11 C 87/2021-106

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 228 116,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 89 116,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 72 900 Kč od 19. 8. 2021 do 27. 11. 2021, 11,75 % ročně z částky 89 116,50 Kč od 12. 5. 2022 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 139 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 72 900 Kč za dobu od 18. 2. 2021 do 18. 8. 2021, 89 116,50 Kč za dobu od 18. 2. 2021 do 11. 5. 2022, 139 000 Kč od 18. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 88 970 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 16. 8. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 308 816,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady škod a nemajetkové újmy způsobených nezákonným trestním stíháním vedeným Obvodním soudem pro Prahu 10 (dále jen„ OS Praha 10“) pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalobce uvedl, že usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 10 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Následně byla proti žalobci podána obžaloba ze dne 24. 4. 2018 a dne 26. 10. 2018 došlo k vyhlášení rozsudku OS Praha 10, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. K odvolání žalobce vydal Městský soud v Praze (dále jen„ MS Praha“) dne 10. 1. 2019 rozsudek, ve kterém žalobce uznal vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR (dále jen„ NSČR“) usnesením ze dne 22. 5. 2019 napadený rozsudek MS Praha zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. MS Praha znovu rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2019 tak, že žalobce opět uznal vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. K dovolání žalobce NSČR usnesením ze dne 17. 6. 2020 napadený rozsudek MS Praha opět zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. MS Praha konečně usnesením ze dne 19. 8. 2020 zrušil rozsudek OS Praha 10 ze dne 26. 10. 2018 a věc postoupil k projednání ve správním přestupkovém řízení [anonymizována tři slova] [obec a číslo] (dále jen„ [anonymizováno] [obec a číslo]“).

3. V důsledku takto vedeného nezákonné trestního stíhání vznikly žalobci následující škody a nemajetková újma: A. škoda - náklady obhajoby 4. Žalobce požadoval nahradit škodu představovanou vynaloženými náklady obhajoby v celkové výši 89 116,50 Kč vč. [anonymizováno], když s ohledem na dvojí změnu právní kvalifikace v průběhu trestního stíhání vycházel z odměn za 1 úkon právní služby ve výši - 2 300 Kč pro úkony od zahájení trestního stíhání do vydání rozsudku OS Praha 10, kdy byl žalobce stíhán pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, - 1 500 Kč pro úkony od vydání rozsudku OS Praha 10 do vydání rozsudku MS Praha, kdy byl žalobce stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, - 1 000 Kč pro úkony od vydání rozsudku MS Praha, kdy byl žalobce stíhán pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně žalobce požadavek na náhradu obhajného vyčíslil následovně: ; Datum; Popis úkonu; Počet úkonů právní služby; Odměna 1; 1. 2. 2018; převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb spolu s první poradou se žalobcem dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 2; 1. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech obviněného [příjmení] [celé jméno žalobce] dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 3; 16. 2. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem poškozeného a svědka, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 4; 19. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova] dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč 5; 19. 2. 2018; další porada s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 6; 20. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech obviněného a svědků [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč 7; 21. 2. 2018; odvolání se proti rozhodnutí - odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu; 0,5; 1 150 Kč 8; 13. 3. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem svědků, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 9; 14. 3. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [anonymizováno] a [anonymizováno]. [příjmení] dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 10; 21. 3. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem svědků, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 11; 22. 3. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [jméno] a [anonymizováno]. [jméno] dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč 12; 29. 3. 2018; prostudování spisu při skončení vyšetřování dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 13; 25. 6. 2018; písemné podání nebo návrh ve věci samé - založení důkazů do trestního spisu, návrhy na provedení důkazů a vyjádření obviněného dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 14; 27. 6. 2018; další porada s klientem, tj. před hlavním líčením, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 15; 28. 6. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 28. 6. 2018 od 9:30 do 11:25 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 16; 20. 9. 2018; další porada s klientem, tj. před hlavním líčením, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 17; 21. 9. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 21. 9. 2018 od 10:00 do 11:17 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 18; 25. 10. 2018; další porada s klientem, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč 19; 26. 10. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 26. 10. 2018 od 10:00 do 13:02 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč 20; 16. 11. 2018; další porada s klientem, tj. před podáním odvolání, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč 21; 19. 11. 2018; odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč 22; 9. 1. 2019; další porada s klientem, tj. před veřejným zasedáním, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč 23; 10. 1. 2019; účast na jednání před soudem - veřejné zasedání o odvolání konané dne 10. 1. 2019 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč 24; 26. 3. 2019; další porada s klientem, tj. před podáním dovolání, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 25; 27. 3. 2019; dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 26; 25. 11. 2019; další porada s klientem, tj. před veřejným zasedáním, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 27; 26. 11. 2019; účast na jednání před soudem - veřejné zasedání konané dne 26. 11. 2019 od 0 8:45 do 09:35 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 28; 5. 3. 2020; další porada s klientem, tj. před podáním dovolání, přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 29; 6. 3. 2020; dovolání proti rozsudku MS Praha dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč 6. Žalobce shrnul, že bylo učiněno 33 úkonů, za které je požadována odměna ve výši 63 750 Kč. Současně je požadováno 33 režijních paušálů v celkové výši 9 900 Kč, celkem tedy 73 650 Kč. S připočtením 21% [anonymizováno] ve výši 15 466,50 Kč tedy činily náklady obhajoby celkem 89 116,50 Kč. B. škoda - náklady na znalecký posudek 7. Žalobci vznikly náklady spojené s pořízením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví soudní lékařství, vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 26. 5. 2018 ve výši 11 900 Kč. C. škoda - náklady trestního řízení 8. Žalobci vznikly náklady za náhradu nákladů trestního řízení, na kterou dle usnesení [příjmení] [část Prahy] státu paušální částku ve výši 7 800 Kč. Ačkoliv byl následně obvinění zproštěn a odsuzující rozsudek byl zrušen, žalobcem uhrazená částka státu mu nebyla dosud vrácena. D. nemajetková újma - trestní stíhání 9. Trestní stíhání mělo negativní vliv na čest a dobrou pověst žalobce, jeho profesní, společenský, rodinný a osobní život, kdy byl žalobce po dobu nezákonného trestního stíhání udržován v nejistotě a psychické zátěži a nemohl se plně věnovat svým studijním a pracovním povinnostem i svým zájmům, předmětné řízení tak mělo pro žalobce nepochybně zvýšený význam. To vše bylo umocněno skutečností, že žalobce byl v průběhu řízení dvakrát nezákonně pravomocně odsouzen. Poprvé byl žalobci rozsudkem MS Praha ze dne 10. 1. 2019 uložen mu trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Rozsudek byl zrušen usnesením NSČR ze dne 22. 5. 2019, a žalobce tak do doby zrušení prvního odsuzujícího rozsudku vykonal přibližně čtyři měsíce jemu uloženého nezákonného trestu. Podruhé byl žalobci rozsudkem MS Praha ze dne 26. 11. 2019 opět uložen trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Rozsudek byl zrušen usnesením NSČR ze dne 17. 6. 2020, a žalobce tak do doby zrušení druhého odsuzujícího rozsudku vykonal více než pět měsíců jemu uloženého nezákonného trestu. Žalobce tedy vykonal převážnou většinu trestu, který mu byl uložen nezákonnými rozhodnutími MS Praha, neboť řádně vykonal zkušební dobu v délce více než 9 měsíců. Žalobce se proto domáhá náhrady jak nemajetkové újmy, způsobené mu nezákonným trestním stíháním a nezákonným odsouzením, tak také náhrady nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nezákonně uložených trestů, které z velké části vykonal.

10. Žalobce byl v době zahájení trestního stíhání zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), zajišťující mimo jiné bezpečnost na fotbalovém stadionu [anonymizována dvě slova] (v době zahájení trestního stíhání pod názvem [příjmení] [jméno]), na kterém žalobce pracoval již od roku 2015 na pozici strážného. V průběhu zaměstnání byl žalobce opakovaně chválen za pracovní výsledky, což vyústilo i v karierní postup na pozici bezpečnostního manažera. To se projevilo například tím, že při práci pro zaměstnavatele v [anonymizována dvě slova] měl na starost bezpečnost ve VIP sekci, tj. na místě, kde se nakonec stal incident, jenž vedl k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce. S ohledem na spokojenost zaměstnavatele s pracovními výsledky žalobce s tímto byl opakovaně prodlužován pracovní poměr. Tato jejich dlouhodobá spolupráce však byla bohužel ukončena, a to právě v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Pro zaměstnavatele bylo prošetřování incidentu a následné zahájení trestního stíhání žalobce zásadním důvodem pro ukončení spolupráce. Čistý trestní rejstřík je jedním ze základních požadavků pro výkon zaměstnání v bezpečnostní agentuře, a ačkoli samotným zahájením trestního stíhání záznam v rejstříku trestů nevzniká, je známým faktem, že v očích veřejnosti je podstatnou skutečností to, že je zahájeno/vedeno proti osobě trestní stíhání, aniž by zohledňovali zásadu presumpce neviny, a to obzvlášť vůči osobě, která sama má ve své pracovní náplni na starost bezpečnost osob. Ukončení spolupráce se zaměstnavatelem [anonymizováno] mělo za následek razantní propad příjmu, který žalobci zapříčinil existenční problémy. Žalobci bylo v době zahájení trestního stíhání necelých 23 let, dané zaměstnání bylo nejvýraznějším zdrojem příjmů pro jeho živobytí za současného prezenčního studia na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Ačkoliv žalobce žil v jedné domácnosti se svou matkou samoživitelkou, jeho příjem byl nezbytný pro chod rodinné domácnosti a umožnění jeho studia. Výpadek příjmu v důsledku nezákonného trestního stíhání pro žalobce znamenal extrémní psychický tlak a stres. V neposlední řadě také zásah do jeho pověsti jako bezproblémové a spolehlivé osoby v očích dlouhodobých spolupracovníků a zaměstnavatele. Žalobci se následně podařilo vyjednat si u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), u které dříve brigádně vypomáhal na pár hodin měsíčně, zvýšení pracovního úvazku na pozici správce [anonymizována dvě slova] a tím pádem i zvýšení příjmu. Nemusel tedy naštěstí opouštět studium, když měl zajištěn jakýsi příjem, ale i působení u této společnosti bylo zásadně negativně ovlivněno probíhajícím trestním stíháním. Orgány činné v trestním řízení si od zaměstnavatele vyžádaly zprávu a pracovní hodnocení zaměstnance (žalobce). To vyústilo v osobní schůzku s HR managerem a ředitelem společnosti, kdy žalobce musel důkladně vysvětlovat okolnosti jeho trestního stíhání. Strach ze ztráty i tohoto dalšího příjmu zapříčinil další stres a nervozitu. Nelze nezmínit také nepříjemné pracovní prostředí, kdy na něj kolegové jako na trestně stíhanou, resp. odsouzenou, osobu pohlíželi skrz prsty.

11. Žalobce byl v době zahájení a vedení trestního stíhání studentem [anonymizováno 5 slov] [obec], kde se připravoval na budoucí právnickou profesi. Studium na právnické fakultě je obecně považováno za jedno z nejnáročnějších oborů studia, obzvláště pak za situace, kdy student z existenčních důvodů zároveň pracuje na plný pracovní úvazek. Žalobce se tak při vědomí těchto skutečností nacházel již v průběhu celého akademického roku pod určitým tlakem, který však v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání ještě zesílil. Snem žalobce bylo specializovat se na trestní právo a působit u [stát. instituce], popřípadě na státním zastupitelství. Vysněná kariéra nebyla ohrožena„ pouze“ tím, zda bude jeho studium úspěšné, jako u každého jiného studenta, v důsledku vedeného trestního stíhání žalobce zcela znejistěl ohledně svých možností tuto profesi vykonávat v případě, že by byl pravomocně odsouzen. Nezbytným předpokladem mnoha právnických profesí, u [anonymizováno] orgánu pak zejména, je totiž čistý trestní rejstřík. Obavy žalobce se následně naplnily, když k (nezákonnému) odsouzení jeho osoby došlo, a to dokonce dvakrát. Žalobce tak byl nucen přehodnocovat celý svůj dosavadní život a přemýšlet nad svými možnostmi budoucího uplatnění, které se mu v důsledku odsouzení významnou měrou zúžily. To samozřejmě vedlo i ke ztrátě motivace a„ chuti“ věnovat se studiu, kdy na žalobce nutně doléhaly myšlenky týkající se toho, zda má studium vůbec pro něj nějaký význam a má smysl v něm pokračovat. Pouze silou své vůle a sebezapření byl žalobce schopen ve studiu (které aktuálně dokončuje) pokračovat i přes stres, frustraci a nejistotu, kterou v důsledku trestního stíhání (a dvojnásobného odsouzení) prožíval. Žalobce navíc po jeho neblahé osobní zkušenosti s fungováním a činností orgánů činných v trestním řízení, když bylo proti němu vedeno nezákonné trestní stíhání a dvakrát došlo k jeho nezákonnému odsouzení, ztratil důvěru ve spravedlnost a jakýkoli zájem či motivaci o práci u orgánů, které mu způsobily takový zásah a újmu.

12. Zahájení a vedení trestního stíhání žalobce mělo nepříznivý dopad i do osobních vztahů žalobce. Citelně byly zasaženy vztahy mezi žalobcem a jeho partnerkou, přáteli, kolegy i s jeho matkou. Jak pro žalobce, tak pro jeho rodinu představovalo trestní stíhání, s hrozbou trestu odnětí svobody až v délce 8 let, nebývalou stresovou situaci, která se projevovala velkou podrážděností obou stran a vzájemnými neshodami. Ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k neodůvodněnému zásahu do integrity slušného a bezúhonného člověka. Vliv trestního stíhání na psychiku žalobce byl o to větší, že žalobci bylo v době zahájení trestního stíhání pouhých 23 let, tedy byl ve věku blízkém věku mladistvých. Žalobce celé trestní stíhání prožíval velmi intenzivně, neboť mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 8 let. Jak již bylo uvedeno výše, uložení (jakéhokoli) trestu by navíc mělo fatální dopady do jeho budoucího uplatnění. Žalobce tak trestní stíhání prožíval s úzkostí, byl v neustálém stresu a pod neustálým tlakem. Jeho frustrace se projevovala i ve změnách chování, zejména v podrážděnosti a větší sociální izolaci, což mělo nepříznivý vliv na jeho osobní život a vztahy s okolím. Žalobce trpěl v době trestního stíhání nespavostí a stavy úzkosti, což mělo mimo jiné negativní dopad nejen na jeho studium, ale i na každodenní život. Nesmírnou zkouškou bylo trestní stíhání pro vztah žalobce s jeho přítelkyní. V té době byl žalobce vlivem stresu více podrážděný, měl sklony k hádkám a uzavíral se do sebe, neboť nechtěl přenášet svůj stres a obavy na své blízké. Neprojevoval zájem o dění kolem sebe, vyhýbal se společnosti a hromadným aktivitám. Se svými obavami se dokázal svěřit málokomu, oporou mu byl blízký kamarád [anonymizováno]. [příjmení]. Žalobce byl dvakrát odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušební dobou. Stigma odsouzení a toho, že měl spáchat trestný čin, ho provázelo pochopitelně i při kontaktu s okolím, přáteli, kolegy, rodinou, a především pak s jeho partnerkou. I toto bylo důsledkem extrémního psychického tlaku na jeho osobu. Žalobce se stranil kolektivu. Častokrát měl vůbec obavy vycházet z domu do běžného života a konat běžné denní činnosti jako např. řízení motorových vozidel, neboť ho děsila představa, že i drobný prohřešek, například účast na dopravní nehodě, by mohla vyústit v přeměnu trestu a znamenat tak povinnost nástupu do vězení. V tomto strachu žil až do 19. 8. 2020, kdy bylo vydáno konečné zprošťující usnesení MS Praha. Od prvního pravomocného odsuzujícího rozsudku ze dne 10. 1. 2019 uběhlo 20 měsíců. Ačkoliv žalobci dvakrát uložený trest byl rozhodnutími NSČR zrušen, žalobci i tak uložený podmíněný trest odnětí svobody s odkladem výkonu na 14 měsíců vykonal téměř v plné výši. Nezákonné trestní stíhání a odsouzení zasáhlo žalobce i do jeho volnočasových aktivit. I s ohledem na svůj sen pracovat u [stát. instituce] si chtěl pořídit zbrojní průkaz. Aktivní přípravu k zisku zbrojního průkazu však přerušilo pravomocné odsouzení. Vědom si toho, že jednou z podmínek pro získání zbrojního průkazu je trestní bezúhonnost, svého koníčku zanechal. Přičemž ze strachu, jak celá záležitost s jeho trestním stíháním dopadne, se k němu ani později nevrátil.

13. Popsanou nemajetkovou újmu žalobce požadoval nahradit v penězích, a to částkou 200 000 Kč. V této souvislosti žalobce navrhl porovnat svůj případ s věcí řešenou NSČR pod sp. zn. [spisová značka], přičemž žalobce zdůraznil, že je pro něho obtížně realizovatelné provést adekvátní porovnání, když je zde obtížná dostupnost rozhodnutí zejména odvolacích soudů projednávajících obdobné případy.

14. Při ústním jednání konaném dne 25. 5. 2022 žalobce k dotazu soudu upřesnil, že se v řízení domáhá pouze náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání. Skutečnost, že v průběhu předmětného trestního stíhání byl dvakrát pravomocně odsouzen, přičemž tato rozhodnutí byla následně zrušena, žalobce uvedl jen v rámci vylíčení intenzity vzniku nemajetkové újmy a na podporu požadované výše zadostiučinění, samostatně se náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonných odsouzení nedomáhá.

15. Takto formulované nároky žalobce uplatil u žalovaného dne 18. 2. 2021, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 308 816,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 2. 2021 do zaplacení.

16. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 18. 1. 2021 uplatnil předmětné nároky na náhradu škod a nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u OS Praha 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 9. 11. 2021, kterým požadavek na náhradu nákladů obhajoby zamítl z důvodu neprokázání vzniku škody, nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 11 900 Kč shledal důvodným, nárok na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 7 800 Kč shledal nedůvodným a požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vyhověl do částky 61 000 Kč. K věci samé žalovaný po rekapitulaci předmětného trestního říze (stejně jako žalobce) uvedl, že v souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonných rozhodnutí, za která lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne ze dne 1. 2. 2018, pravomocný rozsudek OS Praha 10 ze dne 26. 10. 2018 ve spojení s rozsudkem MS Praha ze dne 10. 1. 2019 a pravomocný rozsudek MS Praha ze dne 26. 11. 2019.

17. K jednotlivým nárokům pak žalovaný uvedl: A. škoda - náklady obhajoby 18. Výzvou ze dne 31. 8. 2021 byl žalobce vyzván k doplnění žádosti o doklady prokazující zaplacení právních služeb (výpis z účtu, příjmový pokladní doklad, popř. faktura). Žalobce však svou žádost nedoplnil a doklady prokazující vznik škody (a to ani v podobě vzniku dluhu) nedoložil. Za daného stavu věci, kdy jedním ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu je rovněž prokázání vzniku škody, nemohlo být nároku žalobce na uhrazení nákladů obhajoby vyhověno, neboť žalobce neprokázal vznik škody. K tomu žalovaný doplnil, že dle zákona č. 82/1998 Sb. se nerozhoduje o právu obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnuté služby, nýbrž o právu poškozeného na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci. Škoda je občanským právem chápána jako újma, která nastala v majetkové oblasti poškozeného a projevuje se snížením jeho majetkového stavu. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Aby však bylo možné učinit závěr o splnění podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, je třeba mít mimo jiné za prokázané, že škoda vznikla. K prokázání vzniku škody spočívající v nákladech právního zastoupení slouží buď příjmový pokladní doklad či výpis z účtu nebo alespoň faktura prokazující vznik povinnosti k zaplacení vyfakturované částky (tj. vznik dluhu), přičemž na výzvu k doložení těchto podkladů ze dne 31. 8. 2021 byla žalovanému zaslána toliko žaloba a její přílohy, neobsahující shora specifikované doklady. B. škoda - náklady na znalecký posudek 19. Nárok na náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 11 900 Kč byl shledán důvodným, neboť tyto náklady byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Částka 11 900 Kč byla žalobci zaslána na adresu uvedenou v žádosti. C. škoda - náklady trestního řízení 20. Vzhledem ke skutečnosti, že v důsledku zrušení pravomocného odsuzujícího rozhodnutí došlo i ke zrušení všech rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, došlo i ke zrušení usnesení ukládajícího žalobci povinnost hradit náklady trestního řízení ve výši 7 800 Kč. Žalobce tedy plnil na základě titulu, který byl následně zrušen, a proto se předmětná částka stala bezdůvodným obohacením na straně OS Praha 10, který je povinen částku žalobci jakožto bezdůvodné obohacení vydat. Za daného stavu věci, když žalobce neprokázal, resp. ani netvrdil, že vyzval [příjmení] [obec a číslo] k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 800 Kč a že tento žalobci přesto danou částku nevydal, nelze uplatněný nárok na náhradu škody uznat důvodným, neboť odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. nastupuje až v případě, pokud se poškozený nedomůže plnění po primárním dlužníkovi. D. nemajetková újma - trestní stíhání 21. Vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (co do základu nároku) žalovaný konstatoval, že v řízení vedeném u OS Praha 10 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci omluvil. Tvrzení o zásahu do osobnostní a pracovní sféry má žalovaný za prokázané, kdy žalobce byl po dobu celkem více než devět měsíců pravomocně odsouzen, tj. ztratil bezúhonnost, přičemž pracoval u [právnická osoba] na pozici strážného a bezpečnostního manažera na stadionu [příjmení] [jméno], kdy k výkonu zaměstnání byl nutný čistý trestní rejstřík a v důsledku trestního stíhání přišel o zaměstnání. Pokud jde o tvrzené zásahy do osobní a rodinné sféry, tato tvrzení žalobce nijak neprokazuje. Vzhledem k tomu, že byla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a dopady do osobnostní a profesní sféry žalobce, byla žalobci přiznána na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání částka 2 000 Kč měsíčně, tj. celkem za 30,5 měsíce trestního stíhání částka 61 000 Kč, která byla žalobci uhrazena na adresu uvedenou v žádosti. K této částce žalovaný dospěl na základě porovnání případu žalobce s dalšími obdobnými případy, které byly odškodňovány, přičemž vycházeno bylo zejména z porovnání s rozhodnutím MS Praha ze dne 15. 6. 2011 č. j. [číslo jednací].

22. Závěrem pak žalovaný namítl, že vzhledem k tomu, že šestiměsíční lhůta k mimosoudnímu projednání žádosti žalobce uplynula žalovanému dnem 18. 8. 2021, lze o případném prodlení žalovaného uvažovat až ode dne 19. 8. 2021.

23. V podáních došlých soudu ve dnech 21. 2. 2021 a 9. 3. 2022 žalobce potvrdil, že mu byla dne 27. 11. 2021 žalovaným uhrazena částka 72 900 Kč a v tomto rozsahu vzal svou žalobu částečně zpět. Dále žalobce uvedl, že souhlasí s právním názorem žalovaného, že primárním dlužníkem ve vztahu k nevrácené náhradě nákladů trestního řízení je [příjmení] [obec a číslo], kterému vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalobce proto bude vymáhat tuto částku po primárním dlužníkovi a v rozsahu částky 7 800 Kč včetně příslušenství vzal svou žalobu též částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu částečných zpětvzetí zastaveno usneseními ze dne 17. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], a ze dne 10. 3. 2022, č. j. [číslo jednací].

24. K obraně žalovaného pak žalobce namítl, že byl po celou dobu jeho trestního stíhání zastoupen advokátem na základě doložené plné moci, ke všem úkonům, za které nárokuje náhradu, žalobce doložil záznamy o poradách s klientem, jednotlivá podání žalobce, která byla činěna prostřednictvím právního zástupce, anebo protokoly z úkonů orgánů činných v trestním řízení, které vždy obsahují informaci o tom, že při úkonu byl přítomen právní zástupce žalobce. Z těchto předložených dokumentů má žalobce za jednoznačně prokázané, že byl po celou dobu nezákonného trestního stíhání jeho osoby zastoupen advokátem a náleží mu náhrada vynaložených nákladů na obhajobu. Jen stěží lze žalovanou presumovat, že by právní služby byly žalobci ze strany advokáta poskytovány po dobu několika let a v tak vysokém množství úkonů bezplatně. Žádný z právních předpisů citovaných žalovaným neobsahuje zákonnou povinnost dokládat žalovanému výpisy z účtu či faktury osobní povahy tak, jak požaduje žalovaný. Žalovaný není oprávněn stanovovat si vlastní pravidla a požadavky na přiznání náhrady majetkové škody, kterou navíc sám způsobil. Žalobce řádně doložil rozsáhlou dokumentaci jednoznačně prokazující existenci právního zastoupení jeho osoby. Z dikce zákona i citované judikatury má navíc za to, že nárok vzniká samotným vznikem dluhu, který lze mít za dostatečně prokázaný již pouhou realizací úkonů právní služby právním zástupcem žalobce.

25. Přiznanou náhradu nemajetkové újmy částkou 2 000 Kč měsíčně považuje žalobce za krajně neadekvátní, v každém případě nezpůsobilou vyvážit příkoří, která byl nucen po celou dobu nezákonného trestního stíhání snášet. Žalovaný při výpočtu přiznané částky zohlednil pouze ztrátu zaměstnání žalobce, nikterak však nezohlednil zásah do osobní a rodinné sféry žalobce, ztížené životní podmínky z důvodu existence záznamu v trestním rejstříku, psychické utrpení žalobce v průběhu nezákonného trestního stíhání nebo zásah do jeho osobního rozvoje. Zejména však žalovaný úplně vypouští, že žalobce musel trest, který mu byl nezákonně uložen, v zásadě celý vykonat, včetně veškerých omezení a příkoří, která to přináší dovnitř i vně jeho osobnostní sféry. Žalobce pak odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 4293/18 týkající se případu, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen„ OS Praha 2“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2017, č. j. [spisová značka] přiznal žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 6 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, a to na základě porovnání s odškodněním v jiných souzených případech. MS Praha následně změnil výrok tak, že ještě navýšil přiznanou částku odškodnění nemajetkové újmy o 4 000 Kč měsíčně, tj. na celkových 10 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání. Stejně tak žalobce odkázal na rozsudek NSČR sp. zn. [spisová značka] vydaný ve věci požadavku na náhradu nemajetkové újmy za to, že soused žalobce zřídil stavbu na svém pozemku bez stavebního povolení a v rozporu se zákazem stavebního úřadu, čímž úmyslně porušil svou právní povinnost. Soud potvrdil jako přiměřenou náhradu nemajetkové újmy sumu 500 000 Kč, která se skládala z částky 200 000 Kč za zásah do soukromí žalobce a částky 300 000 Kč za dlouhodobě vyvolaný stres žalobce a pocity frustrace a osobního neštěstí z neefektivity postupu orgánů veřejné moci.

26. Podáním došlým soudu dne 27. 4. 2022 žalobce k výzvě soudu, přestože setrval na svém názoru, že doložení faktury za právní služby není pro posouzení věci relevantní, předložil fakturu [číslo] ze dne 26. 4. 2022 vztahující se k v trestním řízení poskytnutým právním službám. K tomu pak žalobce při ústním jednání konaném dne 25. 5. 2022 doplnil, že smlouvu o poskytování právních služeb měl uzavřenu s advokátní kanceláří [příjmení] [příjmení] [jméno] [právnická osoba], která vystavila předmětnou fakturu. Obhajobu žalobce v předmětném trestním řízení pak vykonávala [anonymizováno] [příjmení], která je spolupracující advokátkou uvedené advokátní kanceláře.

27. Při ústním jednání konaném dne 25. 5. 2022 učinil žalovaný nesporným, že částka 72 900 Kč byla žalobci zaplacena dne 27. 11. 2021.

28. K nároku na náhradu nákladů obhajoby žalovaný po provedeném dokazování uvedl, že požadavek na zaplacení částky 89 116,50 Kč se jeví jako oprávněný a měl by být žalobci přiznán, avšak s úrokem z prodlení až ode dne doložení předmětné faktury.

29. Konečně k nároku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaný doplnil, že zohledněna by měla být i skutečnost, že předmětný skutek byl následně řešen v přestupkovém řízení, ve kterém byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku.

30. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

31. Usnesením ze dne 1. 2. 2018, doručeným žalobci téhož dne, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit dne 13. 5. 2017 v recepci VIP stadionu [příjmení], kde měl úmyslně napadnout a způsobit zranění poškozenému [příjmení]. [příjmení]. Již dne 22. 1. 2018 udělil žalobce plnou moc k obhajobě v předmětné trestní věci advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která dne 15. 2. 2018 substitučně zmocnila advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 1. 2. 2018 v době od 9:33 hod. do 9.40 hod. byl proveden výslech žalobce jako obviněného, výslechu byla přítomna [anonymizováno] [příjmení]. K věci samé žalobce využil svého práva a nevypovídal, ke své osobě uvedl, že je studentem 4. semestru oboru právo na [anonymizována dvě slova] a že je zaměstnán jako dispečer správy nábřeží u [právnická osoba]. Do protokolu žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ke dni 5. 2. 2018 měl žalobce v evidenci [stát. instituce] jeden záznam o přestupku (falšování lístků na maturitní ples - odloženo) a jedno dosud neukončené přestupkové řízení za přestupek v dopravě (špatné parkování). Ke dni 12. 2. 2018 neměl žalobce v evidenci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] žádný záznam o přestupku. Ke dni 16. 2. 2018 měl žalobce v evidenci [stát. instituce] dva záznamy o skutcích, které byly předány do přestupkového řízení (shora uvedené lístky na maturitní ples a incident ze dne 31. 8. 2015 na [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], kterého se měl žalobce účastnit jako pracovník bezpečnostní agentury [anonymizováno]), a jeden záznam o přestupku v dopravě. Podáním ze dne 16. 2. 2018 uplatnila [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) požadavek na náhradu škody ve výši 9 760 Kč spočívající ve vynaložených nákladech na léčení [anonymizováno]. [příjmení]. Podáním své obhájkyně ze dne 21. 2. 2018 žalobce odůvodnil stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne 23. 3. 2018. Dne 19. 2. 2018 byl v době od 9:10 hod. do 10:21 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [příjmení] a v době od 10:50 hod. do 11:47 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [příjmení], oběma výslechům byl přítomen [anonymizováno] [příjmení]. Dne 20. 2. 2018 bylo v době od 8:23 hod. do 9:44 hod. pokračováno ve výslechu žalobce jako obviněného. Ke své osobě žalobce uvedl to samé, co u prvního výslechu. Téhož dne byl v době od 9:58 hod. do 10:56 hod. vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení] a v době od 11:13 hod. do 11:59 hod. vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení], všem výslechům byl přítomen [anonymizováno] [příjmení]. Dne 14. 3. 2018 byl v době od 8:59 hod. 9:44 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [anonymizováno] a v době od 10:15 hod. do 10:48 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [příjmení], oběma výslechům byla přítomna [anonymizováno] [příjmení]. Dne 22. 3. 2018 byl v době od 14:02 hod. do 15:59 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [jméno] a v době od 16:04 hod. 17:28 hod. vyslechnut svědek [příjmení]. [jméno], oběma výslechům byla přítomna [anonymizováno] [příjmení]. V opisech z evidence rejstříku trestů a z evidence přestupků ze dne 23. 3. 2018 neměl žalobce žádný záznam. Dne 29. 3. 2018 v době od 10:24 hod. do 10:50 hod. prostudovala [anonymizováno] [příjmení] spis před skončením vyšetřování. Při tomto úkonu byl vznesen návrh na doplnění vyšetřování vyžádáním negativního reversu podepsaného poškozeným pro účely zpracování revizního znaleckého posudku obhajoby, tento návrh byl [anonymizováno] orgánem zamítnut. Vyšetřování bylo ukončeno dne 29. 3. 2018 návrhem na podání obžaloby pro skutek a kvalifikaci stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání, spis byl předán státnímu zástupci dne 5. 4. 2018. Dne 26. 4. 2018 byla k [příjmení] [obec a číslo] podána na žalobce obžaloba pro skutek kvalifikovaný již jen jako trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 27. 4. 2018 neměl žalobce žádný záznam. Podáním své obhájkyně ze dne 4. 6. 2018 žalobce jednak namítal užití nesprávné právní kvalifikace žalovaného skutku, zejména však předkládal znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví soudní lékařství ze dne 26. 5. 2018, kterým (stejně jako výslechem znalce) navrhoval provést dokazování a jehož závěry v podání rozebíral. Dne 28. 6. 2018 se za přítomnosti žalobce a [anonymizováno] [příjmení] konalo v době od 9:30 hod. do 11:25 hod. hlavní líčení. Byli vyslechnuti žalobce a tři svědci (poškozený neměl vykázáno doručení), provedeny listinné důkazy a hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalců a dalších svědků odročeno na den 21. 9. 2018. Dne 21. 9. 2018 se za přítomnosti žalobce a [anonymizováno] [příjmení] konalo v době od 10:00 hod. do 11:17 hod. hlavní líčení. Byli vyslechnuti poškozený a jeden svědek (znalec se omluvil) a hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalce a případně doplnění dalšího dokazování odročeno na den 26. 10. 2018. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 18. 10. 2018 neměl žalobce žádný záznam. Dne 26. 10. 2018 se za přítomnosti žalobce a [anonymizováno] [příjmení] konalo v době od 10:00 hod. do 13:02 hod. hlavní líčení. Byl vyslechnut znalec a přečten protokol o výslechu jednoho svědka, návrh na výslech zpracovatele znaleckého posudku obhajoby byl pro nadbytečnost zamítnut a po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Současně bylo žalobci uloženo zaplatit [anonymizováno] na náhradě škody částku 9 760 Kč. Písemné vyhotovení rozsudku bylo (po prodloužení lhůty z důvodu evakuace budovy soudu dne 8. 11. 2018) vypraveno dne 12. 11. 2018. Podáním své obhájkyně ze dne 19. 11. 2018 podal žalobce proti rozsudku odvolání, spis byl dne 4. 12. 2018 předložen MS Praha. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 6. 12. 2018 neměl žalobce žádný záznam. Dne 10. 1. 2019 se za přítomnosti žalobce a [anonymizováno] [příjmení] konalo v době od 9:30 hod. do 10:25 hod. veřejné zasedání. Bylo projednáno odvolání, byl zopakován důkaz znaleckým posudkem obhajoby a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Současně bylo žalobci uloženo zaplatit [anonymizováno] na náhradě škody částku 9 760 Kč. Spis byl vrácen OS Praha 10 dne 22. 1. 2019. Dne 19. 2. 2019 byla provedena porozsudková agenda, v rámci které bylo též pravomocné odsouzení (právní moc 10. 1. 2019, konec zkušební doby 10. 3. 2020) oznámeno rejstříku trestů. Podáním své obhájkyně ze dne 27. 3. 2019 podal žalobce proti rozsudku MS Praha dovolání, které bylo dne 4. 4. 2019 zasláno k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství (dále jen„ NSZ“), které ve svém vyjádření přitakalo názoru žalobce, že nebylo prokázáno úmyslné zavinění a zejména, že nebylo prokázáno naplnění znaku„ důležité povinnosti“ jako znaku skutkové podstaty, a proto navrhovalo rozsudek MS Praha zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalším projednání a rozhodnutí. Spis byl dne 29. 4. 2019 předložen NSČR, který usnesením vyhlášeným při neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2019 napadený rozsudek MS Praha zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolacímu soudu NSČR vytkl, že nedostatečně objasnil, jakou důležitou povinnost měl žalobce porušit, a uložil mu doplnit dokazování o podklady k postavení žalobce v době činu, v němž vykonával své povinnosti na stadionu, kdy vycházet bude třeba z pracovněprávního vztahu a z povinností které mu z jeho postavení vyplývaly. Současně uložil zabývat se aplikací prostředků trestní represe z hlediska principu ultima ratio. Spis byl vrácen OS Praha 10 dne 28. 6. 2019, usnesení NSČR bylo dne 9. 7. 2019 vypraveno a spis byl dne 6. 8. 2019 předložen MS Praha k novému rozhodnutí. K pokynu ze dne 22. 8. 2019 bylo usnesení NSČR zasláno rejstříku trestů k vymazání údajů o odsouzení žalobce, pokud se tak již nestalo. Současně byl obhájkyni žalobce zaslán přípis s nastíněním podmínek pro možný postup cestou narovnání či podmíněného zastavení trestního stíhání s výzvou ke kontaktování poškozeného s tím, že pokud soud neobdrží do jednoho měsíce stanovisko žalobce s konkrétním návrhem, bude nařízeno veřejné zasedání a bude pokračováno v dokazování v intencích kasačního usnesení NSČR. Přípisem ze dne 23. 8. 2019 sdělil rejstřík trestů, že došlé žádosti o výmaz odsouzení žalobce nelze vyhovět, když takové žádosti lze podávat pouze prostřednictvím příslušné aplikace, výjimečně datovou schránkou na předepsaném formuláři. Neuvedeného dne (č. l. 425 trestního spisu) byl dán pokyn k vyžádání pracovní smlouvy žalobce a údajů o označení pracovní pozice žalobce, náplni jeho práce, podmínkách, které byl při výkonu práce povinen dodržovat, způsobu, jakým byli pracovníci o náplni práce a povinnostech poučováni, to vše ve vztahu k pracovní činnosti žalobce na stadionu [jméno] dne 13. 5. 2017, a pracovního hodnocení žalobce od [právnická osoba] a [anonymizováno]. Takto referovaný přípis obsahoval též informaci, že u MS Praha jako soudu odvolacího je projednáván incident, k němuž došlo v prostorách VIP fotbalového stadionu [jméno] [příjmení] dne 13. 5. 2017 a při němž došlo k poranění [anonymizováno]. [příjmení]. Dále pak bylo referováno, aby (případně ve spolupráci s OS Praha 10, který to měl po obdržení usnesení NSČR udělat) bylo administrativně vyřízeno zrušení záznamu žalobce v rejstříku trestů. Společnost [anonymizováno] sdělila dne 17. 10. 2019, že žalobce je u ní zaměstnán na pozici dispečer správy nábřeží a jeho pracovní činnost v žádném případě nesouvisí s jakoukoliv činností na stadionu [jméno]. Společnost [anonymizováno] sdělila dne 23. 10. 2019, že žalobce u ní pracoval na základě dohody o provedení práce od 1. 2. 2017 do 31. 12. 2017. Dne 13. 5. 2017 vykonával pozici [anonymizováno] ve VIP prostorách stadionu [příjmení], kdy měl na starosti ostrahu ve VIP prostorách a při tomto zápase řídil 12 pracovníků ostrahy. K hodnocení žalobce společnost uvedla, že u ní pracoval od 12. 9. 2017 (??) do konce roku 2017, kdy většinou vykonával pracovní činnost na kulturních nebo sportovních akcích po [obec]. Nejčastěji pracoval na stadionu v [anonymizováno]. Za celou dobu zaměstnávání vždy plnil řádně své povinnosti, a proto mu byla svěřena funkce [anonymizováno] při akcích v [anonymizováno]. Se žalobcem nebyly nikdy žádné pracovní problémy. Vyjádření za [právnická osoba] podával J. [příjmení], vedoucí sekce. Dle přiložené dohody o provedení práce ze dne 28. 12. 2016, která byla uzavřena na dobu do 1. 2. 2017 do 31. 12. 2017, měl žalobce pro [právnická osoba] pracovat nepravidelně dle potřeb zaměstnavatele v max. rozsahu 300 hodin v kalendářním roce. Odměna byla sjednána na 66 Kč za 1 hodinu práce s nenárokovou možností přiznání zvláštní odměny ve výši 0- 100 % odměny za příslušný kalendářní měsíc za vynikající pracovní výsledky a iniciativní přístup k práci. Dne 26. 11. 2019 se za přítomnosti žalobce a [anonymizováno] [příjmení] konalo u MS Praha v době od 8:45 hod. do 9:35 hod. veřejné zasedání. Bylo znovu projednáno odvolání, bylo doplněno dokazování zprávami zaměstnavatelů a zopakován důkaz videozáznamem předmětného incidentu a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek [příjmení] [obec a číslo] zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Současně bylo žalobci uloženo zaplatit [anonymizováno] na náhradě škody částku 9 760 Kč. Spis byl vrácen OS Praha 10 dne 2. 1. 2020. Dne 15. 1. 2020 žádal rejstřík trestů OS Praha 10 o podání zprávy, zda s ohledem na usnesení NSČR ze dne 22. 5. 2019 obdržené od MS Praha má být v evidenci rejstříku trestů nadále vykazován záznam o odsouzení žalobce rozsudkem OS Praha 10 ze dne 26. 10. 2018. Usnesením ze dne 27. 1. 2020 bylo rozhodnuto o započtení zkušební doby vykonané žalobcem od 10. 1. 2019 do 22. 5. 2019 na základě rozsudku OS Praha 10 ze dne 26. 10. 2018 ve spojení s rozsudkem MS Praha ze dne 10. 1. 2019 do trestu uloženého rozsudkem OS Praha 10 ze dne 26. 10. 2018 ve spojení s rozsudkem MS Praha ze dne 26. 11. 2019. Téhož dne byla provedena porozsudková agenda, v rámci které bylo též pravomocné odsouzení (právní moc 26. 11. 2019, konec zkušební doby 14. 9. 2020) oznámeno rejstříku trestů. Podáním své obhájkyně ze dne 6. 3. 2020 podal žalobce proti rozsudku MS Praha dovolání, které bylo dne 28. 4. 2020 zasláno k vyjádření NSZ. Dle záznamu ve spisu ze dne 29. 4. 2020 bylo v opisu z evidence rejstříku trestů vše správně uvedeno. NSZ ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2020 opětovně přitakalo názoru žalobce, že nebylo prokázáno úmyslné zavinění a zejména, že nebylo prokázáno naplnění znaku„ důležité povinnosti“ jako znaku skutkové podstaty, a proto navrhovalo rozsudek MS Praha opět zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalším projednání a rozhodnutí. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 11. 5. 2020 bylo správně vyznačeno odsouzení žalobce na základě rozsudku MS Praha ze dne 26. 11. 2019 s koncem zkušební doby dne 14. 9. 2020. Spis byl dne 1. 6. 2020 předložen NSČR, který usnesením vyhlášeným při neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 napadený rozsudek MS Praha zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění svého usnesení NSČR uvedl, že se odvolací soud významným způsobem zpronevěřil zásadám spravedlivého procesu, neboť plně nerespektoval pokyn směřující k právnímu posouzení věci, ale vlastními úvahami a přehodnocováním fakticky zjištěných skutečností, zcela v rozporu s procesními zásadami spravedlivého procesu změnil, resp. upravil skutková zjištění a právní větu tak, aby tento právní názor zdánlivě ztratil zcela nebo částečně svůj skutkový základ. Z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí plyne snaha odvolacího soudu obejít objektivně zjištěné skutečnosti a do svého rozsudku jen„ přepsat“ vlastní úvahy odpovídající jeho přesvědčení o vině obviněného nekorelující s učiněnými právními závěry ani skutkovými zjištěními. Jelikož takto odvolací soud postupoval při pomíjení zásady zákazu reformationis in peius, byly splněny podmínky pro to, aby mu NSČR znovu po zrušení napadeného rozsudku věc vrátil. Bude nezbytné, aby odvolací soud znovu v souladu s uvedenými úvahami a pokyny NSČR provedl právní posouzení věci, jakož odstranil i další vytknuté nedostatky. Bude jeho povinností v rámci nového právního posouzení opustit od právní kvalifikace dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku pro absenci znaku„ porušení důležité povinnosti“, který se ani po doplněném dokazování nepodařilo prokázat, a zvážit, zda nepřichází v úvahu posouzení prokázaného jednání obviněného jako jiného trestného činu, např. přečinu výtržnictví dle § 358 tr. zákoníku, a to i se zřetelem na zásady vymezené v § 265s tr. řádu, a respektovat pravidla vymezená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. V případě, že nebude možné jednání obviněného právně kvalifikovat podle jiného, odpovídajícího ustanovení trestního zákoníku při veškerém respektu k zákazu reformationis in peius, což bude nutné posuzovat jak se zřetelem na uvedenou zásadu, tak i s ohledem na zachování totožnosti skutku, bude třeba zvážit možnost postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení, neboť nelze vyloučit odpovědnost obviněného za některý z přestupků proti občanskému soužití. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že ani tento postup není možný, bude nutné obviněného obžaloby zprostit. Spis byl vrácen OS Praha 10 dne 10. 7. 2020 a usnesení NSČR bylo dne 14. 7. 2020 vypraveno. Rejstřík trestů byl dne 15. 7. 2020 vyrozuměn o zrušení rozsudku a spis byl dne 28. 7. 2020 předložen MS Praha k novému rozhodnutí. Usnesením MS [obec] vyhlášeným při neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2020 byl napadený rozsudek OS Praha 10 zrušen a bylo rozhodnuto o postoupení věci k projednání ve správním přestupkovém řízení [anonymizováno] [obec a číslo] (zjištěno ze spisu OS Praha 10 sp. zn. [spisová značka]).

32. Rozhodnutím [anonymizováno] [obec a číslo] vydaným při ústním jednání konaném dne 9. 9. 2021 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dl e § 49 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku. Od uložení sankce bylo upuštěno, neboť k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. Žalobce se vzdal práva odvolání a rozhodnutí nabylo dne 9. 9. 2021 právní moci. Téhož dne bylo rozhodnutí zaznamenáno do evidence přestupků (zjištěno ze spisu [anonymizováno] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]). 33. [anonymizováno] [příjmení] vykonala v rámci obhajoby v předmětném trestním řízení následující porady se žalobcem: - dne 1. 2. 2018 v době od 7:30 hod. do 9:00 hod. - projednáván postup obhajoby v předmětném trestní věci - dne 16. 2. 2018 v době od 16:00 hod. do 17:30 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovaným výslechům svědků - dne 19. 2. 2018 v době od 13:00 hod. do 14:15 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovaným výslechům svědků - dne 13. 3. 2018 v době od 15:00 hod. do 16:20 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovaným výslechům svědků - dne 22. 3. 2018 v době od 10:00 hod. do 11:10 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovaným výslechům svědků - dne 27. 6. 2018 v době od 16:00 hod. do 17:20 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému hlavnímu líčení - dne 20. 9. 2018 v době od 16:00 hod. do 17:10 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému hlavnímu líčení - dne 25. 10. 2018 v době od 16:00 hod. do 17:30 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému hlavnímu líčení - dne 16. 11. 2018 v době od 15:00 hod. do 16:20 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému podání opravného prostředku - dne 9. 1. 2019 v době od 16:30 hod. do 18:00 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánované účasti na jednání MS [obec] - dne 26. 3. 2019 v době od 16:30 hod. do 17:45 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému podání opravného prostředku - dne 25. 11. 2019 v době od 16:00 hod. do 17:15 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánované účasti na veřejném zasedání - dne 5. 3. 2020 v době od 15:00 hod. do 16:10 hod. - projednáván další postup ve vztahu k plánovanému podání opravného prostředku (zjištěno ze záznamů o poradě ze dnů 1. 2. 2018, 16. 2. 2018, 19. 2. 2018, 13. 3. 2018, 22. 3. 2018, 27. 6. 2018, 20. 9. 2018, 25. 10. 2018, 16. 11. 2018, 9. 1. 2019, 26. 3. 2019, 15. 11. 2019, 15. 3. 2020).

34. Fakturou ze dne 26. 4. 2022, splatnou dne 11. 5. 2022, vyúčtovala [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] žalobci právní služby částkou 73 650 Kč bez DPH, resp. 89 116,50 Kč vč. DPH (zjištěno z faktury [číslo]).

35. Společnost [příjmení] [příjmení] [jméno] [právnická osoba] je od 16. 2. 2015 plátcem [anonymizováno] (zjištěno z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty). 36. [anonymizováno] [příjmení] je spolupracující advokátkou advokátní kanceláře [příjmení] [příjmení] [jméno] [právnická osoba] (zjištěno z výtisku webové stánky [webová adresa]).

37. Svědek [jméno] [příjmení], nejlepší kamarád žalobce od dětství, věděl, že žalobce měl v roce 2018, 2018 nějaký konflikt ve firmě, kde pracoval, a že to vyústilo v nějaké soudní popotahování, které trvalo asi 3 roky. Podrobnosti nevěděl, žalobce se s ním o tom nechtěl moc bavit. V průběhu tohoto období se změnilo chování žalobce, stal se zamlklejším, uzavřenějším, nechtěl se o té věci se svědkem bavit, i když se ho vyptával. Omezily se i kontakty mezi nimi. Dříve se vídali třeba 2x týdně, volali si, psali si, jezdili na různé výlety, chodili na fotbal, na hokej, koukali na sport, zajímali se o auta, ale žalobce ztratil o tyto věci zájem a jejich kontakty omezily. Žalobce neměl náladu, neměl čas, nechtěl nic řešit, uzavřel se do sebe, když už se potkali, tak žalobce spíš seděl a mlčel. Na původní úroveň se kontakty nevrátily ani poté, co byl žalobce zproštěn obžaloby, jejich přátelství už není takové, jako bylo dřív. Zda o stíhání věděli i nějací další přátelé žalobce, svědek nevěděl, stejně tak nevěděl, zda se stíhání nějak dotklo vztahů v rodině žalobce. Přítelkyni má žalobce stále stejnou, zda se stíhání nějak dotklo jejich vztahu, svědkovi nebylo známo, neřešili to spolu. Svědkovi nebylo známo, že by se u žalobce objevil nějaký zdravotní problém. Svědek potvrdil, že žalobce v době stíhání studoval [anonymizována tři slova] [obec], bydlel v [obec] sám bez rodiny a školu studoval asi dálkově, dle svědka chtěl být advokátem. Zda se stíhání nějak dotklo jeho studia či zamýšleného profesního směřování, svědek nevěděl. Vedle studia žalobce pracoval, byl to jeho hlavní zdroj příjmů, byl na tom příjmu závislý. Před stíháním žalobce pracoval jako ostraha a nejčastěji byl na akcích v [anonymizováno]. Svědek věděl, že měl žalobce v té práci nějaké problémy, asi kvůli tomu, že přestal být takový, jaký byl, že mu tam snad hrozila výpověď a že nyní pracuje jinde. Kdy ale v té původní práci skončil a zda to souviselo s trestním stíháním, nevěděl. Svědkovi nebylo známo, že by se žalobce snažil získat zbrojní průkaz.

38. Svědek [jméno] [příjmení], vedoucí sekce, obchodní ředitel ve [právnická osoba], která se zabývá komerční bezpečností, ostrahou, uvedl, že žalobce u této společnosti pracoval na základě dohod o provedení práce, které se uzavíraly vždy na rok. Takto tam pracoval v letech 2015, 2016, naposledy na základě dohody, která trvala od února do konce roku 2017. Začínal jako klasický strážný a vypracoval se až na pozici supervizora akcí, což je vedoucí pozice, kdy se staral o tým lidí. V této pozici byl svědek žalobcův přímý nadřízený. Pracovní výsledky žalobce byly vždy dobré, nebyly s ním nikdy žádné problémy. Poté, co v prosinci 2017 žalobci skončila smlouva, tak již další uzavřena nebyla a se žalobcem již nespolupracovali. Dle svědka byl jediným důvodem předmětný trestní problém žalobce. V bezpečnostních agenturách nemohou zaměstnávat lidi, kteří mají problémy se zákonem, musí být bez úhony. Při každém uzavírání smlouvy musejí pracovníci dokládat čistý trestní rejstřík, ale dle svědka je problém i to, když se o pracovníka„ zajímá [anonymizováno]“, i v takovém případě s ním společnost smlouvu neuzavře. Problém by mohla být i postižení za přestupky, ale o tom se společnost většinou nedozví a záleželo by i na tom, o jaké přestupky se jednalo. V případě žalobce svědek věděl o tom, že se stal předmětný incident, vyjadřovali se k tomu i klubu, u kterého si poškozený stěžoval. Dle názoru svědka, se žalobce nedopustil ničeho špatného, zasáhl vůči člověku, který byl opilý a dělal výtržnosti. O skutečnosti, že se žalobcem bylo kvůli incidentu zahájeno trestní řízení, se svědek dozvěděl od žalobce, jinak by se to asi nedozvěděl. Až někdy na podzim 2019 společnost posílala v této věci nějaký posudek soudu ve [anonymizováno]. Nebýt vědomosti o tom, že incident prošetřuje [anonymizováno], byla by se žalobcem další smlouva pravděpodobně uzavřena, pokud by měl o spolupráci zájem. Zda žalobce paralelně s prací pro [právnická osoba] pracoval i někde jinde, svědkovi nebylo známo. U [právnická osoba] to ale byla jen brigáda na dohodu o provedení práce, takže je to možné.

39. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý spolupracovník žalobce, vypověděl, že se žalobcem pracovali u [právnická osoba], svědek asi od roku 2013, žalobce asi od roku 2016. Pracovali tam jako eventová ostraha na různých akcích, někdy společně, někdy každý na jiné. Oba začínali jako strážní a postupně se vypracovali na supervizory akcí. Žalobce byl ze strany zaměstnavatele kladně hodnocen, jinak by tam nevydržel tak dlouhou a nedostal by se na pozici supervizora. U této společnosti se vždy uzavírala dohoda o provedení práce na rok. Společně pak ještě s jedním kolegou přecházeli v roce 2017 nebo 2018 ke [právnická osoba]. Bylo to tak, že [anonymizováno] zajišťovala ostrahu na náplavkách. [anonymizováno] pak v této činnosti chtěla pokračovat, ale ve vlastní režii a nabídla jim práci. Tak přešli k ní a dělali tu samou práci, kterou dříve dělali pro [anonymizováno], zajišťovali bezpečnostní, zdravotní dohled nad náplavkami. U [anonymizováno] to byl klasický pracovní poměr na plný úvazek, nejprve na rok a poté na dobu určitou. Vedle toho nadále ve volnu pracovali na dohodu pro [anonymizováno] na různých akcích. Finančně na tom byli zpočátku stejně jako u [anonymizováno] jen s tím, rozdílem, že zde to byl plný úvazek. Svědek ale nevěděl, kolik hodin na dohodu pracoval žalobce pro [anonymizováno]. Později se finanční ohodnocení zvedlo, byly jim přidávány další úkoly. Trestní stíhání se dle svědka žalobcovy práce pro [anonymizováno] dotklo. Každý rok se musel dokládat rejstřík trestů, kde to měl žalobce asi napsané. Jestli tam žalobci nabídli či nenabídli další smlouvu, to svědek nevěděl, ale řešilo se to tam, tak byl asi částečně donucen odejít. Mezi kolegy se to tam rozkřiklo a čelil kvůli tomu hloupým dotazům z jejich strany. U [anonymizováno] se o trestním stíhání žalobce také vědělo. Přišel tam na personální nějaký dopis a rozmázlo se to u vedení. [anonymizováno] je společnost zřizovaná [stát. instituce], tak se to tam hodně hrotilo a koukali na žalobce skrz prsty. Musel to na vedení vysvětlovat, ale co konkrétně tam s ním řešili, svědek nevěděl, žalobce se o tom nechtěl bavit, ale nadšený z toho nebyl. Přímo pracovní pozice žalobce se to ale nedotklo, jinou práci kvůli tomu nedostával přidělenou. Pokud jde o další kolegy, tak se žalobcem a s dalším kolegou, se kterým přišli od [anonymizováno], pracovali na odloučeném pracovišti, mezi sebou o tom věděli od začátku, co se děje, bavili se o tom, ale s dalšími kolegy do kontaktu nepřicházeli. Trestní stíhání se ale dotklo samotného žalobce a jeho přístupu k výkonu práce. Dříve se žalobce nebál jít do vyhrocených situací, konfliktů, mohli se na sebe vzájemně spolehnout, že si tzv. kryjí záda. Poté, co začal být žalobce za předmětný incident stíhán, bylo na něm vidět, že se nechce do ničeho zamotat. Pracoviště na náplavkách bylo také poměrně rizikové, konflikty tam byly na denním pořádku a na žalobci bylo vidět, že se hodně stáhnul, že se hodně rozmýšlel, jestli se může do něčeho pustit či ne, dával si hodně pozor. Tím se oslabovala i důvěra mezi svědkem a žalobcem, která tam dříve byla, jejich vztah to poškodilo, odcizili se a i kvůli tomu svědek cca před rokem u [anonymizováno] skončil. Žalobce se stran trestního stíhání bál, co se bude dít, podepisovalo se to na jeho psychice, když došlo k nějakému jednání, tak z toho byl špatný. Měli společného kamaráda, který mj. prováděl instruktáže na zbrojní průkazy, tak se s ním domlouvali, že by si zbrojní průkazy udělali. Dokonce tam byly nějaké nápady, že by jejich pozice přešly pod městkou [anonymizováno], tak si zbrojní průkazy chtěli udělat, ale z toho kvůli stíhání žalobce sešlo. Dále svědek uvedl, že žalobce studoval [anonymizována tři slova] [obec]. Když byli u [anonymizováno], tak chodil na denní studium, u [anonymizováno] pak dojížděl do [obec] dvakrát týdně na přednášky. Vzhledem k tomu, co spolu probírali (zbrojní průkaz atp.), měl svědek za to, že žalobce směřoval někam k [anonymizováno]. V době trestního stíhání pak žalobce přestal plánovat, protože nevěděl, co bude.

40. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce, vypověděla, že o trestním stíhání žalobce věděla od počátku od žalobce. Trestní stíhání mělo na žalobce velký dopad. Byl ve stresu, nervózní, uzavřel se do sebe, nechtěl o věci moc mluvit, dusil to v sobě. Obzvláště náročné to bylo, když byl žalobce odsouzen, to ani nechtěl nikam chodit, byl jen doma, bál se, že se něco stane a že půjde do vězení. Žalobce nejprve hodně přibral, poté zase kvůli stresu nemohl jíst, tak hodně zhubl. V jednu fázi se o něho svědkyně začala už bát, neboť jako zdravotní sestra na onkologii ví, co dokáže stres a jaké zdravotní komplikace se z něho mohou vyvinout, a tak chtěla, aby žalobce vyhledal odbornou pomoc, aby si o tom promluvil s psychologem, ale asi to neudělal. Žádné zdravotní komplikace u něho ale snad nevznikly. Žalobce se přestal stýkat se svými kamarády, zůstal mu snad jen nejlepší kamarád z dětství [anonymizováno]. [příjmení]. Krize nastala i ve vztahu žalobce s jeho přítelkyní, více se hádali, ale překonali to a jsou spolu dodnes. Žalobce už od dětství mluvil o tom, že chce být právník, a z toho, co říkal a o co se zajímal, měla svědkyně za to, že směřoval k [anonymizováno]. Svědkyně jej ve studiu právnické fakulty podporovala a mrzelo ji, že ji nedokončil. Ještě v době trestního stíhání studium přerušil a dosud se k tomu nevrátil. Dle svědkyně je u něho patrná ztráta motivace ke studiu, vzhledem k tomu, co se stalo, už k [anonymizováno] zřejmě nesměřuje. Žalobce bydlel v době trestního stíhání se svědkyní a sestrou v [obec]. Občas přespával v [obec] v bytě rodičů svědkyně kvůli dojíždění do školy do [obec]. Svědkyně věděla o úmyslu žalobce udělat si zbrojní průkaz, ale kvůli trestnímu stíhání z toho sešlo. S jedním kolegou si ho začali dělat, ale nedokončil to. V době zahájení trestního stíhání žalobce pracoval u [právnická osoba], pak tam měl kvůli stíhání nějaké potíže a říkal, že musel skončit. Potom si žalobce našel brigádu na náplavce, tam pracuje dodnes ale na jiné pozici. Kdy došlo ke změně té pozice, svědkyně nevěděla. V této nové práci o stíhání zřejmě také věděli, žalobce jednou říkal, že tam měly nějaké narážky, ale nic bližšího svědkyně nevěděla. Trestní stíhání bylo šokem a mělo dopad na celou jejich rodinu. Svědkyně se žalobce snažila podporovat, ale ne vždy se to dařilo. Žalobce se nechtěl o věci bavit, určité pochybnosti o tom, co a jak se stalo, se objevovaly a jeden čas byly jejich vztahy hodně vyostřené. Došlo k narušení vztahu žalobce se sestrou, která má sama zdravotní problémy a nechápala, změny v chování žalobce. Rovněž tak byly narušeny vztahy mezi žalobcem a rodiči svědkyně, kteří jsou ze staré školy a trestní stíhání vnímali dost dramaticky, nikdy u nich v rodině nic takového nebylo. Konečně pak o trestním stíhání věděl i bratr svědkyně, ale tam byla reakce spíše vyčkávací, v rovině dotazů, narážek. V místě bydliště se o trestním stíhání žalobce nevědělo, rodiče a bratr svědkyně o stíhání věděli od svědkyně. Po skončení trestního stíhání se vztahy svědkyně a žalobce snad již dostaly do normálu, ale vztahy s prarodiči a zejména sestrou se ještě neurovnaly.

41. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že celá situace pro něho byla stresující od samého počátku, kdy došlo k předmětnému konfliktu, neboť poškozený začal psát e-maily na stadion [jméno], oznámil to na [anonymizováno], která se o věc začala zajímat. Žalobce se snažil s [anonymizováno] spolupracovat, ale už z toho byl nervózní. Rozjelo se trestní řízení a následně stíhání, které dle žalobce probíhalo nestandardně, [anonymizováno] si dle něj šla spíš pro výsledek, než aby hledala nějakou spravedlnost. Velkou ranou pro žalobce byla zvolená kvalifikace, dle které mu hrozilo 6-10 let. S nadějí pak šel žalobce k soudu, kdy doufal, že to nedopadne tak špatně, ale i tam to probíhalo divně, přísedící na něho měli zvláštní dotazy. Hodně stresující záležitost pro něho bylo vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Podivný byl i průběh odvolacího řízení, kdy vůči němu měl předseda senátu zvláštní poznámky. Pravomocné odsouzení byl pro žalobce nejhorší zážitek v životě, kdy tato emoce v něm zůstane ještě dlouho. Napoprvé to bylo horší, na podruhé už byl odevzdanější, ale přišla mu tam pofidérní užitá kvalifikace o tom, že měl porušit nějakou pracovní povinnost. Když byl žalobce odsouzený, tak zůstával doma, nechtěl nikam chodit, bál se jet autem. Bál se, co by následovalo, kdyby se něco stalo, třeba nějaká drobná nehoda, a [anonymizováno] si vyjela, že má takovýto škraloup. To se přeneslo i do jeho práce, kdy začal být extrémně opatrný, bál se připlést do nějakého konfliktu, jak by se pak na něho [anonymizováno] dívala. K tomu i došlo, kdy žalobce byl v pozici oznamovatele, svědka nějakého konfliktu, [anonymizováno] si jej vylustrovala a měla poznámky na to, co se stalo v [anonymizováno], jestli je chuligán apod. Podobné to pak bylo v době covidu, když žalobce opouštěl okres, byl kontrolován [anonymizováno] a z její strany byly zvláštní poznámky, otázky, bylo na něho pohlíženo skrz prsty. Stalo se to i nedávno při běžné silniční kontrole. Žalobce tedy má věc v záznamech [anonymizováno] stále uvedenou a je s ní stále konfrontován. Pro [právnická osoba] žalobce pracoval jako supervizor asi od roku 2015. V létě 2015 získala [anonymizováno] zakázku na provádění ostrahy na náplavce, žalobce s kolegy tam pracoval přes léto a v roce 2016 dostali nabídku, aby přešli k [anonymizováno]. [jméno] byli zaměstnáni na plný úvazek, nejprve na rok a poté na dobu neurčitou, a zpočátku dělali na náplavce stejnou práci a za stejné peníze, jako když to byla zakázka [anonymizováno]. Až časem se náplň práce měnila. Vedle zaměstnání pro [anonymizováno] však s kolegou stále na dohodu pracovali na akcích [anonymizováno]. Pracovali takto o víkendech nebo dnech volna, dalo se to dobře skloubit, s kolegou se prostřídali. U [anonymizováno] žalobce v té době vydělával asi 25 tis. Kč čistého měsíčně a vedle toho měl z brigád u [anonymizováno] asi 18 tis. Kč čistého měsíčně. [ulice] s [anonymizováno] pak byla ukončena v důsledku předmětného konfliktu a následného trestního řízení. [jméno] [jméno] nechtěla, aby žalobce po konfliktu ještě na stadionu pracoval. [anonymizováno] o věci věděla i od [anonymizováno], která přišla na stadion věc prověřovat, vyžádala si kamerové záznamy. A o tom, jak se věc vyvíjí a že bylo zahájeno trestní řízení, pak [anonymizováno] informoval i žalobce. Domluvili se tak, že žalobce v [anonymizováno] dokončí fotbalovou sezónu, ještě v létě dělal pro [anonymizováno] na několika koncertech, ale od nové fotbalové sezóny již pro [anonymizováno] nepracoval a pokračoval již jen na náplavce. Smlouva na další rok již nebyla uzavřena. U [anonymizováno] o jeho stíhání nejprve nevěděli, ale pak tam přišel dopis od MS Praha, personalistka to oznámila vedení a žalobce to musel vysvětlovat, bylo to velmi nepříjemné. S jeho prací ale byli spokojeni, tak o práci nepřišel, zastal se ho jeho tehdejší nadřízený, třebaže předseda představenstva se na něho díval skrz prsty. Výpadek příjmů z brigád pro [anonymizováno] byl pro žalobce podstatný. Ovlivnilo to jeho studium, když musel dojíždět do [obec], kupovat skripta apod., ale i vztah s přítelkyní, když do té doby vedli docela aktivní život, jezdili na různé výlety, účastnili se kulturních akcí, měli sportovní aktivity a nyní musel žalobce počítat s mnohem menší měsíční částkou. Dotklo se to i domácnosti, když žalobce finančně přispíval matce samoživitelce. Vztahu s přítelkyní se vedle finanční stránky dotkl zejména psychický stav žalobce. Žalobce nebyl schopen se věnovat aktivitám, které dříve provozovali, nechtěl o věci mluvit, byl nervózní, roztěkaný, nepříjemný, na některé situace reagoval příliš zbrkle, ale ustáli to. Obdobné to bylo i ve vztahu s rodinou. S psychickými problémy žalobce nevyhledal žádnou odbornou pomoc, není typ člověka, aby o tom s někým mluvil, přemýšlí nad tím sám. Navíc pořád věřil, že to dopadne dobře, a tak k psychologovi nešel. S kamarády žalobce přerušil kontakty, někteří ani nevědí, z jakého důvodu, o trestním stíhání jim neříkal, ale vazby byly přerušeny, což jej mrzí. Pokud jde o studium, žalobce uvedl, že právnickou fakultu studoval prezenčně, podařilo se mu vždy nakombinovat práci se studiem. V důsledku trestního stíhání a jeho psychického stavu přišla ztráta motivace ke studiu, musel odkládat, opakovat zkoušky, opakoval i celý jeden ročník a studium nakonec po třetím ročníku přerušil. Žalobce měl od začátku vizi jít pracovat k [anonymizováno], ale poté, co zažil předmětné trestní řízení a celou tu stání mašinérii, tak jeho důvěra v [anonymizováno] je aktuálně na bodu mrazu a má problém s ní cokoliv řešit, protože si vždy vzpomene, co se stalo. Jeho motivace k této práci je tak pryč. Na získání zbrojního průkazu se žalobce začal u kamaráda, který byl instruktor střelby, připravovat krátce před tím, než došlo k předmětnému konfliktu, jednak ho to zajímalo, jednak s tím byla spojena i pracovní nabídka. Pokračoval s tím i následně, ale po zahájení trestního stíhání to vzdal a o průkaz ani nežádal, neboť je tam podmínka, že člověk nesmí být trestně stíhán nebo mít nějaký takovýto škraloup.

42. Žádostí ze dne 18. 2. 2021, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 308 816,50 Kč. Přípisem ze dne 31. 8. 2021 žalovaný žalobce vyzval k předložení dokladů prokazujících zaplacení nákladů obhajoby (kopie příjmového pokladního dokladu, výpis z účtu nebo alespoň faktury). Dále žalovaný žalobce vyzval k doplnění tvrzení a doložení důkazů o vzniku nemajetkové újmy, když nemajetková újma z titulu nesprávného úředního postupu (jiného, než je nepřiměřená délka řízení) a nezákonného rozhodnutí se nepresumuje, nýbrž je na poškozeném, aby její vznik a rozsah do svých osobnostních práv náležitě tvrdil a prokázal. K této výzvě žalobce v přípisu ze dne 16. 9. 2021 odkázal na obsah již podané žaloby v tomto odškodňovacím řízení, kterou žalovanému zaslal. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 9. 11. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě odmítl nárok na náhradu nákladů obhajoby pro neprokázání vzniku škody, přiznal náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 11 900 Kč, odmítl nárok na náhradu nákladů trestního řízení, když je nutno se obrátit na OS Praha 10, konstatoval, že v předmětném řízení byla vydána nezákonná rozhodnutí, za což se žalobci omluvil, a přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 61 000 Kč. Částka 72 900 Kč byla žalobci zaplacena dne 27. 11. 2021 (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, výzvy k doplnění ze dne 31. 8. 2021, přípisu ze dne 16. 9. 2021, stanoviska, shodných tvrzení účastníků o datu úhrady).

43. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

44. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

45. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

46. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. trestní stíhání 47. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

48. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

49. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. náklady obhajoby 50. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)

51. Dle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

52. Dle § 31 odst. 1, 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

53. Tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“).

54. V řízení bylo prokázáno, že žalobce využil v předmětném trestním řízení služeb obhájkyně, a současně bylo prokázáno, že obhájkyně vykonala při obhajobě žalobce úkony tak, jak byly v žalobě specifikovány, vyjma jedné z porad, která proběhla dne 22. 3. 2022 a nikoliv dne 21. 3. 2022 (položka č. 10 přehledu shora).

55. Při posuzování těchto úkonů vyšel soud z následujícího: - za sepis stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží dle § 11 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu odměna ve výši , když se nejedná o opravný prostředek uvedený v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, za který náleží odměna plná (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. [spisová značka]) - dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2001, sp. zn. [spisová značka]:„ Při určování a účtování úkonů právní pomoci advokátem v trestním řízení je třeba vycházet ze zásady, že první a každý další den hlavního líčení se začíná nový úkon a že dobu úkonů provedených v této souvislosti v různých dnech nelze sčítat. V rámci jednoho dne je však třeba sčítat časy úkonů právní služby a podle výsledků pak v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, stanovit počet úkonů právní služby.“ a dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 1997, sp. zn. [spisová značka]:„ Do doby účasti na jednání před soudem, tedy do úkonu právní služby, lze zahrnovat jen ty přestávky, kdy jednání bylo přerušeno na dobu 30 minut a kratší (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Pokud je jednání přerušeno na dobu delší než 30 minut, včítá se doba přerušení do času promeškaného v souvislosti s poskytnutím právní služby (§ 14 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb.)“; uvedenými pravidly se soud řídil při počítání úkonů stejného druhu (výslechy svědků), které proběhly v jeden den na jednom místě a jejich časy pro účely určení počtu úkonů právní služby sečetl, a to spolu s prodlevami mezi výslechy kratšími 30 minut; prodlevy delší 30 minut soud počítal jako promeškaný čas obhájce.

56. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán - od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 8 let, a pro přečin výtržnictví dle 358 odst. 1 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 2 roky, a od podání obžaloby až do vyhlášení rozsudku OS Praha 10 pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 8 let; dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 30 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby u úkonů uvedených pod položkami č. 1 až 19 přehledu shora 2 300 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), - od vyhlášení rozsudku OS Praha 10 do vyhlášení prvního rozsudku MS Praha pro přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 2 roky; dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 10 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby u úkonů uvedených pod položkami č. 20 až 23 přehledu shora 1 500 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), - od vyhlášení prvního rozsudku MS Praha pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 1 rok; dle § 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 5 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby u úkonů uvedených pod položkami č. 24 až 29 přehledu shora 1 000 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).

57. Vedle odměny za zastupování náleží obhájci též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (režijní paušál) ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby.

58. Dle § 23a zákona o advokacii pak z odměny a náhrad náleží též 21% DPH.

59. Žalobce se pak mýlí, pokud argumentoval, že nemusí prokazovat vznik škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby. Jak správně uváděl žalovaný, dle OdpŠk není přiznávána odměna a náhrada hotových výdajů obhájce, ale je nahrazována vzniklá škoda, která může spočívat buď ve snížení majetku, anebo ve vzniku dluhu. Pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody tedy bylo povinností žalobce prokázat vznik škody, a to buď v podobě uhrazení nákladů obhajoby, anebo vzniku dluhu z titulu nákladů obhajoby. Provedenými důkazy pak bylo prokázáno, že žalobci byly vyúčtovány náklady obhajoby v částce 89 116,50 Kč.

60. Veden popsanými úvahami považoval soud za důvodný požadavek na náhradu obhajného v této výši: ; Datum; Popis úkonu; Počet úkonů právní služby; Odměna; Režijní paušály 1; 1. 2. 2018; převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb spolu s první poradou se žalobcem (7:30 9:00 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 2; 1. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech obviněného [příjmení] [celé jméno žalobce] (9:33 9:40 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 3; 16. 2. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem poškozeného a svědka, přesahující jednu hodinu (16:00 17:30 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 4; 19. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [příjmení] (9:10 10:21 hod.) a J. [anonymizováno] (10:50 11:47 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč; 600 Kč 5; 19. 2. 2018; další porada s klientem přesahující jednu hodinu (13:00 14:15 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 6; 20. 2. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech obviněného (8:23 9:44 hod.) a svědků [příjmení] [příjmení] (9:58 10:56 hod.) a [příjmení] [příjmení] (11:13 11:59 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč; 600 Kč 7; 21. 2. 2018; odvolání se proti rozhodnutí - odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu; 0,5; 1 150 Kč; 300 Kč 8; 13. 3. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem svědků, přesahující jednu hodinu (15:00 16:20 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 9; 14. 3. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [anonymizováno] (8:59 9:44 hod.) a [anonymizováno]. [příjmení] (10:15 10:48 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 10; 22. 3. 2018; další porada s klientem, tj. před výslechem svědků, přesahující jednu hodinu (10:00 11:10 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 11; 22. 3. 2018; účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny - výslech svědků [příjmení]. [jméno] (14:02 15:59 hod.) a [anonymizováno]. [jméno] (16:04 17:28 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč; 600 Kč 12; 29. 3. 2018; prostudování spisu při skončení vyšetřování (10:24 10:50 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 13; 25. 6. 2018; písemné podání nebo návrh ve věci samé - založení důkazů do trestního spisu, návrhy na provedení důkazů a vyjádření obviněného dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 14; 27. 6. 2018; další porada s klientem, tj. před hlavním líčením, přesahující jednu hodinu (16:00 17:20 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 15; 28. 6. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 28. 6. 2018 (9:30 11:25 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 16; 20. 9. 2018; další porada s klientem, tj. před hlavním líčením, přesahující jednu hodinu (16:00 17:10 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 17; 21. 9. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 21. 9. 2018 (10:00 11:17 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 18; 25. 10. 2018; další porada s klientem, přesahující jednu hodinu (16:00 17:30 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 2 300 Kč; 300 Kč 19; 26. 10. 2018; účast na jednání před soudem - hlavní líčení konané dne 26. 10. 2018 (10:00 13:02 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 2; 4 600 Kč; 600 Kč 20; 16. 11. 2018; další porada s klientem, tj. před podáním odvolání, přesahující jednu hodinu (15:00 16:20 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč; 300 Kč 21; 19. 11. 2018; odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč; 300 Kč 22; 9. 1. 2019; další porada s klientem, tj. před veřejným zasedáním, přesahující jednu hodinu (16:30 18:00 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč; 300 Kč 23; 10. 1. 2019; účast na jednání před soudem - veřejné zasedání o odvolání konané dne 10. 1. 2019 (9:30 10:25 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 1 500 Kč; 300 Kč 24; 26. 3. 2019; další porada s klientem, tj. před podáním dovolání, přesahující jednu hodinu (16:30 17:45 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč 25; 27. 3. 2019; dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč 26; 25. 11. 2019; další porada s klientem, tj. před veřejným zasedáním, přesahující jednu hodinu (16:00 17:15 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč 27; 26. 11. 2019; účast na jednání před soudem - veřejné zasedání konané dne 26. 11. 2019 (8:45 9:35 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč 28; 5. 3. 2020; další porada s klientem, tj. před podáním dovolání, přesahující jednu hodinu (15:00 16:10 hod.) dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč 29; 6. 3. 2020; dovolání proti rozsudku MS Praha dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu; 1; 1 000 Kč; 300 Kč Celkem; 63 750 Kč; 9 900 Kč + DPH (21 %) ve výši 15 466,50 Kč, celkem tedy 89 116,50 Kč.

61. Jelikož žalovaný žalobci na náhradě obhajného dosud ničeho nezaplatil, považoval soud podanou žalobu v této části za zcela důvodnou a jako takové jí vyhověl. U účasti na výsleších dne 14. 3. 2022 (položka č. 9) by náležela i náhrada promeškaného času, neboť mezi výslechy byla prodleva delší než 30 minut, tato však nebyla žalobci vyúčtována a nebyla k náhradě požadována. nemajetková újma 62. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

63. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

64. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán nejprve pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let a přečin výtržnictví dle 358 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 2 roky, následně pro zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku s uvedenou trestní sazbou 2 roky až 8 let, poté pro přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až 2 roky nebo zákaz činnosti, a nakonec pro přečin blížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 1 rok nebo zákaz činnosti. Přestože byl žalobce v první fází stíhán pro trestné činy/ trestný čin s poměrně vysokou horní hranicí trestní sazby, s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost mu zřejmě nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. To se projevilo i ve všech ve věci vydaných rozsudcích, ve kterých byl žalobci vždy uložen relativně nízký trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu. To je skutečnost, která dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu snižuje. Oproti tomu je potřeba zmínit, že žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti zdraví a s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno vyšší společenské odsouzení než např. u trestné činnosti majetkové. Žalobce dosud nebyl trestán a s trestním řízením neměl žádnou zkušenosti, trestní stíhání tak na něho muselo působit intenzivněji než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně. Zejména je však nutno zdůraznit, že žalobce byl v průběhu předmětného řízení 2x pravomocně odsouzen a potrestán, přičemž oba odsuzující rozsudky byly zrušeny NSČR, a jedná se tak o odsouzení nezákonná. V mezidobí mezi vydáními a zrušeními odsuzujících rozsudků MS Praha žalobce vykonal podstatnou část zkušební doby ukládaného podmíněného trestu. V důsledku administrativního pochybení, kdy po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku nebyl řádně vyrozuměn rejstřík trestů, měl žalobce v rejstříku trestů záznam o odsouzení za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu 14 měsíců, od 19. 2. 2019 do 15. 7. 2020. To jsou všechno okolnosti, které vzniklou nemajetkovou újmu umocňují.

65. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 1. 2. 2018, doručeným žalobci téhož dne, a skončeno bylo právní mocí usnesení MS Praha dne 19. 8. 2020 Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 6,5 měsíců. S ohledem na zjištěný průběh trestního řízení, nemá soud za to, že by předmětné stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu 2,5 roku, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

66. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno a dále vedeno svévolně či šikanózně, třebaže je o tom žalobce přesvědčen. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, se stal, orgány činné v trestním řízení tak měly důvod trestní řízení vůči žalobci vést. Konečné posouzení shromážděných důkazů pak bylo na soudu, který své povinnosti dostál a žalobce nakonec obžaloby zprostil, resp. věc postoupil do přestupkového řízení. K tíži průběhu předmětného stíhání, a tedy k tíži státu, je však nutno přičíst závažná pochybení, kterých se dopustil zejména odvolací soud a která se stala předmětem kritiky ze strany NSČR v jeho druhém zrušovacím usnesení.

67. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení a z toho plynoucí podrážděnost, sklony k hádkám. Prokázána byla též sociální izolace žalobce, kdy se žalobce uzavřel do sebe, nechtěl nikam chodit, s nikým se stýkat. Byl to jednak důsledek toho, jak žalobce reagoval na nastalý stres, kdy věci dusil v sobě a snažil se je sám vyřešit, jednak se žalobce obával, aby se v době podmíněného odsouzení nedostal do nějaké situace, která by mohla vést k přeměně na trest nepodmíněný. To se promítlo i do výkonu žalobcova povolání, kdy se stal zvýšeně opatrným, vyhýbal se konfliktům, které však jsou s jeho prací ochranky spojeny, což vedlo k narušení důvěry jeho kolegy, která je pro výkon dané práce nezbytná. Vlivem stresu docházelo u žalobce k výkyvům váhy, nějaké zdravotní problémy však nebyly tvrzeny, ani prokazovány. Odbornou pomoc žalobce nevyhledal ani v oblasti psychické, přestože jeho psychické problémy se dle výpovědi žalobce a jeho matky již zřejmě blížily psychické poruše. Dále vzal soud z provedených výpovědí za prokázané, že v důsledku trestního stíhání došlo v různé intenzitě k narušení vztahů žalobce se členy jeho rodiny. Nejvíce byl zasažen vztah se sestrou, který se nepodařilo dosud urovnat, určitá nedůvěra přetrvá i ve vztahu s prarodiči. Vztah s matkou a partnerkou byl narušen jen v průběhu předmětného trestního stíhání, a to zejména kvůli změnám psychického stavu žalobce a změnám v jeho chování, ale i kvůli změně finančních poměrů žalobce (které však dle názoru soudu nesouvisely s trestním stíháním - viz dále), tyto problémy se jim však podařilo překonat, s partnerkou se nerozešli. Došlo též k narušení vztahů s přáteli, nikoliv však jako přímá reakce na skutečnost, že je žalobce trestně stíhán, ale v důsledku toho, že se žalobce pro změny své psychiky a svého chování přátel sám stranil, omezil či ukončil s nimi kontakty. Žalobci zbyl zřejmě jen nejlepší kamarád z dětství, ale ani s ním už nejsou vztahy jako dříve, styky se omezily. Dotčení vztahů s kolegy v důsledku trestního stíhání nebylo provedenými důkazy prokázáno. U [anonymizováno] se konflikt stal, vědělo se tam tak o něm a hovořilo se o něm, trestně stíhán však žalobce začal být až v době, kdy již u [anonymizováno] nepracoval. U [anonymizováno] se o trestním stíhání nevědělo, až po došlém dotazu MS Praha v roce 2019 musel žalobce stíhání vysvětlovat vedení společnosti, kdy se na něho negativně díval předseda představenstva, ale zastal se jej přímý nadřízený. Že by se informace o stíhání rozšířila i mezi ostatní kolegy a ti na to nějak negativně reagovali, prokázáno nebylo. Pokud jde o zaměstnání jako takové, vzal soud z provedených výslechů za prokázané, že již v době před zahájením trestního stíhání byl žalobce na plný úvazek zaměstnán u [anonymizováno] (úvazek tedy nenavyšoval až po zahájení trestního stíhání, jak uváděl v žalobě) a současně chodil na brigády jako ostraha na akce zajišťované [anonymizováno]. Příjem z těchto brigád však představoval podstatnou část příjmů žalobce, když si žalobce u [anonymizováno] vydělal měsíčně cca 2/3 toho, co byl jeho příjem u [anonymizováno]. Dále bylo prokázáno, že důvodem, proč žalobce nedostal další smlouvu u [anonymizováno] (počínaje rokem 2018), byl předmětný incident jako takový a skutečnost, že se o žalobce„ zajímá“ [anonymizováno], nikoliv přímo trestní stíhání jako odpovědnostní titul pro náhradu škody v tomto řízení. Skutek se přitom stal a jednalo se o protiprávní jednání (žalobce byl uznán vinným z přestupku), tj. [anonymizováno] věc prověřovala zcela důvodně a spolupráce [anonymizováno] se žalobcem byla ukončena v době, kdy se ještě ani nevědělo, že žalobce bude trestně stíhán, popř. odsouzen. Soud tedy nevzal za prokázanou příčinnou souvislost mezi zjištěným odpovědnostním titulem a ztrátou příjmů žalobce z brigád u [anonymizováno]. Za prokázané vzal soud dotčení studia žalobce na právnické fakultě. V důsledku psychických potíží souvisejících s trestním stíháním, se žalobce nedokázal studiu tolik věnovat a po dokončení 3. ročníku studium přerušil. Vliv na to zřejmě měla i změna finanční situace žalobce, která však dle názoru soudu s trestním stíháním nesouvisí. V pokračování ve studiu pak žalobci brání i ztráta motivace, která jej k tomuto studiu vedla, když pro absolvované trestní stíhání ztratil zájem o práci u [anonymizováno], ke které chtěl po studiu směřovat. Celkově pak došlo v důsledku trestního stíhání k narušení vztahu a důvěry žalobce k [anonymizováno], resp. státním orgánům jako takovým. Konečně pak soud vzal za prokázané, že v důsledku trestního stíhání žalobce upustil od snah získat zbrojní průkaz, kdy s přípravou na to začal ještě před trestním stíháním, a došlo tak u žalobce k dotčení jednak oblasti zálib, jednak i potenciální pracovní možnosti.

68. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma, kterou je namístě nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. To nesporoval ani žalovaný, když tuto újmu v penězích (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil..

69. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími věcmi: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 122/2015 a následně u MS Praha pod sp. zn. 51 Co 242/2016 V této věci byl poškozený stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví dle 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 roky, tedy pro obdobnou trestnou činnost, ale (u žalobce od rozsudku OS Praha 10) s vyšší trestní sazbou. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci nejistotou. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podstatně kratší dobu 11 měsíců, na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci již v minulosti jedenkrát stíhán, což jsou okolnosti v porovnání s případem žalobce mírnější. Oproti tomu byl poškozený v porovnávané věci zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu, došlo k výraznému poškození jeho pověsti, v důsledku trestního stíhání přišel o práci trenéra, což jsou naopak okolnosti těžší. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 20 000 Kč, když poškozený více nepožadoval. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 226/2016 V této věci byl poškozený stíhán pro trestné činy těžké ublížení na zdraví dle 145 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 3 až l0 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost, ale (u žalobce od rozsudku OS Praha 10) s výrazně vyšší trestní sazbou. Poškozený trpěl nervozitou, úzkostí, problémy se spaním, bezmocí, beznadějí, došlo k partnerskému nesouladu, hádkám. Poškozený zanechal sportů, koníčků, neměl na to náladu, stranil se společnosti, přerušil kontakt s kamarády. Dotčeno bylo též jeho podnikání (neměl na to náladu), věděli to jeho zaměstnanci. Oproti žalobci bylo stíhání poškozeného v porovnávané věci výrazně kratší, trvalo 13 měsíců, a byl pouze nepravomocně odsouzen v prvním stupni, což jsou okolnosti mírnější. Za těžší okolnost lze označit, že poškozený v porovnávané věci byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 288/2014 a následně u MS Praha pod sp. zn. 19 Co 167/2017 V této věci byl poškozený stíhán pro trestné činy ublížení na zdraví dle 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu a výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 roky, tedy pro obdobnou trestnou činnost, ale (u žalobce od rozsudku OS Praha 10) s vyšší trestní sazbou. Poškozený v porovnávané věci stíhání těžce nesl, nespal, těžce to nesla i jeho rodina. Oproti žalobci bylo stíhání poškozeného v porovnávané věci výrazně kratší, trvalo 17 měsíců a poškozený se přes trestní stíhání stal advokátem a založil vlastní advokátní kancelář, což jsou okolnosti mírnější. Za těžší okolnosti lze označit, že poškozený v porovnávané věci byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. řádu, musel vyhledat pomoc psychologa a jako cizinec musel v průběhu řízení komunikovat přes tlumočníka. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 420/2014 V této věci byl poškozený stíhán pro trestné činy vydírání dle 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, ublížení na zdraví dle [číslo] odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost, ale (u žalobce od rozsudku OS Praha 10) s výrazně vyšší trestní sazbou. Poškozený v porovnávané věci stíhání těžce nesl, trpěl obavami, špatně spal, zhubl, uzavřel se do sebe, přestal se stýkat s kamarády. Měl konflikty s matkou, bratrem, přítelkyní, přítelkyně byla v době stíhání těhotná a pod tíhou obav z budoucnosti šla na potrat, poškozený přitom o dítě stál. Měl problémy s učením, ztratil zájem o studium, ještě dokončil vyučení, ale nešel na maturitní nástavbu, kterou měl původně v plánu. Přestal se věnovat sportu. Oproti žalobci bylo stíhání poškozeného v porovnávané věci výrazně kratší, trvalo 1 rok a 6 měsíců, což je okolnost mírnější. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 15 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 216/2014 a následně u MS Praha pod sp. zn. 20 Co 343/2015 (věc označená žalovaným) V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle 224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost, ale (u žalobce od rozsudku OS Praha 10) s výrazně vyšší trestní sazbou. Obdobná byla i délka trestního stíhání 2 roky a 4 měsíce. Poškozený v porovnávané věci procházel značným duševním vypětí, které přerostlo v psychické problémy, byť nikoliv exaktně diagnostikované, byl uzavřený, depresivní, bez energie. Za těžší okolnosti lze označit, že poškozený v porovnávané věci přímo v důsledku trestního stíhání přišel o práci a nemohl najít jinou, a trpěl tak pocit viny, že nemůže zabezpečit rodinu, jeho případ byl medializován a vešel ve veřejnou známost. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 56 000 Kč.

70. Za nevhodné pro porovnání naopak soud považoval případy označené žalobcem, tj.: věc vedená u NSČR pod sp. zn. 30 Cdo 3858/2013 Délka trestního stíhání byla v porovnávané věci obdobná jako u žalobce 2 roky a 2,5 měsíce. Poškozený v porovnávané věci byl podrážděný, trpěl nespavostí. Došlo u něho k přechodné manželské krizi, ani příbuzní mu nevěřili, že je nevinný. Měl problémy (nikoliv výrazné) s pracovním zařazením. Poškozený v porovnávané věci byl stíhán pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, podvod, tedy pro typově ne tak závažnou, ale mnohem rozsáhlejší trestnou činnost než žalobce. Poškozený v porovnávané věci zastával veřejnou funkci na malém městě, jeho případ tak vešel ve veřejnou známost, byl medializován, byť medializace nebyla nepřičitatelná státu, poškozený se dočkal odsudků okolí, což jsou okolnosti těžší než v případu žalobce. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 150 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 C 94/2016 a následně u MS Praha pod sp. zn. 70 Co 195/2017 Délka trestního stíhání byla v porovnávané věci delší než žalobce 3 roky a 2 měsíce. Poškozený v porovnávané věci byl uzavřený do sebe, projevily se u něho změny chování. Poškozený v porovnávané věci byl stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr. zákona, pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku účinného v době od 1. 1. 2010 do 31. 11. 2011 v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 3 až 10 let, tedy pro typově zcela odlišnou a násobně rozsáhlejší trestnou činnost než žalobce a byl ohrožen výrazně vyšší trestní sazbou než žalobce (od rozsudku OS Praha 10). Poškozený v porovnávané věci byl komunální politik, který kvůli trestnímu stíhání rezignoval na funkci starosty a člena zastupitelstva. Jeho případ byl medializován, byť medializace nebyla nepřičitatelná státu, a došlo k poškození, resp. ukončení jeho politické kariéry. Došlo k výrazným negativním zásahům do rodinného a pracovního života, dobré pověsti poškozeného, což jsou okolnosti výrazně těžší než v případu žalobce. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 380 000 Kč.

71. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, kdy soud zohlednil zejména skutečnost, že žalobce byl v průběhu trestního stíhání 2x pravomocně odsouzen a potrestán, přičemž mezi zrušeními rozsudků vykonal podstatnou část zkušební doby podmíněného odsouzení, by soud považoval za přiměřenou výši zadostiučinění částku cca 100 000 Kč. Současně však soud nemohl pominout, že žalobce se stíhaného skutku, při kterém došlo k poškození zdraví [anonymizováno]. [příjmení], dopustil, že se jednalo o protiprávní jednání a že žalobce byl za tento skutek uznán vinným ze spáchání přestupků. To je skutečnost, která odůvodňuje, aby odškodnění, kterého by se žalobci mohlo dostat na základě porovnání s uvedenými případy, bylo sníženo.

72. Veden všemi to úvahami tak soud uzavřel, že žalovaným již poskytnutá částka 61 000 Kč představuje s ohledem na všechny okolnosti případu odškodnění přiměřené a dostatečné, a žalobu tak v části požadavku na náhradu nemajetkové újmy (v rozsahu po částečném zpětvzetí) jako nedůvodnou zamítl.

73. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce o náhradu škod a nemajetkové újmy byla doručena žalovanému dne 18. 2. 2021 a lhůta 6 měsíců skončila dne 18. 8. 2021. Soud tak považoval žalobcův požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až od data 19. 8. 2021 a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Uvedené však platí jen pro částku, kterou žalovaný žalobci v rámci předběžného projednání se zpožděním uhradil na náhradu nákladů znaleckého posudku a náhradu nemajetkové újmy. Pokud jde o náklady obhajoby, žalobce přes výzvu žalovaného nedoložil (veden nesprávným právním názorem) doklad o vzniku škody. Výzva žalovaného k doplnění však byla učiněna až dne 31. 8. 2021, tj. v době, kdy již byl žalovaný sám v prodlení, a neposkytnutí součinnosti by tak na prodlení žalovaného od 19. 8. 2021 nemělo vliv (viz rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2678/2020). V soudním řízení však žalobce předložil fakturu splatnou až dne 11. 5. 2022, kdy až tento den lze považovat za den vzniku škody (vznik splatného dluhu na nákladech obhajoby). Dle názoru je tak nepřípadné přiznat žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení již od 19. 8. 2021, když k náhradě nárokovaná škoda žalobci vznikla až ke dni 11. 5. 2022. Z přiznané náhrady nákladů obhajoby proto soud žalobci přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení až ode dne 12. 5. 2022 a ve zbytku žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

74. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou prvou i druhou o. s. ř., dle kterých jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Předmětem řízení byly čtyři samostatné nároky, a to - nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby s tarifní hodnotou ve výši 89 116,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu škody v podobě nákladů znaleckého posudku s tarifní hodnotou ve výši 11 900 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu škody v podobě nevrácených nákladů trestního řízení s tarifní hodnotou ve výši 7 800 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Do částky 11 900 Kč na náhradě nákladů znaleckého posudku vzal žalobce svou žalobu zpět z důvodu plnění žalovaného po zahájení řízení. Lze tak uzavřít, že žaloba byla v této části podána důvodně, a část, do které bylo řízení z uvedeného důvodu zastaveno, je nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalobce. Stejné pak platí i pro náhradu nemajetkové újmy, kdy tento nárok je nutné přičíst k procesnímu úspěchu žalobce do celé výše tarifní hodnoty, když ve smyslu zásad úspěchu ve věci lze na žalobce pohlížet obdobně, jako by byl stran tohoto nároku plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Částku 7 800 Kč, do které vzal žalobce na náhradě nevrácených nákladů trestního řízení žalobu zpět bez důvodů majících původ v chování žalovaného po zahájení řízení, je naopak nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalovaného. Další procesní úspěch žalobce představuje částka 89 116,50 Kč, do které bylo žalobě vyhověno na náhradě nákladů obhajoby. Počítáno dle tarifních hodnot tak byl žalobce úspěšný do částky 151 016,50 Kč, tj. do 95,09 % předmětu řízení, a do částky 7 800 Kč, tj. do 4,91 % předmětu řízení, byl úspěšný žalovaný. Neúspěch žalobce byl tedy natolik nepatrný, že mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení dle citovaného ustanovení o.s.ř., když soud při tom vycházel jen z tarifních hodnot nároků důvodně uplatňovaných, tj. náhrad nákladů obhajoby, nákladů znaleckého posudku a nemajetkové újmy.

75. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 88 970 Kč, která je tvořena - nevrácenou částí zaplaceného soudního poplatku dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 6 000 Kč (2x 2 000 Kč + 2x 1 000 Kč), - 4x odměnou právního zástupce za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení včetně porady s klientem konané dne 12. 8. 2021, sepis žaloby, porada s klientem konaná dne 22. 11. 2021 v době 10:00 11:15 hod. k přípravě vyjádření k vyjádření žalovaného a částečného zpětvzetí žaloby, sepis vyjádření a částečného zpětvzetí žaloby dne 2. 12. 2021 dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 28 720 Kč (4x 7 180 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 151 016,50 Kč (89 116,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, 11 900 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), - 5,5x odměnou právního zástupce za 6 úkonů právní služby (porada s klientem konaná dne 23. 5. 2022 v době 10:00 11:30 hod. k přípravě na nařízené jednání soudu, účast na jednání soudu dne 25. 5. 2022, porada s klientem konaná dne 15. 8. 2022 v době 13:00 14:20 hod. k přípravě na nařízené jednání soudu, 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 17. 8. 2022, x účast na jednání soudu, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek, dne 26. 8. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 36 850 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 139 116,50 Kč (89 116,50 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 10 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 3 000 Kč (10x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 14 400 Kč.

76. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce samostatně za poradu s klientem konanou dne 12. 8. 2021 soud žalobci nepřiznal. Dle § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Soud tak za převzetí a přípravu zastoupení žalobce pro účely tohoto soudního řízení považoval až dobu před podáním žaloby (nikoliv před uplatněním nároků u žalovaného) včetně proběhlé porady dne 12. 8. 2021, na které byla dle předloženého záznamu se žalobcem příprava podání žaloby probírána.

77. Náklady na další provedený úkon právní služby (sepis doplnění návrhů důkazů ze dne 8. 6. 2022) soud nepovažoval za účelně vynaložené. Tento úkon byl proveden pouze za účelem odstranění nedostatků návrhů důkazů, úplné vylíčení skutkových okolností a označení důkazů k prokázání takových tvrzení je přitom povinností žalobce již při podání žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci nepřiznal.

78. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení