11 C 79/2025 - 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [název státní instituce] sídlem [adresa] o zaplacení 2 178 Kč s příslušenstvím a 40 000 Kč vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 178 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 2 178 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, částky 40 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání a částky 160 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným nakonec u Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“) a jeho délkou.

2. Žalobkyně uvedla, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno její trestní stíhání pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 3330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně v zákonné lhůtě stížnost, které bylo dozorujícím státním zastupitelstvím dne [datum] vyhověno, usnesení bylo zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Následně usnesením ze dne [datum] policejní orgán znovu rozhodl o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 3330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně opět stížnost, která byla dozorujícím státním zastupitelstvím dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla u [název soudu] podána obžaloba. Dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci vůči všem obviněným trestním příkazem, přičemž proti tomuto trestnímu příkazu podali všichni obvinění odpor. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Dne [datum] podal státní zástupce proti zprošťujícímu rozsudku blanketní odvolání v neprospěch obviněných, které následně dne [datum] odůvodnil. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] (dále jen „[název soudu]“) ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že zprostil všechny obžalované obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

3. V důsledku takto vedeného trestního stíhání a jeho délky vznikly žalobkyni škoda a nemajetkové újmy, které požadovala nahradit. A. škoda – náklady obhajoby 4. Žalobkyně požadovala nahradit náklady obhajoby v celkové výši 63 708 Kč. Tento nárok uplatnila u žalované dne [datum], žalovaná jí však stanoviskem ze dne [datum], doručeným žalobkyni téhož dne, přiznala náhradu jen ve výši 53 181 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že se neztotožňuje s nepřiznáním odměny u obhajoby poskytnuté [tituly před jménem] [jméno FO] to konkrétně za úkon ze dne [datum] – další porada s klientem přesahující jednu hodinu. Žalovaná náhradu nepřiznala s ohledem na skutečnost, že se porada měla konat v době, kdy proti žalobkyni nebylo vedeno trestní stíhání, a není zde tedy příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vzniklou škodou. K tomu žalobkyně namítla, že ačkoli je pravdou, že jí v předmětné době nebylo sděleno obvinění, kdy k poradě došlo v mezidobí mezi zrušením 1. usnesení o zahájení trestního stíhání a 2. usnesením o zahájení trestního stíhání, byla předmětná porada v příčinné souvislosti s trestním stíháním, když usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] (dále jen „OSZ [adresa]“) ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], nebylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, nýbrž bylo pouze zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Z odůvodnění tohoto usnesení je zároveň zřejmé, že usnesení bylo zrušeno pouze z formálního hlediska a bylo možné předpokládat jeho znovuzahájení. Zároveň je z odůvodnění odkazovaného usnesení zřejmé, že ačkoli žalobkyně nebyla v době porady formálně obviněna, stále v trestním řízení figurovala v pozici podezřelé a jako taková měla právo na právní pomoc advokáta. Státním orgánům přitom nepřísluší rozhodovat o důvodnosti nebo nedůvodnosti porady podezřelé se svým obhájcem.

5. Z uvedeného je tedy dle žalobkyně zřejmé, že porada s obhájcem byla učiněna v souvislosti s trestním stíháním, a to v průběhu trestního řízení dle hlavy deváté tr. ř. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno na základě nezákonného rozhodnutí, čímž jí byla způsobena škoda, a existuje zde tedy příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.

6. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. B. nemajetková újma – trestní stíhání 7. Žalobkyně byla stíhána pro přečin, který souvisel s její politickou funkcí (zastupitel [adresa]) a za který tr. zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní sazbou v délce trvání 5 let. Celé řízení bylo zároveň opakovaně medializováno, v médiích se uvádělo, že byli obviněni politici minulí i současní s odkazem na dotčené období od roku [rok]-[rok], o věci také pravidelně informovala Česká televize i Český rozhlas. Vzhledem k těmto mediálním zprávám utrpěly rodinné, sociální a další vztahy žalobkyně. Trestní stíhání žalobkyně mělo velmi negativní dopad na její čest, pověst a dobré jméno a bylo pro ni velmi zraňující a urážlivé. Trestní řízení zároveň mělo výrazný dopad i do zdravotní stránky žalobkyně, kdy se od roku [rok] léčí s onkologickým onemocněním a trestní řízení její léčbu značně komplikovalo, kdy zvýšený stres, nedostatek spánku i samotná časová náročnost trestního stíhání vedly až k hospitalizaci žalobkyně.

8. Dne [datum] žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na poskytnutí zadostiučinění za takto vzniklou nemajetkovou újmu ve výši [částka], žalovaná jí však stanoviskem ze dne [datum] přiznala zadostiučinění jen ve výši [částka]. K tomuto žalobkyně uvedla, že v daném trestním stíhání byla spolu se žalobkyní obviněna celá řada dalších osob. Dle jejího vědomí byli ostatním spoluobviněným na náhradě nemajetkové újmy přiznány částky výrazně vyšší. Konkrétně žalobkyně odkázala např. na stanovisko k náhradě nemajetkové újmy [tituly před jménem] [jméno FO], které je žalovanou odůvodněno prakticky totožně, nicméně tomuto žadateli byla přiznána částka 120 000 Kč. Ve věci žalobkyně žalovaná uzavřela, že trestní stíhání mělo dopad i na zdravotní stránku žalobkyně, a přestože v porovnávané věci dopady do zdravotní stránky shledány nebyly, byla v porovnávané věci přiznaná částka o 50 % vyšší.

9. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. C. nemajetková újma – délka řízení 10. Dále žalobkyně požadovala za v žalobě vylíčenou nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délku trestního stíhání trvajícího 4 roky, 10 měsíců a 15 dní poskytnout zadostiučinění ve výši 160 000 Kč.

11. Rovněž tento nárok žalobkyně uplatnila dne [datum] u žalované, žalovaná jí však stanoviskem ze dne [datum] nepřiznala ničeho, když délku trestního stíhání považovala za zcela přiměřenou.

12. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 160 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

13. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byla žaloba v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, pro vady odmítnuta, soud tak již tento nárok v dalším odůvodnění rozsudku neuvádí.

14. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne [datum] mj. nárok na náhradu škody ve výši 63 708 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 407 463 Kč, to vše v souvislosti s posuzovaným řízením. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým požadavek na náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby shledala důvodným co do částky 53 181 Kč a požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, za toto byla žalobkyni poskytnuta omluva a zároveň byla žalobkyni přiznána částka 80 000 Kč.

15. K věci samé pak žalovaná uvedla, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení stížnost, které OSZ [adresa] dne [datum] vyhovělo, zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu uložilo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost, která byla OSZ [adresa] dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla k [název soudu] podána na žalobkyni obžaloba. Dne [datum] bylo rozhodnuto ve věci vůči všem obviněným trestním příkazem, přičemž proti tomuto trestnímu příkazu podali všichni obvinění odpor. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Dne [datum] podal státní zástupce proti zprošťujícímu rozsudku blanketní odvolání v neprospěch obviněných, které následně dne [datum] odůvodnil. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] bylo rozhodnuto tak, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že zprostil všechny obžalované obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

16. K žalobou uplatněným nároků pak žalovaná uvedla: A. škoda – náklady obhajoby 17. V souvislosti s obhajobou poskytnutou advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo žalobkyni mimosoudně na náhradě těchto nákladů vyplaceno 31 581 Kč, v souvislosti s obhajobou poskytnutou advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] bylo žalobkyni na náhradě těchto nákladů vyplaceno 21 600 Kč. Uplatněný požadavek na náhradu nákladů obhajoby poskytnuté [tituly před jménem] [jméno FO] byl částečně krácen, přičemž z obsahu žaloby je zjevné, že žalobkyně s tímto krácením souhlasí až na jednu výjimku, a tou je nepřiznání náhrady za úkon porada s klientkou dne [datum]. Žalovaná setrvává na svém stanovisku, že tento úkon právní služby nesplňuje kritéria § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., tj. nelze jej označit za náklad řízení účelně vynaložený na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, a to z toho důvodu, že předmětná porada se konala v době, kdy proti žalobkyni nebylo oficiálně vedeno žádné trestní stíhání (žalobkyně nebyla v procesním postavení obviněné), a pakliže v dané době neexistovalo žádné rozhodnutí, jehož zrušení pro nezákonnost by se žalobkyně mohla domáhat, není zde tudíž ani příčinná souvislost mezi nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání a vzniklou škodou. Předmětem posouzení v rámci odškodňovacího řízení není otázka, zda žalobkyně má či nemá právo na právní pomoc advokáta v době, kdy byla v procesním postavení toliko podezřelé osoby, ale otázka, zda lze náklady vzniklé v souvislosti s poskytnutím této právní porady označit za náklady účelně vynaložené ke zrušení nezákonného rozhodnutí, a zda tedy odpovědnost za jejich vznik nese stát v režimu zákona č. 82/1998 Sb. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že žalobou uplatněný nárok na doplatek nákladů obhajoby není důvodný. B. nemajetková újma – trestní stíhání 18. Pokud jde o první trestní stíhání, tj. trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum], žalovaná vznesla námitku promlčení práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

19. Stran druhého trestního stíhání, tj. trestního stíhání zahájeného usnesením ze dne [datum], žalovaná při mimosoudním projednání konstatovala, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobkyně došlo k porušení práva žalobkyně nebýt trestně stíhána jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za vydání tohoto rozhodnutí se žalobkyni omluvila a po porovnání případu žalobkyně s jiným obdobným případem přiznala žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Tvrzení o zásahu do osobnostní sféry měla žalovaná za částečně prokázané, když žalobkyně ohledně zásahu do své osobnostní sféry doložila odkazy na články z veřejně sdělovacích prostředků. Přestože dle judikatury za medializaci stát odpovědnost nenese, lze konstatovat, že tyto články dokládají skutečnost, že trestní stíhání žalobkyně se stalo veřejně známou záležitostí, a to i s ohledem na to, že se jednalo o kauzu, v níž figurovaly politicky činné osoby, což zcela jistě ovlivnilo osobní život žalobkyně a její rodiny, její čest a pověst, neboť se jednalo o osobu veřejně známou. Pokud jde o zásahy do zdravotní sféry, lze konstatovat, že stres vyvolaný trestním stíháním žalobkyně měl zcela jistě vliv na psychický stav žalobkyně, kdy lze uvěřit žalobkyni, že se trápila a nemohla spát, stejně tak lze přisvědčit žalobkyni, že její trestní stíhání mělo negativní vliv na nemoci, se kterými se léčila (onkologické onemocnění a cukrovka). Na druhou stranu lze konstatovat, že žalobkyni fakticky nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, v obžalobě byl navrhován pro žalobkyni toliko peněžitý trest, a vzhledem k tomu, že žalobkyně po roce [rok] ukončila své politické působení na [adresa], nemělo trestní stíhání žalobkyně, které započalo až v roce [rok], resp. trestní oznámení bylo podáno v roce [rok], již žádný vliv na případnou další politickou kariéru žalobkyně. Rozhodně nelze souhlasit se žalobkyní v tom, že délka trestního řízení byla nepřiměřeně dlouhá, když doba 3 let a 7 měsíců, po kterou trestní řízení probíhalo (nelze sčítat dobu prvního a druhého trestního stíhání dohromady, neboť ve vztahu k prvnímu trestnímu stíhání je nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání promlčen), byla dobou zcela přiměřenou vzhledem k rozsáhlosti a složitosti projednávané kauzy, která zahrnovala celkem 36 stíhaných osob. K odkazu žalobkyně na přiznání vyššího zadostiučinění spoluobviněnému [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná uvedla, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla přiznána vyšší částka, a to 120 000 Kč, neboť jméno [tituly před jménem] [jméno FO] bylo v médiích v souvislosti s touto kauzou opakovaně výslovně na prvním místě uváděno, tudíž má žalovaná za to, že u [tituly před jménem] [jméno FO] lze shledat výraznější zásah do jeho pověsti, cti a dobrého jména. [tituly před jménem] [jméno FO] byl rovněž veřejně známou osobou, kdy v minulosti zastával funkci náměstka primátora a dvě funkční období působil jako starosta [adresa].

20. Vedle uvedené věcné argumentace pak žalovaná rovněž stran druhého trestního stíhání vznesla námitku promlčení práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., když předmětné trestní stíhání pravomocně skončilo dne [datum] a žaloba byla podána až dne [datum], přičemž stanovisko žalované bylo žalobkyni doručeno již dne [datum].

21. K výzvě soudu k odstranění vady žaloby tak, aby uvedla, jakou konkrétní částku požaduje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum] a jakou konkrétní částku požaduje na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum], žalobkyně v podání došlém soudu dne [datum] uvedla, že trvá na svém právním názoru, že bez ohledu na zrušení původního usnesení o zahájení trestního stíhání šlo o jedno a to samé trestní řízení a má být takto posuzováno i ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Toto vyplývá jednak ze zrušujícího usnesení, které dovodilo, že se skutek stal, nicméně státní zástupce nesouhlasil s výší škody, která byla dle jeho názoru příliš nízká, a nechal zpracovat nový znalecký posudek. I samotná obžaloba pracuje s řízením jako celkem a v bodě 306 a 307 výslovně při vyvracení posudků obhajoby odkazuje na zrušené usnesení. Samotný předmětný posudek [právnická osoba], který obžaloba označuje za revizní, navazuje na dokazování provedené před znovuzahájením trestního stíhání. Dále pak žalobkyně uvedla, že ačkoli je přesvědčena, že jde o jedno a to samé trestní řízení, nemajetkovou újmu z opatrnosti požaduje za trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum]. Takto provedená změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne ze dne [datum], č. j. [číslo jednací].

22. K obraně žalované pak žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s názorem žalované, že by její nároky měly být promlčené. Pokud žalovaná tvrdí, že předmětné řízení pravomocně skončilo dne [datum], jde z pohledu žalobkyně o argumentaci ryze účelovou, neboť předmětné řízení skončilo rozsudkem, který se neoznamuje, ale vyhlašuje a doručuje. Trestní řád ve vztahu k rozsudku nic jako oznámení rozsudku nezná, kdy předpokládá pouze vyhlášení a zároveň jeho doručování do vlastních rukou, a to ve smyslu § 130 tr. ř. obžalovanému, a má-li obhájce, též jemu. V tomto smyslu je tedy dle názoru žalobkyně nutno aplikovat ve vztahu k rozsudku okamžik doručení jako počátek běhu promlčecí lhůty. Uvedenému názoru žalobkyně odpovídá i dikce zákona č. 82/1998 Sb., který v § 32 odst. 1 uvádí, že „je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.“ Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákon předpokládá doručení, v některých případech však postačí oznámení. Ve vztahu k rozsudku je pak nezbytné spojovat počátek běhu subjektivní lhůty s okamžikem doručení rozsudku, a to bez ohledu na to, zda byla žalobkyně přítomna jeho vyhlášení, neboť opačný výklad by byl nepřípustnou analogií zákona. Zrušující rozhodnutí soudu, tedy rozsudek [právnická osoba] ze dne [datum], byl žalobkyni doručen dne [datum], od této doby běží promlčecí doba. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum]. Od této chvíle běželo předběžné projednání, po jehož dobu ve smyslu § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží. Předběžné projednání skončilo dne [datum], kdy bylo žalobkyni doručeno stanovisko žalované. Promlčecí doba tedy dle názoru žalobkyně končí ke dni [datum] a žaloba byla podaná dne [datum], je tedy podaná včas.

23. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

24. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Toto usnesení bylo ke stížnosti usnesením OSZ [adresa] ze dne [datum] zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

25. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo znovu zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle ustanovení § 330 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

26. Při veřejném zasedání konaném u [název soudu] dne [datum], kterého se osobně účastnily jak žalobkyně, tak její obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO], bylo projednáno odvolání státního zástupce proti rozsudku [název soudu] dne [datum] a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu (vyjma ve vztahu k obžalovanému [jméno FO], který v mezidobí zemřel) zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že se všichni obžalovaní (vyjma [jméno FO]) zprošťují obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Rozsudek byl po vyhlášení odůvodněn (zjištěno z protokolu o veřejném zasedání na č. l. 8961 spisu [název soudu] sp. z. [spisová značka]).

27. Písemné vyhotovení rozsudku [název soudu] bylo doručeno obhájkyni žalobkyně dne [datum] a žalobkyni dne [datum] (zjištěno z písemného vyhotovení rozsudku na č. l. 8986 a doručenek u č. l. 9018 spisu [název soudu] sp. z. [spisová značka]).

28. Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] vykonal v předmětné věci se žalobkyní poradu dne [datum] v době od 10:00 hod. do 11:10 hod. (zjištěno z potvrzení o poradách).

29. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě mj. požadavky na zaplacení částky 63 708 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby a částky 407 463 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou uvedenými trestními stíháními. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], doručeným zástupkyni žalobkyně téhož dne, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni náhradu škody ve výši 53 181 Kč (přiznána nebyla mj. náhrada nákladů obhajoby vynaložených na poradu konanou dne [datum]) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou druhým trestním stíháním ve výši 80 000 Kč (zjištěno ze žádosti včetně doručenky, stanoviska včetně doručenky).

30. Všechny další návrhy na provedení dokazování soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) jako nadbytečné zamítl.

31. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

32. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

33. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

35. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

37. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. škoda 38. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.

39. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

40. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

41. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

42. Trestní stíhání žalobkyně zahájená usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum] se z hlediska nároků z nich uplatňovaných dle OdpŠk posuzují samostatně, nejedná se o jedno souvisle vedené trestní stíhání. V tomto směru lze odkázat na konstantní judikaturu, např. rozsudky Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 30 Cdo 1771/2014 či 30 Cdo 2266/2021.

43. V době konání porady žalobkyně s jejím obhájcem, za kterou je nyní nárokována náhrada škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, tj. dne [datum], žalobkyně trestně stíhána nebyla. Trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum] bylo skončeno usnesením státního zástupce ze dne [datum], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a věc vrácena policejnímu orgánu k dalšímu řízení, znovu pak bylo trestní stíhání žalobkyně zahájeno až usnesením ze dne [datum]. Náklady obhajoby vynaložené dne [datum] tak nelze považovat za náklady účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, když první nezákonné rozhodnutí již bylo odklizeno a druhé rozhodnutí, které se s ohledem na výsledek trestního stíhání stalo též nezákonným, v té době ještě nebylo vydáno. Žalobkyni jako v té době podezřelé jistě nelze upřít právo na využití služeb advokáta, náklady takto vynaložené však nelze nárokovat k náhradě dle OdpŠk. Na tom pak nic nemění, že žalobkyně byla v době konání předmětné porady přesvědčena, že její trestní stíhání bude opětovně zahájeno.

44. S ohledem na uvedené tak soud žalobu v požadavku na náhradu škody jako nedůvodnou zamítl. nemajetková újma 45. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

46. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

47. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

48. Judikatura NS přijatá k výkladu počátku běhu promlčecích lhůt ve smyslu OdpŠk byla sjednocena (nejen) rozsudkem NS sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněným pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. též rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 962/2012, 30 Cdo 1316/2013, 30 Cdo 1687/2013 či 30 Cdo 1291/2017).

49. Dle § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř. je rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští.

50. Odvolání je dle § 245 odst. 1 tr. ř. přípustné jen proti rozsudku soudu prvého stupně. Rozsudek [název soudu] vyhlášený dne [datum] tedy nabyl uvedeného dne právní moci, doručení písemného vyhotovení rozsudku nemá na datum nabytí právní moci vliv.

51. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 1532/16 (při respektu k uvedeným závěrům o počátku běhu promlčecích lhůt) formuloval závěr, že pozdní doručení písemného vyhotovení již pravomocného rozsudku, který nebyl při vyhlášení odůvodněn, může založit rozpor vznesené námitky promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy s dobrými mravy.

52. Situace v nyní řešené věci je však od situace popsané v odkazovaném nález Ústavního soudu zásadně odlišná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zprošťující rozsudek [název soudu] byl po vyhlášení při veřejném zasedání konaném dne [datum] odůvodněn, vyhlášení rozsudku byly přítomny žalobkyně i její obhájkyně. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu pak bylo doručeno obhájkyni žalobkyně dne [datum] a žalobkyni dne [datum], tj. méně než měsíc, resp. měsíc a týden od vyhlášení tohoto rozsudku. Lze tak uzavřít, že žalobkyně věděla dne [datum], že byla obžaloby pravomocně zproštěna, a stručně i důvody, pro které se tak stalo. Pět měsíců před uplynutím promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, byla-li by počítána od právní moci rozsudku odvolacího soudu, pak žalobkyně znala i úplné důvody zproštění obžaloby.

53. Na základě všech uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že není důvodu se odchýlit od odkazovaných závěrů o počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a za rozhodný okamžik tak považoval datum nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. den [datum], kdy pak konec šestiměsíční promlčecí lhůty připadl na den [datum]. Byl-li nárok na poskytnutí zadostiučinění u žalované uplatněn dne [datum], zbývalo v době přerušení jejího běhu dle § 35 odst. 1 OdpŠk z promlčení lhůty ještě 21 dnů. Předběžné projednání bylo ukončeno doručením stanoviska žalované zástupkyni žalobkyně dne [datum] a zbylých 21 dnů promlčecí lhůty uplynulo dnem [datum]. Byl-li pak nárok uplatněn u soudu až dne [datum], stalo se tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty.

54. Veden uvedenými úvahami tedy soud, aniž by zkoumal, zda v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním vznikla žalobkyni nemajetková újma a případně jaká, považoval podanou žalobu v této části za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

55. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení