11 CO 211/2022 - 222

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 10.614 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2022, č. j. 126 C 42/2019-114 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. V odstavcích II. a IV. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 9.451 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta 2. žalované. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 14.313 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a 1. žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta 2. žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ze dne 19. 12. 2019, na základě které se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 10.614 Kč (odstavec I. výroku), dále zavázal žalobce zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 18.651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (odstavec II. výroku), 1. žalovanému a žalobci navzájem právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (odstavec III. výroku) a současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení Okresního soudu v Ostravě (odstavec IV. výroku).

2. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to v celém jeho rozsahu a domáhal se zrušení rozsudku a uložení žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně dlužnou částkou 10.614 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěry znalce, který konstatoval, že vyúčtování tepla obsahuje zásadní chyby, neboť je vyloučeno, aby byla konečnému spotřebiteli účtována nižší částka, než kterou fakturoval dodavatel tepla. Ve vyúčtování žalobce zohlednil cenové vyrovnání dodavatele tepla za rok 2015 (dobropis ve výši 4.017,09 Kč), to znamená, že dodavatel tepla zaplatil žalobci na cenové vyrovnání za rok 2015 tuto částku 4.017,09 Kč. Žalobce obdržel cenové vyrovnání až v roce 2016, a proto jej promítnul do vyúčtování tepla pro rok 2016 nikoli pro rok 2015. Z uvedeného důvodu byla účtovaná částka za cenu tepla nižší, než jakou účtoval dodavatel tepla. Dle závěru znalce vyúčtování bylo po účetní stránce správné, avšak fakticky nemělo být do vyúčtování služeb zahrnuto. Žalobce ve výsledku nijak žalované nepoškodil, naopak vyúčtování pro ně bylo výhodnější. Žalobce dále požadoval po žalovaných dlužný příspěvek do fondu oprav za období 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 5.400 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že tato pohledávka zanikla uplatněním kompenzační námitky na zaplacení smluvní pokuty učiněné jednak dopisem ze dne 12. 7. 2017 a dále z 19. 12. 2021. Pokud by započtením pohledávky ze dne 12. 7. 2017 žalovaní započetli svoji pohledávku z titulu vyúčtování sankce proti pohledávce žalobce pro nedoplatek do fondu oprav ve výši 200.000 Kč, dále odměnu za správu domu za období 9-12 2016 ve výši 584 Kč a nedoplatek vyúčtování tepla ve výši 4.066 Kč, nezanikla by pohledávka představující příspěvek do fondu oprav za 12/2017 a 10-12/2017 v celkové výši 5.200 Kč a dále příspěvek na správu společných částí domu za období 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 584 Kč. Ohledně dlužného poplatku do fondu oprav a příspěvku za správu společných částí ve výši 5.784 Kč žalobce vznáší námitku promlčení tohoto nároku. V reakci na vyjádření žalované 2. dále žalobce nesouhlasil s námitkami ohledně nesprávné výše ceny vodného a stočného v provedeném vyúčtování. Dodavatel vody je povinen dodržet v dodávkách vody odběrateli cenu regulovanou. Společenství vlastníků jako odběratel rozúčtuje náklady na dodávku vody v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech v bytech. Z tohoto ustanovení vyplývá, že instalovaná měřidla spotřeby vody jsou tzv. poměrová, neboť téměř vždy je na fakturačním vodoměru na patě domu a součtem bytových vodoměrů rozdíl, který musí být jednotlivým vlastníkům bytů vyúčtován poměrně podle spotřeby vody naměřené na jednotlivých poměrových měřidlech. Výsledná cena vodného, která je vyúčtována jednotlivým vlastníkům bytů, je tak odlišná od ceny vodného účtované dodavatelem vody OVaK a tato vypočtená cena vodného a stočného je pak správně uvedena v samotném vyúčtování služeb. Názor znalce proto není správný. Nesprávný je taktéž názor znalce ohledně vyúčtování tepla za rok 2016. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná pohledávka zanikla započtením pohledávky žalovaných a žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud v tomto případě neaplikoval ust. § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. v celé jeho části, tzn., že pronajímatel je povinen zaplatit pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat. Soud tak nezohlednil, že pokuta je v hrubém nepoměru k tomu, že žalovaným v důsledku nesprávného vyúčtování služeb nevznikla žádná újma. Soud se rovněž nesnažil nepřiměřeně vysokou pokutu moderovat v souladu s ust. § 2051 o. z. Žalobce dále odkazuje na obecné závěry obsažené např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11, sp. zn. III. ÚS 2127/21, podle nichž jestliže obecný soud aplikuje na daný případ právní předpisy sice formálně souladně s jejich textem, avšak odhlédne od reálných společenských vztahů, dopustí se přepjatého formalismu. V posuzovaném případě se o tzv. přejatý formalismus jedná, jestliže soud aplikoval právo žalovaných na pokutu, nezohlednil však, že provedeným i když nesprávným vyúčtováním služeb žalobce žalovaným nezpůsobil žádnou škodu.

3. Žalovaná 2. k odvolání žalobce uváděla, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Jde-li o argumentaci žalobce zpochybňující závěry znalce ohledně správnosti vyúčtování služeb, žalovaná 2. k této podotkla, že znalec v rámci svého výslechu způsob výpočtu spotřeby vody provedený žalobcem shledal nesprávným, a to včetně vyúčtování přeplatku za teplo v roce 2015. Nebylo-li provedeno vyúčtování řádně, žalovaným vznikl dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu. Byla-li žalobcem vznesena námitka promlčení nároku žalovaných na pokutu za období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018 ve výši 14.600 Kč, tuto námitku je nutné zcela odmítnout s odkazem na ust. § 1989 odst. 1 o. z., podle něhož promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Obdobně z ust. § 617 odst. 2 o. z. plyne, že i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoliv před uplynutím promlčecí lhůty. Podmínkou uplatnění účinné obrany pomocí promlčené pohledávky je, že promlčecí lhůta uplynula až poté, co se splatné pohledávky setkaly, a tak se staly způsobilými k započtení, přičemž pozdější promlčení kterékoli z nich, nemá vliv na možnost jejich započtení. Z uvedeného plyne, že žalovaná 2. mohla provést započtení nároku na pokutu za období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018, neboť pokuta nebyla v době, kdy se pohledávky žalobce staly splatnými, promlčena. V dalším vyjádření žalovaná 2. nesouhlasila ani s moderací pokuty, pro kterou v posuzované věci nejsou dány podmínky. Požadavek na náhradu pokuty není vázán ani na vznik případné újmy žalobci.

4. V důsledku včas podaného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu v souladu s ust. § 206 odst. 1, § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se v předmětném řízení domáhá po žalovaných, spoluvlastnících bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na ul. [ulice] v [obec] [obec] celkem částky 10.614 Kč, představující dluh ve výši 200 Kč za příspěvek do fondu oprav v prosinci 2016, dále za měsíce 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 5.200 Kč, dohromady částky 5.400 Kč. Dále požadoval dlužný příspěvek na správu společných částí domu za období 9-12 2016, 12/2017 a 10-12/2018 v celkové výši 1.148 Kč a nedoplatek za vyúčtované služby spojené s užíváním předmětného bytu za rok 2016 v celkové výši 4.066 Kč.

6. Žalovaná 2. v řízení navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu zániku závazku v důsledku jednostranného zápočtu provedeného podáním ze dne 12. 7. 2017 a dále ze dne 9. 12. 2021.

7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil skutková zjištění, která jsou obsažena pod body 5. až 12. odůvodnění napadeného rozsudku, která jsou správná, odvolací soud na ně v podrobnostech odkazuje. Odvolací soud dále zopakoval dokazování listinou ze dne 12. 7. 2017 s názvem„ započtení pohledávky dle ust. § 1982 o. z.“ a z ní zjistil, že žalovaní započetli pokutu v celkové výši 4.850 Kč, za prodlení s nedoručením řádného vyúčtování služeb za rok 2016 od 1. 5. 2017 do 12. 7. 2017 a za nevypořádání námitek k vyúčtování za rok 2016 ve stanovené lhůtě ode dne 19. 6. 2017 do 12. 7. 2017, vůči části nedoplatku do fondu oprav ve výši 200 Kč, dále odměny na správu domu 9-12 2016 ve výši 584 Kč a nedoplatku za dodávku tepla za rok 2016 ve výši 4.066 Kč.

8. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen zákona o poskytování služeb) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

9. Podle § 7 odst. 2 zákona o poskytování služeb poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

10. Podle § 13 odst. 1 zákona o poskytování služeb jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

11. Podle § 13 odst. 2 zákona o poskytování služeb výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

12. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

13. Podle § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Podle § 617 odst. 2 o. z. i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.

15. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nedůvodnosti žaloby pro uplatnění kompenzační námitky žalovanými. Znaleckým posudkem znalce [titul] [jméno a příjmení] včetně jeho výslechu bylo v řízení prokázáno, že vyúčtování služeb za rok 2016 nebylo žalobcem provedeno řádně pro rozpor s vyhláškou č. 269/2015 Sb. a zákonem č. 67/2013 Sb. a žalovaným tak vznikl nárok na pokutu dle shora citovaného ust. § 13 odst. 2 zákona o poskytování služeb. Závěry znalce jsou v tomto směru jednoznačné a směřují ke dvěma okruhům problému, a to jednak s jednotkovou cenou vody a jednak s náklady na teplo, u něhož hlavní problém znalec spatřoval v zahrnutí přeplatku za rok 2015 do vyúčtování za rok 2016. V podrobnostech zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Žalobce sice se závěry znalce již v řízení před okresním soudem polemizoval, žádné důkazy, kterými by závěry znalce zpochybnil, nepředložil. Podle ustálené judikatury nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími) poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků apod.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, ze dne 1. 6. 2018 sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, stanovisko Cpj 164/80). Žalovaní vůči žalobci učinili kompenzační úkon nejprve v podání ze dne 12. 7. 2017, ve kterém pokutu za prodlení s doručením řádného vyúčtování za rok 2016 za období od 1. 5. 2017 do 12. 7. 2017 v celkové výši 3.650 Kč a pokutu za nevypořádání námitek k vyúčtování za rok 2016 ve stanovené lhůtě od 19. 6. 2017 do 12. 7. 2017 v celkové výši 1.200 Kč započetli na zbývající část nedoplatku do fondu oprav za prosinec roku 2016, dále na příspěvek na správu společných částí za období 9-12 2016 ve výši 584 Kč a na nedoplatek za dodávku tepla za rok 2016 ve výši 4.066 Kč. V důsledku tohoto kompenzačního úkonu došlo k zániku pohledávky žalobce, a to v rozsahu započtené částky 4.850 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalované částky došlo k zániku pohledávky žalobce vůči žalovaným kompenzačním úkonem ze dne 9. 12. 2021, kterým vůči zbývající pohledávce žalobce byla započtena část pokuty za období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018 za prodlení s nezasláním řádného vyúčtování za rok 2016, kdy výše pokuty za uvedené období celkem činí 14.600 Kč (za 292 dní prodlení po 50 Kč za den).

17. Žalobcem vznesené námitce promlčení nároku na zaplacení pokuty co do výše 5.784 Kč nelze přiznat důvodnost. Podle shora citovaného ust. § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Z uvedeného plyne, že způsobilost k započtení musí nastat před promlčením. Obdobně z ust. § 617 odst. 2 o. z. plyne, že i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty. Podmínkou tedy je, aby promlčecí lhůta uplynula až poté, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, tj. kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější splatností. Žalovaní mohli na žalobcem požadovaný nárok provést započtení nároku na pokutu v období od 13. 7. 2017 do 30. 4. 2018, neboť jejich nárok na pokutu nebyl v době, kdy se pohledávky setkaly, promlčen.

18. Pokutou podle shora citovaného ust. § 13 zákona o poskytování služeb je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanovenými i tímto zákonem. Povinnost platit pokutu z prodlení však poskytovateli služeb nevznikne automaticky při každém prodlení s nepeněžitým plněním, zákon zároveň zakotvil výjimky z uvedené platební povinnosti. Poskytovatel služeb, který nedoručil včas vyúčtování služeb příjemci, se tak zprostí povinnosti platit mu pokutu z prodlení (povinnost platit pokutu z prodlení mu nevznikne), jestliže prokáže, že 1) by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nebo 2) k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 1105/2020 ze dne 23. 6. 2020). Žalobce netvrdil, ani neprokázal, že by zde splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním po něm nebylo možné spravedlivě požadovat ve stanovené lhůtě. Ostatně sám vyúčtování služeb provedl, ovšem nikoli správně. Nenastala ani druhá podmínka a sice, že by k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Odvolací námitka žalobce, že pokuta je v hrubém nepoměru k tomu, že žalovaným v důsledku nesprávného vyúčtování služeb nevznikla žádná újma, nespadá pod případy zproštění povinnosti pokutu z prodlení platit. Nepřiměřenost výše pokuty nelze shledat ani v žalobcem tvrzeném hrubém nepoměru požadované pokuty se skutečností, že žalovaným v důsledku nesprávného vyúčtování služeb nevznikla žádná újma. Vznik újmy nemá na vznik nároku na zaplacení pokuty žádný vliv. V posuzované věci pokutu nelze vyhodnotit ani jako nepřiměřeně vysokou s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Žalovaní pokutu požadovali pouze v rozsahu žalované částky, za část období, kdy žalobce byl v prodlení, kompenzační úkon byl učiněn pouze jako obrana v rámci řízení. Námitka o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, jejíž denní sazba je dána právním předpisem, pro daný případ nemá uplatnění. Není vyloučeno, že za situace byl-li by institut pokuty žalovanými zneužíván za účelem vyhnutí se povinnosti žalobci platit za poskytované služby, mohlo by být přistoupeno k nepřiznání nároku na pokutu. Odvolací soud však v posuzované věci neshledal, že by se ze strany žalovaných o zjevné zneužití práva jednalo.

19. Taktéž nelze přistoupil na argumentaci žalobce o tzv. přepjatém formalismu, jestliže soud prvního stupně aplikoval právo žalovaných na pokutu v souladu s ust. § 13 odst. 1 zákona o poskytování služeb a nezohlednil, že nesprávným vyúčtováním žalovaným nebyla způsobena žádná škoda, naopak že žalovaní řádně neplnili své povinnosti platit poplatky za správu a do fondu oprav, a to dlouhodobě a byla vůči nim vedena rovněž exekuce. Především požadavek na pokutu není vázán na způsobení škody. V předmětném řízení byla po žalovaných požadována dlužná částka 10.614 Kč, která nedokladuje dlouhodobé neplnění povinností žalovanými. Přepjatý formalismus s ohledem na okolnosti daného případu odvolací soud nedovozuje.

20. S poukazem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek v odstavcích I. a III. výroku jako věcně správný potvrdil.

21. V odstavci II. a IV. výroku byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř.

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci nebyl procesně úspěšný, stíhá jej proto povinnost zaplatit náklady řízení procesně úspěšným žalovaným. Vzhledem k tomu, že v řízení před okresním soudem nebyl zjištěn vznik nákladů řízení žalovaného 1., odpovídá tomu výrok v odstavci III. rozsudku okresního soudu, podle něhož žalobce a 1. žalovaný vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení nemají. Jde-li o přiznanou náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou odvolací soud se neztotožňuje s její výší. Především je nutno zdůraznit právo procesně úspěšného účastníka pouze na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, z čehož plyne, že vždy je nutno poměřovat požadované náklady hlediskem jejich účelnosti. Žalovaná 2. byla v řízení zastoupena advokátem nejprve [titul] [jméno] [příjmení] a za zastupování tímto advokátem jí náleží náhrada odměny za přípravu a převzetí zastoupení, účast u jednání okresního soudu dne 1. 7. 2020, doplnění tvrzení ze dne 28. 7. 2020, které bylo reakcí na poskytnutí lhůty soudem u nařízeného jednání a dále za vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 9. 12. 2021 a účast u jednání soudu dne 16. 3. 2022. Nedůvodným byl shledán požadavek na poradu s klientkou přesahující jednu hodinu dne 27. 7. 2020, 18. 12. 2021, 7. 3. 2022. Ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátního tarifu) mimosmluvní odměna náleží mimo jiné i za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, nicméně v posuzované věci, ve které od začátku byla skutková tvrzení žalobce zřejmá i procesní stanovisko strany žalované, v průběhu řízení k zásadním změnám skutkového stavu nedošlo, nebylo zapotřebí tolika porad přesahujících 1 hodinu. Odvolací soud nijak nezpochybňuje právo účastníka na právní zastoupení včetně počtu a délky porad, nicméně povinnost procesně neúspěšného účastníka hradit náklady protistrany zatěžuje pouze v rozsahu účelných nákladů nikoli veškerých nákladů, které zastoupený, byť procesně úspěšný účastník, vynaložil. Náhradu nákladů nelze přiznat ani za opakované vyjadřování se ve věci, které nepřináší nic nového. Z uvedeného důvodu také nebyla přiznána odměna za vyjádření žalované ze dne 8. 3. 2022. Nedůvodný je rovněž další požadavek na odměnu za přípravu a převzetí zastoupení novým advokátem [titul] [jméno] [příjmení]. Především je právem účastníka změnit si advokáta, nicméně není důvodu mu v občanskoprávním řízení přiznávat odměnu za přípravu a převzetí zastoupení každého dalšího advokáta, neboť z pohledu procesně neúspěšného účastníka se již nejedná o účelný náklad, nebyla-li změna advokáta vyvolána závažnými okolnostmi. Navíc nově zvolený advokát ve věci vystupoval od počátku v substituci za původně zvoleného advokáta, s věcí byl obeznámen. Požadavek na přípravu a převzetí zastoupení novým advokátem je tak neúčelný a pouhým navyšováním nákladů. Na náhradě nákladů řízení tak byla přiznána odměna za pět úkonů právní služby dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 1.540 Kč za jeden úkon, za tytéž úkony 5 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále náhrada za ztrátu času podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za započatou půlhodinu ve výši 100 Kč a náhrada cestovních výdajů ve výši 151 Kč za cestu advokáta žalované 2. osobním automobilem k jednání okresního soudu dne 16. 3. 2022 z [obec] do [obec] a zpět při celkové délce 19,4 km, při průměrné spotřebě 8,3 l /100 km a ceně benzinu 37,10 Kč včetně náhrady za použití motorového vozidla 4,70 Kč km. Celkem přiznaná náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně ve vztahu k žalované 2. činí 9.451 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit k rukám advokáta žalované 2. v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Odvolacím soudem byl změněn rovněž rozsudek okresního soudu v odst. IV. výroku a v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán nahradit státu náklady řízení představující znalečné, a to ve výši 8.610 Kč za vyhotovení znaleckého posudku a dále znalečné za účast u jednání znalce před okresním soudem dne 16. 3. 2022 ve výši 5.703 Kč Celkem výše nákladů vzniklých státu činí 14.313 Kč, kteroužto částku byl zavázán zaplatit na účet Okresního soudu v Ostravě procesně neúspěšný žalobce.

24. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalobce nebyl procesně úspěšný, je proto povinen hradit náklady řízení vzniklé procesně úspěšným žalovaným. Žalovanému 1. v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, tomu odpovídá výrok o nepřiznání nákladů mezi žalobcem a 1. žalovaným. 2. žalovaná byla v řízení procesně úspěšná, přísluší jí náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ze dne 30. 5. 2022 a účast u odvolacího jednání dne 10. 11. 2022. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 advokátního tarifu 1.540 Kč, za 2 úkony se tak jedná o 3.080 Kč. Za tytéž úkony náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč ve výši 600 Kč. Odměna za další vyjádření žalované 2. ze dne 7. 10. 2022 nebyla přiznána, neboť podání již druhého vyjádření ze strany žalované 2. vyhodnotil odvolací soud jako neúčelný úkon. Především nutno zdůraznit, že vyjádření reagovalo na podání žalobce ze dne 30. 9. 2022, které bylo učiněno již v rámci odvolacího řízení a zástupci žalované 2. zasláno na vědomí, aniž by žalovaná 2. byla vyzvána k tomu, aby se k doručované písemnosti znovu vyjadřovala. Jestliže žalovaná 2. hodlala reagovat na podání žalobce, mohla tak učinit u odvolacího jednání. Neúčelným nákladem je rovněž další porada s klientkou přesahující jednu hodinu, konaná dne 7. 10. 2022, neboť opět nebylo důvodu se dlouze radit s ohledem na nezměněný skutkový stav, taktéž shodou právní argumentaci. Žalované 2. dále byla přiznána náhrada za ztrátu času advokáta dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za dvě započaté půlhodiny ve výši 2 x 100 Kč a dále náhrada cestovních výdajů za cestu ze sídla advokáta v [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 25 km, vozidlem Peugeot 406, při průměrné spotřebě 8,3l /100 km, ceně benzínu 44,50 Kč a náhradě za použití vozidla 4,70 Kč/km, tj. ve výši 210 Kč. Dohromady přiznané náklady odvolacího řízení představují částku 4.090 Kč, kterou byl žalobce zavázán zaplatit k rukám advokáta žalované 2. v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.