11 C 61/2022-138

Rubrum

[název soudu] rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizována tři slova] [země] - [anonymizováno] pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [IČO] [anonymizováno] [adresa] o 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 170 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 24. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 24. 10. 2021 do 24. 2. 2022, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2022 domáhal uhrazení částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2021 do zaplacení jako nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizováno] řízení, jehož soudní projednávání bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto žalobce odvozoval místní příslušnost zdejšího soudu podle místa vzniku skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody. Žalobce byl trestně stíhán [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] pro [anonymizováno] rvačky podle § 158 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen„ trestní zákoník“) v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, když následně došlo ke změně právní kvalifikace na [anonymizováno] ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 3. 2021 byl žalobce zproštěn obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 4. 2021. Podle žalobce bylo trestní řízení vedeno nezákonně a žalobce pociťoval celé trestní stíhání velmi těžce, neboť jeho příbuzný byl v dané věci poškozeným a žalobce pouze příbuzného bránil. Účast v [anonymizováno] řízení byla pro žalobce velmi stresující, neboť měl obavy o možný negativní výsledek [anonymizováno] stíhání. Byl frustrován a ve špatné psychické kondici, což se projevovalo zvýšenou nervozitou, rovněž délku trestního stíhání považoval za velmi dlouhou a nepřiměřenou, to také zvyšovalo jeho stres. Nezákonným rozhodnutím byla zasažena práva žalobce a byla mu způsobena újma, ačkoliv nic protiprávního nespáchal. Nejistota měla vliv na jeho psychiku a ovlivňovala i jeho rodinný život. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 23. 8. 2021, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců nedoručila žalobci žádné stanovisko, ani jej neodškodnila. Žalobce se domnívá, že žalovaná je v prodlení již od 24. 10. 2021 z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti a techniky, a má tedy za to, že přiměřená lhůta pro projednání by měla činit 2 měsíce. Odkázal přitom na samotné vyjádření žalovaného o personální krizi a na rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], který uvedl, že lhůta by měla být zkrácena.

2. Ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2022 žalobce k výzvě soudu uvedl, že dne 17. 5. 2022 obdržel stanovisko žalované, ve kterém uznala nárok co do základu. Co se týká dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, sdělil, že celé trestní stíhání prožíval velmi těžce, účastnil se každého hlavního líčení a tato účast byla velmi stresující, trpěl nespavostí, podrážděností, byl ve špatné psychické kondici. Pokud žalovaná uvádí, že byl třikrát trestně posuzován, pak tato skutečnost je důležitá z hlediska pocitu nejistoty v předmětném řízení, kdy měl o to vyšší obavu z případného odsouzení. Konstatování porušení práva a omluvu považoval žalobce za nedostatečnou a upozornil na to, že panu [jméno] [celé jméno žalobce] se za tutéž věc dostalo odškodnění. Není přitom důvod pro žádnou odchylku mezi právy [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobce. Návrh žalované, aby byla žaloba zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení, nekoresponduje s prozatímním vývojem řízení, kdy žaloba byla již nyní podána co do základu věci po právu. Úvaha soudu o kompenzaci je dle žalobce řešením právní otázky a bude pokračovat až do vynesení rozsudku, přičemž náklady ponese žalovaná i v případě, pokud soud dojde k závěru, že konstatování porušení práva postačuje, k čemuž žalobce rozsáhle odkázal na judikaturu [název soudu] a [název soudu]. Žalobce doplnil judikaturu týkající se trestných činů proti zdraví s přehledem přiznaných zadostiučinění a zprůměrováním částek odškodnění za 1 měsíc trestního stíhání dospěl k částce 2 805 Kč za měsíc. K pariční lhůtě uvedl, že základní lhůta pro plnění jsou tři dny, 15 dnů je výjimka, a státu nic nebrání platit ve lhůtě třech dnů.

3. Ve vyjádření ze dne 28. 7. 2022 žalobce doplnil, že pokud jde o jeho trestní minulost, ta je pro odškodnění poměrně významná, neboť žalobci byl dříve uložen podmíněný trest, přičemž případný trest za skutek, který byl žalobci kladen za vinu, by byl ukládán v souhrnu s předešlými odsouzeními. Tato skutečnost umocňovala u žalobce psychické strádání a nejistota z výsledku u něj vyvolávala obavy o budoucnost, kdy mu hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 5. 2022 potvrdila, že žalobce u ní dne 24. 8. 2021 uplatnil uvedený nárok a uvedla, že žádost žalobce projednala dne 17. 5. 2022 a poskytla žalobci písemnou omluvu, zadostiučinění v peněžité formě však poskytnuto nebylo. Žalobou uplatněný nárok žalovaná neuznala a poukázala na to, že zadostiučinění se poskytne v penězích pouze tehdy, když nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Nemajetkovou újmu je nezbytné tvrdit a prokazovat, k čemuž byl žalobce vyzván podáním ze dne 14. 11. 2018, neboť uvedl pouze obecná tvrzení. Žádné další skutečnosti však žalobce nenavrhl, pouze navrhl výslechy dvou svědků. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že v případech trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se přihlíží k povaze trestní věci, délce trestního řízení a následkům trestního řízení v osobní sféře poškozené osoby. V trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání. Za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalovaná omluvila. Konstatování porušení práva a omluvu žalovaná považuje za dostačující s tím, že nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí se nepresumuje. Je na žalobci, aby prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku újmy. Žalobce navrhl výslech svědků, není ale známo, k čemu konkrétnímu by měli být vyslýcháni a o čem konkrétně by měli vypovídat. Žalobce byl trestně stíhán po dobu 2 let a 3 měsíců, což žalovaná nepovažuje za délku nepřiměřenou. Z rejstříku trestů žalobce bylo zjištěno, že byl třikrát soudně trestaný v době předcházející předmětnému [anonymizováno] stíhání, a to za spáchání úvěrového podvodu, zanedbání povinné výživy, výtržnictví a násilí proti úřední osobě. Žalovaná odkázala na rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kde se soud vyslovil, že byť stát odpovídá osobám, které [anonymizováno] stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo osvobozujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by každou takovou osobu v každém případě musel odškodnit penězi. Toto je podle názoru žalované případ žalobce, proto žalovaná považuje konstatování porušení práva za dostačující. K požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení pak žalovaná uvedla, že žádost žalobce jí byla doručena dne 24. 8. 2021, a žalobci proto náleží případný úrok z prodlení ode dne 25. 2. 2022.

5. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno]“), podáním doručeným žalované dne 24. 8. 2021. Žalovaná poskytla žalobci požadovanou omluvu po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku, jakož i po podání žaloby, věc proto může být podle § 15 odst. 2 [anonymizováno] projednána před soudem. Nárok za přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč žalovaná žalobci nepřiznala.

6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů, výslechu žalobce jakožto účastníka řízení a dále výslechu dvou svědků, paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [celé jméno žalobce], a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Soud vzal ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] za prokázané, že: 8. [anonymizováno] ze dne 18. 1. 2019, [číslo jednací], bylo dne 18. 1. 2019 zahájeno [anonymizováno] stíhání žalobce jako spoluobviněného ze spáchání [anonymizováno] rvačky dle § 158 odst. 1, 2 trestního zákoníku a [anonymizováno] výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce si usnesení převzal dne 29. 1. 2019. Dne 27. 2. 2019 byl proveden výslech žalobce jakožto obviněného, který odmítl vypovídat, neboť nebyl přítomný jeho obhájce. Dne 6. 6. 2019 byl [anonymizována tři slova] doručen návrh na podání obžaloby. Dne 25. 6. 2019 podalo [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] k [název soudu]. Dne 10. 7. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na den 20. 8. 2019, následně odročeno na 3. 9. 2019, které bylo odročeno na neurčito za účelem vydání příkazu k zatčení na obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 13. 12. 2019 proběhlo vazební zasedání ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 16. 12. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 28. 1. 2020 Hlavní líčení následně bylo nařízeno též na den 18. 2. 2020, 4. 3. 2020, 5. 5. 2020, 12. 5. 2020, 9. 6. 2020, 8. 7. 2020, 22. 9. 2020, 10. 11. 2020, 16. 12. 2020, 9. 2. 2021 a 10. 3. 2021. Žalobce se hlavních líčení účastnil osobně. Při hlavních líčení bylo vyslechnuto mnoho svědků. Dne 15. 5. 2020 byl žalobce soudem upozorněn na možnost změny právní kvalifikace na [anonymizováno] čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pročež byl soudem vyzván ke zvolení si obhájce. Dne 3. 6. 2020 byl žalobci jakožto obžalovanému ustanoven obhájce z důvodu nutné obhajoby. Po uvedených proběhnuvších hlavních líčeních bylo u posledního hlavního líčení konaného dne 10. 3. 2021 v závěrečné řeči navrhnuto státním zástupcem uložení žalobci trestu odnětí svobody na 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let, a poté byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Žalobce se vzdal práva podat odvolání a státní zástupce odvolání nepodal. Právní moci nabyl rozsudek dne 22. 4. 2021.

9. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob bylo k osobě žalobce zjištěno, že byl třikrát soudně trestán pro podvod (rozhodnutí ze dne 27. 5. 2015, uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou 4 měsíce, osvědčen dne 17. 6. 2018), zanedbání povinné výživy (rozhodnutí ze dne 7. 5. 2018, uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou 1 rok, osvědčen dne 4. 11. 2019), výtržnictví a násilí proti úřední osobě (rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018, uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou [anonymizováno] měsíce a peněžitý trest v celkové výši 4 000 Kč). Poslední odsouzení bylo učiněno [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], kdy byl žalobci uložen podmíněný trest odnětí svobody se zkušební dobou na [anonymizováno] měsíce a trest peněžitý, kdy zkušební doba byla stanovena do 13. 2. 2020.

10. Z rozsudku [název soudu] ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že obžalovaný [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], obžalovaný [celé jméno žalobce], [datum narození] (žalobce v této věci) a obžalovaná [jméno] [příjmení], [datum narození], byli zproštěni obžaloby, podle které měli: dne 17. 12. 2017 v době kolem třetí hodiny v noci, v ul. [adresa], [obec a číslo] – [obec] v prostorách veřejně přístupného baru„ [příjmení] [jméno]“ po předchozí vzájemné slovní konfrontaci mezi obžalovaným [jméno] [příjmení] a obžalovaným [jméno] [celé jméno žalobce], ohledně výkřiku [jméno] [příjmení]„ píča jedna ukrajinská“, který obžalovaný [jméno] [příjmení] považoval za slovní útok na majitelku baru, se vzájemně fyzicky napadnout, a do předmětného konfliktu se aktivně zapojit i [celé jméno žalobce] (žalobce v této věci) a [jméno] [příjmení], přičemž oba se měli připojit k fyzickému napadání obžalovaného [jméno] [příjmení] v úmyslu ohrozit život nebo zdraví jiného, v důsledku čehož mohlo být obžalovanému [jméno] [celé jméno žalobce] způsobeno zranění, tedy jednak měli úmyslně ohrozit život nebo zdraví jiného tím, že se měli zúčastnit rvačky, při níž byla jinému způsobena těžká újma na zdraví, jednak se měli dopustit veřejně i na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že měli napadnout jiného, čímž měli spáchat přečin rvačky podle § 158 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní. Z provedeného dokazování měl soud za prokázané, že na počátku celého konfliktu bylo nedorozumění, následně obžalovaný [jméno] [příjmení] dvakrát udeřil obžalovaného [jméno] [celé jméno žalobce] do hlavy, aniž by ten předtím na něj či na někoho dalšího zaútočil. Pakliže se obžalovaný [celé jméno žalobce] (žalobce v této věci) a obžalovaná [jméno] [příjmení] do potyčky zapojili, tak proto, aby obžalovaného [příjmení] od [jméno] [celé jméno žalobce] odtrhli, ve vztahu k obžalovaným [příjmení] tedy nebylo prokázáno, že by se jednání, které je jim kladeno obžalobou za vinu, dopustili, a proto je soud obžaloby zprostil.

11. Ze sdělení [stát. instituce] (dále jen„ ministerstvo“) ze dne 14. 11. 2021 bylo zjištěno, že podání žalobce ze dne 23. 8. 2021, ve kterém požadoval písemnou omluvu a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč, bylo ministerstvu postoupeno [stát. instituce] dne 2. 9. 2021. Žalobce byl zároveň vyzván k doplnění důkazů k tvrzením o zásahu do osobnostní sféry žalobce s tím, že vznik nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí musí nejen tvrdit, ale také prokázat.

12. Ze stanoviska ministerstva ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že podáním doručeným [stát. instituce] dne 24. 8. 2021 žadatel [jméno] [celé jméno žalobce] (dále též jen„ žadatel“) uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo vůči žadateli zahájeno dne 18. 1. 2019 usnesením o zahájení trestního stíhání pro [anonymizováno] rvačky dle § 158 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a pro [anonymizováno] výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, po proběhnuvších hlavních líčeních byl žadatel dne 10. 3. 2021 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek spáchal obžalovaný. Ministerstvo dospělo k závěru, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 [anonymizováno], za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 1. 2019. Konstatovalo proto porušení práva v neprospěch žadatele, za nezákonné trestní stíhání se omluvilo a s přihlédnutím k závažnosti zásahu do osobních práv žadatele přiznalo zadostiučinění formou peněžní satisfakce ve výši 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Ministerstvo odůvodnilo přiznání nemajetkové újmy žadateli tím, že s přihlédnutím k závažnosti zásahu do osobnostních práv žadatele, pokládá při zohlednění všech okolností případu, přiznanou částku za přiměřenou, zákonem aprobovanou formu satisfakce, kdy újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, avšak k prokázání újmy ze strany žadatele došlo však spíše okrajově.

13. Ze stanoviska ministerstva ze dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že podání žalobce bylo [stát. instituce] doručeno dne 24. 8. 2021 a následně bylo postoupeno příslušnému ministerstvu. Předmětné řízení bylo vůči žadateli zahájeno dne 18. 1. 2019 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu rvačky dle § 158 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 25. 6. 2019 podalo [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] k [název soudu] a dne 15. 5. 2020 došlo ke změně právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Dne 10. 3. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 4. 2021. Žalobce byl vyzván podáním ze dne 14. 11. 2018 k doplnění tvrzení ohledně vzniku nemajetkové újmy a k prokázání těchto tvrzení, což neučinil, pouze navrhl výslech dvou svědků. Podle žalované je pro stanovení formy a výše zadostiučinění třeba přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. S odkazem na rozsudek [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná uvedla, že případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému satisfakce skutečně dostat. Žalovaná konstatovala porušení práva, ke kterému došlo v přípravném řízení vydáním nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 [anonymizováno], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 1. 2019, [číslo jednací], a za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalovaná omluvila s tím, že toto konstatování porušení práva a omluva žalobci je dostačující, neboť tvrzená majetková újma musí být nejen tvrzena, ale i dostatečně prokázána, což v tomto případě ministerstvo neshledalo ani v rovině povinnosti tvrzení, kdy nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí se nepresumuje. Délku trestního stíhání 2 roky a 3 měsíce nepovažovala žalovaná za nepřiměřenou. Nejprve bylo vedeno trestní stíhání, kde trestní sazba byla v délce do pěti let, následně došlo k překvalifikaci, kde sazba byla do osmi let. Co se týče tvrzených následků, tyto ze spisu nebyly zřejmé. Z rejstříku trestů žalobce bylo zjištěno, že tento byl třikrát soudně trestán, a to v době předcházející tomuto trestnímu stíhání. Trestně odsouzen byl za spáchání úvěrového podvodu, zanedbání povinné výživy, výtržnictví a násilí proti úřední osobě, což nehodnotila jako činnosti zrovna bagatelní. Žalovaná rovněž poukázala na to, že žalobce byl v době předcházející předmětnému trestnímu stíhání třikrát soudně trestán. Žalobce se tedy opakovaně dopouští [anonymizováno] činnosti a situace probíhajícího trestního stíhání je mu známá, přičemž jinak lze nahlížet na nemajetkovou újmu vzniknuvši osobě, která se prvně dostala pod tíhu trestního stíhání, a jinak je nutno posuzovat situaci osoby, která se opakovaně tlaku trestního stíhání vystavuje sama.

14. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že o trestním stíhání se dozvěděl v době, kdy měl malého syna a jeho manželka byla těhotná. Žalobce se před zahájením trestního stíhání živil jako autodopravce, později přišel o řidičský průkaz kvůli autonehodě, poté začal pracovat jako hlídač a poslední měsíc je na mateřské. U žalobce došlo v zaměstnání k výpovědi, neboť nechtěli, aby tam pracovala osoba obviněná z těžkého ublížení na zdraví. Trestní stíhání žalobce se na jeho rodinném životě projevilo finančně a psychicky, jeho těhotná manželka často brečela, nemohla spát, byla psychicky na dně. Během trestního stíhání žalobce pociťoval strach, psychickou paniku, nespavost a nejistotu, jak bude finančně zaopatřena jeho rodina, pokud půjde do vězení. Ze [anonymizováno] hlediska se žalobci během trestního stíhání zhoršil tlak, nízký krevní tlak má doteď. Žalobce uvedl, že on ani jeho matka se neúčastnili žádného fyzického násilí, pouze [jméno] [celé jméno žalobce] byl napaden. Žalobce žije v rodinném domě s manželkou a jejich dvěma dětmi, s mámou a jejím manželem, jejími dětmi a s babičkou, sousedy nemají, s přáteli se o jeho trestním stíhání nebavil, vše řešili pouze v rámci rodiny, a to skoro na denní bázi. Všichni žijí spolu v rodinném domě, kde je společná kuchyň, společný obývák, každý mají svůj pokoj. Jeho manželka se jmenuje [jméno] [příjmení], [datum narození], syn [celé jméno žalobce], [datum narození] a dcera se narodila 18. 7. 2021. Babička během trestního stíhání dostala mozkovou mrtvici ze stresu, neboť věděla, že je chtějí odsoudit, navíc byla osočována [jméno] [příjmení], že ho škrtila a tahala za vlasy, následky má doteď, kdy si nepamatuje různé věci. [jméno] [příjmení] znala celá rodina z dřívějška, kdy se ozval rodině s tím, jestli u nich může jeden víkend přespat spolu s přítelkyní, nakonec se z toho staly 3 týdny, kdy je navíc sami museli vyhodit, neboť k nim domu chodili zfetovaní. Trestní řízení bylo pro žalobce příliš dlouhé a stresující, neboť nevěděl, na jakém jednání mu řeknou, že jde na 8 let sedět. Žalobce uvedl, že v minulosti byl trestně stíhán za výživné a podvod. 15. [příjmení] [jméno] [příjmení], matka žalobce, v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že sama byla účastníkem trestního řízení, pracuje jako pečovatelka, bydlí spolu s žalobcem v jedné domácnosti, mají pronajatý rodinný dům, kde žijí 3 generace, konkrétně její matka [jméno], její syn se snachou a dvěma dětmi, její manžel s dcerou. Zahájení trestního stíhání bylo pro ni překvapivé, nejdříve myslela, že se jedná o omyl, celé to od podání trestního oznámení manželem na [jméno] [příjmení] trvalo 3,5 roku, což pro ni bylo dlouhé. Žalobce před zahájením trestního stíhání pracoval jako security, poté šel dělat řidiče, neboť po něm najednou začali chtít výpisy z rejstříku trestů. Svědkyně uvedla, že nejdříve oni podali trestní oznámení, ale nakonec se to celé obrátilo proti nim, což byla noční můra. Byli tehdy z jedné domácnosti obžalovaní tři lidé, a to ze čtyř výdělečně činných. Žalobce měl v tu dobu malé dítě, svědkyně dvě nezletilé děti, báli se, jak budou děti žít. Biologický otec dětí o děti svědkyně nejeví zájem, nepřispívá na ně, zůstala by tedy pouze sama babička, snacha a 3 děti. Svědkyně uvedla, že se to u nich rozebíralo stále dokola, v důsledku toho vznikly v rodině i nějaké hádky a rozpory. Mělo to vliv též na její matku, kdy [jméno] [příjmení] tvrdil, že její matka ho též napadla, následně prodělala mozkovou příhodu, poté již ani nemohla vypovídat u posledního soudu. Žalobce během trestního stíhání začal více kouřit, v noci se spolu potkávali na toaletě, ona přistoupila k práškům na spaní, on je nechtěl. Ohledně zdravotního stavu žalobce svědkyně uvedla, že neví o žádném výrazném problému, jednalo se spíše o beznaděj a zoufalství. Žalobce byl podrážděný, občas proti sobě slovně vylítli nebo se nepohodli, ale jako rodina fungovali dobře. Nejhorší to bylo v době soudního stání. Poslední verdikt je mile překvapil, ale celou dobu to vypadalo, že si půjdou sednout. Svědkyně uvedla, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán, vzal si tablet a nezaplatil ho, o ničem jiném neví. Incident, který se odehrál dne 17. 12. 2017, svědkyně popsala tak, že se jí narodil vnuk, syn jejího syna, šli tedy posedět. V baru byla společnost lidí, co se evidentně znali. [jméno] [příjmení] znali již dříve, kdy je požádal, zda u nich může na víkend přespat, nakonec z toho byly tři týdny. Poté se svědkyně dozvěděla, že měl nějaké opletačky s drogami a krádežemi, proto ho vykázala z domu, neboť tam byli přítomny malé děti. Evidentně si to s nimi [jméno] [příjmení] chtěl zúčtovat, neboť poté, co je vyhodila, spali na poli na kartonech. Svědkyně to tam nechtěla řešit, jediné co, tak svědkyně měla nevhodný komentář, který [jméno] [příjmení] tvrdil, že směřoval na barmanku. Následně dal [jméno] [příjmení] jejímu manželovi první, druhou a třetí ránu, rozhodně to nebyla žádná rvačka, ale napadení ze strany [jméno] [příjmení], svědkyně se toho fyzicky neúčastnila.

16. Pan [anonymizováno] [celé jméno žalobce], nevlastní otec žalobce, v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že se živí jako pořádková služba, s žalobcem sdílí společnou domácnost, stýkají se denně. Byli popotahováni a obžalováni neprávem, přitom oni podávali trestní oznámení, ale následně se to obrátilo proti nim. Během trestního stíhání žalobce změnil práci, o tom, jak reagovali jeho kolegové, se nebavili. Svědkovi vadilo, jak se to řeší neustále doma, jeho žena stále řešila s žalobcem, co bude s dětmi, často hysterčila, že je všechny zavřou, svědek šel raději občas pryč, vyčistit si hlavu. Rodinné vztahy před zahájením trestního stíhání fungovaly výborně, po zahájení u nich často probíhaly výčitky, neboť svědka obtěžovalo, jak to u nich doma stále řeší dokola. Navenek to nijak neventilovali, řešili vše pouze v rodinném kruhu. Svědek uvedl, že trestní stíhání mělo vliv na psychiku žalobce. Během trestního řízení měla babička mrtvici. Během incidentu v baru svědek nikoho fyzicky nenapadl. Svědka naopak napadl [jméno] [příjmení], nevěděl, co přesně se dělo a kdo co dělal, probral se, až když ležel na zemi. Svědek uvedl, že po [příjmení] nic neuplatňoval, ale dostal odškodnění od státu.

17. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány a tudíž ani prováděny.

18. Na základě shora popsaných skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 29. 1. 2019 usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 1. 2022 (účinky usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k obviněnému nastávají okamžikem doručení usnesení) ze spáchání přečinu rvačky dle § 158 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 25. 6. 2019 podalo [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] k [název soudu]. Dne 13. 12. 2019 proběhlo vazební zasedání ohledně obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne 15. 5. 2020 byl žalobce soudem upozorněn na možnost změny právní kvalifikace na trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pročež byl soudem vyzván ke zvolení si obhájce. Dne 28. 1. 2020, 18. 2. 2020, 4. 3. 2020, 5. 5. 2020, 9. 6. 2020, 8. 7. 2020, 22. 9. 2020, 10. 11. 2020, 9. 2. 2021 a 10. 3. 2021 proběhla ve věci hlavní líčení, u nichž byl žalobce osobně přítomen. U posledního hlavního líčení dne 10. 3. 2021 bylo v závěrečné řeči navrhnuto státním zástupcem uložení žalobci trestu odnětí svobody na 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let, a poté byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Právní moci nabyl rozsudek dne 22. 4. 2021. Žalobce byl předtím třikrát soudně trestán pro podvod, zanedbání povinné výživy, výtržnictví a násilí proti úřední osobě. Poslední odsouzení bylo učiněno [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 79/2018, kdy byl žalobci uložen podmíněný trest a trest peněžitý, zkušební doba do 13. 2. 2020. Žalobce uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou újmu ve výši 200 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] podáním doručeným ministerstvu dne 24. 8. 2021.

20. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 [anonymizováno] stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moc. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

22. Podle [ustanovení pr. předpisu] nelze zprostit.

23. Podle § 3 [anonymizováno] platí, že stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

24. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

25. Podle § 6 odst. 1 [anonymizováno] platí, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení.

26. Podle § 7 odst. 1 [anonymizováno] právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

27. Podle § 8 [anonymizováno] nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odstavec 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odstavec 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odstavec 3).

28. Podle § 14 [anonymizováno] platí, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 2).

29. Podle § 15 [anonymizováno] přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

30. Podle § 31 [anonymizováno] náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odstavec 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odstavec 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odstavec 3).

31. Podle § 31a odst. 1 [anonymizováno] platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

32. Podle ustálené judikatury (srov. bod 10 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] pod sp. zn. [stanovisko NS]) má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 [anonymizováno].

33. V souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, je podmínkou vzniku odpovědnosti státu existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. V případě žalobce je nutné jako nezákonné rozhodnutí posoudit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce v souladu s výkladem [název soudu] provedeným v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 9. 2012. Podle tohoto rozhodnutí je totiž ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím okresního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestních řízeních při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. K tomuto lze odkázat i na nález [název soudu] ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. [ústavní nález], podle kterého je nezákonnost trestního stíhání zpravidla konstatována až jeho pravomocným zastavením nebo zproštěním obžaloby.

34. V daném případě předmětné trestní stíhání pravomocným odsouzením žalobce neskončilo (žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne 10. 3. 2021, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal žalobce) a na usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 1. 2019 je proto třeba hledět jako na nezákonné rozhodnutí. Z tohoto důvodu je tedy dán odpovědnostní titul státu v souladu se zákonem, ostatně žalovaná v tomto ohledu odpovědnost státu uznala, respektive tuto skutečnost prohlásila za nespornou, neboť mezi stranami zůstala jediná sporná skutečnost, a to výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobce dále uplatnil svůj nárok v souladu s § 14 [anonymizováno] nejprve u žalované a teprve až po uplynutí šestiměsíční lhůty, kdy nárok nebyl ze strany žalované plně uspokojen, se žalobce v souladu s § 15 [anonymizováno] domáhal uspokojení svého nároku u soudu.

35. Pokud žalobce žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je sice třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. [název soudu] již ve svém nálezu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne 11. 10. 2006 vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění„ liché“, což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není [anonymizováno] činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat [anonymizováno] činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo – což se v předmětném případě nestalo (srov. nález [název soudu] ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. [ústavní nález]).

36. Pokud jde o výši poskytovaných zadostiučinění, pak v tomto kontextu soud odkazuje na judikaturu [název soudu], ve které poskytuje [název soudu] vodítko k tomu, jakým způsobem se stanovuje výše zadostiučinění. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 [anonymizováno] na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stiháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (k tomu srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 16. 9. 2015). V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2017 [název soudu] apeloval na obecné soudy, aby v případech, kdy rozhodují o výši zadostiučinění, prováděly srovnání s jinými skutkově obdobnými případy. Srovnání je dle Nejvyššího soudu třeba provést s jinými případy nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak v důsledku porušení jiných práv, bude-li zřejmé, že případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Přitom je samozřejmě primárně na žalobci, aby uplatnil taková tvrzení umožňující soudu učinit srovnání vedoucích k závěru, že žalobcem požadované zadostiučinění je přiměřené, tedy též odpovídající zadostiučinění jím poskytnutým v jiných případech. Ovšem je nepochybně též v zájmu žalované, aby obdobně soudu předestřela srovnání s případy svědčícími naopak její námitce, že je požadováno zadostiučinění v nepřiměřené výši. Není pak jistě vyloučeno a naopak je vhodné, aby soud provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí seznámí. V této souvislosti apeloval Nejvyšší soud na Ministerstvo spravedlnosti, které v rámci předběžného projednání, nebo na základě rozhodnutí soudu vyplácí náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jež skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, aby zveřejnilo způsobem dostupným soudům, ale i potenciálním žalobcům a jejich zástupcům, částky, které v minulosti z tohoto titulu vyplatilo, včetně uvedení kritérií, na jejichž základě byla výše zadostiučinění stanovena (tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby). Bez tohoto srovnání jsou požadavky zákona na přiměřenost zadostiučinění, zdůrazněné v předchozí judikatuře [název soudu], jen obtížně realizovatelné.

37. Zdejší soud konstatuje, že žalobce si z tohoto seznamu od žalované vyžádal rozsudky, které měly být vydány v obdobných případech jako je případ žalobce, a které zdejšímu soudu následně poskytl dne 8. 11. 2022. Žalobce soudu předložil tato rozhodnutí: rozsudky [název soudu] ze dne 2. 11. 2021 pod č. j. [spisová značka], ze dne 15. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 23. 3. 2022 pod [anonymizováno] [spisová značka], [číslo jednací], ze dne 8. 12. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 22. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 17. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 5. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 12. 2021 pod [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [rok] [číslo], ze dne 18. 11. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 15. 4. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 9. 3. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 21. 1. 2020 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 24. 11. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 1. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 27. 8. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 7. 12. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 12. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 23. 2. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 11. 3. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 25. 3. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 25. 11. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 17. 3. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 26. 1. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 9. 2. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 9. 6. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 29. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 11. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 28. 4. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 19. 5. 2020 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 14. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 28. 4. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 2. 2. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 16. 6. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 1. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 15. 12. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 19. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 15. 12. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 21. 10. 2021 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 25. 1. 2022 pod č. j. [číslo jednací], ze dne 7. 9. 2021 pod č. j. [číslo jednací], dále rozsudek [název soudu] ze dne 9. 6. 2021 pod č. j. [číslo jednací] (ochrana osobnosti), rozsudek [název soudu] ze dne 15. 2. 2022 pod č. j. [číslo jednací], rozsudky [název soudu] ze dne 11. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací] a ze dne 29. 4. 2021 pod č. j. [číslo jednací], rozsudky [název soudu] ze dne 19. 2. 2021 pod č. j. [číslo jednací] a ze dne 19. 2. 2021 pod č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne 30. 7. 2021 pod č. j. [číslo jednací].

38. Žalovaná neodkázala na žádná rozhodnutí obecných soudů v obdobných věcech.

39. Rovněž soud si vyžádal obdobná rozhodnutí, která by bylo možno aplikovat na projednávaný případ, co do výše požadovaného zadostiučinění. Při prvním ústním jednání s nimi soud seznámil strany. Soud odkázal, že pokud jde o výši požadovaného zadostiučinění v tomto případě, pak lze vycházet z rozhodnutí [název soudu] pod č. j. [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka], č. j. [číslo jednací], a sp. zn. [spisová značka], v nichž bylo přiznáno zadostiučinění v rozmezí od 0 do 20 000 Kč. Na to zástupce žalobce reagoval, že 20 000 Kč není přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, navíc v dnešní době, kdy ceny všeho se zdražují, proto částka 1 500 Kč za měsíc, která by tedy vycházela, není adekvátní, jelikož žalobci hrozilo až 8 let trestu odnětí svobody. V tomto kontextu pak soud rovněž poukazuje na rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [ústavní nález], ve kterém [název soudu] uvedl, že považuje za potřebné zmínit svou pochybnost o dostatečné výši přiznávaných náhrad obecně. Jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu v soukromém a veřejnému životu jednotlivých lidí a mohl by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaného odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná a zda je správná cesta je stále následovat.

40. Soud v souladu s ustálenou judikaturou [název soudu] pro stanovení formy a výše odškodnění posuzoval povahu trestní věci, celkovou délku trestního řízení a následky, které trestní řízení vyvolalo v osobní sféře poškozeného.

41. V souladu s výše uvedenými závěry [název soudu] tedy v posuzovaném případě soud zohlednil skutečnost, že trestní stíhání žalobce trvalo od 29. 1. 2019 (kdy mu bylo doručeno usnesení [stát. instituce] o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 1. 2019) do 22. 4. 2021, tj. cca po dobu 2 let a 3 měsíců, přičemž žalobci hrozilo v případě pravomocného odsouzení (po překvalifikaci ze dne 15. 5. 2020) uložení trestu odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Žalobce tudíž nebyl trestně stíhán pro přečin, ale pro zločin, čímž je zvyšována povaha trestní věci a její závažnost, avšak na druhou stranu je třeba zohlednit skutečnost, že trestní stíhání žalobce za zločin trvalo z celé délky trestního řízení 11 měsíců (do té doby byl trestně stíhán„ toliko“ za přečin rvačky v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví). Žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, což znamená, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Žalobce byl po překvalifikaci stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví s těžkou újmou na zdraví, který je nutno posuzovat jako čin s vyšším stupněm společenské nebezpečnosti, než přečin rvačky, za nějž byl stíhán původně, přičemž žalobci hrozil nezanedbatelný trest odnětí svobody. Tyto skutečnosti nepochybně vedou k větší intenzitě zásahu trestního stíhání do života žalobce, a to minimálně po dobu 11 měsíců. Na druhou stranu se nejednalo o trestný čin, který by byl společností považován jako zvlášť zavrženíhodný, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených. V této souvislosti tak případné odsouzení žalobce nemohlo vést k vyššímu společenskému odsouzení, kdy nadto žalobce již byl v minulosti odsouzen ke třem jiným trestným činům, kdy jeden z nich se týkal též násilného jednání ze strany žalobce (násilí proti úřední osobě), a v obecné rovině tedy posuzované trestní stíhání nemělo na život žalobce takový dopad, jaký by mělo na osobu, která se s trestním řízením setkala poprvé. Posledním předcházejícím odsouzením byl žalobci uložen podmíněný trest a trest peněžitý, zkušební doba mu byla stanovena do 13. 2. 2020, tedy ke dni vyhlášení rozsudku dne 10. 3. 2021 tato již uplynula. Trestní soud má pak další možnosti dle § 83 trestního zákoníku, podle něhož může ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a stanovit nad odsouzeným dohled, přiměřeně prodloužit zkušební dobu, stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život, stanovit dosud neuložená výchovná opatření, je-li ve věku blízkém věku mladistvých, nebo stanovit, aby se podmíněně odsouzený zdržoval v určeném obydlí nebo jeho části, jež jsou v trestní praxi též hojně využívány. Nelze tedy a priori předjímat, že v projednávané věci hrozil žalobci pouze nepodmíněný trest odnětí svobody. Dále nelze pominout ani skutečnost, že žalobce byl tolikrát trestně stíhaný, nadto již v tak mladém věku, kdy v případě prvního odsouzení za podvod v roce 2015 mu bylo pouhých 19 let, v případě dalších dvou odsouzení za zanedbání povinné výživy a násilí proti úřední osobě spolu s výtržnictvím v roce 2018 mu bylo 22 let, kdy je notorietou, že osoby v pokročilejším věku snáší trestní stíhání hůře než osoby mladší. Trestní stíhání pak v daném případě bylo žalobci za celý jeho dospělý život spíše známé než neznámé prostředí. Co se týká délky trestního řízení, lze uzavřít, že tato nevybočuje z běžné délky trestního řízení a odpovídá procesní a skutkové složitosti případu, kdy ve věci vystupovali 4 obvinění, jeden se vyhýbal dostavení se k soudu, a proto muselo proběhnout jeho vazební zasedání, a bylo třeba též provádět rozsáhlé dokazování, zejména výslechy mnoha svědků. Co se týče následků v osobní sféře žalobce, soud si je vědom nízké důkazní hodnoty účastnické výpovědi, nicméně vznik újmy konkrétní osoby je vázán na subjektivní vnímání té které osoby a je na obecných soudech, aby zhodnotily zjištění z účastnických výpovědí a tyto následně porovnaly s tím, jak by danou situaci vnímala a prožívala jiná osoba. Rovněž soud při hodnocení účastnické výpovědi žalobce přihlédl ke svědeckým výpovědím ostatních spoluobžalovaných, kteří potvrdili, že žalobce psychicky trpěl, trestní stíhání špatně snášel, kdy se o tom bavili s žalobcem na denní bázi v rodinném kruhu, a to se všemi členy rozsáhlé žalobcovy domácnosti, babička žalobce dokonce během trestního řízení prodělala mozkovou příhodu. Soud tedy uvěřil účastnické výpovědi, jakož i svědeckým výpovědím, jimiž žalobce prokázal vznik nemajetkové újmy spočívající zejména v tom, že žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání utrpěl na svém psychickém zdraví, kdy pociťoval strach, psychickou paniku, zažíval nespavost a nejistotu, jak bude finančně zaopatřena jeho rodina, pokud půjde do vězení, kdy žalobce měl doma těhotnou manželku, toho času na mateřské dovolené s jedním malým dítětem a neustále se tak obával, jak bude zajištěna jejich výživa a výchova po jeho případném odsouzení.

42. Žalobce pak ještě během svého účastnického výslechu tvrdil změnu v zaměstnání, jež musel učinit v důsledku jeho trestního stíhání, avšak z provedeného dokazování toto tvrzení nevyplynulo, kdy zástupce žalobce pro ověření a případné doložení tohoto tvrzení požádal na prvním jednání konaném dne 8. 9. 2022 o stanovení lhůty, kterážto mu byla soudem poskytnuta v délce 30 dnů ode dne konání jednání, tato však žalobci marně uplynula dnem 10. 10. 2022, aniž by k tomuto tvrzení označil jakékoli důkazy.

43. Za daného prokázaného skutkového stavu popsaného shora soud dospěl k jednoznačnému závěru, že samotné konstatování porušení práva se nejeví soudu dostatečným a je na místě poskytnout zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a odst. 2 zákona. Při stanovení výše zadostiučinění soud porovnal jiné věci, které se shodovaly s projednávaným případem a obsahovaly významné množství jednotících prvků. Předně je nutno uvést, že ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti, nebylo možné extrahovat konkrétní trestný čin (§ 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku), nicméně je soud toho názoru, že lze vycházet z již odškodněných věcí civilními soudy, které odškodňovaly nezákonná trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví, neboť tento trestný čin lze nejlépe připodobnit [anonymizováno] činu, pro který byl žalobce nezákonně trestně stíhán s výhradou toho, že soud neopomněl, že žalobce byl trestně stíhán pro zločin s nižší sazbou trestu odnětí svobody než je tomu u [anonymizováno] ublížení na zdraví.

44. Žalobce k výzvě soudu k předložení judikatury srovnatelné s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s porušováním stejných práv původně zaslal obsáhlý seznam spisových značek, jež se měly týkat trestných činů proti zdraví, ke konkrétním rozhodnutím však zdejší soud neměl přístup a ve veřejné databázi soudních rozhodnutí se nacházelo pouze jedno rozhodnutí z předloženého seznamu, které však svým obsahem neodpovídalo posuzovanému případu. Jednalo se o rozhodnutí ze dne 9. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], podle něhož bylo tehdejšímu žalobci za nezákonné trestní stíhání trvající [anonymizováno] roky a [anonymizováno] měsíce (tj. delší dobu než v předmětné věci) za přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (tj. zcela jiný trestný čin, ani ne trestný čin proti zdraví) přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, tj. 513 Kč na [anonymizováno] měsíc stíhání, kdy tehdejšímu žalobci coby policisty z povolání vznikla nemajetková újma v osobnostní sféře, která pramenila z toho, že v případě pravomocného odsouzení by přišel o své zaměstnání u [stát. instituce] a byl tak v nejistotě ohledně své budoucnosti, navíc věc byla medializována. Žalobce až následně před druhým jednáním ve věci, konaným dne 8. 11. 2022 zaslal soudu téhož dne velké množství rozsudků, mezi nimiž však ve většině případů byla majetková trestná činnost, která je společností méně odsuzována než [anonymizováno] činnost proti životu a zdraví, či [anonymizováno] činnost [anonymizováno], úředních či veřejně známých osob, kde docházelo například k větší či menší míře medializace a veřejného„ pošpinění“ těchto osob, nebo například jeden rozsudek [anonymizováno] soudu ve věci ochrany osobnosti, což nelze připodobnit případu žalobce, a proto z nich soud nevycházel, neboť chrání zcela jiný objekt [anonymizováno] činu (předmět ochrany trestního práva hmotného).

45. Co se týče rozhodnutí [název soudu] ze dne 21. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], toto se týkalo trestného činu, za nějž hrozil tehdejšímu žalobci sice trest odnětí svobody 2 až 8 let za pokračující trestný čin krádeže, trestní stíhání trvalo rok a půl a žalobce měl za sebou tehdy též trestní minulost, i přesto mu bylo přiznáno odškodnění ve výši 20 000 Kč, jednalo se však opět o majetkovou trestnou činnost, tedy jiný objekt trestného činu chráněný trestním zákonem, a proto z něho zdejší soud nevycházel.

46. Naopak v případě rozsudku [název soudu] ze dne 7. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], se jednalo o trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 a výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž tehdejšímu žalobci hrozil trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let (méně než nynějšímu žalobci), a který byl následně postoupen městskému úřadu k projednání přestupku, trestní řízení trvalo [anonymizováno] rok a [anonymizováno] měsíce (méně než u žalobce), byl do té doby bezúhonný (na rozdíl od žalobce), došlo u něho k úbytku klientů, poškození pověsti v místě jeho bydliště, přičemž byl lékařem, trestní stíhání mělo dopad na jeho zdraví a psychiku, soud mu proto přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč. Soud tedy analogicky vzal na podporu toto rozhodnutí odkazované žalobcem, kdy je však třeba zohlednit rozdílné okolnosti spočívající v čisté trestní minulosti tehdejšího žalobce (na rozdíl od současného žalobce) a v rozsáhlejších následcích, než které vyvolalo posuzované trestní řízení v osobní sféře žalobce v nyní projednávané věci. S ohledem na podobné okolnosti případu soud vzal toto rozhodnutí podpůrně v potaz při stanovení výše odškodnění.

47. Soud dále zohlednil žalobcem předložený rozsudek [název soudu] ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], v němž byl tehdejší žalobce odškodněn částkou 25 000 Kč za nezákonné trestní stíhání za přečin těžkého ublížení na zdraví, za nějž mu hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až 4 roky (méně než žalobci) a hrozilo mu, že by musel hradit náhradu škody ve značné výši (na rozdíl od žalobce), délka řízení činila [anonymizováno] měsíců (méně než u žalobce), kdy se jednalo o žalobce, u nějž běžela zkušební doba odkladu dříve vydaného rozhodnutí v jiném trestním řízení, v němž byl žalobci uložen trest odnětí svobody na [anonymizováno] roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu do 21. 6. 2019, a žalobce se tak obával v důsledku předmětného trestního řízení přeměny podmíněného trestu na trest nepodmíněný (obdobně jako nynější žalobce). Tehdejší žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, přičemž během trestního stíhání trpěl pocity frustrace, stresu a nejistoty, jeho újmu však významně snížila skutečnost, že již nebyl osobou bezúhonnou (vše shodně jako u žalobce). Soud tedy vycházel zejména z tohoto popsaného rozhodnutí, které předložil žalobce, neboť má s projednávaným případem nejvíce shodných znaků.

48. Soud se dále při stanovení výše odškodnění snažil nalézt shodné rysy též s jinými rozhodnutími soudu v obdobných věcech, a to z úřední činnosti.

49. Jako srovnání soud použil případ projednávaný u [název soudu] ze dne 24. 11. 2020 pod č. j. [číslo jednací], kde byl tehdejší žalobce odškodněn částkou 20 000 Kč za trestní stíhání pro zločin ublížení na zdraví (§ 145 odst. 1, 2 písm. a/ trestního zákoníku) a přečin výtržnictví (§ 358 odst. 1 trestního zákoníku), přičemž byla tato věc postoupena k projednání přestupku. Trestní stíhání v tomto případě trvalo obdobně jako u žalobce ([anonymizováno] roku), přičemž pachatel byl ohrožován trestní sazbou od [anonymizováno] do [anonymizováno] let, což je oproti žalobci přísnější postih, jednalo se u něj však o čistou trestní minulost, na rozdíl od žalobce.

50. Soud dále provedl srovnání s případem vedeným u [název soudu] ze dne 4. 6. 2018 pod spisovou značkou [spisová značka]. V této posuzované věci žalobce obdržel částku 10 000 Kč za odškodnění nemajetkové újmy, jehož trestní stíhání se později ukázalo lichým, když šlo o zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kdy byl ohrožován trestem odnětí svobody od [anonymizováno] do [anonymizováno] let. V tomto případě trvalo trestní stíhání žadatele [anonymizováno] měsíců, tedy se vedlo nikoliv dlouhou dobu a lze proto srovnávat i se žalobcem (u něhož nešlo o dobu trestního stíhání výrazně vybočující z běžné délky trestního řízení, kdy navíc pro zločin ublížení na zdraví byl stíhán toliko [anonymizováno] měsíců, nikoli po celou délku trestního řízení).

51. Ke srovnání se nabízí též případ projednávaný u [název soudu] ze dne 2. 12. 2021 pod č. j. [číslo jednací], v němž byla žaloba tehdejší žalobce zamítnuta (tj. byl odškodněn částkou 0 Kč), kdy bylo soudem konstatováno, že je dostačující konstatování porušení práva spojené s žalovanou poskytnutou omluvou. V tomto případě byl žalobce stíhán za trestný čin loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž mu hrozil trest odnětí svobody na 2 až 10 let, kdy trestní stíhání bylo zastaveno, a to až po zrušení prvostupňového odsuzujícího rozsudku soudem odvolacím, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Tehdejší žalobce byl též mladého, ještě studijního věku, a taktéž se nejednalo o jeho první trestní řízení, a v obecné rovině tedy nemělo na život žalobce takový dopad, jaký by mělo na osobu s čistou trestní minulostí.

52. Srovnávané případy pak vykazují společné znaky s posuzovaným řízením, kdy se jedná o trestní věci podobné povahy (trestné činy proti zdraví), když ve všech případech hrozil poškozeným obdobně dlouhý trest odnětí svobody. Co se týká délky srovnávaných případů, nyní posuzované řízení trvalo stejnou nebo delší dobu, avšak délka předmětného řízení nevybočuje z průměrné délky trestních řízení a odpovídá procesní a skutkové složitosti věci. Shodným znakem srovnávaných případů je pak zejména dopad trestního stíhání do osobní sféry poškozených v daných trestních řízeních, neboť v porovnávaných případech došlo též„ pouze“ k obecným zásahům do osobnostní sféry poškozených. Soud se však nejvíce přiklonil k rozsudku [název soudu] ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], neboť měl s nyní projednávaným případem žalobce nejvíce shodných znaků.

53. Soud dále odkazuje na skutečnost, že výše zadostiučinění musí zohledňovat i ekonomickou situaci ve společnosti, a pokud dojde v průběhu času k její změně (zvýšení úrovně mezd a platů, nárůst cen apod.), je zde důvod k určitému navýšení takového zadostiučinění. V tomto kontextu soud poukazuje na obecně známé údaje dostupné z veřejných zdrojů, které nemusí být předmětem dokazování, a to údaje zveřejňované [anonymizována dvě slova] úřadem (dohledatelné na internetových stránkách [webová adresa]), podle kterých výše průměrné mzdy ve II. čtvrtletí roku 2018 činila 31 851 Kč (uváděno ve vztahu k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), ve [anonymizováno]. čtvrtletí roku 2020 činila 38 525 Kč (uváděno ve vztahu k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), v [anonymizováno]. čtvrtletí roku 2021 činila 37 499 Kč (uváděno ve vztahu k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), přičemž v druhém čtvrtletí roku 2022 představovala výše průměrné mzdy částku 40 086 Kč, nárůst mezd tedy představuje 25,9 % (k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), 4,1 % (k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]) a 6,9 % (k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Obdobně inflace v roce 2018 činila meziročně 2,1 %, v roce 2019 činila 2,8 %, v roce 2020 činila 3,2 %, v roce 2021 činila 3,8 % a pro rok 2022 je odhadováno kolem 13,5 % (údaj ke dni 10. 11. 2022). Je tak zřejmé, že došlo ke značnému navýšení jak průměrné mzdy, tak i cen, což musí být zohledněno ve výši poskytnutého zadostiučinění. Z těchto důvodů proto soud přistoupil k navýšení částky oproti rozsudku [název soudu] ze dne 15. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], jímž bylo tehdejšímu žalobci přiznáno odškodnění ve výši 25 000 Kč 54. Dále soud podpůrně zohlednil též stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. 2. 2022 ohledně žadatele [jméno] [celé jméno žalobce], v němž ministerstvo konstatovalo porušení práva, za nezákonné trestní stíhání se omluvilo a s přihlédnutím k závažnosti zásahu do osobních práv žadatele přiznalo zadostiučinění formou peněžní satisfakce ve výši 50 000 Kč. V daném případě žalobci však nelze přiznat stejnou výši satisfakce, neboť [jméno] [celé jméno žalobce] byla na rozdíl od žalobce způsobena újma na zdraví a měl zcela čistou trestní minulost. Nelze tedy přiznat částku stejného rozsahu, byť svědek [jméno] [celé jméno žalobce] uváděl, že mezi nimi nelze činit rozdíly, a na což poukazoval též žalobce.

55. Soud je tedy toho názoru, že právě časový odstup tohoto případu s porovnávanými případy souzenými před [název soudu] a před [název soudu], který uběhl od projednávaných případů, tak aby poskytnuté zadostiučinění plně odpovídalo ekonomické realitě [země] (jak vyplývá z rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]), plně odůvodňují přiznání zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaná se v průběhu řízení žalobci omluvila, avšak jako finanční odškodnění neposkytla žalobci ničeho, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

56. Pro úplnost soud konstatuje, že byla splněna základní podmínka pro uplatnění a přiznání nároku na straně žalobce, tedy uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti. Toto bylo doloženo uplatněním nároku žalobce ze dne 23. 8. 2021, které bylo doručeno [stát. instituce] dne 24. 8. 2021, následně postoupeno [stát. instituce] k vyřízení dne 2. 9. 2021 a stranami prohlášeno za nesporné. V souvislosti s touto skutečností, tedy, že žalovaná ve lhůtě [anonymizováno] měsíců žalobci neplnila v celém rozsahu, byl žalobci přiznán ode dne následujícího po uplynutí [anonymizováno] měsíců od uplatnění nároku na zadostiučinění u žalované ve výši 30 000 Kč nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozhodnutí [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] či stanovisko [název soudu] pod sp. zn. [stanovisko NS]), jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucí od 25. 2. 2022 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobce byl co do základu sporu úspěšný, kdy žalovaná ho uspokojila konstatováním porušením práva a omluvou po uplynutí lhůty [anonymizováno] měsíců ode dne uplatnění nároku a po podání žaloby (srov. nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to s ohledem na závěry usnesení [název soudu] ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka]. Žalobci proto přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 30 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika žalobce ze dne 10. 6. 2022, účast na jednání dne 8. 9. 2022 v délce přes dvě hodiny, účast na jednání dne 8. 11. 2022 a účast při jednání dne 15. 11. 2022) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce.

58. Pro úplnost soud dodává, že podle § 31 odst. 4 OdpŠk nepřiznal žalobci náhradu nákladů za úkon spočívající v uplatnění nároku u žalované (k tomu srov. rovněž usnesení [název soudu] ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. [ústavní nález], a v něm citovanou judikaturu).

59. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů, jak navrhovala žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení