11 C 60/2021 - 182

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobců: a) [Anonymizováno]., narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni [Jméno žalované C] sídlem [Adresa žalované C] o zaplacení částky 566 118 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 566 118 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od 26. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 139 185 Kč, k rukám zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit státu náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení ve výši 566 118 Kč (původně 227 551 Kč) za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 s tím, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa], přičemž na pozemku parc. č. [Anonymizováno] stojí rozestavěná stavba nacházející se v SJM žalovaných. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je výhradně užíván žalovanými, oplotili jej a učinili přístupným pouze pro sebe, žalobci jej tedy nemohou užívat. Žalobci vyzývali žalované k vydání bezdůvodného obohacení, avšak neúspěšně, žalovaní jim za užívání jejich pozemků neplatí ničeho. Žalobci byli již v předchozím soudním řízení úspěšní (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 120/2016), přičemž soud dospěl k závěru, že rozestavěná stavba je ve společném jmění manželů žalovaných (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 C 210/2003-66, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2006, č. j. 19 Co 5/2006-85), bylo shledáno, že rodiče žalobců jsou spoluvlastníky předmětných pozemků a že smlouva o prodeji tohoto pozemku ze dne 14. 2. 1989 mezi rodiči žalobců a žalovanými je neplatná pro rozpor se zákonem. Z původní parcely [Anonymizováno] byla nově vydělena pac. Č. [Anonymizováno] o výměře 182 m2, která je zčásti zastavěna stavbou žalovaných.

2. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že žalobci nejsou vlastníky předmětných pozemků. Měli zde již jeden dům v ulici sousedící s pozemkem [jméno FO], otce [tituly před jménem] [jméno FO], a věděli, že nemá peníze na stavbu. Stavební úřad tehdy rozhodl, že ze dvou pozemků parc. č. [hodnota] a č. [hodnota] se vytvoří 3 parcely na výstavbu trojdomku, čímž již byli ošizení, protože z jejich pozemku parc. č. [hodnota] odejmuta část o výměře 154 m2 a tato část byla bez finančního vyrovnání přiřazena k parc. č. [Anonymizováno]. K tomuto pozemku je také přidána odebraná část pozemku z pozemku pana [jméno FO] (195 m2), [jméno FO] ani [jméno FO] neměli na stavbu domu peníze, až jim stavební úřad zrušil osobní užívání těchto pozemků. [jméno FO] o pozemek přišel a nedostal náhradu a pan [jméno FO] za 12 000 Kč se stal nejprve uživatelem a pak majitelem rohového pozemku [Anonymizováno] o výměře 329 m2. Žalovaní měli zájem o výstavbu rodinného domku jako celku (trojdomek), [jméno FO] nabídli, že žalovaní vykoupí jeho užívací právo a začnou stavět. [jméno FO] na to přistoupili, sice měli nejmenší pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 269 m2, z toho 1547 m2 vlastně [Anonymizováno], ale přesto za změnu vyzískali 70 000 Kč, [jméno FO] ale otce nepřemluvil, dostal odměnu 70 000 Kč, kterou nevrátil, Hejtmánkovi získali pouze dva domy, třetí získal pan [jméno FO], který si na rozhodnutí o přidělení do osobního užívání počkal, což měli udělat také žalovaní. Po rozestavění stavby do takového stavu, že bylo možné ji převést, o to [jméno FO] žádali, ale ti odmítli. [tituly před jménem] [jméno FO] se poté pokusil rozestavěnou stavbu převést, což se mu ale nepodařilo, žalovaní se poté domohli určení jejich vlastnického práva k stavbě. [jméno FO] nemohl nikdy být vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno], když mu bylo soudem užívání zrušeno, neboť se nestal stavebníkem, tzn. nedodržel podmínky, přesto své vlastnické právo převedli na své syny – žalobce. Žalovaní dále neužívají přední ani zadní část pozemku, ani je nijak neblokují, pozemek není zcela oplocen, žalovaní užívají jen vstup z pozemku parc. č. [hodnota].

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), vyžádal také listinné důkazy z Archivu pro Hl. m. Prahu. Dále provedl dokazování znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 127 o. s. ř.).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Odbor výstavby ONV v Praze 10 vydal 15. 11. 1983 rozhodnutí čj. Výst. 1148/83, kterým vyvlastnil [jméno FO] vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa]. [adresa] se odvolal proti rozhodnutí o vyvlastnění a v průběhu odvolací lhůty uzavřel kupní smlouvu k pozemku p. č. [hodnota], proto bylo vyvlastnění zrušeno rozhodnutím ze dne 7. 2. 1984 (prokázáno rozhodnutím ze dne 7. 2. 1984, čl. 174).

6. Geometrickým plánem z 16. 3. 1982 (čl. 75) byla z pozemku p. č. [hodnota] o výměře 401 m2 oddělena část pozemku o rozloze 142 m2, v geometrickém plánu jako B, z pozemku p. č. [hodnota] byla oddělena část pozemku o rozloze 127 m2, v geometrickém plánu jako A, následně spojením dílů A a B vzniká nový pozemek [Anonymizováno] o celkové výměře 269 m2 a současně z původního pozemku [Anonymizováno] se stává [Anonymizováno] (prokázáno geometrickým plánem ze dne 16. 3. 1982, čl. 75).

7. Dne 22. 12. 1983 pan [jméno FO] prodal [adresa], pozemek parc. č. [hodnota] – díl B o výměře 142 m2 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 22. 12. 1983, čl. 4) 8. [jméno FO] prodal [adresa], pozemek [Anonymizováno] – díl A o výměře 127 m2 dne 6. 1. 1984 (prokázáno kupní smlouvou ze dne 6. 1. 1984, čl. 55).

9. Vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] byl k 15. 10. 1984 [adresa] (prokázáno výpisem z evidence nemovitostí čl. 23), vlastníkem pozemku p. č. 452/2 byl k 15. 10. 1984 ONV v [adresa] (prokázáno výpisem z evidence nemovitostí čl. 25), vlastníkem pozemku p. č. [hodnota] byl k 15. 10. 1984 byl [jméno FO] (prokázáno výpisem z evidence nemovitostí čl. 27). 10. [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum], rodičům žalobců, bylo k pozemku parc. č. [Anonymizováno], 269 m2, katastrální území [adresa], zřízeno na základě dohody s [adresa] ze dne 3. 4. 1987 právo osobního užívání, za účelem výstavby rodinného domku s tím, že ta musí být zahájena do jednoho roku a dokončena do tří let (prokázáno dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku na č. l. 82, ve spise sp. zn. 21 C 121/2016). [jméno FO] a [jméno FO] bylo 26. 3. 1990 uděleno uzemní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu řadového domu na pozemku parc. č. [Anonymizováno] (prokázáno rozhodnutím [adresa] ze dne 26. 3. 1990 na č. l. 97).

11. Dne 4. 4. 1989 bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemku parc. č. [Anonymizováno], který původně vlastnil [adresa]. Dle odůvodnění byl pozemek 452 zařazen do pozemků na stavbu RD usnesením č. 22 z 13. 1. 1981, vlastník chtěl stavět izolovaný RD, což bylo zamítnuto, bylo s ním opakovaně jednáno o odkupu, část pozemku p. č. [Anonymizováno] od něj byla odkoupena smlouvou z 22. 12. 1983, kdy se zavázal, že si na své části postaví jeden díl trojdomku, stavbu ale neuskutečnil a podáním z 19. 1. 1988 se domáhal vrácení vykoupené části. Proto dne 5. 7. 1989 bylo zahájeno vyvlastňovací řízení, proto také byly splněny podmínky pro vyvlastnění pozemku parc. [Anonymizováno] (prokázáno rozhodnutím o vyvlastnění ze dne 4. 4. 1989 čl. 28).

12. Pozemek p. č. [Anonymizováno] byl poté přidělen do osobního užívání manželům [Anonymizováno] za účelem výstavby rodinného domu (prokázáno dohodou ze dne 11. 4. 1990 čl. 32 a rozhodnutím o přidělení pozemku ze dne 3. 4. 1990 čl. 34). 13. [jméno FO] a [jméno FO] dne 25. 1. 2012 darovali pozemky parc. č. [Anonymizováno], 87 m2, ostatní plocha, a parc. č. [Anonymizováno], 182 m2, zastavěná plocha a nádvoří, katastrální území [adresa], na němž stojí rozestavěná stavba žalovaných, do spoluvlastnictví žalobců, jejich synů, a to tak, že každý ze žalobců má ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl o velikosti id. . Žalobci jsou s účinky od 14. 2. 2012 zapsáni do katastru nemovitostí jako podíloví spoluvlastníci dotčených pozemků (prokázáno informacemi o pozemku na č. l. 78, návrhem na vklad na č. l. 79 a darovací smlouvou na č. l. 80, vše ve spise sp. zn. 21 C 121/2016).

14. Jak vlastníci pozemků parc. č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] jsou v katastru nemovitostí zapsáni žalobci (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na čl. 36). Na pozemku p. č. [Anonymizováno] se částečně nachází stavba (prokázáno fotosnímkem na čl. 23). Ve zbylé části se na pozemcích nacházejí náletové dřeviny, pozemek je neudržován, oplocení je spíše symbolické (prokázáno fotografiemi na čl. 47-50).

15. Žalovaní jsou zapsáni jako vlastníci pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na čl. 27).

16. Žalobci vyzvali žalované k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků do 25. 5. 2021 (prokázáno výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 11. 5. 2021).

17. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] bylo určeno, že žalovaní jsou vlastníky rozestavěné stavby na pozemku parc. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa]. Soud mj. konstatoval, že rodiče žalobců jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], o výměře 269 m2, který jim byl přidělen ONV [adresa] do užívání za účelem stavby rodinného domu. Také bylo shledáno, že smlouva o prodeji tohoto pozemku uzavřená dne 14. 2. 1989 mezi rodiči žalobců a žalovanými je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť v roce 1989 nemohlo dojít k platnému prodeji nezastavěného pozemku (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 C 210/2003-66, na č. l. 48 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2006, č. j. 19 Co 5/2006-85, na č. l. 42, vše spis 21 C 121/2016). V souvislosti se zápisem vlastnického práva žalovaných k rozestavěné stavbě na pozemku parc. č. [Anonymizováno], 269 m2, katastrální území [adresa], do katastru nemovitostí došlo k rozdělení tohoto pozemku na dvě parcely, kdy parcela parc. č. [Anonymizováno] má nově výměru 87 m2 a nově byla vymezena parcela parc. č. [Anonymizováno] o výměře 182 m2, která je zčásti zastavěna rozestavěným domem žalovaných (prokázáno geometrickým plánem na č. l. 95 a 96, v 21 C 121/2016). Jako vlastníci rozestavěné stavby nacházející se na pozemku parc. č. [Anonymizováno] jsou zapsání v katastru nemovitosti žalovaní (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).

18. Podle znaleckého posudku ze dne 26. 4. 2023, č. [č. účtu], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], byla zjištěna výše obvyklého měsíčního nájemného pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa], obec [adresa], přičemž znalkyně vycházela z důvodu nedostatku srovnávacích vzorků (pozemky, na kterých jsou umístěny nemovitosti ve vlastnictví jiného subjektu) s výnosovou metodou, přičemž cena stavebního pozemku byla stanovena porovnáváním s realizovanými prodeji. Pozemky jsou situovány v [adresa], mají protáhlý obdélníkový tvar a tvoří jednotný funkční celek, území je rovinné, velmi mírně svažité k jihu, střední část je zastavěna hrubou stavbou vnitřního řadového rodinného domu, dům byl rozestavěn již přibližně v roce 1990. nezastavěná část pozemku před domem parc. č. [Anonymizováno] o výměře cca 48 m2 před domem a pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře cca 87 m2 za domem jsou neudržované, převážně s neudržovaným náletovým porostem, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je oplocen, pozemek parc. č. [Anonymizováno] je přístupný pouze z rozestavěného domu, není přístupný z jiných veřejných pozemků. Nezastavěná část pozemků celkem má výměru 134 m2. Celková výše ekvivalentu nájemného za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 činí celkem 566 118 Kč (prokázáno znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 4. 2023, č. [č. účtu], čl. 111 a násl.).

19. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobci jsou vlastníky předmětných pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa]. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] je částečně zastavěn stavbou ve vlastnictví žalovaných – trojdomkem, přičemž předmětná stavba činí prostřední část tohoto trojdomku, tzn. zbývající část pozemků se nachází částečně před domem a částečně za ním, kdy tato zadní část není přístupná z veřejné komunikace a je přístupná pouze ze stavby. Tyto nezastavěné části jsou zarostlé náletovými porosty, jsou neudržované, kolem pozemku se nachází částečně oplocení. Celkem činí nezastavěná část pozemků 134 m2, z toho pozemek p. č. [Anonymizováno] (pozemek před stavbou) má výměru 87 m2, tzn. část pozemku parc. č. [Anonymizováno], která není zastavěná (za domem) činí 47 m2.

20. Za užití následujících ustanovení:

21. Podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Podle § 2991 odst. 1 není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

23. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobci se domáhají po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. za užívání předmětných pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], přičemž na pozemku [Anonymizováno] se nachází rozestavěná stavba ve vlastnictví žalovaných. Pozemky jsou částečně oplocené, ale oplocení není v dobrém stavu, pozemky tak nejsou nepropustně uzavřeny. Žalovaní odmítají vydat bezdůvodné obohacení žalobcům s tím, že žalobci nejsou vlastníky pozemku, neboť došlo k vyvlastnění vlastnického práva předchůdců žalovaných k pozemkům (původně se jednalo o pozemek p. č. [Anonymizováno].

24. V řízení bylo prokázáno, že jako vlastníci předmětných pozemků jsou v katastru nemovitostí zapsáni žalobci, kteří vlastnické právo nabyli od svých předchůdců, [jméno FO] a [jméno FO]. Z listin, které byly vyžádány z Archivu Hl. m. Prahy, bylo zjištěno, že z původních pozemků p. č. [hodnota] (vlastníkem byl [adresa]) a 453 (vlastníkem byl [jméno FO]) byla oddělena část (z pozemku [Anonymizováno] část B o výměře 142 m2 a z pozemku [Anonymizováno] část A o výměře 127 m2), kdy z těchto takto oddělených částí A a B nově vznikl pozemek p. č. [Anonymizováno], přičemž z původního pozemku p. č. [hodnota] se nově stal [Anonymizováno] (viz geometrický plán z 16. 3. 1982). Předmětem tohoto řízení bylo užívání pozemku p. č. původně [Anonymizováno] (z něhož byla následně ještě vydělena část – nově [Anonymizováno], oba tyto pozemky jsou předmětem řízení). Pokud žalovaní namítali, že bylo vlastnické právo předchůdcům žalobců odňato, v řízení byla skutečně předložena dvě rozhodnutí o vyvlastnění – prvé z nich se týkalo původního pozemku p. č. [hodnota], toto vyvlastnění (rozhodnutí čj. Výst. 1148/83 ze dne 15. 11. 1983) bylo však následně zrušeno (rozhodnutím ze dne 7. 2. 1984), neboť jeho vlastník, [adresa], souhlasil v průběhu odvolacího řízení proti tomuto rozhodnutí s nabídkou, že část tohoto pozemku odprodá státu – což také učinil smlouvou ze dne 22. 12. 1983 (jednalo se o již zmíněnou část pozemku B o výměře 142 m2). Rovněž pan [jméno FO] prodal státu část svého pozemku [Anonymizováno] – díl A o výměře 127 m2 smlouvou ze dne 6. 1. 1984. Vlastníkem takto nově vytvořeného pozemku [Anonymizováno] se tak stal stát. Tento pozemek byl následně přidělen smlouvou ze dne 8. 4. 1987 do osobního užívání [jméno FO] a [jméno FO], tj. předchůdcům žalobců. Co se týče druhého předloženého rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 4. 4. 1989, toto se týkalo pozemku p. č. 452/1, tzn. toto rozhodnutí se posuzované věci nijak netýká (následně byl tento pozemek přidělen k užívání manželům Málkovým).

25. Pro úplnost soud pak také opakuje, co již bylo řečeno v rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 21 C 121/2016 (jednalo se o totožnou žalobu, avšak za jiné období) ve vztahu ke „kupní smlouvě“ z roku 1989, podle které měl být předmětný pozemek předchůdci žalobců prodán žalovaným za cenu 70 000 Kč, což žalovaní v tomto řízení zmiňovali, ačkoli v tomto řízení dohoda předložena nebyla (byť je soudu známo, že se nachází ve spise sp. zn. 21 C 121/2016 na čl. 176). Podle § 202 zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), v jeho znění účinném do 31. 12. 1991, byl převod práva osobního užívání pozemku v dané době vyloučen. Proto je nutno hledět na „kupní smlouvu“ jako na smlouvu absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., a to pro rozpor se zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2712/2006). Žalovaným tak touto smlouvou nemohlo být převedeno právo osobního užívání dotčených pozemků, ani jim nemohly být prodány, neboť rodičům žalobců k dotčeným pozemkům vlastnické právo nesvědčilo. S účinností k 1. 1. 1992 pak došlo podle § 872 odst. 1 obč. zák. k přeměně práva osobního užívání pozemků ve vlastnické právo rodičů žalobců k němu, rodiče žalobců jej pak platně převedli na žalobce.

26. Vzhledem k tomu, že žalobci jsou v současné době řádně zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětných pozemků, v řízení přitom nebyla předložena žádná listina, která by v minulosti odjímala jejich vlastnické právo (popř. jejich předchůdcům), nebo která by zpochybňovala jejich vlastnické právo (a žalovaní byli v tomto směru při prvním jednání poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.), neshledal soud žádný důvod o vlastnictví žalobců k předmětným pozemkům p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], k. ú. [adresa], pochybovat.

27. Na pozemku p. č. [Anonymizováno] se částečně nachází rozestavěná stavba, jejímiž vlastníky jsou žalovaní, což bylo v řízení nesporným (prokázáno mj. také fotosnímkem na čl. 23 a dále rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 30. 3. 2005, č. j. 5 C 210/2003-66). Ve zbylé části se na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nacházejí náletové rostliny, pozemky nejsou udržovány, jejich oplocení je spíše symbolické (prokázáno fotografiemi na čl. 47-50).

28. Judikatura Nejvyššího soudu ustáleně zastává právní názor, že plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005 , či usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně přijímá závěr, dle kterého užíváním cizí věci (v aktuálním případě pozemku) bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat. V posuzované věci žádali žalobci také vydání bezdůvodného obohacení za pozemky kolem stavby, tzn. před stavbou a za ní. Jak již bylo shora konstatováno, v nezastavěné části se na pozemcích p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nacházejí náletové porosty, oplocení „zahrady“ je spíše symbolické (prokázáno fotografiemi na čl. 47-50). Žalovaní namítali, že nebrání žalobcům, aby pozemek ve zbylém rozsahu (nezastavěném) užívali, s tím, že do zadání části pozemku je možné vstoupit prostřednictvím vedlejších pozemků. K této námitce je třeba uvést, že část zahrady před domem (parc. č. [Anonymizováno]) má rozlohu 48 m2 a za domem cca 87 m2 (část [Anonymizováno]), tzn. výměra zahrady je skutečně minimální a rozestavěná stavba žalovaných tak znemožňuje žalobcům jakékoli rozumné využití nezastavěné části pozemků. Navíc rovněž znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při svém šetření zjistila, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] (zadní část) je přístupný pouze z rozestavěného domu, není přístupný z jiných veřejných pozemků. Lze souhlasit se žalovanými, že oplocení je skutečně chatrné a nečiní žádnou velkou překážku pro vstup na pozemek, avšak ve světle shora uvedeného toto zjištění nemůže mít žádnou relevanci. Rovněž ani to, že do zadní části zahrady je možné vstoupit ze sousedních pozemků, když žádný z nich žalobci nevlastní. Soud tak má za to, že oba předmětné pozemky činí společně s domem jednotný funkční celek, tj. budoucího domu s přináležející zahradou, a nelze tak omezit vydání bezdůvodného obohacení žalobcům toliko za část přímo pod stavbou. Soud proto přiznal žalobcům vydání bezdůvodného obohacení za oba pozemky, v celé jejich výměře.

29. Za situace, kdy obohacení žalovaných spočívá ve výkonu práva užívání cizí věci, je zřejmé, že předmět obohacení nelze reálně vydat, proto musí být ochuzeným (žalobcům) vydána peněžitá náhrada podle § 2999 odst. 1 o. z. Její výši je pak nutno odvíjet od částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se právo užívání věci zakládá. Nejčastěji jde o smlouvu nájemní, a proto je výši náhrady potřeba odvíjet od obvyklé výše nájemného, které by byl vlastník stavby coby nájemce za obvyklých okolností povinen plnit vlastníku pozemku coby pronajímateli, užíval-li by věc na základě platné nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2020/2013). Výše bezdůvodného obohacení tedy odpovídá ekvivalentu nájemného za užívání pozemků v místě a čase. Soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], která dospěla k závěru o výši obvyklého měsíčního nájemného obou pozemků za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 v celkové výši 566 118 Kč. Využila přitom metodu výnosovou (cena stavebního pozemku byla přitom stanovena porovnáváním s realizovanými prodeji) pro nedostatek srovnávacích vzorků (nájemních smluv, neboť pozemky, na nichž stojí cizí stavba, se zpravidla nepronajímají), což je zcela legitimní metoda, běžně v takovýchto případech užívána. Soud nesdílí námitky žalovaných ke znaleckému posudku, současně žalovaní žádný oponentní posudek nepředložili, byť na to byl dostatek času. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] soud hodnotí jako přesvědčivý, jeho závěry logické, soud nemá žádné výhrady ani k formálním náležitostem posudku, a proto z něj vycházel.

30. S ohledem na vše shora uvedené soud uložil žalovaným, aby vydali žalobcům bezdůvodné obohacení za užívání pozemků parc. č. 452/2 a 452/4, k. ú. [adresa], za období od 1. 6. 2018 do 31. 5. 2021 v celkové výši 566 118 Kč (výrok I.). O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost vyplývá z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 11. 5. 2021.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

32. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž zcela úspěšným žalobcům soud přiznal náhradu nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku 26 035 Kč, zálohu na znalecký posudek 5 000 Kč, dále náhradu za 6,5 úkonů právní služby po 9 220 Kč při tarifní hodnotě 227 551 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, a to: - převzetí a příprava zastoupení, - jednoduchá výzva k plnění – půlúkon, - sepis a podání žaloby, - vyjádření ze dne 18. 8. 2021 (čl. 13), - účast při jednání dne 11. 11. 2021 (čl. 18), - doplnění tvrzení a důkazů dne 8. 12. 2021 (čl. 22), - účast při jednání dne 8. 2. 2022 (čl. 62), tj. celkem 59 930 Kč, a dále 2,5 úkony právní služby po 10 580 Kč při tarifní hodnotě 556 188 Kč [§ 11 odst. 1 písm. g) a § 11 odst. 2 písm. c) ve spojení s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“], a to: - vyjádření se k návrhu na přerušení řízení z 15. 8. 2023 – půlúkon (čl. 162), - účast při jednání dne 23. 11. 2023 (čl. 169), - účast při jednání dne 16. 4. 2024 (čl. 177), tj. celkem 26 450 Kč, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 10 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky), tj. 3 000 Kč, celkem 139 185 Kč (včetně soudního poplatku, zálohy na vypracování znaleckého posudku a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů). Náklady řízení byly žalobcům přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O nákladech řízení státu (výrok III.) soud rozhodl podle § 148 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát vynaložil náklady v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž žalovaní byli ve věci neúspěšní, proto bylo uloženo, aby nahradili státu náklady tohoto řízení. O výši nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení