11 C 97/2022-39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 53 134 Kč s příslušenstvím a 29 428 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56 134 Kč s úrokem z prodlení z částky 56 134 Kč ve výši 8,5 % ročně od 25. 11. 2021 do 31. 12. 2021, 11,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, 15 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení, a částku 29 428 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 2. 9. 2022 domáhal na žalovaném zaplacení částky 56 134 Kč s příslušenstvím a částky 29 428 Kč jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem.

2. Žalobce uvedl, že jako soudní exekutor prováděl exekuci proti povinnému [jméno] [příjmení]. Tato exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen„ OS NJ“) ze dne 24. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], pro neplatnost exekučního titulu. Pan [příjmení] [příjmení], který nabyl pohledávku od povinného na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 7. 2018, resp. následně [příjmení] [rok], [anonymizováno], který nabyl pohledávku od [anonymizováno]. [příjmení] smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 10. 2019, se pak v řízení u Městského soudu v Brně (dále jen„ MS Brno“) žalobou ze dne 14. 11. 2018 domáhali po žalobci vydání bezdůvodného obohacení ve výši 40 934 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi žalobcem vymoženými náklady exekuce ve výši 48 799 Kč a částkou 7 865 Kč, kterou žalobce povinnému po zastavení exekuce vrátil. MS Brno rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, č. j. [číslo jednací], uložil žalobci povinnost k úhradě částky 40 934 Kč s příslušenstvím a současně povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 3 247 Kč. K odvolání žalobce pak Krajský soud v Brně (dál jen„ KS Brno“) rozhodnutím ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání v dané věci není přípustné. Nalézací i odvolací soud uvedený skutkový stav subsumovaly pod ustanovení § 2991 a násl. o. z. a dovodily, že povinnému vzniklo právo na vydání rozdílu mezi vymoženými náklady exekuce a vráceným plněním, neboť došlo k zastavení exekuce, a plnění, které je žalobce povinen vydat zpět, je v režimu bezdůvodného obohacení.

3. K tomu žalobce namítl, že jestliže soudy dospěly k názoru, že je dán důvod, resp. povinnost nahradit povinnému škodu v podobě nákladů exekučního řízení, tak náklady exekučního řízení ve výši 40 934 Kč nepředstavují bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť právní úprava bezdůvodného obohacení dopadá na obecnou úpravu pro soukromoprávní vztahy, avšak úkony soudního exekutora jsou považovány za výkon státní správy, exekutor má postavení úřední osoby a vykonává svoji činnost z pověření orgánu veřejné moci. Pokud je v exekučním řízení shledána povinnost uhradit přeplatek na nákladech exekučního řízení, v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3017/15, či s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/21, lze tento přeplatek uplatňovat toliko v intencích speciální právní úpravy zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), jako náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci, jelikož dle § 3 a § 4 odst. 1 OdpŠk jsou úkony soudního exekutora považovány za výkon státní správy, a za škodu při ní způsobenou odpovídá stát.

4. Soudní exekutor nemůže nahrazovat činnost nalézacího soudu (či jiného orgánu) a posuzovat, zda pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález je v souladu s platnou právní úpravou. Otázku vykonatelnosti exekučního titulu (rozhodčího nálezu) zkoumá exekuční soud, který dle konstantní judikatury přezkoumá, zda je exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Pokud exekuční soud při přezkumu exekučního návrhu dojde k závěru, že nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, exekutorovi uloží, aby oprávněného vyzval k doplnění či odstranění vady, nedojde-li k nápravě exekučního návrhu, soud takový návrh odmítne či zamítne. Viníkem v případech neplatných rozhodčích doložek je Česká republika jakožto stát při výkonu moci soudní, tedy příslušný soud, který exekuci nařídil, exekutora pověřil jejím provedením a následně tuto exekuci zastavuje pro nezákonnost. To platí zvláště za situace, kdy stát rozhodl o změně podmínek v oblasti rozhodčích doložek, a to uplatněním retrospektivní judikatury. Soudní exekutor neodpovídá za škodu, která vznikla v souvislosti s jeho činností, pokud tato činnost byla prováděna v souladu se zákonem. V daném případě lze stát v širším smyslu označit za původce vzniklé situace. Prvním pochybením státu bylo, že umožnil na základě zákona o rozhodčím řízení v rozhodčích řízení využít rozhodčích doložek ve spotřebitelských vztazích. Následně stát pochybil podruhé, když neadekvátně reagoval na vývoj v oblasti ochrany spotřebitele. Nepostačující právní úprava, ze které vzešly skutkové okolnosti posuzovaného případu, však nelze klást k tíži soudního exekutora.

5. Žalobce jako soudní exekutor zahájil předmětné exekuční řízení na základě pověření OS NJ ze dne 16. 11. 2011, č. j. [číslo jednací]. Exekuční řízení bylo vedeno v souladu se zákonnými požadavky, když po doručení pravomocného a vykonatelného exekučního titulu a pověření soudem, směřovala činnost žalobce k vymožení pohledávky oprávněného. Žalobce byl rozhodnutím OS NJ vázán a v souladu s exekučním řádem byl povinen exekuci vést. Nesprávný úřední postup státu ve smyslu § 7 OdpŠk tedy žalobce spatřuje v tom, že OS NJ nařídil exekuci usnesením ze dne 16. 11. 2011, č. j. [číslo jednací], na základě vadného rozhodčího nálezu, a tuto nechal běžet až do návrhu povinného na zastavení exekuce. Předmětná exekuce byla zastavena usnesením OS NJ ze dne 24. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], tedy po více než šesti letech. OS NJ navíce exekuci nařídil, přestože již existovalo usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na základě kterého je určen rozhodný okamžik pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek. Primární povinností soudu je mj. prověřit, zda je rozhodčí doložka platná a zda je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, jestliže se v daném případě OS NJexekučním titulem dostatečně nezaobíral, nese odpovědnost za nezákonně vedenou výlučně exekuční soud, tedy stát. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci odpovídá vedle státu též soudní exekutor za podmínek § 32 exekučního řádu. Žalobce však neporušil žádnou povinnost stanovenou zákonem, a odpovědným za škodu je v tomto případě výhradně stát.

6. V důsledku popsaného, kdy žalobce na základě vykonatelného rozhodčího nálezu zahájil předmětné exekuční řízení, které bylo následně pro nezákonnost, tj. pochybením orgánu veřejné moci zastaveno a žalobce byl povinen uhradit zpět náklady vedené exekuce, vznikla žalobci škoda, kterou žalobce vyčíslil dle rozsudku KS Brno ze dne 3. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 18. 11. 2021 a vykonatelnosti dne 23. 11. 2021, jako součet částky ve výši 40 934 Kč (tj. vracené vymožené náklady exekuce), úroků z prodlení ve výši 8,5 % z částky 40 934 Kč od 23. 8. 2018 do 24. 11. 2021 a nákladů řízení v celkové výši 3 847 Kč. Celková výše vzniklé škody je tedy 56 134 Kč, kterou žalobce uhradil dne 24. 11. 2021. K tomu žalobce doplnil, že předmětem nákladů exekučního řízení byla rovněž daňová povinnost a žalobce z částky 40 934 Kč odvedl státu DPH a daň z příjmu, následně však celou částku dle rozsudku uhradil právnímu nástupci povinného, čímž fakticky stran zákonné daňové povinnosti hradil tytéž částky dvakrát. Dále žalobce uvedl, že pojištění profesní odpovědnosti exekutora se nevztahuje na případy, při kterých dojde k uplatnění náhrady škody (vydání bezdůvodného obohacení), za situace, kdy žalobce neporušil žádnou zákonem stanovenou povinnost. Žalobci tedy nezbývá než uplatnit náhradu škody dle OdpŠk, neboť důvodem pro vyplacení náhrady dle pojistné smlouvy je pojistná událost spočívající v chybě nebo opomenutí exekutora při výkonu činnosti, což rovněž plyne i z přípisu likvidátora ze dne 31. 12. 2021 o ukončení šetření pojistné události. Žalobce se žádné chyby nedopustil, ani ničeho neopomenul, pročež nelze uplatnit náhradu škody jako pojistnou událost.

7. Dále žalobce požadoval zaplatit částku 29 428 Kč jako náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení účelně vynaložených na zrušení nezákonného rozhodnutí. Tyto náklady zahrnují mimosmluvní odměnu právního zástupce za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2019, sepis vyjádření žalovaného ze dne 17. 3. 2020, sepis doplnění vyjádření žalovaného ze dne 22. 12. 2020, sepis odvolání ze dne 13. 3. 2021, účast na jednání před soudem ve dnech 26. 1. 2020 a 3. 11. 2021 (to vše v řízení u MS Brno) a sepis této odškodňovací žaloby) v celkové výši 21 920 Kč, režijní paušály za 8 úkonů právní služby v celkové výši 2 400 Kč a 21 % DPH ve výši 5 107 Kč.

8. S požadavkem na zaplacení částek 56 134 Kč a 29 428 Kč se žalobce obrátil na žalovaného dne 14. 1. 2022, žalovaný však tuto žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 56 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 134 Kč od 25. 11. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 11,75 % ročně z částky 56 134 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a ve výši 15 % ročně z částky 56 134 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení a částky 29 428 Kč.

9. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 14. 1. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 81 883 Kč, zbývající částka 3 679 Kč u žalovaného uplatněna nebyla. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 17. 1. 2023, kterým konstatoval, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk, ani nebylo žádné pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno dle § 8 odst. 1 OdpŠk. K věci samé pak žalovaný uvedl, že režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Nárok žalobce na náhradu přiměřeného zadostiučinění (správně náhrady škody – pozn. soudu) nelze shledat důvodným s ohledem na neexistenci odpovědnostního titulu. V případě rozhodovací činnosti nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu jako titulu pro náhradu škody. Na případy rozhodovací činnosti se vztahují ustanovení OdpŠk o nezákonném rozhodnutí, avšak v tomto případě žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu tohoto zákona vydáno nebylo. Stran tvrzeného nesprávného úředního postupu pak žalovaný namítl, že nemůže posuzovat správnost skutkových zjištění nebo nesprávnost právního posouzení věci, ani posuzovat předpoklady pro vydání rozhodnutí. Jde totiž o rozhodovací činnost soudu, která přímo vede k vydání rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti soudu nemůže žalovaný žádným způsobem zasahovat, neboť soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, resp. nezávislí soudci, a tuto jejich nestrannost a nezávislost nesmí nikdo ohrožovat. Přezkoumání soudních rozhodnutí z hlediska jejich věcné správnosti a souladu se zákonem, je možné pouze na základě podaných řádných nebo mimořádných prostředků, o nichž rozhoduje nadřízený soud. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný namítl, že nemohl být v prodlení již ode dne 25. 11. 2021, když u něho byl nárok předběžně uplatněn až dne 14. 1. 2022.

10. Následně pak žalovaný svou obranu ještě doplnil tak, že má-li být součástí žalobou uplatněného nároku též požadavek na náhradu nákladů právního zastoupení za uplatnění nároku na náhradu škody u žalovaného, tak takový nárok žalobci dle OdpŠk nepřísluší a je nedůvodný. Dále žalovaný uvedl, že pokud by žalobce svůj nárok odvíjel od usnesení o zastavení exekuce, které nabylo právní moci cca v polovině roku 2018, byl by takový nárok promlčený, žalovaný tak vznesl námitku promlčení. Konečně pak žalovaný namítl, že žalobce jako soudního exekutora tíží podnikatelské riziko ve vztahu k tomu, zda obdrží odměnu za svoji činnost, a i z tohoto pohledu by měl být nyní uplatněný nárok na náhradu škody posuzován.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

12. Usnesením OS NJ ze dne 16. 11. 2011, které nabylo právní moci dne 18. 2. 2012, byla nařízena exekuce proti povinnému [příjmení] [příjmení], a to na podkladě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v Brně dne 1. 3. 2011, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]. Provedením exekuce byl pověřen žalobce (zjištěno ze spisu OS NJ sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení o nařízení exekuce na č. l. 11).

13. Podáním ze dne 4. 5. 2016 vyrozumíval žalobce oprávněného, povinného a exekuční soud o tom, že pohledávka oprávněného byla dne 15. 2. 2016 vymožena včetně příslušenství a nákladů exekučního řízení. Tím byla exekuce provedena a řízení ze zákona skončilo (zjištěno ze spisu OS NJ sp. zn. [spisová značka], konkrétně vyrozumění o skončení exekuce na č. l. 20).

14. OS NJ usnesením ze dne 24. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 29. 5. 2018, rozhodl o tom, že se předmětná exekuce zastavuje v celém rozsahu (výrok č. I.), účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok č. II.), oprávněný je povinen zaplatit žalobci na nákladech exekuce částku 7 865 Kč (výrok č. III.), návrh povinného, aby mu byli povinni vrátit na nákladech exekuce oprávněný částku 43 228 Kč a žalobce částku 48 799 Kč, se zamítá (výrok č. IV.). OS NJ takto rozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce podaném dne 18. 4. 2017. Exekuci soud zastavil, když dospěl k závěru, že byla nařízena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, tj. neplatného rozhodčího nálezu, když rozhodce neměl z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky pravomoc k vydání předmětného rozhodčího nálezu. O nákladech mezi účastníky bylo rozhodnuto uvedeným způsobem, když ve věci úspěšný povinný žádný nárok na náhradu nákladů neuplatnil. O nákladech exekuce, tj. nákladech žalobce, bylo rozhodnuto dle § 89 věta prvá exekučního řádu podle zavinění zastavení exekuce, které bylo shledáno na straně oprávněného. Výše těchto nákladů byla stanovena dle § 11 a § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb. jako odměna ve výši 3 000 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 500 Kč a příslušná DPH z odměny a náhrady hotových výdajů. Požadavek povinného, aby mu byli oprávněný a žalobce povinni vrátit vymožené náklady exekuce, tj. oprávněný částku 43 228 Kč a žalobce částku 48 799 Kč, shledal soud v této fázi nedůvodným. Uvedl však, že tím není vyloučena možnost případných sporů po skončení exekučního řízení, které však musí řešit obecné soudy (zjištěno ze spisu OS NJ sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení o zastavení exekuce na č. l. 49).

15. MS Brno rozsudkem ze dne 26. 1. 2021, který nabyl ve spojení s rozsudkem KS Brno právní moci dne 18. 11. 2021 a stal se vykonatelným dne 23. 11. 2021, uložil žalobci zaplatit [příjmení] [rok] částku 40 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 8. 2018 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 3 247 Kč. Soud takto rozhodl o žalobě podané dne 14. 11. 2018 [anonymizováno]. [příjmení], kterému byla uplatňovaná pohledávka postoupena [příjmení] [příjmení] smlouvou ze dne 25. 7. 2018 a který pohledávku postoupil smlouvou ze dne 2. 10. 2019 [příjmení] [rok]. Žalobou požadovaná částka 40 934 Kč představovala rozdíl, mezi částkou 48 799 Kč, kterou žalobce v rámci provádění předmětné exekuce vymohl na nákladech exekuce, a částkou 7 865 Kč, kterou žalobce po zastavení exekuce vrátil. K zaplacení této částky byl žalobce vyzván přípisem doručeným mu dne 21. 8. 2018. Soud předmětný nárok posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, tj. jako nárok na vrácení plnění, které žalobce přijal na základě důvodu, který dodatečně odpadl. Soud považoval za bezpředmětné argumenty žalobce o řádném provedení exekuce i odvedení daní z přijatého plnění, stran argumentu o nutnosti postupovat při vymáhání předmětného plnění dle OdpŠk soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu a NSČR, ze které vyplývá, že se [příjmení] [rok] může žalované částky domáhat v rámci vydání bezdůvodného obohacení (zjištěno z rozsudku MS Brno č. j. [číslo jednací], s vyznačenou doložkou právní moci).

16. K odvolání žalobce byl rozsudek MS Brno potvrzen rozsudkem KS Brno ze dne 3. 11. 2021, kterým bylo žalobci současně uloženo zaplatit [příjmení] 2020 na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 11. 2021 a vykonatelnosti dne 23. 11. 2021 Odvolací soud se se závěry soudu prvého stupně zcela ztotožnil (zjištěno z rozsudku KS Brno č. j. [číslo jednací]).

17. Žalobce dne 24. 11. 2021 poukázal částku 56 134 Kč jako úhradu dle rozsudku MS Brno č. j. [číslo jednací] (zjištěno z oznámení o zadání domácí platby).

18. Žalobce uplatnil u [právnická osoba], se kterou má [anonymizována tři slova] sjednánu rámcovou pojistnou smlouvu na pojištění profesní odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti soudních exekutorů, požadavek na pojistné plnění, tj. úhradu částek, ke kterým byl žalobce povinen dle rozsudků MS Brno a KS Brno. [jméno] [anonymizováno] požadavek odmítla, když na nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. se předmětné pojištění profesní odpovědnosti nevztahuje (zjištěno z přípisu [právnická osoba] ze dne 31. 12. 2021, nazvaného„ Ukončení šetření škodní události“, dodatku [číslo] k rámcové pojistné smlouvě [číslo]).

19. Žádostí ze dne 14. 1. 2022, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částek 56 134 Kč a 25 749 Kč (mezi k náhradě požadovanými náklady právního zastoupení chyběly oproti žalobě odměna, režijní paušál a DPH za sepis této odškodňovací žaloby). Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 17. 1. 2022, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněný nárok odmítl (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí, stanoviska).

20. Žádné důkazy ke vzniku k náhradě uplatňovaných nákladů řízení soud neprováděl, když takové dokazování by bylo s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) zcela nadbytečné.

21. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

22. Dle § 5 zákona OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

23. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Žalobce zcela nesplnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu, když u žalovaného uplatnil požadavek na náhradu nižší škody než v následně podané žalobě. V dané věci však byla naplněna jedna z judikaturou definovaných výjimek, kdy není potřeba na předběžném uplatnění nároku trvat, neboť žalobce podanou žalobou pouze požadoval vyšší plnění na nároku, který u žalovaného předběžně uplatnil, a žalovaný jej co do základu odmítl a dal najevo, že na tento nárok ničeho plnit nehodlá. Trvání na tom, aby žalobce u žalovaného uplatnil celou výši žalované částky, by tak bylo pouhým formalismem, který by se míjel s účelem předběžného uplatnění nároku, kterým je umožnit žalovanému uplatněný nárok posoudit a dobrovolně uspokojit, a předejít tak případnému soudnímu sporu. Navíc částka, o kterou žalobní požadavek převyšuje nárok uplatněný u žalovaného, představuje náklady spojené se sepisem nyní projednávané žaloby a žalobci by mohla být přiznána pouze v rámci náhrady nákladů tohoto řízení, nikoliv jako součást náhrady škody.

25. Podmínkou pro vznik odpovědnosti státu, resp. přiznání nároku na náhradu škody vůči státu je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

26. Žalobce svůj nárok opíral o nesprávný úřední postup, ve skutečnosti však měl na mysli nezákonné rozhodnutí (viz též jeho odkaz na § 7 OdpŠk).

27. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

29. Žalobce se své žalobě dovolával nesprávného úředního postupu OS NJ při nařízení a zastavení exekuce a MS Brno a KS Brno při rozhodnutí o povinnosti vrátit vymožené náklady exekuce. Všechny tyto namítané postupy se však promítly do uvedenými soudy vydaných rozhodnutí, případnou odpovědnost státu je tak nutno posoudit výhradně z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

30. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

32. Usnesení OS NJ je s ohledem na důvod, pro který byla exekuce následně zastavena, nutno označit za nezákonné rozhodnutí dle § 8 odst. 1 OdpŠk, žalobci však v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím žádná škoda nevznikla. Nárok žalobce na zaplacení nákladů exekuce je nárokem procesním, nevzniká již samotným pověřením k provedení exekuce, ale až na základě rozhodnutí, kterým bylo žalobci právo na zaplacení nákladů exekuce přiznáno. Částka 48 799 Kč byla žalobci z v exekuci vymoženého plnění zaplacena (žalobce si ponechal) na základě (zřejmě) vydaných příkazů k úhradě nákladů exekuce (dále jen„ PÚNE“). Všechny takové v průběhu provádění exekuce případně vydané PÚNE však při rozhodnutí o zastavení exekuce pozbyly platnosti, o nákladech exekuce (tj. nákladech žalobce) bylo při zastavení exekuce rozhodnuto znovu a žalobci byla na těchto nákladech přiznána pouze částka 7 865 Kč, a to vůči oprávněnému nikoliv povinnému. Měl-li žalobce za to, že takové rozhodnutí o nákladech exekuce je nesprávné a že mu měla být přiznána celá vymožená částka 48 799 Kč, měl se vůči výroku o nákladech exekuce bránit opravným prostředkem. Tak se ovšem nestalo, výrok usnesení o zastavení exekuce týkající se nákladů exekuce nebyl napaden ani řádným opravným prostředkem, je pravomocný a nebyl pro nezákonnost změněn, ani zrušen, nejedná se tedy o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Dle tohoto pravomocného rozhodnutí pak žalobci na nákladech exekuce nenáleží více než 7 865 Kč, které mu je povinen uhradit oprávněný.

33. Obdobné pak platí pro rozsudky MS Brno a KS Brno, kterými bylo žalobci uloženo vrátit povinnému, resp. jeho právnímu nástupci, přeplatek na vymožených nákladech exekuce, resp. vrátit to, co si žalobce z vymoženého plnění ponechal, aniž by pro to měl oporu v rozhodnutí, které mu takovou částku přiznává jako úhradu nákladů exekuce. Rovněž tyto rozsudky jsou pravomocné, nebyly pro nezákonnost změněny, ani zrušeny, a nejedná se tedy o nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, která by měla zakládat odpovědnost žalovaného za škodu. Správnost takto vydaných rozhodnutí není soud v odškodňovacím řízení oprávněn přezkoumávat a je jimi vázán. V odůvodnění uvedených rozsudků se MS Brno a KS Brno též vypořádaly s argumentací, kterou žalobce nyní znovu uplatňuje v odškodňovacím řízení.

34. S ohledem na uvedené tak soud považoval žalobu v požadavku na zaplacení částky 40 934 Kč za nedůvodnou pro absenci odpovědnostního titulu, resp. pro absenci příčinné souvislosti s jediným nezákonným rozhodnutím, které lze v dané věci nalézt.

35. Pokud pak jde o navýšení částky 40 934 Kč o úroky z prodlení a náklady uhrazené [příjmení] [rok] v řízení vedeném u MS Brno a KS Brno až na v konečném důsledku zaplacených 56 134 Kč, nelze u vzniku takovýchto„ vícenákladů“ konstatovat příčinnou souvislost s jakýmkoliv (byť třeba i nesprávným či nezákonným) postupem či rozhodnutím státu. Tyto náklady vznikly pouze v důsledku toho, že žalobce nesplnil svou povinnost vydat částku, kterou držel bez právního důvodu, resp. důvodu, který odpadl, a že na něm toto plnění muselo být soudně vymoženo poté, co byl více jak tři roky v prodlení. Rovněž v tomto rozsahu tedy soud shledal podanou žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

36. Pokud jde o náklady právního zastoupení žalobce v řízení u MS Brno a KS Brno, nejedná se o náklady, které by byly vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a které by byly odškodnitelné dle § 31 odst. 1 OdpŠk. Tyto náklady vznikly stejně jako vícenáklady uvedené v předchozím odstavci pouze v důsledku toho, že se žalobce zcela nedůvodně bránil splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení, tj. bez jakékoliv souvislosti s postupem státu. Navíc, pokud by se v případě uvedených nákladů mělo jednat o náklady dle § 31 odst. 1 OdpŠk, žalobce by na jejich náhradu neměl právo dle § 31 odst. 2 OdpŠk, neboť o náhradě nákladů již bylo v řízení vedeném u MS Brno a KS Brno rozhodnuto. Konečně právo na náhradu nákladů právního zastoupení při sepisu nyní projednávané žaloby by žalobce měl pouze v případě, že by byl v tomto odškodňovacím řízení úspěšný, a takové právo by žalobce mohl uplatnit jen v rámci náhrady nákladů tohoto řízení nikoliv v rámci uplatňovaného nároku na náhradu škody. Pokud by pak žalobce těmito náklady myslel náklady právního zastoupení při uplatnění nároku na náhradu škody u žalovaného, bylo by právo na jejich náhradu výslovně vyloučeno dle § 31 odst. 4 OdpŠk. Žalobu tedy soud i v této části jako nedůvodnou zamítl.

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 5. 4. 2023, účast na jednání soudu dne 5. 4. 2023) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení