11 C 68/2019- 149

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Michalem Princem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o žalobě žalobce [jméno] [celé jméno žalovaného] podle části V. o.s.ř. takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud rozhodl, že nález Finančního arbitra, č. j. FA/SR/ZP-558 [číslo] ze dne 26. 8. 2019 ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP /558/2018-42 ze dne 22. 11. 2019 se nahrazuje takto: žalovaná, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], je povinna žalobci, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], zaplatit částku ve výši 72 358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 453 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobní tvrzení 1. Žalobce se podanou žalobou dle části páté občanského soudního řádu domáhal nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne 26. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 22. 11. 2019, č.j. FA/SR/ZP /558/2018-42, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť se cítil být dotčen rozhodnutím Finanční arbitra a požadoval, aby soud podrobil citovaný nález ve znění rozhodnutí o námitkách v jeho výroku II. a III. revizi.

2. Žalobce se návrhem podaným k Finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu zaplaceného pojistného a mimořádného výběru spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 453 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení. O návrhu žalobce rozhodl Finanční arbitr nálezem ze dne 26. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], kterým určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je od počátku neplatná (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 12 353 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu návrh žalobce zamítl (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit Finančnímu arbitrovi částku 15 000 Kč na účet Kanceláře finančního arbitra jakožto sankci dle § 17a zákona o Finančním arbitrovi (výrok IV.).

3. Proti nálezu podal žalobce, stejně jako žalovaná, námitky. Nález byl rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách částečně změněn ve výroku II. tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 103 Kč, a to do 3 dnů od právní moci nálezu, ve zbývajícím rozsahu Finanční arbitr námitky zamítl a citovaný nález ve výrocích I., III., IV. potvrdil.

4. Finanční arbitr provedl dle žalobce zúčtování vzájemných peněžitých plnění z neplatné pojistné smlouvy v rozporu se zákonem a v rozporu se zákonem nepřiznal žalobci zákonný úrok z prodlení. Finanční arbitr rovněž nesprávně vyhodnotil námitku nemravnosti, kterou žalobce vznesl vůči námitce promlčení a nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil předložené důkazy prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce.

5. Žalobce má za to, že pojistná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného. 6. [příjmení] bylo možné řádně stanovit rozsah pojistného plnění, bylo by nezbytné učinit součástí pojistné smlouvy dle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě též pojistně technické zásady a přehled poplatků, na které pojistná smlouva v definici rizikového pojistného, správních a počátečních nákladů a poplatků v čl. 1 bodu 1.7, 3.1, [datum] a [datum] Doplňkových pojistných podmínek odkazuje, což se však v případě předmětné pojistné smlouvy nestalo. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019 sp.zn. 31 Cdo 1566/2017, Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č.j. 25 Co 430/2017-190, a Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp.zn. 18 C 57/2018.

7. V řízení před Finančním arbitrem bylo zjištěno, že riziková složka pojištění nebyla v pojistné smlouvě řádně sjednána. V případě, že rizikové pojistné v pojistné smlouvě sjednáno není, nemůže se jednat o pojistnou smlouvu, neboť by to znamenalo, že žalovaná žádné pojistné riziko nepřevzala a nebyla by naplněna definice pojišťovací činnosti dle § 3 odst. 1 písm. f/ zákona o pojišťovnictví. S ohledem na esenciální význam rizikové složky pro pojistnou smlouvu obecně nelze tuto neplatnou část pojistné smlouvy oddělit od zbytku pojistné smlouvy ve smyslu § 41 občanského zákoníku. Ze stejného důvodu konstatoval neplatnost pojistné smlouvy investičního životního pojištění žalované i Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp.zn. 42 C 97/2018, jehož závěry byly potvrzeny i v navazujícím odvolacím řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 29 Co 420/2019.

8. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy žalobce dále shledává v nekalých obchodních praktikách při uzavírání pojistné smlouvy a v neurčitosti tvorby kapitálové hodnoty pojištění.

9. V řízení před Finančním arbitrem bylo zjištěno, že žalovaná nesdělila žalobci před uzavřením pojistné smlouvy zásadní informace o nákladové struktuře pojistné smlouvy a žalobce nebyl řádně a úplně informován o doporučované pojistné smlouvě (zejména o poplatcích spojených se smlouvou investičního životního pojištění). Informace o nákladové struktuře je pro spotřebitele významná pro učinění kvalifikovaného rozhodnutí, zda pojistnou smlouvu uzavře či nikoliv, neboť nákladová struktura přímo ovlivňuje rozsah pojistného plnění. Nesdělení nákladové struktury žalobci je nutno právně kvalifikovat jako jednání porušující zákaz nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 463/1992 Sb. a sjednání smlouvy v rozporu se zákonem podle § 39 občanského zákoníku. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č.j. 25 Co 430/2017-190.

10. Formování kapitálové hodnoty je základem pro pojistné plnění a doplňkové pojistné podmínky neposkytují žádné vodítko k výkladu, jak je celková kapitálová hodnota snižována o počáteční a správní náklady, resp. nedefinují způsob, jakým by došlo ke snížení kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou s tím, že způsob, jak je kapitálová hodnota snižována, není obsažen ani v dalších smluvních dokumentech.

11. K výši bezdůvodného obohacení žalované žalobce uvedl, že v řízení před Finančním arbitrem učinily strany nesporným, že žalobce uhradil žalované na pojistném k datu vydání nálezu celkem 118 750 Kč a že žalovaná plnila žalobci ve výši 46 392 Kč z titulu mimořádného výběru. Žalovaná se tak z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila o částku 72 358 Kč. Finanční arbitr zúčtoval vzájemně poskytnutá plnění v rozporu s § 457 občanského zákoníku, když nejprve akceptoval námitku promlčení vznesenou žalovanou a pro účely zúčtování neuvažoval veškeré plnění žalobce poskytnuté žalované, ale pouze plnění, které žalobce uhradil žalované v období od [datum] do zániku pojištění, tj. částku 67 500 Kč a plnění žalované žalobci ve výši 46 392 Kč, neboť námitku promlčení vznesenou žalobcem [příjmení] arbitr neakceptoval. Saldo ve výši 72 358 Kč vzniklo k datu [datum], kdy se setkaly-zanikly poslední zúčtovávaná vzájemně poskytnutá peněžitá plnění stran z neplatné pojistné smlouvy a teprve proti takto stanovenému rozdílu (saldu) může žalovaná vznést námitku promlčení. Postup podle § 457 starého občanského zákoníku nepřipouští, aby jednotlivá vzájemně poskytnutá peněžitá plnění byla nejprve posouzena s ohledem na námitku promlčení a teprve následně zúčtována. K vypořádání vzájemných plnění dochází formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl a v okamžiku svého vzniku nárok nemůže být promlčen. Žalobce přitom odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 52/2002.

12. Žalobce rovněž nesouhlasil se zamítnutím jeho nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, neboť neuzavření dohody o narovnání nemůže být považováno za odepření součinnosti podle § 522 občanského zákoníku s následkem odepření nároku na zákonné příslušenství. Přitom odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 4. 2019, č.j. 42 C 97/2018-57, který Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp.zn. 29 Co 420/2019 potvrdil.

13. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná nemohla řádně vznést námitku promlčení, neboť jednání v rozporu s odbornou péčí a nikoliv v dobré víře musí jít k tíži žalované, která nemůže z této skutečnosti těžit.

14. Námitku promlčení vznesenou žalovanou v řízení před Finančním arbitrem považuje žalobce za nemravnou zejména proto, že žalovaná námitkou promlčení uplatňuje nárok na kapitálovou hodnotu, kterou by nikdy nezískala, pokud by pojistná smlouva byla řádně uzavřena. Žalovaná uplatnění námitky promlčení získává majetkový prospěch, přestože důvody neplatnosti pojistné smlouvy sama zapříčinila. Akceptace námitky promlčení ze strany žalované je v rozporu se zásadou stanovenou v § 6 odst. 2 nového občanského zákoníku, dle které nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, nebo nad kterým má kontrolu. Žalovaná od počátku pojištěné jednala v rozporu s pojistnou smlouvou, když vědomě snižovala kapitálovou hodnotu pojištění o náklady a poplatky, o nichž žalobce předem neinformovala a jejichž výši žalobci nesdělila, když při výpočtu odkupného vědomě snížila výši odkupného o koeficient krácení kapitálové hodnoty ve výši 0,85, přičemž tento koeficient a jeho výše, či způsob jejího stanovení, není ve smluvní dokumentaci nikde upraven a když při výpočtu odkupného jednostranně započetla dosud neuhrazené počáteční náklady. Žalovaná od počátku trvaní pojištění nakládala s pojistnou smlouvou v rozporu s jejím obsahem, neboť nealokovala pojistné dle dohodnutých principů a porušovala práva žalobce z pojistné smlouvy. Při uzavírání pojistné smlouvy žalovaná nejednala s odbornou péčí, neboť žalobce neinformovala o nákladové struktuře pojištění. Žalobce přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019, sp.zn. 31 Cdo 1566/2017. K posouzení mravnosti námitky promlčení je nutno posoudit i okolnosti, za nichž se formovaly vztahy mezi účastníky pojistné smlouvy a okolnosti, které předcházely vznesení námitky promlčení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp.zn. 28 Cdo 1003/2014), zejména to, že návrh pojistné smlouvy předkládala odborně personálně vybavená pojišťovna, která působí na českém pojišťovacím trhu desítky let, je vnímána jako zavedená a důvěryhodná pojišťovna a má zákonnou povinnost jednat s odbornou péčí, v době přijímání části pojistného žalovaná znala stanovisko ČNB obsažené v Úředním sdělení ČNB ze dne [datum], zveřejněném dne [datum] ve Věstníku ČNB, v částce [číslo] a věděla o tom, že pojistná smlouva je uzavřena v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, a že i po zveřejnění dohledového benchmarku ČNB [číslo] ze dne [datum] přijímala pojistné a vědomě porušila pokynu dohledového orgánu, když požadované informace o nákladové struktuře žalobci nesdělila.

15. S ohledem na zákonnou povinnost žalované jednat s odbornou péčí a následně mít i ve své organizační struktuře systém vnitřní kontroly má žalobce za to, že žalovaná musela již k datu zavření pojistné smlouvy vyhodnotit nesoulad jejího obsahu se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť pojistná smlouva nesdělovala žalobci údaje o nákladové struktuře pojištění, bez kterých není žalobce schopen řádně vyhodnotit výhodnost nabízeného pojištění.

16. Nejpozději od [datum] žalovaná věděla, že pojistná smlouva byla uzavřena za použití nekalých obchodních praktik, neboť v ten den zveřejnila ČNB Úřední sdělení ze dne [datum] k některým informačním povinnostem při sjednávání a během trvání životního pojištění, v nichž upozornila, že nedostatek při plnění informačních povinností v rozporu s požadavkem odborné péče, je-li navíc způsobilý podstatně ovlivnit rozhodování zájemce o uzavření pojistné smlouvy nebo pojistníka tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, může být vyhodnocen i jako nekalá obchodních praktika. Žalovaná se proto nejpozději od [datum] přijímáním pojistného od žalobce začala úmyslně obohacovat, neboť znala důvody neplatnosti pojistné smlouvy a neučinila nic, co by vedlo k odstranění závadného stavu.

17. Z jednání žalované je zjevné, že její postupy byly po celou dobu trvání pojistné smlouvy neměnné, což ostatně dokazuje i dohledová výzva ČNB ze dne [datum] a [datum], z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaná se závadného jednání dopouštěla ještě v prosinci roku 2019 a že ČNB toto jednání kvalifikovala jako porušení odborné péče. [příjmení] žalované 18. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Na svoji obranu uvedla, že při uzavření pojistné smlouvy měl žalovaný k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti.

19. Pojistná smlouva byla dle žalované uzavřena platně a určitě a odmítla závěr žalobce, že pojistná smlouva je absolutně neplatná.

20. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] na dobu 42 let, s pojistným plněním pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a měsíčním pojistným ve výši 1 250 Kč. Tvrzení žalobce, že v pojistné smlouvě nebyla sjednána, respektive byla sjednána neplatně poplatková a nákladová struktura pojistné smlouvy je nesprávné a zavádějící. Před uzavřením smlouvy žalobce převzal plné znění pojistné smlouvy a dokumentaci související s uzavřením pojistné smlouvy – tj. mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění ŽP-VPP-DIM [číslo], Doplňkové podmínky životního pojištění ŽP-DPP-DIM [číslo] a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Žalobci, kterému byly před uzavřením pojistné smlouvy poskytnuty zákonem vyžadované informace, měl možnost a dostatek času se seznámit s pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami, včetně obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást pojistné smlouvy a které pojednávaly o účtovaných poplatcích a nákladech. Výše uvedené skutečnosti byly stvrzeny podpisem žalobce.

21. Žalobce po dobu 7 let od uzavření smlouvy neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem pojistné smlouvy. Pokud žalobce naznal, že informace, které dostal od žalované, jsou nedostatečné, mohl pojistnou smlouvu do 2 měsíců od jejího uzavření vypovědět nebo se dovolat relativní neplatnosti právního úkonu, což neučinil. Pozdější snaha žalobce vyvázat se z pojistné smlouvy s argumentem, že nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy.

22. Při posuzování závazku vzniklého z pojistné smlouvy je třeba vycházet ze zásady stanovené v § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 nového občanského zákoníku, která stanovuje, že každá svéprávná osob má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku očekávat. Uvedenou zásadu potvrzuje i definice tzv. průměrného spotřebitele. Žalovaná přitom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, s.p.zn. 32 Odo 229/2006, ze dne 30. 10. 2009, sp.zn. 23 Cdo 1057/2009 a ze dne 29. 6. 2010, sp.zn. 23 do [číslo] a nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. III. ÚS 3725/13 a ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 3512/11.

23. Počáteční, správní a inkasní náklady, jakož i rizikové pojistné byly v pojistné smlouvě, resp. v pojistných podmínkách řádně sjednány. Pojistné podmínky, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, stanoví jasný a konkrétní mechanismus výpočtu rizikového pojistného a výše zmíněných nákladů, kterýž je závislý na konkrétních proměnných a mechanismech, a to zcela v souladu s právními předpisy účinnými ke dni uzavření pojistné smlouvy. Užití pojistně matematických metod/zásad předpokládá zejména zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do [datum] či zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Pojistně matematické metody jsou objektivně existující metody (zásady), které žalovaná obligatorně používá v rámci své státem licencované a dohlížené činnosti. Na tytéž zásady odkazuje i nový občanský zákoník např. v § [číslo] odst.

2. Rozpad pojistného na jednotlivé složky včetně rizikové složky pojistného či strhávaných nákladů, nebyl a není podstatnou náležitostí pojistné smlouvy (viz § 4 odst. 1 a § 12 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb.). Přesto, že ze samotného textu pojistné smlouvy nelze dospět ke konkrétnímu závěru o konečné výši nákladů/poplatků či rizikového pojištění, jde o pravidla určitá, která jejich adresáty zavazují. Z čl. 1 bodu 3 odst. 3.1 a 3.2 DPP jednoznačně vyplývá, že žalobce akceptoval právo žalobkyně účtovat od počátku pojistného vztahu k tíži žalobce její náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Dohodu o placení nákladů nečiní neurčitou ani odkaz na pojistně technické zásady uvedené v DPP.

24. Investiční životní pojištění funguje na principu, že pojistitel nakupuje podílové jednotky dle alokačního poměru sjednaného v pojistné smlouvě s tím, že tyto jednotky jsou evidovány na individuálním účtu klienta. Teprve z tohoto účtu jsou strhávány poplatky na úhradu počátečních nákladů a nákladů na správu pojištění. Žalovaná tak účtovala náklady a poplatky zcela v souladu s pojistnou smlouvou, právními předpisy a i principy, na kterých je postaven produkt investičního životního pojištění.

25. Rovněž tvrzení žalobce, že pojistná smlouva je neplatná pro nesjednání přesného rozsahu pojistného plnění, považuje za ryze účelové. [ulice] částka pojistného plnění sice vychází z výše kapitálové hodnoty, avšak současně je definována i sjednanou pojistnou částkou, která byla sjednána přímo v pojistné smlouvě. V ust. čl. 2 bodu 1 odst. 1.1 a 1.2 DPP je stanoveno, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalobkyně mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. V každém okamžiku pojistné smlouvy byla vždy známa minimální výše pojistného plnění v podobě sjednané pojistné částky.

26. Žalovaná dále odmítla tvrzení žalobce, že by uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalobkyně obohatit se na úkor žalobce. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce toho, že s nimi nesouhlasí, neboť žalobce uzavření pojistné smlouvy nikdy nerozporoval a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny, a to ani v době trvání pojistné smlouvy a ani dva roky poté.

27. Žalovaná má za to, že právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení u Finančního arbitra byl podán až dne [datum].

28. Žalovaná pak z procesní opatrnosti uplatnila, pro případ, že by soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou (pro což žalovaná neshledává žádný důvod), námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku před Finančním arbitrem. Pokud by soud posoudil část pojistné smlouvy jako absolutně neplatnou (pro což žalovaná rovněž neshledává žádný důvod), vznesla žalovaná námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k počátečním nákladům a správním poplatkům účtovaným více než dva roky před uplatněním požadavku před soudem.

29. Pokud žalobce náhle po sedmi letech od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná, je to právě žalobce, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finanční prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po dobu šesti let poskytovala žalobci pojistné krytí.

30. Uplatnění námitky promlčení v tomto řízení a v řízení před Finančním arbitrem je zcela na místě a v souladu se základními principy právního státu a nelze ji proto považovat za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku, jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399.

31. Žalovaná nijak nebránila žalobci v uplatnění jeho práva, ani nijak nepřiměřeně žalobce od uplatnění jeho nároků nezrazovala.

32. Ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2020, sp.zn. 19 C 33/2018, na který žalobce odkázal, žalovaná uvedla, že není pravomocný a že se v něm soud nezabýval rozporem námitky promlčení s dobrými mravy. Ani žalobcem zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, č.j. 29 Cdo 420/2019-146, v otázce nemravnosti námitky promlčení neobstojí, neboť sám Městský soudu v Praze přisvědčil ustálenému názoru Finančního arbitra a soudů prvního stupně, když v bodu 26 odůvodnění rozsudku konstatoval, že námitka promlčení nebyla ze strany žalované uplatněna v rozporu s dobrými mravy.

33. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že při vypořádání vzájemných peněžitých plnění z pojistné smlouvy v režimu § 457 starého občanského zákoníku soud nejprve z úřední povinnosti provede vzájemné zúčtování (nikoli zápočet samostatných plnění) všech těchto plnění a stanoví rozdíl (saldo), který uloží k úhradě té ze stran, která plnila méně. Nároky smluvních stran, které si navzájem plnily, se posuzují samostatně a tedy i otázka promlčení se musí posuzovat individuálně ve vztahu k nároku žalobce a žalované. Žádné ustanovení zákona nestanoví, že by se v situaci dvou proti sobě stojících peněžitých plnění mělo nejprve provést zúčtování a až poté uplatnit námitku promlčení vázanou k okamžiku, kdy se setkaly poslední zúčtovatelné vzájemné pohledávky. Žalovaná přitom odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – zejména na rozhodnutí ze dne 23. 8. 2007, sp.zn. 33 Odo 791/2005. Vypořádání poskytnutých plnění je nutné provést v rámci dosud nepromlčených plnění obou účastníků řízení, neboť pouze práva z těchto pohledávek jsou opatřena nárokem a lze je úspěšně uplatnit před soudem.

34. Při zúčtování vzájemných plnění v případě absolutní neplatnosti pojistné smlouvy musí soud přihlédnout k námitce promlčení jednotlivých plnění. Žalovaná přitom odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2020, č.j. 28 Cdo 2598/2020-240. S ohledem na ustálený názor ohledně počátku běhu promlčecí doby, která se váže ke každému dílčímu plnění zvlášť, je zřejmé, že námitka promlčení musí být pro každé jednotlivé dílčí plnění zohledněna v případě vzájemného zúčtování.

35. Žalovaná dále z procesní opatrnosti uplatnila námitku započtení, kterou započítává svou pohledávku původně poskytnutou žalobci jako mimořádný výběr proti pohledávkám žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného zaplaceného v období od [datum] do [datum]. Nepromlčené a vymahatelné pohledávky žalované jsou tudíž vyšší než nepromlčené a vymahatelné pohledávky žalobce a žalobce proto nemá z tohoto důvodu nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

36. Odkaz žalobce na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019, sp.zn. 31 Cdo 1566/2017, není přiléhavý a závěry v něm obsažené nelze v předmětné věci aplikovat, neboť Nejvyšší soudu se v rozsudku zabýval diametrálně odlišným skutkovým stavem a právními otázkami. Předmětem posouzení bylo úrazové pojištění, které však vykazuje mnoho rozdílných rysů oproti investičnímu životnímu pojištění.

37. Z vyjádření žalobce není zřejmé co, resp. jaké tvrzení, se žalobce snaží dohledovou zprávou ČNB ze dne [datum] a související korespondencí mezi ČNB a žalovanou prokázat, a kdyby uvedený dokument skutečně existoval, není z něj možné dovodit, že byl žalované uložen nějaký zákaz. Prostřednictvím dohledových výzev ČNB neukládá pojišťovnám sankce a nevede proti nim správní řízení. Z dohledové výzvy nelze dovodit jakékoli formální porušení povinností pojišťoven a je proto pro potřeby tohoto řízení irelevantní. Spojení věcí 38. Usnesením ze dne 3. 3. 2020, č.j. 11C 68/2019 – 25, soud vyrozuměl účastníky řízení o tom, že řízení ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 11 C 68/2019 a 15 C 26/2020 jsou dle § 250b o.s.ř. ze zákona spojena ke společnému řízení a vedena budou nadále pod sp.zn. 11 C 68/2019. Částečné zpětvzetí 39. Soud usnesením ze dne 18. 2. 2021, č.j. 11 C 68/2019-88 (ve znění opravného usnesení ze dne 1. listopadu 2021, č.j. 11 C 68/2019-158) pro zpětvzetí žaloby zastavil řízení o žalobě podané [právnická osoba] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] a České republice – Kanceláři finančního arbitra. Předmět řízení po částečném zpětvzetí žaloby 40. Předmětem řízení zůstala nadále pouze žaloba [celé jméno žalovaného] proti [právnická osoba], původně vedená pod sp.zn. 15 C 26/2020, proto je v tomto rozsudku [celé jméno žalovaného] označen jako žalobce a [právnická osoba] jako žalovaná. Skutková zjištění 41. Soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných dílem ze shodných tvrzení účastníků, dílem z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

42. Žalobce uzavřel se žalovanou dne [datum] pojistnou smlouvu„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] s počátkem pojištění od [datum]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu 42 let, s pojistným plněním pro případ smrti nebo dožití ve výši 10 000 Kč a měsíčním pojistným ve výši 1 250 Kč. Obsahem pojistné smlouvy je prohlášení žalobce coby pojistníka o tom, s jakými skutečnostmi byl seznámen a že při uzavírání pojistné smlouvy převzal ŽP-VPP-DIM [číslo] a ŽP-DPP-DIM [číslo] pro sjednané pojištění a byl s nimi seznámen. Smlouvu uzavíral za žalovanou pojišťovací zprostředkovatel [jméno] [příjmení], obchodní zástupce [právnická osoba] Allfinanz, spol. s r.o, a to na základě Smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] Allfinanz, spol. s r.o. a Smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi [právnická osoba] Allfinanz, spol. s r.o. a obchodním zástupcem [jméno] [příjmení] (viz pojistná smlouva [číslo] Smlouva o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne [datum] a Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum]).

43. V [číslo] bodu 1 –„ [příjmení] pojistné“ odrážce 1.6 Doplňkových pojistných podmínek„ ŽP-DPP-DIM [číslo]“ bylo ujednáno, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Dále bylo v témž článku a bodu v odrážce 1.7 ujednáno, že rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistného částky nebo pojistného. V čl. 1 bodu 3 –„ Náklady a poplatky“ odrážce 3.1 bylo ujednáno, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele a v odrážce 3.2 bylo ujednáno, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné (viz Doplňkové pojistné podmínky – verze ŽP-DPP-DYM [číslo]).

44. Žalobce se návrhem doručeným Kanceláři finančního arbitra dne [datum] domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti Smlouvy o životním pojištění [číslo] ze dne [datum] ve výši 43 453 Kč s příslušenstvím ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí termínu stanoveného v příslušné výzvě Instituci do zaplacení (viz návrh žalobce na zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení a příslušenství ze dne [datum] včetně doručenky).

45. Finanční arbitr rozhodl o návrhu žalobce ze dne [datum], ve znění jeho rozšiřujícího podání ze dne [datum], na vydání bezdůvodného ve výši rozdílu zaplaceného pojistného a mimořádného výběru spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 453 Kč od 15. 3. 2018 do zaplacení, nálezem ze dne 26. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], tak, že výrokem I. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel [celé jméno žalovaného], [datum narození] a instituce [právnická osoba], [IČO] je od počátku neplatná, výrokem II. uložil [právnická osoba] povinnost zaplatit navrhovateli [celé jméno žalovaného] částku 12 353 Kč do 3 dnů od právní moci nálezu, výrokem III. návrh [celé jméno žalovaného] ve zbývající části dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl a výrokem IV. uložil [právnická osoba] povinnost zaplatit Finančnímu arbitrovi částku 15 000 Kč na účet Kanceláře finančního arbitra jakožto sankci dle § 17a zákona o finančním arbitrovi. Z odůvodnění nálezu se podává, že Finanční arbitr ze shromážděných podkladů (zejména z pojistné smlouvy, z žádosti o mimořádný výběr, z dokumentu„ Potvrzení mimořádného výběru ze dne [datum]“ a z výpisu zaplaceného pojistného) dospěl ke skutkovým zjištěním, že dne [datum] uzavřel navrhovatel s Institucí pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ode dne [datum] a pojistnou dobou 42 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 1 250 Kč, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s umístěním 50% běžného i mimořádného pojistného do fondu dynamického portfolia a 50% běžného i mimořádného pojistného do dynamického fondu fondů a že Instituce vyplatila dne [datum] navrhovateli na základě jeho žádosti ze dne [datum] z kapitálové hodnoty pojištění mimořádný výběr ve výši 46 397 Kč Poslední platbu pojistného uhradil navrhovatel dne [datum] ve výši 1 250 Kč s tím, že k datu poslední doložené platby uhradil navrhovatel [příjmení] na pojistném částku v celkové výši 110 000 Kč. Finanční arbitr dále konstatoval, že ze shromážděných podkladů nezjistil dřívější vědomost navrhovatele o vzniku bezdůvodného obohacení než ke dni [datum], ke kterému potvrdil vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení sám navrhovatel a že nemá za prokázané, že se navrhovatel o výši bezdůvodného obohacení a neplatnosti pojistné smlouvy dozvěděl prostřednictvím jednotlivých výročních dopisů, jak tvrdila Instituce, když jejich doručení navrhovateli neprokázala (viz nález Finančního arbitra ze dne 26. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo]).

46. Proti nálezu Finančního arbitra ze dne 26. 8. 2019, č.j. FA/SR/ZP [číslo], podala Instituce (dne [datum]) i navrhovatel (dne [datum]) námitky. Nález byl rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 22. 11. 2019, č.j. FA/SR/ZP /558/2018-42, částečně změněn ve výroku II. nálezu tak, že Instituci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli částku 21 103 Kč, a to do 3 dnů od právní moci nálezu, ve zbývajícím rozsahu Finanční arbitr námitky zamítl a citovaný nález ve výrocích I., III., IV. potvrdil (viz rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách 22. 11. 2019, č.j. FA/SR/ZP /558/2018-42).

47. Citované rozhodnutí o námitkách bylo doručeno navrhovateli k rukám jeho právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., prostřednictvím datové schránky dne [datum] a dne [datum] byla soudu doručena žaloba žalobce proti žalované (viz doručenka datové zprávy - ID zprávy: [číslo], záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu ID zprávy [číslo]).

48. K datu vydání nálezu zaplatil žalobce žalované z titulu pojistného pojistné v celkové výši 118 750 Kč a žalovaná vyplatila žalobci mimořádný výběr ve výši 46 397 Kč (viz shodná tvrzení účastníků, výpis pojistného ze dne [datum], potvrzení mimořádného výběru ze dne [datum]).

49. Žalovaná odečítala žalobci od počátku pojištění, tj. od [datum] do [datum] (tj. do dne zpracování tabulky měsíčního rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění žalovanou pro účely řízení před Finančním arbitrem) měsíčně z kapitálové hodnoty pojištění rizikové pojistné za pojištění smrti částku v rozmezí 0,76 až 0,99, správní náklady ve výši 112,81 Kč a počáteční náklady ve výši 53,60 Kč (viz Mechanismus a výše počátečních a právních nákladů PS [číslo] se stavem ke dni [datum] a [datum]).

50. Žalovaná prostřednictvím výročních dopisů datovaných vždy k 1. 11. daného roku informovala žalobce o průběžném vývoji jeho životního pojištění vždy se stavem ke dni 31. 10. daného roku. Výroční dopis obsahoval údaj o běžném pojistném zaplaceném od počátku pojištění, mimořádném pojistném zaplaceném od počátku pojištění, hodnotě výběrů od počátku pojištění (včetně vkladů), počtu podílových jednotek Dynamického fondu fondů, kapitálové hodnotě s garantovanou technickou úrokovou mírou a počtu podílových jednotek Fondu dynamického portfolia (viz Výroční dopis ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]).

51. Žalovaná dále žalobci zasílala roční přehled ke sjednanému životnímu pojištění, který obsahoval údaje o počátku pojištění, konci pojištění, pojistné době, pojistné částce, umístění pojistného, zvoleném alokačním poměru, počtu podílových jednotek a jejich hodnotách v příslušných fondech, kapitálové hodnotě s garantovanou technickou úrokovou mírou, obmyšleném, pojistném na riziková krytí, provedených výběrech, kapitálové hodnotě pojištění, maximálním možném výběru a o odkupném (viz Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum], [datum], [datum]).

52. Sjednané životní pojištění PROFI Invest zaniklo ke dni [datum] z důvodu nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě dle pojistných podmínek. O této skutečnosti, jakož o tom, že mu žalovaná v nejbližších dnech vyplatí částku, která byla stanovena dle pojistně matematických zásad k datu zániku pojištění, byl žalobce informován dopisem žalované ze dne [datum] (viz zánik pojištění ze dne [datum]).

53. Následně byl žalobce dopisem žalované ze dne [datum] informován o tom, že částka k výplatě stanovená dle pojistně matematických zásad činí 46 340 Kč, a že mu bylo dne [datum] poukázáno na účet plnění dle rozhodnutí o námitkách Finančního arbitra ze dne 22. 11. 2019, sp.zn. FA/ZP/558 [číslo] v výši 21 103 Kč. Současně byl žalobce spraven o tom, že jelikož žalovaná nesouhlasí s rozhodnutím Finančního arbitra a předmětnou pojistnou smlouvu považuje za platně uzavřenou, započítává částku 21 103 Kč oproti částce 46 340 Kč a rozdíl mezi uvedenými částkami ve výši 25 237 Kč mu bude poukázána na bankovní účet. Dopisem ze dne [datum] žalovaná informovala žalobce, že částka k výplatě po zániku pojištění ve výši 25 237 Kč byla týž den odeslána na jeho bankovní účet (viz zánik pojištění ze dne [datum] a [datum]).

54. V úředním sdělení ze dne [datum] ČNB upozornila, že formální plnění informačních povinností uvedených v zákoně o pojistné smlouvě nelze zaměňovat se splněním povinnosti jednat při sjednávání pojištění s odbornou péčí. Pokud je nedostatek při plnění informačních povinností v rozporu s požadavkem odborné péče a je navíc způsobilý podstatně ovlivnit rozhodování zájemce o uzavření pojistné smlouvy nebo pojistníka tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil, může být vyhodnocen i jako nekalá obchodní praktika. Dále uvedla, že jednání s odbornou péčí a zákaz nekalých obchodních praktik v případě nabídky pojištění mj. znamená, že zájemci o uzavření pojistné smlouvy jsou poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladů, které pojistník na toto pojištění vynakládá tak, aby mohl učinit informované rozhodnutí o přijetí nabídky pojištění. Při poskytování informací o vlastnostech nabízeného pojištění nesmí být zastírány důležité skutečnosti nebo zdůrazňovány pouze potenciální výhody, aniž by současně nebylo objektivně upozorněno na všechny náklady, rizika, závazky a případné nevýhody. Dále ČNB uvedla, že očekává, že při poskytování informací bude přihlíženo též k individuální situaci zájemců o uzavření smlouvy, zejména k jejich finanční gramotnosti a že před uzavřením pojistné smlouvy budou poskytnuty úplné, aktuální a nezkreslené informace o nabízeném pojištění, přičemž tyto informace musí být poskytnuty automaticky, aniž by byla osoba nucena činit jakýkoliv úkon, směřující k jejich zjištění. Dále ČNB upozornila na povinnost pojišťoven informovat zájemce o uzavření pojistné smlouvy, o všech skutečnostech, které mají vliv na celkovou cenu i tedy o celkových nákladech a poplatcích, vyplývajících z pojistné smlouvy a hrazených pojistníkem nad rámec sjednaného pojištění. Z povinnosti odborné péče a zákazu nekalých obchodních praktik plyne dle ČNB též to, že jakékoliv informace, které nelze snadno pochopit a vyhodnotit na základě ústního sdělení, musí být předkládány písemně a způsobem srozumitelným pro průměrného spotřebitele a tedy i ve vhodné strukturované podobě. Uvedené sdělení ČNB bylo zveřejněno ve Věstníku ČNB dne [datum] v částce [číslo] (viz Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]).

55. ČNB rovněž uvedla, že smyslem informování o nákladovosti produktu životního pojištění z pohledu pojistníka je seznámení zájemce o uzavření smlouvy životního pojištění v rámci předsmluvních informací se základní strukturou pojistného a poplatky, tj. se všemi částkami přímo hrazenými pojistníkem v rámci uzavřené pojistné smlouvy a dále částkami, uplatňovanými k jeho tíži, včetně částek, snižujících cenu podílové jednotky. Pokud jde o informace o odkupném, pojistník musí být, v souladu s povinností pojišťovny jednat s odbornou péčí, prokazatelně obeznámen s informacemi o samotných podmínkách nároku na odkupné, a to alespoň pokud jde o minimální dobu trvání pojištění. (viz Dohledový benchmark ČNB [číslo] ze dne [datum]). Judikatura Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 29 Co 252/2021-140 56. Tímto rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl ve skutkově a právně obdobné věci žalobkyně proti žalované [právnická osoba] (dále též někdy„ instituce“) za situace, kdy soud prvního stupně (v řízení vedeném pod spisovou značkou 65 C 9/2020) zamítl žalobu, dle níž měl být nahrazen výrok III. nálezu Finančního arbitra tak, aby bylo žalované uloženo zaplatit částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Odvolací soud zamítavý výrok zdejšího soudu potvrdil a ve vztahu k posouzení tvrzené rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy (v bodě 32 odůvodnění) uvedl, že poukaz žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 23 Co 375/2020 ze dne 13. 1. 2021 ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení, získané pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním a životním pojištění, vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze.

57. Dále Městský soud uvedl, že závěr soudu prvního stupně o tom, že vznesení námitky promlčení ze strany účastnice není rozporné s dobrými mravy, je správný. Odpovídá i aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3708/2020). Dále Městský soud uvedl, že soud I. stupně přiléhavě citoval ustálené judikatorní závěry o tom, kdy se uplatnění námitky promlčení příčí dobrým mravům, a přiléhavě zdůraznil pravidlo, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 33 Cdo 126/2009, příp. další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2598/2020).

58. V posuzovaném případě (dle Městského soudu) platí, že včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem či v řízení před soudem bylo plně v rukou žalobkyně. V argumentaci žalobkyně nezaznívá nic o tom, že by účastnice jakýmkoliv svým jednáním způsobila či spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud I. stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu zcela správně vystihl, že žalobní argumentace neobsahuje tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. K poukazu žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 23 Co 375/2020 odvolací soud nemůže než konstatovat, že uvedené rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočuje z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze reprezentované např. rozsudky ze dne 21. 3. 2019 sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne 5. 12. 2019 sp. zn. 54Co 366/2019, ze dne 13. 2. 2020 sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. 29 Co 158/2020, ze dne 18. 3. 2021 sp. zn. 29 Co 19/2021 a ze dne 2. 9. 2021 sp. zn. 29 Co 227/2021, přičemž správnost této rozhodovací praxe potvrzují aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, 23 Cdo 1254/2020, 32 Cdo 1201/2020, 28 Cdo 3708/2020 a sp. zn. 23 Cdo 727/2021) a Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21, I. ÚS 2435/20 a III. ÚS 2278/21).

59. Dále Městský soud uvedl, že poukaz žalobkyně na právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. 28 Cdo 329/2010 je nepřípadný. Skutkové okolnosti věci projednávané Nejvyšším soudem pod uvedenou spisovou značkou se od okolností této věci výrazně odlišují. V případě projednávaném Nejvyšším soudem bylo řešeno, zda je nemravná námitka promlčení vznesená žalobcem proti nárokům uplatněným žalovaným k započtení proti žalobou uplatněnému nároku. Žalovaný užíval nebytové prostory na základě Smlouvy o nájmu nebytových prostor, která nebyla platně uzavřena, neboť k ní nebyl dán předchozí souhlas orgánu obce dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 116/1996 Sb. Žalobce se v řízení domáhal částky odpovídající obvyklému nájemnému za užívání nebytových prostor v určitém období z titulu (nepromlčeného) bezdůvodného obohacení, žalovaný proti nároku započetl již promlčené nároky na finanční kompenzaci za zhodnocení nemovitosti a na vrácení přeplatku za užívání nebytových prostor (rozdíl mezi zaplaceným nájemným a obvyklým nájemným za jiné období), a to rovněž z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva přitom práva a povinnosti stran upravovala zřetelně a strany se podle ní po jistou dobu řídily. Předepsaný úřední souhlas s uzavřením smlouvy byl udělen po uzavření smlouvy. Dovolací soud měl za situace, kdy„ účastníci mohli právem očekávat, že smlouva je platná“ za to, že při vypořádání vztahu mezi nimi musí být zohledněno hledisko dobré víry (žalovaného v platnost smlouvy). Dovolací soud zdůraznil, že právem chráněný zájem, jemuž měl institut sankce absolutní neplatnosti v daném případě sloužit, byl dodatečným udělením souhlasu naplněn, a že právní formalismus v podmínkách demokratického právního státu nemůže zcela převládnout, neboť úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu je nalézt řešení, které by bylo v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. v souladu s přirozenoprávními principy. K citaci z odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 519/08 si odvolací soud dovoluje podotknout, že v posuzovaném případě princip právní jistoty účastnice (jehož projevem je právo namítnout promlčení) může jen těžko zasáhnout do ochrany jakéhokoliv legitimního očekávání žalobkyně (v existenci smluvního právního poměru mezi účastnicemi), neboť sama žalobkyně zastává názor, že uzavřená pojistná smlouva je neplatná a nehodlá se jí řídit. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2021, č.j. 29 Co 261/2021-96 60. Obdobně se ve vztahu k otázce promlčení a žalobcem namítaného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy vyjádřil odvolací soud v rozhodnutí z [datum] v rozsudku, č.j. 29 Co 261/2021-96, v němž potvrdil zamítavý výrok rozsudku zdejšího soudu pod sp.zn. 65 C 75/2020, Soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby nahradil nález Finančního arbitra tak, že by zněl, že žalovaná [právnická osoba] je povinna zaplatit žalobkyni částku 89 932 Kč. Obdobně jako ve shora zmiňovaném rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č j. 29 Co 252/2021-140, i zde Městský soud v Praze konstatoval, že poukazovaný rozsudek Městského soudu v Praze z 13. 1. 2021, sp.zn. 23 Co 375/2020, vybočil z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, reprezentované např. rozsudky, které jsou v bodu 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu příkladmo zmiňovány.

61. Obě právě zmíněná rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího shodně konstatují, že závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy lze v posuzovaných případech přijmout pouze na základě skutečností, které vycházejí z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, ale nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Právní úprava 62. Podle § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ OZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

63. Podle § 3036 OZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

64. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ zákon o pojistné smlouvě“) nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.

65. Podle § 4 odst. 4 a 5 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

66. Podle ustanovení § 37 zákona č. 40/1967Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen„ obč. zák.“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

67. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

68. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

69. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

70. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Právní posouzení Rozsah přezkoumání [příjmení] ve znění Rozhodnutí o námitkách 71. Podle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva a povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Podle § 250j odst. 2 o.s.ř. rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno.

72. Soud přezkoumal Nález (ve znění Rozhodnutí o námitkách) v rozsahu, v němž měl být žalobce [příjmení] (ve znění Rozhodnutí o námitkách) dotčen na svých právech.

73. Lhůta dle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. byla zachována; žalobce podal žalobu dne [datum], rozhodnutí o námitkách mu bylo doručeno dne [datum]. Jelikož konec lhůty připadl na sobotu, je posledním dnem lhůty pondělí [datum]. Smlouva 74. Dokazováním bylo zjištěno, že Smlouvu o životním pojištění ([číslo]) uzavřel žalobce dne [datum] přijetím návrhu žalované (za níž jednal oprávněný zprostředkovatel [jméno] [příjmení]). Sjednáno bylo„ Životní pojištění PROFI Invest“, s počátkem pojištění dne [datum], s pojistnou dobou 42 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití. Pojistná částka pro případ smrti činila 10 000 Kč, sjednány byly měsíční platby pojistného v částce 1 250 Kč, zahrnující základní pojištění a pojištění s ním sjednaná. Součástí smlouvy je prohlášení pojištěného, obsahující (vedle jiného) též prohlášení, že převzal všeobecné a doplňkové pojistné podmínky a že s nimi byl seznámen (viz Smlouva s označením„ Životní pojištění PROFI Invest“).

75. Vzhledem k datu uzavření Pojistné smlouvy je třeba (dle ust. § 3028 OZ) na právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti OZ, jakož i na práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení Pojistné smlouvy, aplikovat dosavadní právní předpisy, tedy zejména zákon o pojistné smlouvě a předchozí OZ. Vzhledem k tomu, že žalobce uzavřel smlouvu v pozici spotřebitele, vztahují se na právní poměr mezi ním a institucí též právní normy na ochranu spotřebitele. Pojistné podmínky 76. Doplňkové pojistné podmínky v článku 1 bod 3.1. stanovily oprávnění pojistitele snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady (viz Doplňkové pojistné podmínky ŽP-DPP-DIM [číslo]).

77. Ze skutkového zjištění Finančního arbitra, které soud vzal za své (v souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř.) - vycházejícího z Tabulky měsíčního rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění, předloženého žalovanou dne [datum] - plyne, že žalovaná odečítala do data vyhovení právě zmíněné [příjmení]) z kapitálové hodnoty pojištění správní náklady ve výši 112,81 Kč měsíčně a počáteční náklady ve výši 53, 60 Kč.

78. Žalovaná tak činila, aniž by byla konkrétně sjednána pravidla pro určení výše správních a počátečních nákladů. Soud (shodně jako Finanční arbitr) uzavřel, že ujednání o strhávání správních a počátečních nákladů, obsažené v článku 1 bod 3.1 Doplňkových pojistných podmínek, je pro neurčitost neplatné (dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák.).

79. V Doplňkových pojistných podmínkách bylo rizikové pojistné upraveno takto: „ 1.

6. Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. 1.7. [příjmení] pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ (viz Doplňkové pojistné podmínky ŽP-DPP-DIM [číslo]).

80. Ze skutkového zjištění Finančního arbitra, které soud vzal za své (v souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř.) - vycházejícího z Tabulky měsíčního rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění, předloženého žalovanou dne [datum] - plyne, že žalovaná odečítala (do [číslo], tj. do data vyhovení právě zmíněné [příjmení]) měsíčně z kapitálové hodnoty pojištění rizikové pojistné za pojištění rizika smrti v rozmezí 0,76 Kč až 0,99 Kč. Žalovaná tak činila, konkrétní výše rizikového pojistného v Pojistné smlouvě (ani v jiných smluvních dokumentech) však sjednána nebyla. Soud (shodně jako Finanční arbitr) uzavřel, že ujednání obsažená v článku 1 bod 1.6 a bod 1.7 Doplňkových pojistných podmínek jsou pro neurčitost neplatná (dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák.). Neplatnost smlouvy 81. Neurčitá ujednání o počátečních a správních nákladech, jakož i ujednání o rizikovém pojistném, nejsou oddělitelná od ostatních ujednání pojistných podmínek, pojistná smlouva je tudíž neplatná jako celek.

82. Ujednání o určení výše rizikového pojistného, jakož i počátečních a správních nákladů, je třeba posoudit též dle ustanovení na ochranu spotřebitele. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

83. Absence pravidel pro objektivní stanovení výše rizikového pojistného, jakož i počátečních a správních nákladů, vytváří k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran; též z tohoto důvodu je Smlouva neplatná. Námitka promlčení 84. K námitce promlčení uplatněné žalovanou je třeba uvést následující:

85. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

86. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení se (dle § 107 odst. 1 obč. zák., které je třeba aplikovat na právní vztah založený Pojistnou smlouvou) odvíjí od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Bylo-li bezdůvodné obohacení získáno na základě absolutně neplatné smlouvy, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají. Za takovou vědomost není pokládána znalost právní kvalifikace, nýbrž toliko znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.

87. V souzené věci skutkové okolnosti, z nichž je absolutní neplatnost sjednané smlouvy dovozována, musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření této smlouvy, neboť se jedná o neplatnost spočívající v textu smlouvy a pojistných podmínek. Neplatnost smlouvy nezaložila žádná další skutečnost, která vznikla (nebo se stala seznatelnou) až po uzavření smlouvy.

88. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě absolutně neplatné smlouvy je tak rozhodný okamžik, kdy byly hrazeny jednotlivé platby pojistného. U každé jednotlivé platby pojistného běžela subjektivní dvouletá promlčecí lhůta. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení byl podán dne [datum], datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení v této části je tak den [datum], tj. dva roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi.

89. Z výpisu plateb pojistného (k datu [datum]) bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] zaplatil žalobce na pojistném v měsíčních platbách po 1 250 Kč celkem částku 118 750 Kč, žalovaná z titulu mimořádného výběru (dne [datum]) plnila žalobci částku 46 392 Kč.

90. Nálezem ve znění námitek bylo rozhodnuto, že instituce je povinna zaplatit spotřebiteli částku 21 103 Kč, ve zbývající části (co do plateb pojistného uhrazených před datem [datum]) je nárok promlčen. V Rozhodnutí o námitkách bylo zohledněno, že navrhovatel v období od [datum] do [datum] zaplatil další pojistné v částce 8 750 Kč, proto byla částka přiznaná ve výroku II. [příjmení] (12 353 Kč) navýšena o částku 8 750 Kč a výrok II. [příjmení] byl výrokem A. Rozhodnutí o námitkách změněn tak, že Instituce je povinna zaplatit navrhovateli částku 21 103 Kč.

91. Závěr Finančního arbitra o tom, že zbývající platby pojistného (učiněné před datem [datum]), jsou promlčené, byl správný (byť soud délku promlčecí doby posoudil jinak – viz výše). Tvrzený nesoulad námitky promlčení s dobrými mravy 92. K obsáhlé argumentaci žalobce k údajné rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy je třeba předně podotknout, že dle ustálené judikatury dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se vznesením námitky promlčení brání. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je totiž třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. V poměrech souzené věci výše uvedené znamená, že není na místě vztahovat rozpor s dobrými mravy k platnosti či neplatnosti smlouvy, k okolnostem jejího vzniku, aj.

93. Dále je vhodné uvést, že žalovaná po dobu trvání smluvního vztahu poskytovala žalobci informace o průběhu smluvního vztahu (výročními dopisy), a nijak ho neomezovala v uvážení, zda, resp. kdy (případně) uplatní nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že žalobce uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení až po uplynutí subjektivní promlčecí doby (ve vztahu k některým platbám pojistného), tudíž nelze přičítat žalované.

94. Soud neshledal, že by k promlčení nároků žalobce došlo vinou žalované nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor žalobce, natož, že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení.

95. Konečně je vhodné uvést, že z ustálené judikatury dále vyplývá, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Naplnění právě uvedených předpokladů v souzené věci soud neshledal. Zamítnutí žaloby 96. Poukazoval-li žalobce na některá rozhodnutí zdejšího soudu a (zejména) na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 23 Co 375/2020, v nichž bylo shledáno uplatnění námitky promlčení žalovanou jako rozporné s dobrými mravy, je třeba podotknout, že z výše citovaných rozhodnutí Městského soudu je zřejmé, že poukazované rozhodnutí (23 Co 375/2020) vybočilo z ustálené judikatury odvolacího soudu.

97. Dospěl-li soud v nyní souzené věci k závěru o ustálenosti judikatury ve vztahu k výše uvedeným (a pro rozhodnutí v souzené věci relevantním) otázkám, má tento závěr oporu též v nejnovějších rozhodnutích Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze září tohoto roku (viz odstavce 56 až 60 odůvodnění). Důvody, pro které by se měl v souzené věci (zejména) v otázce žalobcem tvrzeného rozporu námitky promlčení s dobrými mravy od uvedené judikatury odchýlit, soud neshledal.

98. Rozsah přezkumu [příjmení] [jméno] arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách byl zmíněn výše (viz odstavce 71 a 72 odůvodnění). V souzené věci bylo (případně) možné nahradit výrokem soudu negativní výrok o právech spotřebitele (neboť pouze tento výrok naplňuje podmínku ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř.), z důvodů shora vyložených však žalobě vyhovět možné nebylo – soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Náklady řízení 99. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soudu podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu je mezi těmito účastníky v zásadě stejný, neboť oba účastníci řízení byli ohledně svých žalob, kterými se domáhali nahrazení nálezu Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách, zcela neúspěšní (žaloba podaná žalobcem byla v celém rozsahu zamítnuta a řízení o žalobě podané žalovanou bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno bez zavinění protistrany).

Poučení