Soudní rozhodnutí (různé) · Rozhodnutí

11 Ca 432/2008-50

Rozhodnuto 2009-07-14

Citované zákony (18)

Rubrum

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 1. 7. 2008, č.j.: mac/6900/08, sp.zn, 2008/404/mac/FTV, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobce se žalobou, doručenou k Městskému soudu v Praze dne 22. 12. 2008, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též žalovaného správního úřadu), jímž mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč pro porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon o vysílání), neboť se odvysíláním pořadu Sběratelé kostí dne 4. 2. 2008 od 15.45 hodin na programu Prima televize dopustil porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Žalobce v podané žalobě namítl, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně vyhodnotil posuzovaný pořad a jeho způsobilost ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých a správní řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo vedeno v rozporu se zákonem. Vady správního řízení v souhrnu i jednotlivě samy o sobě způsobují, že napadené rozhodnutí podle názoru žalobce odporuje zákonu a je vadné. V první žalobní námitce, tj. námitce nesprávného a nepřezkoumatelného závěru o porušení zákona, žalobce namítl, že z napadeného rozhodnutí správního úřadu nijak nevyplývá, z čeho žalovaná usuzuje, že scény, prezentované v posuzovaném pořadu, mohou ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. Vzhledem ke značné strohosti a stručnosti napadeného rozhodnutí není žalobci zřejmé, na základě jakých důvodů či skutečností žalovaný k takovémuto závěru dospěl. V případě popisovaných scén se jedná o prosté zobrazení biologické podstaty člověka, která je předmětem výuky na základní škole. Pokud žalobce pomine skutečnost, že se dítě bez ohledu na věk mohlo v reálném životě již s podobným pohledem setkat, například jako svědek dopravní nehody, lze podobné záběry v dnešní době vidět často v mnohem drastičtější podobě v denním zpravodajství či v dokumentech, které jsou také častokrát vysílány v době mezi 6.00 a 22.00 hodinou. Žalobce dále namítl, že žalovaný správní úřad posuzovaný pořad hodnotil subjektivně a bez odborných znalostí. Žalobce se domnívá, že má-li být za porušení citované povinnosti provozovateli uložen správním úřadem správní trest, musí být neurčitý pojem „pořady, které by mohly ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých" odborně a objektivně vyložen a musí být prokázáno, že v případě určitého pořadu k porušení povinnosti skutečně došlo. Z výroku ani odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho žalovaný čerpá jistotu, že popisované scény posuzovaného pořadu jsou způsobilé děti psychicky ohrozit a popis skutkového děje považuje žalobce za zcela nedostatečný. Napadené rozhodnutí je opřeno pouze o okolnosti svědčící v neprospěch žalobce. Žalovaný vůbec nevyhodnotil skutečnosti, svědčící ve prospěch žalobce, jako například to, že záběry lidských těl byly využity pouze v míře omezené a nezbytně nutné, aby ilustrovaly práci vědců, vedoucí k odhalení zločince. Nedostatečný popis skutku pak nemůže být zákonným předpokladem pro udělení pokuty. Samotné odůvodnění napadeného rozhodnutí je strohé, nesrozumitelné a zmatečné, když žalovaný při popisu jednotlivých scén používá různá pojmenování, která se zřejmě vztahují k téže postavě, správná jména hlavních postav neužil a částečně odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 2 nedává smysl. Žalobce má zato, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávného posouzení právní otázky, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu, neboť neobsahuje popis skutkového děje, neuvádí, jak došlo k naplnění ohrožovacího následku jako znaku skutkové podstaty deliktu a neobsahuje popis příčinné souvislosti mezi skutkovým dějem a ohrožovacím následkem. Za takových okolností není správní úřad oprávněn pokutu udělit. Žalobce rovněž namítl, že žalovaný rozhodoval bez znalosti věci. Podle jeho názoru posuzovaný pořad měl být posouzen jako celek, jinak udělením pokuty došlo k zásahu do práv žalobce nad míru přípustnou zákonem. Z dikce ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání plyne, že v rámci posuzování, zda byl či nebyl spáchán správní delikt, měl správní úřad zvažovat, zda vysílání posuzovaného pořadu jako takového vcelku, v jeho vnitřních souvislostech a v kontextu, bylo způsobilé ohrozit zákonem chráněné zájmy. Nestačí uvést, že vyňatá sekvence, slova a jednotlivá jednání jsou způsobilá ohrozit zákonem chráněné zájmy, jak to učinil žalovaný. Pokud jde o žalobní námitky, směřující k procesním vadám napadeného rozhodnutí, žalobce namítl, že stav věci nebyl zjištěn zákonem požadovaným způsobem a v zákonem požadované míře, proto je napadené rozhodnutí, které z nedostatečně zjištěného stavu věci vychází, nezákonné. Dále žalobce namítl, že žalovaný správní úřad postupoval v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 a 3 zákona o vysílání, když porušil povinnost upozornit na porušování zákona a stanovit žalobci lhůtu k nápravě. Žalovaný žádné upozornění podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání ve vztahu k pořadu Sběratelé kostí nevydal, nikdy žalobci neposkytl lhůtu k nápravě žalovaným tvrzeného porušení povinností. Žalobce namítl, že žalovaný nevydal upozornění ve smyslu uvedeného právního ustanovení ani ve vztahu k dříve vysílaným dílům pořadu Sběratelé kostí. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že k porušení povinnosti došlo odvysíláním scén, popsaných na straně 2 napadeného rozhodnutí, a tyto měly ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých. Rozhodnutí ze dne 25. 1. 2006, týkající se upozornění na porušení zákona, se vztahovalo k odvysílání pořadu VyVolení a obsahovalo upozornění na nadměrnou konzumaci alkoholu a následná jednání v opilosti, snižující lidskou důstojnost, dále pro děti nevhodnou prezentaci sexuální tematiky, zejména promiskuity jako běžné formy vytváření sexuálních vztahů a častou prezentaci kouření. Rozhodnutí Rady ze dne 7. 12. 2005, které se rovněž týkalo odvysílání pořadu VyVolení, obsahovalo upozornění na agresivní a vulgární komunikaci, pro děti nevhodnou prezentaci sexuální tematiky a častou prezentaci kouření. Rozhodnutí ze dne 7. 12. 2005 se taktéž týkalo odvysílání pořadu VyVolení a obsahovalo upozornění na nadměrnou konzumaci alkoholu, jednání v opilosti snižující lidskou důstojnost, pro děti nevhodnou prezentaci sexuální tematiky a častou prezentaci kouření. Ani v jednom ze žalovaným v napadeném rozhodnutí specifikovaných konkrétních porušení nedošlo k porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm.g) zákona o vysílání odvysíláním scén, které mohou dětského diváka psychicky ohrozit. Předmět správního řízení je vymezen mj. i uvedením způsobu naplnění skutkové podstaty správního deliktu, přičemž žádné z konkrétních porušení zákona se netýkalo stejného skutku, za který byla napadeným rozhodnutím žalobci udělena pokuta. Žalobci bylo uvedeným postupem v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 zákona o vysílání odepřeno právo napravit v dodatečně poskytnuté lhůtě případné porušení zákona a předejít tím případně udělení pokuty. Tento postup žalovaného, kdy neupozornil žalobce na porušování zákona a nestanovil mu lhůtu k nápravě, je nezákonný a žalobce byl uvedeným postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Žalobce v podané žalobě dále namítl, že žalovaný správní úřad postupoval v rozporu se zásadami správního trestání. Tím, že žalovaný neprodleně po odvysílání posuzovaného pořadu neupozornil žalobce na možné porušení zákona a nestanovil mu lhůtu k nápravě, upřel trestu jeho preventivní funkci a porušil tím jednu ze zásad správního trestání. Předmět řízení nebyl vymezen přesně, když žalovaný v oznámení neuvedl, jakým způsobem mělo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty předmětného správního deliktu dojít, žalobce se tak nemohl k vytýkaným sekvencím dostatečně fundovaně vyjádřit a byl proto zkrácen na svém právu vyjádřit v řízení své stanovisko. Žalobce dále namítl, že výrok napadeného rozhodnutí nemá všechny náležitosti, neboť je zcela pominut konkrétní popis skutku, kterým se podle názoru žalovaného žalobce dopustil porušení zákona. Žalovaný se ve výroku rozhodnutí omezil na obecné konstatování, že posuzovaný pořad obsahoval záběry, znázorňující lidské ostatky po násilných trestných činech a rekonstrukce brutálního způsobu vraždy. Z takto nedostatečně formulovaného výroku nelze dovodit, zda a jaká povinnost byla žalobcem porušena. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k obsahu podané žaloby ze dne 14. 4. 2009 vyplývá, že závěr žalovaného správního úřadu o tom, že žalobce porušil zákon, je správný. Výše uložené pokuty 100.000,- Kč odpovídá všem kritériím, která v rozhodnutí byla uvedena. Jedná se o přiměřenou pokutu s ohledem na rozpětí podle ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona o vysílání, pokuta byla uložena v dolní hranici zákonem stanovené sazby a měla by mít dostatečný preventivní charakter. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl: Žalovaný vycházel zejména z obrazově-zvukového záznamu pořadu. Scény, které se v pořadu objevily a které jsou konkrétně popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí, mohou v dětském divákovi způsobit pocit strachu a úzkosti a mohou dětského diváka i citově otupit. Takovéto projevy mohou mít vliv na psychický vývoj dětí. Ohrožení zejména psychického vývoje nelze vyloučit. Pro posouzení možného porušení zákona v daném případě postačily plně odborné znalosti jednotlivých členů Rady a u odvysílaného předmětného pořadu se nejednalo o hraniční případy složitého správního uvážení. Žalovaný nemusel k prokázání porušení zákona požadovat znalecký posudek, neboť ve vazbě na požadavky zákona si mohl učinit sám logickou správní úvahu. V daném případě obsahuje pořad záběry, znázorňující lidské ostatky po násilných trestných činech a rekonstrukci brutální vraždy, a podle názoru žalovaného tak lze usuzovat na to, že je zde dána možnost ohrožení fyzického, psychického či mravního vývoje dětí a mladistvých. Žalovaný namítl, že není jeho úkolem odůvodňovat v rozhodnutí o uložení pokuty skutečnosti, které nebyly shledány v jednání žalobce v rozporu se zákonem. Posouzení, v jaké míře žalobce porušil zákon, tj. zda tedy byly v pořadu odvysílány i záběry, které svědčí ve prospěch žalobce, se objevují v úvaze o stanovení výše pokuty. Žalovaný při rozhodování o výši pokuty tedy hodnotil i důvody a okolnosti, svědčící ve prospěch žalobce. Žalovaný správní úřad vymezil skutek jednoznačně datem vysílání pořadu, časem i místem na programu TV Prima a jeho názvem Sběratelé kostí. V odůvodnění rozhodnutí vymezil žalovaný specifikovaný skutek scénami, jejichž odvysíláním mohlo dojít k ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Z hlavních podkladů obrazově- zvukového záznamu a z předložené analýzy pořadu vyplývá, že Rada posoudila při svém rozhodování jak celý pořad, tak jeho jednotlivé sekvence, které v rámci celého pořadu vyhodnotila a dospěla přitom k závěru, že jejich odvysíláním v rámci celého pořadu mohlo dojít k ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Předmětná jednání a sekvence zapadají do celistvosti a obsahového tónu celého pořadu a je třeba je posuzovat samostatně i z toho důvodu, že děti, které se dívají napořád bez přítomnosti rodičů, kteří jim tak nevysvětlí jejich zařazení v rámci celého pořadu, se snimi nemusí vypořádat právě vzhledem k pořadu jako celku. Žalovaný namítl, že vzhledem ke své dlouholeté praxi má dostatečnou odbornou způsobilost k posuzování jednání a je zcela oprávněn k samostatnému správnímu uvážení, zda je pořad v souladu se zákonem, a v případě, že zjistí tento nesoulad, může samostatně rozhodnout o uložení pokuty. Žalovaný v souladu s dosavadní judikaturou má za to, že účastník řízení byl již v minulosti upozorněn na porušení příslušeného ustanovení zákona i zahájenými řízeními o uložení pokuty či rozhodnutím o uložení pokuty za spáchání předmětného správního deliktu. Žalovaný vedl správní řízení zcela v souladu se zákony, řízení bylo zahájeno pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání a již v oznámení o zahájení správního řízení bylo vymezeno jednání, ve kterém žalovaný spatřuje porušování zákona. K tomuto oznámení se mohl žalobce ve stanovené lhůtě vyjádřit a při každém dalším doplnění podkladů do správního spisu byl žalobce na možnost vyjádření upozorňován. Byla mu dána možnost se k podkladům vyjádřit. Správní delikt byl ve výroku napadeného rozhodnutí popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným jednáním. Uvedeno bylo místo vysílání, datum i čas a byl uveden popis jednání těch scén, jejichž odvysíláním mohl žalobce zákon porušit. Žalobce využil svého práva a k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu podal dne 18. 5. 2009 repliku, v níž uzavřel, že tím, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl podklady pro rozhodnutí a úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil, zatížil napadené rozhodnutí vadou, která způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Stav věci nebyl zjištěn zákonem požadovaným způsobem a v zákonem požadované míře, proto je napadené rozhodnutí, které z nedostatečně zjištěného stavu věci vychází, nezákonné. Popis skutku ve výroku napadeného rozhodnutí je neurčitý, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedený nedostatek napadeného rozhodnutí se žalovaný žádným způsobem ani nepokusil odstranit v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 14. 7. 2009 zástupkyně žalobce odkázala v plném rozsahu na písemné vyhotovení podané žaloby a repliky k vyjádření žalovaného. Napadené rozhodnutí vykazuje četné nedostatky, jež jsou uvedeny v písemném vyhotovení žaloby, což způsobuje nepřezkoumatelnost a nezákonnost tohoto rozhodnutí. Je nutno zdůraznit, že například výrok neobsahuje označení objektu, který měl být dotčen jednáním žalovaného. Ve výroku je pouze označení skutkové podstaty slovy zákona. Ani z odůvodnění rozhodnutí není dotčený objekt zřejmý. Ze spisového materiálu není doloženo, že by členové Rady předmětný pořad shlédli, není zřejmé, z čeho Rada při rozhodování vycházela. Zástupkyně žalovaného správního úřadu ujednání soudu odkázala v plném rozsahu na písemné vyjádření k podané žalobě. K přednesu zástupkyně žalobce uvedla, že ve výroku napadeného rozhodnutí je popsáno dostatečným způsobem jednání, za které byla uložena pokuta. Toto jednání je vymezeno časově datem vysílání i přesným časem vysílání a jsou zde uvedeny scény pořadu, které byly shledány závadnými. Také v odůvodnění rozhodnutí jsou scény, pro které byla uložena pokuta, dostatečně rozvedeny a jsou specifikovány i časově. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Rada dospěla k závěru, že odvysílaným pořadem mohl být ovlivněn psychický vývoj dětí a mládeže. Je to patrno zejména z článku 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale i z dalších částí odůvodnění. Pokud jde o podklady rozhodnutí, Rada má k dispozici celý správní spis včetně obrazového a zvukového záznamu. Při zahájení řízení a před vydáním napadeného rozhodnutí Rada obrazově zvukový záznam shlédla. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Spisový materiál obsahuje zprávu Analytického odboru oddělení televize ze dne 5. 2. 2008, v níž je navrhováno Radě, aby zahájila se žalobcem správní řízení z moci úřední pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, neboť odvysíláním pořadu Sběratelé kostí dne 4. 2. 2008 od 15.45 hodin na programu Prima televize se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Rozhodnutím ze dne 27. 3. 2008 oznámila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání žalobci zahájení správního řízení pro možné porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona, neboť odvysíláním pořadu Sběratelé kostí dne 4. 2. 2008 od 15.45 hodin na programu Prima televize mohl porušit povinnost nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že v pořadu Sběratelé kostí, vysílaném v 15.45 hodin, byly záběry, znázorňující lidské ostatky po násilných trestných činech a rekonstrukce brutálního způsobu vraždy. Spisový materiál obsahuje analýzu předmětného pořadu, v níž oddělení analýz televizního vysílání dospělo k závěru, že odvysíláním pořadu Sběratelé kostí dne 4. 2. 2008 na programu Prima televize se provozovatel mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, neboť k odvysílání pořadu došlo v době, kdy je nutné předpokládat, že mohou být u obrazovek děti a mladiství. Momenty tohoto pořadu mohly být pro tuto kategorii diváků komplikované a ti nebyli schopni vnímat příběh v souvislosti, které si logika příběhu žádá. Spisový materiál dále obsahuje písemné vyjádření účastníka správního řízení ze dne 14. 5. 2008, v němž žalobce navrhoval, aby předmětná správní řízení byla spojena se všemi ostatními správními řízeními, týkajícími se možného porušení skutkové podstaty podle ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona, o nichž Rada v době zasedání, na kterém rozhodla o zahájení tohoto správního řízení, věděla, neboť jinak by mohlo dojít k uložení neadekvátní sankce nad zákonnou hranici. Žalobce dále uvedl, že Rada dosud písemně nevymezila předmět řízení tak, aby se účastník řízení mohl k vytýkaným sekvencím vyjádřit, zaujmout stanovisko a případně navrhovat důkazy. Dále žalobce namítal, že z důvodu odvysílání posuzovaného pořadu nikdy neobdržel upozornění ve smyslu ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání, a dále namítal - shodně jako v podané žalobě - nedostatečný popis předmětu jednání a nutnost vést o jednom skutku jedno správní řízení. Žalobce následně podal k předmětnému spisovému číslu druhé vyjádření ze dne 18. 6. 2008, v němž opět namítl, že ze žádného materiálu, obsaženého ve spisu, nelze jednoznačně dovodit, jakým konkrétním jednáním ze strany společnosti měla být dle názoru Rady naplněna skutková podstata daného deliktu. Materiál analytického odboru neobsahuje dostatečně specifické údaje a v některých otázkách dokonce nekoresponduje obsahově ani s analýzou pořadu v otázce možného zahájení správního řízení ani s obsahem odvysílaného pořadu. Na základě uvedené námitky předložil analytický odbor oddělení televize dne 16. 6. 2008 nový analytický rozbor s tím, že předmětný pořad je jedním z pořadů populární série kriminalistického seriálu Sběratelé kostí. Příběh, který se v tomto pořadu odvíjí, má svou dramaturgickou krimi osu, kde na začátku příběhu je popsán zločin a zbývající část poraduje věnována hledání důkazů. Lidské vztahy jsou zde až druhořadé, na prvním místě je snaha mladé antropoložky dopadnout zločince. Pátrání po zločinu se neodehrává ani ve skladištích, ani v garážích nebo zakouřených barech, ale v laboratořích, ústavech a především v hlavách vyšetřovatelů a lékařů. Celá koncepce příběhu je stavěna na klasické konstrukci krimipříběhu, prioritou seriálu je zaujatost lidí, pátrajících po zločincích a jejich odborná erudice. Druhou stránkou je prezentace techniky, která je kriminalistům k dispozici a kterou kriminalisté ovládají. V pořadu byly zobrazeny lidské kostry a kosterní úlomky, nevhodně se jeví doba vysílání. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 7. 2008 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uložila žalobci pokutu ve výši 100.000,- Kč za porušení povinnosti, stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. s odůvodněním, že porušení povinnosti se dopustil tím, že dne 4. 2. 2008 od 15.45 hodin odvysílal na programu Prima televize pořad s názvem Sběratelé kostí, ve kterém byly obsaženy záběry, znázorňující lidské ostatky po násilných trestných činech a rekonstrukce brutálního způsobu vraždy. Konkrétní formy prezentace byly uvedeny v bodu I odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že odvysíláním pořadu Sběratelé kostí, zejména scén, specifikovaných v článku I odůvodnění rozhodnutí, mohlo dojít k ohrožení psychického vývoje dětí a mladistvých, neboť v tuto denní dobu se na televizi dívají především děti a ve většině případů bez rodičů a tedy bez jakékoli korekce. Rada při svém hodnocení předmětného pořadu vycházela z již judikovaného názoru Nejvyššího správního soudu, že k porušení tohoto ustanovení zákona o vysílání postačí odvysílání předmětného pořadu a tím je správní delikt dokonán. Není třeba, aby hrozilo nebezpečí zcela bezprostředně, postačuje vzdálená možnost porušení. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Důvodnou shledal soud žalobní námitku, ve které žalobce namítal, že nebyl řádně a v souladu s ustanovením § 59 zákona o vysílání upozorněn Radou na typově obdobné jednání, v němž správní úřad spatřuje porušení povinnosti provozovatele televizního vysílání, uvedené v ustanovení § 32 odstavec 1 písmene g/ zákona. Podle ustanovení § 32 odstavec 1 písm. g/ zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatel vysílání povinen g) nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení § 60 odstavec 3 písmeno d/ téhož zákona uloží Rada pokutu od 20.000,- Kč do 10.000.000,- Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud zařazuje do vysílání od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle ustanovení § 59 zákona o vysílání jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Délka lhůty k nápravě podle předchozího odstavce musí být přiměřená charakteru porušené povinnosti. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Výše uplatněnou námitkou žalobce napadl postup žalované, který měl podle názoru žalobce způsobit nezákonnost rozhodnutí, neboť žalobce neupozornila před udělením pokuty na porušení zákona v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 zákona o vysílání. Městský soud ve shodě s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, č.j. 6 As 20/2008-83, dostupného na www.nsssoud.cz, je toho názoru, že smyslem ustanovení § 59 zákona o vysílání je nepochybně zajistit, aby provozovatel nebyl trestán za deliktní jednání, jehož si nebyl vědom. Obecně vzato se tímto institutem realizuje preventivní funkce správního trestání. Zákonodárce dává prostor k dobrovolné nápravě závadného jednání provozovatele vysílání. Zákon nijak blíže nespecifikuje charakter „upozornění" a ani nestanoví, do jaké míry musí být toto upozornění konkretizováno. Podle Nejvyššího správního soudu v takovém případě je třeba vnímat „upozornění" v materiálním smyslu, tedy předáním informace o tom, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Takové informace se stěžovatelce dostalo ze strany žalované, a to především v souvislosti s vysíláním reality show VyVolení, což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Nelze proto dovozovat, že by takové upozornění musela žalovaná činit u každého jednotlivého skutku, kterým byla porušena tatáž zákonná povinnost u téhož provozovatele. Pokud by upozornění mělo být validní pouze pro určitý skutek, pak by provozovatel byl nepostižitelný, pokud by pořad nereprízoval. Městský soud vycházel ze setrvale zastávaného názoru Nej vyššího správního soudu, který zdejší soud zaujal například v rozsudcích ze dne 14. 5. 2008, č.j. 6 As 43/2007-90, ze dne 15. 5. 2008, č.j. 6 As 70/2007-104, a ze dne 30. 5. 2008, č.j. 4 As 35/2007-120. Namítá-li žalobce nedostatek předchozího upozornění na porušení povinností provozovatele vysílání, že již z předchozí judikatury je zřejmé, že povinnost upozornění podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání se váže spíše k porušení zákonné povinnosti než ke konkrétnímu skutku. Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku č.j. 6 As 20/2008-83 k závěru, že je věcí soudního přezkumu určit, zda případně správní orgán (žalovaná) nevybočil z mezí povinnosti předchozího upozornění, tj. zda není vazba mezi upozorněním a konkrétním postihovaným skutkem příliš „tenká" či zda vůbec nechybí. Městský soud v Praze má za to, že upozornění podle ustanovení § 59 odstavec 1 zákona o vysílání nemusí předcházet vždy tomu kterému konkrétnímu jednání, v němž správní úřad spatřuje naplnění zákonných znaků porušení právní povinnosti provozovatele televizního vysílání (zde podle ustanovení § 32 odst. 1 písmene g/ zákona o vysílání), ale pokud má ustanovení § 59 zákona o vysílání skutečně plnit svůj účel, musí jít o typově obdobné či shodné skutkové jednání. Teprve je-li tato typová podobnost či shodnost protiprávního jednání provozovatele zjištěna, lze mít za to, že byla splněna i povinnost správního úřadu upozornit provozovatele na porušení právní povinnosti předtím, než mu za typově obdobné či shodné jednání uloží pokutu podle ustanovení § 60 zákona o vysílání. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění právě s ohledem na to, že odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkaz na určitá předchozí rozhodnutí Rady, aniž by z tohoto odůvodnění bylo zřejmé, co mělo být obsahem předchozího porušení povinností žalobcem a o jaká skutková jednání šlo. Obsah předchozího upozornění, na které Rada měla v případě uložení sankce žalobci napadeným rozhodnutím odkazovat, není zřejmý ani z obsahu předloženého spisového materiálu správního úřadu. Není proto zřejmé, jaké konkrétní jednání či jaké konkrétní skutkové okolnosti byly Radou považovány za protiprávní v rámci předchozího upozornění podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona o vysílání. Namítal-li žalobce v podané žalobě, že žalovaný správní úřad nesprávně posoudil právní otázku, zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu a v napadeném rozhodnutí chybí popis toho, jak byl naplněn konkrétně ohrožovací následek posuzovaného deliktu a příčinná souvislost mezi skutkem a možným ohrožením, má soud za to, že popis skutku považuje za provedený dostatečně tak, aby nemohl být skutek zaměněn s jiným, neboť Rada v napadeném rozhodnutí uvedla podstatné skutečnosti ve slovním vyjádření pořadu. Přepis pořadu obsahuje též hodnocení ostatních prvků odvysílaného pořadu, proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že pořad byl hodnocen celý. Ve správním rozhodnutí je nejprve ve výrokové části identifikován vysílaný pořad svým názvem, datem a časem vysílání a je zde v koncentrované formě uvedeno, jaké závadné prvky pořad obsahoval. V odůvodnění rozhodnutí je pak uveden přepis obsahu pořadu, z něhož je zřejmé, jaké scény žalovaná hodnotila. V následujících částech odůvodnění je uvedeno, které jevy v pořadu jsou shledány závadnými a konečně pak úvaha žalované, po níž dospěla k závěru, že jimi mohlo dojít k ohrožení zejména psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých. Zákon o vysílání nezakotvuje povinnost posuzovat celý pořad. Městský soud v Praze zastává názor, že provozovatel rozhlasového a televizního vysílání je povinen dodržovat zákonné povinnosti v celém vysílání a při porušení těchto povinností je podstatné, zda se tak stalo, nikoliv zda byl pořad posuzován jako celek nebo jen jeho část. Městský soud v Praze si byl při úvaze o důvodnosti žalobní námitky o náležitostech popisu skutku ve výroku rozhodnutí o uložení sankce vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73. Podle tohoto rozhodnutí musí vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu vždy spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné sjednáním jiným, neboť věcí, o níž je rozhodováno, je vdaném případě jiný správní delikt a vymezení věci musí odpovídat jejímu charakteru. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen - to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. V průběhu řízení lze jistě vymezení skutku provedené při zahájení řízení změnit v závislosti na dalších skutkových zjištěních či výsledku dokazování. Tak může dojít k jinému časovému ohraničení spáchaného skutku, rozsahu způsobeného následku, apod. Typicky takové situace mohou nastat zejména u tzv. trvajících či hromadných deliktů, deliktů spáchaných v pokračování (dílčí útoky vedené jednotným záměrem, spojené stejným či podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, které naplňují stejnou skutkovou podstatu). Je to až vydané rozhodnutí, které jednoznačně určí, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě. Identifikace skutku neslouží jen k vědomosti pachatele o tom, čeho se měl dopustit a za jaké jednání je sankcionován. Shodně se závěry výše označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 3 Ads 21/2004, je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Rádně formulovaný výrok, vněm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. Městský soud v Praze v daném případě dospěl k závěru, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí výše uvedeným a Nejvyšším správním soudem formulovaným požadavkům vyhovuje do té míry, že jej nelze z důvodu nedostatečně specifikovaného skutkového děje považovat za rozhodnutí nepřezkoumatelné, jak se žalobce v podané žalobě domníval. Žalovaný správní úřad identifikoval skutek, jímž se žalobce měl dopustit protiprávního jednání, jednak místem, časem i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Skutečnost, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden konkrétní přepis jednotlivých scén a záběrů, v nichž žalovaný spatřuje porušení povinností provozovatele televizního vysílání včetně časové stopáže, již nezpůsobuje, že výrok rozhodnutí - tak jak byl žalovaným správním úřadem formulován - není v rozporu s uvedenou judikaturou, protože obsahuje dostatečně popsané sankcionované jednání, které není zaměnitelné sjednáním jiným Nedůvodnou shledal městský soud rovněž námitku žaloby o tom, že žalobou napadené rozhodnutí je opřeno o subjektivní hodnocení posuzovaného pořadu, učiněné bez odborných znalostí a je opřeno pouze a výhradně o okolnosti, svědčící v neprospěch žalobce. Soud se ztotožňuje se žalovanou v názoru, že není její povinností opatřovat si vždy ve všech správních řízeních, vedených s provozovateli televizního vysílání ohledně uložení pokuty za porušení zákazu, zakotveného v ustanovení § 32 odst. 1 písm. g/ zákona č. 231/2001 Sb., znalecký posudek k prokázání toho, že daný pořad by mohl ohrozit fyzický, psychický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Uvedený postup, tj. přizvání znalce za účelem odborného posouzení věci, je podle názoru soudu na místě jen tehdy, pokud by na základě vysílaného pořadu ve vazbě na požadavky zákona nebylo možné učinit logické správní uvážení o takovém vlivu pořadu a šlo by o hraniční případ složitého správního úsudku. Jestliže tedy uvedený pořad obsahoval naturalisticky působící záběry ohledávání mrtvých lidských těl a jejich částí, bylo na správním úřadu v rámci správní úvahy posoudit, zda byly založeny pochybnosti o vhodnosti vysílání tohoto pořadu před 22. hodinou z důvodů stanovených zákonem, pak i při přisvědčení tomu, že subjektivní vnímání tohoto pořadu různými dětmi a různými mladistvými může být odlišné a nemusí být nutně u všech s ohledem na jejich vývoj či rodinné prostředí negativní, lze usuzovat na to, že je zde dána možnost (zákon výslovně používá slovní spojení „by mohly ohrozit") takovým pořadem ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Taková možnost není u všech dětí vyloučena, a proto úvaha o možném uložení sankce za porušení ochrany dané ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání byla v souzené věci legitimní. Žalobce v podané žalobě rovněž namítal, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Uvedená žalobní námitka je nepřezkoumatelná, neboť žalobce již neuvedl, v jakých konkrétních skutkových či právních skutečnostech spatřuje pochybení správního úřadu, které mělo podle jeho názoru vést k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, ani nevyjádřil, v čem nedostatečnost zjištěného skutkového stavu věci spočívá. Z tohoto důvodu se soud nemohl blíže uvedenou námitkou zabývat pro její nekonkrétnost. V tom, že žalovaná v rozporu se zákonem neodůvodnila žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelným způsobem, neboť z tohoto odůvodnění není patrná zcela zásadní správní úvaha žalované o tom, proč z daného skutkového stavu vyvozuje naplnění konkrétní a popsané zákonem stanovené skutkové podstaty správního deliktu s přihlédnutím ke splnění zákonem stanovené podmínky předchozího upozornění na typově stejná či obdobná protiprávní jednání, spatřuje soud podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto napadené rozhodnutí pro uvedené vady řízení zrušil podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. a současně vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení (ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s.). Vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí se soud již blíže nezabýval návrhem žalobce na snížení či upuštění od uložené pokuty. V dalším řízení bude žalovaná povinna provést hodnocení dokazování způsobem, předepsaným zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem a v souladu s ustanovením § 68 odstavce 3 správního řádu přitom bude postupovat tak, aby v odůvodnění rozhodnutí byly uvedeny důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a sjeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. je právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, v dalším řízení správní orgán vázán. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč a odměnu právní zástupkyně žalobce Mgr.Ludmily Kutějové, advokátky, a její hotové výdaje. Mimosmluvní odměna v daném případě činí tři úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, třikrát režijní paušál po 300,- Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a 19 % daň z přidané hodnoty z celkové odměny za právní zastoupení v částce 1.368,- Kč podle vyhlášky č. 110/2004 Sb. a zákona č. 237/2004 Sb., neboť právní zástupkyně žalobce je podle předloženého osvědčení plátcem DPH. Celková výše přiznaných nákladů řízení činí 10.568,- Kč.

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.