11 C 73/2021-333

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [ulice a číslo] [obec] o: náhradu škody takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 2 420 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 158 408 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalované (po vyloučení nároku na náhradu nemajetkové újmy k samostatnému řízení) domáhala zaplacení náhrady škody, která spočívá ve snížení obvyklé ceny nemovitosti žalobkyně v rozsahu 21,6 % v důsledku vad uvedených v závěrech posudku Ing. [jméno] [příjmení] (tj. estetické vady vzniklé užitím nevhodného materiálu na konstrukci krovu) s tím, že na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne [datum] prováděla žalovaná pro žalobkyni výstavbu rodinného domu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Valy se sjednanými termíny zahájení stavby dne 1. 7. 2018, dokončení stavby dne 15. 6. 2019 a předání a převzetí díla dne 30. 6. 2019. Žalovaná však dle žalobkyně dílo neprováděla v souladu s ujednáními smlouvy o dílo, dle projektu, pokynů žalobkyně a technického dozoru žalobkyně pana [jméno] [příjmení], předmět díla nedokončila a žádnou část díla žalobkyni nepředala ani ve sjednaném termínu, ani nikdy později, naopak na začátku září 2019 staveniště opustila a již se nikdy nevrátila. Žalobkyně dále specifikovala v obecné rovině jednotlivé vady díla ke dni podání žaloby, a to vadné provedení prostupu vzduchovodu pro krb, nedokončená izolace proti radonu a vodě, nesprávné provedení závětrních lišt a žlabu, promáčknutí střechy, nesprávné provedení průchodu komínu saunových kamen, absence instalace svodů, sněhových zábran, hromosvodu, stoupacích kompletů, vadná instalace anténního stožáru, nevhodně zvolené dřevo střešní konstrukce, neprovedené práce na rozvodech vody a kanalizace, neprovedené elektroinstalační práce, nedokončené vnitřní omítky, nedokončená hydro-radonová izolace, poškozená šachta kabelu dešťové vody, nedodání čerpadla nádrže na dešťovou vodu a chybějící revize a dokumentace, nedokončené oplocení, neodstranění deformace zásobníku dešťové vody, poškození trubice napájecího kabelu, nesprávný technologický postup zakrývání příkopu pro elektrické kabely, nesprávné natažení pletiva při montáži sloupků, zanechání stavebního materiálu při opuštění staveniště. Ačkoliv žalobkyně obdržela dne [datum] odstoupení žalované od smlouvy o dílo, považuje jej za neplatné, následně žalobkyně odmítla pokus žalované o předání části díla, neboť tato měla vady a nedodělky bránící řádnému užívání, naopak po žalované požadovala okamžité odstranění vad a nedodělků, a to svými dopisy ze září, října a listopadu 2019 a též z března 2020, tedy uplatnila po žalované nároky z vadného plnění dle § 2617 občanského zákoníku. Dne 1. 11. 2019 pak žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo pro podstatné porušení smluvních povinností a podstatné vady díla, kdy žalovaná jednak nedodržela sjednané termíny dokončení, jednak dílo vykazovalo vady a nedodělky díla bránící jeho řádnému užívání.

2. Žalovaná v rámci své obrany potvrdila uzavření smlouvy o dílo s tím, že výkopové práce byly zahájeny již v květnu 2018, nicméně žalobkyně byla v setrvalém prodlení s předáním projektu či dílčích výkresů nezbytných k realizaci prací, prováděla časté změny materiálů a technických řešení a dostávala se opakovaně do prodlení s odsouhlasením soupisů provedených prací, kdy v důsledku toho bylo v rámci kontrolního dne stavby dne 24. 7. 2019 sjednáno, že spolupráce bude pokračovat bez nároku žalobkyně na smluvní pokutu za nedodržení sjednaného termínu. Na konci srpna 2019 pak žalovaná odstoupila od uzavřené smlouvy o dílo pro trvající nesoučinnost žalobkyně, která projektovou dokumentaci předávala v rozporu se smlouvou pouze postupně, v nejasné podobě a v několika variantách, přičemž posléze bylo sjednáno, že technický dozor žalobkyně provede soupis vad a nedodělků díla a dojde k jeho předání a převzetí, nicméně zápis o předání a převzetí díla strany nikdy nepodepsaly. Žalovaná připustila existenci některých drobných vad a nedodělků díla, v jejichž rozsahu byla ochotna poskytnout žalobkyni slevu z ceny díla, nicméně současně upozornila na žalobkyní doposud neuhrazené faktury za provedené práce na díle ve výši celkem 436 648 Kč. Rozhodně však žalovaná odmítla žalobní tvrzení, podle kterého by žalobkyni způsobila jakoukoliv škodu, přičemž ve vztahu k materiálu užitému na konstrukci krovu stavby doplnila, že materiál byl užit na základě požadavku žalobkyně (vedeného cenovou náročností původně navrhovaných řešení) a po upozornění na jeho vlastnosti (tj. praskání a kroucení dřeva v průběhu jeho vysychání).

3. Procesní uchopení celé věci poněkud komplikovala konstrukce žalobního materiálu, která se vyznačuje velice rozsáhlými, opakovanými a celkem nadbytečnými citacemi smluvního, zákonného a jiného podkladového textu v kontrastu s relativní strohostí vlastního konkrétního faktografického zpracování skutkového podkladu (př. pokud je tvrzen„ nedodělek“ určitého druhu stavební práce, vyžaduje to pravidelně uvést již v rámci žalobních tvrzení, jaká konkrétní práce a v jakém konkrétním rozsahu byla sjednána a současně jaká konkrétní práce a v jakém konkrétním rozsahu byla nakonec fakticky realizována, což teprve umožňuje následně dovodit exaktně uchopitelnou, př. pro účely znaleckého zkoumání a ocenění, povahu a rozsah takového„ nedodělku), kdy po celou dobu řízení se přes opakované výzvy soudu nepodařilo u řady žalobou obecně vymezených„ vad a nedodělků“ takové konkretizace, která je věcí žaloby (nikoliv tedy snad soudu nebo protistrany nebo dokazování), docílit (př. u položky„ nedokončené práce na elektroinstalaci“, což je celkem bezobsažná formulace, který může označovat dva chybějící spínače za 100 Kč stejně jako kompletní elektrorozvody vč. spotřebičů v hodnotě přesahující 1 mil. Kč). Taková konkretizace přitom náleží mezi rozhodné skutečnosti, které nelze zjišťovat teprve ex post z navrženého a posléze provedeného dokazování, a to již s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť toto se provádí pouze ke skutečnostem mezi stranami sporným (pokud tedy by byla př. kvalita a rozsah sjednaných elektroinstalačních prací nesporná, nebylo by vůbec nutno dokazování, třeba i potenciálně velmi rozsáhlé, k této otázce vůbec provádět, nicméně ta nemůže být v řízení učiněna nespornou, pokud žalobkyně nejprve neuvede, jaká kvalita a rozsah elektroinstalačních prací byla vlastně podle jejího stanoviska sjednána). Do doby provedení takové skutkové specifikace pak protistrana vůbec není schopna učinit takovou (absentující)„ specifikaci“ nespornou či se k ní jiným způsobem konkrétně vyjádřit a soud pochopitelně není schopen určit, k čemu vlastně vést dokazování. Ačkoliv je každá žaloba z povahy věci založena na jedinečném skutkovém podkladu, v nadepsané věci se v důsledku odvolává na téměř všechna ustanovení smlouvy o dílo v občanském zákoníku, přestože citované normy řeší diametrálně odlišné a vzájemně se vylučující situace. Není pochyb o tom, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody (tj. na kompenzaci majetkové újmy, které žalobkyni měla vzniknout protiprávním jednáním žalované), neboť soud se o tom z důvodu procesní jistoty opakovaným dotazem na žalobkyni ubezpečil (již proto, že nároky na náhradu škody lze v kontextu sporů ze smluv o dílo označit za spíše výjimečné až raritní), přesto žalobkyně již v žalobě akcentuje uplatnění nároků z vadného plnění (tj. jiný právní institut s odlišnými předpoklady vzniku a odlišnými právními důsledky), kterých je obecně vícero, ale současně též odstoupení od smlouvy (tj. další právní institut, opět s odlišnými předpoklady vzniku a odlišnými právními důsledky), které pravidelně vede k aplikaci bezdůvodného obohacení. Jakkoliv je konečné právní posouzení skutkového stavu věcí soudu, přesto se žalobce nevyhne při podání žaloby provedení vlastní prvotní právní kvalifikace jeho vlastní skutkové verze proběhlých událostí, neboť od každé takové skutkové verze se může odvozovat a také zpravidla odvozuje jiný tomu odpovídající nárok (obvykle i jediný v úvahu připadající), přičemž volba nároku neadekvátního skutkovému stavu, který žalobce tvrdí a hodlá prokazovat, pravidelně povede k zamítnutí žaloby. Současně platí, že nároky, kterých se lze domáhat uplatněním práva z vadného plnění, se nelze domáhat z jiného právního důvodu (§ 1925 občanského zákoníku), přičemž celá žaloba je vystavěna právě na tvrzeních o vadném (či neúplném) plnění žalované. Další procesní komplikaci pak představovala úvaha, z jakého důvodu žalobkyně věnuje tolik žalobního prostoru uvádění jednotlivých vad a nedodělků stavby, pokud ve výsledku svůj nárok odvozuje pouze od jediné tvrzené vady, totiž užitého materiálu na stavbu střešní konstrukce. Práce s několika skutkovými variantami mnohoznačné žaloby, ve které se tvrdí vlastně„ vše“ současně, samozřejmě projednání sporu ze smlouvy o dílo, které náleží samy o sobě mezi nejsložitější, výrazně brzdí a komplikuje, neboť pro každou z těchto variant do řízení vstupuje zcela odlišná právní kvalifikace se zcela odlišnými důsledky, zcela odlišnými rozhodnými skutečnostmi a v návaznosti na to se zcela odlišným poučením soudu. Každopádně bylo postaveno na jisto (sděleními strany žalující na opakované dotazy soudu), že uplatněný nárok skutečně spočívá v kompenzaci majetkové újmy (škody) vzniklé snížením aktuální (tj. v čase proměnné) obvyklé ceny nemovitosti žalobkyně v důsledku jediné vady (estetické povahy) zachycené v posudku Ing. [příjmení], která spočívá v důsledcích kroucení a praskání materiálu střešní konstrukce při jeho vysychání (lze přitom nyní ponechat stranou, zda by bylo možno výši škody z takové vady popsaným způsobem vůbec konstruovat). Ostatní eventuální vady, vcelku rozsáhle obecně popisované v žalobě a jejích doplněních, tak lze ponechat zcela stranou, neboť v nadepsaném řízení nebyl uplatněn žádný nárok, který by se na nich zakládal, jak bylo definitivně vyjasněno při koncentračním jednání soudu, kdy předmět řízení byl jednoznačně v celé své výši dovozen z odkazu na závěry posudku Ing. [příjmení], který do konstatovaného snížení hodnoty nemovitosti promítl právě a pouze důsledky užitého materiálu střešní konstrukce. To lze považovat za zásadní již z hlediska právní jistoty stran, pokud jde o doposud nedořešené aspekty důsledků jejich vzájemných závazků (př. z hlediska plynutí lhůt).

4. Ze shodných tvrzení stran je zřejmé, že nikdy v rámci závazku z řešené smlouvy o dílo nedošlo k protokolárnímu předání a převzetí díla nebo alespoň jeho části. Ze stejných tvrzení dále vyplynulo, že celé dílo bylo prováděno de facto po částech na základě postupně předávaných částí projektové dokumentace přepracovávané v průběhu vzniku díla ze strany technického dozoru žalobkyně, pana [jméno] [příjmení], na jehož podkladě byly teprve průběžně odsouhlasovány výkazy výměr ke konkrétní části stavby.

5. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne [datum] došlo mezi účastnicemi k uzavření písemné smlouvy o dílo na provedení stavby rodinného domu dle projektové dokumentace na změnu stavby zpracované panem [jméno] [příjmení], který byl současně zmocněným zástupcem žalobkyně jako objednatelky ve věcech technických, zatímco pan [příjmení] [jméno] byl zástupcem žalobkyně ve věcech smluvních (obdobné pozice zastával u žalované jako zhotovitelky její jednatel, pan [jméno] [příjmení]), a dále na základě položkového rozpočtu stavby, který měl zpracovat zhotovitel na základě dodaného výkazu výměr, jak plyne z obsahu smlouvy. Dále je z obsahu smlouvy zřejmé, že výkaz výměr s přesnou specifikací požadavků a projektovou dokumentaci p. [příjmení] na změnu stavby měla žalobkyně povinnost předat žalované do 20. 5. 2018, k čemuž ovšem dle shodného tvrzení stran nikdy nedošlo a tato byla předávána postupně (po částech) až v samotném průběhu provádění díla, což byl stav žalovanou podle jejího vyjádření po dobu delší jednoho roku fakticky tolerovaný, dokud se jeho důsledky nestaly v létě 2019 nadále neúnosnými. Žalovaná byla povinna dílo provést v souladu s podklady k jeho provedení, prováděcími projekty, platnými technickými normami, pokyny či technologickými postupy výrobců a žalobkyně mohla v průběhu provádění díla rozšířit či zúžit jeho rozsah, což mělo vést k úpravě ceny díla a doby plnění. Dílo mělo být dle smlouvy zahájeno 1. 7. 2018, dokončeno do 15. 6. 2019 a předáno a převzeto do 30. 6. 2019, nicméně s předpokladem dodržení součinnosti objednatele, jinak docházelo k odpovídajícímu posunu termínů. Smlouva počítala i s existencí jednotlivých prováděcích projektů na jednotlivé části díla (bod IV.6), nicméně vždy v rámci reálné možnosti dodržení harmonogramu prací ze strany zhotovitele. Cena díla se stanovila na základě výkazu výměr dodaného žalobkyní dle ceníku [příjmení] pro dané období + VRN + DPH, přičemž žalovaná byla oprávněna zastavit provádění prací z důvodu neplacení faktur po dobu delší než 5 dní po splatnosti, kdy dílčí faktury měly být vystavovány vždy jednou za měsíc se splatností do 20. dne měsíce následujícího a jejich součástí měl být soupis provedených prací předaný TDI (p. [příjmení]), který je byl povinen zkontrolovat, případné změny opravit či odsouhlasit a odevzdat zpět jako podklad pro fakturaci v tam stanovených termínech. Žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna pozastavit úhradu faktur mj. při opětovném porušení smluvních povinností a nekvalitním provádění stavebních a montážních prací, nedodržení dílčích termínů dokončení, a to po předchozím písemném upozornění žalobkyní. Veškeré změny projektové dokumentace byla žalobkyně povinna předávat v písemné a grafické podobě, přičemž obsah smlouvy mohl být měněn též formou zápisů ve stavebním deníku, pokud byly podepsány statutárními orgány účastníků a měly další formální náležitosti (označení, specifikace změny rozsahu). Předání a převzetí díla bylo sjednáno v obligatorně protokolární formě s pořízením zápisu, včetně skutečného provedení všech předepsaných zkoušek a předání dokladů o jejich provedení. Ve smlouvě pak strany definovaly též případy podstatného porušení smlouvy, a to širokým způsobem (nedodržení sjednaných termínů, provádění díla nekvalitně či v rozporu se smlouvou a projektem, nedodržení termínu úhrady platebních závazků či neposkytnutí součinnosti), dále pak zakotvily požadavek písemné formy pro změnu smlouvy. Lze podotknout, že pro absenci předání úplné (změnové) projektové dokumentace ze strany žalobkyně samotná smlouva předmět díla nikdy nedefinovala a tento vznikal postupně (živelně) v návaznosti na předávání dílčích částí změnové projektové dokumentace (tj. v podobě přepracované p. [příjmení]) na jednotlivé fáze výstavby, jak potvrdily v průběhu řízení obě strany a jak vyplynulo též z provedeného dokazování (vyjádření objednatele ze dne 27. 9. 2019). V návaznosti na předem neznámý rozsah díla tedy předem nebyla známa ani jeho cena, pokud tuto smlouva vymezovala způsobem shora uvedeným, to celé pak z povahy věci naprosto relativizuje i jakékoliv termíny provádění díla, neboť ty budou vždy nutně závislé na dostupnosti materiálu a prací, které objednatel může volit až v průběhu výstavby, což se přesně projevilo i v řešené věci. Jakkoliv tedy projektová dokumentace p. [příjmení] mohla být dokumentací toliko„ změnovou“, pokud není předem znám rozsah (kdykoliv přípustné)„ změny“, pak samozřejmě není znám ani rozsah díla, ani doba nutná k jeho realizaci. Každopádně pokud sama žalobkyně uvedla, že přepracování původní projektové dokumentace Ing. [anonymizováno] se mělo týkat celkového zmenšení rozměrů domu, změnu systému vytápění a v návaznosti na to změnu všech částí projektové dokumentace, jejichž seznam založila do spisu při jednání dne 17. 4. 2023 (tj. změny v zakládání a půdorysu, v zastřešení, v terase, v rozmístění elektroinstalace, v systému vytápění, v systému zdravotně instalace, plánu oplocení a požárně bezpečnostního řešení), pak to znamená zcela zásadní přepracování kompletní projektové dokumentace.

6. Právní subjektivitu žalované dokládá výpis z obchodního rejstříku. Dopisem ze dne 1. 11. 2019 žalobkyně s odkazem na předchozí dopis ze dne 27. 9. 2019, který obsahoval výčet vad a nedodělků, vyzvala žalovanou k odstranění vad a nedodělků, které brání předání posledně zhotovené části díla, a současně odstoupila od smlouvy o dílo ohledně dokončení zbývajících částí díla stavby rodinného domu. Z uvedeného dále plyne, že dílo nebylo ani dokončeno, ani předáno, přičemž žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila pouze zčásti a v podstatě od data odstoupení do budoucna. Stavba rodinného domu byla povolena rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 10. 3. 2017 č. j. [spisová značka], ovšem na základě původní projektové dokumentace Ing. [anonymizováno], jak plyne z jeho obsahu. Z posudku Ing. [jméno] [příjmení] (znalec v oboru stavebnictví) [číslo] vyplynul závěr, že v důsledku použití nevhodného materiálu na konstrukci krovu došlo takto vzniklou estetickou vadou (deformace a kroucení krokví) ke snížení tržní hodnoty rozestavěného rodinného domu o 21,6 %. Nedokončení vnitřních omítek se na uvedeném závěru neprojevilo (zde byl učiněn samostatný závěr o vhodnosti odstranění či kompenzace ve výši 10 tis. Kč, která však již nebyla předmětem řízení). Z posudku Ing. [jméno] [jméno] [číslo] plyne, že tento se zabýval toliko technickým stavem tesařských a klempířských prací na střeše rodinného domu, kdy v několika případech jím byl konstatován výskyt„ podstatné“ vady, nicméně na existenci těchto vad žalobkyně žádný uplatněný nárok nezaložila, tudíž se jimi není nutno nadále zabývat. Již v zápisu z jednání ze dne 26. 2. 2019 lze vysledovat, že již tehdy byl p. [příjmení], tedy technický dozor žalobkyně, který měl zajistit přepracování příslušných částí projektové dokumentace na základě požadavků žalobkyně, vyzýván k urychlenému předání podkladové dokumentace, aby žalovaná vlastně věděla co, v jakém rozsahu a z jakých materiálů vůbec stavět, jak stavební práce rozvrhnout, jaké práce a v jakém konkrétním rozsahu zadat svým subdodavatelům, jaké stavební vybavení a v jakých termínech pro stavbu zajistit (př. formou nájmu, jak je ve stavebnictví běžné). Stejně tak je ze zápisu zřetelné, jak bylo ze strany žalobkyně (resp. jejích zástupců) v té době do předmětu díla zasahováno (př. stavební řešení realizace či naopak absence vnějších rolet, což je aspekt, který musí být pravidelně, tj. nikoliv ex post alternativně, vyřešen již před zahájením hrubé stavby, přičemž ta měla být dle smlouvy dokončena již o čtvrt roku dříve). Zápisy z kontrolních dní stavby [číslo] které zachycují období mezi 10. 6. 2019 až 27. 8. 2019, tedy v zásadě dobu, kdy již měla být celá stavba dokončena, již naplno dokumentují veškeré důsledky přístupu obou stran, kdy s dostatečným předstihem a v dostatečně konkrétním určení nebylo jasno, jaké konkrétní stavební práce a v jakém rozsahu má žalovaná pro žalobkyni vlastně realizovat, kdy navíc každé stavební dílo lze realizovat po etapách pouze potud, pokud tomu nebrání faktická návaznost jednotlivých stavebních prací. Sotva tudíž obstojí opakovaně vyhrocený akcent žalobkyně na nedodržení termínu výstavby ze strany žalované, pokud žalobkyně ještě v srpnu 2019 objednává a ruší vícepráce a opakovaně mění specifikace požadovaných stavebních prací. Ještě na konci července 2019 nebyla dle zápisu z kontrolního dne stavby [číslo] ze strany žalobkyně předána kompletní a definitivní verze projektové dokumentace na rozvody elektrotechniky v domě, ačkoliv se stejný požadavek objevuje již v zápisu z února 2019 (tj. již jen v tomto aspektu je v obecné rovině zakomponován půlroční posun termínu dokončení díla). Ze zápisů je patrno, jak ještě v průběhu léta 2019 žalobkyně (resp. její zástupci) mění a upřesňují tak základní aspekty, jako je konkrétní umístění (tj. i rozsah) jednotlivých rozvodů instalací, což pochopitelně efektivně brání jakémukoliv pokračování následných prací. V návaznosti na to žalovaná odstoupila zcela od uzavřené smlouvy o dílo svým (nedatovaným) dopisem a současně požádala žalobkyni o předání a převzetí nedokončeného díla dne 4. 9. 2019, při kterém by byl rovněž zadokumentován rozsah provedených prací, jak plyne z obsahu této listiny, na kterou žalobkyně reagovala svým dopisem ze dne 1. 9. 2019, ve kterém polemizuje s důvody odstoupení a současně odmítla jakékoliv další své platby v souvislosti s dílem.

7. Z ostatních listinných důkazy nevyplynuly žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci samé.

8. Lze tedy shrnout, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení náhrady škody, která má spočívat ve snížení aktuální obvyklé ceny nemovitosti žalobkyně v rozsahu 21,6 % v důsledku vad uvedených v závěrech posudku Ing. [jméno] [příjmení] (tj. estetické vady vzniklé užitím nevhodného materiálu na konstrukci krovu), kdy vyčíslení tohoto snížení má odpovídat žalobou uplatněné částce, kdy ze shodných tvrzení stran a z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že celé dílo bylo realizováno po částech, kdy teprve na základě ad hoc dohody stran k jednotlivých částem prováděného díla byl přesně určován jeho předmět (kvalita a rozsah požadovaných stavebních prací) a v návaznosti na to též cena dílčí části díla. Smlouva ze dne 24. 4. 2018, jakkoliv platná a závazná, plnila při této praxi úlohu spíše rámcové smlouvy (její vymezení předmětu díla jednoduše samo o sobě neobstojí, srov. rozsudek ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4262/2011). V důsledku nepřekvapivých dysfunkcí takového systému učinila nejprve žalovaná úkon směřující k úplnému odstoupení od smlouvy ze dne 24. 4. 2018 a přibližně dva měsíce poté pak stran žalující úkon směřující k částečnému odstoupení od smlouvy o dílo (do budoucna). Již pro tuto zásadní diferenci nelze uvažovat hypotetickou shodu vůle na ukončení celého vztahu ze smlouvy o dílo.

9. Jak již bylo naznačeno výše, pokud má být žaloba úspěšná, musí žalobce volbu uplatněného nároku přizpůsobit tomu, jaký nárok mu platná právní úprava za konkrétního skutkového stavu přiznává. V daném případě žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody, jehož praktické využití v úpravě smlouvy o dílo pro nároky mezi samotnými stranami smlouvy ovšem vykazuje spíše marginální povahu. Vady prováděného díla (vč. nedodělků), o které žalobkyni očividně v řízení jde, pravidelně zakládají nároky z vadného plnění, a to exkluzivním způsobem, neboť nároky z vadného plnění v tomto směru vylučují jiné možné nároky ze stejného skutkového stavu (§ 1925 občanského zákoníku), typicky pak nárok na náhradu škody mezi smluvními stranami. Nebo mohou být takové vady důvodem k odstoupení od uzavřené smlouvy, nicméně pak půjde o nároky z bezdůvodného obohacení, nikoliv nároky ze způsobené škody. Přitom uvedené hypotetické nároky neobstojí vedle sebe (vzájemně se vylučují). Lze jen připomenout stanovisko judikatury, podle kterého majetkovou újmu spočívající ve vadném poskytnutí plnění lze napravovat pouze v rámci odpovědnosti za vady a nelze jej suplovat nárokem z náhrady škody (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008). Ve světle žalobních tvrzení a skutečností zjištěných provedeným dokazování tedy nelze uplatněný nárok považovat za důvodný, resp. jej lze nahlížet jako nárok předčasný. Stranám totiž ničeho nebránilo a nebrání v předání a převzetí nedokončeného díla v té části, od které žalobkyně nikdy neodstoupila, v protokolárním zachycení vad a nedodělků doposud provedených částí díla a žalobkyně následně může uplatnit nároky z vadného plnění. Ostatně právě tohoto řešení se žalovaná podle všeho sama domáhala, když tento postup žalobkyně sama navrhla. Nicméně podmínka protokolárního (písemného) předání díla, která byla výslovně sjednána v uzavřené smlouvě o dílo a která je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (př. rozsudek ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018) pro strany (a soud) závazná, doposud splněna dle shodných tvrzení stran nebyla, přičemž do doby jejího splnění nelze nároky z vadného plnění uplatňovat. Podle judikatury současně platí, že při sjednání podmínky protokolárního předání, nemůže k předání nikdy dojít jiným způsobem, zejm. ani fakticky, což se týká i případu provádění díla po částech. Jelikož k tedy k předání a převzetí dotčené části díla prozatím nedošlo, nemůže se (prozatím) žalobkyně domáhat nároků z vadného plnění těch realizovaných částí díla, u kterých nikdy k odstoupení z její strany nedošlo a u kterých tedy smlouva zavazuje své strany i nadále. Zbývá tak zabývat se eventuálními důsledky žalobkyní tvrzeného odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy, jak si to strany ujednaly v čl. XIV. smlouvy o dílo, ve kterém ovšem pouze specifikují případy, které mají být mezi nimi považovány za podstatné porušení smlouvy dle § 2001 a násl. občanského zákoníku. Kromě možnosti zadat provedení zbývajících dodávek a prací třetí osobě ovšem smlouva žádné nové nároky nad rámec zákonné úpravy nezakládá. Podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR (př. rozsudek ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018) přitom platí, že v obecné rovině nelze od smlouvy o dílo odstoupit z důvodu jeho nikoliv řádného provádění toliko částečně, ovšem s výjimkou toho případu, kdy lze jednoznačně oddělit tu část díla a jí odpovídající ekvivalent plnění, kterých se odstoupení týká, což lze mít nepochybně za naplněné právě v řešeném případě, kde se konkrétní předmět díla a jeho cena určovala vždy po částech do budoucna dle postupu stavebních prací. Žalobkyně tedy mohla od předmětné smlouvy o dílo odstoupit částečně, jak také učinila, což výslovně plyne z její výzvy k pokračování stavebních prací ze dne 1. 11. 2019. Odstoupení od smlouvy ovšem zakládá nárok na vrácení plnění (bezdůvodného obohacení), nikoliv nároky na náhradu škody (kompenzaci majetkové újmy), jak dovozuje judikatura Nejvyššího soudu ČR (př. rozsudek ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1316/2006, či rozsudek ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 891/2006). Jakkoliv se přitom žalobkyně dovolává svého odstoupení od smlouvy (z listopadu 2019), žádné nároky jí z tohoto úkonu nevznikají, neboť šlo o odstoupení částečné, jak vyloženo shora, přičemž v té části, ve které odstoupila (do budoucna), samozřejmě s ohledem na popsaný způsob plnění smlouvy ničeho prozatím neplnila (fakturovány byly až realizované práce), zatímco v té části, které se týkající vady a nedodělky popsané v žalobě, nikdy od smlouvy o dílo neodstoupila, tedy v tomto rozsahu smlouva obě své strany nadále zavazuje (nelze tedy v této části, o kterou se v řízení jedná, vůbec uvažovat jakékoliv nároky, které jinak mohou vznikat při odstoupení od smlouvy). Nebylo přitom důvodu zabývat se eventuální důvodností odstoupení smlouvy realizovaného ze strany žalované, neboť v tomto ohledu je soud vázán žalobkyní vymezeným předmětem řízení, přičemž žalobkyně se žádného plnění, které by snad odpovídalo obohacení vzniklého na straně žalované (tj. vrácení plnění, které by žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu), vůbec v řízení nedomáhala a naopak důvodnost odstoupení žalované popírala. Soud přitom není oprávněn poučovat některou ze stran, že by při změně tvrzení o rozhodných skutečnostech (tj. změně žaloby) mohla uplatňovat jiné nároky z jiného právního důvodu. Soud tedy žalobu z vyložených důvodů pro její nedůvodnost, resp. předčasnost zamítl.

10. Lze snad doplnit, že nároky na náhradu škody mají u vztahů ze smluv o dílo místo obvykle v poměrně specifických případech př. u škod vzniklých třetím osobám v důsledku porušení povinnosti ze stavebního povolení (vcelku instruktivní přehled podává odborná literatura, př. Černohlávek, J., Doubrava, P.: Právní spory ve stavebnictví, 3. vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2021, s. 206). I z toho důvodu vyzval soud žalobkyni k označení alespoň jednoho rozhodnutí vrcholných soudů, které by v obdobné skutkové situaci přiznávalo nárok na náhradu škody, čemuž bylo v závěrečném návrhu žalobkyně vyhověno poukazem na právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003. Z právní věty uvedeného rozhodnutí však vyplývá pouze tolik, že předpokladem vzniku práv z vadného plnění je předání díla, jak již bylo konstatováno výše a o čemž koneckonců nebylo v recentní teorii pochyb. Odůvodnění uvedeného rozhodnutí, pokud je studováno v jeho úplné podobě, pak naopak naprosto podporuje závěry nalézacího soudu shora uvedené, tedy zejména závěry o předčasnosti žaloby a trvající povinnosti žalované k provedení díla, pokud žalobkyně nikdy od relevantní části díla (tj. části, z jejíž nedostatků dovozuje svůj nárok) neodstoupila, jak sama uvádí a jak bylo v řízení bez pochybností prokázáno, resp. k protokolárnímu předání a převzetí nedokončeného díla.

11. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto jí dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči neúspěšné žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 158 408 Kč, sestávající z odměny zástupce žalované ve výši 125 860 Kč za celkem sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žaloby, 3 úkony spočívající v účasti na nařízených jednáních, účast na mediaci, písemný závěrečný návrh) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za sedm úkonů služby celkem ve výši 2 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět ke čtyřem jednáním (při počtu ujetých 84 km/1 cestu, kombinované spotřebě vozidla 8,3 l nafty [číslo] km a dále amortizaci a ceně paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném v době realizaci každé cesty) ve výši 2 956 Kč a náhrady 21% DPH ve výši 27 492 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Jiné úkony nebyly účtovány, ani doloženy. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalované.

Poučení