11 C 99/2022 - 137

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] o zaplacení částky 49 106,20 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 106,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 157,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 2 378,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyni se vrací po právní moci tohoto rozsudku část soudního poplatku ve výši 23 501 Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 30. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 636 628,20 s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2009 smlouvu o postoupení pohledávky e. č. [Anonymizováno] (dále také jen „postupní smlouva“), na jejímž základě žalobkyně postoupila na žalovanou svou pohledávku za společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále také jen „[právnická osoba]“ nebo „dlužník“) ve výši 3 242 470 Kč s příslušenstvím (dále také jen „postoupená pohledávka“), přičemž žalovaná se za toto postoupení zavázala žalobkyni uhradit úplatu ve výši 83 % z částky inkasované od dlužníka v souvislosti s úhradou jistiny a ve výši 50 % ze skutečně vymoženého příslušenství (dále také jen „úplata za postoupení“ nebo také jen „úplata“). Činnosti spojené s vymáháním postoupené pohledávky (náklady soudního řízení a náklady související s exekucí) žalovaná fakturovala žalobkyni fakturami ze dne 29. 3. 2011 a 30. 5. 2012. I přes dotazy žalobkyně odmítla žalovaná sdělit, zda a jakou částku z postoupené pohledávky vymohla, a to přesto, že u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekuční úřad [adresa], probíhala exekuce pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „předmětná exekuce“ nebo také jen „exekuční řízení“) na spoludlužníka [jméno FO] (dále také jen „spoludlužník“). Žalobkyně dne 23. 2. 2022 nahlédla do exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] a zjistila, že v rámci předmětné exekuce žalovaná inkasovala na postoupenou pohledávku částku ve výši 767 021,93 Kč sestávající z platby 748 682,14 Kč ze dne 16. 8. 2013, platby 6 743,16 Kč ze dne 6. 9. 2013, platby 3 921,23 Kč ze dne 14. 3. 2014 a platby ve výši 7 675,40 Kč ze dne 31. 10. 2017. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu žalované částky představující 83 % z takto inkasovaného plnění. K úhradě této částky žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2022, na kterou žalovaná reagovala přípisem ze dne 23. 3. 2022 s tím, že nic nedluží. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila uzavření postupní smlouvy mezi účastníky a posléze i inkasování částky 767 021,93 Kč od exekutora na postoupenou pohledávku. Namítla však, že již dne 4. 9. 2013 poukázala na účet žalobkyně částku 587 522 Kč, kterou dle svého přesvědčení zcela vypořádala nárok žalobkyně na zaplacení sjednané úplaty za postoupení dle postupní smlouvy. V tomto směru, s odkazem na příslušnou právní úpravu a konkretizovanou soudní judikaturu, rozsáhle argumentovala o přednostním vyrovnání příslušenství dluhu platbami provedenými povinným v exekučním řízení, tj. o správnosti započtení vymožených plnění v exekučním řízení s tím, že tato se měla nejdříve zaúčtovat na příslušenství exekuované pohledávky a teprve poté na její jistinu, a jelikož v daném případě přesahovala výše exekuovaného příslušenství částku milion Kč, mělo být v exekuci vymožené plnění ve prospěch žalované ve výši 767 021,93 Kč v celém rozsahu započteno výlučně na toto příslušenství. Za takové situace by pak žalobkyni nevznikl žádný nárok na úplatu za postoupení, neboť dle výkladu smluvních jednání o úplatě, provedeného žalovanou, měla žalovaná hradit úplatu z vymoženého příslušenství pouze tehdy, pokud bylo plněno i na jistinu postoupené pohledávky. Jelikož tedy na jistinu nebylo vymoženo ničeho, nevznikla žalované žádná povinnost k úhradě úplaty. Při výkladu dotčených smluvních ujednání příznivějším pro žalobkyni by pak, dle názoru žalované, vznikl žalobkyni nárok na úplatu maximálně ve výši 383 510,945 Kč, který odpovídá 50 % z vymoženého příslušenství 767 021,93 Kč. Úhradou částky 587 522 Kč dne 4. 9. 2013 tedy žalovaná na úplatu zaplatila žalobkyni více, než kolik byla povinna. Do zůstatku žalobního nároku ve výši 49 106,20 Kč s příslušenstvím vznesla žalovaná námitku promlčení s tím, že od platby ze strany žalované ze dne 4. 9. 2013 do podání žaloby uplynulo více než 9 let, žalobkyně mohla od uvedeného data kdykoliv nahlédnout do exekutorského spisu sp. zn. [spisová značka] a zjistit skutečnosti rozhodné pro uplatnění jejího nároku, pokud se domnívala, že žalovanou uhrazená částka neodpovídala úplatě za postoupení, a nikoliv až v roce 2022. Tato flagrantní liknavost žalobkyně nemůže jít k tíži žalované. Z důvodu úhrady úplaty provedené žalovanou tak, dle názoru žalované, uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva žalobkyně již v roce 2016. Marné uplynutí promlčecí lhůty přitom způsobila žalobkyně svou pasivitou, neboť i pokud v roce 2013 přehlédla úhradu úplaty ze strany žalované, neospravedlňovalo jí to v tom ohledu, že od roku 2010 až do roku 2020 neprojevovala zájem o zjištění výsledku vymáhání předmětné pohledávky. Žalobkyně mohla a měla zjistit relevantní skutečnosti už dávno a nebyl důvod vyčkávat s podáním žaloby až do roku 2022. Žalovaná rovněž odmítla kolizi uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy. S odkazem na další konkretizovanou soudní judikaturu zdůraznila, že k vyslovení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy má být soudy přistupováno pouze ve zcela výjimečných situacích, kdy je uplatnění námitky promlčení na úkor účastníka řízení, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a kdy zánik nároku, k němuž dojde v důsledku námitky promlčení, by pro něj byl nepřiměřeně tvrdým postihem. V dané věci se však žalobkyně nechovala jako řádný hospodář, nepečovala řádně o svou pohledávku, kterou v důsledku vlastní neaktivity uplatnila až v roce 2022. Žalovaná se přitom nedopustila žádné vědomé činnosti za účelem oddálení podání žaloby, jejímu včasnému podání ze strany žalobkyně nic nebránilo. Navíc promlčení nároku 49 106,20 Kč s příslušenstvím není pro žalobkyni nepřiměřeně tvrdým postihem s přihlédnutím k její neaktivitě, charakteru promlčeného nároku (peněžitého plnění) a k tomu, že žalobkyně již přijala od žalované částku ve výši 587 522 Kč. Ohledně sjednané informační povinnosti žalované v postupní smlouvě žalovaná namítla, že tato se vztahuje pouze na přijetí částek od dlužníka, z nichž měla být vypočtena úplata za postoupení. Jelikož od dlužníka však žádná částka přijata nebyla, nevznikla žalované žádná informační povinnost. Žalovaná částkou 587 522 Kč ze dne 4. 9. 2013 plnila žalobkyni primárně na základě své vlastní vůle a zájmu na zachování dobrých obchodních vztahů účastníků. Bez vlivu na žalovanou částku pak označila to, že firma spoludlužníka měla zvýhodnit žalovanou realizovanými stavebními zakázkami, když navíc smlouvy na ně byly uzavřeny s jinou společností, než je žalovaná.

3. S ohledem na procesní obranu žalované vzala žalobkyně (před zahájením jednání) podanou žalobu zpět do částky 587 522 Kč s příslušenstvím s tím, že skutečně dohledala úhradu této částky, kterou žalovaná provedla v její prospěch v září 2013. Nadále se tedy žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 49 106,20 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané úplaty za postoupení pohledávky vymožené v exekučním řízení vedeném proti spoludlužníkovi. Další procesní obranu žalované žalobkyně odmítla. Předně akcentovala, že v rámci předmětné exekuce byly všechny úhrady započítány na jistinu postoupené pohledávky, tudíž jí za postoupení vznikl nárok na úplatu 83 % v exekuci inkasovaného plnění. Uplatněnou námitku promlčení zůstatku žalobního nároku pak žalobkyně označila za rozpornou s dobrými mravy v důsledku porušení informační povinnosti žalované sjednané v článku III. postupní smlouvy, podle kterého byla žalovaná povinna informovat žalobkyni o provedení úhrady dlužníkem. Tuto povinnost, byť smluvně nesankciovanou, žalovaná řádně nesplnila. Žalobkyně se v průběhu doby, dopisy ze dne 21. 1. 2020 a 25. 3. 2020, dotazovala žalované na výši částky, kterou inkasovala z titulu postupní smlouvy, resp. na stav vymáhání postoupené pohledávky. Žalovaná však tyto skutečnosti tajila, v e-mailu z 11. 5. 2020 dokonce nepravdivě sdělila, že exekutor vše žalobkyni uhradil, a v dopisu z 23. 3. 2022 uvedla, že nic žalobkyni nedluží. Žalobkyně se obrátila písemně i na spoludlužníka [jméno FO] dopisem z 26. 11. 2021 s žádostí o poskytnutí informací ohledně vymáhání postoupené pohledávky, ovšem bez zpětné reakce. Žalobkyně tak sama musela iniciativně nahlížet do rejstříku exekuce a tyto skutečnosti zjišťovat, ač se mohla ve smyslu postupní smlouvy spoléhat na to, že jí případná informace bude v souladu s povinností žalované poskytnuta. Tyto okolnosti tak, dle názoru žalobkyně, způsobují rozpor žalovanou vznesené námitku promlčení s dobrými mravy. V závěrečném návrhu pak žalobkyně namítla, že žalovaná díky svému postavení věřitele postoupené pohledávky uplatnila vůči dlužníkovi minimální neformálním postupem svůj nárok tak, že byla zvýhodněna při plnění stavebních zakázek, které pro ni, resp. pro společnost [jméno FO] [právnická osoba]., realizovala stavební firma spoludlužníka [jméno FO], jenž byl v řízení slyšen jako svědek, neboť uvedená společnost tvoří koncern s žalovanou společností a tedy zvýhodnění, jež se jí tímto způsobem dostalo, by mělo být rovněž zohledněno jako plnění na postoupenou pohledávku, a tedy i z této částky by měla být kalkulována odměna ve prospěch žalobkyně.

4. Usnesením ze dne 23. 6. 2022, č. j. 11 C 99/2022-26, které nabylo právní moci dne 16. 7. 2022, soud řízení do částky 587 522 Kč s příslušenstvím zastavil, když v tomto rozsahu žalovaná uhradila sjednanou úplatu za postoupenou pohledávku ještě před podáním žaloby. Předmětem sporu tak zůstal žalobní požadavek na zaplacení částky 49 106,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení, který dle žalobních tvrzení představuje část zbylé úplaty za postoupení v poměrné výši odpovídající žalovanou vyinkasovanému plnění 767 021, 93 Kč v exekučním řízení na jistinu postoupené pohledávky.

4. Při jednání soudu dne 5. 12. 2022 účastníci učinili nesporným, že dne 1. 11. 2009 uzavřeli postupní smlouvu, že žalovaná z předmětné exekuce inkasovala na postoupenou pohledávku celkem částku 767 021,93 Kč, že žalovaná dne 4. 9. 2013 plnila žalobkyni částku 587 522 Kč a že obdržela písemnou předžalobní výzvu k plnění ze dne 9. 3. 2022.

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to postupní smlouvou e. č.: P-26/09 ze dne 1. 11. 2009, že účastníci uvedeného dne uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky dle § 524 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“),, na jejímž základě žalobkyně jako postupitel postoupila na žalovanou coby postupníka svou pohledávku za dlužníkem ve výši 3 242 470 Kč spolu s veškerým příslušenstvím (článek I.), a to za úplatu ve výši 83 % z částky prokazatelně přijaté z plnění dlužníka v souvislosti s úhradou jistiny postoupené pohledávky (článek II. odst. 1), s tím, že je-li k jistině pohledávky dále vymoženo příslušenství pohledávky, tj. úroky z prodlení, smluvní pokuty a vše ostatní, co příslušenství zahrnuje, zvyšuje se kupní cena o 50 % z tohoto skutečně vymoženého příslušenství (článek II. odst. 2) a s tím, že úhrada kupní ceny bude provedena žalovanou bankovním převodem, jednorázově nebo postupně v závislosti na plnění dlužníka (článek II. odst. 3). Splatnost takto sjednané úplaty nebyla mezi účastníky v postupní smlouvě dohodnuta. V článku III. byly sjednány povinnosti smluvních stran, mimo jiné byla žalovaná povinna informovat žalobkyni o provedení úhrady pohledávky dlužníkem a převést žalobkyni finanční prostředky v souladu s touto smlouvou. Téhož dne 1. 11. 2009 účastníci společně písemně prohlásili, že finanční plnění, vyplývající z postoupené pohledávky, náleží jen ve prospěch žalované coby postupníka (viz Společné prohlášení účastníků). Předmětné postoupení pohledávky bylo ze strany žalobkyně písemně oznámeno dlužníkovi (viz Oznámení o postoupení pohledávky).

6. Fakturami žalované č. [tel. číslo] a č. [tel. číslo] ze dne 29. 3. 2011 ze dne 30. 5. 2012, splatnými dne 1. 4. 2011 a 13. 6. 2012, které do spisu doložila samotná žalobkyně, bylo prokázáno, že žalovaná fakturovala žalobkyni náklady soudního řízení a náklady exekutora ve věci dlužníka a spoludlužníka, které žalobkyně zaúčtovala do svého účetnictví. Těmito listinnými důkazy bylo tedy prokázáno, že žalobkyně věděla o exekučním řízení dlužníka a spoludlužníka již od roku 2011.

7. Písemnou komunikací účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně se dopisem ze dne 21. 1. 2020 dotazovala žalované na stav vymáhání postoupené pohledávky za dlužníkem, resp. za spoludlužníkem, a současně žalobkyni požádala o vyjádření aktuální celkové dlužné neuhrazené pohledávky (jistinu a příslušenství zvlášť) pro ověření inventurního stavu tak, aby žalobkyně mohla informace předložit svému auditorovi (viz dopis žalobkyně ze dne 21. 1. 2020 na č. l. 54 spisu). Následující písemnou výzvou ze dne 25. 3. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce požádala žalovanou o předložení vyúčtování o přijetí skutečně vymoženého plnění na postoupenou pohledávku a příslušenství, a to nejpozději do 3. 4. 2020 (viz písemná výzva žalobkyně ze dne 25. 3. 2020 označená jako předžalobní upomínka). Žalovaná reagovala e-mailem ze dne 11. 5. 2020, v němž mimo jiné sdělila, že vše domlouvala s p. [Anonymizováno] (jednatel a společník žalobkyně), tedy i vymáhání postoupené pohledávky, která byla po dohodě zajištěna Rozhodčí doložkou a bylo provedeno Rozhodčí řízení, a poté byla postoupena exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO], který zahájil exekuci, s tím, že vše, co vymohl, řešila žalovaná s p. [Anonymizováno], jemuž exekutor vše uhradil, a s tím, že pro absenci dalšího majetku byla exekuce zastavena (viz e-mail žalované ze dne 11. 5. 2020). Touto korespondencí účastníků bylo tedy prokázáno, že k vymáhání postoupené pohledávky prostřednictvím exekuce došlo ze strany žalované po dohodě s žalobkyní, kterou žalovaná informovala o zastavení exekučního řízení a dále ji nesprávně sdělila, že vše v exekuci vymožené bylo žalobkyni uhrazeno ze strany exekutora, tedy nesprávně označila subjekt, jemuž exekutor poukázal plnění vymožené v exekuci. .

8. Dopisem žalobkyně ze dne 26. 11. 2021, adresovaným [jméno FO], včetně podacího lístku ze dne 29. 11. 2021, bylo prokázáno, že žalobkyně mimo jiné požádala spoludlužníka o poskytnutí informace, jaké částky a kdy hradil v rámci exekuce, případně, zda jmenovaný nějaké částky hradil přímo společnosti žalované, když tato dosud žalobkyni za postoupenou pohledávku ničeho neuhradila. Tímto listinným důkazem bylo tedy prokázáno nejen to, že žalobkyně se v roce 2021 dotazovala spoludlužníka na jeho plnění poskytnutá na postoupenou pohledávku, ale rovněž i to, že ještě k roku 2021 vůbec nezaregistrovala úplatu ve výši 587 522 Kč za postoupenou pohledávku, kterou však dle nesporného prohlášení účastníků obdržela od žalované již 4. 9. 2013.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2022 včetně doručenky datové zprávy ze dne 10. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 636 628,20 Kč do pěti dnů od doručení této výzvy, která byla žalované doručena do datové schránky příjemce dne 10. 3. 2022. Písemnou reakcí žalované ze dne 23. 3. 2022 žalovaná sdělila, že po kontrole dokladů dospěla k závěru, že v předmětné věci žalobkyni nic nedluží (viz písemné podání žalované ze dne 23. 3. 2022).

10. Přehledem stavu financí k datu 25. 5. 2011 v exekučním řízení sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (č. l. 59 spisu) ve věci žalované coby oprávněné proti povinnému [jméno FO], bylo prokázáno, že k uvedenému datu činila výše postoupené pohledávky včetně příslušenství celkem 4 900 990,39 Kč, přičemž k tomuto datu nebylo vymoženo ničeho.

11. Protokolem o rozvrhovém jednání ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že v exekučním řízení bylo zahájeno rozvrhové jednání, k uvedenému datu činila výše postoupené pohledávky částku 6 344 265,28 Kč, dražbou nemovitých věcí povinného (spoludlužníka) byla vymožena rozvrhová podstata ve výši 948 533 Kč, z níž částkou 199 850,86 Kč byla uspokojena pohledávka soudního exekutora a částkou 748 682,14 Kč zčásti uspokojena postoupená pohledávka žalované coby oprávněné, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána.

12. Příkazem k úhradě nákladů předmětné exekuce ze dne 12. 7. 2013, č. j. [spisová značka] (č. l. 67 spisu), bylo prokázáno, že k uvedenému datu činila celková výše postoupené pohledávky s příslušenstvím částku 6 317 567,99 Kč sestávající z jistiny 3 242 470 Kč, úroku z prodlení 2 422 125,09 Kč, smluvní pokuty 426 000 Kč a nákladů předcházejícího řízení 226 972 Kč.

13. Printscreenem vyúčtování téže exekuce sp. zn. [Anonymizováno], [spisová značka] ze dne 23. 2. 2022 (č. l. 23 spisu) bylo prokázáno, že na postoupenou pohledávku byla za dobu exekučního řízení vymožena ve prospěch žalované částka v celkové výši 767 021,93 Kč, kterou soudní exekutor poukázal žalované platbami ve výši 748 682,14 Kč dne 16. 8. 2013, ve výši 6 843,16 Kč dne 6. 9. 2013, ve výši 3 921,23 Kč dne 14. 3. 2014 a ve výši 7 675,40 Kč dne 31. 10. 2017 (viz rovněž doklad o převodu částky 3 921,23 Kč na č. l. 25 spisu a doklad o konečném převodu částky 7 675,40 Kč na č. l. 24 spisu).

14. Písemným sdělením soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne 28. 2. 2023, adresovaným právnímu zástupci žalované (viz čl. 68 spisu), bylo rovněž prokázáno, že v exekučním řízení proti spoludlužníkovi byla celkem vymožena částka 767 021,93 Kč (viz rovněž žádost právního zástupce žalované ze dne 27. 2. 2023).

15. K žádosti soudu potvrdil soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], písemným podáním ze dne 11. 4. 2023 (č. l. 82 spisu), že vymožené plnění v exekučním řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo započteno na úhradu jistiny dluhu. K tomu exekutor připojil v příloze finanční přehled předmětné exekuce k témuž datu (č. l. 83 spisu), který tento způsob započtení potvrzuje.

16. Listinnými důkazy pod body 10. až 15. rozsudku bylo tedy prokázáno, že v exekučním řízení byla na postoupenou pohledávku vymožena ve prospěch žalované celkem částka 767 021,93 Kč, která byla v tomto celém rozsahu započtena na jistinu postoupené pohledávky a následně soudním exekutorem poukázaná na účet žalované platbami ze dne 16. 8. 2013 ve výši 748 682,14 Kč, ze dne 6. 9. 2013 ve výši 6 743,16 Kč, ze dne 14. 3. 2014 ve výši 3 921,23 Kč a ze dne 31. 10. 2017 ve výši 7 675,40 Kč.

17. Výpisem z obchodního rejstříku dlužníka bylo prokázáno, že dlužník - obchodní firma [právnická osoba] - byla zapsána do obchodního rejstříku dne 30. 6. 2006 a vymazána dne 26. 3. 2016, přičemž jedním z jejích jednatelů a společníků byl níže slyšený svědek [jméno FO], nar. 11. 2. 1968.

18. Svědeckou výpovědí [jméno FO], který byl jedním z jednatelů a společníků dlužníka a současně i spoludlužníkem postoupené pohledávky, kterou soud provedl při jednání dne 22. 1. 2024, bylo prokázáno, že v rámci předmětné exekuce vedené vůči dlužníkovi i jeho osobě bylo vymoženo vše, co bylo možné, a následně byla exekuce zastavena. Svědek výslovně potvrdil, že mimo prováděnou exekuci nic dalšího žalované na postoupenou pohledávku neplatil a rovněž jí ani jiným způsobem neuhradil zůstatek v exekuci nevymožené postoupené pohledávky. V úvodu svědecké výpovědi sice svědek uvedl, že společnost [právnická osoba]., jíž je jednatelem a společníkem, prováděla za zvýhodněné ceny stavební práce pro společnost [jméno FO], nejednalo se však o práce pro [jméno FO] [Anonymizováno]. (tedy pro žalovanou), nýbrž pro odlišnou společnost [jméno FO] [právnická osoba]. Tyto ceny byly cca o 15 % nižší, mohlo se jednat o pět až šest zakázek v řádech statisíců, možná milionů Kč, na nižší cenu musel přistoupit vzhledem k jeho dluhům vůči žalované, smluvní dokumentaci k těmto zakázkám již nemá k dispozici, neboť ji archivuje po dobu cca 5 let. K dotazu, zda společnost Tabson dělala nějaké zakázky výlučně pro žalovanou, neměl svědek žádné poznatky. Touto svědeckou výpovědí bylo tedy prokázáno, že svědek coby spoludlužník postoupené pohledávky mimo plateb, provedených v rámci předmětné exekuce, žádná další plnění na úhradu postoupené pohledávky žalované neposkytl.

19. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

20. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne 22. 1. 2024 zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, zejména návrh žalobkyně na uložení povinnosti svědkovi (spoludlužníkovi) doložit zakázky, jimiž dle tvrzení žalobkyně mělo dojít ke zvýhodnění žalované, když mimo dalšího ani svědek sám v rámci podané výpovědi žádné zvýhodnění ve prospěch žalované nepotvrdil.

21. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého účastníci dne 1. 11. 2009 uzavřeli postupní smlouvu, na jejímž základě bylo povinností žalované zaplatit žalobkyni úplatu za postoupení ve výši 83 % z částky prokazatelně přijaté z plnění dlužníka na úhradu jistiny postoupené pohledávky a 50 % ze skutečně vymoženého příslušenství této pohledávky, a současně informovat žalobkyni coby postupitele o provedení úhrad pohledávek dlužníkem. Splatnost takto sjednané úplaty nebyla mezi účastníky dohodnuta. Na postoupenou pohledávku byla v exekučním řízení vymožena ve prospěch žalované coby oprávněné od spoludlužníka coby povinného celkem částka 767 021,93 Kč, která dle explicitního potvrzení soudního exekutora byla započtena na jistinu postoupené pohledávky a následně byla v období od srpna 2013 do října 2017 exekutorem poukázána na účet žalované (dne 16. 8. 2013 ve výši 748 682,14 Kč, dne 6. 9. 2013 ve výši 6 843,16 Kč, dne 14. 3. 2014 ve výši 3 921,23 Kč a dne 31. 10. 2017 ve výši 7 675,40 Kč). Jiná plnění na postoupenou pohledávku, mimo vymožené částky 767 021,93 Kč, nebyla žalované poskytnuta. Žalovaná dne 4. 9. 2013 zaplatila žalobkyni na sjednanou úplatu za postoupení částku ve výši 587 522 Kč. V roce 2020 proběhla mezi účastníky písemná komunikace, v jejímž rámci žalovaná připomněla žalobkyni, že vymáhání postoupené pohledávky v exekučním řízení se dělo po dohodě s žalobkyní, že vše co bylo možno vymoci, bylo vymoženo v rámci předmětné exekuce a žalobkyni uhrazeno soudním exekutorem.. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky 636 628,20 Kč, žalovaná reagovala, že nic nedluží.

22. Podle ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právním předpisy (odst. 3 věta první).

23. Podle ust. § 3036 o. z. se podle dosavadních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Podle ust. § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odst. 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2).

25. Podle ust. § 527 obč. zák., bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže za a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, kterým jak dlužník vůči postupiteli (odst. 1). Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí až do výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu (odst. 2).

26. Podle ust. § 494 obč. zák. z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.

27. Podle ust. § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

28. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

29. Podle ust. § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

30. Podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

31. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že zůstatku žalobou uplatněného nároku nelze vyhovět. Na smluvní vztah účastníků včetně práv a povinností z nich vzniklých, jakož i na otázky spojené se vznesenou námitkou promlčení a její případné kolize s dobrými mravy, soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 věta první a § 3036 o. z. aplikoval právní úpravu obč. zák.

32. V řízení bylo prokázáno, že účastníci dne 1. 11. 2009 uzavřeli písemnou smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 524 a násl. obč. zák., kterou se žalovaná v článku II. postupní smlouvy zavázala uhradit žalobkyni za postoupenou pohledávku úplatu v procentuálně sjednané výši rozdílné v závislosti na typu prokazatelně přijatého, resp. vymoženého, plnění od dlužníka na postoupenou pohledávku (83 % z přijatého plnění na úhradu jistiny a 50 % na vymožené příslušenství), a v článku III. se zavázala informovat žalobkyni o provedení úhrady pohledávky dlužníkem. Soud se ztotožňuje s argumentací žalované, že uvedenou informační povinnost žalovaná neporušila, neboť tato se vztahovala pouze k plnění od dlužníka, nikoli spoludlužníka. Jelikož od dlužníka žádné plnění na postoupenou pohledávku přijato nebylo, nemohla žalované ani vzniknout žádná informační povinnost, kterou měla porušit. Naopak se soud neztotožňuje s argumentací žalované, že z důvodu jí tvrzeného vymožení plnění pouze na příslušenství postoupené pohledávky neměl žalobkyni vůbec vzniknout nárok na úplatu.. Dle výkladu článku II. postupní smlouvy je nepochybné, že smyslem a účelem sjednaného způsobu úplaty za postoupení pohledávky bylo to, aby se žalobkyni za postoupení dostalo odměny ve výši 83 % z plnění získaného žalovanou na jistinu pohledávky a ve výši 50 % z plnění získaného na příslušenství pohledávky, bez ohledu na pořadí, v jakém budou tato plnění poskytnuta na jednotlivé části postoupené pohledávky (zda nejdříve na jistinu a poté na příslušenství, či naopak). Soud rovněž nesdílí ani alternativní názor žalované, že z důvodu správného přednostního započtení vymoženého plnění na úhradu příslušenství postoupené pohledávky v exekučním řízení mohl žalobkyni vzniknout nárok na úplatu maximálně v rozsahu 50 % z vymoženého příslušenství (tj. ve výši 383 510,96 Kč). Z explicitního potvrzení soudního exekutora totiž jednoznačně vyplynulo, že v exekučním řízení byly vymožené platby ve prospěch žalované v celém rozsahu započteny na úhradu jistiny postoupené pohledávky, přičemž způsob postupu soudního exekutora soudu nepřísluší v tomto řízení posuzovat. Nad to, i pokud by soud byl oprávněn hodnotit postup soudního exekutora, bylo by takové posouzení nadbytečné, a to s ohledem na vznesenou námitku promlčení žalobního nároku, kterou je soud povinen řešit přednostně. Je-li totiž vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitku promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno; návrh na zahájení řízení soud v takovém případě zamítne, aniž by neúčelně zkoumal, zda žalobou uplatněné právo existuje či nikoliv, když jakýkoliv závěr o existenci či neexistenci žalovaného nároku by s ohledem na jeho promlčení vedl k zamítnutí žaloby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006).

33. Při hodnocení uplatněné námitky promlčení žalobního nároku soud posuzoval, zda došlo či nikoliv k promlčení nároku žalobkyně na úhradu zůstatku sjednané úplaty za postoupení pohledávky ve výši 49 106,20 Kč s příslušenstvím. V tomto směru nebylo mezi účastníky sporu o tom, že na postoupenou pohledávku byla v exekučním řízení vymožena ve prospěch žalované celkem částka 767 021,93 Kč, kterou žalovaná inkasovala od soudního exekutora postupně, v období od srpna 2013 do října 2017. Jiná plnění na postoupenou pohledávku neobdržela. Tato částka byla soudním exekutorem započtena výlučně na úhradu jistiny postoupené pohledávky a 83 % z uvedené částky tak představuje částku v původní žalované výši 636 628,20 Kč. Na tuto částku žalovaná ještě před podáním žaloby uhradila dne 4. 9. 2013 žalobkyni 587 522 Kč a vůči zbytku žalobního nároku vznesla námitku promlčení. Pro práva vymahatelná u orgánů veřejné moci (jak je tomu v daném případě) byla v ust. § 101 obč. zák. stanovena obecná promlčecí doba v délce tří let a počátek jejího běhu byl určen objektivně ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. kdy mohlo být poprvé uplatněno u soudu, nebo-li, kdy bylo tzv. actio nata. Promlčecí doba podle ust. § 101 obč. zák. tedy počínala běžet od určité skutečnosti a byla nezávislá na vědomosti o této skutečnosti. V daném případě, dle článku II. postupní smlouvy, byl vznik práva žalobkyně na zaplacení sjednané úplaty za postoupení závislý na nejisté události, kterou bylo prokazatelné přijetí, resp. vymožení plnění od dlužníka na postoupenou pohledávku, přičemž splatnost takto sjednané úplaty nebyla účastníky dohodnuta. Tedy nebyla sjednána doba, dokdy od přijatého či vymoženého obdržení plnění měla žalovaná zaplatit žalobkyni úplatu za postoupení. Za takové situace tedy mohla žalobkyně ve smyslu ust. § 563 obč. zák. poprvé vyvolat splatnost úplaty za postoupení, a tím i poprvé vykonat (uplatnit) své právo na úplatu, vzápětí poté, co byly platby vymožených plnění v exekučním řízení provedeny na účet žalované, k čemuž došlo ve dnech 16. 8. 2013, 6. 9. 2013, 14. 3. 2014 a 31. 10. 2017, neboť již ve dnech bezprostředně následujících po těchto dnech vznikl v souladu s ust. 494 obč. zák. závazek žalované platit žalobkyni na úplatu postoupené pohledávky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 665/2002 ze dne 27. 11. 2002 nebo sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 ze dne 9. 10. 2013). Nejpozději dnem 1. 11. 2020 (uplynutím tří let od splatnosti poslední části úplaty v důsledku obdržení poslední platby na postoupenou pohledávku dne 31. 10. 2017) se tak promlčel žalobní nárok v celém rozsahu, a jelikož jej žalobkyně uplatnila u soudu žalobou podanou až dne 30. 3. 2022, učinila tak opožděně. Uplatněná námitka promlčení je tedy důvodná.

34. Soud nepřisvědčil námitce žalobkyně o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Dobrým mravům (ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.) zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Jedná se o institut zákonný a tedy použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2544/2019). Uplatnění námitky promlčení by kolidovalo se zásadou dobrých mravů jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty (doby) nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2905/99 ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000 ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 992/99 ze dne 28. 6. 2000, nebo usnesení sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ze dne 5. 12. 2002 či sp. zn. 28 Cdo 1283/2019 ze dne 28. 8. 2019). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty, jakými je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2905/99 ze dne 28. 11. 2001, nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 4112/2010 ze dne 24. 5. 2011 či sp. zn. 28 Cdo 3987/2019 ze dne 19. 2. 2020). Hlavní nebo alespoň převažující motivací je přitom úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, případně musí být zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99). V daném případě by vznesená námitka promlčení mohla být v rozporu s dobrými mravy například za situace, kdy by žalobkyně uplatnila tuto námitku opožděně nikoliv pro svou liknavost či nedbalost, nýbrž pro chování žalované, v důsledku kterého by došlo k marnému uplynutí promlčecí doby. Tedy např. pokud by žalovaná nesplnila sjednanou informační povinnost vůči žalobkyni ohledně plnění dlužníka, z něhož měla být vypočtena úplata za postoupení, popř. ji nepravdivě informovala o přijatých plnění od dlužníka (k čemuž nedošlo, neboť dlužník žádná plnění neposkytl), event. ji ujišťovala, že ani od spoludlužníka neobdržela žádné plnění na úhradu postoupené pohledávky (k tomu rovněž nedošlo, naopak dne 14. 9. 2013 zaplatila žalobkyni na úplatu částku 587 522 Kč, kterou žalobkyně ani nezaregistrovala, když žalobu nesprávně podala i na tuto částku). V řízení tak nevyšlo najevo, že by k marnému uplynutí promlčecí doby přispěla svým chováním žalovaná, natož v takové intenzitě, že by šlo z její strany o výrazné zneužití práv (např. tím, že by žalobkyni udržovala v mylném přesvědčení o oprávněnosti jejího nároku či jí jinak bránila ve včasném podání žaloby). Jestliže žalobkyně nahlížela do exekučního spisu v průběhu roku 2022 a zjišťovala z něj relevantní skutečnosti, nic jí nebránilo nahlédnout do něj (popř. vyžádat relevantní informace od soudního exekutora) i v dřívějším období, zejména, když o probíhajícím exekučním řízení proti spoludlužníkovi věděla již od roku 2011 a když již dne 4. 9. 2013 obdržela od žalované převažující část úplaty za postoupení ve výši 587 522 Kč. Doložená komunikace účastníků z roku 2020 prokazuje, že žalobkyně se teprve v průběhu roku 2020 začala prokazatelně zajímat o stav postoupené pohledávky, tj. v době, kdy byl její žalobní nárok v převažující výši již promlčen (nepromlčen byl pouze v rozsahu částky 6 370,60 Kč představující úplatu 83% z poslední částí vymoženého plnění na postoupenou pohledávku ze dne 31. 10. 2017 ve výši 7 675,40 Kč). Případné zavádějící vyjádření žalované v e-mailu z 11. 5 2020, v němž jí sdělila chybnou informaci o tom, že veškeré vymožené částky byly exekutorem poukázány žalobkyni (namísto správného žalované), by nemělo vliv na promlčení žalobního nároku v obecné tříleté promlčecí době dle ust. § 101 odst. obč. zák., neboť, jak je konstatováno již shora, žalobkyni nic nebránilo zjistit od soudního exekutora relevantní údaje pro včasné uplatnění jejího nároku. Žalovaná nebránila žalobkyni v podání včasné žaloby, a dle názoru soud se ani jinak nemravně nechovala tak, že by např. žalobkyni utvrzovala v oprávněnosti jejího nároku a o tom, že jí požadované plnění uhradí. Soud tedy neshledal kolizi uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák.

36. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl, neboť pro promlčení žalobního nároku, resp. úspěšné vznesení námitky promlčení, která nekoliduje s dobrými mravy, nelze žalobě vyhovět.

37. Marginálně soud konstatuje, že zcela nedůvodným shledal žalobkyní požadované zohlednění tvrzeného zvýhodnění žalované prostřednictvím stavebních zakázek, realizovaných firmou spoludlužníka, když tyto byly jednak prováděny pro subjekt odlišný od žalované, jednak dle výpovědi spoludlužníka jimi ani nebyla nikterak umořována postoupená pohledávka, a jednak ani není zjevné, jakým způsobem by se jakékoliv případné zvýhodnění mělo projevit na žalobním nároku, který je dle samotných žalobních skutkových tvrzení založen výlučně na sjednané úplatě za postoupení pohledávky v poměrné výši odpovídající pouze žalovanou vyinkasované částce 767 021, 93 Kč v exekučním řízení.

38. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 142 odst. 2 o. s .ř., když žalovaná byla zcela procesně úspěšnou jak ve vztahu k částečnému zastavení řízení, tak ve vztahu k zamítnutí zůstatku žalobou uplatněného nároku, pročež jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto sestávají z odměny za zastoupení žalované advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby á 10 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 31. 5. 2022 – sazba odměny stanovena z tarifní hodnoty 636 628,20 Kč), za 8,5 úkonů právní služby á 3 100 Kč (písemné podání ve věci samé ze dne 5. 1. 2023, 3x další porada s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 17. 10. 2022, 28. 6. 2023 a 19. 10. 2023 za účelem přípravy na ústní jednání soudu, 4x účast u jednání soudu dne 5. 12. 2022, 27. 2. 2023, 16. 10. 2023, 22. 1. 2024 a půl úkonu za účast u jednání dne 21. 2. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku – sazba odměny určena z tarifní hodnoty 49 106,20 Kč), 11x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH 21 % ve výši 10 787/70 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 62 157,70 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované (výrok II. rozsudku).

39. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil procesně neúspěšné žalobkyni, u níž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2 378,80 Kč představující svědečné vyplacené z rozpočtových prostředků státu za podání výpovědi svědka [jméno FO] při jednání soudu dne 22. 1. 2024 (výrok III. rozsudku).

40. Vzhledem k tomu, že žalobkyně za podanou žalobu zaplatila celkem na soudním poplatku částku 31 832 Kč, přičemž před zahájením jednání vzala žalobu zčásti zpět, soud v souladu s ust. § 10 odst. 3 a § 6a odst. 3 věta poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, rozhodl o vrácení jeho poměrné části. Žaloba byla vzata zpět do částky 587 522 Kč, čemuž odpovídá vratná výše v rozsahu 80 % zaplaceného soudního poplatku, tj. částka 23 501 Kč (po zaokrouhlení). Soud proto ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl o vrácení uvedené části soudního poplatku žalobkyni.

Poučení