11 C 61/2015-366

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [anonymizováno] [číslo] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 900 072,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 900 072,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 281 491,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 763,21 Kč, s úrokem ve výši 5,62 % ročně z částky 888 737,20 Kč za dobu od 5. 10. 2014 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 888 737,20 Kč za dobu od 5. 10. 2014 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni 74 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 44 554,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobkyni 74 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 44 554,87 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalobou podanou dne 9. 10. 2014, ve znění jejích doplnění, domáhala, aby 1. žalovaný a 2. žalovaná byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 888 737,20 Kč na jistině úvěru, částku 764 029,84 Kč na příslušenství úvěru ke dni 4. 10. 2014 včetně, úrok ve výši 5,62 % ročně z částky 888 737,20 Kč od 5. 10. 2014 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 888 737,20 Kč od 5. 10. 2014 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že dne 13. 5. 2005 byla mezi žalobkyní a žalovanými uzavřena Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, sazebník za poskytování peněžních a obchodních služeb a oznámení ke smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaným hypoteční úvěr ve výši 1 340 000 Kč dne 18. 5. 2005 a žalovaní byli povinni provádět pravidelné měsíční anuitní splátky vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr měl být splacen nejpozději do 10 let od první splátky. Dle článku III. bod 1 smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 2,95 % ročně platná do 10. 5. 2006, tato úroková sazba byla změněna oznámením banky ke smlouvě ze dne 29. 3. 2006, 4. 4. 2007, 28. 3. 2008, 1. 4. 2009, 7. 4. 2010, 7. 4. 2011, 5. 4. 2012, 2. 4. 2013 a 1. 4. 2014. Její výše ke dni sepsání žaloby činila 5,62 %. Žalovaní neprováděli anuitní splátky dle smluvených pravidel, přičemž nejstarší splátka, jež nebyla řádně a včas zaplacena, byla splatná ke dni 20. 4. 2009. Právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 1. 5. 2009, 1. 6. 2009 a 1. 7. 2009. Po marném uplynutí lhůty pro splnění splatného dluhu zaslala předžalobní výzvu dne 6. 8. 2014 a vyzvala k okamžitému splacení celého dluhu. Poslední částečná úhrada splatného dluhu byla provedena 18. 3. 2009.

2. Co se týče příslušenství úvěru ve výši 764 029,84 Kč, tato částka se skládá z částky 281 491,60 Kč přestavující dlužný úrok z úvěru za dobu od poskytnutí úvěru do dne 4. 10. 2014, částky 11 335 Kč představující dlužné poplatky za správu úvěru, za výpisy z účtu a za upomínky a částky 471 203,24 Kč jakožto úroků z prodlení z dlužných splátek za dobu od 30. 4. 2009 do 4. 10. 2014. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku z prodlení vyčísleného od 30. 4. 2009 do 5. 9. 2014 ve výši 465 440,03 Kč, v důsledku čehož soud usnesením ze dne 18. 5. 2015, č. j. 11 C 61/2015-139, řízení v této části zastavil, a nadále tak zůstává předmětem řízení pouze částka 5 763,21 Kč představující úrok z prodlení za dobu od 6. 9. 2014 (zesplatnění úvěru) do 4. 10. 2014.

3. Žalovaní navrhli žalobu zamítnout. Uvedli, že nárok uplatněný žalobkyní neuznávají, a to ani zčásti, neboť je promlčen. Úvěr přestal být splácen 20. 4. 2009, avšak žaloba byla podána až 5. 10. 2014, tedy po více než pěti a půl letech. Ve vztahu k 2. žalované je tudíž promlčen zcela, neboť úvěr byl zesplatněn 30. 6. 2009, pročež k promlčení došlo v obecné tříleté promlčecí lhůtě, tj. dne 30. 6. 2012. Ve vztahu k 1. žalovanému uvedli, že proti 1. žalovanému bylo vedeno insolvenční řízení, které bylo zahájeno vyhláškou dne 10. 12. 2010, přičemž do dne 30. 6. 2015 (datum vyjádření žalovaného) nebylo rozhodnuto o úpadku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla k podání přihlášky ani vyzvána, nelze aplikovat ust. § 173 odst. 4 IZ, a i v tomto případě je nárok promlčený.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav. Dne 13. 5. 2005 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanými smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo], kterou se zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 1 340 000 Kč za účelem úhrady za převod členských práv a povinností a žalovaní se jej zavázali splatit v anuitních splátkách ve výši 12 908,30 Kč splatných vždy 20. den kalendářního měsíce tak, aby úvěr byl splacen nejpozději do 10 let od termínu dočerpání úvěru. Dle smlouvy první anuitní splátka úvěru proběhne v termínu uvedeném v oznámení banky, které dlužník obdrží po dočerpání úvěru. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 2,95 % ročně platnou do 10. 5. 2006 (čl. III. bod 1). Dle čl. VIII. bod 1 smlouvy byli žalovaní rovněž povinni za zpracování úvěru, za správu úvěru, jakož i za ostatní služby poskytované jim bankou zaplatit poplatky a náhrady nákladů dle sazebníku. Smluvní strany se dále v čl. VIII. bod 4 dohodly, že poruší-li dlužník své povinnosti stanovené smlouvou, obchodními podmínkami, nebo souvisejícími smluvními dokumenty může banka v souladu s obchodními podmínkami od smlouvy odstoupit či požadovat okamžité splacení úvěru a příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník (viz cit. smlouva). Žalovaní čerpali úvěr ve výši 1 340 000 Kč dne 18. 5. 2005 (viz návrh na povolení čerpání č. 1, výpis z účtu ze dne 31. 5. 2005). Dle oznámení banky ze dne 18. 5. 2005 byla první splátka splatná ke dni 20. 6. 2005 (viz oznámení banky ze dne 18. 5. 2005). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 29. 3. 2006 byla stanovena nová výše úrokové sazby 3,48 % p. a., a to od 10. 5. 2007 (viz oznámení banky ze dne 29. 3. 2006). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 4. 4. 2007 byla stanovena nová výše úrokové sazby 4,14 % p. a., a to od 10. 5. 2008 (viz oznámení banky ze dne 4. 4. 2007). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 28. 3. 2008 byla stanovena nová výše úrokové sazby 5,54 % p. a., a to od 10. 5. 2009 (viz oznámení banky ze dne 28. 3. 2008). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 1. 4. 2009 byla stanovena nová výše úrokové sazby 6,09 % p. a., a to od 10. 5. 2010 (viz oznámení banky ze dne 1. 4. 2009). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 7. 4. 2010 byla stanovena nová výše úrokové sazby 6,07 % p. a., a to od 10. 5. 2011 (viz oznámení banky ze dne 7. 4. 2010). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 7. 4. 2011 byla stanovena nová výše úrokové sazby 5,62 % p. a., a to od 10. 5. 2012 (viz oznámení banky ze dne 7. 4. 2011). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 5. 4. 2012 byla stanovena nová výše úrokové sazby 5,62 % p. a., a to od 10. 5. 2013 (viz oznámení banky ze dne 5. 4. 2012). Oznámením banky ke smlouvě ze dne 2. 4. 2013 byla stanovena nová výše úrokové sazby 5,62 % p. a., a to 10. 5. 2014 (viz oznámení banky ze dne 2. 4. 2013). Oznámením banky o změně úrokové sazby ze dne 1. 4. 2014, bylo žalovaným oznámeno, že nová úroková sazba bude činit 5,62 %, a to od 10. 5. 2015 (viz oznámení o změně úrokové sazby ze dne 1. 4. 2014). Právní předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 1. 5. 2009 upozornila 1. žalovaného, že ke sjednanému termínu, tj. k 20. 4. 2009, nezaplatili v plném rozsahu splatnou pohledávku, a žalobkyni tak dluží ke dni 30. 4. 2009 částku 11 863,91 Kč (viz výzva k úhradě dlužné částky – 1. výzva). Vzhledem k tomu, že žalovaní dlužnou částku neuhradili, byli vyzváni výzvou ze dne 1. 6. 2009 k úhradě částky 26 948,16 Kč (viz výzva k úhradě dlužné částky – 2. výzva) a výzvou ze dne 1. 7. 2009 k úhradě částky 42 575,62 Kč (viz výzva k úhradě dlužné částky – 3. výzva). Dopisem ze dne 6. 8. 2014 byl 1. žalovaný vyzván k okamžitému jednorázovému splacení závazku vůči bance ve výši 1 614 403,13 Kč, a to do 5. 9. 2014 (viz výzva k okamžitému splacení dluhu). Zásilku si 1. žalovaný převzal dne 12. 8. 2014 (viz dodejka). 2. žalovaná byla dopisem z 6. 8. 2014 rovněž vyzvána k okamžitému jednorázovému splacení závazku do 5. 9. 2014 (viz výzva k okamžitému splacení dluhu), přičemž zásilku si převzala dne 12. 8. 2014 (viz dodejka). Ke dni podání žaloby, tj. 4. 10. 2014 byly žalovanými uhrazeny splátky v souhrnné výši 675 077,74 Kč, které byly započteny ve výši 451 262,80 Kč na jistinu, ve výši 170 158,51 Kč na úroky, ve výši 53 733 Kč na poplatky a ve výši 4,13 Kč na úroky z prodlení (viz obratová historie úvěru).

5. Proti 1. žalovanému bylo zahájeno dne 10. 12. 2010 insolvenční řízení (viz výpis z ISIR). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], bylo řízení o insolvenčním návrhu vůči 1. žalovanému jako dlužníku zastaveno a toto usnesení nabylo právní moci 18. 3. 2017 (viz cit. usnesení, výpis z ISIR). Právní předchůdkyně žalobkyně přihlásila pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru do insolvenčního řízení dne 28. 11. 2011 (viz přihláška pohledávky), o čemž informovala 2. žalovanou přípisem ze dne 26. 6. 2013 (viz vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení na spoludlužníka).

6. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle čl. II odst. 2 zák. č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v platném znění, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen„ o. s. ř.“). S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 o. z. se právní vztahy vzniklé před účinností o. z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. zejm. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen„ občanský zákoník“), či zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do účinnosti o. z. (dále jen„ obchodní zákoník“). Z procesního hlediska soud postupoval podle o.s.ř., ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.s.ř.“).

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], a [právnická osoba] uzavřely dne 15. 9. 2015 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru za dlužníky [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] v rozsahu žalovaného nároku. Smlouva nabyla účinnosti téhož dne. [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na [právnická osoba] [anonymizováno], a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2015. Tato smlouva nabyla účinnosti dle čl. V. odst. 5 smlouvy dne 25. 11. 2015. Společnost [anonymizována tři slova] pohledávku následně postoupila společnosti [právnická osoba] (žalobkyni), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 12. 2018, která nabyla účinnosti dne 28. 2. 2019. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo každému z žalovaných oznámeno přípisem ze dne 22. 2. 2019. Postoupení byla soudu doložena smlouvami o postoupení pohledávek, prohlášeními o nabytí účinnosti a oznámeními žalovaným. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 502 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

12. Podle § 506 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

13. Podle § 406 odst. 1 obchodního zákoníku, soudní nebo rozhodčí řízení zahájené proti jednomu spoludlužníku nebo mediace zahájená s jedním spoludlužníkem způsobuje, že přestala běžet promlčecí doba proti jinému spoludlužníku, jenž je s ním ohledně projednávaného nároku zavázán společně a nerozdílně, jestliže jej věřitel vyrozumí písemně o zahájeném řízení nebo zahájené mediaci před uplynutím promlčecí doby.

14. Podle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku, bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaní jako dlužníci uzavřeli dne 13. 5. 2005 písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným hypoteční úvěr ve výši 1 340 000 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úroky, vše v anuitních splátkách ve výši 12 908,30 Kč měsíčně. Dále se žalovaní zavázali platit poplatky podle sazebníku. Právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy povinnosti vyplývající splnila, když dne 18. 5. 2005 byla částka 1 340 000 Kč převedena na žalovanými konkretizovaný účet. Žalovaní své povinnosti ze smlouvy neplnili řádně, když řádně a včas nezaplatili splátku splatnou ke dni 20. 4. 2009. Právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky a po marném uplynutí lhůty pro splnění splatného dluhu vyzvala žalované dne 6. 8. 2014 k okamžitému splacení celého dluhu, a to do 5. 9. 2014. Zaplacené splátky v celkové výši 675 077,74 Kč byly započteny ve výši 451 262,80 Kč na jistinu, ve výši 170 158,51 Kč na úroky, ve výši 53 733 Kč na poplatky a ve zbývající výši 4,13 Kč na úroky z prodlení. Žalovaní tak na jistině dluží částku 888 737,20 Kč, a vzhledem k tomu, že ji neuhradili dobrovolně, zavázal je k jejímu zaplacení svým rozhodnutím soud.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně účtovala žalovaným v souladu se sazebníkem (platným v době vzniku nároku na jednotlivé poplatky) za vedení a správu úvěru poplatek ve výši 150 Kč měsíčně, za zaslání výpisu poštou poplatek 20 Kč, za první upomínku ze dne 30. 4. 2009 poplatek ve výši 300 Kč, za druhou a třetí upomínku vždy poplatek ve výši 500 Kč Celkem tak žalovaní po započtení provedených splátek dluží na poplatcích 11 335 Kč, a vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradili žalobkyni dobrovolně, zavázal je k povinnosti zaplatit tuto částku svým rozhodnutím soud.

17. Žalovaní jsou dále dle smluvního ujednání ve spojení s § 502 obchodního zákoníku povinni od poskytnutí úvěru až do jeho úplného zaplacení hradit dohodnuté úroky z nesplacené části úvěru (změna výše úroků byla žalovaným vždy oznámena bankou v souladu se smluvním ujednáním). Vzhledem k tomu, že žalovaní do dne podání žaloby dlužili na úrocích částku 281 491,60 Kč, soud zavázal žalované k zaplacení této částky a dále k zaplacení úroku ve výši 5,62 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 888 737,20 Kč za dobu od 5. 10. 2014 do zaplacení.

18. Jelikož žalovaní nezaplatili splátky ve stanoveném termínu, ocitli se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento měsíc podle § 1970 o. z. Žalobkyně požadovala (po částečném zpětvzetí) přiznat úrok z prodlení ve výši 5 763,21 Kč jakožto úrok z prodlení za dobu od 6. 9. 2014 (zesplatnění úvěru) do 4. 10. 2014 a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 5. 10. 2014 do zaplacení. Soud tak žalované zavázal i k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši.

19. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanými, kterou však shledal nedůvodnou. Z přehledu plnění žalovaných bylo zjištěno, že nejstarší splátka, která nebyla řádně a včas uhrazena byla splatná 20. 4. 2009. Dne 18. 3. 2009 byla provedena poslední částečná úhrada na dluh. V souladu se smlouvu byly anuitní splátky splatné vždy k 20. dni příslušného měsíce, pročež každá dílčí splátka se promlčuje samostatně ve lhůtě 4 let od její splatnosti. Žaloba byla doručena soudu dne 9. 10. 2014, přičemž v mezidobí dne 10. 12. 2010 bylo proti 1. žalovanému zahájeno insolvenční řízení, v rámci něhož právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila pohledávku za 1. žalovaným přihláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 29. 11. 2011, o čemž 2. žalované zaslala vyrozumění. Přihlášením pohledávky u insolvenčního soudu tak s odkazem na § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přestává běžet promlčecí lhůta vůči dlužníkovi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 46/2009) a podle § 406 odst. 1 obchodního zákoníku přestala promlčecí lhůta běžet i vůči spoludlužníkovi (2. žalované), který je s dlužníkem zavázán společně a nerozdílně, pokud jej o zahájení insolvenčního řízení věřitel vyrozumí. Na uvedeném ničeho nemění ani okolnost, že insolvenční řízení bylo zastaveno a úpadek 1. žalovaného nebyl zjištěn, přičemž soud v této souvislosti nemůže akceptovat tezi žalovaných, že v takovém případě účinky insolvenčního řízení nejsou dány (zákon účinky váže na insolvenční řízení, nikoliv na prohlášení úpadku, srov. § 173 odst. 4 a § 109 insolvenčního zákona). Navíc nelze přehlížet, že promlčení by se mělo primárně odvíjet od okamžiku zesplatnění, přičemž žalovaní sice brojili, že k zesplatnění muselo dojít již před úkonem právní předchůdkyně žalobkyně z 6. 8. 2014, aby pohledávka mohla být v insolvenčním řízení přihlášena, avšak tato jejich úvaha nekoresponduje dokazování; naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že právních předchůdkyně žalobkyně pohledávku přihlásila bez toho, aby řešila její zesplatnění, byť tato okolnost mohla mít na úspěšnost právní předchůdkyně v insolvenčním řízení vliv (srov. § 178, § 179 insolvenčního zákona). To ovšem ničeho nemění na tom, že k zesplatnění (s ohledem na výsledky dokazování) došlo až 6. 8. 2014, navíc k promlčení nedošlo ani u dílčích splátek (v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 119/14), neboť první ze splátek nebyla zaplacena řádně a včas 20. 3. 2009, pročež k 29. 11. 2011 (účinky přihlášky) nárok žalobkyně (právní předchůdkyně) promlčen být nemohl, když promlčecí doba byla ve věci dle § 261 odst. 3 písm. d) a § 397 obchodního zákoníku čtyřletá, na čemž ničeho nemění ani okolnost, že žalovaní byli spotřebitelé, když úprava promlčení v občanském zákoníku nepředstavuje ustanovení sloužící k ochraně spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, obchodního zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010). Jinými slovy, žalobkyně (právní předchůdkyně) se nároku začala domáhat v době, kdy promlčecí doba neběžela. Soud se pak s ohledem na vznesenou námitku zabýval také ust. § 408 odst. 1 obchodního zákoníku a dospěl k závěru, že ani z titulu tohoto ustanovení nelze dovodit promlčení, když námitka byla uplatněna v řízení, které bylo zahájeno před uplynutím promlčecí lhůty (§ 408 odst. 1 věta třetí obchodního zákoníku).

20. Nad rámec odůvodnění soud podotýká, že je mu z úřední činnosti známo rozhodnutí opatrovnického soudu ve věci 1. žalovaného, nicméně práva 1. žalovaného byla v řízení náležitě hájena jím zvolenou zástupkyní (advokátkou), nedošlo ke kolizi se zájmy 2. žalované (jež je jeho opatrovnicí) a dále soud z rozhodnutí opatrovnické soudu neshledal relevantní okolnosti, které by bránily přiznání nároku a jež by soud musel zohlednit z úřední povinnosti a samotní žalovaní do koncentračního bodu takové okolnosti do řízení nevnesli.

21. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).

22. Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Nejde-li o tento druh společenství, je třeba o povinnosti každého z účastníků, kteří vystupují na téže straně a kterým je náhrada ukládána, rozhodnout samostatně podle pravidel, obsažených v § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014). Žalovaní nejsou v poměrech projednávané věci nerozlučnými společníky (§ 91 o. s. ř.).

23. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči každému z žalovaných právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala její právní předchůdkyně výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 74 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V části, v níž vzala žalobu zpět, se jedná o její neúspěch, neboť ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinila, že řízení muselo být zastaveno a je povinna v této části hradit žalovaným jejich náklady řízení. Ve vztahu k původně uplatněné částce v celkové výši 3 656 345,81 Kč činí rozsudkem přiznaná pohledávka v celkové výši 3 190 905,78 Kč 87 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 13 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 74 % (87 % úspěch - 13 % neúspěch = 74 % náhrada).

24. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným tedy žalobkyni vznikly ve vztahu k 1. žalovanému v souladu s vyúčtováním žalobkyně účelně vynaložené náklady řízení ve výši 60 209,28 Kč Tyto sestávají z části zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 218,50 Kč (1/2 z 44 437 Kč), z odměny a zastupování advokátem ve výši 36 720 Kč (2,5× 11 940 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen adv. tar.), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., 0,5 úkonu za podání, nikoliv ve věci samé, dle § 11 odst. 2, 3 adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (tj. 3× 150 Kč (1/2 z 300 Kč, když se jednalo o úkony ve vztahu k oběma žalovaným společně) dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby), náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč (tj. 6× 50 Kč (1/2 ze 100 Kč, když se jednalo o promeškaný čas ve věci dvou žalovaných) dle § 14 odst. 1 a 3 adv. tar., jízdného ve výši 797,34 Kč (tj. 1 594,68 Kč rozdělené na dvě kvůli dvěma žalovaným; při spotřebě nafty 7,2 na 100 km, vzdálenosti 250,80 km a vyhl. č. 589/2020 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 687,95 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 44 554,87 Kč (tj. 74 % z 60 209,28 Kč) je 1. žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

25. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou tedy žalobkyni vznikly ve vztahu ke 2. žalované v souladu s vyúčtováním žalobkyně účelně vynaložené náklady řízení ve výši 60 209,28 Kč Tyto sestávají z části zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 218,50 Kč (1/2 z 44 437 Kč), z odměny a zastupování advokátem ve výši 36 720 Kč (2,5× 11 940 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen adv. tar.), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., účast při jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., 0,5 úkonu za podání, nikoliv ve věci samé, dle § 11 odst. 2, 3 adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (tj. 3× 150 Kč (1/2 z 300 Kč, když se jednalo o úkony ve vztahu k oběma žalovaným společně) dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby), náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč (tj. 6× 50 Kč (1/2 ze 100 Kč, když se jednalo o promeškaný čas ve věci dvou žalovaných) dle § 14 odst. 1 a 3 adv. tar., jízdného ve výši 797,34 Kč (tj. 1 594,68 Kč rozdělené na dvě kvůli dvěma žalovaným; při spotřebě nafty 7,2 na 100 km, vzdálenosti 250,80 km a vyhl. č. 589/2020 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 687,95 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 44 554,87 Kč (tj. 74 % z 60 209,28 Kč) je 2. žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

26. Stanovené povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovaným splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení