11 CO 222/2022 - 301

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o částku 65.138 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2022, č. j. 132 C 10/2018-256 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. V odstavci II. výroku se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 61.917 Kč.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.101 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení žalobu zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení.

2. Proti rozsudku, a to proti jeho zamítavému a závislému nákladovému výroku, podala žalobkyně včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýkala nesprávná skutková zjištění a vadné právní hodnocení věci. Místo, odkud vozidlo [typ] [anonymizováno] provozované žalovanou vyjíždělo na pozemní komunikaci, je účelovou komunikací podle § 7 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích. Z fotodokumentace pořízené při ohledání je patrné, že toto místo není součástí pozemní komunikace; bylo vytvořeno vlastníkem přilehlého pozemku pro účely parkování. Dle odborné literatury a soudní judikatury se jedná o místo ležící mimo pozemní komunikaci. Při vyjíždění z takového místa na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě všem vozidlům. Totéž platí pro vyjíždění z účelové komunikace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2013, č. j. 8 As 77/2012-25). Podle § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Pro právní posouzení věci je tedy nerozhodné, zda vozidlo žalované vyjíždělo z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, nebo z účelové pozemní komunikace. Zmíněné místo se nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] na ul. [ulice], náleží vlastníkům přilehlých nemovitostí a slouží k zajištění přístupu a příjezdu k jejich nemovitostem; jde o slepou ulici. Řidiči z ní vyjíždějící musí dát přednost všem vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci. Je-li posledně označený pozemek účelovou komunikací, případně místem ležícím mimo pozemní komunikaci, je evidentní, že k nehodovému ději nedošlo na křižovatce. Podle § 2 písm. w) zákona č. 13/1997 Sb. se pro účely cit. zákona křižovatkou označuje místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty, nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Neobstojí proto závěr okresního soudu, že řidič vozidla [typ] [jméno] jedoucího po pozemní komunikaci porušil pravidlo přednosti zprava, neboť měl prý dát přednost vozidlu [typ] [anonymizováno], a odpovídá za vzniklou škodu. Odpovědnost je dle okresního soudu dělená; za škodu odpovídá každý z účastníků dopravní nehody v rozsahu 50 %. Žalobkyně s tím nesouhlasila, neboť má za to, že za škodu způsobenou na jejím vozidle odpovídá výlučně provozovatel vozidla [typ] [anonymizováno], který couval na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, resp. z účelové pozemní komunikace, čímž ohrozil řidiče vozidla [typ] [jméno] [jméno] [příjmení], který v důsledku popsaného nebezpečného manévru řidiče vozidla [typ] [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] musel učinit prudký úhybný manévr, a narazil proto do vozidla žalobkyně. Pokud by řidič vozidla [typ] [anonymizováno] výše cit. ustanovení zákona o silničním provozu neporušil, řidič vozidla [typ] [jméno] by bezpečně projel, a ke škodě by nedošlo. [jméno] [příjmení] nebyl schopen střetu zabránit. Zcela zavádějící je úvaha okresního soudu, že řidič [příjmení] mohl v daném místě předpokládat, že platí pravidlo přednosti zprava; soud tak pominul zásadu„ neznalost zákona neomlouvá“. Svědek [jméno] [příjmení] jel navíc dle výsledků dokazování pomalu, hluboko pod limitem nejvyšší povolené rychlosti, neboť je znalý místních poměrů; kousek před místem nehody se nachází příčný zpomalovací práh. Jel tedy obezřetně, a náraz do vozidla žalobkyně tak nebyl prudký. Za škodu proto neodpovídá. Žalobkyně se domáhala změny rozsudku okresního soudu v zamítavém výroku tak, že soud její žalobě rovněž ve zbývajícím rozsahu vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla rozsudek okresního soudu v dotčené části jako věcně správný potvrdit. Předpoklady odpovědnosti žalované za škodu nebyly prokázány. Především nebylo prokázáno, že řidič vozidla [typ] [jméno] nemohl v okamžiku, kdy spatřil vozidlo žalované, zabrzdit, a to ještě před nárazem do vozidla žalobkyně, a vyhnout se tedy střetu s jejím vozidlem. Otázku, zda byl [jméno] [příjmení] schopen střetu vozidel zabránit, okresní soud zcela pominul. Žalovaná tvrdila, že [jméno] [příjmení] jel příliš rychle, do vozidla žalobkyně nemusel narazit a mohl je minout bez kolize. Je tu příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním řidiče [jméno] [příjmení] a vznikem škody. [jméno] [příjmení] byl povinen projet daným úsekem velmi opatrně, neboť v místě se prováděly stavební práce, vyskytovalo se tam větší množství lidí a motorových vozidel. Situace byla pro něj přehledná, neboť tehdy tam ještě nebyl vybudován betonový plot. Jmenovaný se přes výzvu okresního soudu odmítl účastnit rekonstrukce události. Jeho výpověď vykazovala extrémní rozpory v části týkající se šíře pozemní komunikace.

4. Rovněž vedlejší účastník na žalované straně ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl rozsudek okresního soudu v zamítavé části potvrdit jako věcně správný. Nesouhlasil s odvolací argumentací, podle které částečné vycouvání vozidla žalované na komunikaci je dostačující příčinou ke zjištění odpovědnosti žalované za způsobenou škodu. V řízení nebylo prokázáno, zda řidič vozidla [typ] [typ] musel narazit do vozidla žalobkyně a zda je nemohl minout; důkazní nouzi přitom způsobil vedle žalobkyně také [jméno] [příjmení]. K nehodě došlo v obytné zóně, kde měl řidič [jméno] [příjmení] povinnost jet pomalu, resp. přizpůsobit tomu styl a rychlost jízdy. Odmítl se účastnit rekonstrukce, střetu vozidel mohl zabránit, a je proto ve věci pasivně legitimován.

5. Rovněž žalovaná napadla rozsudek v zákonné lhůtě odvoláním, kterým brojila proti jeho vyhovujícímu a nákladovému výroku. Za zásadní označila skutková zjištění ohledně rychlosti vozidla [typ] [jméno], případného použití brzd, možnosti zastavení vozidla [typ] [jméno] v takové vzdálenosti, aby k nehodě nedošlo, možnosti vozidla [značka automobilu] vyhnout se nejen vozidlu žalované, nýbrž také vozidlu žalobkyně. Jako nesprávný hodnotila závěr, že rychlost vozidla [typ] [jméno] byla„ zřejmě okolo 40 km/h“; okresní soud neuvedl, z jakých důkazů tuto skutečnost zjistil. Řidič [jméno] [příjmení] ve svědecké výpovědi dne 7. 9. 2021 připustil, že jel rychlostí maximálně 50 km/h, což znamená, že nejvyšší povolenou rychlost překročil o 10 km/h. Okresní soud se vůbec nezabýval otázkou použití brzd a délkou brzdné dráhy potřebné pro včasné zastavení vozidla [typ] [jméno]. Nevysvětlil, z čeho dovodil, že se vozidlo [typ] [jméno] nemohlo za použití volantu vyhnout bez kolize vozidlu„ žalované“ (patrně žalobkyně). Pokud zjistil„ spoluzavinění“, nevyložil důvody k dělené odpovědnosti právě v poměru 50:50, z něhož při rozhodování vycházel. Rozsudek okresního soudu je proto nepřezkoumatelný a protiústavní. Rekonstrukce dopravní nehody, která nebyla provedena pro odmítavý postoj řidiče vozidla [typ] [jméno], mohla potvrdit, že nehodu zavinil výlučně [jméno] [příjmení]. Žalovaná souhlasila se závěrem, že vozidlo [typ] [jméno] mělo dát přednost vozidlu žalované přijíždějícímu zprava. Okresní soud neobjasnil, z čeho dovodil spoluodpovědnost žalované. Žalovaná se domáhala změny rozsudku v části napadené jejím odvoláním tak, že žaloba proti ní bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla rozsudek okresního soudu v části napadené tímto odvoláním jako věcně správný potvrdit. Opakovala přitom stejné argumenty, jaké přednesla ve svém odvolání. Úvahy žalované o možnosti zabránit střetu mezi oběma vozidly hodnotila jako hypotetické a irelevantní, bez vlivu na posouzení odpovědnostního vztahu. Tvrzení žalované, že svědek [příjmení] jel se svým vozidlem rychlostí 50 km/h, je účelově pozměněno a neodpovídá obsahu spisu. Svědek totiž uvedl:„ .... jsem mohl jet ne více než 50, možná ani ne 40,.....“. Mezi dopravní nehodou a výslechem svědka [příjmení] uplynuly více než 4 roky, a lze připustit, že si svědek některé skutečnosti již nevybavuje, případně nevybavuje si je zcela přesně. Otázkami viny na dopravní nehodě v případech, kdy proti sobě stojí rychlost řidiče jedoucího po hlavní komunikaci a nedání přednosti v jízdě ze strany řidiče jedoucího z vedlejší komunikace, zabýval se NS ČR opakovaně, např. v rozhodnutích sp. zn. 7 Tdo 38/2009, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, na jejichž závěry žalobkyně odkazovala, s tím, že jsou použitelné rovněž v nyní probíhajícím sporu. Odpovědnost řidiče vozidla [typ] [anonymizováno] za dopravní nehodu a odpovědnost žalované za škodu na majetku žalobkyně je výlučná.

7. Vedlejší účastník se k odvolání žalované připojil.

8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř. v celém rozsahu, se závěrem, že odvolání žalobkyně je důvodné, zatímco odvolání žalované postrádá opodstatnění.

9. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

10. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

11. Podle § 2927 odst. 2 věta první o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu.

12. Podle § 2915 odst. 1 věta první před středníkem o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně.

13. Podle § 2915 odst. 2 věta první před středníkem, věta druhá o. z. jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti.

14. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

15. Podle § 2952 věta první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

16. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

17. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu uvedenými v odstavcích 5. – 38. odůvodnění napadeného rozsudku. Pro stručnost na ně odkazuje. Zejména klade důraz na zjištění plynoucí ze čtených listin, vyložená v odstavcích 16., 17. a 19. odůvodnění rozsudku. Okresním soudem zjištěné skutečnosti plynou z provedených důkazů a nebyl důvod na nich cokoli měnit. Pouze pro úplnost je třeba doplnit: Písemnou výzvu k zaplacení částky 10.648 Kč za půjčení náhradního vozidla ze dne 10. 4. 2018 doručila žalobkyně žalované dne 11. 4. 2018.

18. V právních závěrech se krajský soud se soudem okresním částečně rozešel.

19. Místo, z něhož couval jednatel žalované vozidlem [typ] [anonymizováno] červené barvy, [registrační značka], na pozemní komunikaci, ulici [ulice] ve [obec], je podle sdělení [stát. instituce], odboru dopravně správních činností, ze dne 2. 11. 2021 místem ležícím mimo pozemní komunikaci. Nejednalo se tedy o křižovatku účelové komunikace s pozemní komunikací vedoucí po ul. [ulice], jak okresní soud nesprávně dovodil.

20. Provozovatelem předmětného vozidla byla žalovaná, jejíž odpovědnost za škodu je objektivní; zakládá ji § 2927 odst. 1 věta druhá o. z. Podle odst. 2 cit. ust. se této odpovědnosti nelze zprostit, neboť byla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu. Škoda na vozidle [značka automobilu] modré barvy, [registrační značka], ve vlastnictví žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s provozem vozidla [typ] [anonymizováno], byť nedošlo k přímému střetu mezi těmito vozidly. Řidič vozidla [typ] [jméno] bílé barvy, [registrační značka], [jméno] [příjmení] totiž náhle změnil směr jízdy po pozemní komunikaci vedoucí (ul. [ulice]) a narazil do zaparkovaného vozidla žalobkyně [typ] (s následkem poškození jeho levé části) v rámci úhybného manévru, který provedl zřejmě instinktivně, případně po úvaze probíhající ve zlomku vteřiny, ve snaze vyhnout se srážce s couvajícím vozidlem [typ] [anonymizováno], které tím skutečně zabránil.

21. Otázka, zda za škodu na vozidle [typ] odpovídá také řidič vozidla [typ] [jméno] (ten v důsledku zaviněného porušení zákonné povinnosti), nebyla předmětem řízení. Při ryze hypotetickém závěru, že je subjektivní odpovědnost řidiče [jméno] [příjmení] rovněž založena, odpovídali by oba škůdci za vzniklou škodu solidárně, dle § 2915 odst. 1 věta první před středníkem o. z. Pokud se ovšem žalobkyně rozhodla uplatnit nárok na náhradu škody pouze vůči provozovateli vozidla [typ] [anonymizováno], tedy proti žalované, realizovala tím své právo plynoucí z ust. § 1872 odst. 1 věta druhá o. z. Důvody hodné zvláštního zřetele pro dělení odpovědnosti mezi uvedené subjekty podle jejich účasti na škodlivém následku ve smyslu ust. § 2915 odst. 2 věta první před středníkem o. z. krajský soud nezjistil. Jeho použití vylučují konkrétní okolnosti vzniku škody, jak byly soudy obou stupňů zjištěny, a jejich právní hodnocení přijaté ve světle závěrů konstantní judikatury, jak bude dále vyloženo.

22. Důvody pro snížení náhrady škody dle § 2918 věta první a § 2953 odst. 1 věta první o. z. nebyly tvrzeny, případně zjištěny.

23. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.

24. Podle § 23 odst. 2 cit. zák. vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.

25. Vedle objektivní odpovědnosti žalované jako provozovatele vozidla [typ] [anonymizováno] je tu také odpovědnost řidiče stejného vozidla. [titul] [jméno] [příjmení] (jednatel žalované) vznik škody zavinil porušením zákonné povinnosti, konkrétně ust. § 23 odst. 1 věta první zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Závěr o subjektivní odpovědnosti řidiče [příjmení] lze podpořit odkazem na podobný případ projednávaný u NS ČR ve věci sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, kdy přednost v jízdě nedal řidič přijíždějící po vedlejší silnici. Okolnost, že se v tam projednávaném případě jednalo o místo nehody nacházející se na křižovatce vedlejší a hlavní silnice, a nikoli o vyústění místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci, je z hlediska dále cit. závěrů právně bezvýznamná. Podle právní věty usnesení vydaného v označené věci dne 20. 10. 2004, publikovaného pod R 45/2005 tr., platí: „ Jestliže řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedá přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici, odpovědnost za jejich střet a případné další následky je zásadně na řidiči, jenž přijel do křižovatky po vedlejší silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně překračující maximální povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případnou kolizi. Výrazné překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy motorového vozidla v obci (např. o více než 70 %) je porušením důležité povinnosti uložené řidiči motorového vozidla právními předpisy (§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.), protože takové porušení má zpravidla za následek velmi reálné nebezpečí pro lidský život a zdraví.“ 26. [jméno] [příjmení] jako řidič vozidla [typ] [jméno] jel po pozemní komunikaci rychlostí, která rozhodně nepřekročila 50 km/h, jak plyne z provedených důkazů, spíše jen rychlostí maximálně 40 km/h, a výrazného překročení rychlosti se tedy nedopustil. Pokud žalovaná tvrdila něco jiného, svá tvrzení neprokázala. [jméno] [příjmení] rozhodně nelze vyčítat, že odmítl účast na rekonstrukci dopravní nehody, neboť k takovému úkonu soudu nebyl na den 22. 10. 2021 předvolán. V uvedeném termínu bylo totiž nařízeno pouze ohledání místa.

27. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni skutečnou škodu, jež jí byla provozem vozidla žalované způsobena, a to škodu na vozidle v částce 54.490 Kč, a škodu představující náklady na vypůjčení náhradního vozidla v částce 10.648 Kč, souhrnně 65.138 Kč, to vše dle § 2951 odst. 1, § 2952 věta první a § 2969 odst. 1 o. z. Jedná se o plnění, která žalobkyně zaplatila opravárenské společnosti a společnosti, která jí poskytla náhradní vozidlo, obě částky dle jimi vystavených faktur. K plnění byla žalobkyní vyzvána dle § 1958 odst. 2 o. z. dopisy ze dne 28. 7. 2017 a 10. 4. 2018, které byly žalované řádně doručeny. Otázka výše způsobené škody a jejího charakteru nebyla ostatně mezi účastníky koneckonců sporná. Žalovaná ke skutkovým a právním závěrům okresního soudu o výši škody odvolací námitky nevznesla. K zaplacení úroků z prodlení je žalovaná povinna dle § 1968 věta první, § 1970 o. z. a § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Krajský soud s těmito závěry a za použití § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku potvrdil a v odstavci II. výroku dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jej změnil; žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni dalších 32.569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11. 4. 2018 do zaplacení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

29. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaná a vedlejší účastník povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta společně a nerozdílně ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 61.917 Kč. Účelné náklady žalobkyně, která v řízení před okresním soudem plně uspěla, sestávají z odměny advokáta v sazbě po 3.740 Kč za 12 úkonů právní služby, tj. 44.880 Kč (podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby, účast u jednání okresního soudu ve dnech 13. 11. 2018 a 11. 12. 2018, písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne 7. 4. 2019, účast u jednání krajského soudu dne 4. 10. 2019, písemné doplnění tvrzení a důkazů ze dne 16. 12. 2019, účast u jednání okresního soudu konaných ve dnech 22. 6. 2021, 7. 9. 2021 a 27. 1. 2022, účast u místního šetření dne 22. 10. 2021), z paušální náhrady za 12 stejných úkonů po 300 Kč, tj. 3.600 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z 21 % DPH ze součtu obou výše uvedených položek, tedy z částky 48.480 Kč, která se rovná částce 10.180 Kč, a z hodnoty soudního poplatku za žalobu v částce 3.257 Kč.

30. Naproti tomu jako neúčelné náklady, za něž není možno dle cit. ust. náhradu přiznat, hodnotil krajský soud písemné doplnění tvrzení a důkazů ze dne 28. 11. 2018, neboť žalobkyně mohla a měla uvést tvrzení a označit k nim důkazy v potřebném rozsahu již v žalobě. Neúčelnou byla rovněž další porada advokáta s klientkou dne 15. 3. 2018, neboť tu lze zahrnout pod úkon„ příprava a převzetí zastoupení“, který vedl k podání žaloby dne 24. 4. 2018. Neúčelné byly rovněž veškeré další porady advokáta se žalobkyní přesahující limit 1 hod., neboť věc nebyla natolik skutkově složitá, aby tento časový rámec k přípravě na další úkony vyžadovala. Právní hodnocení věci je na advokátu - kvalifikovaném zástupci, a není zapotřebí, aby je advokát s klientem konzultoval. Zjevně neúčelná pak byla porada konající se dne 27. 11. 2018 následující po jednání okresního soudu dne 13. 11. 2018, které bylo odročeno právě za účelem doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyně ani po této poradě skutková tvrzení v potřebném rozsahu nedoplnila; učinila tak teprve k výzvě krajského soudu realizované v odvolacím řízení, resp. k opakované výzvě okresního soudu formou usnesení (č. l. 140). Jako neúčelná byla hodnocena rovněž podání žalobkyně související s jejím návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, kterému soud nevyhověl.

31. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaná a vedlejší účastník na její straně povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta společně a nerozdílně ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.101 Kč. Žalobkyně plně uspěla také v odvolacím řízení, a má proto nárok na náhradu odvolacích nákladů. K těm náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby v sazbě po 2.420 Kč z tarifní hodnoty 32.569 Kč (podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za sepis odvolání a za sepis vyjádření k odvolání protistrany), tj. 4.840 Kč, odměna advokáta za účast u odvolacího jednání v částce 3.740 Kč (z tarifní hodnoty 65.138 Kč), paušální náhrada za 3 vyjmenované úkony po 300 Kč, tj. 900 Kč, 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tedy z částky 9.480 Kč, která se rovná částce 1.991 Kč, a částka 1.630 Kč představující soudní poplatek za odvolání.