11 C 82/2023 - 212

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [název státní instituce] sídlem [adresa] o zaplacení 490 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 289 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 289 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 201 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek 490 000 Kč od [datum] do [datum], 201 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 166 590,96 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 490 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z důvodu nevydaného vozidla z úschovy.

2. Žalobce uvedl, že byl vlastníkem osobního vozidla [značka vozidla], rok výroby [rok], černé barvy, původní VIN [VIN kód], VIN nacházející se na vozidle při vzetí do úschovy [číslo] (dále jen „vozidlo“ či „předmětné vozidlo“), které nabyl v květnu [rok] od prodávajícího [adresa] za kupní cenu 480 000 Kč. Na základě pravomocného usnesení Policie ČR ze dne [datum] bylo vozidlo vč. 1 ks klíče od vozidla přijato do soudní úschovy Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[právnická osoba] 1“), soudní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 37 Sd 90/2010. Žalobce podal žádost o vydání předmětného vozidla ze soudní úschovy, přičemž soud této žádosti nemohl vyhovět, neboť jeden z příjemců, společnost [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), se k žádosti žalobce v určené lhůtě nevyjádřil. Žalobce tedy v roce [rok] podal žalobu na nahrazení projevu vůle uvedené společnosti, o které [název soudu] rozhodl rozsudkem pro zmeškání č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a kterým byl nahrazen souhlas [právnická osoba] s vydáním vozidla žalobci. V úschovním řízení následně [název soudu] vydal dne [datum] usnesení č. j. [číslo jednací], kterým předmětné vozidlo vydal žalobci. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Když pak žalobce požádal Policii ČR, u které mělo být předmětné vozidlo fyzicky uschováno, o vydání vozidla, bylo mu dne [datum] sděleno, že vozidlo mělo být údajně neprovozuschopné z důvodu velmi špatného stavu a mělo být dne [datum] prodáno na náhradní díly. Vozidlo tak nemohlo být žalobci vydáno. S tvrzením policejního orgánu žalobce zásadně nesouhlasí, neboť v době odebrání policejním orgánem a jeho vzetí do soudní úschovy bylo vozidlo v bezvadném technickém stavu, žalobce je v roce [rok] pravidelně používal, vozidlo bylo pravidelně servisováno a mělo nájezd přibližně 90 000 km, což u obdobných vozidel nelze považovat za markantní opotřebení, právě naopak. Tyto skutečnosti rovněž podporuje fakt, že předmětné vozidlo bylo odebráno dne [datum] při jeho provozování, měl ho zapůjčen sportovní celek a vozidlo bylo zabaveno při cestě na sportovní klání. Pokud by bylo vozidlo v roce [rok] ve velmi špatném technickém stavu, jak tvrdí policejní orgán, musel by mít tento stav vozidla příčinu v nesprávném uschování u policejního orgánu, resp. u [název soudu]. Hodnota předmětného vozidla k roku [rok], kdy mělo dojít k jeho prodání na náhradní díly, činila dle odborného vyjádření pana [jméno FO] 490 000 Kč. [jméno FO] při ocenění vycházel z technického stavu vozidla k roku [rok], který byl rovněž doložen certifikátem VINTEST, kdy hodnotu vozidla určil na částku 690 000 Kč. K roku [rok] by stav vozidla měl být po technické stránce oproti stavu k roku [rok] v podstatě beze změn, neboť vozidlo vůbec nemělo být v provozu, a oproti jiným obdobným vozidlům zvyšoval jeho cenu vozidla nižší nájezd. Cena vozidla byla panem [jméno FO] oceněna na základě výpočtu redukované technické hodnoty s ohledem na počet ujetých km.

3. Přípisem ze dne [datum] žalobce uplatnil u žalované požadavek na náhradu škody ve výši 490 000 Kč, která mu vznikla tím, že mu nebylo předmětné vozidlo vydáno z úschovy, přestože na toto měl dle příslušných soudních rozhodnutí nárok. Žalobce má za to, že v průběhu soudní úschovy nebyl žádný z orgánů oprávněn s vozidlem jakkoliv nakládat, natož je prodat na náhradní díly. Jedná se tedy zjevně o nesprávný úřední postup [název soudu], neboť v roce [rok], kdy mělo být vozidlo údajně prodáno, bylo v úschově u tohoto soudu. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyjádření žalované, která uplatněný nárok neuznala.

4. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 490 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil předmětný nárok na náhradu škody. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a požadovaná náhrada škody tak nebyla žalobci poskytnuta. K věci samé pak žalovaná uvedla, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum] usnesením policejního orgánu, kterým uložil do úschovy předmětné vozidlo. Dne [datum] vydal soud usnesení, na základě kterého vozidlo připadne státu, nepřihlásí-li se o něj nikdo do jednoho roku ode dne vyhlášení. Dne [datum] požádal žalobce o vydání předmětu úschovy. Dne [datum] bylo vozidlo Krajským ředitelstvím policie [adresa] prodáno na náhradní díly, jelikož bylo neprovozuschopné v důsledku velmi špatného technického a změny identifikačních znaků vozidla. Žalobce tedy o vydání vozidla požádal až po pěti letech od zahájení řízení a lhůtu, kterou soud v usnesení určil, nestihl o 3 měsíce. V důsledku uvedeného tak nelze v prodeji [název soudu] spatřovat nesprávný úřední postup. Naopak žalobce se o předmětné vozidlo téměř 5 let nezajímal. U vozidla přitom mělo již předtím dojít ke změně identifikačních znaků a nebylo již možné toto vozidlo přihlásit do registru motorových vozidel a provozovat je na pozemních komunikacích, jak vyplývá z usnesení Policie ČR ze dne [datum], tedy vozidlo bylo fakticky bezcenné již z tohoto důvodu. Stanovení časové ceny vozidla neautorizovaným autobazarem k určitému datu toliko na základě technického průkazu za této situace pak má naprosto nulovou důkazní hodnotu. Žalovaná setrvává na svém stanovisku, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

6. Následně žalovaná doplnila, že příslušnou organizační složkou oprávněnou jednat v dané věci za stát není Ministerstvo spravedlnosti, ale Ministerstvo vnitra, neboť v žalobě označené jednání není případným nesprávným úředním postupem [název soudu] jako úschovního soudu, ale Policie ČR, která měla vozidlo fakticky k dispozici a která evidentně bez vědomí úschovního soudu realizovala jeho prodej. V danou dobu přitom již neprobíhaly žádné úkony trestního řízení. Dále žalovaná namítla spoluzavinění žalobce na vzniklé škodě, jelikož žalobce byl ve vztahu k předmětu úschovy dlouhou dobu nečinný a návrh na vydání vozidla z úschovy, do které bylo vzato v roce [rok], podal až v roce [rok]. Usnesení Policie ČR o složení vozidla do soudní úschovy bylo žalobci doručeno, a tedy mohl ihned žádat o jeho vydání, mohl vydání případně urgovat, mohlo i dříve dojít k nahrazení souhlasu [právnická osoba] s vydáním. Přihlédnuto by mělo být též k tomu, že předmětné vozidlo bylo odcizeno ve [stát], mělo nejasnou historii, bylo opravováno.

7. Žalobce v reakci na obranu žalované doplnil, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo u [název soudu] a spočíval v tom, že vozidlo bylo předmětem soudní úschovy, přičemž v této době bylo s vozidlem nakládáno v rozporu s řádnou péčí uschovatele a především bylo vozidlo v rozporu se stavem řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] prodáno na náhradní díly třetí osobě, přestože České republice nesvědčilo vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a nesměla s ním tedy nakládat. Odpovědným subjektem za žalobci vzniklou škodu je tak [název soudu], který v době, kdy stále probíhalo řízení sp. zn. [spisová značka], měl vozidlo řádně opatrovat, resp. zajistit, aby s vozidlem nebylo nikterak nakládáno. Jestliže [název soudu] umožnil, resp. nezabránil prodeji vozidla třetí osobě, jedná se o zcela flagrantní porušení povinností uschovatele. Úkolem [název soudu] bylo zajistit do pravomocného skončení řízení sp. zn. [spisová značka], ve kterém mělo být rozhodnuto, komu bude vozidlo vydáno, aby se s vozidlem nijak nenakládalo, aby bylo řádně uschováno tak, aby na vozidle nevznikala škoda, a aby mohlo být následně vydáno oprávněnému příjemci. Nesprávný úřední postup [název soudu] dále dle žalobce spočívá i v tom, že vozidlo mělo být údajně dle komisionální prohlídky ke dni [datum] a dále ke dni podpisu kupní smlouvy ve špatném technickém stavu. Pokud tomu tak skutečně bylo a vozidlo mělo být neprovozuschopné, jak tvrdí Policie ČR, pak je zavinění opět na straně [název soudu], který nezajistil řádnou péči o vozidlo v době úschovy. V roce [rok], kdy bylo předmětné vozidlo odebráno žalobci ze strany Policie ČR, bylo v perfektním technickém, mechanickém a plně provozuschopném stavu, mělo nájezd cca 90 000 km. Žalobce předmětné vozidlo používal sám pro vlastní potřebu a současně je pronajímal pro potřeby sportovních týmů působících na území města [název města], a to za účelem, aby se jednotlivé subjekty mohly dopravovat na sportovní klání po České republice. Takto bylo vozidlo pronajímáno juniorský týmům hokejovému klubu [adresa] či [název], v době pronájmu hokejovému týmu [název] na cestu na mistrovské utkání ve [adresa] bylo vozidlo zabaveno Policií ČR. Příslušnou organizační složkou státu k uplatňování náhrady škody je tak dle žalobce Ministerstvo spravedlnosti. Ostatně žalobce nárok uplatnil i u Ministerstva vnitra, která však svou odpovědnost odmítlo a odkázalo žalobce na Ministerstvo spravedlnosti.

8. Pokud pak jde o námitku, že vozidlo nebylo z důvodu změněného VIN možné přihlásit do registru vozidel, tato je dle žalobce lichá, vozidlo bylo možné zaregistrovat poměrně nenáročným způsobem, který si žalobce ověřoval na registru vozidel. Rozhodnutím o vydání vozidla z úschovy bylo deklarováno vlastnické právo žalobce k předmětnému vozidlu, čímž byla odstraněna i namítaná vada, že vozidlo mělo být původně kradené. Žalobce se tak mohl obrátit na výrobce vozidla či jeho autorizovaného prodejce v ČR, který by učinil vyjádření o tom, jaký správný VIN na vozidlo patří, tento správný VIN oznámit registru vozidel a požádat o vydání ražby nového VIN na základě příslušného formuláře veřejně přístupného na stránkách Ministerstva dopravy. Následně bylo možné vyrazit správný VIN na příslušná místa vozidla, kdy existují poskytovatelé služby obnova VIN náhradní technologií, a poté navštívit s příslušnými potvrzeními stanici technické kontroly a dokončit registraci vozidla.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. V rámci řízení vedeného původně Policií ČR, KŘP [adresa], MŘP [adresa], SKPV pod č. j. [číslo jednací] a následně Policií ČR, OŘP [adresa] I, SKPV pod č. j. [číslo jednací], žalobce dne [datum] dobrovolně vydal předmětné vozidlo spolu s 1 ks klíče od vozidla s dálkovým centrálním zamykáním, ORV č. [číslo] a zelenou kartou k vozidlu jako věc důležitou pro trestní řízení. Stav tachometru v době vydání byl 90 817 km, dle protokolu o vydání věci nebylo vozidlo nijak poškozeno. Na fotodokumentaci pořízené policejním orgánem při vydání věci není žádné poškození vozidla viditelné, na vozidle byl připevněn střešní nosič (zjištěno z protokolu o vydání věci na č. l. 11 a fotodokumentace na č. l. 12 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

11. Policie ČR při prozkoumání vozidla zjistila, že VIN [VIN kód] nacházející se na vozidle je změněné a že původní VIN vozidla je [číslo] (zjištěno z odborného vyjádření z oboru kriminalistika – defektoskopie, metalografie a technická diagnostika na č. l. 120 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

12. Na základě původního VIN policejní orgán konstatoval, že předmětné vozidlo bylo dne [datum] odcizeno v [stát], a že tak budou registrační značky [SPZ] spolu s osvědčením o registraci vozidla a technickým průkazem vráceny Magistrátu města [adresa], neboť se jedná o neplatné doklady k vozidlu, a zároveň bude zažádáno o výmaz vozidla z Centrálního registru vozidel. Doklady a žádost o výmaz vozidla z registru policejní orgán doručil Magistrátu města [adresa] dne [datum] (zjištěno z úředního záznamu na č. l. 18 a přípisu na č. l. 149 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací])

13. Žalobce při podání vysvětlení dne [datum] uvedl, že vozidlo zakoupil [datum] pro svoji firmu [název], IČO [IČO], v rámci které provozuje též autopůjčovnu, a to od [název], IČO [IČO], za částku 480 000 Kč, kdy částku 48 000 Kč platil se svých zdrojů a částku 432 000 Kč z úvěru od společnosti [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]). Podmínkou poskytnutí úvěru byla kontrola vozidla společností [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), která proběhla a bylo doporučeno koupení vozidla. Na vozidle byla již v době koupě namontována navigace v němčině. Žalobce vozidlo využíval ke své činnosti, která zahrnuje také půjčování vozidel. Dne [datum] žalobce k vozidlu zakoupil střešní nosič GEV za částku 2 642 Kč, který je na vozidle i v současnosti namontován (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 83 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

14. Dle osvědčení vydaného [právnická osoba] dne [datum] bylo vozidlo VIN [VIN kód] vyrobeno v lednu [rok] pro španělský trh, v roce [rok] bylo dovezeno do ČR a k [datum] nebylo v informačních systémech [stát], [stát] a [stát] evidováno jako odcizené. [právnická osoba] tak doporučila uzavření leasingové nebo kupní smlouvy, neboť v rámci prověření původu vozidla nebyly zjištěny žádné závadové skutečnosti (zjištěno z osvědčení PROVIN na č. l. 94 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

15. Dne [datum] sděloval právní zástupce žalobce policejnímu orgánu, že kupní smlouvu žalobce s [jméno FO] uzavřel ústně, z vystavené faktury však lze dovodit, že kupní smlouva byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Stejné sdělovala policejnímu orgánu dne [datum] též společnost [právnická osoba] (zjištěno ze sdělení na č. l. 161 a 164 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]) 16. [jméno FO] při podání vysvětlení dne [datum] uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil dne [datum] od [jméno FO], který provozuje firmu [právnická osoba] ve [adresa]. Vozidlo bylo v době koupě nepojízdné, jelikož mělo rozebraný motor z důvodu prasklého pístu. [jméno FO] vozidlo opravil a následně je prodal žalobci. Před prodejem byla na vozidle provedena prohlídka společností [právnická osoba], která potvrdila, že je vozidlo fyzicky i dokladově v pořádku, neměl tak žádné podezření, že by s vozidlem mělo být něco v nepořádku (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 110 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]). 17. [jméno FO] při podání vysvětlení dne [datum] uvedl, že předmětné vozidlo k němu přivezl v lednu [rok] muž vietnamské národnosti, vozidlo mělo prasklý píst a vydřený válec. Majitel vozidla nesouhlasil s opravou (naceněno na 130-200 tis. Kč), a tak na jeho žádost zprostředkoval prodej vozidla [jméno FO] (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 118 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]). 18. [jméno FO] při podání vysvětlení dne [datum] uvedl, že předmětné vozidlo zakoupil v dubnu [rok] od neznámého muže a používal je pro své podnikání, nevěděl, že vozidlo pochází z trestné činnosti. V roce [rok] se na vozidle rozbil motor, a protože oprava by byla příliš drahá, tak přes majitele autoservisu ve [adresa] vozidlo prodal, s kupujícím se nesetkal, prodej zprostředkoval majitel autoservisu (zjištěno z úředního záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 107 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

19. Usnesením ze dne [datum] rozhodl policejní orgán o odložení věci podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 252a odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit neznámý pachatel, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání dle § 160 tr. ř. (zjištěno z usnesení na č. l. 7 spisu Policie ČR č. j. [číslo jednací]).

20. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], rozhodl policejní orgán o uložení předmětného vozidla včetně 1 klíče k vozidlu s centrálním zamykáním (bez tabulek registračních značek) do úschovy [název soudu] a osoby činící si nárok na toto vozidlo, tj. žalobce, [právnická osoba] a [právnická osoba], upozornil, aby tento nárok uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních u tohoto soudu. V usnesení policejní orgán popsal jednak genezi prověřování předmětné trestní věci, včetně shora uvedených skutečností plynoucích z podaných vysvětlení, jednak genezi vydávání předmětného vozidla v trestním řízení, kdy vozidlo bylo 2x vydáno [právnická osoba], na kterou plněním pojistné události v souvislosti s krádeží vozidla přešla vlastnická práva k vozidlu, avšak vydaná usnesení byla ke stížnostem [právnická osoba] vždy zrušena s tím, že mají být posouzena vlastnická práva k vozidlu. Usnesení došlo [název soudu] dne [datum]. [název soudu] vyrozuměl dne [datum] policejní orgán, že úschova je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne [datum] byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost [právnická osoba] proti usnesení o uložení vozidla do soudní úschovy. Dne [datum] došlo soudu usnesení policejního orgánu s doložkou právní moci. Dne [datum] se policejní orgán soudu dotazoval na stav řízení, když vozidlo se stále fyzicky nachází na policejním záchytném parkovišti, kde jsou placeny poplatky. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl, že předmět úschovy připadne státu, nepřihlásí-li se o něj nikdo do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení. Usnesení bylo v době od [datum] do [datum] vyvěšeno na úřední desce soudu a dne [datum] na něj bylo vyznačeno nabytí právní moci ke dni [datum]. K dotazu policejního orgánu na stav věci ze dne [datum] mu bylo dne [datum] doručeno usnesení ze dne [datum] s doložkou právní moci. Společnosti [právnická osoba] (původně [právnická osoba]) (dále jen „[právnická osoba]“) bylo usnesení ze dne [datum] doručeno až dne [datum] a žalobci až dne [datum], pro [právnická osoba] byl pořizován překlad usnesení do němčiny. Dne [datum] sdělil soud policejnímu orgánu, že usnesení ze dne [datum] nenabylo právní moci, neboť je doručováno [právnická osoba] do ciziny. Dne [datum] došla soudu žádost žalobce o vydání předmětu úschovy. [právnická osoba] bylo usnesení spolu se žádostí žalobce o vydání předmětu úschovy doručeno dne [datum]. [právnická osoba] sdělila dne [datum] soudu, že ve věci není legitimována, neboť účinky zajišťovacího převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu v její prospěch zanikly uhrazením všech závazků žalobce z úvěrové smlouvy, k čemu došlo ke dni [datum], a vlastnictví k vozidlu tak přešlo zpět na žalobce, a navrhovala, aby soud vůči ní řízení zastavil. Dne [datum] byl opraven údaj o nabytí právní moci usnesení ze dne [datum] na [datum] a usnesením z téhož dne byly [právnická osoba] a [právnická osoba] vyzvány ke sdělení, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy žalobci. [právnická osoba] se v podání došlém soudu dne [datum] odvolala na své předchozí podání a pro případ, že by měla být ve věci pasivně legitimována, s vydáním předmětu úschovy žalobci souhlasila. Po pořízení překladu do němčiny bylo usnesení ze dne [datum] doručeno [právnická osoba] dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] rozhodl soud tak, že se předmět úschovy žalobci nevydává, když se [právnická osoba] ve věci nevyjádřila. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne [datum] odvolání, ve kterém namítal a dokládal, že dne [datum] zahájil u [název soudu] vůči [právnická osoba] řízení o nahrazení jejího souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci, řízení je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení o úschově přerušeno do pravomocného skončení řízení sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem pro zmeškání ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci. Dne [datum] žalobce s odkazem na výsledek řízení sp. zn. [spisová značka] doplňoval své odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl soud o vydání předmětu úschovy žalobci, a to s ohledem na souhlas ostatních příjemců. Usnesení s doložkou právní moci bylo dne [datum] doručeno policejnímu orgánu, který dne [datum] sdělil soudu, že vzhledem ke skutečnosti, že dle komisionální prohlídky a ocenění vozidla ze dne [datum] bylo předmětné vozidlo neprovozuschopné, a to z důvodu velmi špatného technického stavu, u vozidla došlo ke změně identifikačních znaků a nebylo již možné předmětné vozidlo přihlásit do registru motorových vozidel a provozovat je na pozemních komunikacích, kdy bylo následně předmětné vozidlo prodáno Krajským ředitelstvím policie [adresa] dne [datum] na náhradní díly, není možné vozidlo vydat (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

21. Dne [datum] byl Policií ČR schválen prodej předmětného vozidla. Na při té příležitosti pořízené fotodokumentaci není patrné žádné poškození vozidla, vyjma přeraženého VIN, stav tachometru byl 90 817 km, na vozidle chyběly registrační značky (zjištěno z komisního protokolu ze dne [datum]).

22. Dne [datum] uzavřela Česká republika – Krajské ředitelství policie [adresa] se společností [právnická osoba] písemnou smlouvu, kterou této společnosti prodávala nepotřebný majetek, a to mj. soubor 3 kusů vozidel z trestné činnosti (mj. předmětného vozidla), 1 kusu jízdního kola z trestné činnosti a 10 kusů pneumatik různých značek z trestné činnosti za celkovou cenu 24 600 Kč. Stran takto prodávaných vozidel bylo ve smlouvě uvedeno, že vozidla pocházejí z trestné činnosti, mají znehodnocený VIN (vybroušen nebo přeražen), nejsou určena pro přihlášení do provozu, prodávající k nim nedodává technické průkazy a jsou určena výhradně na náhradní díly nebo ekologickou likvidaci (zjištěno z kupní smlouvy o prodeji nepotřebného majetku).

23. Fakturou ze dne [datum] fakturoval [jméno FO] [adresa], IČO [IČO], odběrateli [Jméno žalobce], IČO [IČO], za prodej předmětného vozidla částku 480 000 Kč, poníženou o předem uhrazenou zálohu ve výši 48 000 Kč, tj. celkem částku 432 000 Kč (zjištěno z faktury č. [číslo]).

24. Ve velkém technickém průkazu předmětného vozidla byli od [datum] zapsáni [právnická osoba] jako vlastník a [Jméno žalobce], IČO [IČO], jako provozovatel (zjištěno z osvědčení o registraci vozidla [číslo]).

25. K výzvě soudu sdělil [jméno FO] dne [datum], že na předmětném vozidle byl v době koupě vadný motor, který vyměnil za jiný, výměnu provedl on. Do vozidla byl namontován jiný kompletní použitý motor, jednalo se o starší, použitý motor, stáří ani počet najetých kilometrů motoru již neví. Vzhledem ke stáří zakázky – opravy není schopen sdělit žádné další podrobnosti, ani doložit žádné doklady k předmětnému vozidlu (zjištěno z vyjádření [jméno FO]).

26. Z fotografií předložených žalobcem vyplývá, že předmětné vozidlo bylo provozováno (zachyceno na různých místech, zjevně i v zahraničí, různě naloženo atd.), na fotografiích není zachyceno žádné poškození vozidla, vozidlo je vybaveno střešním nosičem (zjištěno z fotografií).

27. Svědek [jméno FO] uvedl, že měl předmětné vozidlo půjčené v roce [rok] na asi 8 až 10 dnů, jeli s ním s rodinou na dovolenou do [stát]. Nabídku zapůjčení vozidla si našel na internetu. Vozidlo mu přišlo jako nové, nebyl s ním žádný problém, nezaznamenal na něm žádné poškození.

28. Svědek [jméno FO], dlouholetý známý žalobce, rovněž uvedl, že měl předmětné vozidlo půjčené někdy v letech [rok], [rok] či [rok] na týden na dovolenou s rodinou na horách v [stát] či [stát]. Vozidlo bylo v perfektním stavu, bylo zánovní, mělo najeto několik desítek tisíc km, mělo „rakev“ na lyže. S vozidlem mohli v době zapůjčení najet cca 1 500 km a nebyl s ním žádný problém, žádného poškození si na něm nevšiml.

29. Svědek [jméno FO], dlouholetý kamarád žalobce, uvedl, že měl předmětné vozidlo od žalobce pronajaté asi v 5 nebo 6 případech pro [název] a jezdil s ním jako trenér na soustředění. Mohlo to být v rozmezí možná roku a půl, ale už je to dlouho, svědek si to přesně nepamatoval. Policií bylo vozidlo zabaveno ve chvíli, kdy se vrátili ze soustředění na [stát] a než je stačil vrátit žalobci. Při uvedené cestě na [stát] mohli najet cca 2x 700 km, kolik bylo najeto při předchozích pronájmech, si svědek nevybavoval. Vozidlo vždy řídil svědek osobně a nebyl s ním nikdy žádný problém, bylo zánovní, velmi dobře udržované, žádného poškození si svědek nevšiml. Svědek potvrdil, že vozidlo vypadalo tak, jak je zachyceno na fotografiích předložených žalobcem.

30. Svědek [jméno FO], dlouholetý známý žalobce, uvedl, že předmětné vozidlo měl od žalobce asi v 10 případech v roce [rok] či [rok] zapůjčené atletický oddíl [název] [adresa], ve kterém svědek působí jako trenér, jezdili s ním na závody, na soustředění, mohli takto najezdit cca 2 000 km. Žalobce jim vozidlo půjčoval sponzorsky, protože v oddílu závodila jeho dcera. Netrvalo to ale dlouho, žalobce pak o vozidlo přišel. Vozidlo nebylo asi úplně nové, ale bylo ve velmi dobrém stavu, nebyl s ním nikdy žádný problém, žádné poškození si svědek, který vozidlo vždy řídil, nevybavil. Svědek potvrdil, že vozidlo vypadalo jako na fotografiích předložených žalobcem (nevybavil si jen polepky, i když i ty tam mohly být), nebo spíš ještě lépe, pamatoval si je více naleštěné. Žalobci je vždy vraceli čisté a uklizené.

31. Svědek [jméno FO], automechanik, který pro žalobce dlouhá léta opravuje jeho vozový park, uvedl, že předmětné vozidlo měl na servisu, mohlo to být v roce [rok] či [rok]. Vozidlo v té době bylo v provozu, vypadalo velmi dobře, mělo najeto něco kolem 100 tis. km. Nic zvláštního si stran tohoto vozidla nevybavil. Jinak s vozidly [značka vozidla] má svědek běžné zkušenosti, dle něho jsou tato vozidla poměrně ceněná a drží si svou hodnotu.

32. Autoservis [adresa] nabízel (v roce [rok]) na svých webových stránkách službu obnova (ražba) čísla VIN náhradní technologií na základě rozhodnutí odboru dopravně správních agend (odboru dopravy) za cenu 1 490 Kč včetně vystavení protokolu o provedení ražby a fotodokumentace v rozsahu požadovaném příslušným odborem dopravně správních agend (odboru dopravy). Postup takové obnovy VIN dle uvedené nabídky byl: (i) identifikace vozu provedená technikem STK, pokud je VIN z části čitelný a vozidlo se dá s jistotou identifikovat, anebo zastoupením dané značky vozu, zpravidla autorizovaného dealera, podle typových štítků, kódu motoru atd., pokud je VIN nečitelný, (ii) podání žádosti na dopravním úřadě – úřad vydá žádost na ražbu VIN náhradní technologií, (iii) ražba VIN náhradní technologií, (iv) kontrola ražby na STK – kontrola a dokumentace ražby, (v) zápis ražby VIN náhradní technologií na příslušném dopravním odboru. Dále tento autoservis nabízel (v roce [rok]) též vyřízení veškeré administrativy s uvedeným procesem související za cenu 1 990 Kč včetně poplatků (zjištěno z výtisku webových stránek Autoservisu [adresa]). 33. [jméno FO], provozovatel autobazaru, dovozu a prodeje ojetých automobilů, odhadl dne [datum] cenu předmětného vozidla k [datum] na částku 490 000 Kč. [jméno FO] měl k dispozici shora uvedenou fakturu k nákupu vozidla žalobcem, osvědčení [právnická osoba] a technický průkaz vozidla a dále vycházel z technického posouzení nového výrobku, tabulky prodejnosti tohoto vozidla k roku [rok] a údajů z internetu. Vyšel z toho, že opotřebení vozidla odpovídá jeho stáří a použití, že současný stav pneu je 50% opotřebení a přihlédl k době používání a stavu vozidla, nízkému nájezdu km (90 000) a k tomu, že od zabavení do roku [rok] vozidlo neujelo ani 1 km. Obvyklou cenu [jméno FO] stanovil na 343 000 Kč, kterou navýšil z důvodu nízkého nájezdu km o 147 000 Kč na konečných 490 000 Kč (zjištěno ze stanovení ceny obecné – osobní automobil ze dne [datum]). 34. [jméno FO], znalec z oboru ekonomika, odvětví oceňování movitých věcí hmotných, se specializací na oceňování silničních a zvláštních vozidel, ve svém posudku a jeho doplňku stanovil tržní hodnotu předmětného vozidla ke dni [datum] na částku 289 000 Kč. Při nemožnosti provedení prohlídky vozidla znalec vyšel zejména z údajů o vozidle zjištěných ve shora odkazovaném trestním řízení, tj. první registrace vozidla byla [datum], a vozidlo tedy bylo v provozu 17 let, najeto mělo 90 817 km, jednalo se o vozidlo se standardní výbavou odpovídající danému typu a modelovému provedení vozidla. Vozidlo mělo poškozený původní motor a došlo k výměně za motor jiný, a to bez jasné historie a původu agregátu. Jelikož mělo vozidlo dle tachometru najeto méně, než je na tento rok uvedení do provozu obvyklé, lze předpokládat, že namontovaný motor do vozidla má též najeto více km než motor vyměněný, a že tak došlo ke znehodnocujícímu zásahu. U ostatních skupin vozidla znalec pro absenci jiných informací vycházel z toho, že odpovídají stáří a najetým km. S ohledem na dobu provozu a ujeté km znalec stanovil základní amortizaci na 61,4 %, resp. zbytkovou užitnost na 38,6 %, kterou pak u skupiny motor dále snížil o 30 %. Po přepočtu dle váhy (poměrného dílu) jednotlivých skupin pak znalec určil zbytkovou užitnost redukovaného vozidla na 35,9 %. Dále znalec vyšel ze zjištěné aktuální ceníkové prodejní ceny nového vozidla ve výši 1 500 000 Kč, kterou pak snížil o 15 % s ohledem na nižší technickou úroveň předmětného vozidla, tj. na částku 1 275 000 Kč. Vynásobením této hodnoty zjištěnou zbytkovou užitností redukovaného vozidla ve výši 35,9 % pak znalec určil časovou hodnotu redukovaného vozidla ve výši 454 135 Kč. S připočtením časové hodnoty pneumatik ve výši 5 000 Kč pak znalec určil časovou hodnotu vozidla na 459 100 Kč. Tuto hodnotu znalec následně vynásobil určeným koeficientem prodejnosti ve výši 0,63 a takto určil tržní hodnotu vozidla ve výši 289 000 Kč. Pokud jde o koeficient prodejnosti, tento znalec na základě údajů o inzerovaných prodejích obdobných vozidel získaných z expertního znaleckého systému určil na 1,15 a tuto hodnotu dále snížil o 20 % s ohledem na dřívější opravy vozidla – výměnu motoru, o 20 % s ohledem na historii vozidla – změny majitelů, změnu VIN a související náklady na legalizaci a o 5 % jako korekci inzertní ceny vůči realizovaným prodejům. Ke srážce za historii vozidla následně znalec doplnil, že položka historie vozidla je brána jako celek, a to s ohledem na skutečnost, že neexistuje žádná porovnávací metodika, která by přesně jednotlivé aspekty kategorizovala a následně kvantifikovala. Změna VIN je aspekt, který není v inzercích obsažen, a tudíž nelze aplikovat porovnávací metodu. Jedná se vždy o posouzení daného znalce s ohledem na jeho zkušenosti. Uvedenou 20% srážku pak znalec dále rozdělil na 10 % za historii vozidla (vozidlo bylo původně kradené, počet předchozích majitelů, rychlé změny vlastníků) a 10 % za zásahy do VIN (a to i za situace, že na vozidle bude vrácen jeho původní VIN). Potřeba legalizace vozidla, tj. vrácení původního VIN na vozidlo a opětovná registrace vozidla do registru vozidel, souvisí s uvedenou srážkou za zásahy do VIN a je její neoddělitelnou složkou. Samotné administrativní náklady související s přeražením VIN činí cca 1 000-3 000 Kč, přičemž tato částka nezahrnuje časovou náročnost daného procesu. Konečně pak znalec uvedl, že střešní nosič není považován za standardní, ani nadstandardní výbavu vozidla, a tudíž nebyl do celkové tržní hodnoty vozidla zahrnut. Jedná se o součást, která není pevně spojena s konstrukcí vozidla, je demontovatelná a přenosná. Z pohledu ocenění se jedná o movitou věc a měla by být oceněna v tomto kontextu znalcem, který má příslušnou specializaci (zjištěno ze znaleckého posudku ze dne [datum] č. [číslo] a jeho doplnění ze dne [datum]).

35. V rámci následného opakovaného výslechu znalec doplnil, že navigace představuje standardní výbavu tohoto modelu vozidla, žádnou korekci z tohoto důvodu tak neprováděl. Pokud jde o srážku za motor, znalec vysvětlil, že provedená výměna motoru má vliv jak na časovou hodnotu vozidla, tak na ochotu potenciálního kupujícího vozidlo koupit, tj. na prodejnost vozidla, a je tak namístě provést z uvedeného důvodu srážku dvakrát, jak bylo uvedeno v posudku. Pokud pak jde o výši srážky, tak výměna motoru představuje výrazný zásah do vozidla. V případě předmětného vozidla pak bylo specifické, že i přes jeho vyšší stáří byl nájezd km relativně nízký, což se projevilo v nižším procentu celkové amortizace, a tedy vyšší časové hodnotě. Jestliže pak i s ohledem na vyjádření [jméno FO] není zřejmé, za jaký motor (jakého stáří, jakého náběhu, s jakou historií) byl původní motor ve vozidle vyměněn, je namístě úvaha, že došlo k výměně za motor odpovídající stáří vozidla, u kterých obecně bývá počet najetých km výrazně vyšší, než byl u původního motoru. Tím došlo k výraznému snížení hodnoty vozidla, a srážka za motor tak musí být vyšší. To platí i za situace, kdy z výpovědí svědků vyplynulo, že vozidlo bylo plně funkční a nebyly s ním (ani s motorem samotným) při provozu žádné problémy. Pokud pak jde o srážku za historii vozidla a změnu VIN, znalec upřesnil, že při ocenění vycházel z předpokladu, že by u vozidla došlo k obnovení původního VIN, opětovné registraci vozidla do registru vozidel, a tedy navrácení vozidla do stavu způsobilého k provozu. Pokud by tomu tak nebylo a vozidlo zůstalo se změněným VIN a vyřazené z registru vozidel, jednalo by se o soubor náhradních dílů, který by měl zcela jinou hodnotu. I při navrácení původního VIN na vozidlo by pak již samotná skutečnost, že s VIN bylo manipulováno, měla negativní vliv na hodnotu vozidla. Spolu s pohnutou historií vozidla (vozidlo původně pocházelo z trestné činnosti, časté a rychlé změny majitelů) pak bylo namístě tuto skutečnost zohlednit ve srážce z koeficientu prodejnosti, jak bylo v posudku uvedeno. Uvedené srážky z koeficientu prodejnosti znalec prováděl na základě informací, které měl o vozidle k dispozici, tj. z pohledu řádně informovaného kupujícího, kupujícího, kterému budou při zvažování koupě jak výměna motoru, tak historie vozidla a zásahy do VIN oznámeny. Srážka z koeficientu prodejnosti jako korekce inzertní ceny vůči realizovaným prodejům vychází ze zkušenosti znalce, kdy srážka ve výši kolem 5 % je standardně uplatňována u všech obdobných ocenění.

36. Přípisem došlým Ministerstvu spravedlnosti dne [datum] uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 490 000 Kč jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu [název soudu] v řízení sp. zn. [spisová značka]. Ministerstvo spravedlnosti žádost vyřídilo stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě žádosti nevyhovělo (zjištěno z uplatnění nároku, stanoviska).

37. Stejnou žádost žalobce doručil dne [datum] též Ministerstvu vnitra, které mu přípisem ze dne [datum] sdělilo, že věcně příslušnou organizační složkou k vyřízení žádosti je Ministerstvo spravedlnosti, které pak případně bude cestou regresní náhrady postupovat vůči zainteresovaným úředním osobám (policistům) (zjištěno z přípisu Ministerstva vnitra).

38. Z nabídek prodejů vozidla [značka vozidla] předložených oběma účastníky soud s ohledem na zpracování znaleckého posudku žádná skutková zjištění nečinil.

39. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

40. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

41. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

43. Ke vzniku odpovědnosti státu za újmu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu b) vznik újmy c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).

44. Žalobce se dovolával nesprávného úředního postupu [název soudu].

45. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

46. Za nesprávný úřední postup, který není vyjma nepřiměřené délky řízení v zákoně definován, je teorií a praxí považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

47. Dle § 80 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 17. 3. 2017, není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.

48. Dle § 185f o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, které se s ohledem na přechodné ustanovení čl. II. bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb. použije na předmětné řízení o úschovách u [název soudu] přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených zvláštními zákonnými předpisy, řídí se ustanoveními příslušného předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 185a až 185h, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

49. Dle § 185d odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

50. Dle § 185e o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

51. Dle § 185g o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, uplynula-li lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení. Toto usnesení soud vyvěsí na úřední desce soudu (odst. 1). Dojde-li po vydání rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1 žádost o vydání předmětu úschovy, postupuje soud podle § 185d (odst. 2). Uplynutím lhůty uvedené v usnesení podle odstavce 1, nebyla-li v této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána, připadne předmět úschovy státu. Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným usnesením vyhověno (odst. 3).

52. Dle stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005, rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. ř. o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 tr. ř. vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 tr. ř. odňal, se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle ustanovení § 185f o. s. ř. Věc, o níž bylo podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. ř. rozhodnuto, že se ukládá do úschovy, se považuje za uloženou do úschovy dnem právní moci usnesení vydaného příslušným orgánem činným v trestním řízení, aniž by bylo třeba, aby byla soudu skutečně odevzdána; soud v občanském soudním řízení o přijetí takové věci do úschovy nerozhoduje. Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. ř., jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. ř.) nebo komu byla odňata (§ 79 tr. ř.), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. ř., se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. ř., do tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o. s. ř.

53. Ze shora uvedeného vyplývá, že předmětné vozidlo složené do úschovy měl [název soudu] povinnost vydat za splnění zákonných podmínek oprávněné osobě, tj. v daném případě žalobci za souhlasu (resp. nahrazeného souhlasu) [právnická osoba] a [právnická osoba], o čemž též rozhodl usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Jestliže tak neučinil, dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, bez ohledu na skutečnost, z jakého důvodu nemohlo být vozidlo vydáno (ztráta, poškození, odcizení atd.). Odkázat lze v dané směru na závěry rozsudku NS ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 983/2021. Případ řešený v tomto rozhodnutí se sice skutkově odlišoval od věci nyní projednávané (došlo ke krádeži zajištěného vozidla pocházejícího z trestné činnosti na Slovensku z policejního parkoviště), princip konstrukce nesprávného úředního postupu však je stejný, kdy policejní orgán nebyl schopen dostát své povinnosti předat zajištěné vozidlo v rámci mezinárodní spolupráce na Slovensko. NS v uvedené věci mj. uvedl: „Nejvyšší soud přitom v tomto směru setrvale judikuje, že k založení odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem se nevyžaduje přímé porušení zákona či protiprávní postup, nýbrž může jít i o porušení těch pravidel v činnosti státního orgánu, která slouží a měla by být dodržena k tomu, aby účel a smysl zákona byl naplněn. Nesprávný úřední postup může totiž být představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1660/2005). Nesprávným úředním postupem je jak okolnost, že věc po dobu zajištění nebyla chráněna před poškozením či ztrátou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1629/2000, uveřejněný pod č. 54/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tak i okolnost tkvící v tom, že se zajištěnou věcí nebylo ve výsledku naloženo zákonu odpovídajícím způsobem.“ a „Již proto bylo bez významu zabývat se argumentací dovolatelky, zda orgány činné v trestním řízení či jimi určené osoby spravující zajištěný majetek o něj náležitě pečovaly výše popsaným způsobem. Podstatným zůstává fakt, že jej v rozporu s výslovným příkazem zákona nevydaly ani cizozemským orgánům činným v trestním řízení ani osobě, která by své právo prokázala postupem upraveným v § 80 tr. řádu. Již v této skutečnosti lze proto shledat nesprávný úřední postup zakládající v projednávané věci tzv. odpovědnostní titul.“ 54. V projednávané věci lze jen spekulovat, z jakého důvodu došlo k prodeji předmětného vozidla policejním orgánem v době neskončeného řízení o úschovách. Pravděpodobnou se i s ohledem na obsah spisu [spisová značka] jeví špatná komunikace či nedorozumění mezi policejním orgánem a soudem, kdy policejní orgán zřejmě nabyl přesvědčení, že vozidlo jako předmět úschovy, o který se ve stanovené lhůtě nikdo nepřihlásil, již připadlo státu, a že s ním tak stát může volně naložit. Důvod prodeje je však pro posouzení předmětné věci irelevantní. Skutečností zůstává, že vozidlo nepřipadlo státu, řízení o úschovách ani nebylo skončeno jiným způsobem, a [název soudu] tak měl povinnost vozidlo vydat oprávněnému příjemci, které nedostál.

55. Soud tak uzavřel, že v dané je věci je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, kterého se v řízení o úschovách dopustil [název soudu]. Z toho pak plyne, že organizační složkou příslušnou jednat za stát ve věci požadavku na náhradu škody plynoucí z takového nesprávného úředního postupu je dle § 6 odst. 2 písm. a), odst. 7 OdpŠk Ministerstvo spravedlnosti.

56. Na základě provedeného dokazování vzal soud dále za prokázané, že v příčinné souvislosti s uvedeným nesprávným úředním postupem vznikla škoda spočívající v hodnotě vozidla, které mělo být, ale nebylo z úschovy vydáno. Současně vzal soud za prokázané, že tato škoda vznikla žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla. K tomu je nutno dodat, že vlastnické právo žalobce k vozidlu nebylo deklarováno usnesením [název soudu] o vydání vozidla z úschovy. Žalobci bylo vozidlo z úschovy vydáno za podmínek, že o jeho vydání požádal a že ostatní účastníci s jeho vydáním žalobci souhlasili. Vlastnické právo žalobce soud při vydání předmětu úschovy neposuzoval.

57. Z provedených důkazů však vyplynulo, že kupní smlouvu na předmětné vozidlo žalobce s [jméno FO] uzavřeli jako podnikatelé při výkonu jejich podnikatelské činnosti, a tato smlouva se tak dle § 261 odst. 1 obch. zák. řídila tímto zákonem.

58. Dle § 446 obch. zák. kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

59. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce v době koupě i s ohledem na kladné osvědčení [právnická osoba] a skutečnost, že přeražený VIN byl na vozidle zjištěn až při jeho kriminalistickém zkoumání (před tím bylo vozidlo s přeraženým VIN bez problémů registrováno v registru vozidel), nemohl vědět, že vozidlo pochází z trestné činnosti, a že tedy [jméno FO] nemusí být vlastníkem prodávaného vozidla. Navíc k nabytí vlastnického práva k původně kradenému vozidlu s největší pravděpodobností došlo již při předchozích prodejích, když jak [jméno FO], tak [jméno FO] je zřejmě též kupovali jako podnikatelé od podnikatelů, na obou stranách při výkonu podnikatelské činnosti, a [jméno FO] tak zřejmě byl vlastníkem žalobci prodávaného vozidla.

60. Vozidlo mělo být vydáno ve stavu, ve kterém bylo žalobcem vydáno policejnímu orgánu, resp. ve kterém bylo uloženo do soudní úschovy, když jak policejní orgán, tak následně soud měly povinnost o vozidlo jako o věc vydanou v trestním řízení pečovat ve smyslu zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, mj. tak, aby nedošlo bezdůvodně ke snížení jeho hodnoty.

61. Provedenými důkazy (zejména výpověďmi svědků, ale i fotodokumentací jak předloženou žalobcem, tak pořízenou při vydání vozidla) bylo prokázáno, že vozidlo bylo v době vydání policejnímu orgánu v dobrém technickém stavu, nebylo na něm patrné žádné poškození a při svém provozu nevykazovalo žádné problémy. Současně však bylo prokázáno (zjištěními učiněnými v průběhu trestního řízení, vyjádřením [jméno FO]), že na vozidle byl vyměněn motor a byl na něm přeražen VIN, že vozidlo pocházelo původně z trestné činnosti, docházelo u něho k častým změnám vlastníků a aktuálně bylo vyřazeno z registru vozidel a nemělo přidělené registrační značky. Všechny tyto skutečnosti musely být zohledněny při stanovení hodnoty nevydaného vozidla.

62. Stran stanovení této hodnoty soud vyšel ze znaleckého posudku [jméno FO], který své závěry dle názoru soudu v řízení dostatečně obhájil. Znalec přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu provedl srážky z důvodu výměny motoru na vozidle, za přiléhavý pak soud považoval jeho postup, kdy při nemožnosti zjistit, jaký jiný motor byl do vozidla namontován, vyšel z předpokladu, že se jednalo o motor odpovídající stáří vozidla, který však s vysokou pravděpodobností (jak je tomu u motorů takového stáří obvyklé) měl výrazně vyšší nájezd km než motor původní, a že tedy došlo ke znehodnocení vozidla, byť jeho funkční vlastnosti byly zachovány. Stejně tak znalec přesvědčivě vysvětlil důvody provedení srážek za historii vozidla a manipulaci s VIN. Soud v této souvislosti nepřisvědčil námitce žalobce, že by se o historii vozidla a manipulaci s VIN nemusel potenciální kupující dozvědět, a že by tak srážky neměly být prováděny. Soud sdílí názor znalce, že při ocenění je nutno zohlednit všechny skutečnosti známé o vozidle, které by při řádném prodeji měly být kupujícímu též sděleny. Navíc při vrácení správného VIN na vozidlo by minimálně údaj, že vozidlo bylo odcizeno v SRN, byl patrný i z lustrace [právnická osoba], která je standardní součástí nákupu ojetého vozidla.

63. Za správné pak soud považoval provedení ocenění s předpokladem, že na vozidlo bude navrácen původní VIN a že bude znovu registrováno v registru vozidel, a tedy způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, přestože v době jeho uložení do soudní úschovy tomu tak nebylo. Z provedených důkazů (nabídka Autoservisu [adresa], znalecký posudek) vyplynulo, že navrácení VIN a opětovná registrace vozidla přestavuji relativně nenáročný proces, a není tak důvodu pochybovat, že by jej žalobce podstoupil, aby mohl vozidlo, které vyjma těchto administrativních nedostatků mělo být v dobrém technickém stavu, mohl provozovat stejně jako před jeho vydáním policejnímu orgánu.

64. Ocenění pak bylo provedeno ke dni [datum], tj. ke dni nabytí právní moci usnesení o vydání vozidla z úschovy žalobci, kdy až porušením povinnosti vozidlo vydat došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který je odpovědnostním titulem ve vztahu k uplatňované náhradě škody. Soud v této souvislosti neakceptoval návrhy žalobce na provedení ocenění k dřívějšímu datu s odkazem na neúměrnou délku řízení o úschovách, když případná nepřiměřená délka řízení o úschovách, popř. průtahy v tomto řízení by mohly být samostatným nesprávným úředním postupem odlišným od nevydání vozidla z úschovy a nároky z takovéhoto nesprávného úředního postupu nebyly předmětem řízení.

65. Soud tedy považoval zpracovaný znalecký posudek ve spojení s výpovědí znalce za způsobilý podklad pro určení výše hodnoty nevydaného vozidla jako základu pro určení výše škody. Od znalcem určené částky 289 000 Kč by pak bylo namístě odečíst náklady, které by byl žalobce nucen vynaložit na obnovení VIN a opětovnou registraci vozidla, které by dle nabídky Autoservisu [adresa] i vyjádření znalce činily cca 1-3 tis. Kč, a naopak by měla být přičtena hodnota střešního nosiče, který žalobce pořídil v září [rok] za částku 2 642 Kč a který byl při vydání vozidla policejnímu orgánu na vozidle instalován. S ohledem na výši těchto odečitatelných/přičitatelných částek a předpoklad, že by tyto mohly být cca stejné, považoval soud za neúčelné provádět k ocenění nosiče další dokazování (samostatné znalecké ocenění, když znalec provádějící ocenění vozidla provedení takového ocenění pro nedostatek odbornosti odmítl), obě uvedené položky vzájemně započetl a za škodu způsobenou žalobci považoval znalcem určenou hodnotu vozidla.

66. Konečně pak soud dodává, že za nepřípadnou považoval námitku žalované stran spoluzavinění žalobce na vzniku škody, když tento byl v řízení o úschovách dlouhou dobu pasivní a o vydání vozidla požádal až po pěti letech od jeho složení do úschovy. Úvaha, že „kdyby se žalobce o vozidlo zajímal dříve, tak by je orgány státu nestihly nesprávně prodat“, je nemístná. Soud byl povinen postupovat v souladu s právními předpisy, tj. vozidlo v době běžícího řízení o úschovách opatrovat a případně je vydat oprávněnému příjemci, bez ohledu na aktivitu žalobce. „Sankcí“ pro žalobce mohlo být, že by vozidlo připadlo státu, kdyby včas nepožádal o jeho vydání z úschovy. K tomu v předmětném řízení nedošlo, když soud považoval žalobcovu žádost o vydání předmětu úschovy za včasnou, tuto projednal, a nakonec o ní i kladně rozhodl. Pasivita žalobce při podání žádosti o vydání předmětu úschovy pak měla vliv na určení výše nyní projednávané škody. I z důvodu podání žádosti s uvedenou prodlevou bylo vozidlo oceňováno až k prosinci [rok], což mělo vliv na výši amortizace a následné určení časové a tržní hodnoty vozidla.

67. S ohledem na vše výše uvedené považoval soud podanou žalobu za důvodnou do částky 289 000 Kč, do které jí vyhověl, a do zbylého požadavku na zaplacení částky 201 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

68. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne [datum] a lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne [datum], od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

69. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V předmětné věci záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posouzení, soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kdy při stanovení odměny za jednotlivé úkony právní služby vzal za tarifní hodnotu výši přisouzeného plnění, tedy částku 289 000 Kč.

70. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 166 590,96 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 12x odměnou právního zástupce za čtrnáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne [datum], další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], sepis doplnění žaloby ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum], sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 113 520 Kč (12x 9 460 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za osm úkonů právní služby vykonaných do [datum] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 2 400 Kč (8x 300 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za čtyři úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 1 800 Kč (4x 450 Kč), - 3x náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum], [datum] a [datum], tj. vždy za požadovaných 185 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 93,3 km) při kombinované spotřebě 6,3 litrů nafty/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 398/2023 Sb. v celkové výši 4 461,12 Kč (3x cena PHM ve výši 451,04 Kč + 3x základní náhrada ve výši 1 063 Kč), - 3x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum], [datum] a [datum], tj. celkem za 15x hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 10 minut) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 1 500 Kč (15x z 100 Kč), - 2x náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum], tj. vždy za požadovaných 185 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 93,3 km) při kombinované spotřebě 6,3 litrů nafty/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 2 954,84 Kč (2x cena PHM ve výši 404,42 Kč + 2x základní náhrada ve výši 1 073 Kč), - 2x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum], tj. celkem za 10x hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 10 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 1 500 Kč (10x z 150 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 26 455 Kč, - spotřebovanou zálohou na náklady důkazů (znalečné) ve výši 10 000 Kč.

71. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

72. Výroky o náhradě nákladů státu jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení vynaloží náklady na znalečné pro znalce [jméno FO] (nad rámec žalobcem složené zálohy), o jejichž výši dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Jelikož v době vyhlášení rozsudku nebyla celková výše nákladů státu známa, rozhodl soud pouze o základu povinnosti účastníků k náhradě nákladů státu a určení výše náhrady v poměru úspěchu/neúspěchu účastníků ve věci vyhradil samostatnému usnesení.

73. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí. Stejnou lhůtu k plněn pak soud stanovil i pro poskytnutí přiznané písemné omluvy.