11 C 90/2025 - 56

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Ševčíkem, LL.M.ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 577 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 68,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 11 577 Kč ve výši 12 % ročně od 18. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 569 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne 17. 6. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 11 577 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 1. 2. 2025 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím stránek www.[Anonymizováno].cz, prostřednictvím chráněného internetového prostředí. Smlouva se podepisuje SMS kódem, následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti. Totožnost žadatele je ověřena z dokladu totožnosti a ověřovací platbou 1 Kč, kdy žadatel o úvěru zašle platbu ze svého účtu na účet žalobkyni. Korunová platba byla žalovaným zaslána již v minulosti. Úvěruschopnost je ověřována prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, současně jsou žadatelé o úvěr podrobování credit scoringu, kdy se zkoumá věk, rodinný stav, příjmová a výdajová stránka. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala splatit do 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného [č. účtu]. Dále byly sjednány volitelné služby a poplatky expres výplata 199 Kč, bezpečná splátky 99 Kč, SMS servis 49 Kč. Žalovanému byly účtovány smluvní pokuty 2 x 300 Kč a účelně vynaložené náklady 300 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí 330 Kč, poplatek expres výplata 199 Kč, poplatek bezpečná splátka 99 Kč, poplatek SMS servis 49 Kč, účelně vynaložené náklady 300 Kč, smluvní pokuty 600 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně byla v souladu s § 114a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzvána usnesením ze dne 25. 9. 2025 č.j. 11 C 90/2025-43, aby doplnila skutková tvrzení týkající se konkrétních skutečností zkoumání úvěruschopnosti a žalobkyně byla řádně poučena o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 30. 9. 2025, kdy odkázala na žalobu a kartu klienta, uvedla, že MLS klienta činilo 27 906 Kč, neboť zjištěný příjem 47 000 Kč, životní minimum 4 860 Kč, další splátky 3 457 Kč, buffer 100 Kč, splátka schvalovaného úvěru 10 677 Kč, MLS domácnosti pak činilo 18 057 Kč, kdy příjem klienta 47 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, výdaje na bydlení 9 949 Kč. Žalobkyně dále uvedla přehled lustrací, odkázala na princip přiměřenosti s tím, že při poskytování úvěru nebyly důvodné pochybnosti a doložil úvěrovou zprávu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný i žalobkyně neměli k tomuto postupu námitek.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla žalobkyně žalovanému vyplatit na účet [č. účtu]. Žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, ID [Anonymizováno], adresou trvalého pobytu a číslem občanského průkazu [Anonymizováno]. Byly sjednány poplatky: poplatek za poskytnutí 330 Kč, poplatek expres výplata 199 Kč, poplatek bezpečná splátka 99 Kč, poplatek SMS servis 49 Kč. Úvěr měl být splacen do 3. 3. 2025. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit 10 330 Kč, neobsahuje úhradu za doplňkové služby. Pro případ prodlení se zaplacením splátky nebo jiné platby byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky Kč. Smlouva byla podepsána podpisovým kódem [Anonymizováno] 1. 2. 2025.

6. Z informačního memoranda, ze sazebníku nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

7. Z kopie občanského průkazu byla zjištěna totožnost žalovaného.

8. Z opisu výpisu bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila částku 10 000 Kč dne 1. 2. 2025 na účet č. [č. účtu].

9. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovanému bylo vyplaceno 10 000 Kč dne 1. 2. 2025, žalovaný neuhradil žádnou částku.

10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovanému byla lustrována úvěrová minulost s tím, že u splátkových je 1 odvoláno, 2 existující, 1 ukončeno, nesplátkové 1 žádost, kreditní karty 0, služby 0, u existujícího kontraktu bylo zjištěno, že zbylá jistina činí 107 278 Kč, měsíční splátka 3 457 Kč, zbylá jistina 105 250 Kč, měsíční splátka 3 322 Kč.

11. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti byly zjištěny jen obecné skutečnosti týkající se posuzování (tvorba credit scoringu a MLS) ze strany žalobkyně, které se konkrétně netýkají předmětné žaloby.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že se týká úvěru [Anonymizováno] s datem 1. 2. 2025 ve výši 10 000 Kč. Je uvedeno, že žalovaný byl lustrován v ISIR bez záznamu, NRKI OK, SOLUS není nebo má příznak C,Z, CRIBIS bez exekuce, počet dětí 0, žalovaný je zaměstnán s příjmem 47 000 Kč, příjem ostatních členů 0 Kč a splátky uvedené v žádosti 0 Kč.

13. Z upomínky ze dne 16. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o úhradu částky 11 577 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 1. 2. 2025 č. [hodnota]. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 5. 2025.

14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 2. 2025 uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr, a to ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem, poplatky do 3. 3. 2025. Žalovaný zaplatil celkem 0 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována naprosto nedostatečně. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

16. Závazkový vztah vzniklý dne 1. 2. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinných k datu uzavření smlouvy.

17. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle ust. § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Podle ust. § 1810 občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle ust. § 1812 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

21. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

23. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.

24. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

25. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

32. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

33. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

34. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.

35. Žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

36. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru zaplatil 0 Kč.

37. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 2. 2025 smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jak již bylo uvedeno shora. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

38. Ke splnění své povinnosti k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně doložila (pouze a jen) kartu klienta a úvěrovou zprávu, kdy v kartě klienta žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným a z lustrací. Není zřejmé, jakým způsobem byl ověřován příjem žalovaného. Pokud jde o výdaje, žalobkyně jejich konkrétní zkoumání tvrdí v žalobě pouze obecně, konkrétněji se nevyjádřila. Žalobkyně měla příjmy a výdaje ověřit 39. Soud si je vědom, že ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

40. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Učinila tak naprosto formálně, bez dostatečných informací a podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

41. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušil povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k úrokům, smluvní pokutě a poplatkům. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu, které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a poplatky soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.

43. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud z titulu předmětné smlouvy o úvěru zaplatil 0 Kč. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaný mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni jistinu úvěru 10 000 Kč.

44. S ohledem na výše uvedené závěry soud výrokem I. žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení.

45. Žalobkyni tak nebyla výrokem II. přiznána částka 1 577 Kč a zákonný úrok z prodlení s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy, stejně tak zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ 46. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 10 000 Kč, neúspěch žalobkyně představuje výrok II. tj. 1 577 Kč, 68,52 Kč a příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni 16. 2. 2025 - srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) představuje částku 2 456 Kč po zaokrouhlení na celé koruny. Od úspěchu (80 %) žalobkyně byl odečten její neúspěch (20 %), žalobkyně tak má nárok na 60 % z celkové částky nákladů řízení. Celkem činí náhrada nákladů řízení 2 615 Kč, která spočívá v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 x 400 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, dále režijní paušál 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a 315 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., 60 % z částky 2 615 Kč je 1 569 Kč, kdy tato částka byla žalobkyni přiznána výrokem III. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za 4. úkon (doplnění žaloby), neboť doplnění obsahuje skutečnosti, které měly být vylíčeny již v žalobě, je tedy v rozporu s účelností uplatňovaných nákladů. Pokud jde o aplikaci § 14b advokátního tarifu, soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vystupuje opakovaně jako strana žalující ve sporech z úvěrových smluv (např. 3 C 106/2025, 3 C 49/2025, 3 C 159/2023 aj.).

47. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.