky č. 3 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků žalovanému.

Poučení