11 C 62/2023 - 77

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce B] d) [Jméno žalobce D], narozená dne [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E], narozená dne [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 152 630 Kč s příslušenstvím každému žalobci takto:

Výrok

I. Řízení v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 64 125 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci b) částku 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci c) částku 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni d) částku 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni e) částku 57 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 11 250 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci b) částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci c) částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni d) částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni e) částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 77 255 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci b) částku 85 630 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobci c) částku 85 630 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni d) částku 85 630 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, žalobkyni e) částku 85 630 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 156 231 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zaplacení částky 152 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 16. 2. 2023 do zaplacení pro každého žalobce, celkem se domáhali zaplacení částky 763 150 Kč s příslušenstvím. Žalobci tuto částku požadovali jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízení vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 19. 1. 2011, kterou se žalobci domáhali, aby [jméno FO] byla stanovena povinnost zaplatit jim na náhradě škody částky tam uvedené z titulu úmrtí jejich rodinného příslušníka [jméno FO] při dopravní nehodě. Věc byla pravomocně skončena dne 8. 3. 2022, přičemž předmětné civilní řízení ke dni pravomocného skončení trvalo 4 079 dnů. Dobu řízení nemohli žalobci ovlivnit. Soud měl k dispozici všechny právně významné podklady pro to, aby vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nepřiměřenou délkou řízení vznikl každému ze žalobců nárok na poskytnutí přiměřeného odškodnění – zadostiučinění – za nepřiměřenou délku řízení, čímž bylo porušeno právo každého žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V daném případě se nejednalo o důkazně zvlášť složitou záležitost. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu má každý žalobce za přiměřenou výši odškodnění částku 15 000 Kč za každý rok trvání řízení s tím, že po snížení odškodnění za první dva roky konečná výše odškodnění pro každého z nich činí 152 630 Kč. Nárok byl uplatněn i u žalované, která jej částečně vyplatila až po podání žaloby na základě stanoviska ze dne 29. 6. 2023. Žalobci však s argumentací žalované a jejími námitky neuznání nároku, nesouhlasí. Předně mají za to, že byla-li trestní věc týkající se dopravní nehody postoupena orgánům Polské republiky, nelze přičítat k tíži žalobců dobu, po kterou probíhalo trestní řízení proti řidiči v zahraničí, když samotného rozhodnutí se nemuseli ani dočkat. Právě stát musí nést odpovědnost, pokud jeho orgány činné v trestním řízení věc postoupili jinému státu. Ostatně poukazují na bod 4 stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „stanovisko“). Z věcného hlediska je u provozovatele dopravy objektivní odpovědnost, a proto odpovědnost řidiče, u něhož polský soud zjišťoval zavinění, nemělo ani nemohlo mít vliv na rozhodnutí o žalobě na náhradu škody a řízení nemělo být vůbec přerušováno. Nesouhlasí ani s tvrzením žalované týkající se snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení, když Okresní soud ve Frýdku-Místku má bohaté zkušenosti s projednáváním těchto nároků, byť provozovatel měl sídlo v cizině. Po skutkové stránce žádná složitost uvedena nebyla a po procesní stránce došlo k nedůvodnému přerušení řízení, které nemělo vliv na rozhodnutí ve věci samé. Žalobci nesouhlasili ani se snížením základní částky o 5 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy, když v řízení nebyl předložen žádný důkaz, že by každý žalobce „trpěl méně“ tím, že o jeho nároku bylo nepřiměřeně dlouho rozhodováno v jednom řízení na základě žaloby podané všemi poškozenými. Každý žalobce trpí sám za sebe a jeho újma se nesnižuje tím, že je žalobců (poškozených) více. Dle žalobců není vhodné, aby důvodnost jejich nároku byla poměřována matematickým pohledem.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňovala, že u ní žalobci dne 15. 8. 2022 uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 152 630 Kč pro každého z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná shledala žádost jako částečně důvodnou, a proto žalobkyni [Jméno žalobce A] bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 64 125 Kč, ostatním žalobcům ve výši 57 000 Kč pro každého. Žalovaná stručně zkonstatovala průběh namítaného řízení a dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení trvala 11 let a 1 měsíc. Řízení probíhalo na jednom stupni a meritorně bylo rozhodováno jednou. V řízení byla vydána řada procesních rozhodnutí. Řízení bylo přerušeno po dobu 5 let a 4 měsíců, a to do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Obvodního soudu [adresa]. Doba přerušení není na místě započítávat do posuzované délky. Postup soudu I. stupně nebyl zcela koncentrovaný, neboť za dobu necelých šesti let bylo vydáno pouze jedno meritorní rozhodnutí. Řízení bylo složitější jak skutkově, tak zejména procesně, když bylo zatíženo cizím prvkem (žalovaný byl polským dopravcem). Ve věci byla podána dožádání ke dvěma polským soudům k výslechu svědků. K důkazům byly provedeny listiny od účastníků, PČR, z polského trestního spisu, výslechy svědků, ale i znalecký posudek, kterým bylo zjištěno spoluzavinění nehody zesnulým příbuzným žalobců. Celkově žalovaná hodnotila délku řízení jako nepřiměřenou. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění žalovaná dospěla k základní částce 71 250 Kč s tím, že za jeden rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka byla snížena o 25 % s ohledem na složitost řízení a o dalších 5 % z důvodu sdílené nemajetkové újmy mezi žalobci vycházeje přitom ze stanoviska. Naopak základní částka byla zvýšena o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a ve vztahu k žalobkyni a) o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku. U jednání doplnila, že jedinou spornou otázkou je, zda započítat do celkové doby i dobu přerušení řízení či nikoli. Poukázala na skutečnost, že přerušené řízení mělo vliv na probíhající řízení (dokazování), což vyplývá i z odůvodnění rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka], kde je citován závěr polského soudu o spoluzavinění poškozeného [jméno FO] promítnutého do výsledku řízení v podobě částečného zamítnutí žaloby. Proto by se doba přerušení řízení do celkové délky započítávat neměla s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010.

3. Žalobci po zahájení jednání vzali žalobu částečně zpět co do částky 64 125 Kč u žalobkyně a) a částky 57 000 Kč u každého z ostatních žalobců, neboť žalovaná na základě stanoviska ze dne 29. 6. 2023, tedy až po podání žaloby, přiznala žalobcům výše uvedené částky. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 64 125 Kč pro žalobkyni a) a částek 57 000 Kč pro každého dalšího žalobce zastavil v souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil:

5. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. [spisová značka], že: - Dne 19. 1. 2011 byla podána žaloba na ochranu osobnosti k Okresnímu soudu ve Frýdku Místku. - Dne 22. 3. 2011 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. - Dne 3. 5. 2011 soud ustanovil tlumočníka do polského jazyka. - Dne 8. 6. 2011 soud přiznal usnesením tlumočené. - Dne 4. 7. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. - Dne 16. 8. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobců. - Dne 22. 8 2011 bylo soudu doručeno sdělení české pojišťovny, že nebude do řízení vstupovat jako vedlejší účastník. - Dne 17. 10. 2011 soud přiznal tlumočnici odměnu. - Dne 24. 10. 2011 soud zaslal dožádání k polskému soudu. - Dne 16. 1. 2012 bylo soudu doručeno vyřízení dožádání od polského soudu. - Dne 14. 2. 2012 byl soudu doručen překlad písemnosti polského soudu do češtiny. - Dne 12. 6. 2012 soud přerušil řízení do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Obvodního soudu [adresa] V průběhu přerušení se okresní soud dotazoval zástupce žalobců na stav řízení v Polsku, přičemž tento pravidelně odepisoval, i přesto, že polský soud ani ustanovený polský advokát žalobců s ním řádně nekomunikoval. Jakmile se zástupce žalobců dozvěděl o pravomocném skončení řízení v Polsku, toto obratem sdělil zdejšímu soudu a ten jej opětovně vyzval, aby předložil pravomocný rozsudek. Rozsudek polského soudu ze dne 26. 10. 2016 nabyl právní moci dne 23. 12. 2016. - Dne 2. 6. 2017 byl spis dočasně přidělen jiné soudkyni z důvodu dlouhodobě pracovní neschopnosti původní soudkyně. - Dne 7. 11. 2017 soud usnesením rozhodlo o pokračování v řízení, které nabylo právní moci 20. 12. 2017. - Dne 20. 11. 2017 byl soudu doručen překlad usnesení do polského jazyka. - Dne 22. 11. 2017 soud přiznal tlumočnici odměnu. - Dne 1. 2. 2018 bylo soudu doručeno sdělení žalobců, že na podané žalobě trvají. - Dne 23. 3. 2018 bylo soudu doručeno sdělení polské pojišťovny, že do řízení vstupuje jako vedlejší účastník na straně žalovaného. - Dne 4. 6. 2018 byl spis vrácen původní soudkyni. - Dne 18. 6. 2018 soud vyzval žalobce k předložení znaleckého posudku. - Dne 20. 6. 2018 byla soudu doručena odpověď žalobců. - Dne 1. 8. 2018 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby. - Dne 3. 8. 2011 byla soudu doručena odpověď žalobců. - Dne 1. 10 2018 soud nařídil jednání na 11. 12. 2018. - Dne 9. 10. 2018 soud usnesením ustanovil tlumočnici do polského jazyka. - Dne 11. 12. 2018 se konalo první jednání ve věci, odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalobcům k doplnění tvrzení. - Dne 20. 12 2018 byla soudu doručena žádost tlumočnice o zproštění jmenování. - Dne 11. 1. 2019 bylo soudu doručeno doplnění od žalobců. - Dne 21. 1. 2019 soud zprostil tlumočnici funkce a ustanovil nového tlumočníka. - Dne 13. 3. 2019 soud přiznal tlumočnici odměnu. - Dne 15. 5. 2019 se konalo další jednání, odročeno za účelem doplnění důkazních návrhů vedlejšího účastníka. - Dnes 17. 6. 2019 soud přiznal tlumočníkovi odměnu. - Dne 24. 6. 2019 bylo zasláno tlumočníkovi k překladů dožádání k polským soudům. - Dne 26. 7. 2019 bylo soudu doručeno vyúčtování od tlumočníka za překlad - Dne 20. 8. 2019 soud přiznal tlumočníkovi odměnu. - Dne 5. 12 2019 se konal výslech svědka u dožádaného soudu v Polsku. - Dne 12. 12. 2019 se konal výslech svědka u tu žádaného soudu v Polsku. - Dne 14. 2. 2020 jsou to přiznal odměnu tlumočníkovi za překlad protokolů o výslechu svědků. - Dne 27. 5. 2020 soud stanovil znalce z oboru doprava, odvětví silniční doprava. - Dne 18. 6. 2020 soud přiznat tlumočníkovi odměnu za překlad usnesení soudu. - Dne 7. 10. 2020 bylo soudu doručen vyhotovený znalecký posudek k posouzení (spolu)zavinění u dopravní nehody. - Dne 19. 10. 2020 soud přiznal znalečné. - Dne 26. 11. 2020 soud přiznat tlumočníkovi odměnu za překlad znaleckého posudku. - Dne 16. 4. 2021 jsou nařídil jednání na 29. 7. 2021. - Dne 29. 7. 2021 se konalo další jednání, na kterém byl vyhlášen z části vyhovující rozsudek, kdy soud v rámci řízení prováděl k důkazům listiny od účastníků, listiny od PČR, polský trestní spis a znalecký posudek za účelem zjištění spoluzavinění poškozeného. - Dne 21. 10. 2021 byl tlumočníkovi zaslán rozsudek k překladu do polského jazyka. - Dne 18. 11. 2021 byl soudu doručen překlad rozsudku do polštiny. - Dne 26. 11. 2021 jsou do března tlumočníkovi odměnu za překlad rozsudku. - Dne 8. 3. 2022 rozsudek nabyl právní moci.

6. Z uplatnění nároku žalobců u žalované ze dne 9. 8. 2022, že dne 9. 8. 2022 žalobci odeslali žalované požadavek na zaplacení částky 152 630 Kč pro každého žalobce z titulu nepřiměřeně dlouhého soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Tato žádost byla odůvodněna shodně jako žaloba.

7. Z dopisu žalované ze dne 16. 8. 2022, že žalované byla dne 15. 8. 2022 doručena žádost žalobců ve věci projednávané před Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka].

8. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 6. 2023, že žalobci podáním doručeným dne 15. 8. 2022 žalované uplatnili nárok ve výši 152 630 Kč pro každého žalobce jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka]. Podání žalobců bylo vyřízeno dne 29. 6. 2023, tedy po uplynutí více než 10 měsíců od doručení žádosti. Žalovaná přiznala žalobkyni a) částku 64 125 Kč a ostatním žalobcům shodně po částce 57 000 Kč. Při stanovení konkrétní výše žalovaná nejprve dospěla k základní částce 71 250 Kč s tím, že za 1 rok náleží 15 000 Kč; první dva roky v poloviční výši. Snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení a dále o 5 % z důvodu sdílené újmy. Naopak navýšení o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a u žalobkyně a) navýšení o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku. Žalovaná od celkové délky 11 let a 1 měsíc odečetla dobu přerušení řízení, tj. dobu 5 let a 4 měsíců a počítala s dobou 5 let a 9 měsíců.

9. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (výslech žalobců), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005.

10. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobci podali dne 19. 1. 2011 žalobu u Okresního soudu ve Frýdku-Místku na ochranu osobnosti. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 29. 7. 2021 byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2022. V průběhu řízení došlo k jeho přerušení z důvodu probíhajícího trestního řízení před Obvodním soudem [adresa]. K přerušení došlo usnesením ze dne 12. 6. 2012. Usnesení o pokračování řízení bylo vydáno až dne 7. 11. 2017 (právní moc dne 20. 12. 2017), přičemž rozsudek polského soudu byl vyhlášen dne 26. 10. 2016 a nabyl právní moci dne 23. 12. 2016. Soud se opětovně dotazoval zástupce žalobců na stav řízení u polského soudu, se kterým polské orgány komunikovali zcela sporadicky. V téže době došlo i z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti k dočasnému (ročnímu) přerozdělení spisu jinému soudci. Řízení sp. zn. [spisová značka] trvalo celkem od podání žaloby do pravomocného skončení 11 let a 1 měsíc, ale po dobu 5 let a 4 měsíců bylo řízení přerušeno. Řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy. V průběhu celého řízení bylo vydáno toliko jedno meritorní rozhodnutí, ale řada procesních, zejména s ohledem na cizí prvek (žalovaný polský dopravce). Každá soudní písemnost musela být přeložena do polštiny a tam také odeslána. V průběhu byla zaslána i dvě dožádání k polským soudům. Dále soud prováděl k důkazům listiny od účastníků, listiny od PČR, polský trestní spis a vyhotovil i znalecký posudek za účelem zjištění spoluzavinění. Žalobci následně uplatnili dopisem ze dne 9. 8. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky 152 630 Kč pro každého žalobce jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná až po uplynutí více než 10 měsíců přiznala žalobkyni a) částku 64 125 Kč a ostatním žalobcům shodně po 57 000 Kč. Při stanovení konkrétní výše žalovaná nejprve dospěla k základní částce 71 250 Kč s tím, že za 1 rok náleží 15 000 Kč; první dva roky v poloviční výši. Snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení a dále o 5 % z důvodu sdílené újmy. Naopak navýšení o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a u žalobkyně a) navýšení o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku. Žalovaná od celkové délky 11 let a 1 měsíc odečetla dobu přerušení řízení, tj. dobu 5 let a 4 měsíců s odůvodněním, že v posuzované době nedošlo k průtahům ze strany soudu, a proto počítala s dobrou 5 let a 9 měsíců.

11. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpZ“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpZ zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpZ v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 32 odst. 3 OdpZ nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Podle čl. 6 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

17. Ke sjednocujícímu výkladu ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí a § 31a OdpZ bylo vydáno stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „stanovisko“). Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí dle tohoto stanoviska obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpZ.

18. Úprava odškodnění nemajetkové újmy stojí na základních předpokladech, tj. že poškozenému byla způsobena nemajetková újma v příčinné souvislosti s kvalifikovaným, v zákoně uvedeným škodním jednáním, jako je mimo jiné také porušení práva na projednání věci před soudem v přiměřené lhůtě (30 Cdo 2800/2009).

19. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovateli, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízeni tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

20. Zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanoveni § 31a odst. 3 OdpZ. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpZ lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

21. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a v souladu s judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a judikaturu Nejvyššího soudu ČR dospěl k závěru, že nárok žalobců je částečně důvodný a lze mu vyhovět. Jedním z předpokladů pro přiznání náhrady nemajetkové újmy je škodní jednání spočívající v porušení práva na projednání věci před soudem v přiměřené lhůtě. Zákon nikde neupravuje délku řízení, proto se soud musel nejprve zabývat přiměřeností délky předmětného řízení. Celková délka řízení činila 11 let a 1 měsíc. Řízení bylo po dobu 5 let a 4 měsíců přerušeno, přičemž mezi stranami řízení je sporu o to, zda započítávat délku přerušení do celkové doby řízení či nikoli. Argumenty žalobců pro započtení vycházejí ze stanoviska z bodu 4, které říká, že při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti, přičemž v odůvodnění čl. III Určení délky řízení, bodu 3 Přerušení řízení výslovně sděluje, že do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno a uvádí příkladmo, že se započítává i doba přerušení řízení v důsledku shodného návrhu účastníků ve smyslu ust. § 110 o. s. ř. nebo i doba přerušení z důvodu požádání Soudního dvoru Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce, aniž by to bylo v obou případech přičitatelné státu. Současně je nutné dbát toho, aby nedošlo k uplatňování nároku duplicitně, tedy za přerušení i vedlejší řízení. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, uvedl kritéria, kdy lze započítávat přerušené řízení do celkové délky a kdy nikoli vztaženo k problematice ust. § 13 odst. 1 větá druhá a třetí OdpZ. Je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr, že z důvodu přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodu přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud musí zkoumat (1) vztah obou dotčených řízení (českého i polského), (2) po jako dobu toto soudní řízení bránilo skončení posuzovaného řízení, (3) zda vedlejší řízení bylo projednáno v přiměřené délce a především zkoumat, zda nepřiměřená délka vedlejšího řízení je přičitatelná státu.

22. Soud usnesením ze dne 12. 6. 2012 přerušil řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] do doby pravomocného skončení trestního řízení vedeného u obvodního soudu [adresa] v Polské republice, když dospěl k závěru, že je namístě přerušit probíhající civilní řízení o náhradu škody, neboť žalobci odvozují svůj nárok právě a pouze ze skutečnosti, že řidič žalovaného jako jeho zaměstnanec způsobil dopravní nehodu, při níž utrpěl poškozený mnohačetná zranění a následkem toho zemřel. K přerušení řízení došlo také z důvodu, aby soud zamezil vzniku dalších soudních sporů pro případ, že by dospěl k jinému závěru, než polsky soud v otázce viny řidiče a konal tak v zájmu právní jistoty účastníků řízení a v zájmu procesní ekonomie, když oba soudy by prováděly duplicitně tytéž důkazy k otázce viny řidiče. Ostatně soud i při svém rozhodování při dokazování vycházet z polského trestního spisu (viz zejména odst. 22 a 31 odůvodnění rozsudku č. j. [spisová značka]). Ze spisu nevyplývá, že by žalobci vyjádřili jakýkoli nesouhlas s přerušením řízení [spisová značka], proti usnesení o přerušení si nepodali ani odvolání, ač o tom byl řádně poučeni.

23. V odůvodnění stanoviska k přerušení řízení je uvedeno, co všechno se musí započítat do celkové doby řízení, a to i tehdy, když to není přičitatelné státu, resp. když stát ten „průtah“ nezpůsobil (např. přerušení dle § 110 o. s. ř.). V řízení [spisová značka] se nejedná o přerušení řízení z důvodu jiného probíhajícího vnitrostátního řízení, ani o přerušení učiněné shodně na návrh účastníků řízení (§ 110 o. s. ř.) či o přerušení z důvodu požádání Soudního dvora Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce. V posuzované věci bylo rozhodováno soudem cizího státu, u kterého nelze dovozovat přičitatelnost českého státu za délku řízení před polským soudem, když tato situace nepatří do výjimek z principu přičitatelnosti vymezených stanoviskem. I kdyby bylo možno dospět k situaci, že řízení před polským soudem probíhalo nepřiměřeně dlouho, nemůže český stát poskytovat zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení způsobené polským státem (v tomto lze plně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi vyloučení duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého řízení; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2405/2020). Stran výše uvedeného soud dospěl k závěru, že délku přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení před polským soudem (do pravomocného skončení) nelze započítat do celkové doby řízení [spisová značka]. Do celkové doby posuzovaného řízení je ovšem nutno započítat období od právní moci polského řízení do pokračování řízení [spisová značka], když ze spisového materiálu vyplývá, že polské řízení bylo pravomocně skončeno 23. 12. 2016 (rozsudkem ze dne 26. 10. 2016) a usnesení o pokračování řízení bylo vyhotoveno až dne 7. 11. 2017 (právní moc 20. 12. 2017). Byť k situaci došlo vlivem dlouhodobé pracovní neschopnosti soudce a dočasnému přidělení jinému soudci, je toto již přičitatelné státu, když polské řízení už žádným způsobem neovlivňovalo průběh řízení [spisová značka]. Proto je nutné, při zohlednění (mezinárodního) doručování, započítat do celkové délky vyjma doby přerušení i dalších 10 měsíců, kdy v řízení mohlo být pokračováno.

24. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobcům nad rámec částky vyplacené žalovanou další částku přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, když samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující, a to žalobkyni a) částku ve výši 11 250 Kč a každému z ostatních žalobců částku ve výši 10 000 Kč, kdy vycházel ze základní částky 83 750 Kč (za dobu 6 let a 7 měsíců) s tím, že za jeden rok náleží 15 000 Kč; první dva roky v poloviční výši. Snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení (odůvodněné zejména přítomností cizího prvku – přeložení každé písemnosti do polského jazyka, dožádání do ciziny, dokazování polským spisem, listinami od účastníků, listinami od PČR, výslechy svědků včetně znaleckého dokazování; řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy a v průběhu celého řízení bylo vydáno toliko jedno meritorní rozhodnutí) a dále snížení o 5 % z důvodu sdílené újmy (vícero žalobců; bod 8 stanoviska). Naopak navýšení o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpZ] a u žalobkyně a) navýšení o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpZ ve spojení s čl. IV. písm. d) stanoviska]. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

25. K námitce žalobců, že není vhodné, aby byl jejich nárok poměřován matematickým pohledem je nutno podotknout, že soud je vázán zákonným ustanovením § 31a odst. 3 OdpZ ve spojení se stanoviskem, kde jsou podrobně rozebrána jednotlivá kritéria, ke kterým soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž přihlédne.

26. Úrok z prodlení odpovídá ust. § 15 odst. 2 OdpZ, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobci svůj nárok předběžně uplatnili u žalované dne 15. 8. 2022, mohla se žalovaná podle citovaného zákonného ustanovení dostat do prodlení dnem 16. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobci žádali úrok od 16. 2. 2023, rozhodl soud v souladu s tímto požadavkem. Výše úroku z prodlení je odůvodněno ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše útoku z prodlení 27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovená lhůta k plnění vychází z výslovného požadavku žalované, neboť finanční prostředky žalované jsou vázány na státní rozpočet, kde je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Žalobci neměli výhrady k poskytnutí delší lhůty k plnění (15 dní).

28. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. V kontextu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečné přiznané částky na přiměřené zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobci mají proto právo ve vztahu k žalované na náhradu nákladů řízení. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 7 220 Kč (za 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobců – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 15. 8. 2023 a účast u ústního jednání dne 21. 9. 2023). Za tyto čtyři úkony tak náleží odměna ve výši 28 880 Kč za každého žalobce (za všechny žalobce 144 400 Kč). Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst.1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč), promeškaný čas ve výši 200 Kč za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč, cestovné osobním vozidlem zn. AUDI A6, RZ [SPZ] při kombinované spotřebě 6,5 l motorové nafty dle vyhláškové ceně 34, 40 Kč za litr při ujetí vzdálenosti 58 km při cestě zástupce z [adresa] do Frýdku-Místku a zpět a dále amortizace vozidla při vyhláškové ceně 5,20 Kč za km při ujetí 58 km v souhrnné výši 431 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 000 Kč (5 x 2 000 Kč) činí 156 231 Kč, přičemž každý žalobce má právo na náhradu nákladů řízení po žalované ve výši 31 246,20 Kč. I v této části pak byla žalovaná soudem zavázána plnit žalobcům náklady řízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když finanční prostředky žalované jsou vázány na státní rozpočet, kde je nutná delší doba pro jejich uvolnění, a to k rukám právního zástupce žalobců v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Za úkon právní služby ze dne 9. 8. 2022 soud žalobcům nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když uplatnění nároku u žalované je subsidiární podmínkou uplatnění nároku u soudu a obsahově se jedná o tentýž úkon, a proto je v rozporu se zákonným požadavkem duplicitní vyplácení odměny.

Poučení