11 C 97/2024 - 26

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 154 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro [adresa] dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 154 600 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a výkonem vazby.

2. Žalobce uvedl, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Usnesením Městského soudu v [adresa] (dále jen „MS [adresa]“) ze dne [datum] pak bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Trestní stíhání žalobce pak skončilo rozsudkem MS [adresa] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], jímž byl žalobce v celém rozsahu podané obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) tr. ř. Vazba žalobce se započítávala ode dne [datum] a skončila dne [datum], kdy byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Jak vedením trestního stíhání, tak výkonem vazby vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požaduje zadostiučinění v penězích.

3. Pokud jde o výkon vazby, žalobce uvedl, že byl stíhán pro zločin, za který mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. Žalobci tedy hrozil nejen vysoký trest, ale také společenské odsouzení pro zavrženíhodné jednání popsané ve skutkové větě usnesení o zahájení trestního stíhání. Odsouzení a označení cejchem pachatele trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí by zcela narušilo sociální vazby žalobce, zejména s jeho matkou [jméno FO], která v řízení vypovídala jako svědek. Při odsouzení by navíc nutně došlo k přeměně jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu na trest nepodmíněný a k trestu uloženému v předmětném trestním řízení, by se tak připočítávalo dalších zhruba dva a půl roku odnětí svobody. Celkem tedy byl ohrožen trestem odnětí svobody, který mohl převýšit deset let. To vše za situace, kdy byl nepravdivě obviněn, a dokonce obžalován ze skutků, které vůbec neměly oporu ve skutečnostech zjištěných v přípravném řízení. Žalobce byl omezen na svobodě od [datum] do [datum], tj. po dobu 169 dnů. Délka nezákonné vazby by přitom nemusela být takto dlouhá, pokud by soud vyslyšel některé z argumentů obsažených ve stížnosti žalobce proti vzetí do vazby ze dne [datum], doplněné dne [datum], a především v návrhu na propuštění z vazby ze dne [datum], s nímž žalobce doložil, že zrušil společné obydlí s [jméno FO], a poukázal na její svědeckou výpověď, v níž popřela, že by se žalobce vůči ní dopustil jakéhokoliv násilí. Nejpozději po podání svědecké výpovědi [jméno FO] ze dne [datum] tak nebylo omezení osobní svobody žalobce nijak zdůvodnitelné. Žalobce tak byl od [datum] do [datum] ve vazbě i přesto, že opakovaně poukazoval na nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o vzetí do vazby, a navíc se již v trestním spise nacházely výpovědi poškozené a svědkyně [jméno FO], které jej zcela očišťovaly, a nebyly zde ani žádné jiné důkazy, které by jeho vinu jakkoliv prokazovaly. Žalobce z důvodu omezení osobní svobody zničehonic přestal docházet do zaměstnání, a zaměstnavatel s ním z toho důvodu zrušil pracovní poměr. Žalobce tak přišel o zaměstnání, ve kterém byl zaměstnán od [datum], byl v něm nadmíru spokojen a dosahoval poměrně solidních výdělků. Po propuštění z vazby nemohl žalobce po poměrně dlouhou dobu najít vhodné zaměstnání, až začal pracovat jako popelář. Jeho společenské postavení utrpělo již touto změnou zaměstnání. Žalobce před svým omezením svobody připravoval spolu s [právnická osoba] návrh na povolení oddlužení. Vzetím žalobce do vazby byla celá tato půlroční intenzivní spolupráce znemožněna. Žalobce nejen, že přišel o zaměstnání, ze kterého mohl hradit splátky v rámci insolvenčního řízení, ale také zastaraly všechny doklady, které k podání návrhu na povolení oddlužení vyžaduje zákon. Musí je tedy znovu obstarávat a jeho oddlužení se tak minimálně o několik měsíců oddálilo. Ztrátou zaměstnání a jeho obtížným hledáním navíc přišel o zdroj příjmů, bez kterého nemělo smysl po propuštění dlužnický insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení ani podávat. Příprava jeho oddlužení tak byla minimálně o několik měsíců odložena. Zahájením trestního stíhání a vzetím žalobce do vazby byl významným způsobem narušen vztah žalobce a K. Štěpánkové. Jak K. Štěpánková vypověděla, bylo jejím záměrem po hádce s žalobcem dosáhnout nepravdivým oznámením na policii pouze jeho desetidenního vykázání ze společného obydlí. Trvale zrušit soužití s ním neměla v úmyslu. Jejich vztah byl po dobu trestního stíhání žalobce a jeho omezení osobní svobody dále narušován [jméno FO], bývalým manželem [jméno FO], který se ji snažil přesvědčit k návratu k němu. Po dobu trvání vazby žalobce byly [jméno FO] a její dcera nadto opakovaně kontaktovány prostřednictvím aplikace messenger osobou s nickem [jméno FO] šířící nepravdy o žalovaném. Na tuto osobu podal žalobce trestní oznámení pro pomluvu, avšak ke dni podání této žaloby nebylo řízení skončeno. Není pravdou, že by žalovaná nenesla odpovědnost za kontaktování [jméno FO] a její dcery ze strany bývalého manžela [jméno FO] nebo neznámou osobou vystupující pod nickem [jméno FO]. Pokud by žalobce nebyl stíhán, nikdy by k těmto nevyžádaným kontaktům a šíření nepravd o žalobci nedošlo, a pokud ano, byl by schopen je okamžitě vyvrátit. Stran požadované výše zadostiučinění žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), dle které je za adekvátní zadostiučinění považována částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby. K tomu však žalobce zdůraznil, že předmětná judikatura vznikla před více než deseti lety, a výši zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody je tak nutné posuzovat tehdejší a dnešní hodnotou částek uvedených v odkazovaném rozhodnutí. Úhrnná meziroční míra inflace od roku [rok] (správně zřejmě [rok] – pozn. soudu) do současnosti přesahuje dle dat České statistického úřadu výši 40 %, a není tedy možné slepě aplikovat výši částek uvedených v odkazovaném rozhodnutí bez přihlédnutí k ekonomickým a cenovým změnám, které od doby jeho vydání proběhly. Za minimální výši zadostiučinění tak žalobce považoval částku 1 000 Kč za jeden den trvání vazby, a celkově tedy za 169 dnů trvání vazby požadoval částku 169 000 Kč.

4. Pokud jde o trestní stíhání, stran povahy věci a následků v jeho osobnostní sféře žalobce odkázal na skutečnosti vylíčené již u újmy způsobené vazbou. Trestní stíhání trvalo od vydání, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] do právní moci zprošťujícího rozsudku MS [adresa] dne [datum], tj. bezmála půl roku. Není přitom pravdou, že by trestní řízení probíhalo zcela plynule, neboť například od výslechu [jméno FO] dne [datum], která žalobce zcela očišťovala, proběhly za tři měsíce do seznámení se spisem konaným dne [datum] jen dva nic nového nepřinášející výslechy [jméno FO] (dne [datum]) a [jméno FO] (dne [datum]). Hlavní líčení mohlo být nařízeno záhy po skončení vyšetřování, neboť v trestním spise se nenacházely žádné důkazy svědčící o vině žalobce. Po dobu necelých šesti měsíců tedy žalobce pobýval ve vazbě v nejistotě ohledně své další budoucnosti a pod hrozbou velmi vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody, k němuž by se přičítal proměněný podmíněný trest. S ohledem na uvedené zcela zásadní dopady do jeho nemajetkové osobnostní sféry proto žalobce požadoval na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 20 000 Kč za každý započatý měsíc jeho trestního stíhání, celkem tedy částku 120 000 Kč.

5. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalované přípisem ze dne [datum] a vyřízení následně urgoval předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná následně žádosti částečně vyhověla, za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným vazebním stíháním poskytla žalobci zadostiučinění částkou 134 000 Kč a nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání poskytla zadostiučinění ve formě pouhého konstatování, že došlo k nezákonnému zásahu do osobní sféry žalobce. Takto poskytnuté zadostiučinění nepovažoval žalobce za dostatečné, a podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 154 600 Kč (34 600 Kč + 120 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Na náhradě škody – ušlé mzdě způsobené nezákonným vazebním stíháním, kterou žalobce u žalované též uplatnil, uhradila žalovaná namísto požadovaných 125 229 Kč částku 122 675,12 Kč. Tento nárok považuje žalobce za vypořádaný a předmětem žaloby jej již neučinil.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil v souvislosti s předmětným trestním stíháním nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč (20 000 Kč/započatý měsíc trestního stíhání) a v souvislosti s výkonem vazby nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 169 000 Kč (1 000 Kč/den) a na náhradu škody – ušlého zisku ve výši 125 229 Kč. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum] tak, že požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním stíháním, byl uznán částečně důvodným a žalobci byla poskytnuta satisfakce ve formě konstatování a ve formě omluvy, požadavek na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla být žalobci způsobena v souvislosti s výkonem vazby, byl uznán částečně důvodným a žalobci byla poskytnuta finanční satisfakce ve výši 134 400 Kč (800 Kč/den) a požadavek na náhradu škody – ušlého zisku, která měla být žalobci způsobena v souvislosti s výkonem vazby, byl uznán částečně důvodným a žalobci byla poskytnuta náhrada škody ve výši 122 675,12 Kč. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost žalobce shledána důvodnou. K věci samé pak žalovaná po podrobné rekapitulaci průběhu předmětného trestního stíhání uvedla, že žalobce ve vazbě strávil 168 započatých dní ([datum] od 17:05 hod. – [datum] do 14:05 hod.). Ze žalobcem uváděných následků omezení osobní svobody a doložených listin bylo lze vzít za prokázané a přihlížet k tomu, že žalobce v důsledku vzetí do vazby přišel o zaměstnání a že v době předcházející jeho vzetí do vazby spolupracoval s [název], kdy výsledkem dané spolupráce mělo být podání návrhu na povolení oddlužení. Naopak s ohledem na obsah trestního spisu žalovaná konstatovala a i nadále konstatuje, že nelze dovodit a mít za prokázané, že by došlo k narušení vztahu žalobce a [jméno FO], přičemž nelze přehlédnout, že její oznámení (a opakovaná výpověď učiněná na podání vysvětlení) byly jedním z důvodů vzetí žalobce do vazby. Pokud pak je žalobcem poukazováno na případné jednání třetích osob/subjektů (bývalý manžel [jméno FO] či osoba s nickem [jméno FO]), žalovaná namítla, že za toto stát žádnou odpovědnost nenese. Z obsahu trestního spisu bylo žalovanou zjištěno, že žalobce měl před daným trestním řízením 14 záznamů v rejstříku trestů (krádeže, úvěrový podvod, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, zanedbání povinné výživy, porušování domovní svobody, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy) a opakovaně pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody (celkově v délce vícero let). S ohledem na příslušná ustanovení zákona, s přihlédnutím k judikatuře soudů, z níž mimo jiné vyplývá, že u vazebního stíhání je na místě přihlédnout jednak k objektivní skutečnosti, kterou netřeba prokazovat, neboť vychází z podstaty institutu vazby jako takové, a to že osoba vazebně stíhaná je omezena na své osobní svobodě, tedy jednom ze základních práv, a jednak ke konkrétním skutečnostem provázejícím řešený případ, a která též stanoví orientační rozmezí pro poskytování náhrady nemajetkové újmy z titulu vazebního stíhání ve výši 500 Kč – 1 500 Kč za den vazby, a s přihlédnutím k učiněným zjištěním týkajícím se osoby žalobce a konkrétním okolnostem daného případu, žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s vazbou v délce 168 započatých dní, a to v peněžní formě ve výši 134 400 Kč (což představuje náhradu ve výši 800 Kč za den vazby), kteroužto považuje za zcela přiměřenou a adekvátní konkrétním okolnostem daného případu. Na uvedených závěrech žalovaná i nadále setrvává a další žalobcem z tohoto titulu požadované zadostiučinění ve výši 34 600 Kč považuje za neopodstatněné a nepodložené (právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu).

7. Pokud jde o nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání, žalovaná uvedla, že žalobce byl stíhán pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, který je zařazen mezi trestné činy proti rodině a dětem, a byl ohrožen sazbou trestu odnětí svobody 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo cca 5,5 měsíce (od převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání žalobcem dne [datum] do pravomocného skončení dne [datum]). Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně na jednom stupni soudní soustavy, postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý. Celková délka trestního řízení je žalovanou hodnocena jako přiměřená. Pokud pak jde o samotný vznik nemajetkové újmy, je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Pro závěr o vzniku újmy či dokonce o závažnosti tvrzené vzniklé újmy nepostačuje abstraktní právní kvalifikace újmy jako nemajetkové či právní kvalifikace, že došlo k zásahu do některého z ústavně garantovaných práv, neboť tím se jedná pouze o možnou příčinu vzniku újmy, ale nikoli již o újmu samotnou. Při posuzování požadavku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, resp. za následně vedené trestní stíhání, nelze opětovně přihlížet k tvrzením týkajícím se výkonu vazby, resp. týkajícím se následků, k nimž mělo v osobní sféře žalobce dojít v souvislosti s výkonem vazby, neboť by tímto došlo k případnému dvojímu odškodnění týchž tvrzení/týchž skutečností, což je zcela nepřípustné. Obecně lze mít sice za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně peněžité zadostiučinění lze poskytnout jen tehdy, je-li zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný, jak vyplývá i z judikatury NS. S ohledem na uvedené žalovaná v rámci mimosoudního projednání tohoto požadavku žalobce konstatovala, že v řízení vedeném u MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (usnesení o zahájení trestního stíhání). Zároveň se žalovaná žalobci za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí a za na základě tohoto rozhodnutí vedené trestní stíhání a za negativní následky, které daná skutečnost způsobila v jeho osobní sféře, omluvila. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje žalovaná za dostatečnou a přiměřenou (konkrétním okolnostem daného případu) satisfakci. Na těchto závěrech žalovaná i nadále setrvává a žalobcem z tohoto titulu požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě finanční satisfakce, nadto ve výši 120 000 Kč, považuje za zcela neopodstatněnou a nepodloženou (právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu). Žalovaná by zároveň s ohledem na skutečnosti zjištěné z trestního spisu považovala jakékoli finanční zadostiučinění za rozporné s obecně sdílenou představou spravedlnosti a hlediskem obecné slušnosti.

8. Žalobce pak ještě doplnil, že po propuštění z vazby a po skončení trestního stíhání si nebyl schopen najít adekvátní zaměstnání už jenom proto, že měl v zápočtovém listu uvedeno okamžité skončení pracovnímu poměru, které bylo způsobeno trestním stíháním a vazbou. Před vzetím do vazby žalobce pracoval u společnosti [právnická osoba], působil v oblasti, která se věnuje jemnému strojírenství, pracoval na čisté hale, v teple, bylo tam o něj postaráno. Posléze si našel zaměstnání, kde musí manipulovat s těžkými břemeny a v jakémkoliv počasí jezdit na korbě popelářského vozu. Rovněž dopad na okolí je podstatně jiný, když někdo pracuje jako dělník v čisté výrobě, než když je z něj popelář. Pokud jde o zmíněný insolvenční návrh, ten byl sice připraven, ale protože žalobce nemohl získat po dlouhou dobu žádné zaměstnání, nemělo smysl jej podávat, protože by žalobce nemohl ani tvrdit, že bude schopen cokoliv platit. Insolvenční formulář pak vyžaduje též sdělení příjmů za posledních 12 měsíců, kdy žalobce, který až nyní nastoupil do zaměstnání, žádné příjmy uvést nemůže. Insolvenční návrh tedy bude žalobce připravovat, ale musí vyčkat, až bude v zaměstnání patřičnou dobu.

9. K tomu žalovaná namítla, že v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce je uvedeno, že měl porušit zvlášť hrubým způsobem vykonávanou práci, a to tím, že se dne [datum] nedostavil do zaměstnání a ani následně do práce nechodil a má od uvedeného dne neomluvenou absenci. Žalobce byl sice dne [datum] vzat do vazby, ovšem až od 17:05 hodin, kdy došlo k jeho zadržení. Žalobci ovšem nic nebránilo, aby poté, co byl vzat do vazby, o tom svého zaměstnavatele informoval, pak by nepochybně v okamžitém zrušení pracovního poměru nebylo napsáno, že má neomluvenou absenci. Pokud tedy žalobce poukazuje na okamžité zrušení pracovního poměru, pak tento následek vyplynul pouze z jeho nekonání, a to že svého zaměstnavatele neinformoval o vzetí do vazby. Pokud jde o tvrzené následné problémy s najitím nového zaměstnání, je dle žalované otázkou, jak intenzivně a kde se případně žalobce o práci ucházel. Skutečnost, že byl evidován po delší dobu na úřadu práce, nedokládá, že by nemohl najít práci v souvislosti s předmětným trestním stíháním.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

11. Dne [datum] podávala [jméno FO] vysvětlení, ve kterém popisovala, jak ji má žalobce, se kterým žije ve společné domácnosti, fyzicky a psychicky týrat (včetně způsobení popáleniny louhem), a to pod vlivem drog. Souhlasila s jeho trestním stíháním, nechtěla ale, aby šel do vězení. Téhož dne provedla policie ohledání bytu, ve kterém [jméno FO] se žalobcem bydleli, a pořídila fotodokumentaci, na které byl zachycen velký nepořádek v bytě či poškozené dveře, a rovněž prohlídku těla [jméno FO] a pořídila fotodokumentaci, na které byla zachycena poranění na těle [jméno FO] (podlitiny, jizva, nezhojená rána po popálení louhem). Rovněž dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit žalobce. Dne [datum] v 17:05 hod. byl žalobce s předchozím souhlasem státního zástupce zadržen jako podezřelý a umístěn do policejní cely. Obdobně jako předchozího dne [jméno FO] vypovídala při podání vysvětlení dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], doručeným žalobci téhož dne, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěnou dobu nejméně však od [datum] do [datum], kdy došlo k poslednímu útoku, ve společně obývaném bytě psychicky a fyzicky týral svou partnerku [jméno FO], a to tak, že ji vždy pod vlivem omamných a psychotropních látek – pervitinu s četností dvakrát až třikrát do měsíce fyzicky napadal údery sevřenou rukou v pěst do jejího obličeje, kdy jí minimálně způsobil doposud viditelný hematom na pravé tváři, v jednom případě poté, co poškozená upadla na zem, jí kopal svojí bosou nohou do žeber, dále při útoku dne [datum] přistoupil k poškozené, přičemž se poškozené ptal, jestli ví, jak hydroxid sodný reaguje s vodou, načež posypal její tělo tímto prostředkem, kdy tím, že byla poškozená zpocená, došlo k chemické reakci na těle poškozené, proto se utíkala osprchovat, přičemž si následně lehla do postele v mokrých kalhotkách, přičemž k ní obviněný znovu přistoupil a ze země sebral uvedenou chemikálii, kterou znovu posypal tělo poškozené, kdy následnou chemickou reakcí s mokrým tělem a spodním prádlem poškozené došlo ke způsobení popálenin na levé hýždi a levém boku poškozené, dále pak ve dvou případech pak přisedl k poškozené zezadu na posteli, vzal ji za její krk do tzv. „kravaty“, čím ji rdousil po tak dlouhou dobu, až se pomočila a upadla do bezvědomí, kdy v jednom případě ke škrcení poškozené použil nabíjecí kabel k mobilnímu telefonu, v posledním případě dne [datum] v době, kdy měla jít poškozená podat oznámení na policii, ji ve společně obývaném bytě svým tělem zalehl a odmítal ji pustit z bytu, opakovaně pak poškozené slovně vyhrožoval, že ji zlomí ruce a prsty, kdy ji přitom kroutil rukama, když jela poškozená tramvají, tak musela mít sklopenou hlavu nebo musela být opřená o tělo obviněného, a dále opakovaně, naposledy dne [datum], obviněný rozházel po bytě věci poškozené, vyházel její oblečení a věci ze skříně a převrátil nábytek v bytě. Opatřením soudce MS [adresa] ze dne [datum] byl žalobci ustanoven obhájce. Dne [datum] byl žalobce vyslechnut jako obviněný. Připustil rozepře a hádky s [jméno FO], kdy tyto byly zejména kvůli penězům, i způsobení modřiny, což bylo omylem. Všechna ostatní tvrzení [jméno FO] označil za smyšlená. Je to stejný příběh, který vyprávěla o svém bývalém manželovi, a teď to říká o žalobci, aby se k bývalému manželovi mohla vrátit. [jméno FO] lže, nepracuje, má problémy s penězi, okrádala o malé částky žalobce i jeho matku, když u ní bydleli. Chce mít od ní již pokoj. Žalobce též uvedl, že dne [datum] měl odpolední směnu, chtěl jít do práce, ale [jméno FO] trvala na tom, aby na ni počkal, když šla vypovídat na policii, a poté byl odpoledne policií zadržen. K žádosti ze dne [datum] obdržel policejní orgán dne [datum] zprávu Úřadu městské části [adresa], dle které neměl žalobce za posledních pět let žádný záznam v evidenci přestupků. Opatřením ze dne [datum] přibral policejní orgán znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který měl zpracovat posudek ke zraněním [jméno FO] a mechanismu jejich vzniku. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena do [datum]. Dne [datum] obdržel policejní orgán předběžnou zprávu týkající se poranění [jméno FO]. Dne [datum] podal státní zástupce návrh na vzetí žalobce do vazby. K žádosti ze dne [datum] obdržel policejní orgán dne [datum] zprávu Probační a mediační služby o průběhu dohledu nad žalobcem v době jeho podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dle které si žalobce všechny své povinnosti řádně plní, má stálé zaměstnání, aktivně vyřizuje kroky ke vstupu do insolvence, přítomnost drog u něho při namátkových kontrolách nebyla zjištěna. Při vazebním zasedání konaném u MS [adresa] dne [datum] žalobce vypovídal obdobně jako při výslechu v postavení obviněného. Popisovaných zranění by si musela všimnout matka žalobce, u které poté, co [jméno FO] odešla od manžela, bydleli. [jméno FO] žalobce viděl užívat drogy. Nepořádek v bytě žalobce udělal, když hledal odložené peníze určené na nájem. [jméno FO] nechce žalobce vůbec vidět. Při jednání bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl žalobce vzat do vazby z důvodů dle § 67 písm. b) a c) tr. ř. s tím, že se vazba započítává od [datum] v 17:05 hod. Dne [datum] podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, ve které veškeré násilí popsané v usnesení popřel a namítal, že celé trestní stíhání je založeno pouze na tvrzení [jméno FO], která je nevěrohodná a snaží se žalobce očernit, protože se chce vrátit ke svému bývalému manželovi [jméno FO], se kterým je, jak zjistil, stále v kontaktu. Stejné [jméno FO] vykládala o svém manželovi, když od něho odcházela k žalobci. Proti usnesení o vzetí do vazby podal žalobce dne [datum] blanketní stížnost, odůvodněnou podáním ze dne [datum]. Opatřením ze dne [datum] přibral policejní orgán znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který měl zpracovat posudek ve věci duševního stavu žalobce. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena do [datum]. Dalším opatřením ze dne [datum] přibral policejní orgán znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který měl zpracovat posudek ve věci duševního stavu [jméno FO], případných změn její osobnosti, její motivaci k podání trestního oznámení a výpovědi, věrohodnosti její výpovědi, případné přítomnosti posttraumatické stresové poruchy. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena do [datum]. Dne [datum] byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], která využila svého práva a odmítla vypovídat. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne [datum]. Usnesení o vzetí do vazby bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“) ze dne [datum], kterým bylo současně rozhodnuto, že se žalobce bere do vazby z důvodu dle § 67 písm. c) tr. ř. Dne [datum] byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], matka žalobce, která vypověděla, že žalobce a [jméno FO] měli italskou domácnost, ale napadali se jen slovně, o žádném fyzickém násilí nevěděla. [jméno FO] uvedla, že lže, pije, nepracuje, má problémy s penězi, neplatí nájem, ani dluhy, i když na to peníze dostane, svědkyni se několikrát ztratily peníze, z čehož vinila [jméno FO]. Trestní oznámení prý [jméno FO] podávat nechtěla, přiměli ji k tomu otec a bývalý manžel. Dne [datum] byl vyslechnut svědek [jméno FO], bývalý manžel [jméno FO], který o tom, že žalobce má [jméno FO] fyzicky ubližovat, věděl jen od ní, kdy se mu měla několikrát po telefonu svěřit, ale následně to popřít. Vůči žalobci byl svědek silně negativně naladěn, vyčítal mu, že [jméno FO] přivedl k drogám, ta pak začala krást, lhát, vykašlala se na děti a odešla za žalobcem, resp. svědek ji vyhodil. Svědek sám [jméno FO] několikrát propleskl, ale to bylo až ke konci jejich vztahu, kdy dělala hysterické scény a chtěla páchat sebevraždu. Žalobce jednou svědek zmlátil, to bylo ještě v době, kdy byli s [jméno FO] manželé. [jméno FO] několikrát nabízel, že se může vrátit, když se mu svěřovala, že ji žalobce mlátí. Svědek si nepřál, aby se jejich společný syn pohyboval tam, kde se užívají drogy, [jméno FO] říkal, že ho neuvidí, když bude se žalobcem. Také na ni chtěl podávat trestní oznámení pro neplacení výživného. Dne [datum] byla na vlastní žádost opětovně vyslechnuta svědkyně [jméno FO]. V rámci tohoto výslechu všechna předchozí tvrzení o násilí ze strany žalobce popřela, všechna zranění si měla způsobit sama, a to i zmíněným louhem. Celá věc už zašla moc daleko. Trestní oznámení podala na nátlak rodičů a zejména bývalého manžela, který ji vyhrožoval, že neuvidí syna. Motivem pro změnu výpovědi bylo, že přišla o dítě, které čekala se žalobcem, doufala, že se k ní žalobce vrátí. K žádostem ze dne [datum] obdržel policejní orgán ve dnech [datum] a [datum] zprávy od bývalého zaměstnavatele [jméno FO] a bývalého společného zaměstnavatele žalobce a [jméno FO] stran průběhu jejich zaměstnání. Zaměstnavatel žalobce, společnost [právnická osoba], na obdobnou žádost z téhož dne přes opakované urgence policejního orgánu až do [datum] nereagoval. Dne [datum] byl vyslechnut svědek [jméno FO], bratr [jméno FO], který o věci nic nevěděl. Usnesením MS [adresa] ze dne [datum] byla zamítnuta žádost žalobce o propuštění z vazby. V žádosti žalobce odkazoval mj. na výpověď [jméno FO] ze dne [datum], která potvrdila, že jí žalobce nikdy neublížil. Žalobce uváděl, že by po propuštění z vazby bydlel u své matky, která se přestěhovala do nového bydliště a přestěhovala k sobě i všechny žalobcovy věci z bytu, který sdílel s [jméno FO]. Dne [datum] byl vyslechnut svědek [jméno FO], otec [jméno FO], který o věci rovněž nic nevěděl. K žádosti ze dne [datum] obdržel policejní orgán dne [datum] hodnocení žalobce z Věznice [adresa], ve které jako poslední žalobce před podmíněným propuštěním vykonával trest odnětí svobody (žalobce byl od [datum] do [datum] ve vazbě a následně do [datum], kdy byl podmíněně propuštěn, ve výkonu trestu odnětí svobody). KS [adresa] usnesením ze dne [datum] zamítl jako nedůvodnou stížnost žalobce proti usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství byl policejnímu orgánu doručen dne [datum]. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve věci duševního stavu žalobce byl zpracován dne [datum]. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ve věci duševního stavu K. Štěpánkové byl zpracován dne [datum]. Znalec konstatoval, že se u [jméno FO] rozvinul syndrom týrané ženy, vyznačující se sebenejistotou, závislostí, neschopností prosadit vlastní názor, tendencemi omlouvat jednání partnera, na kterém je citově závislá. Trestní oznámení a původní výpověď učinila v naivní představě, že by to mohlo přimět žalobce ke změně chování. Nyní je pod přímým vlivem žalobce, navštěvuje ho ve vazbě a řídí se jeho radami. Pod tímto vlivem změnila svou výpověď, plánuje se žalobcem další život a snaží se potlačovat obavy z jeho chování. Výpovědi [jméno FO] z května [rok] znalec hodnotil jako autentické, naopak výpovědi v rámci znaleckého zkoumání (stejného obsahu jako výpověď v postavení svědka z června [rok]) měly dle znalce charakter naučeného sdělení, což potvrzoval i neverbální projev [jméno FO] u vyšetření. Přítomnost posttraumatické poruchy znalec neshledal. Dne [datum] prováděl policejní orgán lustraci žalobce v evidenci České správy sociálního zabezpečení, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí (22 záznamů), v katastru nemovitostí. K žádosti ze dne [datum] obdržel policejní orgán téhož dne zprávu Úřadu městské části [adresa], dle které neměl žalobce za posledních pět let žádný záznam v evidenci přestupků. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] měl žalobce celkem [hodnota] záznamů, dle kterých byl žalobce opakovaně odsouzen pro různorodou (převážně majetkovou) trestnou činnost, naposledy pak pro trestné činy nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 či § 2583 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu opakovaně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který i v délce několika let vykonal. Z posledního výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce podmíněně propuštěn dne [datum] se stanovením zkušební doby v trvání 4 let. V opisu z evidence přestupků z téhož dne měl žalobce jeden záznam (přestupek proti majetku ze dne [datum]). Dne [datum] prostudovali spis před skončením vyšetřování žalobce a jeho obhájce, neměli žádných návrhů na doplnění vyšetřování. Dne [datum] měla možnost prostudovat spis před skončením vyšetřování poškozená zdravotní pojišťovna, nikdo se však nedostavil. Dne [datum] prostudovala spis před skončením vyšetřování [jméno FO], neměla žádných návrhů na doplnění vyšetřování. Vyšetřování bylo ukončeno dne [datum] s návrhem podání obžaloby na žalobce pro skutek popsaný a kvalifikovaný stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Státnímu zástupci byl spis předložen dne [datum]. Obžaloba pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně však července [rok] do [datum], kdy došlo k poslednímu útoku, ve společně obývaném bytě psychicky i fyzicky týral svoji družku [jméno FO], a to tak, že ji zejména pod vlivem omamných a psychotropních látek s četností dvakrát až třikrát měsíčně fyzicky napadal, kdy ji bil pěstmi do obličeje, až jí minimálně v jednom případě způsobil viditelný hematom na pravé tváři, přičemž když na ni zařval či ji uhodil, tak se poškozená ze strachu počůrala, kopal ji bosou nohou do žeber, opakovaně jí slovně vyhrožoval, že jí zlomí ruce a prsty, kdy jí přitom kroutil rukama, rozhazoval po bytě věci poškozené, ve veřejném dopravním prostředku musela mívat sklopenou hlavu nebo být o něj opřená, aby se nedívala na jiné muže, dále se dne [datum] poškozené ptal, jestli ví, jak reaguje hydroxid sodný s vodou, načež tímto prostředkem posypal její tělo a poněvadž byla poškozená zpocená, došlo na jejím těle k chemické reakci, zejména v místech pod oblečením, pročež se utíkala osprchovat, načež ji znovu posypal touto chemikálii, kdy došlo ke vzniku popálenin na její levé hýždi a levém boku, dále ve třech případech poškozenou škrtil, a to dvakrát tak, že ji zezadu vzal za její krk do tzv. „kravaty“ a jednou ke škrcení použil nabíjecí kabel k mobilnímu telefonu, kdy ji rdousil po tak dlouhou dobu až upadla do bezvědomí, a dne [datum] ji zalehl svým tělem a odmítal ji pustit z bytu, přičemž toto jeho jednání mělo negativní vliv na psychický stav poškozené, u níž se prohloubil tzv. syndrom týrané osoby, byla k MS [adresa] podána dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Žalobce v podání došlém soudu dne [datum] souhlasil se čtením protokolů o výsleších svědků z přípravného řízení a znaleckých posudků, žádné další návrhy na provedení dokazování neměl. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce žádný další záznam. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byla věc projednána, byli vyslechnuti žalobce a svědkyně [jméno FO], která opět veškeré jednání, ze kterého byl žalobce obviněn, popřela, další svědci vyslýcháni nebyli, byly jen přečteny jejich výpovědi z přípravného řízení, stejně jako v přípravném řízení zpracované znalecké posudky, a provedeny další opatřené listinné důkazy, a po přednesu závěrečných řečí, kdy státní zástupce navrhoval uznat žalobce vinným a uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře kolem 4 let, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Žalobce se po vyhlášení rozsudku vzdal práva odvolání a netrval na písemném vyhotovení rozsudku, státní zástupce si ponechal lhůtu. Následně bylo vyhlášeno usnesení, že se žalobce propouští z vazby na svobodu. Z vazby byl žalobce propuštěn dne [datum] ve 14:05 hod. Dne [datum] se státní zástupce vzdal práva odvolání proti rozsudku, trval však na vyhotovení písemného odůvodnění rozsudku. V písemném vyhotovení rozsudku soud uvedl, že jedinými relevantními důkazy byly výpovědi žalobce a [jméno FO], kteří žalované jednání popřeli, z ostatních svědeckých výpovědí nic relevantního nevyplynulo. Při hodnocení znaleckých posudků vzal soud do úvahy, že tyto vycházely z procesně nepoužitelné výpovědi [jméno FO], na které byla koneckonců postavena celá konstrukce obžaloby. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] (zjištěno ze spisu MS [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

12. Společnost [právnická osoba] nedatovaným podáním dle § 55 zákoníku práce okamžitě zrušila pracovní poměr žalobce, založený pracovní smlouvou ze dne [datum], na základě které žalobce pracoval jako Montážní pracovník – junior. Zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, které bylo důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] nepřišel do práce a od tohoto data má neomluvenou absenci. Pracovní poměr žalobce skončil dne [datum] (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání ze dne [datum]).

13. Od [datum] byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována (zjištěno z potvrzení Úřadu práce ČR – krajské pobočky v [adresa] ze dne [datum]).

14. Dne [datum] uzavřel žalobce pracovní smlouvu se společností [právnická osoba], na základě které měl od [datum] pracovat jako Závozník – popelář se základní měsíční mzdou ve výši 23 000 Kč + pohyblivou složkou mzdy ve výši 0 – 2 000 Kč dle vyhodnocení vedoucího (zjištěno z pracovní smlouvy a mzdového výměru ze dne [datum]).

15. Žalobce od [datum] intenzivně spolupracoval s poradenským centrem [právnická osoba]., kdy cílem této spolupráce mělo být podání návrhu na povolení oddlužení. Kromě několika drobností byl návrh připraven a žalobce mohl o insolvenci požádat (zjištěno ze zprávy o spolupráci ze dne [datum]).

16. Stran žalobce není žádné insolvenční řízení vedeno (zjištěno z výpisu z insolvenčního rejstříku).

17. Osoba s označením [jméno FO] v elektronické komunikaci ze dne [datum] vedené na účet žalobce naznačovala, že má vztah se žalobcem a chce s ním být, a po zjištění, že s tímto účtem disponuje [jméno FO], tuto vulgárně urážela (zjištěno z elektronické komunikace).

18. Průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky [rok] až [rok] celkem 46,3 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum]).

19. Roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku 2015=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku [rok], činil 97,9 za rok [rok] a 147,8 za rok [rok], rozdíl je tedy 49,9 (zjištěno z webových stránek Českého statistického úřadu – sekce Statistiky>Ekonomika>Ceny, inflace>Inflace, spotřebitelské ceny>Inflace - druhy, definice, tabulky).

20. Podáním ze dne [datum], došlým žalované téhož dne, uplatnil žalobce z důvodů uvedených následně v podané žalobě požadavky na zaplacení částek 169 000 Kč a 120 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby a trestním stíháním a rovněž požadavek na zaplacení částky 125 229 Kč jako náhrady ušlé mzdy za dobu výkonu vazby. Předžalobní výzvou ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, žalobce vyzýval žalovanou k plnění ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], doručeným zástupci žalobce téhož dne, ve kterém z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatovala, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), za což, stejně jako za následně vedené trestní stíhání a způsobené negativní následky v jeho osobní sféře, se žalobci omluvila. Dále žalovaná žalobci přiznala na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vykonanou vazbou částku 134 400 Kč (800 Kč/den vazby) a na náhradě ušlé mzdy za dobu výkonu vazby částku 122 675,12 Kč (zjištěno ze žádosti včetně dokladu o doručení žalované, předžalobní výzvy včetně doručenky, stanoviska včetně doručenky).

21. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

22. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

23. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

25. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. vazba 26. Dle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

27. V řízení bylo prokázáno a nebylo to mezi účastníky sporným, že je zde odpovědnostní titul na straně státu, když na žalobci byla vykonána vazba, přičemž byl následně obžaloby zproštěn. Stejně tak nebyl mezi účastníky sporným vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Žalovaná na toto zadostiučinění již plnila a poskytla žalobci částku 134 400 Kč. Sporným tak byl jen rozsah utrpěné újmy, resp. rozsah zadostiučinění, kterého by se mělo žalobci dostat.

28. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 či sp. zn. 30 Cdo 914/2011) je při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje.

29. Žalobce byl ve vazbě od [datum] do [datum], tj. po dobu 169 dnů (soud vyšel z počtu započatých kalendářních dnů). Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let. Žalobce byl stíhán pro porušení významných zájmů chráněných trestním zákoníkem (trestná činnost proti rodině a dětem), kdy s takovým trestním stíháním je obecně spojeno vyšší společenské odsouzení a vyšší nemajetková újma. S ohledem na jeho trestní minulost žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, navíc mu hrozilo i nařízení výkonu zbytku předchozího trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl cca před dvěma lety podmíněně propuštěn.

30. Pokud jde o dopady do sféry žalobce, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl v minulosti již 14x soudně trestán, strávil ve výkonu trestu odnětí svobody řadu let a byl též min. roku ve vazbě. Žalobce tedy měl bohaté zkušenosti, jak s trestním řízením, tak s pobytem ve vězení a vazbě, a aktuální vazební stíhání tak na něho muselo působit mnohem méně intenzivně než u osoby, která se do kontaktu s orgány činnými v trestním řízení, trestním stíháním a pobytem ve vězení/vazbě dostává poprvé. To je skutečnost, která intenzitu vzniklé nemajetkové újmy výrazně snižuje. Na základě provedeného dokazování vzal soud za vyvrácené, že by vazební stíhání narušilo vztah žalobce s jeho partnerkou a s jeho matkou. Stran partnerky [jméno FO] nelze předně přehlédnout, že právě na základě jejího oznámení, že ji měl žalobce týrat, bylo předmětné trestní řízení vedeno a z důvodu obavy, že v tomto jím popisovaném jednání bude žalobce pokračovat, byl vzat do vazby. Sám žalobce pak v průběhu trestního řízení, a to v i žádosti o propuštění z vazby, uváděl, že [jméno FO] již nechce vidět, že měla okrádat jeho i jeho matku apod. Na tom pak nic nemění, že poté, co [jméno FO] ve svých tvrzeních zcela otočila a vše dříve uváděné popřela, se jejich vztahy zřejmě zlepšily, kdy žalobce ve vazbě i navštěvovala. Pokud pak jde o vztah s matkou, soud předně s ohledem na popsanou trestní minulost žalobce neuvěřil, že by právě předmětné vazební stíhání mělo tento vztah narušit, jednak matka v průběhu výkonu vazby přestěhovala žalobcovy věci do svého nového bytu a nabízela, že by žalobce u ní mohl v případě propuštění z vazby bydlet, vztah tak zjevně narušen nebyl. Za pomluvy ze strany bývalého manžela [jméno FO] a „[jméno FO]“ stát neodpovídá. Za jediné prokázané následky, když ničeho dalšího žalobce ani netvrdil, tak soud vzal ztrátu zaměstnání u společnosti [právnická osoba], která se žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr (přestože k této skutečnosti žalobce zřejmě též přispěl, když svého zaměstnavatele zřejmě o vzetí do vazby nevyrozuměl, a byla mu tak vykazována neomluvená absence), a zmaření, resp. minimálně oddálení realizace připravovaného návrhu na oddlužení. Jen pro úplnost pak soud dodává, že nezohledňoval žalobcovy námitky týkající se délky vazby, když žalobce s odkazem na změněnou výpověď [jméno FO] v přípravném řízení namítal, že vazba mohla trvat kratší dobu, když žádost žalobce o propuštění z vazby byla soudy pravomocně zamítnuta a tato rozhodnutí nebyla zrušena, a tedy samotná rozhodnutí o vzetí do vazby a o ponechání žalobce ve vazbě nejsou rozhodnutími nezákonnými. Újma vzniklá výkonem vazby je odškodňována jen s ohledem na výsledek trestního řízení.

31. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že výkon vazby mohl způsobit na straně žalobce nemajetkovou újmu spíše nižší intenzity. Pokud pak jde o zadostiučinění za takto vzniklou újmy, soud neshledal žádného důvodu, aby tato byla kompenzována částkou na střední hranici judikaturou stanoveného rozpětí, když takováto kompenzace je přiznávána v případech závažnějších a těžko odčinitelných zásahů do osobnostní sféry, pracovních, společenských vztahů apod., k čemuž na straně žalobce nedošlo. Žalovanou stanovenou výši zadostiučinění v rámci shora uvedeného judikatorního rozpětí částkou 800 Kč za den výkonu vazby tak soud považoval za zcela odpovídající zjištěným okolnostem daného případu.

32. Soud však rozpětí stanovené odkazovanou judikaturou NS, tj. 500 Kč až 1 500 Kč za den výkonu vazby, považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Odkazovaná judikatura NS byla přijata před 12 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově o cca 50 %), a částky v ní stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti menší, ztrácí poskytnuté zadostiučiní svou satisfakční funkci, a proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání).

33. Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazované judikatuře navýšeného o 50 %, tj. z částek 750 Kč až 2 250 Kč za den vazby, a za přiměřené dostiučinění považoval částku 202 800 Kč (169 dnů x 1 200 Kč). S ohledem na uvedené tak soud žalobě v části požadující zaplacení částky 34 600 Kč plně vyhověl, když žalobce i v součtu s plněním již poskytnutým (134 400 Kč) požadoval méně, než činil jeho nárok. trestní stíhání 34. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

35. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

36. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

37. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

38. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp.zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 roky až 8 let. Žalobce byl stíhán pro porušení významných zájmů chráněných trestním zákoníkem (trestná činnost proti rodině a dětem), kdy s takovým trestním stíháním je obecně spojeno vyšší společenské odsouzení a vyšší nemajetková újma než např. u trestných činů majetkových. S ohledem na jeho trestní minulost žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jak v závěrečné řeči navrhoval i státní zástupce, navíc mu hrozilo i nařízení výkonu zbytku předchozího trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl cca před dvěma lety podmíněně propuštěn. Jako významnou skutečnost je nutno zmínit, že žalobce byl obžaloby zproštěn z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se stíhaný skutek stal. K tomu je však nutno dodat, že soud uvedeným způsobem rozhodl za situace, kdy [jméno FO] zásadním způsobem změnila svou výpověď a všechna předchozí tvrzení o týrání ze strany žalobce odvolala. Znalec, přestože soud z jeho posudku nemohl pro procesní překážku vycházet, přitom hodnotil [jméno FO] jako osobu, u které se rozvinul syndrom týrané ženy, se všemi typickými projevy.

39. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], doručeným téhož dne, a skončeno bylo právní mocí rozsudku MS [adresa] dne [datum]. Trestní stíhání tedy trvalo 5,5 měsíce. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění o průběhu trestního řízení, které probíhalo bez jakýchkoliv průtahů a v závislosti na obstarávání relevantních podkladů, má soud za to, že uvedenou dobu je možné považovat za zcela přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že by v řízení po výpovědi [jméno FO] ze dne [datum] docházelo k průtahům, když v dané době bylo zejména vyčkáváno na zpracování zadaných znaleckých posudků. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu pěti a půl měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze ani celkově označit za dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

40. Z provedených důkazů nevzal soud za prokázané, že by trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno a dále vedeno nějak svévolně či dokonce šikanózně. [jméno FO] měla na svém těle patrná poranění a podrobně popsala, jak mělo dojít k jejich vzniku. Z obsahu trestního spisu dle názoru soudu vyplývá, že orgány činné v trestním řízení měly dostatek důvodů trestní stíhání žalobce vést, byly shromážděny všechny dostupné důkazy a konečné posouzení, zda lze mít za prokázané, že se stal trestný čin a spáchal jej žalobce, bylo na soudu po dokazování provedeném v hlavním líčení.

41. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry, lze předně odkázat na shora uvedené, kdy žalobce je osobou, která má s trestním řízením bohaté zkušenosti, byl již 14x soudně trestán a strávil též řadu let ve výkonu trestu odnětí svobody. Vedení dalšího trestního stíhání tak na žalobce muselo působit mnohem méně intenzivněji než na osobu, která obdobným procesem prochází poprvé. Žalobce pak ani netvrdil žádné jiné dopady než ty, které spojoval již se vzetím do vazby. To platí i pro tvrzené obtíže s hledáním nového zaměstnání, které měly být dle tvrzení žalobce způsobovány tím, že měl v zápočtovém listu uvedeno okamžité zrušení pracovního poměru, nikoliv tím, že byl trestně stíhán. Tvrzení o narušení vztahu s matkou považoval soud ze stejných důvodů jako u vazebního stíhání za vyvrácené. Soud tak vzal za prokázané jen obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním a hrozbou uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, jako jsou stres, nervozita, obava z odsouzení apod. Skutečnost, že trestní stíhání bylo vedeno vazebně, soud v rámci hodnocení újmy z trestního stíhání nezohledňoval, když újma plynoucí z vykonané vazby byla samostatným předmětem odškodnění.

42. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla v důsledku předmětného trestního stíhání nemajetková újma pouze v minimálním rozsahu, v takovém, v jakém je obecně spojována s každým trestním stíháním.

43. Případ žalobce pak soud porovnal s těmito věcmi: věc projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] V této věci byl poškozený stíhán pro stejný zločin jako žalobce a vedle toho též pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a hrozilo mu uložení trestu odnětí svobody až na 10 let. Trestní stíhání trvalo 2,5 roku, na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, a to až rozsudkem odvolacího soudu. Trestní stíhání v porovnávané věci poškozenému i po propuštění z vazby komplikovalo kontakty s dětmi, znevýhodňovalo jej v paralelně probíhajícím opatrovnickém řízení a zčásti jej omezovalo i v profesní sféře, kdy nadále nebyl přibírán jako tlumočník tzv. na slib. Za adekvátní zadostiučinění byla v porovnávané věci shledána částka 50 000 Kč. věc projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] V této věci byl poškozený stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a vedle toho též pro přečin zanedbání povinné výživy a hrozilo mu uložení trestu odnětí svobody na 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 3 měsíce, obžaloby byl poškozený v porovnávané věci zproštěn z důvodu, že označený skutek týrání není trestným činem a že ohledně druhého skutku trestnost činu zanikla. V důsledku trestního stíhání bylo částečně zasaženo do cti a pověsti poškozeného v porovnávané věci, který bydlel na malé vesnici a dosud tam bydlí, rodina a přátelé jej však celou dobu podporovali, rodiče jej po vykázání ze společného obydlí ubytovali u sebe. Poškození cti a pověsti poškozeného bylo způsobeno především bývalou manželkou poškozeného (která poškozeného z týrání obvinila), se kterou poškozený po rozvodu zůstal bydlet ve společném obydlí a měli vzájemně silně konfliktní vztahy, za negativní vztahy mezi bývalými manželi stát neodpovídá. Poškozený v porovnávané věci též částečně utrpěl zásahy v pracovní sféře, neboť přišel o některé ze zakázek v důsledku řešení svých problémů a byl nucen si přechodně vyhledat práci v Německu. Za adekvátní zadostiučinění bylo v porovnávané věci shledáno konstatování porušení práva a omluva. věc projednávaná u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] V této věci byl poškozený stíhán pro stejný zločin jako žalobce a hrozilo mu uložení stejného trestu odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo 9 měsíců, na rozdíl od žalobce byl poškozený v porovnávané věci zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, a to rovněž rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci byl dříve 1x soudně trestán za trestný čin výtržnictví, kdy mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody. V porovnávané věci poškozený prokázal negativní dopady na svou pověst v zaměstnání a na výkon jeho práce, kdy byl nesoustředěný a jeho pracovní výkon byl horší, nedostal proto bonusy a negativně to ovlivnilo jeho kariérní postup. Soud přihlédl též k tomu, že poškozený v porovnávané věci byl po dobu 42 hodin omezen na osobní svobodě. Za adekvátní zadostiučinění bylo v porovnávané věci shledána částka 10 000 Kč.

44. Po zohlednění shora učiněných zjištění a po provedeném porovnání, kdy trestí stíhání žalobce bylo kratší než ve všech porovnávaných případech (u prvních dvou výrazně), žalobce ani netvrdil žádné konkrétní dopady, které by nespojoval již se vzetím do vazby, ke kterému nebylo možno pro samostatné uplatňování požadavku na zadostiučinění přihlédnout, a s ohledem na bohatou trestní minulost žalobce, která sama o sobě intenzitu nyní způsobené nemajetkové újmy snižuje, dospěl soud k závěru, že za přiměřené lze považovat poskytnutí pouze morální satisfakce, které se žalobci ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy ze strany žalované již dostalo. V požadavku na zaplacení částky 120 000 Kč proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

45. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne [datum] a lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení od [datum] za důvodný a právo na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky od tohoto data žalobci přiznal.

46. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byly dva nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu každý s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Jelikož každý z účastníků byl v řízení úspěšný stran jednoho z nároků, a jejich úspěch/neúspěch ve věci počítaný dle tarifních hodnot uplatněných nároků je tak stejný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

47. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení