11 C 66/2019-404

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: 1) [celé jméno účastnice], [datum narození] bytem [adresa účastnice] 2) [územní celek] sídlem [adresa účastnice] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa účastnice] 3) [název účastnice] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě podle § 244 a násl. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] a [anonymizována dvě slova] [část Prahy], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 21. 2. 2019, kterým bylo mimo jiné rozhodnuto v bodu 5. rozhodnutí, že [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], [celé jméno účastnice], [rodné číslo], bytem [adresa účastnice], nejsou vlastníky podílu [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], pozemek se nevydává a není za něj nárok na náhradu, a to tak, aby bylo rozhodnutí v 5. bodě změněno tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], in eventum, kterou se žalobce domáhal změny rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] a [anonymizována dvě slova] [část Prahy], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 21. 2. 2019, kterým bylo mimo jiné rozhodnuto v bodu 5. rozhodnutí, že [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce], [celé jméno účastnice], [rodné číslo], bytem [adresa účastnice], nejsou vlastníky podílu [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], pozemek se nevydává a není za něj nárok na náhradu, aby bylo rozhodnutí v 5. bodě změněno tak, že se určuje, že žalobce jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb., a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb.

II. Žalobce je povinen 1. účastnici nahradit náklady řízení ve výši 300 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen 2. účastníkovi nahradit náklady řízení ve výši 3 600 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen 3. účastníkovi nahradit náklady řízení ve výši 28 798 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal nahrazení rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 21. 9. 2019, [číslo jednací], sp. zn. 1 [spisová značka] (dále jen„ předmětné rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto, že žalobce a 1. účastník nejsou vlastníky podílu [číslo] na pozemku [číslo] k. ú. [obec], pozemek se nevydává a nemají ani nárok na náhradu podle § 11a zák. o úpravě vlastnických vztahů k půdě, a to tak, že je vlastníkem id. Podílu [číslo] na těchto pozemcích, event.. že vlastníkem není, ale má právo na vydání jiných pozemků dle § 11a zák. č.229/1991 Sb. Pozemky [číslo] jsou dnes označeny jako parc. č. st. [číslo], st. [číslo], [číslo]. Žalobce v žalobě napadl nedostatečné dokazování v řízení před [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] a [anonymizováno] [část Prahy] nesprávný procesní postup a porušení § 4, § 6 odst. 1 písm. k ), § 11 odst. 2 zák. o půdě. [anonymizována tři slova] své rozhodnutí odůvodnil tak, že na parcelách byly v 50. letech postaveny bytové domy, kolem nichž je nezbytný prostor pro přístup a ostatní veřejné účely, tento prostor je veden jako zeleň, proto dospěl k závěru, že celé pozemky parc. [číslo] byly využity k účelu, pro který byly vyvlastněny. Pozemky parc. [číslo] se nacházejí ve vlastnictví 2. účastníka (vedeny jako veřejná zeleň související se stavbou), není zde žádný důvod, proč by nemohly být vydány, když zákon o půdě nestanoví, že by se zeleň nevydávala. Není pravdou ani to, že by předmětné pozemky byly vyvlastněny za náhradu a sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny – pozemky nebyly vyvlastňovány pro to, aby na nich byly vystavěny rodinné domky. Na původní parcele [číslo] (dnes [číslo] a [číslo] a [číslo]) nebyly postaveny bytové domy, ale rodinné domky ve vlastnictví fyzické osoby a veřejná zeleň – podle rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 21. 12. 1955 došlo k vyvlastnění dle zákona č. 280/1949 Sb., zákona o územním plánování a o výstavbě obcí, nemovitosti byly určeny dle vyvlastňovacího záměru pro umístění 8 bytových jednotek ve 2 jednopatrových domech na vyvlastňovaných pozemcích – jelikož se zde takové stavby nenachází, je nepochybné, že nemovitosti neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Vyvlastnění bylo nepřípustné dle § 40 vyhlášky č. 93/50 – v té době neexistoval žádný územní plán pro předmětnou lokalitu, neboť [obec] nebyl součástí [obec], i pokud by tedy pozemky byly zastavěny, byl zde důvod pro poskytnutí náhradních pozemků.

3. účastník navíc pozemek parc. [číslo] prodal spolku na [anonymizováno] za cenu 1 400 000 Kč (oddělený geometrickým plánem [číslo] – odděleno z původní parcely [číslo]), tato smlouva je absolutně neplatná. Na pozemku parc. [číslo] je navíc umístěna žumpa, která je využívána bytovými domy. 2.

1. účastnice se ve věci nevyjádřila. 3.

2. účastník navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Nárok žalobce neuznává, neboť žalobce není oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zák. o půdě, restituční nárok žalobce nebyl projednán v dědickém řízení (ani po jeho manželce [jméno] [příjmení]). Dále nedošlo k naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 zák. o půdě, neboť podíly byly vyvlastněny za náhradu za účelem výstavby bytových domů a k tomuto účelu i nadále slouží. Pozemky jsou navíc zastavěny, nacházejí se na nich bytové domy a zahrady, individuální využití je do budoucna zcela vyloučeno. 4.

3. účastník navrhl, aby byla žaloba zamítnuta s tím, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním [anonymizována tři slova].

5. Rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 11 C 66/2019-201, zdejší soud žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady tohoto řízení (výrok II. – IV.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že si soud dostatečně nevyjasnil předmět tohoto řízení podle části páté o. s. ř., neboť platí, že návrh, o kterém rozhodl správní orgán, nesmí být změněn v průběhu soudního řízení (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Výrok o poskytnutí náhrad za nevydané nemovitosti není výrokem rozhodnutí vydaného podle § 9 odst. 4 zák. o půdě, pozemkový úřad ani soud v řízení podle části páté o. s. ř. o těchto otázkách nerozhodují. Pozemkový soud v žádném případě nerozhoduje o tom, že restituent – žadatel má právo na přidělení náhradního pozemku, kdy tato otázka je předmětem zvláštního postupu podle § 16 zák. o půdě. V tomto směru je třeba vyzvat žalobce k úpravě petitu žaloby. Žalobce dále uplatnil v řízení podíl [číslo] na předmětných pozemcích, avšak dědičkou podle § 4 odst. 4 zák. o půdě byla též [celé jméno účastnice]. Nebylo přitom zjištěno, zda se vzdává svého práva ve prospěch žalobce. Nevzdá-li se paní [celé jméno účastnice] svého práva, je na žalobci, aby upravil petit žaloby, neboť se nemůže v takovém případě úspěšně domáhat podílu [číslo] na předmětných nemovitostech. V řízení dále nebylo postaveno na jisto, zda došlo k vyplacení náhrady či nikoli, přičemž dle sdělení [anonymizováno] [obec] jsou tyto doklady nedohledatelné. Za takové situace je odůvodněn závěr, že byl naplněn restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. n) zák. o půdě. Pokud nebude prokázán opak, pak je nerozhodné, zda byl či nebyl naplněn účel vyvlastnění tak, jak je předpokládáno v § 6 odst. 1 písm. m) zák. o půdě.

6. Soud následně v další fázi řízení učinil dotaz na 1. účastnici, zda se vzdává svého práva ve vztahu k předmětným nemovitým věcem ve prospěch žalobce, k čemuž sdělila, že nikoli a ani se tohoto práva nikdy v minulosti nevzdala.

7. S ohledem na toto doplnění soud následně vyzval žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby odstranil vady žaloby (upravil petit) tak, aby splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení tak, že vymezí předmět řízení tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud v řízení jednat, tedy upraví petit žaloby tak, aby nepožadoval více, resp. něco jiného, než o čem bylo rozhodnuto správním orgánem (§ 250b odst. 3 o. s. ř.), neboť výrok o poskytnutí náhrad za nevydané nemovitosti není výrokem rozhodnutí vydaného podle § 9 odst. 4 zák. o půdě a uvedeného se lze domáhat teprve poté, kdy je pravomocně rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že se žadateli pozemky nevydávají; zároveň žalobce vezme v potaz, že 1. žalovaná se svého nároku nevzdala, a doplní petit žaloby tak, aby obsahoval rovněž následek případné změny rozhodnutí správního orgánu, tedy jeho nahrazení ve smyslu § 250j o. s. ř.

8. Žalobce v reakci na tuto výzvu upravil petit žaloby tak, že se nově domáhal změny předmětného rozhodnutí v 5. bodě tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], in eventum se žalobce domáhal změny předmětného rozhodnutí v bodu 5. tak, že se určuje, že žalobce jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb., a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb.

9. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (§ 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Dne 21. 12. 1955 rozhodl [anonymizováno 7 slov] [okres], [obec] [anonymizována tři slova]. [příjmení] [anonymizováno], tak, že vyvlastňuje pro československý stát – místní národní výbor v [obec], a to tak, že na něj přechází vlastnické právo z dosavadních spoluvlastníků [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a zanikají všechna práv třetích osob k nim, tyto pozemky: [číslo], [číslo] a [číslo] (a další), zapsané vesměs ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [obec], a to v celé jejich výměře. Toto vyvlastnění se provádí pro výstavbu 2 domů s 8 bytovými jednotkami. Náhrada za toto vyvlastnění a za zaniklá práva třetích osob jakož i náhrada za předběžné užívání se určuje takto: a) náhrada za pozemky 5 511,60 Kč a b) náhrada za investice 919,60 Kč, celkem tedy 6 431,20 Kč (prokázáno rozhodnutím o vyvlastnění ze dne 21. 12. 1955, čl. 7).

11. Pozemek původně označený jako [číslo] a [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 162 m2, [číslo] o výměře 642 m2, a [číslo], o výměře 130 m2, a pozemek původně označený jako [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 437 m2, parc. [číslo] o výměře 161 m2, a [číslo], o výměře 146 m2 (prokázáno ze srovnávacího sestavení parcel na čl. 85 a z fotografie na čl. 37, informace o vybraném území na čl. 60 a informacemi o pozemcích na čl. 98 a násl.). Pozemek [číslo] byl rozdělen na [číslo] a [číslo] geometrickým plánem vyhotoveným Geodetickou kanceláří [právnická osoba] (prokázáno geometrickým plánem [číslo] čl. 103), nato bylo vydáno územní rozhodnutí o dělení pozemku [číslo] ostatní plocha, k. ú. [obec], z důvodu prodeje části pozemku. V oddělené části pozemku označené [číslo] je umístěna žumpa, která je využívána bytovými domy [číslo] (prokázáno územním rozhodnutím ze dne 9. 3. 2018, čl. 108). Územní řízení bylo přitom zahájeno na základě žádosti o rozhodnutí ze dne 13. 11. 2017 oznámením ze dne 18. 1. 2018 (prokázáno oznámením o zahájení územního řízení ze dne 8. 1. 2018) s tím, že spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] prohlásili, že po rozdělení pozemku [číslo] bude přístup a příjezd na oddělenou parcelu [číslo] zajištěn přes pozemek parc. [číslo] (prokázáno prohlášením ze dne 9. 3. 2018 a žádostí o vydání rozhodnutí o dělení nebo zcelování pozemků ze dne 13. 11. 2017). 12.

2. účastník a spolek [anonymizována dvě slova] uzavřeli dne 16. 4. 2018 smlouvu, kterou se dohodli, že žalobce prodává a spolek kupuje za kupní cenu 1 400 000 Kč pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] (prokázáno smlouvou o koupi nemovité věci na čl. 101 a násl.). Předsedou spolku [anonymizována dvě slova] je [jméno] [příjmení] (prokázáno úplným výpisem ze spolkového rejstříku ke dni 3. 5. 2021, čl. 148). Spolek byl založen za účelem zajišťování potřeb svých členů v oblasti bydlení a správy nemovitého majetku (prokázáno stanovami spolku, čl. 149 p. v ). Přítomnými členy na zasedání spolku konaného dne 29. 6. 2017 byli [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prokázáno zápisem ze zasedání včetně prezenční listiny na čl. 152-154). Ke dni 3. 5. 2021 byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] [příjmení] [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na čl. 155). 13.

3. účastník sdělil dne 4. 9. 2018 žalobci, k pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], nebyly dohledány žádné dokumenty o výstavbě komunikace, stavební povolení ke stavbě [číslo] k. ú. [obec], bylo vydáno dne 30. 10. 1973, povolení k užívání bylo vydáno dne 30. 12. 1975, bytové domy [číslo] k. ú. [obec], byly postaveny na základě stavebního povolení ze dne 23. 5. 1956 (prokázáno informací k podání SPÚ ze dne 4. 9. 2018, čl. 34). 14. [anonymizováno 7 slov] [územní celek] a [anonymizováno] [obec], rozhodl dne 21. 2. 2019 mj. tak, že žalobce a 1. účastník nejsou vlastníky podílu [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], pozemky se nevydávají a není za ně nárok na náhradu. Rozhodnutí [anonymizováno] odůvodnil tak, že předmětné pozemky byly vyvlastněny za náhradu panu [jméno] [celé jméno žalobce], paní [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], paní [jméno] [příjmení], paní [příjmení] [příjmení], za účelem výstavby bytových domů. [ulice a číslo], [číslo] a [číslo] byly v 50. letech skutečně postaveny bytové domy – dnes st. [číslo] a st. [číslo], kolem nichž je v rámci původních parcel nezbytný prostor pro přístup a ostatní veřejné účely. Tento prostor (dnes parcely [číslo], [číslo], [číslo], [číslo]) byl využit k účelu, pro který byly pozemky vyvlastněny, proto bylo rozhodnuto tak, že žalobce a 1. účastnice nejsou vlastníky a že nemají nárok na náhradu (prokázáno rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 21. 1. 2019, čl. 11).

15. Ke dni 7. 10. 2020 byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], správa nemovitosti byla svěřena 3. účastníku, spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], byli 2. účastník, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], správa byla svěřena 3. účastníku, spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (prokázáno informací o pozemcích parc. [číslo] na čl. 98 a násl.).

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 5. 6. 2019 soud zjistil, že na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], stojí byt. dům [adresa], v němž se nachází 4 bytové jednotky označené 1-4. u jednotlivých jednotek jsou uvedeni jako spoluvlastníci (byt. jednotka [číslo]) [jméno] [příjmení], (byt. jednotka [číslo] a [číslo]) [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], (byt. jednotka [číslo]) [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 5. 6. 2019, čl. 53) a na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], stojí byt. dům [číslo] v němž se nacházejí 4 bytové jednotky, přičemž jako jednotliví spoluvlastníci jsou zde uvedeni (byt. jednotka [číslo]) [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], (byt. jednotka [číslo]) [jméno] [příjmení], (byt. jednotka [číslo]) [jméno] a [jméno] [příjmení], (byt. jednotka [číslo]) [jméno] a [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 5. 6. 2019, čl. 105-107).

17. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstavitelce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy jejími dědici byli žalobce a 1. účastník. Součástí pozůstalosti byly také restituční nároky dle zák. o půdě, o kterých nebylo ke dni úmrtí pravomocně rozhodnuto (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 12. 2012, č. j. 26D 1160/2012-70, čl. 124, a č. j. 26 D 1637/2001-74, čl. 127).

18. Při místním ohledání soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] představuje příjezdovou cestu mezi bytovými domy (fotografie 20, 22), jedná se o pozemek podlouhlého obdélníkového tvaru. Po levé straně (při pohledu od komunikace hlavní) tohoto pozemku se nachází parkovací stání (povrch vydlážděn zámkovou dlažbou), přičemž z tohoto místa jsou instalovány vchodové dveře do bytového domu (dále BD) [číslo]. V cca poslední třetině pozemku se nachází travnatý a křovinatý porost částečně ve svažitém terénu, kde je umístěn dřevník z drátěného pletiva (fotografie 1, 34). Pozemek parc. [číslo] je trojúhelníkového tvaru, představuje příjezdovou cestu ke garážím (fotografie 3, 25) nacházejícím se na pozemku ani tento navazujícím. Pozemek má částečně zpevněný porost, částečně travnatý porost a dřeviny. Od pozemku [číslo] je oddělen pletivem. Pozemek parc. [číslo] slouží jako zahrada (fotografie 2, 31, 36), je částečně oplocen drátěným pletivem (fotografie 4, 14), částečně živým plotem z tújí, vstupní branka se nachází z boku, tj. z pozemku parc. [číslo] (fotografie 28, 30, 37). z přední části objektu BD (tj. od příjezdové veřejné komunikace) se nenachází vstup (fotografie 6, 9, 10, 21), tento se nachází pouze ze zadní části zahrady. Pozemek je pokryt travnatým povrchem, zepředu (od komunikace) je osázen živý plot tújí, v boku pozemku podél levé části BD z pohledu od komunikace je osázen jahodníky. V zadní části je vystavěna terasa s posezením (přiléhá k zadní části domu, fotografie 2), na zadní stěně BD je vývod vody. Po pravé straně části oplocení (z pohledu vstupu od veřejné komunikace) se nachází dřevěný přístřešek (zřejmě kůlna, není ohraničená ze všech stran pevnou stěnou). Na pozemku [číslo] se dříve nacházela žumpa, nyní již zasypána a pokryto trávníkem (patrný pokles zeminy – fotografie 11), do této žumpy byla vedena kanalizace 3 bytových domů). Pozemek [číslo] je pozemek kolem BD [číslo] (fotografie 5, 7) – vstup má pouze ze zadní části BD, tj. z pozemku [číslo] a z boku z místa sloužícího jako parkovací plocha (pozemku parc. [číslo]) – fotografie 23. Z pozemku parc. [číslo] je ke vstupu na pozemek [číslo] do prostoru za BD [číslo] nutno překonat převýšení vzhůru (podél BD [číslo], resp. u zadního rohu se jedná o 6 betonových schodů – fotografie 35, 23, 26), jinak travnatý porost, v další části pozemku opět ve svahu (převýšení cca 3 m na délku 2 m – fotografie 24, 29). Pozemek zčásti navazující na vchod do BD [číslo] pokrytý vybetonovaným povrchem (v levé části pozemku vybudováno posezení, zídka (fotografie 8, 15, 19), navazuje na další část zahrady, opět nutno překonat svažitost terénu – navazující pozemek ve svahu – fotografie 17, 19), zelení a dřevinami. Pozemek se nachází ve svahu, zadní část pozemku končí na horní hraně svahu (fotografie 17). Od zadní části BD [číslo] je pozemek částečně v rovině (povrch vybetonovaný – dvůr – fotografie 15, 19, 23, 26, 32), dále směrem dozadu (z pohledu od domu) přechází v porost (tráva a křoviny). V levém zadním rohu se nachází objekt čtvercového půdorysu - zřejmě průduch – vzduchová šachta (fotografie 15, 29, 32), která je spojena s podzemním krytem CO vybudovaným pod BD [číslo] a prostoru pozemku [číslo] u hlavních dveří do BD [číslo] (prokázáno ohledáním na místě, viz protokol o místním šetření ze dne 17. 5. 2021 na čl. 173 a násl. včetně fotografií č. 1-38).

19. Dle sdělení [anonymizováno] [obec], [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [obec], nebyl doklad o úhradě náhrady předchůdkyni žalobce za předmětné pozemky dohledán (prokázáno sdělením [anonymizováno] [obec], [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [obec], ze dne 6. 12. 2022, čl. 377), doklad nedohledal rovněž ani [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizována tři slova] [obec] (prokázáno sdělením [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 15. 12. 2022, čl. 382).

20. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí [anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že s 1. účastnicí nejsou vlastníky podílu o velikosti [číslo] na pozemcích dle KV [číslo] tak, že je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na těchto pozemcích, event. se domáhá nahrazení rozhodnutí tak, že má právo na vydání náhradních pozemků. Předmětné pozemky byly předchůdkyni žalobce vyvlastněny pro československý stát rozhodnutím ze dne 21. 12. 1955, přičemž byla za toto vyvlastnění stanovena náhrada. Žalovaní nedisponují žádným dokladem, ze kterého by vyplývalo, že náhrada vyvlastněna byla. Pozemek původně označený [číslo] a [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 162 m2, [číslo] o výměře 642 m2, a [číslo], o výměře 130 m2, a pozemek původně označený jako [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 437 m2, parc. [číslo] o výměře 161 m2, a [číslo], o výměře 146 m2. Na pozemku parc. [číslo] nyní stojí dům [adresa], na pozemku parc. [číslo] stojí dům [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] se nachází příjezdová cesta mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parkovací stání, v zadní části se nachází dřevník z drátěného pletiva. Na pozemku parc. [číslo] se nachází příjezdová cesta ke garážím nacházejícím se na pozemku, který na tento navazuje. Pozemek parc. [číslo] slouží jako zahrada kolem domu [číslo] je osázen travnatým porostem, jahodníky, v zadní části je terasa s posezením, po pravé straně se nachází na pozemku dřevěný přístřešek. Na pozemku [číslo] se nachází zahrada kolem domu [číslo] částečně slouží jako parkovací plocha.

21. Podle § 4 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zák. o půdě) v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

22. Podle § 6 odst. 1 zák. o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku: písm. m) vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna, písm. n) vyvlastnění bez vyplacení náhrady.

23. Po právní stránce soud věc rozhodl podle shora citovaných zákonných ustanovení, kdy žalobce se domáhal nahrazení rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 21. 2. 2019 podle § 244 a násl. o. s. ř., jímž [anonymizováno] rozhodl tak, že žalobce a 1. účastnice nejsou vlastníky podílu o velikosti [číslo] na pozemcích (tehdy označených) [číslo] to tak, že žalobce a 1. účastnice jsou vlastníky podílu o velikosti [číslo] (každý z nich), eventuálně že vlastníky nejsou, ale mají právo na vydání náhradního pozemku.

2. účastník v prvé řadě sporoval aktivní legitimaci žalobce, tedy že by byl žalobce osobou oprávněnou dle § 4 zák. o půdě, neboť tento nárok nebyl projednán v řízení o pozůstalosti. Podle shora citovaného § 4 odst. 4 zák. o půdě přechází nárok na dědice, kdy toto ustanovení tedy představuje odlišení od těch případů, kdy oprávněná osoba zemřela až poté, kdy bylo vydáno rozhodnutí, jímž bylo přiznáno vydání nemovitosti a vlastnictví k ní. Pokud oprávněná osoba zemřela dříve, přechází nárok na dědice, přičemž pojem„ dědic“ zde označuje osobu, na níž nárok přechází mimo ustanovení občanského zákoníku o dědění. Tomu pak nasvědčuje také skutečnost, že není vyloučena situace, že i dědic, který dědictví neodmítl, může prohlásit, že se v řízení vzdává svého práva, což by v případě dědictví pouze ohledně některé jeho části nebylo možné (srov. Pokorný, M.: Zákony o zmírnění majetkových a jiných křivd v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Komentář, C. H. Beck, Praha, 1999, s. 154). Soud tak má v posuzované věci za to, že aktivní legitimace žalobce je dána v souladu s § 4 odst. 4 zák. o půdě.

24. Účastníci dále namítali, že v posuzovaném případě nedošlo k naplnění předpokladů k vydání pozemků podle § 6 odst. 1 zák. o půdě, neboť podíly na pozemcích byly vyvlastněny za náhradu za účelem výstavby bytových domů, přičemž k tomuto účelu nadále slouží. Pozemky jsou navíc zastavěny, respektive nacházejí se na nich bytové domy a zahrady, které tvoří funkční celek, proto individuální využití do budoucna je vyloučeno.

25. Soud se dále zaměřil na posuzování otázky, zda žalobci svědčí restituční titul podle § 6 odst. 1 zák. o půdě, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je. Ve věci přitom není na místě postupovat podle § 6 odst. 1 písm. m) zák. o půdě, neboť předchůdkyni žalobce nebyla náhrada ve smyslu § 6 odst. 1 písm. m) zák. o půdě poskytnuta, respektive žalovaní uvedli, že tímto dokladem bohužel nedisponují (žádný doklad o zaplacení nebyl dohledán ani v archivech [anonymizováno] [obec] a [obec]), proto je ve věci třeba postupovat podle § 6 odst. 1 písm. n) zák. o půdě. V řízení tak bylo zcela nerozhodným, zda nemovitosti dosud existují a trvale slouží účelu, pro který byly vyvlastněny (§ 6 odst. 1 písm. m) zák. o půdě). Z provedeného dokazování přitom soud zjistil, že pozemky (tehdy označené) [číslo] byly vyvlastněny (viz vyvlastňovací rozhodnutí) za účelem výstavby dvou domů s celkem osmi bytovými jednotkami. Pozemky původně označené [číslo] a [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 162 m2, [číslo] o výměře 642 m2, a [číslo], o výměře 130 m2, a pozemek původně označený jako [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 437 m2, parc. [číslo] o výměře 161 m2, a [číslo], o výměře 146 m2. Soud proto dospěl oproti [anonymizována tři slova] k závěru, že žalobci svědčí restituční nárok podle § 6 odst. 1 písm. n) zák. o půdě, neboť ve věci došlo k vyvlastnění bez vyplacení náhrady.

26. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

27. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že překážkou vydání pozemků oprávněné osobě může být též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je v zásadě nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U nárokovaných pozemků je nutno přihlížet i k jejich případné funkční provázanosti se stavbami a mít přitom na zřeteli i veřejný zájem (na zachování funkčních celků), jež zde představuje jedno z výkladových kritérií; při posuzování toho, zda převáží zájem veřejný nebo zájem restituční, je podstatné i hledisko proporcionality a v tomto směru může být významnou okolností i výměra dotčených nárokovaných pozemků v poměru k celku. Pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní a kterou může být i komunikace či místo pro odpočinek a relaxaci (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). V rámci úvah o aplikovatelnosti jednotlivých ustanovení tzv. restitučních předpisů je třeba vážit velmi individuálně konkrétní okolnosti daného případu; nelze přijmout paušalizující závěry vedoucí k přepjatému formalismu a nadmíru restriktivnímu výkladu účelu restitučních zákonů či naopak extenzivní interpretaci překážek bránících vydání nárokovaných nemovitostí.

28. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo jeho rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). S ohledem na skutkové poměry posuzované věci je pak třeba vzpomenout i tu ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017), jíž byly aprobovány i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor; přiměřeně lze pak odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, v němž dovolací soud za součást uceleného areálu označil i pozemek sloužící jako odpočinková plocha sportovního hřiště (tedy pozemek, jehož vydání oprávněné osobě by nečinilo užívání ostatních nemovitostí v areálu nemožným, ale činilo by je méně komfortním), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, posuzující otázku aplikovatelnosti ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. v případě pozemků obklopujících stavby rodinných domů. Jestliže i ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě představuje překážku pro vydání nezastavěných pozemků v rozlehlých areálech (sídlištních, sportovních i jiných) oprávněné osobě pro jejich funkční souvislost se stavbami, tím obezřetněji je třeba přistupovat k situacím, kde oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu domu a slouží obyvatelům tohoto domu, s nímž tvoří jeden funkční celek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018); pro posouzení, zda pozemek (zahrada) s přilehlým domem představuje jeden (z hlediska funkce nedělitelný) celek, nemusí být samo o sobě rozhodné ani hledisko odlišného vlastnického režimu pozemků a staveb (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3586/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011).

29. S ohledem na shora nastíněnou ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR se soud zabýval také otázkou, jakým způsobem jsou předmětné pozemky užívány a zda nezakládají překážku podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě. Podle zápisu v katastru nemovitostí se na předmětných pozemcích parc. [číslo] nacházejí budovy [číslo] rodinné domy, již z toho důvodu v této části uvedené pozemky vydat nelze z důvodu jejich zastavěnosti. Soud provedl k důkazu také ohledání všech předmětných pozemků (pozemky parc. [číslo] k. ú. [obec]), přičemž zjistil, že kolem rodinného domu postaveného na pozemku parc. [číslo] (dům [číslo]) se nachází zahrada (parc. [číslo]), která slouží uživatelům domu, má nepravidelný tvar (z tohoto pozemku byl oddělen geometrickým plánem pozemek parc. č [číslo]). Část tohoto pozemku před domem, z jeho levé a pravé strany (pohled od ulice [ulice]) tvoří jen úzký pás (což je patrné z fotografií, které byly učiněny v průběhu místního šetření). V zadní části zahrady je umístěno posezení, které přiléhá k rodinnému domu, uprostřed pozemku je patrný zasypaný septik, po pravé straně pak přístřešek s nářadím. Z této zadní strany je také hlavní přístup do domu, v žádném případě by tak nebylo vhodné ani tuto zadní část zahrady žalobci vydat, neboť tvoří funkční celek s domem [číslo]. Soud nemá za vhodné vydávat ani zadní část tohoto pozemku, neboť v této části pozemek parc. [číslo] slouží k odpočinku a relaxaci, což bylo zjištěno při místním ohledání pozemků.

30. Totéž pak platí ve vztahu k pozemku parc. [číslo] (tento byl oddělen od pozemku parc. [číslo]). Pokud žalobce namítal neplatnost ve vztahu ke smlouvě o převodu vlastnictví, jejímž předmětem byl právě tento pozemek (parc. [číslo]), na spolek [anonymizována dvě slova], pak soud rovněž odkazuje na funkční souvislost tohoto pozemku k domu [číslo] zahradě parc. [číslo]. Při místním šetření bylo pak také zjištěno, že přes tento pozemek vede cesta ke garážím, které se nacházejí na pozemcích za oběma zahradami a rovněž tak tvoří funkční celek s ostatními pozemky. Soud tedy nepovažuje za možné a vhodné ani vydání tohoto pozemku s odkazem na § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě, a to ani při případné neplatnosti této smlouvy podle § 5 zák. o půdě. Soud neshledal případnou ani námitku žalobce, že pokud mohl účastník 2) převést vlastnictví k tomuto pozemku, vyplývá z tohoto, že se nemůže jednat o funkční celek, neboť soud nemohl přehlédnout, že členy spolku [anonymizována dvě slova] jsou právě vlastníci jednotek v domě [číslo] tedy osoby, které v předmětném domě bydlí a pozemek obhospodařují.

31. Na pozemku parc. [číslo] je pak postaven rodinný dům [číslo] (tedy je zcela zastavěn). Kolem domu se nachází zahrada (pozemek parc. [číslo]), přičemž zde platí obdobně závěry soudu jako v případě pozemku (zahrady) kolem domu [číslo]. Stejně jako v předchozím případě se před domem [číslo] z jeho levé a pravé části (z pohledu od ulice [ulice]) nachází jen úzký pás, hlavní část zahrady tvoří její zadní část, na níž se nachází zabetonovaná plocha s posezením, dále prudký sráz do kopce a vstup do betonového bunkru, po pravé straně se pak nachází dřevník. Rovněž jako v předchozím případě slouží zahrada obyvatelům rodinného domu a tvoří s ním funkční celek, slouží k rekreaci a odpočinku, přičemž soud ani tento pozemek parc. [číslo] nepovažuje za vhodný k vydání, neboť tento rovněž slouží jako zahrada k rodinnému domu [číslo] stejně tak jako v případě rodinného domu [číslo] se vchodové dveře k rodinnému dobu č 2011 nacházejí ze zadní strany zahrady.

32. Konečně co se týče pozemku parc. [číslo] který tvoří pás mezi oběma zahradami, pak přes tento pozemek vede komunikace, z níž je přístup do obou zahrad a k oběma rodinným domům. Zde soud klade důraz na skutečnost, že vstupy do obou rodinných domů se nacházejí právě ze zadní (větší) strany zahrady. Pokud by soud přistoupil k vydání předmětných pozemků (ať už pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] nebo parc. [číslo]), nastolil by tím situaci, kdy by uživatelé rodinných domů přišli o přístup ke svým rodinným domům a nemohli je tak řádně užívat.

33. Na základě provedeného dokazování (zejména místního šetření) tak soud dospěl k závěru, že žádné z pozemků nejsou vhodné k vydání, a to částečně z důvodu jejich zastavěnosti, k níž došlo již v 70. letech minulého století (parc. [číslo]) a dále z důvodu funkční souvislosti pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] s těmito stavbami – rodinnými domy, neboť se na nich nachází zahrada, která slouží k odpočinku uživatelům domů, popř. příjezdová komunikace k těmto rodinným domům, tedy těchto pozemků je třeba pro využití a provoz předmětných staveb (parc. [číslo]) podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019 nebo také ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012).

34. S ohledem na vše shora uvedené, kdy soud dospěl k závěru, že předmětné pozemky byly vyvlastněny bez náhrady (§ 6 odst. 1 písm. n) zák. o půdě), žalobci proto restituční titul svědčí, avšak předmětné pozemky, kterých se v tomto řízení domáhal, nejsou vhodnými k vydání podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě, proto žalobu zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud konstatuje, že ve vztahu k nahrazení shora uvedeného rozhodnutí tak, aby bylo určeno vlastnické právo k podílu id. [číslo] na pozemcích dle PK [číslo], [číslo] a [číslo] účastnice [číslo] pak žalobce ani není k takovému určení aktivně legitimován, proto se nemůže úspěšně domáhat toho, aby bylo rozhodnuto ve prospěch jiné osoby.

35. Ve vztahu k event. petitu, kterým se žalobce domáhal rozhodnutí na vydání náhradních pozemků, pokud soud dospěje k závěru o nemožnosti vydání (resp. o tom, že není vlastníkem předmětných nemovitostí) soud opětovně poukazuje na již sdělený závěr soudu, že výrok, kterým správní orgán konstatuje, že oprávněné osobě nesvědčí právo na náhradní pozemky, je pouze informativním údajem a nikoli rozhodnutím, proto se nelze domáhat jeho nahrazení před soudem postupem podle části páté o. s. ř., neboť pro tyto situace zák. o půdě stanoví postup v § 16. Proto byla žaloba zamítnuta rovněž ve vztahu k eventuálnímu petitu (výrok II.).

36. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a 1. účastníkem (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal 1. účastníku náhradu nákladů řízení spočívající v jedné náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkon vyjádření ze dne 17. 2. 2022 k výzvě soudu, celkem tedy náklady řízení 1. účastníka činí částku ve výši 300 Kč a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

37. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. účastníkem (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů, soud 2. účastníku přiznal náhradu nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 nebo také ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Soud přiznal 2. účastníku náhradu nákladů řízení spočívající v 12 náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za úkony vyjádření ze dne 21. 5. 2019, podání ze dne 13. 6. 2019, účast na jednání 15. 1. 2020, účast na jednání dne 8. 9. 2020, účast na jednání 19. 1. 2021, účast na místním šetření 17. 5. 2021, účast na jednání 18. 5. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 3. 8. 2021, účast při jednání odvolacího soudu 11. 11. 2021, vyjádření ze dne 10. 5. 2022, účast při jednání 15. 11. 2022, účast při jednání 5. 1. 2023, tedy náklady řízení činí částku ve výši 3 600 Kč a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

38. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 3. účastníkem (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému účastníku byla přiznána náhrada nákladů, neboť u 3. účastníka soud nepředpokládá takové personální vybavení a zabezpečení jako v případě 1. účastníka. Tyto náklady zahrnují náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), a to příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 15. 5. 2019, účast při jednání dne 15. 1. 2020 a dne 18. 5. 2021, účast při jednání odvolacího soudu 11. 11. 2021, účast při jednání 15. 11. [číslo], účast při jednání 5. 1. 2023, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky, tedy tarifní hodnota činí 50 000 Kč, a dále 7 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady 3. účastníka ve výši 28 798 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení