11 C 78/2023-30

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro 109 901,41 Kč / nájemné + služby takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 930 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 13 930 Kč od 1. 7. 2020 do 15. 3. 2023, a dále pak částku 70 610,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 610,41 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 70 610,41 Kč od 1. 12. 2020 do 15. 3. 2023, částku 3 073 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 073 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 073 Kč od 20. 5. 2021 do 15. 3. 2023, částku 5 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 572 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení a částku 16 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 13 930 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 70 610,41 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 3 073 Kč od 16. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 572 Kč od 1. 9. 2020 do 15. 5. 2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 943,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 109 901,41 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné za deset měsíců (13 930 Kč), nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2020 a od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 (70 610,41 Kč a 3 073 Kč), bezdůvodné obohacení za užívání prostor po ukončení nájmu (5 572 Kč), smluvní pokutu za prodlení s úhradou nájemného a vyúčtovaných služeb a smluvní pokutu za prodlení s předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli (16 716 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 7. 2. 2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem s účinností od 1. 4. 2017 na dobu neurčitou za účelem provozování ordinace všeobecné ambulantní zdravotní péče pro dospělé. Předmětem nájmu byl nebytový prostor v přízemí domu [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Všetaty a obec Všetaty (dále jen„ nebytový prostor“), o němž pronajímatel prohlásil, že je jeho vlastníkem. Nájemné ve výši 1 393 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním předmětu nájmu celkem ve výši 5 807 Kč měsíčně byly splatné vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Pro případ prodlení s hrazením nájemného a nákladů za služby spojené s nájmem prostor (resp. i měsíčních záloh) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené částky za každý den prodlení. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. V čl. IX nájemní smlouvy byla sjednána možnost ukončení nájemního vztahu výpovědí ze strany pronajímatele (nájemce), poruší-li nájemce (pronajímatel) hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu s šestiměsíční výpovědní dobou, resp. tříměsíční výpovědní dobou, má-li strana k výpovědi vážný důvod. Dále bylo v tomto článku nájemní smlouvy ujednáno, že v případě, že by nájemce nepředal pronajímateli předmět nájmu řádně a včas, uhradí pronajímateli za každý i započatý měsíc prodlení jako smluvní pokutu částku ve výši trojnásobku měsíčního nájemného za poslední měsíc nájemního vztahu.

6. Z listiny Vyúčtování služeb za rok 2019 a část roku 2020 se podává, že žalobce dne 24. 9. 2020 vyúčtoval žalované nedoplatek na službách spojených s užíváním nebytového prostoru za uvedené období ve výši 70 610,41 Kč, splatnost nedoplatku byla stanovena ke dni 30. 11. 2020.

7. Z vyúčtování služeb za období 6 - 8/ 2020 vyplývá, že žalobce dne 12. 5. 2021 vyúčtoval žalované nedoplatek na službách spojených s užíváním nebytového prostoru za uvedené období ve výši 3 073 Kč, splatnost nedoplatku byla stanovena ke dni 19. 5. 2021. Vyúčtování bylo žalované doručeno dne 13. 5. 2021 (viz doručenka datové zprávy).

8. Z listiny nazvané jako Zrušení Smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne 7. 2. 2017 výpovědí ze dne 23. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobce upozornil žalovanou na hrubé porušení povinností nájemce, když dlouhodobě neplatí nájemné s tím, že ke dni 31. 12. 2019 činilo dlužné nájemné a náklady na služby spojené s užíváním prostor částku v celkové výši 43 200 Kč. Žalobce tudíž s odkazem na čl. IX odst. 3 nájemní smlouvy a na ustanovení § 2312 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), ukončil nájemní vztah mezi účastníky výpovědí s tím, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, tedy dne 30. 4. 2020. Tato výpověď byla žalované doručena dne 27. 1. 2020 (zjištěno z doručenky).

9. Z dopisu ze dne 2. 6. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vyklizení a předání předmětných nebytových prostor nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu vzniklého z nájemní smlouvy v celkové výši 106 842 Kč, a to ve stejné lhůtě. Žalovaná byla rovněž upozorněna, že bude vůči ní uplatněna i pohledávka z bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání nebytového prostoru po datu 30. 4. 2020. Tato výzva byla žalované odeslána dne 3. 6. 2020 (zjištěno z poštovního podacího lístku).

10. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2021, odeslané žalované téhož dne (viz potvrzení o odeslání zprávy prostřednictvím datové schránky), se podává, že žalobce (prostřednictvím svého právního zástupce) vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 109 915 Kč (106 842 Kč dle předchozí výzvy ze dne 2. 6. 2020 + 3 073 Kč z titulu doúčtování energií).

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Dne 7. 2. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jejímž předmětem byl shora specifikovaný nebytový prostor s účinností od 1. 4. 2017 na dobu neurčitou za účelem provozování ordinace všeobecné ambulantní zdravotní péče pro dospělé. Nájemné ve výši 1 393 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 5 807 Kč měsíčně byly splatné vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaná užívala nebytové prostory na základě nájemní smlouvy pro svoji podnikatelskou činnost. Dne 23. 1. 2020 ukončil žalobce nájemní vztah jednostranně výpovědí k datu 30. 4. 2020. Žalovaná však ke dni ukončení nájemního vztahu nebytové prostory nevyklidila a žalobci je nepředala, nebytové prostory užívala i po ukončení nájemního vztahu, a to v období květen až srpen roku 2020. Žalovaná neuhradila nájemné za deset měsíců ve výši 13 930 Kč, nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2020 ve výši 70 610,41 Kč a za období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 3 073 Kč, částku ve výši 5 572 Kč za užívání nebytových prostor po ukončení nájmu za období od 1. 5. 2020 do 31. 8. 2020 (čtyřnásobek nájemného ve výši ujednané v nájemní smlouvě) a smluvní pokutu za prodlení s předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli ve výši 6 716 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dlužné nájemné (případně náhradu za nájemné) a platby za skutečně čerpané služby za dobu, kdy byt užívala (a to nejprve z titulu nájemní smlouvy a následně bez právního důvodu) žalobci řádně a včas zaplatila, že její povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Dopisem ze dne 2. 6. 2020, odeslaným dne 3. 6. 2020, byla žalovaná vyzvána k vyklizení a úhradě dluhu, dne 30. 9. 2021 pak byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Danou smlouvu posoudil soud dle ustanovení § 2201 a násl. (ustanovení o nájmu) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“ či„ občanský zákoník“), a dále dle § 2302 a násl. (zvláštních ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání) občanského zákoníku, když z obsahu smlouvy je zjevné, že předmětné prostory byly pronajaty za účelem zajištění provozování lékařské ordinace.

15. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2202 odst. 1 občanského zákoníku, pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

17. Podle § 2213 občanského zákoníku, nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

18. Podle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

19. Dle § 2225 občanského zákoníku při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

20. Dle ust § 2231 odst. 1, 2 občanského zákoníku nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li s o věc nemovitou, je výpovědní doba tříměsíční. Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

21. Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

22. Podle § 2303 občanského zákoníku je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

23. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

24. Dle § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

25. Dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Na základě shora provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva o nájmu prostoru soužícího podnikání ve smyslu ustanovení § 2302 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě vznikla žalobci coby pronajímateli povinnost přenechat žalované coby nájemci do užívání předmětný nebytový prostor a žalované vznikla povinnost hradit za užívání nebytového prostoru nájemné a zálohy za služby spojené s jeho užíváním, resp. vyúčtované náklady spojené s užíváním nebytového prostoru, ve výši a ve lhůtě splatnosti specifikované ve smlouvě. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Na základě nájemní smlouvy užívala žalovaná nebytový prostor ve vlastnictví žalobce pro účely provozování své podnikatelské činnosti. Smluvní vztah zanikl výpovědí ze strany žalobce ze dne 23. 1. 2020, a to ke dni 30. 4. 2020. Žalovaná i přes to, že byla povinna předmětné nebytové prostory vyklidit, i v dalším období, od května do srpna roku 2020, nebytové prostory i nadále užívala, žalobci je včas a řádně vyklizené nepředala. Žalovaná dlužný nájem a vyúčtované služby za užívání nebytového prostoru neuhradila (bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že nájemné a vyúčtované služby žalobci uhradila, případně že tento závazek zanikl z jiného důvodu). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na dlužné nájemné za období posledních 10 měsíců trvání nájemního vztahu a vyúčtované náklady spojené s užíváním nebytového prostoru za rok 2019 a za období od ledna do srpna roku 2020 (kdy žalovaná ukončila užívání nebytového prostoru, resp. kdy si je žalobce svépomocně zpřístupnil a ujal se dispozice s nimi) je důvodný, a to včetně požadovaného úroku z prodlení. Do prodlení s úhradou nájmu se přitom žalovaná dostala vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce (žalobce však požadoval prodlení od prvního dne po skončení nájemního vztahu, tedy ode dne 1. 5. 2020) a s úhradou služeb vždy ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování. Kromě dluhu na nájemném a na vyúčtovaných službách je tak povinností žalované zaplatit též úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Co se týče požadavku žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 5 572 Kč, pak bylo v řízení prokázáno (žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že tomu tak nebylo), že žalovaná předmětné nebytové prostory ke dni 30. 4. 2020 (kdy nájemní vztah skončil výpovědí ze strany žalobce) řádně žalobci jako pronajímateli vyklizené nepředala a užívala je i nadále v období od května do srpna roku 2020 (tedy po skončení nájmu výpovědí učiněnou žalobcem) bez právního důvodu a získala tím na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení přitom žalobce vyčíslil ve výši původního nájemného dle nájemní smlouvy, tedy v souladu s ustanovením § 2295 o. z. I tento nárok žalobce je tak po právu a soud tak i v této části žalobě vyhověl. Co se však týče požadovaného úroku z prodlení z uplatněné částky bezdůvodného obohacení, pak soud uvádí, že jde-li o povinnost žalované vydat uvedené bezdůvodné obohacení, platí, že čas plnění je vázán až na žádost žalobce o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Učinění takové výzvy ze strany žalobce k rukám žalované však prokázána nebyla. Výzva k úhradě dluhu ze dne 2. 6. 2020 obsahuje toliko upozornění, že bude vůči společnosti žalované uplatněna i pohledávka z bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného po datu 30. 4. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2021 se opět nepodává, že by žalobce žalovanou vyzýval i k úhradě bezdůvodného obohacení za bezsmluvní užívání nebytových prostor po ukončení nájemního vztahu. Splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala až s doručením žaloby žalované, tedy dne 15. 5. 2023 (kdy měla žalovaná možnost se s ní seznámit). V textu žaloby je specifikováno požadované bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, z čeho žalované vzniklo a je vyčíslena jeho výše. Se splněním povinnosti vydat bezdůvodné obohacení se tak žalovaná ocitla v prodlení od následujícího dne, tj. 16. 5. 2023 (§ 1968 o. z.), když až od této doby žalobci vzniklo právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobci přiznal úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v požadované výši až od 16. 5. 2023 a v části požadavku na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení jdoucím od 1. 9. 2020 do 15. 5. 2023 soud žalobu zamítl.

29. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 16 716 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli (žalobci), pak tento shledává soud oprávněným. Žalobce nájemní vztah jednostranně vypověděl s tím, že nájem zanikne ke dni 30. 4. 2020. Jak již bylo shora řečeno, v řízení bylo prokázáno (žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že tomu tak nebylo), že žalovaná předmětné nebytové prostory ke dni ukončení nájemního vztahu řádně a včas nevyklidila a žalobci jako pronajímateli vyklizené nepředala a nadále tyto užívala, a to po dobu čtyř měsíců po skončení nájmu (v období od května do srpna roku 2020). Žalobci tak vzniklo v souladu se smluvním ujednáním právo požadovat po žalované smluvní pokutu za prodlení s předáním předmětu nájmu, a to ve výši trojnásobku měsíčního nájemného za každý i započatý měsíc prodlení (3 x 1 393 Kč x 4). Splatnost smluvní pokuty nebyla ve smlouvě ujednána a zákonem není splatnost pohledávky na smluvní pokutu stanovena. Za den splatnosti se tak v případě smluvní pokuty považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek z 27. 2. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002, uveřejněný pod č. C 1746 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a dále např. odůvodnění rozsudku ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 23 Odo 1787/2006, uveřejněného pod č. 37/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze přitom za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto úhlu pohledu představuje žaloba hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Od uvedených právních názorů se přitom Nejvyšší soud neodklání ani v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od 1. ledna 2014 v novém občanském zákoníku, zejména pak v § 1958 odst. 2 o. z. V předmětné věci nebyla před podáním žaloby žalované zaslána výzva k zaplacení této smluvní pokuty (tato skutečnost nebyla žalobcem tvrzena ani prokazována). Za kvalifikovanou výzvu k plnění tak lze považovat žalované doručenou žalobu, jejíž text obsahuje označení porušení povinnosti, na které byla povinnost k placení vázána, výši smluvní pokuty, jak žalobce k této výši dospěl a vymezení časového úseku, za který právo žalobci na zaplacení této majetkové sankce vzniklo. Žaloba byla dne 5. 5. 2023 prostřednictvím soudu dodána do datové schránky žalované, doručena žalované pak byla fikcí dne 15. 5. 2023 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 22 spisu). Žalované tak dne 15. 5. 2023 vznikla povinnost uspokojit pohledávku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (k vymezení uvedené lhůty viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, na jehož závěry lze v podrobnostech odkázat i pro účely výkladu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.).

30. Dále žalobce uplatnil smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nezaplacené částky nájemného (13 930 Kč) a nezaplaceného vyúčtování služeb spojených s užíváním nebytového prostoru (70 610,41 Kč a 3 073 Kč). Toto právo vzniklo žalobci na základě smluvního ujednání (viz shora), když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná dlužné částky nájemného a vyúčtovaných služeb řádně a včas (ve lhůtách splatnosti) neuhradila, tudíž se dostala do prodlení, které bylo sankcionováno sjednanou smluvní pokutou. Splatnost této smluvní pokuty nebyla ve smlouvě sjednána. Stejně jako u smluvní pokuty za prodlení s předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli, nebyla ani v tomto případě žalované před podáním žaloby zaslána výzva k zaplacení smluvní pokuty za prodlení s placením nájemného a vyúčtování služeb (žalobce opět tuto skutečnost netvrdil, ani neprokazoval), lze tedy za kvalifikovanou výzvu k plnění považovat žalované doručenou žalobu. Její text obsahuje označení porušení povinnosti, na které byla povinnost k placení vázána, výši smluvní pokuty a částku, ze které se denní sankce počítá, včetně vymezení časového úseku, za který žalobce požaduje zaplacení této majetkové sankce. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žaloba, jejíž součástí je uplatněný nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužného nájemného a vyúčtovaných služeb, byla podána dne 15. 3. 2023 na soud, dne 5. 5. 2023 dodána do datové schránky žalované, doručena žalované pak byla fikcí dne 15. 5. 2023 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 22 spisu). Žalované tak dne 15. 5. 2023 vznikla povinnost uspokojit pohledávku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (k vymezení této lhůty viz shora).

31. V předmětné věci žalobce petitem žaloby žádal přiznání dlužných částek nájemného a vyúčtovaných služeb spojených s užíváním nebytového prostoru včetně smluvní pokuty od 1. 7. 2020, případně 1. 12. 2020 či 20. 5. 2021„ do zaplacení“.

32. V této souvislosti je pak nutno uvést, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008, ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005, ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5280/2009, ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1434/2008, ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3634/2008) je smluvní pokuta samostatným majetkovým nárokem, přes jeho akcesorickou povahu jde o nárok se samostatným skutkovým základem, není tak jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. Tím ovšem není vyloučeno, aby žalobce tímto způsobem koncipoval žalobu, ovšem s tím rizikem, že mu v rozsahu dosud nesplatné smluvní pokuty (proto, že ještě nenastal další den prodlení) soud žalobu zamítne. Nejvyšší soud taktéž již v rozsudku ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 847/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/2003, zaujal právní názor, podle něhož je-li smluvní pokuta sjednána tak jako v této věci, vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas (srovnej odůvodnění citovaného rozsudku). V rozsudku ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4503/2009, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož smluvní pokutu nelze věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. Podle rozsudku ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4799/2010, publikovaného pod č. 127/2011 Sbírky, má žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněné v procentní výši ze zajištěné pohledávky za každý den prodlení se zaplacením od určitého dne do zaplacení ve výši, která byla ke dni vyhlášení rozsudku splatná, tj. která vznikla v průběhu soudního řízení a žalobce žalovaného vyzval k její úhradě a uplynula lhůta bez zbytečného odkladu od této výzvy k zaplacení této částky. Z odkazovaného rozhodnutí dále vyplývá, že žalobci ke dni podání žaloby vznikne nárok na zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši představující prodlení do dne podání žaloby (k tomuto dni je zřejmá délka prodlení i výše smluvní pokuty) a žalobu je nutno považovat za výzvu žalobce, aby žalovaný splnil svůj dluh spočívající ve smluvní pokutě za prodlení se zaplacením dlužné částky (s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení). Pokud se jedná o nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vznikne v souvislosti s prodlením se zaplacením zajištěné částky v průběhu soudního řízení, není tato pohledávka splatná, dokud žalobce neučiní vůči žalovanému hmotněprávní úkon ve smyslu § 340 odst. 2 obch. zák. (resp. ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.).

33. S ohledem na shora uvedené tak žalobci ke dni podání žaloby (15. 3. 2023) vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 0,1 % denně ze specifikovaných částek pouze ve výši představující prodlení do dne podání žaloby (k tomuto dni byla zřejmá délka prodlení i výše smluvní pokuty). Pokud by se jednalo o nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vznikl v souvislosti s prodlením se zaplacením částek nájemného a vyúčtovaných služeb v průběhu soudního řízení, nebyla tato pohledávka splatná, neboť žalobce neučinil vůči žalované hmotněprávní úkon ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. - po vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty nevyzval žalovanou k jejímu zaplacení s ponecháním lhůty bez zbytečného odkladu na zaplacení této částky žalovanou. O hmotném právu soud účastníky nepoučuje. Žalovaná je tedy povinna zaplatit smluvní pokutu toliko za prodlení s placením, v němž byla k okamžiku zahájení řízení. Ve zbytku smluvní pokuty za prodlení nejsou žalobcem požadovány po právu, tudíž v této části (částech) soud žalobu zamítl.

34. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 13 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 930 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 13 930 Kč od 1. 7. 2020 do 15. 3. 2023, a dále pak částku 70 610,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 610,41 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 70 610,41 Kč od 1. 12. 2020 do 15. 3. 2023, částku 3 073 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 073 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 073 Kč od 20. 5. 2021 do 15. 3. 2023, částku 5 572 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 572 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení a částku 16 716 Kč, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z větší míry úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 943,88 Kč, přičemž tato částka představuje 36,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 490 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 269 795,89 Kč (109 901,41 Kč - nájemné, vyúčtované služby, bezdůvodné obohacení, smluvní pokuta za prodlení s předáním předmětu nájmu + 159 894,48 Kč - smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájmu a služeb požadované do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění) sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč.

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce coby advokáta.

37. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.