11 C 89/2021 - 143

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno].[Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] po zaplacení částky 510 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 104 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 405 314 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 3. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 83 555 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne 16. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 510 000 Kč s příslušenstvím z titulu přeplatku zápůjček poskytnutých mu žalovaným. Dle žalobních tvrzení žalovaný zapůjčil žalovanému v průběhu roku 2015 a 2016 celkem 500 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalobce dne 7. 12. 2015 částku 100 000 Kč, 7. 12. 2015 částku 100 000 Kč, 4. 3. 2016 částku 100 000 Kč a 16. 9. 2016 částku 200 000 Kč. Celkovou výši těchto poskytnutých zápůjček však žalobce přeplatil, když celkem vrátil žalovanému 1 010 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného dne 16. 3. 2018 částku 240 000 Kč, 22. 3. 2018 částku 240 000 Kč, 27. 3. 2018 částku 240 000 Kč, 9. 5. 2018 částku 50 000 Kč a 7. 6. 2018 částku 240 000 Kč. Dle žalobce byly tyto tvrzené skutečnosti doloženy a prokázány již v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], v němž žalovaný zažaloval žalobce o zaplacení částky 193 314 Kč, kterou měl žalovaný žalobci zapůjčit a kterou následně žalobce neměl žalovanému dle dohody vrátit. Dle tvrzení žalobce však v rámci procesu dokazování u Obvodního soudu pro Prahu 5 vyplynulo, že žalobce nejenže vrátil žalovanému všechny jím zapůjčené finanční prostředky, ale dokonce přeplatil celkovou výši poskytnutých zápůjček právě o žalovanou částku 510 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě uvedené částky ve lhůtě 7 dnů, avšak bezvýsledně. Žalobce současně požádal o přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný neuznal žalobu uplatněný nárok a žalobu navrhl zamítnout. Předně namítal, že v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, zahájeném k jeho žalobě proti žalovanému o zaplacení nevrácených zápůjček ve výši 193 314 Kč, nebylo provedeno žádné dokazování, neboť z důvodu zpětvzetí žaloby došlo k zastavení řízení. Žalobu v uvedené věci vzal žalovaný zpět nikoliv v důsledku prokázání sporného tvrzení žalobce o existenci přeplatku zápůjček, ale z toho důvodu, že byl nepravdivými tvrzeními žalobce a jeho chováním vůči své osobě dotčen a zklamán tak, že již neměl zájem na tom, aby Obvodní soud pro Prahu 5 věc projednal. K tomu doplnil, že žalobce je jeho synovcem, kterému vždy pomáhal, poskytoval lékařské služby a byl s ním v přátelském vztahu až do doby nástupu žalobce do výkonu trestu v roce 2018. K finančním transakcím mezi účastníky žalovaný potvrdil, že mu žalobce v roce 2018 vrátil částku 1 010 000 Kč. Současně však namítal, že mimo zápůjček uvedených v žalobě ve výši 500 000 Kč, poskytoval žalobci v předchozím období další statisícové částky formou zápůjček, a to bezhotovostním i hotovostním způsobem, přičemž žalobce k zápůjčkám vystavoval žalovanému písemná potvrzení - smlouvy o půjčkách, a to vždy zpětně, tedy poté, co mu byly finanční prostředky žalovaným předány či připsány na jeho účet. Ve shodě s žalobními tvrzeními tedy žalovaný takto bezhotovostně zapůjčil žalobci dne 7. 12. 2015 dvakrát částku 100 000 Kč (potvrzeno následnou smlouvu ze dne 20. 12. 2015), dne [právnická osoba]. 2016 částku 100 000 Kč (potvrzeno následnou smlouvou ze dne 7. 3. 2016), dne 15. 9. 2016 částku 100 000 Kč a dne 16. 9. 2016 100 000 Kč (potvrzeno následnou smlouvou ze dne 26. 9. 2016). Nad to mu dle písemné smlouvy o půjčce ze dne 3. 4. 2015 zapůjčil částku 600 000 Kč a dne 22. 1. 2016 mu předal v hotovosti další částku 102 314 Kč, a to dle smlouvy o půjčce z téhož data. Ohledně částky 600 000 Kč žalovaný doplnil, že šlo o souhrn půjček poskytnutých žalobci před datem smlouvy ze dne 3. 4. 2015, kterou žalobce vyhotovil až poté, a to na žádost žalovaného jako doklad k finančním prostředkům, které již v minulosti žalobci předal. Uvedená částka 600 000 Kč zahrnuje částky vložené na účet žalobce ve výši 100 000 Kč dne 25. 7. 2014, 100 000 Kč dne 15. 12. 2014 a 103 000 Kč dne 24. 3. 2015, tj. bezhotovostně 303 000 Kč, přičemž ve zbytku 297 000 Kč se jednalo o peníze předané žalobci v hotovosti. Celkem tak na zápůjčkách žalovaný poskytl žalobci finanční prostředky ve výši 1 202 314 Kč, z čehož mu žalobce vrátil pouze 1 010 000 Kč.

3. Žalobce odmítl procesní obranu žalovaného a nadále setrval na důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Poukázal na obsah žaloby žalovaného v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5, z něhož má jednoznačně vyplývat, že veškeré závazky mezi účastníky z doby před rokem 2015 byly vyrovnány a že žalovaný nepožadoval po žalobci zaplacení žádné starší půjčky. Na rozdíl od žalovaného dále žalobce ve svém podání ze dne 3. 6. 2021 tvrdil, že o každé transakci mezi účastníky byla nejdříve sepsána listina (smlouva o půjčce) a teprve následně došlo k odeslání peněz žalovaným žalobci, a že všechny finanční prostředky byly vždy převáděny výhradně bezhotovostně, k žádnému předání hotových peněz žalovaným žalobci nikdy nedošlo. V podání ze dne 31. 8. 2021 žalobce nesporoval zápůjčky od žalovaného v celkové výši 803 000 Kč (500 000 Kč za období od 7. 12. 2015 do 16. 9. 2016 dle smluv z 20. 12. 2015, 7. 3. 2016, 26. 9. 2016, a 303 000 Kč za předchozí období od 25. 7. 2014 do 25. 5. 2015 na základě dřívějších smluv, kterými žalobce již nedisponuje). Taktéž nerozporoval uzavření všech písemných smluv o půjčkách, doložených do spisu, vlastnoručnost svých podpisů na nich a rovněž ani tvrzení žalovaného, že tyto smlouvy vyhotovoval žalobce. Popřel však všechny žalovaným tvrzené hotovostní zápůjčky (pozn. soudu - tj. částky 297 000 Kč a 102 314 Kč). Zapůjčené částky žalobce žalovanému splácel, za období od 6. 6. 2014 do 7. 6. 2018 mu vrátil 1 260 000 Kč (dne 6. 6. 2014 ve výši 250 000 Kč a za další období od 16. 3. 2018 do 7. 6. 2018 již uváděných 1 010 000 Kč), přičemž první žalobcem odeslaná částka dne 6. 6. 2014 ve výši 250 000 Kč představovala splátku žalovaným následně poskytnutých finančních prostředků (viz cit. podání žalobce z 31. 8. 2021). K vysvětlení vzniklého přeplatku 510 000 Kč žalobce uvedl, že v době uskutečňování transakcí na jaře 2018 neměl přehled o platbách, a také byl pod tlakem žalovaného, tudíž si v dané době vůbec nepřipouštěl, že by mohl žalovanou částku přeplatit. V souvislosti se svým trestním řízením a následným výkonem trestu odnětí svobody totiž měl a má značně omezenou možnost zabývat se všemi svými záležitostmi, nemá přístup ke svému bankovnímu účtu č. [č. účtu] v internetovém bankovnictví, veškeré kvartální přehledy o účtech jsou mu poskytovány výlučně v papírové formě. V roce 2018 došlo ke zpoždění a bankovní výpisy za druhé čtvrtletí roku 2018 mu byly zaslány opožděně. V tomto období, kdy žalobce prožíval stresovou zátěž, na něj i jeho manželku žalovaný vyvíjel nátlak s vrácením poskytnutých finančních prostředků. Pod tímto tlakem a v důsledku absence přehledu o platbách tak vznikl uvedený přeplatek, přičemž žalobce na tuto skutečnost přišel až v okamžiku, kdy na něj žalovaný podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 5. Následně, v rozporu s předchozím podáním ze dne 31. 8. 2021, začal žalobce od podání ze dne 14. 2. 2022 změnil svá skutková tvrzení ohledně částek 250 000 Kč a 303 000 Kč a začal tvrdit, že bezhotovostně připsané částky v souhrnné výši 303 000 Kč, zaslané žalovaným na účet žalobce v době od 25. 7. 2014 do 25. 3. 2015, nebyly zápůjčkou poskytnutou žalobci ze strany žalovaného, ale naopak se v rozsahu částky 250 000 Kč mělo jednat o vrácení zápůjčky, kterou žalobce poskytl žalovanému dne 6. 6. 2014 na pořízení osobního automobilu žalovaným (připsána na účet žalovaného dne 9. 6. 2014). Tato skutečnost má, dle žalobce, vyplývat i z označení platby „smlouva o půjčce“ uvedeném na výpisu z účtu žalobce, když jiné platby, kterými žalobce vracel žalovanému zápůjčky, jsou označovány jako „smlouva o půjčce splátka“. Přeplatek ve výši 53 000 Kč nebyl žalobce schopen objasnit, přičemž ohledně případného nároku žalovaného na vrácení tohoto přeplatku 53 000 Kč vznesl žalobce námitku promlčení.

4. Žalovaný vyslovil nesouhlas s doplněnými a změněnými žalobními tvrzeními. Předně odmítl, že částku 510 000 Kč měl žalobce poukázat na účet žalovaného omylem z toho důvodu, že si žalobce neměl být vědom toho, kolik finančních prostředků mu měl žalovaný zapůjčit, a z důvodu, že v době vyplácení finančních prostředků měl žalobce jednat ve stresu a pod nátlakem žalovaného. Rovněž odmítl tvrzení žalobce o tom, že měl činit nátlak na manželku žalobce. K řízení vedenému Obvodního soudu pro Prahu 5 žalovaný uvedl, že tam svůj žalobní nárok opřel pouze o pět konkretizovaných smluv o půjčce, přičemž v uvedené žalobě se nikde nezmínil o tom, že by závazky, vzniklé mezi účastníky před rokem 2015, byly jakkoliv vypořádány. Za zcela nepravdivé označil změněné tvrzení žalobce o tom, že částka 303 000 Kč, zaslaná žalovaným na účet žalobce 25. 7. 2014, 15. 12. 2014 a 25. 3. 2015, byla vrácením zápůjčky poskytnuté žalovanému žalobcem v částce 250 000 Kč na nákup osobního automobilu žalovaného. Potvrdil, že částku 250 000 Kč skutečně potřeboval na úhradu celkové kupní ceny osobního automobilu, popřel však, že by mu tuto částku půjčoval žalobce jako vlastní finanční prostředky. Uvedená částka 250 000 Kč, poukázaná žalobcem na účet žalovaného dne 9. 6. 2014, nebyla zápůjčkou žalobce žalovanému, žalobce žalovanému nikdy peníze nepůjčoval. Jednalo se opět o finanční prostředky, které již dříve žalovaný zapůjčil žalobci, neboť své peníze mu přenechával k dispozici nejméně od roku 1999. Částka 250 000 Kč tak byla splátkou žalobce jedné z předchozích zápůjček, konkrétně půjček, které žalovaný poskytl žalobci dne 19. 11. 2010 (ve výši 300 000 Kč) a 27. 12. 2012 (ve výši 200 000 Kč). V této souvislosti žalovaný označil za nelogické, aby si žalovaný od žalobce půjčoval peníze za situace, kdy naopak to byl žalobce, který byl vůči žalovanému v postavení dlužníka.

5. Po skutkové stránce účastníci učinili při jednání dne 17. 1. 2022 nesporným, že jsou v příbuzenském vztahu a že mezi nimi byl veden spor v řízení pod sp. zn. 26 C 52/2020, a to v opačném procesním postavení účastníků, který skončil pravomocným zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby žalovaným. Dále bylo nesporným, že žalobce je majitelem účtu č. [č. účtu] a č. [č. účtu]; a žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu]. Dále bylo nesporným, že žalovanému byla doručena předžalobní upomínka ze dne ze dne 9. 3. 2021, na kterou ničeho neplnil. Dále bylo nesporným, že účastníci uzavřeli celkem pět písemných smluv o půjčce ze dne 3. 4. 2015, 20. 12. 2015, 22. 1. 2016, čárka 7. 3. 2016 a 26. 9. 2016; že na základě těchto smluv žalovaný bezhotovostním způsobem zaslal na účet žalobce částku 500 000 Kč (dalších 303 000 Kč zaslal žalobci v předchozím období, a tedy na základě jiných titulů – k tomu soud poznamenává, že toto nesporné prohlášení bylo učiněno v době, kdy žalobce v podání ze dne 31. 8. 2021 nesporoval zápůjčky od žalovaného v celkové výši 803 000 Kč, tj. včetně posléze žalobcem sporované zápůjčky od žalovaného ve výši 303 000 Kč); že po uzavření těchto zápůjčních smluv vrátil žalobce žalovanému bezhotovostními převody v roce 2018 částku v celkové výši 1 010 000 Kč (a v předchozím období dne 6. 6. 2014 částku 250 000).

6. Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, a to obsahem žaloby, podané u soudu dne 10. 2. 2022, že žalovaný v procesním postavení žalobce podal proti žalobci v procesním postavení žalovaného žalobu o zaplacení částky 192 314 Kč s příslušenstvím, přičemž v narativní části žaloby odůvodnil svůj žalobní nárok tak, že účastníci v průběhu roku 2015 - 16 uzavřeli mezi sebou několik smluv o půjčce, naposledy dne 26. 9. 2016 na částku 200 000 Kč, splatnou dne 26. 9. 2018, přičemž žalobce tuto poslední půjčku v termínu splatnosti neuhradil, resp. s ohledem na předchozí provedené platby, které byly žalovaným započteny vždy na úhradu nejstarších z pohledávek dle výše uvedených smluv o půjčkách z roku 2015 a 2016, zůstala nesplacena její část v uplatněné výši 193 314 Kč. Obsahem žalobních skutkových tvrzení byl i poukaz na opakované předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2019 a 18. 12. 2019, na které žalobce žádným způsobem nereagoval, a dále odkaz na příslušná právní ustanovení. Obsahem písemné předžalobní upomínky ze dne 4. 11. 2019 byla výzva žalovaného, adresovaná žalobci, k úhradě částky 192 314 Kč, skutkově odůvodněná tak, že z celkově zapůjčené částky 1 202 314 Kč žalobce vrátil žalovanému pouze částku 1 010 000 Kč. Písemnou duplikou ze dne 29. 4. 2020, reagující na předchozí námitky žalobce o neúplnosti a zmatečnosti podané žaloby, žalovaný doplnil skutková žalobní tvrzení o specifikaci smluv o zápůjčkách (shodných jako v této věci) a o vrácení těchto půjček žalobcem pouze ve výši 1 010 000 Kč (bezhotovostními platbami na účet žalovaného, shodnými jako v této věci). Před zahájením jednání (a před provedením jakéhokoliv dokazování), vzal žalobce podanou žalobu zpět bez uvedení důvodu, přičemž následným pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2020, č. j. [spisová značka], bylo řízení zastaveno, žalobci uložena povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení a současně bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci. Výše uvedeným bylo tedy prokázáno, že v označeném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 mezi týmiž účastníky, v opačném procesním postavení, žalovaný uplatnil vůči žalobci nárok na zaplacení částky 192 314 Kč představující nedoplatek půjček, které poskytl žalobci na základě smluv o půjčkách, jež označil i v této věci sp. zn. [spisová značka], přičemž uvedenou částku 192 314 Kč žalovaný konzistentně i v tomto sporu [spisová značka] považuje jako nedoplatek zápůjček. V průběhu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalovaný nikde neprohlásil, že by veškeré další vztahy mezi účastníky byly vyrovnány, jak tvrdí žalobce. V uvedeném řízení nebylo provedeno žádné dokazování, jednání ve věci nebylo ani zahájeno, tj. věc nebyla meritorně řešena, a řízení skončilo procesním rozhodnutím o jeho zastavení v důsledku zpětvzetí žaloby. Skutečnost, že žalovaný byl zavázán k náhradě nákladu řízení vůči žalobci, pak vyplývala výlučně z faktu, že žalobce vzal podanou žalobu zpět, aniž by se mu ze strany žalovaného dostalo jakéhokoliv plnění, tedy proto, že z procesního hlediska zavinil zastavení řízení. Tato okolnost však v žádném případě neprokazuje, že by si žalovaný měl být vědom jakéhokoliv přeplatku. Ostatně v tomto směru je zcela nerozhodné, jaký vnitřní motiv vedl žalovaného ke zpětvzetí žaloby, zda tedy tímto motivem bylo tvrzení žalovaného o jeho zklamání z chování žalobce vůči němu, či tvrzení žalobce o tom, že si žalobce měl uvědomovat přeplatek.

7. K tvrzenému nátlaku žalovaného na žalobce s vrácením finančních prostředků a jejich vzájemným vztahům bylo SMS komunikací účastníků z března až května 2018 prokázáno, že žalovaný přátelskou formou žádal žalobce o zaslání finančních prostředků a potvrzoval mu došlé platby, vzájemné vztahy účastníků byly v uvedeném období přátelské. Korektně žalovaný vystupoval vůči žalobci i v pozdějším období, k (viz dopis žalovaného ze dne 19. 3. 2019 - č. l. 17 spisu). Taktéž vztahy žalovaného a manželky žalobce byly přátelské, resp. standardní, což prokazuje SMS komunikace žalovaného a manželky žalobce za období červen 2018 až duben 2019, která současně vyvrací svědeckou výpověď manželky žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], podanou u jednání soudu dne 12. 12. 2022, v níž jmenovaná uváděla, že žalovaný na ni a žalobce v roce 2018 a počátkem roku 2019, tj. v době probíhajícího trestního řízení žalobce a následného umístění do výkonu trestu, vyvíjel nátlak směřující k vrácení zápůjček. V tomto směru má soud svědeckou výpovědi manželky žalobce za prokázáno pouze to, že žalovaný opakovaně žádal žalobce, popř, jeho manželku, o vrácení zapůjčených částek, nikoliv však formou tvrzeného nátlaku.

8. Výpisy z účtů žalobce č. [č. účtu] a žalovaného č. [č. účtu] za období červenec 2014 až září 2016 bylo prokázáno, že žalovaný za toto období poukázal ze svého účtu na účet žalobce celkem částku 803 000 Kč, a to konkrétně dne 25. 7. 2014 částku 100 000 Kč (bez popisu platby, připsanou na účet žalobce téhož dne), 15. 12. 2014 částku 100 000 Kč (s popisem platby „půjčka v rodině“, připsanou na účet žalobce téhož dne), 24. 3. 2015 částku 103 000 Kč (s popisem platby „půjčka v rodině“, připsanou na účet žalobce dne 25. 3. 2015), 7. 12. 2015 částku 100 000 Kč (s popisem platby „půjčka v rodině“, připsanou na účet žalobce téhož dne), 7. 12. 2015 částku 100 000 Kč (bez popisu platby, připsanou na účet žalobce téhož dne), 3. 3. 2016 částku 100 000 Kč (bez popisu platby, připsanou na účet žalobce dne 4. 3. 2016), 15. 9. 2016 částku 100 000 Kč (s popisem platby „půjčka v rodině“, připsanou na účet žalobce dne 16. 9. 2016) a 16. 9. 2016 částku 100 000 Kč (s popisem platby „půjčka v rodině“, připsanou na účet žalobce téhož dne). Dle nesporného prohlášení účastníků byly titulem posledních pěti plateb žalovaného za období prosinec 2015 až září 2016 ve výši 500 000 Kč písemné smlouvy o půjčkách, které vyhotovoval žalobce. Tomu korespondují smlouvy o půjčkách ze dne 20. 12. 2015, 17. 3. 2016 a 29. 6. 2016, jejichž podpisem žalobce potvrdil, že mu byly ze strany žalovaného poskytnuty zápůjčky v uvedené výši 500 000 Kč, které se zavázal vrátit žalovanému v dohodnutých lhůtách, poslední do 26. 9. 2018 (viz cit. smlouva o půjčce ze 20. 12. 2015 na částku 200 000 Kč, smlouva o půjčce ze dne 17. 3. 2016 na částku 100 000 Kč a smlouva o půjčce ze dne 29. 6. 2016 na částku 200 000 Kč). Porovnáním dat poskytnutí těchto bezhotovostních zápůjček (připsání na účet žalobce) s daty uzavření písemných smluv o půjčkách bylo současně vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že o každé zápůjčce mezi účastníky byla nejdříve sepsána listina (smlouva o půjčce) a teprve následně došlo k odeslání peněz žalovaným žalobci. Prokázáno naopak bylo v tomto směru tvrzení žalovaného, že nejdříve poskytl žalobci zápůjčku a teprve poté byly vyhotoveny a účastníky podepsány smlouvy o půjčkách, tedy smlouvy nebyly sepsány dříve, než došlo k plnění.

9. Ohledně prvních tří plateb žalovaného na účet žalobce za období červenec 2014 až březen 2015 v souhrnné výši 303 000 Kč byla žalovaným doložena písemná smlouva o půjčce ze dne 3. 4. 2015 na částku 600 000 Kč, jejímž obsahem bylo mimo jiné ujednání o tom, že připsáním této částky na účet žalobce potvrzuje žalobce její převzetí a zavazuje se ji vrátit do 3. 4. 2018 (viz cit. smlouva o půjčce ze dne 3. 4. 2015). Jelikož bylo prokázáno, že k datu vyhotovení této smlouvy žalovaný poukázal na účet žalobce částku 303 000 Kč, má soud, s ohledem na běžnou praxi účastníků, kteří uzavírali písemné zápůjční smlouvy až po připsání finančních prostředků žalovaného na účet žalobce, za prokázáno, že smlouva o půjčce ze dne 3. 4. 2015 potvrzuje, že i první tři platby žalovaného ve výši 303 000 Kč byly zápůjčkami, které žalovaný poskytl žalobci. Tedy, že smlouva o půjčce ze dne 3. 4. 2015 byla titulem plateb ve výši 303 000 Kč, neboť byla sepsána několik dní po připsání poslední ze tří z uvedených plateb na účet žalobce.

10. Žalovaný tvrdil, že dalších 297 000 Kč do sjednané výše zápůjčky v částce 600 000 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 3. 4. 2015 předal žalobci před jejím podpisem v hotovosti. V tomto směru však bylo prokázáno, a to obsahem cit. písemné smlouvy o půjčce ze dne 3. 4. 2015, že poskytnutí celé zápůjčky ve výši 600 000 Kč (tj. i tvrzených 297 000 Kč) bylo účastníky dohodnuto formou bezhotovostního převodu, nikoli v hotovosti, a žalobce podpisem této smlouvy potvrzoval přijetí zápůjčky až jejím připsáním na jeho účet. Sdělením UniCredit Bank ze dne 8. 8. 2022 a Informací o transakcích na účtu žalobce č. [č. účtu] za duben 2015 (č. l. 83-84 spisu), vyžádaných soudem k návrhu žalovaného, bylo prokázáno, že v uvedeném období nebyly na tento účet žalobce poukázány žádné finanční prostředky od žalovaného. Žalovaný, i přes opakovaná procesní poučení dle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neoznačil další důkazy prokazující jeho tvrzení o tom, že z částky 600 000 Kč předal (zapůjčil) žalobci před datem 3. 4. 2015 v hotovosti částku 297 000 Kč, a ohledně tohoto sporného tvrzení tak v řízení neunesl důkazní břemeno.

11. K další sporné hotovostní zápůjčce ve výši 102 314 Kč, bylo prokázáno, a to písemnou smlouvou o půjčce ze dne 22. 1. 2016 (ohledně níž žalobce namítal její správnost, nikoliv však pravost této listiny), že jejím podpisem žalobce explicitně potvrdil převzetí částky od žalovaného ve výši 102 314 Kč, kterou mu žalovaný dnešního dne, tj. 22. 1. 2016, zapůjčil, a kterou se žalobce zavázal vrátit žalovanému do 21. 1. 2017. Tímto listinným důkazem bylo tedy prokázáno, že žalovaný dne 22. 1. 2016 zapůjčil žalovanému finanční prostředky ve výši 102 314 Kč.

12. Důkazy pod body 8. až 11. bylo tedy prokázáno, že žalovaný za období červenec 2014 až září 2016 zapůjčil žalovanému finanční prostředky v celkové výši 905 314 Kč (součet bezhotovostních zápůjček 803 000 Kč a hotovostní zápůjčky 102 314 Kč).

13. Výpisy z účtu žalobce č. [č. účtu] z roku 2018 bylo prokázáno, že na zapůjčené částky od žalovaného za období od července 2014 až září 2016 v prokázané výši 905 314 Kč žalobce vrátil žalovanému na jeho účet č. č. [č. účtu] v době od 16. 3. 2018 do 7. 6. 2018 částku 960 000 Kč, a to ve čtyřech platbách á 240 000 Kč ze dne 16. 3. 2018, 21. 3. 2018, 27. 3. 2018 a 7. 6. 2018, s popisem plateb „smlouva o půjčce splátka“; a dále mu na tentýž účet vrátil ze svého účtu č. [č. účtu] dne 19. 5. 2018 další částku 50 000 Kč, s popisem platby „smlouva o půjčce splátka“ (viz výpis z účtu žalobce č. [č. účtu] ze dne 9. 5. 2018), tj. celkem mu vrátil částku 1 010 000 Kč.

14. Ke spornému titulu bezhotovostní platby žalobce na účet žalovaného dne 6. 6. 2014 ve výši 250 000 Kč, tj. zda tato částka představovala zápůjčku žalobce poskytnutou žalovanému na koupi vozidla (dle změněného skutkového tvrzení žalobce, podle níž měl žalovaný současně tuto tvrzenou zápůjčku splatit žalobci shora uvedenými platbami ve výši 303 000 Kč), či zda se naopak jednalo o splátku předchozí zápůjčky, kterou žalobce obdržel od žalovaného (dle tvrzení žalovaného), bylo prokázáno, že žalobce dne 6. 6. 2014 poukázal ze svého účtu č. [č. účtu] na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 250 000 Kč s popisem platby „smlouva o půjčce“. Skutečnost, jak si žalobce sám označil ve svém bankovním účtu popis této platby, však o faktickém titulu platby ničeho nevypovídá a vypovídat ani nemůže, stejně jako to, že o čtyři roky pozdější platby z roku 2018 označil jiným popisem, kdy za označení „smlouva o půjčce“ připojil slovo „splátka“. Jedná se o ryze subjektivní záležitost žalobce, která nemůže prokazovat jeho změněnou žalobní skutkovou verzi o tom, že uvedená platba 250 000 Kč představuje zápůjčku, kterou poskytl žalovanému. SMS zpráva ze dne 6. 6. 2014, doložená žalobcem, prokazuje pouze to, že žalobce uvedeného dne informoval žalovaného o tom, že mu zaslal na účet peníze. Důvod či účel této platby z obsahu SMS zprávy nevyplývá. Taktéž ani svědecká výpověď manželky žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO] (bez ohledu na její obecně sníženou věrohodnost z důvodu nejbližšího příbuzenského vztahu s žalovaným, který musel soud zohlednit), podaná při jednání soudu dne 12. 12. 2022, neprokazuje tvrzené poskytnutí zápůjčky 250 000 Kč žalobcem žalovanému. Svědkyně v úvodu výpovědi sice potvrdila svou obecnou vědomost o dlouhodobých finančních transakcích účastníků, současně však uvedla, že se o ně nezajímala, resp. povětšinou nezajímala, věděla jen o několika transakcích z roku 2018. K tvrzené zápůjčce disponovala pouze zprostředkovanými informacemi od manžela, který ji měl na jaře 2014 sdělit, že žalovaný si chce od nich půjčit peníze na auto, 250 000 Kč. U žádného jednání účastníků ohledně půjček a dohod, resp. jakýchkoliv jejich finančních transakcí, nebyla přítomna, o podmínkách vrácení předmětné tvrzené zápůjčky žalobci nic nevěděla, a žádné přímé (nezprostředkované) poznatky k ní tedy neměla. Žalobce nedoložil o tvrzeném zapůjčení částky 250 000 Kč žádnou písemnou smlouvu, ač jinak tvrdil, že o každé transakci byla mezi účastníky sepsána listina. Mimo svého písemného čestného prohlášení ze dne 2. 5. 2022, v němž potvrzoval svou skutkovou verzi o poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 250 000 Kč na pořízení automobilu žalovaným, kterou mu měl žalovaný splatit bezhotovostními převody částek v souhrnné výši 303 000 Kč, a mimo své účastnické výpovědi (navrhované formou videokonference z vězeňského zařízení, kde je umístěn, a kterou soud nerealizoval, neboť je nepochybné, že žalobce by vypovídal výlučně ve svůj prospěch a výpovědí by tak pouze potvrzoval svá sporná žalobní skutková tvrzení), žalobce i přes opakované procesní poučení soudem dle ust. § 118a o. s. ř., jiné důkazy prokazující toto sporné tvrzení neposkytl, a v řízení tudíž neprokázal, že by jím poukázaná platba 250 000 Kč dne 6. 6. 2014 na účet žalovaného představovala zápůjčku, kterou žalobce poskytl žalovanému na pořízení vozidla. Naopak, výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] ze dne 19. 11. 2010 a 27. 12. 2012, bylo prokázáno, že v uvedených dnech žalovaný poskytl žalobci finanční prostředky na účet žalobce č. [č. účtu] ve výši 300 000 Kč a 200 000 Kč, přičemž na tyto platby mu žalobce dne 18. 11. 2011 vrátil hotovostním vkladem jen částku 10 000 Kč s popisem platby „[Jméno zainteresované osoby 0/0], smlouva o půjčce“ (viz výpis z téhož účtu žalovaného ze dne 18. 11. 2011). Jelikož žalobce ani netvrdil, kdy, jakým způsobem a v jaké další výši vrátil žalovanému poskytnuté finanční prostředky z roku 2010 a 2011, přičemž současně neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o poskytnutí zápůjčky 250 000 Kč žalovanému, má soud za prokázáno, že platba 250 000 Kč z 6. 6. 2014 představovala splátku zápůjček, které žalovaný poskytl žalobci právě před datem 6. 6. 2014, a nikoliv zápůjčku poskytnutou žalobcem žalovanému. Nesporně žalovaným poukázané finanční prostředky v souhrnné výši 303 000 Kč na účet žalobce ve dnech 25. 7. 2014, 15. 12. 2014 a 25. 3. 2015 (viz výpisy z účtů účastníků č. [č. účtu] a č. [č. účtu] ze dne 25. 7. 2014, 15. 12. 2014 a 25. 3. 2015) tudíž nebyly splátkami žalovaného na neprokázanou zápůjčku od žalobce, nýbrž naopak zápůjčkami poskytnutými žalobci ze strany žalovaného (viz bod 9. rozsudku). Žalobce ani neobjasnil, z jakého důvodu by mu měl žalovaný vracet na tvrzenou zápůjčku 250 000 Kč částku vyšší (303 000 Kč).

15. Písemnou předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2020 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k vrácení přeplatku zápůjčky (v jím uvedené výši 510 000 Kč) s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 7 dnů.

16. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

17. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne 31. 5. 2023 zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, zejm. provedení účastnické výpovědi žalobce formou videokonference, když její provedení by nemohlo přispět k objasnění právně významných skutečností jiným způsobem, než jak byly zjištěny (viz rovněž bod 14. rozsudku).

18. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého účastníci, kteří jsou příbuznými, uzavřeli v roce 2015 a 2016 celkem [hodnota] písemných smluv o půjčkách, vyhotovovaných žalobcem zpětně, jejichž předmětem bylo zapůjčení finančních prostředků žalovaného v celkové výši 1 202 314 Kč žalobci, ovšem prokázáno bylo poskytnutí zápůjček ve výši 905 314 Kč, z toho 803 000 Kč formou bezhotovostních převodů (uskutečněných v období červenec 2014 až září 2016) a 102 314 Kč formou hotovostního předání žalobci (dne 22. 1. 2016). Na tyto zapůjčené finanční prostředky vrátil žalobce v období od března do června roku 2018 žalovanému celkem 1 010 000 Kč, tj. o 104 686 Kč více, přičemž písemnou výzvou ze dne 9. 3. 2019 vyzval žalovaného k úhradě přeplatku zápůjček (v žalobcem uvedené výši 510 000 Kč) s poskytnutou sedmidenní lhůtou k plnění.

19. Podle ust. § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění dále jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

20. Podle ust. § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodnou pouze zčásti. Účastníci v roce 2015 a 2016 uzavřeli 5 písemných smluv o zápůjčkách ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., podle kterých měl žalovaný poskytnout žalobci finanční prostředky v celkové výši 1 202 314 Kč. Dle skutkových zjištění a nesporného prohlášení účastníků žalovaný na základě těchto smluv zapůjčil žalobci částku 803 000 Kč formou bezhotovostních převodů a částku 102 314 Kč v hotovosti, tj. celkem 905 314 Kč. Smlouva o zápůjčce dle cit. ust. § 2390 o. z. je tzv. reálný kontrakt, který vzniká až skutečným předáním předmětu zápůjčky, tedy v daném případě bezhotovostním či hotovostním poskytnutím finančních prostředků, přičemž žalovaný jako zapůjčitel musí v řízení prokázat, že tento předmět žalobci jako vydlužiteli předal. Tuto povinnost žalovaný nesplnil pouze ohledně jím tvrzené hotovostní zápůjčky ve výši 297 000 Kč (viz bod 10. rozsudku), tedy v tomto rozsahu neunesl v řízení důkazní břemeno. Naopak prokázal sporné bezhotovostní předání finančních prostředků 303 000 Kč, a především hotovostní předání částky 102 314 Kč (viz body 9. a 11. rozsudku), jejímž titulem byla písemná smlouva u půjčce ze dne 22. 1. 2016, doložená do spisu žalovaným. Podpisem této smlouvy ze strany žalobce byla smyslu ust. § 565 o. z. nastolena vyvratitelná domněnka uznání pravosti a správnosti (pravdivosti obsahu) této soukromé listiny. Žalobce nezpochybňoval pravost této smlouvy, ale výlučně správnost (pravdivost) jejího obsahu, a to svého prohlášení o tom, že k předání finančních prostředků v hotovosti došlo. Pokud ohledně judikatury týkající se popření správnosti (pravdivosti) obsahu listiny odkazoval žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 72/2007, pak nezbývá než konstatovat, že pod uvedenou spisovou značkou žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu neprochází. Měl-li snad žalobce na mysli rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 472/2007 z téhož dne, pak uvedený judikát řešil věc, v níž byla popírána pravost soukromé listiny. V daném případě však žalobce nenamítal pravost jím vyhotovené písemné smlouvy o půjčce ze dne 22. 1. 2016, ale výlučně sporoval správnost (pravdivost) obsahu této soukromé listiny. Soudní judikatura (srov. např rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2670/98 ze dne 10. 10. 2000 nebo sp. zn. 33 Cdo 2547/2011 ze dne 21. 6. 2012), dovodila, že v případě, že je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou. Jestliže taková osoba svým podpisem stvrdí, že předmět zápůjčky převzala, není třeba k prokázání této skutečnosti dalšího dokazování. Důkazem o takovém převzetí je samotné písemné prohlášení vydlužitele o převzetí zápůjčky, obsažené ve smlouvě o zápůjčce. Odporuje totiž pravidlům logického myšlení skutková verze žalobce, že peněžní prostředky ve výši 102 314 Kč od žalobce nepřevzal, když podepsal předmětnou smlouvu ze dne 22. 1. 2016 vážící se k této zápůjčce a obsahující jeho prohlášení o převzetí peněz.

24. Zdejšímu soudu je známa i soudní judikatura vztahující se k otázce důkazního břemene při prokazování správnosti (pravdivosti) soukromé listiny, podle které, je-li soukromá listina pravá, důkazní břemeno opaku, tedy popření správnosti (pravdivosti) listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2727/99, sp. zn. 29 Odo 564/2005, sp. zn. 33 Odo 988/2004, sp. zn. 23 Odo 1722/2006 nebo sp. zn. 23 Cdo 802/2013). Smlouva o zápůjčce ze dne 22. 1. 2016 s podpisem žalobce obsahovala jeho prohlášení, že téhož dne převzal od žalovaného částku 102 314 Kč coby zápůjčku, a jestliže v průběhu řízení žalobce pravdivost (správnost) tohoto svého prohlášení sporoval, bylo na něm, aby tuto skutečnost prokázal, což však neučinil.

25. Žalobcem obecně vznesená námitka promlčení případného nároku žalovaného na vrácení částky 53 000 Kč je zcela nedůvodná, neboť žalovaný v tomto sporu žádný nárok na peněžité plnění vůči žalobci neuplatnil, a to ani formou námitky započtení ve smyslu ust. § 98 o. s. ř.

25. Jelikož žalovaný zapůjčil žalobci finanční prostředky v celkové prokázané výši 905 314 Kč, přičemž žalobce na tyto zápůjčky poukázal žalovanému nespornou částku 1 010 000 Kč, činí přeplatek žalobce na zápůjčkách od žalovaného částku 104 686 Kč. Soud proto dle ust. § 2991 o. z. rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobci tento majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 104 686 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 3. 2021, kdy se žalovaný uplynutím poskytnuté sedmidenní lhůty k plnění dostal do prodlení s její úhradou (§ 1958 odst. 2 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351 /2013 Sb., v platném znění).

26. Co do zůstatku žalované částky ve výši 405 314 Kč s příslušenstvím soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud postupoval dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce úspěšným ohledně přiznané částky 104 686 Kč a žalovaný ohledně zamítnuté částky 405 314 Kč. Při procentuálním vyčíslení tak byl žalobce procesně úspěšným v rozsahu 20,5 %, žalovaný v rozsahu 79,5 %, a po odečtení míry úspěchu žalovaného od míry neúspěchu žalobce byl výsledně celkově úspěšným žalovaný v rozsahu 59 %. V řízení vznikly žalovanému náklady tvořené odměnou za jeho zastupování advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty 510 000 Kč v sazbě á 10 340 Kč za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 5x písemné podání ve věci samé ze dne 3. 5. 2021, 20. 9. 2021, 10. 3. 2022, 15. 9. 2022 a 23. 5. 2023, 5x účast u jednání soudu dne 17. 1. 2022, 1. 8 2022, 12. 12. 2022, 12. 4. 2023 a 31. 5. 20213, dále 11x paušální náhrada výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % ve výši 24 578,40 Kč, tj. celkem náklady ve výši 141 618,40 Kč. Při celkovém procesním úspěchu žalovaného v rozsahu 59 % činí přiznaná náhrada nákladů řízení částku 83 555 Kč (po zaokrouhlení). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (výrok III. rozsudku).