11 C 67/2015- 464

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr.. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalovaného a žalobkyně], [obec] zastoupená: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žalobkyni se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje do výlučného vlastnictví: -) pozemek č. st. 82, jehož součástí je rodinný dům [adresa] a pozemky [číslo] vše v obci a katastrálním území Jamné nad Orlicí, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] -) pohledávka vůči [právnická osoba] ke smlouvě [číslo] -) pohledávka vůči [právnická osoba] ke smlouvě [číslo].

II. Žalovanému se ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje do výlučného vlastnictví -) pohledávka vůči [právnická osoba] ke smlouvě [číslo]

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 376 271,60 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na nákladech řízení 39 861,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice na nákladech řízení 39 861,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vypořádání společného jmění manželů se žalovaným. Manželství bylo uzavřeno dne 16.6.1990, rozvedeno bylo rozsudkem s právní mocí ke dni 23.4.2012. Žaloba byla podána dne 22.4.2015. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně nemovitosti uvedené ve výroku I, nový nábytek a spotřebiče, které byly nakoupeny ze společných prostředků a které si žalovaný odvezl do nového bydliště, osobní automobil Fiat Multipla a karavan a dále pojištění – penzijní připojištění [číslo]. Žalobkyně dále požadovala, aby byl vypořádán, resp. zohledněn výnos z podnikání žalovaného. Žalovaný začal podnikat v roce 1993 v oboru truhlářství a podlahářství, hlavním předmětem podnikání byla výroba palet. Žalovaný uvádí, že jeho podnikání je ztrátové, těžko tomu však lze věřit, když zároveň uvádí, že se podílel na rekonstrukci nemovitostí. Žalobkyně také navrhla zohlednění jejích vnosů – jednalo se o částku 120 000 Kč, které vložila do společného jmění manželů, přičemž tyto prostředky získala z prodeje dřeva z lesa ve svém výlučném vlastnictví. Dále žalobkyně prodala v roce 2005 své pozemky za 76 137 Kč a tuto částku také vložila do společného jmění manželů. Ohledně způsobu vypořádání navrhla žalobkyně disparitu podílů, neboť to byla ona, kdo se na nabytí majetku převážně podílel. Vložila do SJM vnosy z prodeje svého odděleného majetku a nemovitosti, které jsou předmětem SJM vložila do něj také ona, a to v roce 2008. K tomuto vnosu došlo proto, že žalovaný namítal, že mu v domě nic nepatří a žalobkyně tak chtěla vylepšit situaci v manželství. Příčinou rozvratu jejího manželství se žalovaným pak byl mimomanželský poměr žalovaného. Podnikání žalovaného probíhalo od samého počátku ve výše uvedených nemovitostech, které patřily rodičům žalobkyně, podnikání se postupně rozšiřovalo, provozní náklady jako elektřina a voda, byly hrazeny z prostředků rodičů a pak ze SJM. Žalobkyně se starala o svého nemocného otce, disponovala s jeho důchodem a příspěvkem na mobilitu, což jí umožňovalo hradit i režii vlastní domácnosti. Žalobkyně vedla několik let žalovanému účetnictví, zajišťovala školení zaměstnanců z BOZP a podobně. Bez účasti žalobkyně a jejích dětí, které rovněž žalovanému pomáhaly, by jeho podnik nemohl existovat v té podobě, v jaké existoval. Žalovaný si také ponechal pojistné plnění, které vyplatila pojišťovna po požáru nemovitostí a mělo sloužit k obnově nemovitostí. Za trvání manželství byla dále uzavřena smlouva o úvěru, k datu podání žaloby však byl úvěr splacen, a to tak, že žalobkyně na něj zaplatila o 65 000 Kč více, což by rovněž mělo být zohledněno. Žalobkyně navrhla disparitu podílů v poměru 85% pro ni a 15% pro žalovaného. Žalobkyně žádala o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, žalovanému přikázání automobilů a žalovaný by měl žalobkyni vyplatit vypořádací podíl ve výši 723 045,55 Kč. K rekonstrukci nemovitostí ze strany žalovaného namítala, že se na pracích podílely i děti a jejich rozsah nebyl nijak velký, když se zohlední dlouhá doba, po kterou tyto udržovací práce probíhaly – 22 let.. Oprava střechy v roce 1991 – tesařské práce dělal zdarma bratr žalovaného, krytina byla hrazena z pojistného plnění. Saunu realizoval [jméno] [příjmení]. Elektro rozvody ve stodole prováděla [právnická osoba]. Přístřešek byl postaven svépomocí. Chlév byl předělán na šatnu pro zaměstnance. Koupelna v přízemí byla rekonstruována z důvodu akutní potřeby, hradili to rodiče žalobkyně. Rekonstrukce podkroví spočívala v předělání střechy, aby bylo možno zřídit pokojíky pro děti. Rekonstrukce koupelny byla akutní. Dva chlévy a přístřešek postavil žalovaný se syny, a to pro ovce. Na oplocení zahrady se podíleli synové. Dlažba na dvoře byla nutnost kvůli podnikání žalovaného. Kuchyňská linka byla nezbytná. Stůl a lavice vyrobili oba účastníci společně. Obklady v kuchyni byly z materiálu otce žalobkyně. Z podnikatelského účtu si žalovaný sám spotřeboval kontokorent, vyčerpaná částka 60 000 Kč mu byla vrácena.

2. Žalovaný podal své první vyjádření ve věci dne 6.12.2015. V něm uvedl, že veškerou rekonstrukci a financování nemovitostí prováděl on, což byl důvod, proč žalobkyně nemovitosti zcela dobrovolně do SJM vložila. Žalovaný ze společné domácnosti odešel pouze s osobními věcmi a dvěma knihovnami z IKEA. Žalobkyni ponechal osobní automobil Škoda Fabia, žalobkyně prodala také 30 ovcí a dojící zařízení, aniž by se se žalovaným nějak vypořádala. Také pobírala ze společných nemovitostí nájem od své dcery [jméno] a ani tento nájem nebyl nijak vypořádán a žalobkyně z tohoto titulu žalovanému dluží 62 520 Kč. Žalobkyně si také hradila náklady na mobilní telefon z podnikatelského účtu žalobce, ke dnešnímu dni mu dluží 3 000 Kč. Žalovaný nemovitosti v SJM zhodnocoval (100% se podílel na postavení sauny, zavedení elektrorozvodů ve stodole, postavení přístřešku, postavení nové koupelny v přízemí, předělání chlévů, místnosti na půdě, předělání koupelny v druhém patře, postavení dvou chlévů a přístřešku, oplocení pozemku, postavení místnosti na půdě, rekonstrukce podlahy), výnos z podnikání dával do nemovitostí a jeho podnikání ke dni zániku manželství bylo pasivní. Žalobkyně nejprve pečovala o své rodiče a o děti, pak byla jako spolupracující osoba. Téměř celou dobu manželství byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Po skončení manželství vybrala z podnikatelského účtu 60 000 Kč, spotřebovala kontokorent a pohledávku na pile za 300 000 Kč. Karavan je v držení žalovaného. Nábytek a spotřebiče v novém bytě kupovala přítelkyně žalovaného. Na automobil Fiat zůstal ke dni rozvodu nesplacený úvěr 23 000 Kč. Ohledně vyplaceného pojistného plnění uvedl žalovaný, že nebylo součástí SJM. Prostředky z prodeje výlučného majetku žalobkyně byly spotřebovány. Po celou dobu manželství byl žalovaný jedinou výdělečně činnou osobou. Jeho podnikání bylo založeno na výrobě palet podle průmyslového vzoru, který žalovaný vymyslel. Dále požadoval vypořádání i movitých věcí, které zůstaly v držení žalobkyně. Žalovaný také namítl, že žaloba byla podána účelově těsně před vypršením lhůty 3 let od zániku manželství a jemu tak bylo znemožněno žádat vypořádání např. movitých věcí. Z důvodu rozporu s dobrými mravy by tedy žaloba měla být zamítnuta. Disparita podílů by měla být výjimečným institutem, v tomto případě však byla zásluha na nabytí a udržení majetku ve společném jmění manželů stejná.

3. Soud již ve věci jednou rozhodl a přikázal žalobkyni do výlučného vlastnictví nemovitosti, jejichž hodnotu dle znaleckého posudku stanovil na 1 900 000 Kč a pohledávky vůči [právnická osoba] a [právnická osoba] Žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví pohledávku vůči [právnická osoba] Vypořádací podíl, který měla žalobkyně žalovanému vyplatit, stanovil soud na 291 657,93 Kč. Žalobu ohledně movitých věcí a automobilů soud zmítl. V odůvodnění soud uvedl, že je třeba uplatnit disparitu ve vypořádání společného jmění manželů, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vnesla do společného jmění nemovitosti, které tvoří převážnou část společného jmění. Vypořádací poměr z tohoto důvodu soud určil na 65% pro žalobkyni a 35% pro žalovaného. Dále soud zohlednil hodnotu podniku žalovaného, který se nestal součástí společného jmění, je však třeba k jeho hodnotě přihlédnout. Tato hodnota byla stanovena na 450 000 Kč dle znaleckého posudku a shodného vyjádření účastníků. Zamítavý výrok soud odůvodnil tím, že nelze vypořádat věci, jejichž vypořádání bylo požadováno po uplynutí tříleté lhůty po zániku manželství a také nelze vypořádat věci, které již nejsou ve vlastnictví žádného z účastníků (automobily). Také bylo započítáno na podíl žalobkyně zaplacení 65 000 Kč, které uhradila na závazek, který byl součástí společného jmění manželů, ke dni vypořádání však neexistoval, neboť byl již doplacen. Soud nezohlednil vyplacené pojistné plnění a do vypořádání jej nepromítl.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a uvedl, že žaloba o vypořádání společného jmění byla podána den před vypršením lhůty k vypořádání, čímž sama žalobkyně zúžila vypořádání pouze na věci, které v žalobě uvedla, což není v souladu s dobrými mravy. Žalovaný neměl výhrady k přikázání pohledávek tomu z účastníků, na jehož jméno jsou vedeny, ani k přikázání nemovitostí žalobkyni. Akceptoval také stanovenou hodnotu nemovitosti a podniku. Za spornou považoval možnost uplatnění disparity podílů, s níž nesouhlasil. Smyslem uplatnění disparity nemá být„ navrácení vnosů“, neboť rozšíření společného jmění bylo učiněno z toho důvodu, že již před tímto aktem se druhý z manželů na zachování společného jmění podílel. Spravedlivým řešením je vždy rovnoměrné rozdělení společného jmění. Žalovaný se podílel na zvýšení hodnoty nemovitostí, a to již 12 let před jejich vnosem do společného jmění, pokud by soud tedy uplatnil disparitu, byl by vnos žalobkyně zcela zbytečným úkonem a byl by zmařen smysl vnosu. Žalovaný byl jedinou osobou, která po dobu manželství financovala chod domácnosti a byla výdělečně činnou, po celou dobu manželství tak pomáhal majetek ve společném jmění zachovat a rozšiřovat. Vypořádací podíl pro žalovaného by tedy měl činit 636 896,65 Kč.

5. Žalobkyně v reakci na odvolání uvedla, že použití disparity podílů bylo na místě, neboť projednávaný případ je výjimečný. Rozšíření společného jmění bylo učiněno smlouvou z roku 2008, již v roce 2011 se však žalovaný odstěhoval. Rozšíření společného jmění skutečně není vnos, je však možné jej v okolnostech konkrétního případu zohlednit právě disparitou podílů. Žalovaný využíval nemovitosti již v době, kdy patřily rodičům žalobkyně a investoval do nich pouze kvůli svému podnikání (dlažba na dvoře, šatny pro zaměstnance, elektrifikace stodoly). Žalobkyně se také ohradila proti tomu, že by pouze žalovaný financoval chod domácnosti, neboť podle vykázaných zisků z podnikání bylo jeho podnikání jen lehce výdělečné. Je pravda, že žalobkyně podala žalobu těsně před koncem lhůty k vypořádání, čekala však na posudek znalce. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby žalobu podal sám. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze podstatné věci, které do společného jmění náležely.

6. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Ve zrušujícím usnesení krajský soud uvedl, že předmět vypořádání byl určen správně, další úvahy okresního soudu jsou však chybné. Okresní soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], který určil hodnotu nemovitostí ke dni zániku manželství částkou 1 900 000 Kč, není však zřejmé, že by tato cena odpovídala cenám ke dni rozhodování. [jméno] nemovitostí se značně zvýšily a nelze tedy z takto stanovené ceny vycházet. Také nelze přisvědčit tomu, že není třeba zohlednit vyplacené pojistné plnění a je třeba zkoumat, zda byla cena stanovena již se zohledněním požáru v nemovitostech. Také neměla být zohledněna celá částka zaplacená žalovanou na již zaniklý dluh ve společném jmění. Krajský soud také nesdílel názor okresního soudu pro důvody disparity. V dalším řízení uložil okresnímu soudu zadat znovu znalecký posudek na určení ceny nemovitostí ke dni zániku manželství v cenách ke dni ocenění a dále určit cenu podniku. Případnou disparitu pak měl soud řádně odůvodnit.

7. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že je třeba zohlednit i vyplacené pojistné plnění ve výši 507 000 Kč, ona se sama zasloužila o nabytí majetku do společného jmění a disparita podílů je tedy na místě. Navrhla vyplacení vypořádacího podílu ve výši 19 657,93 Kč.

8. Žalovaný pak zopakoval, že nesouhlasí s užitím disparity podílů a navrhl, aby mu byl vyplacen vypořádací podíl ve výši 997 769,68 Kč.

9. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu, který byl po rozhodnutí krajského soudu doplněn:

10. Manželství účastníků bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 23.4.2012, za příčiny rozvratu soud považoval rozdílné povahové vlastnosti účastníků a navázání mimomanželského vztahu žalovaným (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12.4.2012, č.j. 6 C 10/2012 – 22).

11. Účastníci mají ve společném jmění nemovitosti uvedené ve výroku I rozsudku. Soudem byla zjištěna obvyklá cena nemovitostí ke dni zániku manželství ve výši 2 200 000 Kč s tím, že znalec přihlédl i ke skutečnosti, že nemovitost byla poškozena požárem (zjištěno ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo]). Tyto nemovitosti vnesla do SJM žalobkyně, a to ke dni [datum] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ve znaleckém posudku a shodného tvrzení účastníků). Původní posudek určoval hodnotu nemovitostí na 1 900 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo]).

12. Žalovaný hradil stavební materiál a práce, někdy byly faktury vystaveny na jeho podnikání, někdy na jeho jméno. Jednalo se o dlažbu v roce 2008 (faktura [číslo] [jméno] [příjmení]), rozvod vzduchu v provozovně v roce 2010 (faktura 2010 – 09 [jméno] [příjmení]), zhotovení brány v roce 2008 (faktura 2008 [jméno] [příjmení]), podlahu v roce 2008 (daňový doklad [číslo] [jméno] [příjmení]), beton z roku 2008 (účtenka [právnická osoba]), podlahu z roku 2006 (prodejka 522 [jméno] [příjmení]), palubky z roku 2008 (prodejka [číslo] [jméno] [příjmení]), svařovací invertor v roce 2006 (faktura [číslo] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] s.r.o.), sekačku z roku 2007 (faktura [číslo] [jméno] [příjmení]), opravu zpevněné plochy z roku 2008 (faktura [číslo] [jméno] [příjmení]), betonovou směs z roku 2008 (faktura [číslo] [jméno] [příjmení]), dlažbu v roce 2008 (faktura [číslo] [právnická osoba]), materiál z roku 2007 (faktura [číslo] [právnická osoba]), materiál z roku 2007 (faktura [číslo] [právnická osoba]), materiál z roku 2007 (faktura [číslo] a [číslo] [právnická osoba]), materiál z roku 2006 (faktura [číslo] a [číslo] [právnická osoba]), elektromateriál z roku 2005 a 2006 (dodací list INST [číslo] a faktura [číslo] a [číslo] [příjmení] [jméno] – ELKTROKOMPLET), sekačku z roku 2005 (faktura FVT/05/26 [číslo] [právnická osoba]).

13. Účastníci měli ve společném jmění automobil Fiat Multipla za 65 000 Kč, tento automobil již byl prodán a k datu zániku SJM měl hodnotu 25 000 Kč a karavan, nyní je karavan prodán, ke dni zániku manželství měl hodnotu 40 000 Kč (zjištěno ze shodného tvrzení účastníků).

14. Účastníci uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru, k datu 23.4.2012 byl zůstatek 103 634,40 Kč, poslední splátkou ze dne 4.7.2014 byl úvěr zcela splacen. Na splacení úvěru uhradila žalobkyně o 65 000 Kč více než žalovaný (zjištěno ze zprávy [právnická osoba] a shodného tvrzení účastníků).

15. Pojistná smlouva [číslo] vedená na jméno žalovaného k datu 23.4.2012 vykazovala odkupné 13 097 Kč, pojistná smlouva [číslo] vedená na jméno žalobkyně vykazovala k datu 23.4.2012 odkupné ve výši 56 547 Kč, pojistná smlouva [číslo] vedená ve prospěch žalovaného byla ukončena ještě před rozvodem manželství (zjištěno ze zprávy [právnická osoba]). Pojistná smlouva [číslo] ve prospěch žalovaného byla ke dni 30.4.2012 převedena se zůstatkem 135 135,40 Kč na jiný subjekt. Pojistná smlouva [číslo] ve prospěch žalobkyně vykazovala ke dni 23.4.2012 stav 108 478,76 Kč (zjištěno ze zprávy [právnická osoba]).

16. Dne 1.9.2005 prodala žalobkyně [právnická osoba] a.s. dva pozemky za cenu 76 137 Kč (zjištěno z notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. N 65/2005, NZ 63/ 2005).

17. Žalovaný je zapsán jako majitel užitného vzoru [číslo] [anonymizováno], víko a obal (zjištěno z osvědčení Úřadu průmyslového vlastnictví). Žalovaný uzavíral s [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] dohody o provedení práce a tito pro něj odváděli práci ve výrobě palet a administrativní činnosti (zjištěno z dohod o provedení práce a výslechu svědků).

18. Soud se také podrobně zabýval hodnotou podniku žalovaného, kterou následně zahrnul do vypořádání, jak bude dále uvedeno. Původně byla jako hodnota zjištěna částka 450 000 Kč, po vyslovení právního názoru krajského soudu okresní soud zadal znalecký posudek na určení hodnoty podniku [celé jméno znalce]. Ten ve svém posudku [číslo] uvedl, že obvyklou cenu výnosů s ohledem na jejich vlastní charakter vypracoval metodou sumární hodnoty aktiv za předpokladu pokračování současného využití a ocenil částku výnosů z podnikatelské činnosti žalovaného na 33 433 Kč. Dále pak uvedl, že částka, kterou lze výnosy z podnikatelské činnosti žalovaného ocenit je mínus 287 617 Kč. Soud znalce vyslechl a předestřel mu závěry rozhodnutí krajského soudu ohledně zadání posudku, které znělo na ocenění hodnoty podniku, nikoliv výnosů. K tomu znalec uvedl, že pokud Nejvyšší soud uvádí, že hodnota podniku se rovná rozdílu mezi aktivy a pasivy, takto není pravda a z ekonomického hlediska to takto stanovit nelze. Znalec [celé jméno znalce] soud o správnosti svého posudku nepřesvědčil, proto byl zadán revizní znalecký posudek. [právnická osoba] pak ve svém posudku uvedl, že hodnota podniku žalovaného k datu 23.4.2012 je 91 200 Kč. I pro znalecký ústav bylo vyjádření znalce [příjmení] [příjmení] matoucí, když znalec uvedl, že měl stanovit hodnotu výnosů, což však nakonec neprovedl. Metoda užitá znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] však byla správná. Rozdíl v závěrech obou posudků je dán tím, že ústav některé položky přecenil a zásadní rozdíl pak spočíval v započtení některých závazků do podniku znalcem [celé jméno znalce], což ústav neprovedl, když podklad pro jejich ocenění neexistoval. Výslech tohoto znalce účastníci nepožadovali a soud jej neprovedl, neboť má posudek za logicky odůvodněný a závěry v něm za přesvědčivě vysvětlené. Proto nadále vychází ze zjištění tohoto znaleckého ústavu a vypořádává hodnotu podniku ve výši 91 200 Kč.

19. Soud ve věci vyslechl také svědky. [jméno] [celé jméno žalovaného], syn účastníků uvedl, že v nemovitostech účastníků probíhaly úpravy – dlažba, plot, brána, vylepšení půdy, rekonstrukce spodní koupelny, rekonstrukce stodoly. U domu se stavěl ovčín a z chléva se dělala šatna pro zaměstnance. Tyto práce dělala rodina, někdy i najatí řemeslníci. Podnikání spočívalo ve výrobě palet, podíleli se na něm oba rodiče, otec pracoval ve výrobě, matka v kanceláři. Brigádně tam pracovaly i děti - on, [jméno] a [jméno]. Rekonstrukce se asi platila z firmy. Dům také vyhořel, naposled asi před třemi lety. 20. [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalobkyně uvedl, že se na domě dělaly různé rekonstrukce, podíleli se na tom všichni, otec i děti. Otec dělal hodně věcí sám, určitě ale ne elektriku. V podnikání se vyráběly palety, otec vyráběl, matka dělala účetnictví. Podnikání bylo určitě ziskové, měli se líp než jiné rodiny. Práce na domě platila firma, co se bude dělat, rozhodoval otec. 21. [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně uvedla, že se dům rekonstruoval, např. podkroví, sauna, topení, nová elektrika ve stodole, šatna z chléva, plot, dlažba. Něco dělala rodina, něco řemeslníci. Děti vypomáhaly i v podnikání, na něm se podílel otec i matka, matka spíše na té administrativní práci. 22. [jméno] [příjmení] uvedl, že do [obec] jezdíval na návštěvy, dělaly se tam nějaké investice nad rámec běžné údržby – sauna, zpevnění venkovních ploch, plot, vnitřní úpravy. Něco dělali svépomocí, na něco byli najatí řemeslníci. Pokud dělali něco svépomocí, tak na tom dělali všichni, kdo mohli, žalobkyně měla dost práce s pěti dětmi. Svědek vnímal situaci tak, že všechno dělali společně, zisk z podnikání šel podle něj do rodiny a údržby domu. 23. [jméno] [příjmení] uvedl, že na domě se dělaly úpravy, kdo to dělal, svědek neví. Podnikání asi přinášelo zisk, protože nestrádali. [jméno] [příjmení] uvedla, že se v domě něco budovalo, neví přesně co. Nějaký krátký čas tam snad jezdila uklízečka. V podnikání pomáhaly i děti.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] po jednání zaslala soudu vyjádření, v němž uvedla, že jí žalovaný zaslal vulgární SMS ohledně jejího svědectví u soudu a dále podrobně popsala, jak probíhalo soužití účastníků. Žalovaný přišel do domu rodičů žalobkyně, kde podnikal, nic za to neplatil. Hlavní úpravy se dělaly kvůli podnikání, aby tam mohli být zaměstnanci (šatna), aby se nebořil do bahna (dlažba), aby se tam dalo vůbec podnikat (stodola, odhlučnění plotu) a výdaje platil z firmy. Když byly ve firmě dluhy, vykácel se les žalobkyně a peníze šly do firmy, popř. se prodalo pole. Hypotéka se brala kvůli umoření dluhů, které žalovaný udělal, pak ji doplácela žalobkyně sama, když už žil žalovaný s milenkou mimo dům. Žalobkyně se starala o své rodiče, otec byl úplný ležák. Když dům vyhořel, byla žalovanému vyplacena půlka pojistného plnění, to si nechal, zpět do domu nedal nic. Byla chyba, že žalobkyně na něj půlku převedla. (zjištěno z vyjádření [jméno] [příjmení]). 25. [jméno] [příjmení] starší uvedl, že v domě dělal dřevěné obklady a střechu, peníze za to nedostal. [jméno] [příjmení] mladší uvedl, že v domě dělal nějaké práce asi před 15 lety – sauna, podkroví, izolace střechy, sádrokartony. Bral to jako pomoc, chodil s jejich dcerou. Žalovaný možná nosil nějaký materiál. Podnikali, svědek to vnímal jako společnou firmu, žalobkyně se starala o účetnictví. Svědek před jednáním zaslal žalovanému SMS, kde uvedl, že žalovanému pomůže u soudu, když vyrovná tu hřebíkovačku s tím, že nechce 5 000 Kč ale 2 000 Kč (zjištěno ze SMS).

26. Podle ust. § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

27. Podle ust. § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

28. Podle ust. § 742 odst.1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

29. Soud nerozhodoval ohledně vypořádání osobního automobilu a karavanu, neboť v době rozhodnutí soudu tyto věci již nebyly v dispozici ani jednoho z manželů (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.8.2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010). Jejich hodnotu, která byla shodným tvrzením účastníků určena na 25 000 Kč a 40 000 Kč však soud započetl na podíl žalovaného, kterému tyto věci po rozvodu zůstaly v dispozici. Dále se soud nezabýval rozhodnutím o nábytku, nacházejícím se v bytě na adrese [adresa žalovaného], neboť tyto movité věci nebyly žalobkyní řádně označeny, a to ani po poučení dle ust. § 118a o.s.ř., takže nebylo možné o nich rozhodnout.

30. Účastníci shodně navrhovali, aby nemovité věci byly přikázány žalobkyni a práva a povinnosti k pojistným smlouvám vždy tomu z účastníků, na jehož jméno je smlouva vedena, soud tedy takovému návrhu vyhověl a přikázal dům s pozemky a dvě pojistné smlouvy do vlastnictví žalobkyně a jednu pojistnou smlouvu do vlastnictví žalovaného. Druhou pojistnou smlouvu žalovaného pak soud zohlednil opět v podílu žalovaného, neboť prostředky z ní získané žalovaný použil po rozvodu manželství na jinou pojistnou smlouvu.

31. Sporný mezi účastníky byl poměr, v němž by mělo být vypořádání společného jmění provedeno. Žalobkyně navrhovala podíl 85% pro ni a 15% pro žalovaného, žalovaný s tím nesouhlasil a trval na rovnoměrném vypořádání. Žalobkyně svůj návrh zdůvodňovala tím, že vnesla svůj výlučný majetek do společného jmění manželů, což žalovaný nesporoval, uváděl však, že se ve značné, téměř výlučné míře, podílel na zhodnocování tohoto majetku a jeho rekonstrukci, a to ještě před vložením majetku do společného jmění manželů.

32. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2016, sp.zn. 22 Cdo 5577/2015 rozšíření společného jmění manželů o majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nezakládá při vypořádání společného jmění manželů oprávnění tohoto manžela požadovat uhrazení toho, co ze svého vynaložil na společný majetek (nelze tedy uplatnit tzv. vnos). Obsah dohody o rozšíření společného jmění manželů lze nicméně promítnout při vypořádání do úvahy o odklonu od principu rovnosti podílů.

33. Žalobkyně měla ve svém výlučném majetku dům s pozemky, který vnesla do společného jmění manželů jako jeho nejzásadnější položku. V tomto domě bydlela rodina účastníků již v době, kdy patřil rodičům žalobkyně a bylo zde také provozováno podnikání v oboru výroby palet. Tento podnik nebyl předmětem vypořádání, neboť jej žalovaný nabyl ještě před účinností právní úpravy o společném jmění manželů, je však třeba jej zohlednit při výpočtu podílů, což bude rozvedeno dále. Je nepochybné, že živnostenské oprávnění tohoto podnikání náleželo žalovanému, který byl hlavním aktérem podniku, bylo však také prokázáno, že celá rodina (děti i žalobkyně) se do provozu podniku zapojovala a také k podnikání sloužil majetek (nemovitosti), který patřil rodičům žalobkyně a pak jí samotné, aniž by z podnikání byl hrazen nájem a zpočátku i elektřina apod. I tím tedy bylo ze strany žalobkyně přispíváno k provozu podniku, stejně jako tím, že prováděla administrativní činnost, což bylo prokázáno výslechy svědků. Soud tedy nepřistoupil zcela na argumentaci žalovaného, že to byl on jediný, kdo byl výdělečně činný po celou dobu manželství a z jeho výlučného přičinění tedy byly prováděny rekonstrukce a údržba. Žalobkyně mu s provozem pomáhala a pečovala o společnou domácnost, o děti a své rodiče, což jí nemůže být při vypořádání přičteno k tíži (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2013, sp.zn. 22 Cdo 3976/2011). Z podnikání žalovaného (za přispění zbytku rodiny) pak byly hrazeny rekonstrukce a údržba nemovitostí, což přispělo jednoznačně k zachování popř. zvýšení jejich hodnoty. Byla to však výlučně žalobkyně, která nemovitosti do společného jmění manželů vnesla. Žaloba o vypořádání společného jmění manželů byla podána těsně před vypršením lhůty pro vypořádání a žalovaný tak nemohl změnit předmět vypořádání, což jeho pozici ztížilo, žalovaný však získal pojistné plnění z pojistné události, které nepoužil na opravu nemovitostí. Žalovaný měl také možnost sám podat žalobu o vypořádání společného jmění manželů, což však neučinil. Po zhodnocení těchto okolností dospěl soud k závěru, že spravedlivým podílem při vypořádání nemovitostí ve společném jmění účastníků je podíl 65:35.

34. Soud zohlednil i názory Nejvyššího soudu ČR, vyjádřené v judikatuře. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.10.2016, sp.zn. 22 Cdo 3843/2016 je odklon od parity podílů možný v případě negativních okolností v manželství (takové okolnosti soudem shledány nebyly) a také v případě zvýšeného úsilí jednoho z manželů při zajištění nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Nabytí nemovitostí darem a jejich vložení do společného jmění nelze podřadit bez dalšího pod zvýšené úsilí o nabytí majetku, bylo však prokázáno a žalovaný to nesporoval, že žalobkyně se o své rodiče doma starala (to uvedla [jméno] [příjmení] ve svém vyjádření), což pro ni jistě zvýšené úsilí znamenalo, neboť kromě toho vychovávala několik dětí a pracovala v kanceláři při provozu podniku žalovaného. Tito rodiče pak žalobkyni darovali nemovitosti, které ona do společného jmění vložila. Taková péče tedy může být podřazena pod úsilí, které k pořízení majetku vedlo.

35. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11.2008, sp.zn. 22 Cdo 3174/2007 se uvádí, že výjimečné přiznání většího podílu při vypořádání společného jmění manželů jednomu z manželů nelze bez dalšího odůvodnit většími zásluhami na získání majetku, aniž by byl zohledněn také přínos druhého manžela při péči o rodinu a obstarávání společné domácnosti. Toto rozhodnutí se však vztahovalo k případu, kdy majetek byl nabyt během trvání společného jmění manželů, v němž manžel zemědělsky podnikal (a druhý z manželů se na podnikání podílel) a uváděl, že se tímto na získání majetku podílel. To je poněkud jiná situace, když v projednávaném případě nešlo o získání majetku z prostředků, které byly v rámci společného jmění manželů vytvořeny vyšším podílem jednoho z manželů – zde byly nemovitosti značné hodnoty přímo vloženy z majetku žalobkyně do společného jmění, její přínos je tedy nezanedbatelný, přímý a zřejmý. Je pravdou, že nebyla nucena takový krok učinit, nelze však zcela pominout její zásluhu na získání majetku, to by nebylo v souladu s obecně vnímaným pojetím dobrých mravů. Žalovaný se jistě zasloužil o rekonstrukce (které však sloužily i k podnikání) a údržbu nemovitostí, proto také mu byl soudem přiznán podíl 35% na nemovitostech.

36. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2005, sp.zn. 22 Cdo 1821/2004 soud uvádí: Pro úvahu o (ne) rovnosti podílů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze považovat za relevantní, čím a v jaké výši každý z manželů přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku. V tomto rozhodnutí se však Nejvyšší soud zabývá primárně tím, že nebyly řádně určeny vnosy jednoho z manželů do společného jmění, což bylo kompenzováno rozhodnutím o nerovnosti podílů. Tyto instituty nelze směšovat. V projednávaném případě však opět tato otázka řešena není, k vnosům žalobkyně se soud vyjádřil a nezohlednil je a neužil je ani v úvaze o disparitě podílů. Úvaha o disparitě podílů je v tomto případě směřována k tomu, že žalobkyně vložila a tedy se zasloužila o nabytí největší položky společného jmění manželů, jak již bylo uvedeno výše.

37. Ve společném jmění byla tato aktiva: nemovitosti s hodnotou 2 200 000 Kč (při výše uvedené disparitě pro žalobkyni 1 430 000 Kč, pro žalovaného 770 000 Kč), aktiva na pojistné smlouvě [číslo] na jméno žalobkyně ve výši 56 547 Kč a 108 478,76 Kč, aktiva na pojistné smlouvě [číslo] na jméno žalovaného ve výši 13 097 Kč a prostředky z pojistné smlouvy [číslo] na jméno žalovaného, které byly následně převedeny, ve výši 135 135,40 Kč. Dále soud do vypořádání zahrnul kladnou hodnotu podniku žalovaného 91 200 Kč a hodnotu již prodaných automobilů ve výši 65 000 Kč Celkem tedy aktiva činí 2 669 458,10 Kč. Z toho náleží žalobkyni 1 664 729 Kč (65% nemovitostí a 50% ostatních aktiv), žalovanému 1 004 729 Kč (35% nemovitostí a 50% ostatních aktiv). Žalovanému se z vypořádání dostává 304 432,40 Kč (podnik, pojištění, automobily). Měl by tedy právo na vypořádací podíl ve výši 700 296,60 Kč. Soud se však také zabýval vyplaceným pojistným za škodu na majetku ve společném jmění manželů – tedy domu, který byl poškozen požárem. Žalovanému bylo vyplaceno 507 000 Kč, polovina pojistného plnění, žalovaný však na rekonstrukci domu ničím nepřispěl. Krajský soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2597/2008, podle něhož se právní vztahy mezi bývalými manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů. Toto rozhodnutí také odkazuje na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1476/2000, podle kterého pokud nenásledovalo po zániku společného jmění manželů ve vztahu k těmto věcem jejich vypořádání ve smyslu § 149 a 150 OZ, platí ohledně těchto věcí režim společného jmění manželů, proto stejně jako za trvání společného jmění manželů nemůže v rámci užívání společných věcí jeden z manželů požadovat na druhém, aby mu nahradil škodu, kterou způsobil na společném majetku, nebo vydal to, oč se obohatil (zvýhodnil) oproti druhému z manželů z užitků ze společné věci, a to až do doby, než je společné jmění manželů ke sporným věcem vypořádáno. Nemovitosti ve společném jmění manželů byly poškozeny požárem, na němž žalovaný nenesl vinu, znalec pak k poškození věcí přihlédl při stanovení jejich hodnoty. Byly tedy ohodnoceny ve stavu po požáru, na jehož reparaci bylo vyplaceno pojistné plnění. Pokud by k požáru nedošlo, byla by hodnota majetku vyšší a žalovanému by náležela tato vyšší hodnota, požárem se jeho podíl na majetku snížil, bylo mu však vyplaceno plnění, které do nemovitosti nevložil. Dále je třeba zohlednit, že hodnota nemovitosti by ani po případné opravě nevzrostla o částku opravy, neboť pojistné se vyplácí v reprodukčních cenách, nikoliv v cenách obvyklých. Soud tedy vychází z úvahy, že cena nemovitosti by vzrostla cca o polovinu ceny opravy, v případě podílu žalovaného o 253 500 Kč. Zbytek by měl být zahrnut do vypořádání jako hodnota, která se žalovanému dostala z majetku ve společném jmění. Ze zbývající částky 253 500 Kč pak se mu mělo dostat 35%, když v tomto poměru soud vypořádal nemovitost a vyplaceno dostal 50% pojistného plnění, je tedy třeba zahrnout do jeho podílu i již vyplacených 15% části pojistného plnění nad rámec jeho podílu na společném jmění manželů, tedy 38 025 Kč Celkem tedy soud zahrnul do podílu žalovaného část vyplaceného pojistného plnění ve výši 291 525 Kč.

38. Žalobkyně dále po zániku společného jmění uhradila o 65 000 Kč více na společný dluh (který nelze vypořádat, neboť již neexistuje a nebyl ani k vypořádání požadován) a je třeba z toho odečíst jednu polovinu, o kterou zaplatila více, tedy 32 500 Kč. Pokud by vypořádací podíl žalovaného měl činit 629 877,93 Kč, pak od tohoto podílu je nutné odečíst 150 000 Kč z pojistného a 32 500 Kč ze zaplaceného úvěru. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 376 271,60 Kč Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu soud stanovil na tři měsíce, neboť se jedná o vyšší částku a žalobkyně by měla mít možnost si peníze obstarat např. úvěrem.

39. Soud nepřihlédl ke vnosům žalobkyně do společného jmění, spočívajícím v prodeji dřeva a pozemků, neboť tyto prostředky již byly spotřebovány a jednalo se o výnosy z odděleného majetku žalobkyně (shodně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1109/2016), nikoliv o vnosy.

40. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodoval soud dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch téměř shodný, neboť nebylo plně vyhověno žádnému z nich a ve věcech vypořádání společného jmění manželů mají oba účastníci na věci stejný zájem. Žalovaný požadoval vypořádací podíl ve výši 997 769,68 Kč, byl tedy neúspěšný co do částky 621 498,08 Kč. Žalobkyně navrhovala podíl ve výši 19 657,93 Kč a byla neúspěšná co do částky 356 613,67 Kč. Oba účastníci tedy byli ve svých návrzích převážně neúspěšní (žalobkyně navrhovala zaplacení 5,2% skutečně přiznaného podílu, žalovaný navrhoval zaplacení 265% skutečně přiznaného podílu). Není tedy důvod k přiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.

41. Dále soud rozhodoval o nákladech řízení státu dle ust. § 148 odst.1 o.s.ř., když tyto náklady jsou tvořeny znalečným a svědečným v celkové výši 81 723 Kč, oba účastníci však již zaplatili zálohu ve výši 1 000 Kč každý. Zbývá tak doplatit 79 723 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení státu uložil soud oběma účastníkům rovným dílem s ohledem na výše uvedený téměř totožný úspěch ve věci. Ani jeden z účastníků nezavdal přímou příčinu k vypracování dalších znaleckých posudků, tyto byly nutné pro řádné stanovení hodnoty aktiv ve společném jmění manželů tak, aby to odpovídalo zásadám pro vypořádání společného jmění manželů.

Poučení