11 C 92/2021-128

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl 19.1.2022 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [obec a číslo] ; zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne 30.11.1992, bytem [adresa žalovaného] ; zastoupený opatrovníkem Městem Chrudim sídlem [adresa] o 30 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 16.11.2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem ze dne 30.3.2021 domáhal na žalovaném zaplacení 30.000 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 16.11.2020 do zaplacení, jakož i zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 7.492 - Kč, to vše z titulu bezdůvodného obohacení, neboť dne 4.2.2019 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplatil na bankovní účet žalovaného částku 30.000 - Kč. Žalobce tvrdil, že se následně dozvěděl, že žalovaný je soudním rozhodnutím ze dne 16.2.2017 omezen ve svéprávnosti, a proto je úvěrová smlouva neplatná, neboť žalovaný trpěl duševní poruchou již v době jejího uzavírání. Žalovaný přes výzvu dluh nevrátil.

2. Soud účastníkům sdělil (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 19), že bude věc posuzovat mj. podle zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je zjevné, že skutečnosti zakládající důvod omezení svéprávnosti žalovaného zde byly již v době sjednávání spotřebitelského úvěru, ale žalobce je řádně nevyhodnotil, jak mu ukládá povinnost odborné péče při posouzení úvěruschopnosti. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti zakládá další důvod neplatnosti smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz též judikatura Soudního dvora EU). Dále uvedl, že s ohledem na stav žalovaného bude patrně třeba zkoumat podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jaká případná doba vrácení prostředků odpovídá možnostem spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. c) občanského zákoníku (viz též rozhodnutí publikované jako RV I. [číslo], resp. Vážný [číslo] cit dle rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 16. 11. 2017, č.j. 23 Co 315/2017) bude muset patrně soud zvážit, zda je vzhledem ke stavu žalovaného možné požadovat po něm, aby nějaké prostředky vracel, a pokud ano, v jaké výši. Smlouva je však neplatná i pro svou lichevní povahu (úrok 120% ročně).

3. Opatrovník žalovaného Město Chrudim se k žalobě vyjádřil (č.l. 55) s tím, že soud jej ustanovil opatrovníkem pravomocně dne 19.6. 2020, namísto [jméno] [příjmení]. Krátce poté se novému opatrovníkovi začali ozývat četní věřitelné z nebankovních úvěrů a opatrovník zjistil, že za předchozího opatrovnictví se žalovaný opakovaně zadlužoval půjčkami a úvěry sjednávanými na dálku (opatrovník uvedl čtyři řízení, v nichž je vymáhána částka přesahující 100.000 - Kč). V jednom případě byly dvě osoby odsouzeny za podvod při sjednání úvěru jménem žalovaného, který jim vyhověl z obav ze ztráty zaměstnání (rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. [spisová značka]). Dřívější opatrovnice svou funkci nevykonávala a pravděpodobně toho ani nebyla schopna. S žalovaným měli dříve vztah a mají spolu dítě, které má žalovaný velmi rád a má k ní blízký vztah. Žalovaný s dřívější opatrovnicí žije v bytě, kde tato opatrovnice žije se svou současnou partnerkou. Ačkoli je možné, že dřívější opatrovnice žalovaného instruovala k uzavření předmětné smlouvy, současný opatrovník musí jednat s vědomím delikátnosti celé situace, neboť nechce komplikovat vztah opatrovance s dcerou, kdy na tento vztah má dřívější opatrovnice přímý vliv. Připustil, že prostředky mohly být použity na chod společné domácnosti Na druhé straně je však opatrovník přesvědčen, že by to neměl být opatrovanec, kdo ponese tíživé následky toho, že dřívější opatrovník nevykonával svou funkci řádně. Opatrovník upozornil, že na výpisu účtu žalovaného, který žalobce předložil v tomto řízení, je údaj o vyplacení provizí od [anonymizována dvě slova] ve výši přesahující 11.000 - Kč, ačkoli žalovaný nebyl zprostředkovatelem úvěru a ani toho nebyl schopen. Provize však podstatně zvýšily bonitu žalovaného a je otázkou, zda nešlo o záměr.

4. Opatrovník odkazem na znalecký posudek upozornil, že žalovaný je vlivem dušení poruchy ve vývojovém stupni odpovídajícímu dítěti ve věku 9 až 12 let a je snadno manipulovatelný, zneužitelný, naivní a neschopen samostatně právně jednat. Protože omezení svéprávnosti má primárně chránit omezenou osobu, je nesprávné, aby následky nepříznivého stavu nesla tato osoba, a to tím spíše, že zadlužování žalovaného začalo poté, co byla ustanovena dřívější opatrovnice. Soud by se měl zabývat tím, nakolik je situace žalovaného způsobena porušením povinností předchozím opatrovníkem. Opatrovník poukázal na skromné majetkové poměry žalovaného, jehož příjmy stěží pokryjí jeho výdaje a uložení povinnosti zaplatit žalovanou částku by mělo pro žalovaného velmi citelné následky. Příjem žalovaného z částečného invalidního důchodu činí 6.928 - Kč a z částečného pracovního úvazku má příjem cca 9.000 - Kč měsíčně. Tyto částky pokryjí výdaje na život, bydlení a výživné, jakož i na splátku jiného úvěru ve výši 1.000 - Kč měsíčně. Rezervy žalovaný nemá,a proto i požádal o osvobození od placení soudního poplatku. Opatrovník závěrem svého vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává, žalobce by měl nárok uplatňovat vůči jiné osobě, která se skutečně obohatila a měla ze situace prospěch. Z těchto důvodů opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby.

5. Žalobce replikoval (č.l. 64), že žádá jen vydání bezdůvodného obohacení a že z osobních dokladů žalovaného neplyne omezení svéprávnosti. Žalobce pochopitelně postupuje s odbornou péčí, a kdyby měl pochybnosti o duševním stavu žalovaného, úvěr by neposkytl. Dále stručně shrnuto uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně, volné zdroje žalovaného byly dostatečné a žalovaný nefiguroval v žádném rejstříku indikujícím úvěrovou nespolehlivost. Žalobce zdůraznil, že žadatel o úvěr má povinnost uvádět pravdivé údaje a soud nesmí konstatovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, i kdyby nebyla úvěruschopnost řádně posouzena. Tento závěr podle žalobce plyne i z rozhodnutí SDEU ve věci C [číslo] [anonymizována dvě slova] proti [anonymizováno].

6. Při jednání dne 25.11.2021 účastníci setrvali na svých postojích (č.l. 87) a při reakci na výzvu podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „ o. s. ř.“ opatrovník navrhl (č.l. 91) výslech dřívější opatrovnice [jméno] [příjmení] ke zjištění její role a vyžádání údajů o dispozičních a dalších oprávněních k bankovnímu účtu žalovaného, jakož i výpis z tohoto účtu, jakož i informací k provizím, které byly vyplaceny na účet žalovaného.

7. Žalobce uvedl (č.l. 94), že žalovaný při sjednávání smlouvy nepůsobil jako nesvéprávná osoba, ostatně měl i bankovní účet, na nějž byla žalovaná částka vyplacena.Jaký byl její další osud, není podstatné. Skutečnost, že žalovaný měl invalidní důchod, je pro vydání bezdůvodného obohacení irelevantní. Protože byl žalovaný i zaměstnán, nebyly zde pochyby o jeho svéprávnosti a tyto pochyby nezaklá ani typ učiliště, na němž byl vyučen. Odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/19 žalobce argumentoval, že bezdůvodně obohatit se může i osoba s omezenou svéprávností. Z těchto důvodů je rozhodnutí Nejvyššího soudu RV I 335/40 touto judikaturou překonané. K návrhům žalovaného dodal (č.l. 98), že výslech dřívější opatrovnice má jen omezený význam a žalovaný případně může následně žádat zaplacení na této opatrovnici. Z důvodu hospodárnosti řízení nemá význam zkoumat pohyby na účtu žalovaného, protože to nemá vliv na povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení.. Částky vyplacené [anonymizována dvě slova] rovněž nemají žádný vliv na nynější řízení a zjišťování těchto informací je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

8. Při jednání dne 19.1.2022 (č.l. 124) soud vyslechl dřívější opatrovnici žalovaného a provedl vyžádané důkazy. Zpřístupnil účastníkům názor na věc. Žalobce v závěrečném návrhu setrval na svém procesním postoji a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že„ je srozuměn“, že soud plnění rozvrhne do splátek. Opatrovník žalovaného sdělil, že s ohledem na provedené dokazování je nereálné, aby soud žalobu zamítl, avšak pro žalovaného jde o astronomickou částku, navrhl, aby plnění bylo rozvrhnuto do splátek po 500 - Kč. Žalovaný je i tak ohrožován insolvencí. Opatrovník dodal, že ze znaleckého posudku a i zkušeností s opatrovným plyne, že žalovaný je v aspektech, které jsou pro nyní rozhodovanou věc podstatné, jako desetileté dítě a pokud dřívější opatrovnice vypovídala o způsobu výkonu opatrovnictví, pak z toho lze učinit závěr, že vlastně nechala žalovaného bez dozoru a pak je to obdobné, jako bychom bez dozoru ponechali dítě výše uvedeného věku. Přitom opatrovníka, který má opatrovanému pomáhat, vykonávala osoba, která mimo jiné s ohledem na svou insolvenci sama potřebovala pomoc v otázkách finančních a i jinak by patrně potřebovala určitou pomoc se životem. Další komplikací v této věci jsou již zmíněné vztahové propletence tak, jak na tento aspekt opatrovník upozornil (viz bod (3)). Závěrem opatrovník uvedl, že předžalobní výzva mu nebyla doručena a žalobce potvrdil, že výzva z 27.10.2020 byla adresována [jméno] [příjmení]. Dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

9. Žalobce poukázal dne 8.2.2019 na účet žalovaného částku 30.000 - Kč (č.l. 15) a tato částka byla na účet připsána dne 11.2.2019 (č.l. 108 druhá strana, dále„ p.v.“).

10. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (č.l. 20), který nabyl právní moci dne [datum] omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý nakládat s majetkem a zavazovat se k plnění nad rámec běžných záležitostí každodenního života a udělovat souhlas k nikoli běžným zdravotním úkonům, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku. Opatrovníkem žalovaného byla jmenována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Na základě závěru znalkyně z oboru psychiatrie soud dospěl k závěru, že nynější žalovaný trpí lehkou mentální retardací, jejíž léčba není nijak kompenzovatelná. Posuzovaný není schopen samostatně právně jednat, hodnotu peněz si uvědomuje pouze částečně, jeho schopnost početní abstrakce je snížená, jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou značnou měrou snížené, je snadno manipulovatelný a zneužitelný (viz též znalecký posudek na č.l. 28-40).

11. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 0 [spisová značka], které nabylo právní moci dne 19.6.2020 (č.l. 107) soud odvolal z funkce opatrovníka nynějšího žalovaného [jméno] [příjmení] a opatrovníkem ustanovil Město Chrudim, neboť dosavadní opatrovnice uvedla, že již není ochotna opatrovnictví vykonávat z důvodu nutnosti péče o dceru.

12. Žalovaný jako klient a žalobce jako poskytovatel uzavřeli dne 4.2.2019 smlouvu o úvěru (č.l. 10), ve výši 30.000 - Kč s tím, že žalovaný v 36 měsíčních splátkách po 2.253 - Kč měsíčně zaplatí celkem 81.108 - Kč, při RPSN 120,44%. Podpis žalovaného na smlouvě i dalších listinách (č.l. 12 p.v., č.l. 68 p.v., č.l. 75, 77), se spíše než rukopisu dospělého podobá dětskému písmu.

13. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 68) vyšel žalobce z měsíčních příjmů ve výši 16.500 - Kč (10.500 - Kč ze zaměstnání a 6.000 - Kč z důchodu) a protože měsíční výdaje žalovaného zohlednil žalobce částkou 6.410 - Kč (včetně rezervy 1.000 - Kč, 2.000 - Kč na celkové výdaje na bydlení a ostatní výdaje byly zohledněny částkou životního minima ve výši 3.410 - Kč), měly činit volné zdroje částku 10.090 - Kč z čehož měla být splácena po dobu tří let částka 2.253 - Kč měsíčně.

14. Žalobce úvěruschopnost posoudil na základě výpisu z bankovního účtu za leden 2019 (č.l. 71-72), s počátečním zůstatkem 2.505,27 Kč a konečným zůstatkem 417,17 Kč, kde mezi příjmy byly zařazeny i čtyři platby označené jako týdenní provize od [anonymizována dvě slova] v celkové výši [číslo] - Kč. Dále žalobce vyšel z potvrzení zaměstnavatele o čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši [číslo] - Kč (č.l. 81) 15. [jméno] [příjmení] vypověděla (č.l. 124), že opatrovníkem žalovaného byla od roku 2017. Předmětný úvěr si žalovaný dojednal sám v kavárně, s penězi hospodařil sám, koupil za to věci pro dceru a vybavení bytu. Pak zakročila, aby si žalovaný již nic nepůjčoval. Opatrovníka nechtěl nikdo vykonávat, nakonec to učinila pod tlakem matky žalovaného, ale pak už nezvládala pečovat o dceru a svého otce a starat se o žalovaného. [jméno] [příjmení] je sousedka, která žalovaného požádala o možnost využít účet k přijetí provizí od [anonymizováno], neboť byla sama v exekuci, kdy peníze L. [příjmení] vybrala kartou, kterou jí žalovaný půjčil. Když svědkyně po 14 dnech zjistila, že si žalovaný vzal zmíněný úvěr, takto začala kontrolovat, nechtěla mu brát kreditní kartu, žalovaný protestoval, že nedá občanku, bylo mu to líto, že je zbavený svéprávnosti, brečel, že ho jeho máma pošpinila, on si chtěl půjčit od své rodiny, ta ho úplně odřekla, když se dozvěděli, že čeká dítě a on pak začal dělat takové věci. Když mu přišly nějaké peníze, tak si kartu vždycky bral k sobě a vybíral si sám. K účtu žalovaného měla přístup až v roce 2020, dříve jí to taky zajímalo, ale on nechtěl, aby mu spravoval účet někdo jiný, nebyl s tím smířen, že je zbaven svéprávnosti, dá se s ním komunikovat, akorát myšlení má pomalejší, ale pak si to uvědomí. 16. [jméno] [příjmení] je od 9.11.2018 na základě usnesení insolvenčního soudu v úpadku, který je řešen oddlužením (č.l. 115), přihlášené pohledávky přesahují 140.000 - Kč (č.l.118) a dluhy za ní platí dle její výpovědi matka. 17. [právnická osoba] sdělila (č.l. 112), že [jméno] [příjmení] byla v době od 25.1. 2016 do 21.6.2019 její obchodní zástupkyní a provize byly vyplaceny na účet žalovaného.

18. Výzvou ze dne 27.10.2020 (č.l. 16) vyzval žalobce [jméno] [příjmení] jako opatrovníka žalovaného k vrácení 30.000 - Kč do 15.11.2020. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

19. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

20. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

21. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.).

22. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku).

23. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení z titulu povinnosti vydat bezdůvodné obohacení.

24. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Na bankovní účet žalovaného byla vyplacena částka [číslo] - Kč, kterou žalovaný ani po uplynutí přiměřené lhůty k jejímu vrácení žalobci nevrátil, ačkoli zde nebyl právní důvod, na základě něhož by byl žalovaný oprávněn k ponechání si této částky. Vyplacené prostředky byly použity pro potřeby domácnosti a rodiny žalovaného, jehož opatrovník nebyl za dané situace s to nabídnout důkaz, že tyto prostředky byly použity výhradně ve prospěch třetích osob, které žalovaného zneužily.

26. Žalobce sice tvrdil, že žádá o vydání bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva je neplatná pro nedostatek plné svéprávnosti žalovaného, která zde byla v době uzavírání smlouvy, ale o níž žalobce nevěděl, ale soud nemohl přehlédnout, že předložená smlouva je neplatná i pro svou lichevní povahu, neboť zakládá hrubý nepoměr plnění (viz výše bod (12)) při využití nezkušenosti a rozumové slabosti žalovaného.

27. Dalším důvodem neplatnosti, k němuž je soud povinen přihlížet z úřední [anonymizováno] je neprokázání vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (k úřední povinnosti srov. právní větu rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno], všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu, jakož i rozsudku Nevyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz).

28. Žalobce podcenil výdaje žalovaného, kdy výdaje na bydlení ocenil částkou 2.000 - Kč, aniž by předložil doklady, o něž se tento údaj opírá a všechny ostatní výdaje včetně rezervy ocenil částkou 4.410 - Kč. Údaj o volných zdrojích ve výši 10.090 - Kč tak byl iluzorní, i kdyby byl doložen byť jen prostou kopií dokladů, z nichž jsou tyto údaje čerpány. Žalobce nijak nereagoval, že kladná bilance bankovního účtu žalovaného je dosažena jen díky provizím za poskytování úvěru, které na jeho účet vyplácel další poskytovatel nebankovních úvěrů a ani nezjišťoval, zda důvod pro vyplácení částečného invalidního důchodu nemá vliv na úvěruschopnost žalovaného.

29. Závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti vynaložení odborné péče má v dané věci význam proto, že zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Z výše uvedených důvodů (viz zejména bod (25)) soud dospěl na základě § 2991 občanského zákoníku k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30.000 - Kč s úrokem s prodlení ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení Vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu ode dne následujícího po uplynutí přiměřené lhůty k vrácení poskytnutých prostředků do zaplacení (výrok I.).

31. Žalobce se rovněž domáhal náhrady nákladů řízení, avšak žalobce neprokázal, že před podáním žaloby učinil řádnou předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kteroužto výzvu bylo třeba adresovat opatrovníku žalovaného, přičemž žalobce výzvu adresoval jiné osobě. Proto soud jinak úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. S ohledem na osobní poměry žalovaného a na jeho majetkovou situaci by v daném případě byly splněny i podmínky k nepřiznání náhrady nákladů řízení na základě § 150 o. s. ř. (výrok II.).

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy plnění rozvrhl do splátek přiměřených situaci žalovaného, který byl díky nedostatečnému výkonu opatrovnických povinností ze strany tehdejší opatrovnice vystaven situaci, kdy ačkoli žije velmi skromně, musí čelit závazkům přesahujícím jeho roční příjem. Soud žalovanému neuložil sankci ztráty výhody splátek v případě prodlení s kteroukoli splátkou, neboť žalovaný, který je zvlášť zranitelnou osobou a z toho důvodu potřebuje zvýšenou ochranu, je ohrožován insolvencí, resp. exekucemi (k posuzování práva na vydání bezdůvodného obohacení na zvlášť zranitelné osobě srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9.2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: https://nalus.usoud.cz; srov. i RV I. 335/40 citované výše v bodě (2)).

33. Finance žalovaného nyní spravuje Město Chrudim, které postupuje řádně, takže pokud by došlo v budoucnu k prodlení, nebude to způsobeno liknavostí, nevůlí či zlým úmyslem žalovaného, ale jeho objektivní neschopností splátku zaplatit. Žalobce mohl této situaci čelit, pokud by řádně prověřoval, komu prostředky poskytuje, což má činit každý věřitel. Konečně, ale nikoli v poslední řádě, nutno připomenout, že výše popsané podmínky splácení odpovídající schopnostem žalovaného je v souladu s § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je„ Spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. Žalobce poskytl prostředky nesvéprávnému žalovanému, v jehož možnostech, i s ohledem na další četné závazky, není vracet peníze rychleji. Zvolené řešení podle názoru soudu odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů účastníků v této věci ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. I z hlediska legitimních očekávání věřitele nelze přehlédnout, že s ohledem na výši poskytnuté částky a objektivní stav žalovaného bylo možno při patřičné opatrnosti všimnout si jistých varovných signálů (viz výše body (12 a 14)), které měly vést věřitele k obezřetnosti (viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).