11 C 63/2025 - 38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 226 532,51 Kč + omluvu takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 226 532,51 Kč, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu za nesprávný úřední postup v trestním řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] a za nezákonnou prohlídku jiných prostor a pozemků provedenou dne [datum], se zamítá.

III. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaslat [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) písemnou omluvu za poškození profesní pověsti žalobce v důsledku nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 11. 4. 2025 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky a omluvy jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených mu nesprávným úředním postupem a nezákonným zásahem orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s provedením prohlídky jiných prostor.

2. Žalobce uvedl, že proti němu byly dne [datum] zahájeny úkony trestního řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] pro podezření ze spáchání přečinů podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní řízení bylo ukončeno dne [datum] usnesením o odložení věci dle § 159a odst. 1 tr. ř., neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. V rámci tohoto trestního řízení byla dne [datum] provedena prohlídka jiných prostor a pozemků v kanceláři žalobce v prostorách společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], umístěných v budově [Anonymizováno] (dále jen „prohlídka kanceláře“), a to na základě příkazu Okresního soudu [Anonymizováno] (dále jen „OS [adresa]“) ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Prohlídka kanceláře byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu § 158a a § 160 odst. 4 tr. ř., a to ještě před zahájením trestního stíhání. Tato skutečnost je výslovně uvedena v protokolu o provedení prohlídky kanceláře ze dne [datum]. Policejní orgán v protokolu o prohlídce kanceláře zdůvodnil provedení prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu tím, že „je důvodná obava ze zmaření nebo zničení důkazů podezřelými osobami, a tyto důkazy nelze v současnosti zajistit jiným způsobem.“ 3. Takto provedenou prohlídku kanceláře považoval žalobce za nezákonnou z několika důvodů. Předně nebyla splněna podmínka pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu dle § 158a tr. ř., neboť jak vyplývá z protokolu o provedení prohlídky kanceláře, při prohlídce nebyl přítomen soudce, který by osvědčil zákonnost provedení tohoto úkonu. Ústavní soud přitom ve své judikatuře (viz např. nález ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 2787/13) jasně stanovil, že absence soudce při provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů před zahájením trestního stíhání ve smyslu § 158a tr. ř. znamená, že takový důkaz je absolutně neúčinný a v řízení k němu nelze přihlížet. Kromě toho, policejní orgán v příkazu k prohlídce kanceláře, ani v protokolu o provedení prohlídky kanceláře dostatečně nezdůvodnil, proč byl tento úkon proveden jako neodkladný a neopakovatelný. Obecné konstatování o obavě ze zmaření důkazů bez konkrétních skutečností, které by tuto obavu odůvodňovaly, je nedostatečné a nesplňuje požadavky kladené judikaturou Ústavního soudu na odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07, musí být při provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů respektovány všechny zákonné limity, přičemž jejich nedodržení činí takové důkazy nezákonnými. V důsledku nezákonně provedené prohlídky kanceláře došlo k závažnému zásahu do ústavně zaručených práv žalobce, zejména práva na nedotknutelnost obydlí a soukromí dle čl. 12 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny. Policejní orgán rovněž zajistil v průběhu prohlídky kanceláře věci žalobce, konkrétně bitovou kopii notebooku, zájmová data a e-mailovou komunikaci, přičemž tyto důkazy byly zajištěny nezákonným postupem a následně využity v trestním řízení vedeném proti žalobci. Nezákonnost prohlídky kanceláře spočívá dle žalobce i v tom, že nebyly splněny materiální podmínky pro nařízení prohlídky jiných prostor, jelikož neexistovaly dostatečné důvody pro podezření, že se v předmětných prostorách nacházejí věci nebo důkazy důležité pro trestní řízení. Tuto skutečnost potvrzuje i výsledek trestního řízení, které bylo odloženo dle § 159a odst. 1 tr. ř.

4. V důsledku takovéhoto nesprávného úředního postupu a nezákonného zásahu vznikla žalobci škoda v celkové výši 226 532,51 Kč, sestávající z: - nákladů právního zastoupení ve výši 84 132,51 Kč, - náhrady za ztrátu času žalobce (180 hodin × 650 Kč) ve výši 117 000 Kč, - cestovních nákladů (700 km × 14 Kč/km) ve výši 9 800 Kč, - náhrady za ztrátu času rodinných příslušníků při prohlídce (24 hodin × 650 Kč) ve výši 15 600 Kč, kterou požadoval nahradit.

5. Vedle majetkové újmy (škody) utrpěl žalobce též nemajetkovou újmu spočívající v zásahu do jeho profesní cti a důstojnosti jako autorizovaného inženýra. V důsledku trestního řízení a zejména prohlídky provedené v místě jeho podnikání utrpěla vážnost a pověst žalobce v očích obchodních partnerů, klientů a kolegů z oboru. Žalobce je jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], která se zabývá projekční a inženýrskou činností. Prohlídka kanceláře provedená v pracovních prostorách této společnosti, navíc za přítomnosti většího počtu policistů, se stala předmětem diskusí v odborných kruzích i mezi místními obyvateli, což mělo negativní dopad na profesní pověst žalobce. Trestní řízení trvalo 563 dní (od [datum] do [datum]), během nichž byl žalobce vystaven nejistotě ohledně svého dalšího profesního i osobního života, musel se pravidelně podrobovat úkonům trestního řízení, což mu způsobilo značný stres a psychickou zátěž. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce poskytnout omluvy ve znění uvedeném ve výroku II a III tohoto rozsudku.

6. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalované, která je dosud nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 226 532,51 Kč a poskytnutí písemných omluv shora uvedeného znění.

7. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce žalobou uplatněné nároky uplatnil dne 6. 3. 2025. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 15. 5. 2025, kterým žádosti žalobce nevyhověla. K věci samé žalovaná uvedla, že činí nesporným, že v trestní věci vedené u [právnická osoba], [adresa] pod č. j. [Anonymizováno] byly vedeny úkony trestního řízení. Nesporné je též, že na základě příkazu OS [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla provedena předmětná prohlídka kanceláře. Konečně je nesporné, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla trestní věc žalobce odložena. K žalobou uplatněným nárokům pak žalovaná uvedla, že kompenzační soud není nijak oprávněn přezkoumávat vlastní procesní postup orgánů činných v trestním řízení spočívající v realizaci úkonů trestního řízení, neboť jde o realizaci institutů dle trestního práva procesního. Pokud tedy nezákonnost či nesprávnost postupu policejního orgánu nebo dozorového státního zastupitelství nebyla konstatována samotnými dohledovými orgány (dozorující státní zástupce, nadřízené státní zastupitelství, samosoudce, senát) na základě dostupných institutů trestního práva procesního, nelze učinit závěr o existenci nesprávného úředního postupu. Nad rámec uvedeného a z procesní opatrnosti pak žalovaná uvedla, že má za to, že prohlídka kanceláře byla realizována v souladu a v intencích zákonných ustanovení, a to na základě příkazu soudce OS [adresa]. Tento příkaz byl vydán k návrhu dozorového státního zástupce Okresního státního zastupitelství [Anonymizováno] (dále jen „OSZ [adresa]“), a to dle podnětu učiněného policejním orgánem na základě výsledků prověřování. Soudce, který posléze příkaz k provedení prohlídky kanceláře vydal, návrh státního zástupce přezkoumal a dospěl k závěru, že tento je důvodný, tedy že existuje důvodné podezření ze spáchání přečinů podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Soudce také hodnotil úkon jako neodkladný a neopakovatelný. Nelze tedy uzavřít, že by se realizací prohlídky kanceláře dopustily orgány činné v trestním řízení nesprávného úředního postupu. Nezákonnost procesního úkonu konstatována nebyla – naopak dohledové orgány (dozorující státní zástupce, soudce) se na nutnosti úkon provést a na jeho zákonnosti shodly. Kompenzační soud toto učinit nemůže, neboť by se jednalo o nepřípustnou ingerenci civilního soudu do trestního procesu. Pouhá skutečnost, že následně došlo ve vztahu k žalobci k odložení trestní věci, také nezakládá bez dalšího odpovědnostní titul státu za škodu, neboť provádění úkonů prověřování u osob, u nichž následně nedojde k zahájení trestního stíhání, je zákonem předpokládaný postup (koneckonců prověřování je vedeno pro skutek, nikoliv vůči konkrétní osobě). Pokud žalobce nespatřuje v naříkaném řízení splnění podmínek dle § 158a tr. ř., pak k tomuto lze uvést, že toto ustanovení se týká neodkladných a neopakovatelných úkonů v podobě rekognice nebo výslechu svědka prováděných za přítomnosti soudce, což není projednávaný případ. Žalovaná má tedy za to, že nárok (resp. nároky) žalobce uplatněné žalobou nejsou po právu, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul státu za škodu v podobě nesprávného úředního postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí. S ohledem na nesplnění prvotní zákonné podmínky pro odpovědnost státu za škodu (škodní události) se žalovaná blíže nevyjadřovala ke vzniku, resp. výši škody a otázce příčinné souvislosti.

8. Při ústním jednání konaném dne 22. 8. 2025 žalobce svou žalobu rozšířil o požadavky na odškodnění jednak též za provedení domovní prohlídky u žalobce, respektive u rodičů žalobce v rámci předmětného trestního řízení, tj. prohlídky v rodinném domě č. p. [Anonymizováno] a na souvisejících pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v obci [adresa] (dále jen „domovní prohlídka“), jejíž nařízení a provedení mělo být stiženo stejnými vadami jako nařízení a provedení prohlídky kanceláře, jednak za nesprávný úřední postup spočívající v závadovém chování příslušníků Policie ČR při provádění obou prohlídek. Takto provedenou změnu žaloby soud usnesením vyhlášeným při uvedeném ústním jednání nepřipustil, když nebyla splněna podmínka předběžného projednání nově uplatněných nároků dle §§ 14,15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).

9. Žalobce následně doplnil, že nároky z titulu provedení domovní prohlídky a závadového chování příslušníků Policie ČR při prohlídkách u žalované uplatnil podáním ze dne 27. 8. 2025.

10. K obraně žalované pak žalobce doplnil, že žalovaná mylně tvrdí, že kompenzační soud není oprávněn přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, pokud jejich pochybení nebylo konstatováno dohledovými orgány. Takový výklad by zcela popřel smysl zákona č. 82/1998 Sb. Je naopak zcela standardní a zákonem předpokládanou rolí civilního soudu, aby si zákonnost rozhodnutí či správnost úředního postupu posoudil jako předběžnou otázku. Odkaz žalované na judikaturu je překonaný a nereflektuje ustálenou praxi, která tuto pravomoc civilních soudů potvrzuje. Žalobce trvá na tom, že příkaz OS [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], k provedení domovní prohlídky, jakož i související příkaz k prohlídce kanceláře č. j. [Anonymizováno], jsou nezákonnými rozhodnutími. Jejich nezákonnost nespočívá ve formálním pochybení, ale v absenci materiálních, ústavně konformních důvodů pro jejich vydání ve fázi prověřování. Odůvodnění příkazu, které se omezilo na paušální frázi o hrozbě zničení důkazů, je v příkrém rozporu s požadavky již odkazované judikatury Ústavního soudu. Tato materiální nezákonnost je pak přímo potvrzena následným usnesením policejního orgánu o odložení věci, které ex post dokazuje, že důvody pro takto invazivní zásah nikdy reálně neexistovaly. I pokud by soud dospěl k závěru, že samotný příkaz nelze kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí, je odpovědnost státu dána z titulu nesprávného úředního postupu. Ten spočívá v celkovém vedení trestního řízení, které bylo od počátku založeno na nedostatečných podkladech a vyvrcholilo invazivními prohlídkami, aby bylo nakonec pravomocně odloženo s konstatováním, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. Argumentace žalované zahání žalobce do pozice, kterou Ústavní soud opakovaně označil za protiústavní. Postup, kdy se stát snaží vyhnout odpovědnosti tvrzením, že pochybení není ani nezákonným rozhodnutím (neboť nebylo zrušeno), ani nesprávným úředním postupem (neboť se „promítlo“ do rozhodnutí), představuje odepření spravedlnosti. K tomu se zcela přiléhavě vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 3516/20: „Pokud obecný soud zjevně přehlíží skutečnosti nasvědčující splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v materiálním slova smyslu a současně interpretuje zákon č. 82/1998 Sb. způsobem, jenž přiznání náhrady škody fakticky vylučuje, poruší právo účastníka řízení, zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ Ústavní soud dále v citovaném nálezu uvádí, že je „nepřijatelné, aby obecné soudy na jedné straně čistě na základě vlastního (byť dlouhodobě zastávaného) výkladu vyloučily podřaditelnost tvrzených pochybení pod legislativní označení 'nesprávný úřední postup' z důvodu, že tento postup směřoval k vydání rozhodnutí, a současně na straně druhé konstatovaly, že o nezákonné rozhodnutí jít nemůže, neboť nebylo – formálně – zrušeno ani změněno.“ Přesně o takový postup se v tomto řízení snaží žalovaná, a je povinností soudu, aby takovému přepjatě formalistickému výkladu zamezil.

11. Dále žalobce uvedl, že samotné provedení domovní prohlídky bylo doprovázeno jednáním, které dále prohloubilo zásah do osobnostní sféry žalobce a jeho rodiny. Tato tvrzení nejsou základem pro nový nárok, ale dokládají intenzitu a závažnost již žalované nemajetkové újmy. Konkrétně, zasahující příslušníci Policie ČR na místě vykonávali nepřiměřený psychický nátlak na rodiče žalobce. Tento nátlak spočíval ve výslovném a opakovaném sdělení, že pokud nepodepíší potřebné dokumenty a neposkytnou plnou součinnost, policejní orgán z místa neodejde a bude v úkonu pokračovat, dokud nebude jejich vůle zlomena a souhlas udělen. Obdobného postupu bylo ze strany zasahujících policistů docíleno i u prohlídky kanceláře, jakož i pak při výslechu svědka, pana [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a to při podání vysvětlení, dotazem na [Anonymizováno] k postupům při správním řízení a při poskytování souhlasu se změnou projektové dokumentace pro závazné stanovisko odboru dopravního inspektorátu. Tento postup nebyl odůvodněn a nebyl ani přiměřený s ohledem na rozsah prověřovaného podezření z trestného činu. Je na místě upozornit, že Policie ČR, jako orgán znalý práva, měla odhalit nedostatek ve faktickém provedení svého prověřovaného jednání a měla při prvotním vyhodnocení dojít k výsledku, že dané jednání nemůže být trestným činem. Totéž pak mělo učinit OSZ [adresa] a v konečném důsledku pak i OS [adresa], a to jako orgán veřejné moci, který zná právo. Takové jednání nelze považovat za standardní výkon pravomoci. Jednalo se o postup, který měl v přítomných osobách vyvolat pocit bezmoci a donutit je k součinnosti pod pohrůžkou časově neomezeného setrvání ozbrojených složek v jejich domově. Pocit bezpráví a ponížení, který žalobce utrpěl, byl násoben vědomím, že jeho nejbližší jsou vystaveni tomuto nátlaku.

12. Dle žalobce je třeba vnímat celý sled událostí v jeho celistvosti. Na počátku stálo pouhé, ničím konkrétním nepodložené podezření orgánů policie. V reakci na toto vágní podezření však státní moc rozjela masivní aparát trestní represe. Byly zahájeny úkony trestního řízení, které trvaly bezmála 19 měsíců (od [datum] do [datum]), a jejichž vrcholem byla demonstrativní a ponižující domovní prohlídka za účasti několika policejních složek. Výsledek této masivní akce je popsán v samotných dokumentech státních orgánů. Protokol o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] konstatuje: „Při domovní prohlídce nebyly zajištěny žádné upotřebitelné věci.“ A finální usnesení Policie ČR ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], pak celý příběh uzavírá drtivým závěrem, že věc se odkládá, „neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu“. Stát tedy na základě pouhé domněnky provedl hluboký a nedůstojný zásah do života a soukromí žalobce a jeho rodiny, aby po roce a půl sám autoritativně přiznal, že k tomuto zásahu od počátku neexistoval žádný reálný důvod. Právě v tomto příkrém rozporu mezi masivností zásahu a absolutní absencí jeho opodstatnění spočívá mimořádná závažnost vzniklé nemajetkové újmy.

13. S ohledem na skutečnost, že žalovaná při ústním jednání konaném dne [datum] uvedla, že předběžné projednání dodatečně uplatněných nároků dosud nebylo ukončeno, soud své dříve přijaté rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby nerevidoval a na tomto setrval.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

15. Dne [datum] zahájila Policie ČR úkony trestního řízení ve věci přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, z jejichž spáchání byl podezřelý žalobce. Předmětných trestných činů se měl žalobce dopustit tím, že upravil projektovou dokumentaci pro výstavbu příjezdové cesty ke své nemovitosti, tuto neoprávněně opatřil autorizačním razítkem [tituly před jménem] [jméno FO] s jeho podpisem, které získal dosud nezjištěným způsobem, a předložil ji [Anonymizováno] [adresa] za účelem získání souhlasného stanoviska s výstavbou příjezdové cesty, přestože tato nesplňovala předepsané technické parametry (zjištěno ze spisu Policie ČR, [adresa], [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno], konkrétně záznamu o zahájení úkonů trestní řízení na č. l. 3).

16. Dne [datum] adresoval policejní orgán státnímu zástupci OSZ [adresa] podnět k podání návrhu na vydání příkazu k prohlídce kanceláře, ve které se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména výpočetní technika a další zařízení, která byla používána k vlastnímu vyhotovení skenu otisku razítka a podpisu [tituly před jménem] [jméno FO], a další zařízení, na kterých mohou být taková data uchována – nosiče, záložní disky, flash disky apod., včetně listinných materiálů. Prohlídku považoval policejní orgán za nutné provést před zahájením trestního stíhání jako neodkladný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., neboť s ohledem na nebezpečí jeho zmaření tím, že hrozí zničení nebo ztráta důkazů, které se v místě prohlídky mohou nacházet a z hlediska účelu trestního řízení, nesnese provedení prohlídky odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Provedení prohlídky kanceláře až po zahájení trestního stíhání by poskytlo dostatek času k odstranění všech uvedených důkazů, a tím by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního řízení. Uvedené věci nelze zajistit jiným způsobem. V případě odložení provedení prohlídky až po zahájení trestního stíhání hrozí, že by mohlo ze strany žalobce dojít ke zničení nebo odstranění uvedených věcí důležitých pro trestní řízení, čímž by došlo ke zmaření tohoto důkazu (zjištěno z podnětu k návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a odstavce 1 trestního řádu na č. l. 105 spisu Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno]).

17. Dne [datum] podal státní zástupce OSZ [adresa] návrh na vydání příkazu k prohlídce kanceláře, ve které by se mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, tj. výpočetní technika a další zařízení, která byla používána k vlastnímu vyhotovení skenu otisku razítka a podpisu [tituly před jménem] [jméno FO], a další zařízení, na kterých mohou být taková data uchována – nosiče, záložní disky, flash disky, DVD apod., včetně listinných materiálů, případně počítačová data (soubory a metadata), která by mohla vést k usvědčení žalobce případně i jiné dosud neztotožněné osoby z vyhotovení předmětné projektové dokumentace s padělaným razítkem a doložkou. Provedení prohlídky jako neodkladného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. před zahájením trestního stíhání z důvodu zajištění uvedených věcí bylo dle státního zástupce nezbytné pro trestní řízení a usvědčení pachatele a případného spolupachatele, když z uvedený skutečností vyplývá důvodné podezření , že uvedené věci jsou uloženy v předmětné nemovitosti, a jsou tedy splněny podmínky § 82 odst. 1 tr. ř. Zároveň hrozí, že prověřovaný (tj. žalobce) předmětné věci zničí či schová (data vymaže) tak, aby je policejní orgán nemohl v trestním řízení využít; věci tedy nelze zajistit jiným způsobem (zjištěno z návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků na č. l. 110 z spisu Policie ČR, [adresa], [Anonymizováno], [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]).

18. Soudce OS [adresa] vydal dne [datum] příkaz k provedení prohlídky kanceláře, kterou měli provést příslušníci Policie ČR, [adresa] za účasti dalších součástí Policie ČR. Dle odůvodnění příkazu lze důvodně předpokládat, že by se v kanceláři mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, tj. zejména výpočetní technika a další zařízení, která byla použita k vyhotovení skenu otisku razítka a podpisu [tituly před jménem] [jméno FO], a další zařízení, na kterých mohou být taková data uchována, jako např. nosiče, záložní disky, flash disky, DVD apod., včetně listinných materiálů, případně počítačová data (soubory a metadata), která by mohla vést k usvědčení žalobce případně i jiné dosud neztotožněné osoby z vyhotovení předmětné projektové dokumentace s padělaným razítkem a doložkou. Provedení prohlídky je neodkladným a zároveň neopakovatelným úkonem ve smyslu tr. ř. Prohlídku z hlediska jejího charakteru již nebude možné se stejnými výsledky nikdy opakovat, neboť hrozí, že žalobce důkazní materiál zničí či schová (data vymaže) tak, aby nemohl být v trestním řízení využit. Cíle sledované výkonem této prohlídky nelze dosáhnout jiným způsobem a její nepovolení by značně ztížilo, ne-li vyloučilo další prověřování dané trestné činnosti v celém jejím rozsahu. Z uvedeného je tedy zřejmé, že jde o úkon reálně nenahraditelný co do jeho výsledku, neboť důkazní hodnotu věcí, jejichž zajištění se při provedení prohlídky očekává, nelze v současné době ani do budoucna v tomto trestním řízení nahradit žádným jiným úkonem tak, aby došlo k náležitému objasnění této trestní věci (zjištěno z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. [Anonymizováno] na č. l. 116 spisu Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno].

19. Příkaz k provedení prohlídky kanceláře byl žalobci doručen dne [datum] v [Anonymizováno] hod. (zjištěno z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. [Anonymizováno] s údaji o doručení na č. l. 120 spisu Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno]).

20. Vlastní prohlídka pak po předchozím výslechu žalobce proběhla dne [datum] v době od [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hod. do [Anonymizováno] hod., prohlídku provedlo 6 příslušníků Policie ČR, jako nezúčastněná osoba byl přítomen strážník Městské policie [adresa]. Se žalobcem se prohlídky účastnila jeho advokátka. Soudce přítomen nebyl. Při prohlídce byly vydány bitové kopie dvou notebooků + další elektronická data a 6 listů papíru s vytištěnou e-mailovou komunikací (zjištěno z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků na č. l. 124 spisu Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno]).

21. Usnesením ze dne [datum], které téhož dne nabylo právní moci, rozhodl policejní orgán dle § 159a odst. 1 tr. ř. o odložení věci, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dle odůvodnění usnesení policejní orgán v průběhu prověřování zjistil, že autorizační razítko s podpisem umístil na projektovou dokumentaci [tituly před jménem] [jméno FO] a tato byla s jeho souhlasem žalobcem zaslána na DI. Policejní orgán se dle odůvodnění usnesení zabýval též podezřením na spáchání trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 tr. zákoníku, a to ve vztahu k software nalezenému v počítači žalobce, ani zde však nebylo spáchání trestného činu zjištěno (zjištěno z usnesení na č. l. 292 spisu Policie ČR, [adresa] č. j. [Anonymizováno]).

22. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož, uplatnil žalobce u žalované požadavky na zaplacení částky 226 532,51 Kč jako náhrady škody a na poskytnutí písemných omluv (bez konkretizovaného znění) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, obojí z titulu prohlídky kanceláře provedené jako neodkladného a neopakovatelného úkonu před zahájením trestního stíhání, což je v rozporu s § 158a tr. ř. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 15. 5. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněné nároky odmítla (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

23. Všechny další návrhy na provedení dokazování soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) jako nadbytečné zamítl.

24. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

25. Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

26. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újem způsobených mu provedením prohlídky kanceláře tak, jak tento byl následně uplatněn podanou žalobou, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. Stejné však neplatí pro nároky následně odvozované od provedení domovní prohlídky a od tvrzeného závadového chování příslušníků Policie ČR při provádění obou prohlídek. Tyto dodatečně vznesené nároky jsou nároky s odlišným skutkovým základem a o jejich uplatnění u žalované nelze v podání ze dne 6. 3. 2025 nalézt žádnou zmínku. Nelze pak přijmout premisu žalobce, že jednou žalované adresovaná žádost o náhradu újmy pokrývá všechny typy nároků, které by v souvislosti s konkrétním řízením mohly připadat do úvahy. Takový postup by zcela popřel smysl institutu předběžného uplatnění nároku, který má oběma stranám poskytnout prostor pro mimosoudní posouzení a případné uspokojení nároku poškozeného bez nutnosti domáhat se takového nároku soudní cestou. Bez výslovného uplatnění konkrétního nároku v žádosti žalovaná nemůže dovozovat, jaké všechny nároky vůči ní má poškozený eventuálně v úmyslu uplatnit a co má vlastně v rámci předběžného nároku posuzovat. Z uvedeného důvodu tak soud žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipustil.

28. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

29. Za nesprávný úřední postup, který není vyjma nepřiměřené délky řízení (dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě; nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě) v zákoně definován, je teorií a praxí považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

30. Žalobce za nesprávné označoval především samotné nařízení prohlídky kanceláře, která navíc měla být provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, kdy orgány činné v trestním řízení nedostatečně/anebo nesprávně posuzovaly naplnění zejména materiálních předpokladů pro takový postup.

31. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že prohlídka byla provedena na podkladě příkazu vydaného soudcem OS [adresa]. Ten při vydání příkazu zvažoval naplnění podmínek (jak věcných, tak právních) pro provedení prohlídky, včetně jejího provedení jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, a jeho úvahy se promítly do vydaného rozhodnutí – příkazu k provedení prohlídky. V souladu s výše uvedeným by tak stát za případný vadný postup soudce OS [adresa] (popř. všech zainteresovaných orgánů činných v trestním řízení) při vyhodnocení podmínek pro provedení prohlídky a vydání příkazu mohl odpovídat jen z titulu nezákonného rozhodnutí.

32. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

33. Dle 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by příkaz k provedení prohlídky kanceláře byl pro nezákonnost změněn či zrušen či že by jeho nezákonnost byla příslušným orgánem alespoň deklarována, žalobce nic takového ani netvrdil. Soud se přitom neztotožňuje s názorem žalobce, že by se dostal do „procesní slepé uličky“ a neměl k dispozici procesní prostředek, kterým by se mohl zrušení, změny či vyslovení nezákonnosti příkazu k provedení prohlídky kanceláře domoci. Proti příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků sice není přípustný žádný řádný, ani mimořádný opravný prostředek dle tr. ř., žalobce se však mohl obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, do které mohl uvést všechny nyní uplatňované výtky vůči oprávněnosti a důvodnosti příkazu k prohlídce, včetně provedení prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu před zahájením trestního stíhání. Jestliže tak žalobce neučinil a vyslovení nezákonnosti příkazu k provedení prohlídky kanceláře se nedomohl, nelze na předmětný příkaz nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Následné odložení věci bez zahájení trestního stíhání z příkazu nezákonné rozhodnutí nečiní. Žalobce navíc ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk ani nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

35. Soud v daném směru považuje za nepřípadný odkaz žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 2516/20, v jehož bodu 48. odůvodnění sice Ústavní soud uvedl, že: „Podle čl. 36 odst. 3 Listiny tedy může vzniknout odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, přestože toto rozhodnutí nebylo formálně zrušeno nebo změněno,“, kdy však nelze pominout též pokračování této části odůvodnění: „jestliže o restitučním nároku stěžovatelů bylo rozhodnuto negativně jen proto, že Státní pozemkový úřad ve zjevném rozporu se zákonem přiznal předmětné pozemky někomu jinému, přičemž toto pochybení i sám uznal. To platí za předpokladu, že stěžovatelé nezákonnost nezavinili a že po nich nelze, i s ohledem na specifický charakter restitučních věcí, rozumně požadovat, aby uplatnili jiné opravné prostředky, než jaké zvolili.“ a současně též specifičnost případu, ve kterém byl odkazovaný nález vydán. Jednalo se předně o restituční věc, ve kterých je obecně namístě vykládat právní předpisy ve prospěch restituentů. Dále pak pozemkový úřad opakovaně uznal své pochybení a přihlásil se k tomu, že jím vydané rozhodnutí bylo rozporné se zákonem, a nakonec poškození v této věci neměli reálně k dispozici žádný procesní nástroj, prostřednictvím kterého by se mohli domoci zrušení či změny rozhodnutí, v důsledku kterého jim vznikla škoda, pro nezákonnost (nepočítaje v to žalobu podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí vydanému v řízení, jehož nebyli účastníky, o kterém do uplynutí lhůt pro podání žaloby ani nevěděli). Za těchto specifických okolností pak Ústavní soud formuloval citovaný závěr o možnosti vzniku odpovědnosti státu i bez formálního zrušení či změny rozhodnutí, a to jako závěr výjimečný.

36. To však není případ žalobce, který efektivní prostředek pro dosažení zrušení či změny rozhodnutí pro nezákonnost, anebo alespoň deklarace takové nezákonnosti měl. Ústavní soud se ústavními stížnostmi proti příkazům k provedení prohlídek ve své agendě nezřídka zabývá (viz např. usnesení Ústavního soudu 19. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 1149/14 či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1363/19). Soud tak dospěl k závěru, že v daném případě je namístě na naplnění § 8 odst. 1 OdpŠk trvat, a jestliže se tak nestalo, není dán odpovědnostní titul ani v podobě nezákonného rozhodnutí.

37. Žalobce dále namítal, že předmětná prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon před zahájením trestního stíhání v rozporu se zákonem, když jejímu provedení nebyl přítomen soudce.

38. Dle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. Provádění prohlídek jiných prostor a pozemků je pak upraveno v hlavě čtvrté oddílu pátém tr. ř.

39. Přítomnost soudce je dle § 158a tr. ř. nutná jen při provádění neodkladných nebo neopakovatelných úkonů spočívajících ve výslechu svědka nebo v rekognici. Při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků vyžadována není.

40. Soud tak uzavřel, že ani provedení prohlídky kanceláře bez přítomnosti soudce nepředstavuje nesprávný úřední postup.

41. S ohledem na vše uvedené, kdy ve věci absentuje odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, soud podanou žalobu, aniž by se zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu, jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal (dle jejího požadavku) náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 4 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 22. 8. 2025, účast u jednání soudu dne 22. 8. 2025, účast u jednání soudu dne 22. 10. 2025) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení