11 Co 237/2021-2117

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], [stát ] d) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa], [stát ] proti žalovaným: 1. [označení žalované] [anonymizována tři slova] [obec], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [2. titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [3. titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [4. titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice: [jméno] [příjmení] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 5. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 6. [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o částku 5.353.423 Kč s příslušenstvím k odvolání a) žalobkyně a všech žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2020, č. j. 25 C 46/97-1844 takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání a) žalobkyně proti rozsudku okresního soudu v odstavci V. výroku v rozsahu částky 713.396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částek -) 90.891 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a -) 2.676.711,70 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se mění v odstavcích I. - IV. výroku tak, že žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Ve zbývající napadené části výroku o věci samé, tj. v odstavci V. v rozsahu částky 1.852.429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částky -) 388.103 Kč 1. žalované, -) 355.854 Kč 2. žalovanému, -) 355.854 Kč 3. žalovanému, -) 333.080 Kč 4. žalovanému, -) 283.000 Kč vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného, -) 348.430 Kč 5. žalované a -) 348.430 Kč 6. žalované, a) žalobkyně v rozsahu 3/6, b) žalobce v rozsahu 1/6, c) žalobce v rozsahu 1/6 a d) žalobce v rozsahu 1/6 výše uvedených částek k rukám jejich advokátů.

V. V poměru mezi žalobci a 1. žalovanou se žalobcům právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě nepřiznává.

VI. Žalovaní 2., 3., 4., 5., 6. a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) žalobkyni k rukám jejího advokáta částky -) 50.974 Kč 2. žalovaný, -) 50.974 Kč 3. žalovaný, -) 50.974 Kč 4. žalovaný a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného společně a nerozdílně, -) 25.487 Kč 5. žalovaná, -) 25.487 Kč 6. žalovaná, c) žalobci částky -) 27.431 Kč 2. žalovaný, -) 27.431 Kč 3. žalovaný, -) 27.431 Kč 4. žalovaný a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného společně a nerozdílně, -) 13.715 Kč 5. žalovaná a -) 13.715 Kč 6. žalovaná, d) žalobci částky -) 27.431 Kč 2. žalovaný, -) 27.431 Kč 3. žalovaný, -) 27.431 Kč společně a nerozdílně 4. žalovaný a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného, -) 13.715 Kč 5. žalovaná a -) 13.715 Kč 6. žalovaná.

VII. V poměru mezi b) žalobcem a žalovanými, vyjma 1. žalované, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě.

VIII. V poměru mezi Českou republikou a 1. žalovanou se České republice právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě nepřiznává.

IX. Žalovaní 2., 3., 4., 5., 6. a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku 27.909 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobci jsou povinni zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 1. žalované částky - 46.844 Kč a) žalobkyně, - 4.401 Kč b) žalobce, - 4.401 Kč c) žalobce a - 4.401 Kč d) žalobce, 2. žalovanému částky - 46.844 Kč a) žalobkyně, - 4.401 Kč b) žalobce, - 4.401 Kč c) žalobce a - 4.401 Kč d) žalobce, 3. žalovanému částky - 46.844 Kč a) žalobkyně, - 4.401 Kč b) žalobce, - 4.401 Kč c) žalobce a - 4.401 Kč d) žalobce, 4. žalovanému částky - 41.395 Kč a) žalobkyně, - 2.585 Kč b) žalobce, - 2.585 Kč c) žalobce a - 2.585 Kč d) žalobce, vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného částky - 41.395 Kč a) žalobkyně, - 2.585 Kč b) žalobce, - 2.585 Kč c) žalobce a - 2.585 Kč d) žalobce, 5. žalované částky - 46.479 Kč a) žalobkyně, - 4.279 Kč b) žalobce, - 4.279 Kč c) žalobce a - 4.279 Kč d) žalobce, 6. žalované částky - 46.479 Kč a) žalobkyně, - 4.279 Kč b) žalobce, - 4.279 Kč c) žalobce a - 4.279 Kč d) žalobce, všechny k rukám jejich advokátů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal všechny žalované zaplatit společně a nerozdílně a) žalobkyni částky 72.908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9.1996 do zaplacení a 37.236 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení, každému z ostatních žalobců částky 24.302 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení a 12.412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21% ročně ze stejné částky od 1. 9. 1996 do zaplacení, vše ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 2.565.825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částky 1.943.320,90 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a z částky 2.676.711,70 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení proti a) žalobkyni a v rozsahu částky 855.276 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částky 647.774,30 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a z částky 892.237,25 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení ve vztahu ke každému z dalších tří žalovaných žalobu zamítl. Žalobce a) - d) zavázal zaplatit společně a nerozdílně 1., 5. a 6. žalovaným k rukám jejich advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 1.052.408 Kč. Žalovaným 2., 3., 4. a vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení nepřiznal. Všechny žalované zavázal zaplatit na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě společně a nerozdílně a) žalobkyni k rukám jejího advokáta částku 673.395 Kč a c) a d) žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 623.167 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku; b) žalobci právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě nepřiznal. Všem žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 27.909 Kč.

2. Problematika procesního nástupnictví je vyložena v odstavcích 14. a 15. odůvodnění tohoto rozsudku. Krajský soud použil pro stručnost v dalších pasážích zpravidla zjednodušené označení účastníků„ žalobci“ a„ žalovaní“ také v případě, že se jednalo o jejich právní předchůdce.

3. Žalobci uplatnili čtyři samostatné nároky označené v průběhu řízení buď arabskými číslicemi, nebo prvými čtyřmi písmeny abecedy. Pro přehlednost a srozumitelnost odůvodnění rozsudku budou žalobní nároky dále označovány pouze řadovými číslicemi 1. – 4., s tím, že jde o nároky: 1) na náhradu škody na domě způsobené zanedbáním údržby, odstraněním součástí a příslušenství domu a úmyslnou devastací v částce 153.627 Kč, 2) na náhradu škody na arkýři a fasádě domu v částce 294.690 Kč, 3) na zaplacení částky 4.830.634 Kč v souvislosti s neoprávněným užíváním nemovitostí žalovanými v době od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 a 4) na zaplacení částky 74.472 Kč odpovídající nájemnému za pozemek parc. [číslo] zahrada. Nároky se upínají k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], jako pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům [č. p. číslo], a pozemek parc. [číslo] zahrada, v k. ú. [část obce] (dále také jen„ nemovitosti“).

4. Proti rozsudku podala a) žalobkyně včasné odvolání, jímž brojila, jde-li o věc samu, proti zamítavému výroku v poměru mezi a) žalobkyní na jedné straně a všemi žalovanými na straně druhé. Poté, kdy své odvolání vzala zčásti zpět (jak bude vyloženo dále), koncentrovala je ve zbývající části do následujících námitek: Ohledně nároku na zaplacení částky odpovídající výši obvyklého nájemného za užívání nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobců za dobu od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 nesouhlasila se závěrem o promlčení nároku za dobu do 11. 11. 1994 pro uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Škoda, případně bezdůvodné obohacení žalovaných byly vyvolány úmyslně; nárok za dobu od 31. 8. 1991 do 13. 11. 1995 promlčen není. Žalovaní nebyli v dobré víře, že jsou vlastníky nemovitostí, ode dne 30. 8. 1991. Nejpozději od stejného dne měli minimálně nepřímý úmysl se obohatit. Námitka promlčení nároku navíc odporuje dobrým mravům a je nepřiměřeně tvrdým postihem žalobců, neboť žalovaní se podíleli na marném uplynutí promlčecí lhůty. Okresní soud správně dovodil, že žalobci mohli žalovat o náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení teprve po zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí, tj. v 12/ 1995, neboť do té doby nebylo vlastnické právo žalobců postaveno najisto. Do 13. 11. 1995 žalovaní odmítali nemovitosti vyklidit a vyhrožovali žalobcům, že na ně podají trestní oznámení, pokud je žalobci začnou užívat. Do doby jejich vyklizení žalobci nemohli zjistit výši škody, resp. bezdůvodného obohacení, výměru a dispoziční řešení domu. Obvyklé nájemné v daném místě a čase stanovené částkou 190 Kč/1m2 ročně (tj. ve výši regulovaného nájemného) není adekvátní, neboť v letech 1992 - 1996 dosahovalo limitu 3.000 Kč/1m2 ročně. Judikatura citovaná okresním soudem není použitelná, neboť se vztahuje k otázce bezdůvodného obohacení, avšak žalobci uplatnili nárok na náhradu škody. Žalovaní netvrdili, že uzavřeli dohodu, jakou část nemovitostí bude každý z nich užívat; o takové dohodě žalobce neinformovali (k tomu viz rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 3141/2012). Nadto 2) a 3) žalovaní připustili, že nájemní smlouvu k pozemku parc. [číslo] s [název univerzity] [anonymizováno] z formálních důvodů podepsali. S touto argumentací se a) žalobkyně domáhala změny rozsudku v napadené části tak, že soud ve stejném rozsahu její žalobě vyhoví.

5. Proti rozsudku podali včasné odvolání všichni žalovaní. Žalované 1., 5. a 6. v něm uvedly: Nárok na plnění za dobu od 12. 11. 1994 do 13. 11. 1995 hodnotil okresní soud jako nárok na náhradu škody způsobené neoprávněnou držbou nemovitostí, aniž vysvětlil, z jakých skutečností tento závěr dovodil. Stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí nebyl protiprávním jednáním žalovaných; předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu tedy nebyly splněny. Vlastnické právo k nemovitostem bylo zapsáno ve prospěch žalovaných dle kupní smlouvy ze dne 25. 7. 1990. Žalovaní smlouvu sjednali v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, tj. že nemovitosti nabývají od vlastníka. Okresní soud se nevypořádal s námitkou, že dům [č. p. číslo] nebyl způsobilý k užívání a přenechání do nájmu pro absenci kolaudačního rozhodnutí, havarijní stav nosných stropních konstrukcí a schodiště. Neuspokojivý technický stav domu způsobený neodbornými stavebními zásahy při rekonstrukci v letech 1978 – 1982 byl zachycen již ve znaleckém posudku [znalecký ústav] [anonymizováno 5 slov] [obec] ([anonymizována dvě slova]„ [zkratka znaleckého ústavu]“) z roku 1982, v rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1996 a ve zprávě stavební firmy [název] z roku 2016. Zjištěny byly uhnilá záhlaví stropních trámů a přetížení stropních konstrukcí betonovou vrstvou provedenou při rekonstrukci v letech 1978 - 1982. Pro vyjmenované závady nebylo vydáno kolaudační rozhodnutí a v roce 1996 stavební úřad zakázal vstup do vyšších podlaží domu. Důkaz obsahem dokumentů stavebního úřadu dle návrhu žalovaných soud neprovedl. Vycházel z posudku [titul] [příjmení], v němž byl technický stav objektu hodnocen jako bezvadný. Jmenovaný byl znalcem v oboru ekonomika, nikoli stavebnictví; dům neprohlédl a nebyl soudem vyslechnut; jeho úkolem bylo nemovitosti před jejich prodejem ocenit. Jím podaný popis objektu částečně odporoval tehdejšímu reálnému stavu nemovitostí. Posudek (použitelný k důkazu pouze jako listina) odporuje ostatním důkazům v řízení provedeným. Výpovědi původních žalovaných v roli svědků v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 218/98, o stavu domu v době, kdy jej zakoupili, okresní soud dezinterpretoval. Žalovaní uvedli, že budova tehdy neměla viditelné vady, případně že zjevné vady nezaznamenali. Netvrdili, že stav domu byl bezvadný. O statických problémech tehdy neměli tušení a nevěděli, že dům není zkolaudován. Odborný posudek stropních konstrukcí„ v objektu advokátní poradny v [obec]“ byl zpracován [znalecký ústav] v 8/ 1982 a je zmíněn ve dvou rozhodnutích stavebního úřadu ze dne [datum], [číslo] [číslo]. Byl objednán Krajským sdružením advokátů („ KSA“) z důvodu nadměrných deformací stropů a předložen původními žalobci ve věci sp. zn. 30 C 218/1998. V oddíle 3. posudku bylo uvedeno, že v sondě č. 3 bylo zjištěno„ narušení hnilobou takového rozsahu, že stav trámů lze označit za havarijní. Tato sonda byla provedena v místech, kde dlouhodobě docházelo k zatékání do stropní konstrukce z přilehlé dlážděné terasy. Trubka pro odvodnění terasy byla ucpána, a tím vyřazena z funkce“. K narušení stropních trámů hnilobou a k neodborným zásahům s následkem přetížení stropů, schodiště a jejich havarijního stavu došlo dlouho před uzavřením kupní smlouvy dne [datum]. Skutkový závěr o narušení stropních trámů v arkýři plynoucí z citovaného posudku okresní soud zohlednil. Při hodnocení důkazů tak postupoval nekonzistentně a vycházel z navzájem si odporujících skutkových zjištění. Ze studie [právnická osoba] vzal soud v úvahu dokumenty - stavební výkresy s půdorysy podlaží při zjišťování výměry podlahových ploch místností. Technický stav objektu k datu 25. 7. 1990 byl ve vyjmenovaných dokumentech odborně popsán, avšak okresní soud upřednostnil laický popis osob, které budovu po určitou dobu užívaly. Rozhodné skutečnosti„ překrucoval“, jestliže měl k dispozici závěry znalců o stavu objektu v roce 1982, který měl - dle okresního soudu - přejít v roce 1990 do stavu bezvadnosti, ten měl trvat do roku 1995 a pak se opět zhoršit v roce 1996 (dle výsledku místního šetření stavebního úřadu). Jestliže budova nebyla zkolaudována, souhlas obecního úřadu k nájmu nebytových prostor v domě byl vyloučen. Nebylo-li objektivně možno dům [č. p. číslo] užívat a pronajmout, žalobci nemohli v rozhodné době legitimně očekávat přírůstek majetku ve formě nájemného z nebytových prostor v domě, a nemohla jim vzniknout majetková újma ve formě ušlého nájemného. Ani poté, kdy žalovaní dům opustili, žalobci nebytové prostory do nájmu třetím osobám nepřenechali. K bezdůvodnému obohacení žalovaných na úkor žalobců rovněž nedošlo. Rekonstrukční práce v domě žalobci neprovedli ani v následujících 25 letech poté, kdy dům fakticky převzali. Povinnost žalovaných k vyklizení domu nevznikla vykonatelností rozsudku OS v Ostravě ze dne 21. 2. 1994, sp. zn. 32 C 283/92, tj. v 10/ 1995. Citovaný rozsudek byl později zrušen a řízení o vyklizení nemovitostí bylo zastaveno. Okresní soud odvozoval povinnost žalovaných k vyklizení a předání nemovitostí žalobcům chybně od zápisu vlastnického práva žalobců k nemovitostem do katastru nemovitostí; otázku skutečného užívání nemovitostí žalovanými pominul. Žalovaní přestali nemovitosti užívat a vyklidili je z vlastní vůle, bez protokolárního předání klíčů žalobcům a bez jejich formálního převzetí. Žalobci po vyklizení nemovitostí vzali žalobu ve věci sp. zn. 32 C 283/92 zpět. Závěr okresního soudu, že žalovaní byli povinni nemovitosti vyklidit a předat je žalobcům ke dni 13. 11. 1995, neobstojí. Okresním soudem citovaná judikatura není použitelná, neboť se upíná k nájemním a podnájemním vztahům, o které tu nešlo. Žalovaní nebyli povinni z nemovitostí vyklidit věci předchozího držitele a věci třetích osob, kterým žalobci svou nečinností umožnili prostory v domě užívat. Podle výsledku řízení o vzájemné žalobě žalovaní se vlastníky nemovitostí nikdy nestali. Nemovitosti užívali neoprávněně, byli povinni je vyklidit, avšak nebylo jejich povinností uvést je do stavu, v jakém byly právním předchůdcům žalobců v roce 1960 odňaty. Žalobci neprokázali, že žalovaní přestali nemovitosti užívat teprve ke dni 13. 11. 1995, ani rozsah, v jakém každý ze žalovaných dům [č. p. číslo] užíval. Okresní soud v rozporu s procesní obranou žalovaných uvedl, že žalovaní netvrdili ukončení užívání nemovitostí před datem 13. 11. 1995. V podání ze dne 27. 2. 2020 žalovaní uvedli, že žalobci měli do budovy, a to do všech jejích podlaží, do sklepa a na půdu, volný přístup a klíče od domu k dispozici minimálně od 9. 11. 1995; ke stejnému dni již žádný ze žalovaných prostory v domě neužíval. Stejná tvrzení prokazuje dopis původního a) žalobce [titul] [jméno] [příjmení] žalovaným ze dne 9. 11. 1995 Okresní soud navzdory jeho obsahu dovodil, že povinnost objekt vyklidit tehdy nebyla splněna. Žalobci byli povinni tvrdit a prokázat, jaké určitě vymezené prostory a v jaké době každý ze žalovaných užíval; uvedenou procesní povinnost nesplnili. Nelze vycházet z premisy, že (neúplné) žalobní tvrzení je pravdivé, když žalovaní prokázali něco jiného. Nebylo prokázáno, že žalovaní umožnili užívání nemovitostí třetím osobám a třetí osoby odvozovaly své užívací právo od žalovaných. Stejné tvrzení je ostatně nekonkrétní. Žalovaní jako nevlastníci nebyli povinni třetí osoby z domu vykazovat a nebyli k tomu ani oprávněni. Počátek subjektivní promlčecí lhůty okresní soud stanovil nesprávně ke dni zápisu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí (v 12/ 1995). Podle dříve vydaných pravomocných rozsudků žalobci nikdy nepřestali být vlastníky nemovitostí. Subjektivní promlčecí lhůta začne plynout následujícího dne poté, kdy oprávněný zjistí podstatné skutečnosti o vzniku neoprávněného majetkového prospěchu (bezdůvodného obohacení) na straně odpovědného subjektu a orientačně i o jeho rozsahu, tak, aby mohl určit alespoň přibližně výši náhrady v penězích. Soud nevysvětlil, jakou podstatnou skutečnost měli žalobci zjistit ze zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí v 12/ 1995. Tvrzení, že jsou spoluvlastníky, uvedli již v žalobě o vyklizení nemovitostí a v obou návrzích na dodatečné projednání dědictví po [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zápisem jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí se právní vztah k nemovitostem nezměnil. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty bylo rozhodující, kdy se žalobci dozvěděli, že dům patří do dědictví po jejich rodičích. Tuto informaci získali již v roce 1992 v řízení dle restitučních předpisů proti ČAK, o vydání nemovitostí, v němž byla žaloba zamítnuta, s odůvodněním, že právní předchůdci žalobců nemovitosti nepozbyli, neboť příslušné správní rozhodnutí jim nebylo řádně doručeno. Ve stejné době věděli také o tom, že žalovaní užívají prostory v domě; již v roce 1992 podali proti žalovaným žalobu o vyklizení. Zápis vlastnického práva žalobců byl proveden ke dni 4. 12. 1995 na podkladě tehdy pravomocného rozsudku OS v Ostravě ze dne 21. 2. 1994, č. j. 32 C 283/92-61, ve spojení s rozhodnutím o dodatečném projednání dědictví v řízení sp. zn. D 4088/92 a D 4605/92, avšak podkladová rozhodnutí měli žalobci k dispozici dlouho před provedením zápisu. K požadavku na náhradu nájemného za pozemek parc. [číslo] žalovaní zpochybnili pravost listiny - nájemní smlouvy, a bylo na žalobcích, aby její pravost prokázali, což se jim nepodařilo. Důkaz pravosti listiny není sám o sobě dostatečný pro závěr, že dle smlouvy bylo žalovaným plněno. Okresní soud přesto uvedenému požadavku vyhověl. V původní žalobě žalobci nárok na náhradu nájemného za pozemek neuplatnili; stejný nárok je proto promlčen. Okresní soud opatřil důkazy ve prospěch žalobců bez jejich návrhu. Výše přiznaných úroků z prodlení odporuje dobrým mravům. Nároky procesního předchůdce a) žalobkyně, [jméno] [příjmení], na a) žalobkyni nepřešly, neboť smlouva o postoupení pohledávek byla v příslušné pasáži neurčitá. Odvolatelé se domáhali změny rozsudku v části dotčené jejich odvoláním tak, že žaloba proti nim bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

6. Žalovaní 2. a 3. okresnímu soudu vytýkali, že se v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal s jejich námitkami, ačkoli vzal za prokázáno, že 2. a 3. žalovaní dům vyklidili v roce 1993. K 1) nároku na náhradu škody uvedli, že škodu mohli teoreticky způsobit pouze do 25. 6. 1993. Nároky proti nim uplatněné jsou tedy promlčeny. Závady a poškození domu byly dle znaleckého posudku způsobeny již v roce 1982 nebo dokonce ještě dříve. Primárně jsou proto za škodu odpovědni předchozí vlastníci nemovitostí; žádný ze žalovaných není ve věci pasivně legitimován. Žalobci ani netvrdili (a neprokázali), že se stav nemovitostí po dobu držby žalovanými zhoršil a v jakém rozsahu měli žalovaní škodu způsobit. Náhrady škody se domáhali proti žalovaným a současně proti jiným subjektům. K 3) nároku odvolatelé namítali: O vzniku bezdůvodného obohacení se žalobci dozvěděli již v soudním sporu o vlastnictví, tedy mnohem dříve než ke dni zápisu vlastnického práva žalobců k nemovitostem do katastru nemovitostí, či ke dni 9. 10. 1995, kdy byl 2. a 3. žalovaným doručen rozsudek KS v Ostravě ze dne 26. 6. 1995, sp. zn. 8 Co 549/94. Od uvedené doby jim začala běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění práva na náhradu škody. Žaloba podaná po jejím skončení byla ve vztahu ke všem žalovaným žalobou opožděnou. Původní a) žalobce vyzval 2. a 3. žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí již dopisem ze dne 30. 12. 1992. Už tehdy měl informace, jaké výše bezdůvodné obohacení dosáhlo. Okresní soud nevysvětlil, proč ke splnění 3) nároku zavázal 2. a 3. žalované, kteří ukončili užívání nemovitostí v roce 1993; ke konci roku 1993 již provozovali advokátní kancelář na ulici [název] v [obec]. Dle závěru okresního soudu byl 3) nárok za dobu do 11. 11. 1994 promlčen; ze stejného důvodu je odpovědnost za škodu 2. a 3. žalovaných vyloučena. Nárok 4) měl být založen nájemní smlouvou, jejíž originál žalobci soudu nepředložili. Z kopie nájemní smlouvy nelze zjistit, zda, komu a v jakém rozsahu bylo ze smlouvy plněno. Žalovaní 2. a 3. plnění ze smlouvy neobdrželi. Smlouvu podepsali z ryze formálních důvodů, na žádost ostatních žalovaných, neboť tehdy byli jako podíloví spoluvlastníci nemovitostí v katastru nemovitostí zapsáni. Institut tzv. informačního deficitu byl vůči nim použit nepřípadně. V době podpisu smlouvy neměli k nemovitostem přístup. Po odevzdání klíčů s nemovitostmi nenakládali, neužívali je a neměli z nich užitky. Předáním klíčů od domu žalobcům v roce 1993 dali jasně najevo, že se jako vlastníci nechovají. Žalobci mohli požádat, aby nájemce pozemku - [název univerzity] [anonymizováno] doložila, komu a kam nájemné platila, což neučinili. V rozporu se svou procesní povinností žádali, aby důkaz předložila druhá strana. Právo na náhradu nákladů bylo 2. a 3. žalovaným protizákonně odepřeno, údajně pro neúčelné zastoupení advokátem. S respektem k principu rovného postavení účastníků jim nelze právo zvolit si kvalifikovaného zástupce upřít. Jednání okresního soudu se neúčastnili osobně z důvodů pracovních, zdravotních i citových, 2. žalovaný se od roku 1990 věnuje téměř výhradně agendě trestněprávní. Brojili také proti výroku o náhradě nákladů řízení přiznaných státu v řízení o vzájemné žalobě. V doplnění odvolání ze dne 24. 1. 2022 uvedli: Žalobci faktické vyklizení budovy 2. a 3. žalovaným v 2/ 1993 nezpochybňovali. Odvolatelé tehdy vyklidili vše, co bylo v jejich vlastnictví. K věcem, které v nemovitosti zůstaly, neměli dispoziční právo. Dopis ostatních advokátů ze dne 26. 5. 1993 potvrzuje, že odvolatelé od uvedené doby nemovitosti neužívali. Od února 1993 je nenavštívili a je vyloučeno, že z domu cokoliv odstranili. Žalovaní v té době nejednali ve shodě. O tom, že nemovitosti neužívají a do budoucna je užívat nehodlají, informovali [titul] [jméno] [příjmení] dopisem ze dne 28. 5. 1993 Okresní soud srozumitelně nevysvětlil, z čeho dovodil, že 2. a 3. žalovaní nemovitosti vyklidili teprve dne 13. 11. 1995, kdy [titul] [jméno] [příjmení] (původní 1. žalovaná) předala žalobcům klíče od domu. Dne 3. 11. 1995 se dostavil [titul] [jméno] [příjmení] do advokátní kanceláře 2. a 3. žalovaných na ulici [název], kde mu byly předány stejné klíče od domu jako v 5/ 1993, kdy je odvolatelům vrátil, poté, co ostatní advokáti vyměnili v domě zámky. Důkazy navržené ke tvrzení, že 2. a 3. žalovaní nemovitosti vyklidili dříve než ostatní advokáti, okresní soud neprovedl. Od 2/1993 se 2. a 3. žalovaní protiprávního jednání nedopouštěli. Výzvu k vydání nemovitostí dle restitučních předpisů hodnotili jako nedůvodnou; její obsah nemohl zpochybnit dobrou víru žalovaných, že jsou vlastníky nemovitostí, které nabyli poctivě za přiměřenou cenu od ČAK, postupem v té době zcela běžným. Žalobcům škoda nevznikla, neboť dům nebyl způsobilý k užívání pro závažné statické vady. Vyjma důkazu o nájmu kanceláře v přízemí domu žalobci neprokázali, že se snažili nemovitosti po jejich převzetí od žalovaných pronajmout. Ušlý zisk přitom nelze bez dalšího ztotožňovat s obvyklým nájemným placeným v daném místě a čase za užívání srovnatelných nemovitostí (k tomu viz závěry NS ČR v rozsudku ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017). Vlastník nemovitostí žalující o náhradu škody spočívající v ušlém zisku musí prokázat, že měl reálnou příležitost majetek pronajmout. To žalobci neprokázali, a nedoložili tedy, že jim majetková újma reálně vznikla. Dům nebylo možno v rozhodném období pronajmout, užívací právo k němu mělo nulovou hodnotu, a u žalovaných je proto vyloučeno rovněž bezdůvodné obohacení. Tvrzení žalobců, že stav nemovitostí byl při jejich převzetí do držby žalovanými bezvadný, odporuje provedeným důkazům. Dům není od doby jeho převzetí žalobci pronajímán. Námitka, že objektivní promlčecí lhůta trvala 10 let, není důvodná. Nárok žalobců se promlčel ve dvouleté subjektivní lhůtě. Již v dopise ze dne 30. 12. 1992 žádal [titul] [jméno] [příjmení] o úhradu ve výši 1.600 Kč/m2, se tvrzením, že podlahová plocha kanceláří má výměru 661 m2. Žaloba o náhradu škody mohla být tedy podána současně se žalobou o vyklizení nemovitostí. Domáhali se změny rozsudku v části dotčené jejich odvoláním tak, že žaloba proti nim bude ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

7. Vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného a 4. žalovaný namítali, že soudkyně byla vyloučena, neboť nevystupovala nestranně a prováděla důkazy, jež nikdo nenavrhl. Škody na domě vznikly dlouho před datem 25. 7. 1990, nejpozději v roce 1982, jak dokládá znalecký posudek [znalecký ústav] Vedle„ vyšetřovacího postupu“ okresnímu soudu vytýkali chybnou úvahu o rozvržení břemene tvrzení a břemene důkazního. Skutkové závěry okresního soudu nejsou úplné, jestliže soud neprovedl důkaz rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14. 8. 1996, ohledáním nemovitostí a odmítl návrh na dotaz u Úřadu památkové péče. Nesprávná jsou skutková zjištění ze znaleckého posudku [titul] [příjmení], týkající se technického stavu nemovitostí, údajného nedostatku doručení„ vyvlastňovacího rozhodnutí“ ze dne 29. 3. 1960, výše nájemného a užívání pozemku par. [číslo] Okresní soud pochybil rovněž ve svých právních závěrech o vlastnickém právu žalobců k nemovitostem. Nekriticky převzal chybné závěry z jiných soudních sporů, a to z odůvodnění tam vydaných rozsudků (totiž že advokátní poradna nebyla státní organizací, správní rozhodnutí z roku 1960 bylo paaktem a k uchopení držby nemovitostí státem prostřednictvím socialistické organizace v minulosti nedošlo), ačkoli žalovaní se těchto sporů neúčastnili. Vadně byla vyhodnocena otázka promlčení žalobou uplatněných nároků, počátku promlčecích lhůt, údajné povinnosti žalovaných k předání nemovitostí a jejich odpovědnosti za užívání nemovitostí třetími osobami. Mnozí advokáti užívali dům [adresa] řadu let před rokem 1989 v rámci provozu advokátní poradny a v užívání pokračovali ze setrvačnosti i po společensko-politických změnách v 11/ 1989, a to bez smluvního podkladu. Okresní soud konstatoval, že žalovaní nebyli spoluvlastníky nemovitostí, a v rozporu s tím dovodil, že další osoby odvozovaly své užívací právo k domu od žalovaných, kteří byli údajně povinni zajistit vyklizení domu. K chybám došlo rovněž v závislých nákladových výrocích. Žalobcům škoda nevznikla a žalovaní žádnou povinnost neporušili. Odpovědnost za škodu, případně za bezdůvodné obohacení je proto u žalovaných vyloučena. V doplňujícím podání ze dne 15. 10. 2021 žalovaní okresnímu soudu vytýkali částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku. S jejich výhradami k závěrům posudku [titul] [jméno] [příjmení] a s vadami způsobenými neodbornou rekonstrukcí v 80. letech se okresní soud nevypořádal. Advokátní poradna nemovitosti užívala jako své vlastní, a stát se tedy chopil držby prostřednictvím socialistické organizace. Bylo povinností žalobců dokázat, že žalovaní nemovitosti po tvrzenou dobu užívali. Okresní soud chybně dovodil, že lhůta k vyklizení uplynula ke dni 13. 11. 1995. Žalovaný 4. nemovitosti neužíval minimálně od 27. 10. 1995, neboť od té doby advokátní praxi provozoval v jiných prostorách; důkaz k tomu okresní soud odmítl. Závěr o vyklizení nemovitostí žalovanými ke dni 13. 11. 1995 dovodil z rozsudků zrušených rozhodnutím NS ČR. Zavádějící je závěr, že otázka doby užívání nemovitostí není významná; žalobcům vznikla škoda, neboť nemovitosti nemohli užívat, když jim je žalovaní nepředali. Žalobci nevysvětlili, jakým způsobem jim žalovaní v užívání bránili po vyklizení nebytových prostor. Dopis [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 11. 1995 potvrzuje, že nejpozději toho dne si jmenovaný nemovitosti osobně prohlédl a žalovaní je již ke stejnému dni neužívali, poté z nemovitostí nic dalšího nevyklízeli a žalobci to ani netvrdili. Úvaha, že vyklizení nemovitostí zahrnuje také jejich formální předání, nebyla argumentačně podložena. Odkazy na rozhodnutí NS ČR nejsou přiléhavé, neboť předmětem řízení v tam označených věcech byly spory ze vztahů založených nájemními smlouvami; judikáty pojednávají o povinnosti odevzdat byt pronajímateli tak, aby k nim měl volný přístup a mohl s ním nakládat. Žalovaní nemovitosti zpřístupnili žalobcům nejpozději ke dni 9. 11. 1995. Nikdo netvrdil, že k nemovitostem či k jejich částem měly zřízeny užívací právo třetí osoby. V domě [číslo] také po 11/ 1989 podnikali další advokáti, aniž proti tomu žalobci zasahovali. Zjištění okresního soudu, že to byli žalovaní, kteří jim umožnili nemovitosti užívat, nemá oporu v provedených důkazech. Vlastníky nemovitostí byli žalobci, a pouze oni mohli o vyklizení žalovat. Žalovaní neodpovídají za škodu, resp. za bezdůvodné obohacení solidárně. Společný závazek může být založen pouze smlouvou nebo zákonem. Smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla a pasivní solidaritu nelze dovodit ani ze zákona. K 1) nároku, který okresní soud vyhodnotil jako nedůvodný a částečně promlčený, odvolatelé namítali, že počátek subjektivní lhůty okresní soud stanovil nesprávně. Ke dni přechodu domu do„ vlastnictví“ žalovaných nebyl jeho stav bezvadný. Promlčen je rovněž 2) nárok; vada byla zaznamenána v posudku [znalecký ústav] v 8/ 1982. V pořadí 3) nárok byl uplatněn podáním ze dne 12. 11. 1997; námitka promlčení proti němu vznesená je rovněž účinná. Žalobci měli veškeré informace potřebné k uplatnění uvedeného nároku již před datem 12. 11. 1995, kdy se již chovali jako vlastníci. Domáhali se vyklizení nemovitostí u soudu již v roce 1992 Počátek dvouleté subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku soud určil chybně ke dni zápisu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí v 12/ 1995. Z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaké skutkové okolnosti se žalobci dozvěděli teprve v 12/ 1995. Již v žalobě o vyklizení domu podané u OS v Ostravě ve věci sp. zn. 32 C 283/92 dne 19. 11. 1992 tvrdili, že jsou vlastníky nemovitostí. Část nároku měla být - dle okresního soudu - náhradou škody, která žalobcům vznikla tím, že byli z nakládání s nemovitostí vyloučeni; žalovaná částka odpovídá výši nájemného za užívání věci. Dům s ohledem na jeho havarijní stav nebylo možno přenechat do nájmu, pro absenci kolaudačního rozhodnutí, resp. souhlasu obecního úřadu s nájmem nebytových prostor. Se stejným argumentem se okresní soud nevypořádal. K závěru o výši obvyklého nájemného po datu 1. 10. 1995 dospěl nezákonným postupem, z důkazu, který obstaral z vlastní iniciativy. Jestliže mělo cizí věc užívat neoprávněně více osob, odpovídá za škodu či za bezdůvodné obohacení každá z nich samostatně, a to v rozsahu, v jakém věc užívala, a v jakém tím bránila v užívání jejímu vlastníku. Taková tvrzení žalobci nenabídli. Ohledně 4) nároku namítl 4. žalovaný jeho promlčení. Žaloba sice obsahovala skutková tvrzení o přenechání pozemku parc. [číslo] do nájmu [název univerzity] [anonymizováno] a o tom, že žalovaní přijali za dobu od 1. 11. 1994 do 30. 9. 1995 od nájemce celkem 74.472 Kč, avšak stejná částka nebyla do výsledné sumy v petitu žaloby ze dne 7. 2. 1997 zahrnuta. Zmíněné pochybení bylo patrně důsledkem nepozornosti pisatele žaloby; stejné pochybení nemá soud napravovat a hledat způsob, jak žalobcům pomoci. Nadto 4. nárok nebyl prokázán. Žalobci předložili pouze neověřenou kopii listiny označené jako nájemní smlouva, kterou žalovaní zpochybnili. Tvrzení o sjednání nájemní smlouvy a o zaplacení nájemného nájemcem měli prokázat. Ani při závěru, že nájemní smlouva byla uzavřena, nelze bez dalšího dovodit, že nájemce žalovaným peněžní plnění poskytl; žalobci k tomu důkaz nenabídli. Okresní soud se v odůvodnění rozsudku nezabýval otázkou procesního nástupnictví. Nárok [titul] [jméno] [příjmení] přiznal a) žalobkyni, aniž byl na ni stejný nárok platně převeden; smlouva ze dne 19. 9. 2019 je v příslušné pasáži neplatná pro neurčitost. [jméno] [příjmení] na a) žalobkyni převedl podíl na nemovitostech, nikoli nároky uplatněné v tomto sporu. Vedlejší účastnice na straně 4. žalované a 4. žalovaný se domáhali změny rozsudku v části napadené jejich odvoláním tak, že žaloba proti nim bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.

8. Žalovaní 1., 2., 3., 5. a 6. ve vyjádření k odvolání žalobkyně vlastně jen opakovali argumenty přednesené ve svých obsáhlých odvoláních, a je nadbytečné je zde znovu reprodukovat. Nad jejich rámec 1., 5. a 6. žalované zdůraznily, že [titul] [jméno] [příjmení] se na ně obracel s písemnou výzvou ze dne 7. 8. 1991 jako na vlastníky a žádal o vydání nemovitostí z titulu domnělého restitučního nároku. Nelze proto souhlasit s odvolací námitkou a) žalobkyně, že žalovaní museli od počátku vědět, že vlastníky jsou žalobci, bezdůvodné obohacení bylo úmyslné, a objektivní promlčecí lhůta trvala 10 let. Úvaha o délce objektivní lhůty je obsolentní, neboť nároky žalobců byly promlčeny ve lhůtě subjektivní, dvouleté.

9. Žalobkyně a) ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu v části napadené odvoláním všech žalovaných jako věcně správný potvrdit. Ohledně 3) nároku s požadavkem na náhradu za užívání nebytových prostor v domě za dobu od 12. 11. 1994 do 13. 11. 1995 uvedla: Nárok za dobu od 1. 1. 1992 do 13. 11. 1995 okresní soud posoudil dle § 131 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992, a vysvětlil, z jakého důvodu nelze žalované v té době považovat za oprávněné držitele. Neoprávněnými držiteli nemovitostí byli do 13. 11. 1995, kdy je vyklidili po uplynutí lhůty k tomu stanovené rozsudkem (v řízení o vyklizení nemovitostí), předali je žalobcům, a není podstatné, zda do uvedeného data nemovitosti fakticky užívali. Do 13. 11. 1995 žalobcům v přístupu k nemovitostem aktivně bránili a prohlašovali se za jejich vlastníky. Stav nemovitostí v době jejich přechodu do„ vlastnictví“ žalovaných byl dle znalce [titul] [jméno] [příjmení] bezvadný. Okresní soud hodnotil jeho posudek jako listinný důkaz, který korespondoval s výpověďmi původních žalovaných slyšených ve věci vedené pod sp. zn. 30 C 218/98; ti označili stav nemovitostí ke dni jejich nabytí rovněž jako bezvadný; budova neměla viditelné vady. Skryté vady nemohly v užívání bránit a mít za následek jejich nezpůsobilost být předmětem nájmu. Po celé rozhodné období žalovaní nemovitosti užívali k provozování advokátní činnosti. Náhrada za bezdůvodné obohacení získané užíváním cizí věci se zpravidla poskytuje ve výši obvyklého nájemného. Pokud žalovaní nemovitosti užívali, je bez významu, zda nebytové prostory byly zkolaudovány a k užívání právně způsobilé. Povinnost nemovitost vyklidit není splněna pouhým opuštěním nemovitostí a ukončením jejího užívání. Žalobci neměli možnost zjistit, kterou část domu žalovaní užívají, neboť jim bylo v přístupu do nemovitosti bráněno. Správně byl stanoven počátek objektivní a subjektivní promlčecí lhůty. Promlčecí lhůtu objektivní měl soud stanovit jako desetiletou, neboť se jednalo o škodu (bezdůvodné obohacení) způsobené úmyslně, minimálně ve formě nepřímého úmyslu. Žalobci se o vzniku škody (bezdůvodného obohacení) a o jejím rozsahu mohli dozvědět až po vyklizení, tj. k datu 13. 11. 1995, a po zápisu vlastnického práva žalobců k nemovitostem do katastru nemovitostí v 12/ 1995. Nárok 3) vyčíslený podáním ze dne 12. 11. 1997 byl uplatněn včas, v průběhu subjektivní lhůty dvouleté. Námitka promlčení navíc odporuje dobrým mravům. Institut tzv. důkazního deficitu v případě 4) nároku byl použit přiléhavě. [název univerzity] [anonymizováno] jako tehdejší nájemce pozemku parc. [číslo] originál nájemní smlouvy nepředložila, avšak její uzavření nepopřela. Žalovaní 2. a 3. pravost listiny s textem smlouvy uznali. Ostatní žalovaní se zprvu k listině nevyjádřili a později její pravost popřeli. Okresní soud vyhodnotil obranu žalovaných jako účelovou, se závěrem, že nájemní smlouva byla uzavřena a žalovaní nájemné inkasovali. Nárok na náhradu škody ve výši 74.472 Kč (4) nárok) byl uplatněn žalobou ze dne 7. 2. 1997; skutková tvrzení k němu byla uvedena v článku VI. žaloby. Přisouzené úroky z prodlení v rozsahu 21 % odpovídají Nařízení vlády č. 142/ 1994 Sb.

10. Krajský soud souhlasil bez výhrad se závěry okresního soudu přijatými k otázkám mezinárodní příslušnosti a kolize práva vyloženými v odstavci 58. odůvodnění napadeného rozsudku, pro stručnost na ně odkazuje a pro úplnost doplňuje: Promlčení závazkových práv se řídí týmž právním řádem jako závazkové právo samo (dle § 13 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.), tj. právním řádem ČR.

11. V prvé řadě bylo třeba vypořádat se s námitkou podjatosti soudkyně Mgr. Lucie Nohelové přednesenou v odvolání 4. žalovaného a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného. Soudkyně Mgr. Lucie Nohelová v písemném vyjádření k námitce uvedla, že účastníky a jejich zástupce osobně nezná, resp. zná je pouze z úřední činnosti, k předmětu řízení nemá vztah; důvody zakládající pochybnost o její nepodjatosti jí nejsou známy.

12. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

13. Z § 14 odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že důvodem vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může být pouze jeho osobní vztah k účastníkům nebo k jejich zástupcům, případně poměr k věci, pro který je soudce zainteresován na výsledku řízení. Existenci takového poměru soudkyně pověřená projednáním a rozhodnutím věci výslovně vyloučila. Skutečnosti uvedené v návrhu na vyloučení soudkyně je namístě podřadit pod ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. a kvalifikovat je jako okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Takové okolnosti podle cit. ust. důvodem k vyloučení soudce nejsou. Soudkyně Mgr. Lucie Nohelová z projednání a rozhodnutí věci nebyla vyloučena.

14. Původními žalobci byli [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Posledně jmenovaný zemřel dne [datum] a okresní soud v řízení pokračoval k návrhu ostatních žalobců na č. l. 23 spisu podle § 107 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000, s jeho nástupci [titul] [jméno] [příjmení] – současným c) žalobcem a [titul] [jméno] [příjmení] - současným d) žalobcem. Původní a) žalobce [titul] [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum]. Jeho procesními nástupci se stali [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], a [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] (viz č. l. 1298). Původní žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]; jejími procesními nástupci se stali [jméno] [příjmení] – současná a) žalobkyně a [jméno] [příjmení] – současný b) žalobce (viz č. l. 1143). [titul] [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum]; jeho procesním nástupcem se stal [titul] [jméno] [příjmení] (viz č. l. 1668). [titul] [jméno] [příjmení] převedl svůj podíl na nemovitostech ve výši ideální 1/3 kupní smlouvou ze dne [datum] na a) žalobkyni [jméno] [příjmení]. Podle čl. VI. cit. smlouvy s vlastnictvím podílu jsou spojena práva, která spoluvlastníci uplatňují v soudním řízení proti třetím osobám, uvedená v seznamu připojeném ke smlouvě, a prodávající je postoupil kupující s účinkem vkladu vlastnického práva. V seznamu neukončených soudních sporů týkajících se domu [č. p. číslo] na ul. [název] v [obec] – [část obce] je na prvním místě uvedeno řízení o náhradu škody vedené u OS v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dle cit. smlouvy ve prospěch a) žalobkyně byl proveden s právními účinky ke dni 26. 9. 2019 (v současné době je a) žalobkyně spoluvlastníkem podílu na nemovitostech o velikosti 2/3). Procesní nástupkyní [titul] [jméno] [příjmení] se stala usnesením okresního soudu ze dne 6. 1. 2020 (viz č. l. 1752).

15. Původními žalovanými byli [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]; její právní nástupkyní se stala [označení nástupnické organizace] [anonymizována tři slova] [obec] – současná [1. žalovaná titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřela dne [datum]; jejími právními nástupkyněmi se staly [jméno] [příjmení] – současná 5. žalovaná a [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] – současná 6. žalovaná (viz č. l. 1298). Vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného [jméno] [příjmení] oznámila vstup do řízení podáním ze dne 28. 2. 2008 Okresní soud její vstup do řízení připustil v průběhu jednání dne 20. 3. 2009 (č. l. 724v).

16. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 18. 1. 2021 vzala a) žalobkyně zpět své odvolání v rozsahu částky 713.396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně z částek 90.891 Kč od 1. 9. 1996 do zaplacení a 2.676.711,70 Kč od 21. 1. 1997 do zaplacení. Krajský soud podle § 207 odst. 2 o. s. ř. řízení o odvolání žalobkyně ve stejném rozsahu zastavil.

17. Ve zbývajícím rozsahu krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání a) žalobkyně není důvodné, zatímco odvolání žalovaných nelze důvodnost upřít.

18. Podle § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

19. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

20. Podle § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

21. Podle § 131 odst. 1 věta první obč. zák. neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla.

22. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

23. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

24. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

25. Podle § 456 věta první obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

26. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

27. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

28. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

29. Podle § 106 odst. 2 věta první před středníkem obč. zák. nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.

30. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

31. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

32. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými závěry okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 13. – 35., 37., 44., 48., 50. a 51. odůvodnění napadeného rozsudku a v podrobnostech na ně pro stručnost odkazuje. Ve stejném rozsahu souhlasil se závěry o skutkovém stavu, v nichž okresní soud jen opakoval skutečnosti zjištěné z provedených důkazů. Namístě je (k odvolací námitce žalovaných) poznamenat, že v odstavcích 28. - 31. odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud, patrně pro přehlednost, pouze citoval z úvah a závěrů soudů vyjádřených v odůvodnění tam označených rozsudků. Dosavadní soudní spory týkající se předmětných nemovitostí, jejich průběh a obsah v nich vydaných rozsudků tedy v této části rekapituloval. K právně relevantním skutečnostem je nutno dále doplnit skutečnosti zjištěné krajským soudem:

33. Dopis [titul] [jméno] [příjmení] adresovaný původním pěti žalovaným ze dne 9. 11. 1995 obsahuje sdělení, že dům [č. p. číslo] a pozemky parc. [číslo] nejsou k uvedenému dni zcela vyklizeny (vyklizeny nejsou např. prostřední místnost ve 2. patře, sklepy a půdní prostor) a na pozemku parc. [číslo] se nachází zařízení staveniště. Pisatel současně adresáty vyzval, aby se dne 13. 11. 1995 dostavili do domu [č. p. číslo] za účelem sepsání zápisu o odevzdání vyklizených nemovitostí.

34. Posudek [číslo] o ceně předmětných nemovitostí ke dni 24. 7. 1990 vypracoval [titul] [jméno] [příjmení], znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, na objednávku advokátní kanceláře, ul. [adresa] [anonymizována dvě slova] [obec], v souvislosti s úplatným převodem nemovitostí. Posudek nebyl obstarán za účelem posouzení stavebně-technického stavu nemovitostí, a jeho kusé vyjádření ke stavebně-technickému stavu nemovitostí proto nelze hodnotit jako odborné. Krajský soud proto z uvedené listiny skutková zjištění nečinil. V pasáži obsahující popis administrativní budovy znalec zmínil, že v letech 1978 -1983 byla provedena modernizace interiéru a rozsáhlá obnova prvků krátkodobé životnosti stavby; při zohlednění rozsáhlosti oprav a„ krátkého stáří sedmi let od jejich dokončení“ nutno považovat údržbu domu za velmi dobrou. Výměnou střešní krytiny byla zabezpečena ochrana krovů, které byly částečně opraveny, novými fasádami a oplechováním byla zajištěna ochrana nosného zdiva proti vlivům povětrnosti a zatékání. Citované závěry navíc odporují zjištěním plynoucím ze znaleckého posudku [znalecký ústav] z 8/ 1982, z jeho doplnění z 2/ 1996 a z technické zprávy [titul] [jméno] [příjmení] z roku 1996.

35. Krajskému soudu je známo z úřední činnosti, konkrétně ze spisu OS v Ostravě, sp. zn. 30 C 218/98, tj. ze sporu, v němž senát 11 Co rozhodoval jako soud odvolací: [dům č. p. číslo] byl až do vyklizení žalovanými užíván jako advokátní poradna, prostory v domě užívali také další advokáti a jejich zaměstnanci. Vady domu nebyly zjevné. Původní žalobci mohli zjistit jeho poškození teprve po doručení posudku [znalecký ústav] v roce 1996 Stavební povolení ve věci rekonstrukce domu [č. p. číslo] na ul. [adresa] [anonymizována tři slova] [obec] bylo vydáno stavebním úřadem dne 28. 11. 1977 na žádost KSA v [obec]. Rekonstrukce spočívala v úpravě obou schodišť, provedení vnitřních omítek, výměně podlah, dveří, oken ve dvorní fasádě, opravě venkovní fasády ze dvora, vytvoření nových interiérů, vybudování odpovídajícího sociálního zařízení a v úpravě zdravotechniky. Podle závěrů přijatých při místním šetření v řízení o kolaudaci ze dne 27. 2. 1984 byly rekonstrukční práce provedeny víceméně v souladu s vydaným stavebním povolením a dle schválené projektové dokumentace. Z protokolu o místním šetření konaném v kolaudačním řízení dne 25. 7. 1996 bylo zjištěno, že na stavbě domu [č. p. číslo] existují závady bránící jeho užívání. Ve všech nadzemních podlažích byla provedena výměna dřevěných podlah (parket) za podlahovou krytinu z PVC položenou na betonovou mazaninu o tloušťce 10 cm a štěrkový zásyp o tloušťce 7 cm. V důsledku popsané úpravy provedené v rozporu s projektovou dokumentací došlo k nadměrné deformaci stropních konstrukcí tak, že hrozí jejich destrukce a nezbytná je jejich okamžitá sanace. Rovněž stropní konstrukce v chodbách, kde je položena mramorová dražba, stejně jako na schodištích, jsou deformovány. V přízemí, 1. a 2. nadzemním podlaží byly vyměněny vstupní dveře a dveře do místností bez souhlasu stavebního úřadu, v rozporu s projektovou dokumentací. V místnosti [číslo] v 1. patře se propadá strop v arkýři pod balkonem. Dokumentace skutečného provedení stavby nebyla vyhotovena. Na základě vyjmenovaných skutečností Úřad městského obvodu [část obce] a [část obce] (stavební úřad) vydal dne [datum] [rozhodnutí číslo] o přerušení kolaudačního řízení a stanovil lhůtu k odstranění závad do 15. 3. 1997. Dne [datum] vydal rovněž [rozhodnutí číslo] o vyklizení místností v 1. a 2. poschodí a půdního prostoru v domě [č. p. číslo] a vyslovil zákaz vstupu do těchto prostor, s odkazem na posudek [znalecký ústav] [číslo] ze 8/ 1982 a jeho doplnění [číslo] ze dne 6. 2. 1996, z nichž bylo zjištěno, že stav nosných stropních konstrukcí je havarijní a bezprostředně ohrožuje život a zdraví osob. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] bylo zahájeno správní řízení o odstranění stavby„ rekonstrukce domu [ulice a číslo] – [číslo]“; závady stavby bránící jejímu užívání ohrožující život a zdraví nebyly odstraněny. Z protokolu o ústním jednání ze dne 24. 6. 2011 v řízení o odstranění stavby plyne, že při kontrolní prohlídce stav domu uvedeného dne odpovídal zjištěním z místního šetření konaného dne 25. 7. 1996.

36. Smlouva o nájmu pozemku s datem [datum] sjednána s účinky od 1. 11. 1994 na dobu neurčitou byla soudu předložena pouze v prosté kopii. Ta obsahuje text smlouvy mezi původními žalovanými – advokáty v roli pronajímatele a [název univerzity] [anonymizováno] v roli nájemce. Účastníci smlouvy se měli dohodnout na nájmu části pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 372,36 m2, kterou bude nájemce užívat k uskladnění materiálu potřebného pro rekonstrukci objektu na ul. [ulice a číslo] v [obec] a k průjezdu na svůj pozemek za nájemné sjednané ve výši 200 Kč/m2 ročně; nájemné mělo být placeno na tam označený účet u [právnická osoba]

37. V žalobě podané u OS v Ostravě dne 19. 11. 1992 proti původním žalovaným ve věci vyklizení domu [č. p. číslo], sp. zn. 32C 283/92, původní žalobci tvrdili jasně a určitě, že jsou vlastníky nemovitostí, které žalovaní užívají neoprávněně. V podání ze dne 26. 8. 1993 (č. l. 31 označeného spisu) odkázali na rozhodnutí vydaná dne 19. 5. 1993 OS Ostrava ve věci sp. zn. D 4088/92 a D 4605/92, kterými jim bylo potvrzeno nabytí dědictví k předmětným nemovitostem.

38. Rozsudkem OS v Ostravě ze dne 1. 3. 2000, č. j. 23 C 240/97-39, ve spojení s rozsudkem KS v Ostravě ze dne 14. 9. 2000, č. j. 8 Co 697/2000-59, pravomocným ve vyhovujícím výroku ke dni 5. 10. 2000 (v odst. I. a III.), ve věci vedené mezi žalobci [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a žalovanou [označení žalované] [anonymizováno], byla žalovaná zavázána odstranit zbytky stavebního materiálu a odpadů z parcely [číslo] – zahrada a vyčistit kanalizační vpusť na parcele [číslo] – stavební plocha ve 30denní lhůtě od právní moci rozsudku.

39. Na podkladě všech zjištěných skutečností přijal krajský soud částečně odlišné právní závěry, než k jakým dospěl soud okresní. Souhlasil především se závěrem, že původní žalovaní byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim nemovitosti patří, do 8/1991. V průběhu uvedeného měsíce obdržel totiž každý z nich výzvu původních žalobců k vydání nemovitostí dle zák. č. 403/1990 Sb. ze dne 7. 8. 1991. Ze stejného závěru vycházel NS ČR při rozhodování o vzájemné žalobě o určení vlastnictví žalovaných k nemovitostem, jak je zřejmé z usnesení ze dne 28. 5. 2013, č. j. 22 Cdo 2119/2011-1126, a vyslovil jej již v rozsudku ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1806/2006 Krajský soud nenašel důvod, pro který by se měl od již dříve vyložených úvah odklonit. Ode dne doručení výzvy k vydání nemovitostí žalovaní užívali nemovitosti bez právního důvodu, s následky dle § 131 odst. 1, případně dle § 451 a násl. obč. zák. Odpovědnost žalovaných za škodu bylo třeba hodnotit dle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou porušením právní povinnosti, § 420 a násl. obč. zák.

40. K 1) nároku: Skutková tvrzení k němu nebyla přes výzvy okresního soudu k jejich upřesnění a doplnění dostatečně určitá a konzistentní; právně významné skutečnosti nadto nebyly prokázány. Poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se žalobcům dostalo ze strany okresního soudu v závěru jednání dne 26. 10. 2018 a u jednání dne 27. 11. 2019. Lze proto shrnout, že ohledně 1. nároku žalobci nesplnili procesní povinnost tvrdit (a prokázat) rozhodné skutečnosti v potřebném rozsahu, jak je zřejmé z dále uvedeného.

41. V původní žalobě ze dne 7. 2. 1997 žalobci tvrdili, že žalovaní za dobu, kdy nemovitosti drželi a užívali, nechali je vědomě chátrat, ačkoli prý měli příjmy z nájmu nemovitostí. Zanedbali údržbu a odvezli součástí a příslušenství domu. Žalobci v té souvislosti odkázali na seznam odstraněných závad v domě [č. p. číslo] v příloze žaloby obsahující řadu položek a k nim přiřazených cen oprav, údržbářských prací a cen náhradních součástí v souhrnné výši 131.785,38 Kč. V podání doručeném dne 14. 12. 2000 (č. l. 48) uvedli pouze kusé tvrzení o tom, že žalovaní za dobu od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 dům zdevastovali v důsledku zanedbání jeho údržby; znalec [titul] [jméno] [příjmení] v posudku ze dne [datum] uvedl, že údržbu domu v předchozím období hodnotí jako velmi dobrou. V podání ze dne 14. 2. 2001 (č. l. 61) žalobci uvedli, že dům si prohlédli dne 14. 11. 1995 po jeho vyklizení a pořídili soupis zjevných závad, včetně fotografické dokumentace. Fasáda domu byla poškozena, okapové žlaby a svody dešťové vody ucpány a jsou potrhány, voda proto stékala po fasádě do místnosti užívané původní 1. žalovanou, kde se na stěně vytvořila plíseň. Situaci žalovaní řešili tak, že prorazili svod dešťové vody cca 50 cm nad chodníkem tak, aby dešťová voda mohla na chodník volně odtékat. Římsa nad oknem balkonu na uliční straně domu se zřítila do ulice v roce 1994, protože byla podmáčená. Žalovaní tedy zanedbali čištění odvodnění balkonu. Zahrada u domu je zdevastovaná, neboť byla užívána jako zařízení staveniště při opravě vedlejšího domu [název univerzity] [anonymizováno]. Budova nebyla pojištěna, žalovaní nezajistili předepsané revize a neprováděli údržbu domu. Doplnění žaloby ze dne 5. 11. 1997 (č. l. 15) žalobci opravili a upřesnili podáním ze dne 10. 5. 2001 (č. l. 93). V obou těchto podáních žádná další tvrzení k 1) nároku nepřednesli. V podání ze dne 22. 3. 2002 (č. l. 133) nároky rekapitulovali, ve vztahu k 1) nároku odkázali na znění ust. § 131 odst. 1 obč. zák. a opakovali obecnou tezi o zanedbání údržby žalovanými. V podání ze dne 21. 2. 2018 (č. l. 1446) obsahujícím upřesnění jednotlivých žalobních nároků žalobci k prvému z nich uvedli, že po provedené kontrole skutečně vynaložených nákladů na odstranění závad a škod na domě, které způsobili žalovaní v letech 1990 – 1995, uplatňují nárok na náhradu škody vzniklé odstraněním součástí budovy.

42. Žalobci neuvedli, kdy měli původní žalovaní škodu na domě či na pozemcích způsobit, porušením jaké konkrétní povinnosti se tak stalo, nepopsali jasně a srozumitelně charakter jednotlivých poškození, a neuvedli další rozhodné skutečnosti pro závěr, že žalovaní odpovídají za poškození domu a pozemků podle obecných ustanovení o náhradě škody, tj. dle § 420 a násl. obč. zák. Povinnost provádět opravu a údržbu nemovitostí náleží zásadně vlastníku věci, tedy žalobcům. Ti nepřednesli tvrzení objasňující, z jakého důvodu vytýkají zanedbání údržby a oprav domu žalovaným (a dovozují z toho jejich odpovědnost za škodu tím způsobenou). Žalovaní užívali nemovitosti od 9/1991 jako neoprávnění držitelé. Jejich oprávněná držba trvala, jde-li o rozhodnou dobu vymezenou v žalobě, od 1. 8. 1990 do 8/1991. Pokud by v té době na opravu a údržbu nemovitostí cokoli účelně vynaložili, měli by naopak dle § 130 odst. 3 věta první obč. zák. právo na náhradu tomu odpovídající peněžní částky. V době od 8/ 1993 do 13. 11. 1995 vystupovali původní žalobci fakticky jako vlastníci nemovitostí; žalovaným rovněž nelze jejich pasivitu v té době vytýkat. Žalobci se vůči nim domáhali za stejnou dobu nároků z neoprávněné držby. Povinnosti neoprávněného držitele vymezuje obč. zák. v ust. § 131 odst. 1 a omezuje je na vydání věci, jejich plodů, užitků a na odpovědnost za škodu jako důsledek neoprávněné držby spočívající v tom, že vlastník věci nemůže - s ohledem na držbu věci jinou osobou - vykonávat vlastnická práva vyjmenovaná v § 123 obč. zák., tedy právo předmět vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Povinnost neoprávněného držitele zajišťovat po dobu neoprávněné držby (v daném případě od 9/1991 do 13. 11. 1995) věci její údržbu ust. § 131 odst. 1 obč. zák. nestanovilo. O povinnosti odstranit z pozemku parc. [číslo] zbytky stavebního materiálu, odpadů a vyčistit kanalizační vpusť na pozemku parc. [číslo] již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem OS v Ostravě ze dne 1. 3. 2000, č. j. 23 C 240/97-39, ve spojení s rozsudkem KS v Ostravě ze dne 14. 9. 2000, č. j. 8 Co 697/2000-59. Z odůvodnění cit. rozsudků je zřejmé, že oba pozemky byly užívány k uskladnění stavebního materiálu, jako zařízení staveniště, k průjezdu a parkování vozidel; žalovaná [název univerzity] [anonymizováno] se zavázala odstranit stavební odpad z pozemku po rekonstrukci budovy na adrese [ulice a číslo] do 15. 9. 1998, avšak tuto povinnost dobrovolně nesplnila. Povinnost odstranit zbytky stavebního materiálu a jiných odpadů z pozemku parc. [číslo] vyčistit kanalizační vpusť na pozemku parc. [číslo] byla tedy uložena pravomocnými rozsudky třetí osobě (viz odst. 38. odůvodnění tohoto rozsudku). Chyběla rovněž žalobní tvrzení o aktivním jednání toho kterého žalovaného, kterým měla být škoda na nemovitostech způsobena. Soupis součástí, které měli žalovaní z domu odstranit, pořídil původní a) žalobce. Značně nekonkrétní tvrzení, že tak učinili, nebylo podpořeno objektivním důkazem. Výsledky dokazování naopak dokládají, že dům [č. p. číslo] byl již ke dni 25. 7. 1990 v havarijním stavu v důsledku rekonstrukce provedené v letech 1978 – 1982 v rozporu s projektovou dokumentací a stavením povolením vydaným příslušným stavebním úřadem dne 28. 11. 1977.

43. V uvedené části žalobci se žalobou neuspěli pro absenci tvrzení umožňujících přijmout alespoň předběžný právní závěr o odpovědnosti žalovaných za škodu v rozsahu částky 153.627 Kč.

44. Žaloba vůči 2. a 3. žalovaným byla navíc podána opožděně. Žalovaní 2. a 3. přestali nemovitosti užívat již dne 15. 2. 1993 a klíče od domu předali [titul] [jméno] [příjmení] dne 25. 5. 1993. Nejpozději následujícího dne začala běžet objektivní tříletá promlčecí lhůta dle § 106 odst. 2 obč. zák., která skončila před podáním žaloby (tj. před datem 7. 2. 1997). 1) nárok uplatněný proti 2. a 3. žalovaným je promlčen. Závěr o promlčení nároku proti 2. a 3. žalovaným pro marné uplynutí objektivní tříleté promlčecí lhůty platí (podle § 106 odst. 2, případně dle § 107 odst. 2 obč. zák.) rovněž ohledně dalších tří nároků.

45. Ke 2) nároku žalobci uvedli, že žalovaní neprováděli čištění okapových žlabů a svodů na uliční a dvorní straně domu, nechali ucpané odvodnění balkonu a arkýře, takže dešťová voda stékala po fasádě a způsobila její poškození. V podání ze dne 27. 9. 2018 (č. l. 1504) se žalobci omezili na tvrzení, že žalovaní porušili povinnost udržovat dům jako národní kulturní památku a porušili všeobecnou prevenční povinnost, s tím, že v letech 1993 – 1995 dům nevytápěli a nevětrali; v kanceláři původní 1. žalované vznikala plíseň. Znehodnotili fasádu domu zatékáním dešťové vody po fasádě, protože nečistili okapy, svody a odvodnění balkonu pod arkýřem. Římsa nad oknem balkonu se zřítila do ulice v roce 1994.

46. Skutková zjištění uvedená v odstavci 51. odůvodnění napadeného rozsudku a v odstavci 38. odůvodnění tohoto rozsudku vylučovala, že žalobci mohli se žalobou, jde-li o jejich 2) nárok, uspět. Poškození stropní konstrukce zatékáním z přilehlé dlážděné terasy (balkonu) v důsledku ucpané trubky pro odvodnění terasy a její vyřazení z funkce bylo popsáno již ve znaleckém posudku [znalecký ústav] z 8/ 1982. Je tedy vyloučeno, že to jsou žalovaní, kteří za škodu na arkýři a fasádě domu v částce 294.690 Kč odpovídají.

47. Ke 3) nároku vyčíslenému částkou 4.830.634 Kč: Žalobci jej uplatnili se tvrzením, že se jedná o náhradu škody, která jim vznikla za dobu od 1. 8. 1990 do 13. 11. 1995 v důsledku nemožnosti nemovitosti užívat. Po stejnou dobu je užívali žalovaní; v době od 9/1991 do 13. 11. 1995 tak činili jako neoprávnění držitelé. Okresní soud dost jasně nevymezil, zda tento nárok kvalifikoval jako nárok na náhradu škody, nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Obě kvalifikace přitom vedle sebe neobstojí.

48. Žalobci věděli, že jsou spoluvlastníky nemovitostí, nejpozději od 5/ 1993. Nárok na náhradu škody za dobu od 1. 8. 1990 do 8/1991 mohli tedy uplatnit již v 5/ 1993. Objektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 106 odst. 2 obč. zák. k uplatnění nároku na náhradu škody za celé takto vymezené (prvé) období skončila nejpozději dne 1. 9. 1994, lhůta subjektivní, dvouletá dle § 106 odst. 1 obč. zák. v 5/ 1995. Žaloba byla podána dne 7. 2. 1997, tj. po skončení obou zmíněných lhůt. Námitka promlčení práva na náhradu škody za uvedené období byla uplatněna důvodně. Stejný závěr obstojí při alternativní úvaze, že jde o nárok z bezdůvodného obohacení, které žalovaným vzniklo v důsledku užívání nemovitostí bez právního důvodu. Kupní smlouva ze dne 25. 7. 1990 byla totiž absolutně neplatným právním úkonem dle § 39 o. s. ř., neboť s nemovitostmi tehdy nakládala ČAK jako subjekt, který nebyl jejich vlastníkem, a dispoziční oprávnění neměl. Subjektivní promlčecí lhůtu k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení upravovalo ust. § 107 odst. 1 obč. zák., lhůtu objektivní ust. § 107 odst. 2 obč. zák.

49. Nárok na náhradu škody za následující dobu od 9/1991 do 13. 11. 1995 proti žalovaným, v té době již neoprávněným držitelům nemovitostí, nevznikl. Škoda způsobená neoprávněnou držbou nemovitostí měla vzniknout ve formě ušlého zisku tím, že žalobci po uvedenou dobu nemohli nemovitosti přenechat do užívání, tedy pronajmout je třetím osobám. Žalobci ovšem neprokázali a ani netvrdili, že tu byl zájemce o nájem domu, dům že hodlali pronajmout za nájemné ve výši odpovídající žalované částce, a konkrétní příležitost k dosažení příjmů z nájemného v uvedeném rozsahu se jim tehdy skutečně nabízela. O ušlém zisku lze hovořit v těch případech, kdy nájmu nemovitostí brání jejich neoprávněná držba jinou osobou; realizace potenciality dům pronajmout je znemožněna pouze jednáním škůdce. Ušlý zisk přitom nelze ztotožňovat s obvyklým nájemným placeným v daném místě a čase za užívání srovnatelných nemovitostí (k tomu v podrobnostech viz rozsudek NS ČR ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 987/2017, na který žalovaní přiléhavě odkazovali). Jinak řečeno, žalobci měli prokázat existenci konkrétní hospodářské příležitosti ke sjednání nájmu domu protiprávně užívaného žalovanými. Uvedenou povinnost nesplnili a nepřednesli v tomto ohledu ani dostatek konkrétních skutkových tvrzení. Navíc je opodstatněná obrana žalovaných, že dům, s ohledem na jeho havarijní stav zjištěný znaleckým posudkem [znalecký ústav] v 8/ 1982 (a znovu deklarovaný v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum], tam s odkazem na závěry cit. znaleckého posudku), nebylo možno pronajmout, jestliže prostory v něm se nacházející nebyly způsobilé k užívání pro absenci rozhodnutí o povolení užívání rekonstrukce domu. Uvedená zjištění umožňují závěr, že souhlas s nájmem nebytových prostor v domě stavební úřad pro dané období nemohl udělit.

50. Nelze ovšem vyloučit, že žalobcům vzniklo za stejnou dobu právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. obč. zák. v důsledku užívání domu bez právního důvodu. Je totiž nepochybné, že žalovaní v předmětné době dům fakticky užívali, aniž za užívání zaplatili žalobcům adekvátní náhradu. Nárok je dle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčen. Žalobci si mohli dům prohlédnout a zjistit údaje o výměře podlahové plochy jednotlivých místností v domě pro určení alespoň přibližné výše bezdůvodného obohacení až poté, kdy žalovaní dům vyklidili. Z dopisu [titul] [jméno] [příjmení] (původního a) žalobce) ze dne 9. 11. 1995 (viz č. l. 1614) doručeného původním žalovaným plyne, že toho dne žalobci již měli k nemovitostem přístup, a potřebné údaje k vyčíslení výše bezdůvodného obohacení tak měli k dispozici. (O tom, že bezdůvodné obohacení vzniklo mimo jiné u všech původních žalovaných, žalobci věděli již v roce 1992, kdy proti nim uplatnili žalobu o vyklizení nemovitostí.) Žalobu o vydání bezdůvodného obohacení tedy mohli podat u soudu již následujícího dne 10. 11. 1995. Dvouletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. skončila dne 10. 11. 1997. Nárok na zaplacení částky 4.106.930,38 Kč, který byl později rozšířen na částku 4.830.634 Kč (a změna žaloby v této části připuštěna), uplatnili žalobci podáním ze dne 5. 11. 1997 doručeným okresnímu soudu teprve dne 12. 11. 1997, tedy po marném uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Se žalobou ohledně stejného nároku proto neuspěli. Z hlediska hospodárnosti a účelnosti řízení bylo již nadbytečné řešit, zda promlčecí lhůta objektivní trvala 3 roky nebo 10 let (dle § 107 odst. 2 obč. zák.).

51. Pro úplnost je namístě doplnit, že žalobci mohli a měli uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti každému ze žalovaných, případně proti dalším advokátům, kteří dům k provozování své advokátní praxe užívali, samostatně a připojit tvrzení, v jakém rozsahu každá z těchto osob dům užívala. Nejedná se totiž o případ, kdy nelze vymezit, jakou část nemovitosti ten který žalovaný užíval. Požadavek, aby byli žalovaní zavázáni k solidárnímu plnění, nemohl obstát. Závěry NS ČR vyjádřené v usnesení ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3141/2012, na něž žalobci odkazovali, nejsou pro řešení daného sporu použitelné, neboť byly přijaty ve věci, kdy při užívání pozemku více žalovanými bez právního titulu nebylo možno vymezit, jakou část nemovitosti každý z nich užíval. V nyní projednávané věci měli žalovaní užívání domu rozděleno (minimálně konkludentně). [dům č. p. číslo], v němž advokáti nebytové prostory fakticky užívali k advokátní činnosti, byl veřejně přístupný, a žalobci tak mohli během provozní doby advokátních kanceláří ještě před datem 9. 11. 1995 alespoň orientačně zjistit, kterou část domu každý ze žalovaných užívá.

52. Pokud žalobci tvrdili, že ke dni 9. 11. 1995 nebyly vyklizeny věci nacházející se ve sklepě, na půdě a v jedné z místností domu [č. p. číslo], není stejná skutečnost významná, jestliže současně neuvedli, o jaké věci se jednalo a komu patřily. Vzhledem k pluralitě subjektů užívajících dům v minulosti vedle žalovaných (včetně zaměstnanců advokátní poradny do roku 1989) nelze bez dalšího dovodit, že povinnost dům vyklidit beze zbytku nesplnili ke dni 9. 11. 1995 právě žalovaní. Podstatné je, jak již bylo výše uvedeno, pouze zjištění, že ke dni 9. 11. 1995 byl žalobcům již celý dům zpřístupněn. V důsledku absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 25. 7. 1990, od níž žalovaní své právo k domu odvozovali, užíval každý z nich tu kterou část domu bez právního důvodu, s následky dle § 451 a násl. obč. zák.; jejich povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nebyla solidární; povinnost vyklidit příslušnou část domu vznikla každému z nich samostatně. Povinnost k protokolárnímu předání domu žalovaným nevznikla. Opačný závěr nemá oporu v zákoně.

53. Odvolací námitka o nemravnosti námitky promlčení není důvodná, jak teorie i rozhodovací praxe opakovaně dovodily. Účelem institutu promlčení práva dle § 100 a násl. obč. zák. bylo zabránit tomu, aby věřitelé mohli uplatňovat svá práva proti dlužníkům po časově neomezenou dobu, a vystavovat je tím dlouhodobě stavu nejistoty. Žalobci netvrdili žádné konkrétní překážky, které jim objektivně bránily uplatnit jejich nároky u soudu včas.

54. Rovněž 4) nárok na zaplacení částky 74.472 Kč odpovídající sjednané úplatě za nájem pozemku parc. [číslo] – zahrada v k. ú. [část obce] nebyl uplatněn po právu. Smlouva o nájmu pozemku parc. [číslo] kterou měli uzavřít žalovaní v roli pronajímatelů s [název univerzity] [anonymizováno] v roli nájemce, nemohla být platným právním úkonem, neboť byla – dle smluvního textu - uzavřena žalovanými, tj. neoprávněnými držiteli pozemku, kteří nemohli s věcí nakládat. Žalobcům vzniklo proti žalovaným podle § 131 odst. 1 věta první obč. zák. právo na vydání užitků z neoprávněné držby pozemku, avšak žalobci neprokázali, že některý ze žalovaných na podkladě neplatné smlouvy užitek obdržel. Nájemné mělo být placeno na označený bankovní účet. Žalobci nepředložili důkaz, že nájemce podle smlouvy cokoli zaplatil, resp. že některý ze žalovaných plnění dle smlouvy fakticky obdržel. Rovněž okresní soud postupem dle § 120 odst. 2 věta první o. s. ř. takové skutečnosti dotazem na [název univerzity] [anonymizováno] nezjistil. Otázka pravosti listiny obsahující text neplatné smlouvy byla ve světle výše vyložené právní úvahy bezpředmětná.

55. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a IV. výroku změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobu rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítl.

56. Podle § 219 o. s. ř. v odstavci V. výroku v rozsahu částky 1.852.429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně ze stejné částky prvostupňový rozsudek potvrdil.

57. O náhradě nákladů za řízení před okresním soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. K povinnosti nahradit druhé straně její účelně zaplacené náklady byli zavázáni všichni žalobci, kteří v řízení neuspěli, a to v poměru odpovídajícím rozsahu jejich žalobního žádání, tj. a) žalobkyně v rozsahu 3/6 a každý ze zbývajících žalobců v rozsahu 1/6 z částek, které byly jednotlivým žalovaným přiznány ve výši - 388.103 Kč 1. žalované, - 355.854 Kč 2. a 3. žalovaným, a to každému z nich, - 333.080 Kč 4. žalovanému, - 283.000 Kč vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného, - 348.430 Kč 5. žalované a - 348.430 Kč 6. žalované. 58. [titul] [jméno] [příjmení] podal vyúčtování nákladů zastoupení na č. l. 1898, 2062, 2048 a v opravené verzi na č. l. 2065. [titul] [jméno] [příjmení] vyúčtoval své náklady na č. l. 2041-2046 a [titul] [jméno] [příjmení] na č. l. 2054 a 2058 spisu.

59. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR v případě, že ve věci jsou nároky uplatněny žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném) řízení, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudit věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou samostatně (viz usnesení NS ČR ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).

60. Odměna a hotové výdaje za úkony advokáta, zejména za zastupování u jednání okresního a krajského soudu, při nichž bylo jednáno výlučně o vzájemné žalobě žalovaných, a za sepis opravných prostředků proti rozhodnutím vydaným v řízení o vzájemné žalobě, nejsou náklady řízení zahájeného žalobou ze dne 7. 2. 1997. Je tedy vyloučeno, aby byly stejné náklady přiznány žalovaným k náhradě, s ohledem na jejich procesní neúspěch v řízení o vzájemné žalobě. Tu podali 2. a 3. žalovaní dne 18. 1. 2001 a původní 1., 4. a 5. žalovaný dne 15. 3. 2001.

61. Předmětem řízení byla od 12. 11. 1997 částka 4.106.930 Kč a po dni 26. 10. 2018, kdy byla u jednání okresního soudu připuštěna změna žaloby, částka 5.353.423 Kč. Odměna advokáta podle § 7 bod 6. a § 12 odst. 3, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále také „advokátní tarif“, případně„ AT“) činila od 12. 11. 1997 do 31. 8. 2006, tj. do účinnosti vyhl. č. 276/2006 Sb., kterou byla od 1. 9. 2006 změněna vyhl. č. 177/1996 Sb., za každou ze zastupovaných osob 12.420 Kč, od 1. 9. 2006 do 26. 10. 2018 odměna činila 19.792 Kč a od 27. 10. 2018 do skončení řízení před okresním soudem odměna činila 23.792 Kč. Advokát 1., 5. a 6. žalované účtoval za každý jeden úkon v posledně zmíněném období pouze 23.632 Kč, a lze mít za to, že se nad rámec uvedené částky odměny vzdal. Paušální náhrada nákladů byla v době do 31. 8. 2006 stanovena v § 13 odst. 3 AT částkou 75 Kč úkon a od 1. 9. 2006 částkou 300 Kč úkon.

62. Účelné náklady 1. žalované a její právní předchůdkyně sestávají z odměny advokáta v sazbě 12.420 Kč za 2 úkony (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 15. 3. 2001) a z paušální náhrady za stejné dva úkony po 75 Kč, tj. 24.990 Kč, z odměny za 4 úkony v sazbě po 19.792 Kč, tj. 79.168 Kč (za účast u jednání konaných ve dnech 22. 2. 2008 a 26. 10. 2018, které trvalo déle než 2 hodiny, a za sepis podání ze dne 21. 3. 2011) a z paušální náhrady za stejné 4 úkony po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, celkem 80.368 Kč, z odměny advokáta za 9 úkonů v sazbě po 23.632 Kč, tj. 212.688 Kč (za sepis podání ze dne 20. 9. 2019 následujícího po změně žaloby ke dni 26. 10. 2018, za účast u jednání konaných ve dnech 23. 9. 2019, které trvalo déle než 2 hodiny, a ve dnech 27. 11. 2019 a 11. 9. 2020, z nichž každé trvalo déle než 4 hodiny) a z paušální náhrady za stejných 9 úkonů po 300 Kč, tj. 2.700 Kč, celkem 215.388 Kč. Souhrnně jde o částku 320.746 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 67.357 Kč o částku 388.103 Kč.

63. Původní 5. žalované [titul] [jméno] [příjmení] by vznikl za jejího života, tj. do 13. 1. 2016, nárok na náhradu nákladů v celkové výši 65.174 Kč. Jedná se o náhradu za 2 úkony po 12.420 Kč, tj. 24.840 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a za sepis vyjádření ze dne 15. 3. 2001), paušální náhradu za tyto dva úkony po 75 Kč, tj. 150 Kč, náhradu za 2 úkony po 19.792 Kč, tj. 39.584 Kč (za účast u jednání dne 22. 2. 2008 a za sepis podání ze dne 21. 3. 2011) a paušální náhradu za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč. Na každou její právní nástupkyni připadá z částky 65.174 Kč, tj. 32.387 Kč. Dále má každá z nich nárok na náhradu za 2 úkony v sazbě po 19.792 Kč, tj. 39.584 Kč (za účast u jednání dne 26. 10. 2018, které trvalo déle než 2 hodiny), na paušální náhradu za tyto dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, celkem 40.184 Kč, a na náhradu odměny advokáta za dalších 9 úkonů v sazbě po 23.632 Kč, tj. 212.688 Kč (za písemné podání ze dne 20. 9. 2019 a za účast u jednání ve dnech 23. 9. 2019, 27. 11. 2019 a 11. 9. 2020, jejichž délka přesahovala ve všech případech 2 či 4 hodiny, jak bylo vysvětleno výše), a na paušální náhradu za tyto úkony po 300 Kč, tj. 2.700 Kč, celkem 215.388 Kč. Celkové náklady připadající na každou z těchto žalovaných činí 287.959 Kč, s přičtením 21% DPH ve výši 60.471 Kč se jedná o částku 348.430 Kč.

64. Jako neúčelné hodnotil krajský soud u těchto žalovaných, zastoupených advokátem [titul] [jméno] [příjmení], písemná podání ze dne 5. 12. 2019, 12. 12. 2019, 27. 2. 2020, 25. 8. 2020 a 2. 9.2020. V jejich rámci žalované víceméně opakovaly již dříve přednesené argumenty. Skutečnosti uvedené na jejich obranu mohly být předneseny - při respektování procesní zásady účelnosti a hospodárnosti řízení - již v prvém vyjádření k žalobě, případně k její změněné verzi. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů za vyjmenované úkony nebyla proto 1., 5. a 6. žalovaným přisouzena.

65. Účelné náklady 2. a 3. žalovaných, a to každého z nich, sestávají z odměny advokáta za 2 úkony v sazbě po 12.420 Kč a z dvojnásobku režijního paušálu po 75 Kč, tj. souhrnně 24.990 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení dne 22. 9. 2000 a za sepis vyjádření k žalobě ze dne 18. 1. 2001), z odměny advokáta za 5 úkonů v sazbě po 19.792 Kč a z pětinásobku režijního paušálu po 300 Kč, tj. 100.460 Kč (za zastupování u jednání dne 22. 2. 2008 a 26. 10. 2018, která obě trvala déle než 2 hodiny, a za sepis vyjádření po změně žaloby ze dne 17. 3. 2011), z odměny advokáta za 7 úkonů v sazbě po 23.792 Kč a ze sedminásobku režijního paušálu po 300 Kč, tj. 168.644 Kč (za sepis podání ze dne 26. 11. 2018, tj. po změně žaloby, a za účast u jednání ve dnech 23. 9. 2019, 27. 11. 2019 a 11. 9. 2020, v souvislosti s nimiž advokát účtoval v každém z těchto případů dvojnásobek základní odměny, s ohledem na délku trvání těchto jednání), souhrnně jde o částku 294.094 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 61.760 Kč, činí náklady každého z těchto žalovaných výsledně 355.854 Kč. Neúčelným podáním 2. a 3. žalovaných bylo vyjádření ze dne 24. 10. 2018; odměna a paušální náhrada za ně nebyly proto jmenovaným k náhradě přiznány. Právo na náhradu účelně zaplacených nákladů spojených se zastoupením advokátem 2., 3., 4. žalovaní a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného nepochybně mají. Opačný závěr odporuje zásadě rovného postavení účastníků.

66. Při vyčíslení nákladů řízení 4. žalovaného a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného bylo nutno vzít v úvahu, že za ty z úkonů, které jejich advokát vykonal při samostatném zastupování té které osoby, byla odměna stanovena bez krácení o 20 % dle § 12 odst. 4 AT, tj. v sazbě 24.740 Kč za úkony vykonané do 31. 8. 2006 a v sazbě 29.740 Kč za úkony v době od 1. 9. 2006 a následující. Účelné náklady vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného v době, kdy byla zastupována [titul] [jméno] [příjmení] samostatně, sestávají z odměny za 2 úkony v sazbě po 24.740 Kč, tj. 49.480 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a za sepis vyjádření ze dne 18. 3. 2011 doručeného okresnímu soudu dne 23. 3. 2011), a z paušální náhrady za stejné dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, a činí souhrnně 50.080 Kč. V dalším stádiu řízení, kdy jmenovaný advokát zastupoval 4. žalovaného a vedlejší účastnici na jeho straně společně, sestávají náklady vedlejší účastnice z odměny advokáta za 2 úkony v sazbě po 19.792 Kč, tj. 39.584 Kč (za účast u jednání dne 26. 10. 2018, které trvalo déle než 2 hodiny) a z paušální náhrady ve výši dvojnásobku částky 300 Kč, tj. 600 Kč, souhrnně 40.184 Kč. Dále k těmto nákladům náleží odměna za 8 úkonů v sazbě po 23.792 Kč, tj. 190.336 Kč (za účast u jednání v dnech 23. 9. 2019 trvajícího déle než 2 hodiny a u jednání ve dnech 27. 11. 2019 a 11. 9. 2020, z nichž každé trvalé více než 4 hodiny), a osminásobek paušální náhrady po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, celkem 192.736 Kč. Souhrnně činí náklady vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného 283.000 Kč.

67. Účelné náklady 4. žalovaného vystupujícího zprvu samostatně zahrnují odměnu v sazbě 24.740 Kč za 4 úkony právní služby, tj. 98.960 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, účast u jednání dne 22. 2. 2008 trvajícího déle než 2 hodiny a za sepis vyjádření k žalobě ze dne 23. 11. 2018), paušální náhradu za ně po 300 Kč, tj. 1.200 Kč, souhrnně 100.160 Kč. V dalším řízení byl 4. žalovaný zastupován společně s vedlejší účastnicí na jeho straně a jeho náklady tvoří odměna za 2 úkony v sazbě po 19.792 Kč, tj. 39.584 Kč (za zastupování u jednání dne 26. 10. 2018, které trvalo déle než 2 hodiny), paušální náhrada za ně po 300 Kč, tj. 600 Kč, souhrnně 40.184 Kč, odměna za 8 úkonů v sazbě po 23.792 Kč, tj. 190.336 Kč (za účast u jednání konaných ve dnech 23. 9. 2019 trvajícího déle než 2 hodiny a u jednání ve dnech 27. 11. 2019 a 11. 9. 2020, z nichž každé trvalo déle než 4 hodiny) a paušální náhrada za stejné úkony po 300 Kč, tj. 2.400 Kč, souhrnně 192.736 Kč. Uvedené náklady tak činí celkem 333.080 Kč. Jako neúčelné hodnotil krajský soud podání 4. žalovaného a vedlejší účastnice na jeho straně ze dne 12. 12. 2019 a 11. 9. 2020, a to ze stejných důvodů jako v případě ostatních žalovaných.

68. O náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě v poměru mezi všemi žalobci a 1. žalovanou bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. tak, že žalobcům se právo na náhradu těchto nákladů proti 1. žalované nepřiznává. Podle úplného výpisu z nadačního rejstříku je 1. žalovaná nadací založenou k morální, finanční a hmotné podpoře tuzemských právnických osob, které nebyly zřízeny za účelem podnikání a jejichž předmětem činnosti je poskytování zdravotní péče v oboru onkologie a osvětová, preventivní a vědecko-výzkumná činnost v oboru onkologie, v jejich boji proti onkologickým onemocněním. Charakter 1. žalované je dle § 306 odst. 1 o. z. dobročinný, spočívající v podpoře výše specifikovaných osob, a její cíle nejsou výlučně výdělečné. Nadační kapitál dosahuje zákonem předepsané minimální hodnoty 500.000 Kč. Účel, k němuž byla 1. žalovaná založena, a její charakter tedy odůvodňují jinak výjimečné použití § 150 o. s. ř., navíc v situaci, kdy se 1. žalovaná stala účastníkem řízení o vzájemné žalobě postupem dle § 107 o. s. ř.; vzhledem k typu řízení (o určení vlastnického práva k nemovitostem) nemohla vzít sama vzájemnou žalobu zpět.

69. O náhradě nákladů za řízení o vzájemné žalobě bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.; náhrada byla přiznána procesně úspěšným žalobcům, kteří o ni požádali, tj. vyjma b) žalobce; povinnost k náhradě byla uložena žalovaným, vyjma 1. žalované, a to v poměru odpovídajícím velikosti jejich spoluvlastnických podílů, resp. podílů jejich právních předchůdců, o nichž ve vzájemné žalobě tvrdili, že jim jako spoluvlastníkům náleží. Původní žalovaní uvedli, že jsou spoluvlastníky nemovitostí, každý z nich v rozsahu 1/5; 2., 3. a 4. žalovaní byli proto zavázáni k náhradě nákladů každého z oprávněných žalobců v rozsahu 1/5, 4. žalovaný společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí na jeho straně, 5. a 6. žalovaná, každá jako nástupkyně původní 5. žalované, v rozsahu 1/10.

70. Tarifní hodnota řízení o vzájemné žalobě odpovídala ceně předmětných nemovitostí v době provedení jednotlivých úkonů právní služby. Znalecký posudek o ceně nemovitostí [titul] [jméno] [příjmení] byl vyhotoven dne 19. 10. 2018 z podnětu předchozího a) žalobce [titul] [jméno] [příjmení] (č. l. 1528). Nikdo z účastníků v následujících více než 3 letech jiný doklad o ceně nemovitostí soudu nepředložil. Okresní soud proto vycházel při určení tarifní hodnoty správně ze závěrů citovaného posudku, když jiné podklady neměl k dispozici. Závěry posudku zpochybňoval 4. žalovaný před vyhlášením tohoto rozsudku. Za těchto okolností překračuje rámec odvolacího řízení provádět dokazování ohledně ceny nemovitostí pro stanovení nákladů řízení o vzájemné žalobě. Krajský soud proto vyšel z údajů plynoucích ze spisu, které žádný z účastníků až do skončení prvostupňového řízení nezpochybňoval. Cenu nemovitostí znalec určil ke každému 1. 1. toho kterého roku v částkách 3.434.030 Kč pro rok 2006, 3.443.520 Kč pro rok 2008, 3.634.800 Kč pro rok 2009, 5.636.050 Kč pro rok 2010 a 7.158.810 Kč pro rok 2011. Tarifní hodnotou pro určení sazby odměny advokáta je pouze 1/3 z uvedených cen, neboť velikost podílu každého z původních žalobců byla 1/3. Jde tedy v uvedených letech postupně o částky 1.144.677 Kč, 1.147.840 Kč, 1.211.600 Kč, 1.878.683 Kč a 2.386.270 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby v roce 2006 proto činila podle § 8 odst. 1 a § 7 AT, ve znění účinném do 31. 8. 2006, 8.125 Kč. V následujících letech činila podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT, ve znění účinném od 1. 9. 2006, 12.900 Kč v roce 2008, 13.180 Kč v roce 2009, 15.820 Kč v roce 2010 a 17.860 Kč v roce 2011.

71. Je-li a) žalobkyně právní nástupkyní původní žalobkyně [jméno] [příjmení], činí její tarifní hodnota 1/3 ceny nemovitostí. Na žalobce c) a na žalobce d) jako na právní nástupce původního žalobce [jméno] [příjmení] připadá rovněž tarifní hodnota v rozsahu 1/3 ceny nemovitostí, na každého z nich 1/6 z ceny nemovitostí; jedná se o částky 573.920 Kč v roce 2008, 605.800 Kč v roce 2009, 939.341,50 Kč v roce 2010 a 1.193.135 Kč v roce 2011. Sazba odměny za zastupování každého ze žalobců c) a d) podle výše cit. ust. činí za úkony vykonané v roce 2008 10.620 Kč, v roce 2009 je to 10.740 Kč a v roce 2010 je to 12.060 Kč.

72. Náklady a) žalobkyně sestávají v roce 2006 z odměny za dva úkony v sazbě po 8.125 Kč, tj. 16.250 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení a sepis dovolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 18. 1. 2006, č. j. 56 Co 174/2005-401), a dvojnásobek paušální náhrady po 75 Kč, tj. 150 Kč, v roce 2008 z odměny za dva úkony v sazbě po 12.900 Kč, tj. 25.800 Kč (za účast u jednání dne 22. 2. a 29. 2.) a z dvojnásobku paušální náhrady po 300 Kč, tj. 600 Kč, v roce 2009 z odměny za 3 úkony v sazbě po 13.180 Kč, tj. 39.540 Kč (za zastupování u jednání dne 13. 3. 2009, které trvalo déle než 2 hodiny, a dne 20. 3. 2009) a z trojnásobku paušální náhrady po 300 Kč, tj. 900 Kč, v roce 2010 z odměny za 5 úkonů v sazbě po 15.820 Kč, tj. 79.100 Kč (za účast u jednání ve dnech 4. 1. a 25. 11., z nichž každé trvalo déle než 2 hodiny, a za sepis vyjádření k odvolání žalovaných proti rozsudku okresního soudu ze dne 4. 1. 2010, č. j. 25 C 46/97-779), a z pětinásobku paušální náhrady po 300 Kč, tj. 1.500 Kč, a v roce 2011 z odměny za sepis vyjádření k dovolání žalovaných proti rozsudku krajského soudu ze dne 25. 11. 2010, č. j. 56 Co 356/2010-981, a z paušální náhrady za tento úkon, souhrnně 182.000 Kč. Advokát a) žalobkyně dále účtoval cestovné v souvislosti s dopravou k jednáním konaným ve dnech 22. 2. 2008, 29. 2. 2008, 13. 3. 2009, 20. 3. 2009, 4. 1. 2010 a 25. 11. 2010. K prvním čtyřem z těchto jednání měl použít vozidlo tov. zn. Volvo, avšak doklady pro vyčíslení cestovného k němu soudu nepředložil. Cestovné v těchto dnech mu bylo přiznáno podle údajů zjištěných prostřednictvím internetu o ceně zpátečního jízdného z [obec] do [obec] a zpět vlakem Českých drah IC/EC (vzdálenost 351 km). Dle těchto informací zpáteční jízdné činilo v roce 2008 624 Kč a od 12/ 2008 po jeho zvýšení 773 Kč. Se započtením jízdného za MHD bylo cestovné v roce 2008 stanoveno v obou směrech částkou 700 Kč a v roce 2009 a následujících částkou 800 Kč (po zaokrouhlení). Advokát a) žalobkyně účtoval za každou z uvedených jízd rovněž náhradu za promeškaný čas, a to pokaždé za 16 započatých půlhodin po 100 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) AT. Dne 4. 1. 2010 advokát cestoval vozidlem tov. zn. Toyota, [registrační značka], s normovanou spotřebou 6,8 l /100 km benzinu Natural 95 v ceně 28,70 Kč l, při paušální náhradě 3,90 Kč km, na vzdálenost 750 km, cestovné za tento den činí 5.983 Kč, náhrada za promeškaný čas rovněž 1.600 Kč. Dne 25. 11. 2010 cestoval vozidlem tov. zn. Lexus, [registrační značka], s normovanou spotřebou 9,83 l /100 km benzinu Natural 95 v ceně 28,70 Kč l, s paušální náhradou 3,90 Kč km, rovněž na vzdálenost 750 km; cestovné za uvedený den činí 6.641 Kč a náhrada za promeškaný čas taktéž 1.600 Kč. Celkové náklady a) žalobkyně na cestovné a její náhrada za promeškaný čas dosáhly výše 22.024 Kč. Souhrnně se jedná o částku 204.024 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 42.845 Kč je to 246.869 Kč. K tomu je nutno připočíst soudní poplatky v částkách 3.000 Kč a 5.000 Kč zaplacené v minulosti původním a) žalobcem (tj. právním předchůdcem současné a) žalobkyně). Celkové náklady a) žalobkyně dosáhly výše 254.869 Kč 1/5 z uvedené částky činí 50.974 Kč (po zaokrouhlení) a 1/10 ze stejné částky činí 25.487 Kč (po zaokrouhlení). O náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě bylo proto rozhodnuto způsobem zřejmým z odstavce VI. výroku tohoto rozsudku.

73. Náhrada v rozsahu odměny za podání ze dne 14. 1. 2009 a za další dvě vyjádření k odvolání a dovolání žalovaných krajský soud a) žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost. Podání ze dne 14. 1. 2009 postrádalo konkrétní skutkové a právní argumenty, a nebylo proto kvalifikováno jako samostatný úkon právní služby. Vyjádření k odvolání žalovaných mohlo být sepsáno formou jediné listiny (nikoli formou tří samostatných podání, ve vztahu k vyjádření každého ze tří advokátů žalovaných), když obrana všech žalovaných byla obsahově víceméně shodná. Totéž platí pro vyjádření k dovolání žalovaných. Dále nebylo možno honorovat odměnu za převzetí zastoupení a) žalobkyně v dovolacím řízení, neboť advokát [titul] [příjmení] ji zastupoval již dříve, a byl tedy s věcí podrobně seznámen.

74. Účelně zaplacené náklady c) a d) žalobců, a to každého z nich, sestávají v roce 2008 z odměny za 5 úkonů v sazbě po 10.620 Kč, tj. 53.100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, účast u jednání ve dnech 9. 1., 22. 2. a 29. 2., přičemž druhé z nich trvalo déle než 2 hodiny), a z pětinásobku paušální náhrady po 150 Kč, tj. 750 Kč, v roce 2009 z odměny za 3 úkony v sazbě po 10.740 Kč, tj. 32.220 Kč (za účast u jednání dne 13. 3. a 20. 3., přičemž prvé z nich trvalo déle než 2 hodiny), a z trojnásobku paušální náhrady po 150 Kč, tj. 450 Kč, a v roce 2010 z odměny za 4 úkony v sazbě po 12.060 Kč, tj. 48.240 Kč (za účast u jednání ve dnech 4. 1. a 25. 11., z nichž každé trvalo déle než 2 hodiny), a ze čtyřnásobku paušální náhrady po 150 Kč, tj. 600 Kč. Zmíněné náklady činí souhrnně 135.360 Kč.

75. Jako účelné byly seznány pouze náklady spojené se zastoupením c) a d) žalobců u jednání okresního a krajského soudu, nikoli písemná podání jejich advokáta. Žádné z nich totiž neobsahovalo skutkové či právní argumenty týkající se věci samé (v řízení o vzájemné žalobě), a jednalo se proto o úkony nadbytečné, za něž náhrada podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nenáleží. Advokát v textu svých podání pouze rekapituloval závěry vyslovené v předchozích soudních rozhodnutích.

76. Advokát c) a d) žalobců cestoval ke všem 7 jednáním vozidlem tov. zn. Land Rover Freelander, [registrační značka], s normovanou spotřebou 7,7 l /100 km na vzdálenost (tam a zpět) 50 km při každé z těchto cest. Jeho cestovní výdaje za každou ze tří cest v roce 2008 činily 325 Kč, za každou ze dvou cest v roce 2009 činily 305 Kč a za každou ze dvou cest v roce 2010 činily 300 Kč; v jednotlivých letech tedy vynaložil na cestovné částky 975 Kč, 610 Kč a 600 Kč, celkem 2.185 Kč Vedle toho má nárok na náhradu za promeškaný čas za 14 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.400 Kč. Celkové náklady za cestovné a náhradu za promeškaný čas advokáta c) a d) žalobců činily 3.585 Kč, na každého z těchto žalobců připadá částka 1.793 Kč. Každý z nich má proto nárok na náhradu celkové částky 137.153 Kč. Na její úhradě se podílejí 2., 3. a 4. žalovaný, a to každý z nich, v rozsahu 1/5, tj. částkou 27.431 Kč, 4. žalovaný společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí na straně 4. žalovaného, a 5. a 6. žalovaná, a to každá z nich, v rozsahu 1/10, tj. částkou 13.715 Kč.

77. V poměru mezi b) žalobcem a žalovanými, vyjma 1. žalované, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě, neboť b) žalobce o jejich náhradu nežádal a podle obsahu spisu mu v řízení o vzájemné žalobě náklady nevznikly.

78. Podle § 148 odst. 1 a § 150 o. s. ř. v poměru mezi Českou republikou a 1. žalovanou nebylo České republice právo na náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě přiznáno z důvodů vyjádřených v odst. 68. odůvodnění tohoto rozsudku.

79. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byly 2., 3., 4., 5., 6. žalovaní a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného zavázáni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku 27.909 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku. Uvedená částka představuje náklady na znalečné znalce [titul] [jméno] [příjmení] zaplacené z rozpočtových prostředků okresního soudu, které jsou žalovaní podle výsledku řízení povinni zaplatit. Znalecký posudek byl zadán k jejich tvrzením vyvracejícím pravost vlastnoručních podpisů žalovaných na jim doručovaných dokladech, přičemž závěry posudku tato sporná tvrzení nepodpořily.

80. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou všichni žalobci povinni zaplatit každému ze žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť a) žalobkyně s odvoláním neuspěla; žalovaní se svým odvoláním naopak dosáhli procesního úspěchu. Při určení výše jejich nákladů bylo nezbytné rozlišit, že odvolání všech žalovaných směřovalo proti rozsudku okresního soudu v odstavcích I. – IV. výroku, tj. proti částce 145.814 Kč, odvolání a) žalobkyně směřovalo proti odstavci V. výroku, avšak jen v rozsahu částky 1.928.385 Kč (okresní soud rozhodl zamítavě jen o částce 2.565.825 Kč, zatímco o částce 75.956 Kč opomněl rozhodnout). Odměna každého z advokátů žalovaných byla proto stanovena - podle § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 AT z punkta 145.814 Kč částkou 5.552 Kč, kterou má nahradit a) žalobkyně ze 3/6 a každý z ostatních tří žalobců z 1/6, a - podle § 7 bod 6. a § 12 odst. 4 AT z punkta 1.928.385 Kč částkou 13.456 Kč, kterou platí pouze a) žalobkyně.

81. Žalovaní byli povinni zaplatit jako odvolatelé na soudním poplatku podle § 2 odst. 5, odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle položky 22 odst. 1 písm. a) a položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou cit. zák., společně a nerozdílně částku 7.291 Kč (ze základu 145.820 Kč); na každého ze žalovaných 1., 2. a 3. připadá částka 1.459 Kč (po zaokrouhlení), na 4. žalovaného, vedlejší účastnici na straně 4. žalovaného, 5. a 6. žalované, a to na každého z nich, částka 729 Kč (po zaokrouhlení). Jestliže okresní soud vyčíslil poplatkovou povinnost žalovaných nad rámec částky 7.291 Kč, je povinen po vrácení spisu odpovídající část soudního poplatku každému z poplatníků vrátit.

82. Procesně účelnými náklady odvolacího řízení každého ze žalovaných jsou odměna advokáta v plné sazbě za dva 2 úkony (za sepis odvolání a za účast advokáta u odvolacího jednání dne 26. 1. 2022) a v poloviční sazbě za účast u odvolacího jednání dne 8. 2. 2022, při němž došlo pouze k vyhlášení tohoto rozsudku, paušální náhrada za 3 úkony po 300 Kč; vyjma advokáta 4. žalovaného a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného jsou to dále částky odpovídající 21% DPH a příslušný podíl ze soudního poplatku za odvolání (jak byl vyčíslen v odst. 81.). Ostatní úkony advokátů byly hodnoceny jako neúčelné. Každému ze žalovaných 1., 2. a 3. náleží k náhradě částka 60.047 Kč. Byli zastoupeni advokátem odvádějícím DPH a každý z nich měl právo na náhradu soudního poplatku v částce 1.459 Kč 4. žalovaný a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného mají nárok, a to každý z nich, na náhradu částky 49.150 Kč. Byli zastoupeni advokátem neodvádějícím DPH a každý z nich má právo na náhradu soudního poplatku v částce 729 Kč. Žalované 5. a 6., a to každá z nich, mají právo na náhradu nákladů v částce 59.316 Kč. Jedná se o žalované zastoupené advokátem odvádějícím DPH, z nichž každá má nárok na náhradu za soudní poplatek v částce 729 Kč.

83. Odměna každého z advokátů žalovaných za 2,5 úkonů právní služby v sazbě po 5.552 Kč činí 13.880 Kč a na její platbě se podílí a) žalobkyně z a každý z ostatních žalobců z 1/6. Odměna v sazbě 13.456 Kč za 2,5 úkonů činí 33.640 Kč a má ji nahradit pouze a) žalobkyně. Uvedený závěr se týká výše odměny v případě každého ze 6 žalovaných a vedlejší účastnice na straně 4. žalovaného. Náhrada dalších nákladů, tj. paušální náhrada za 3 úkony právní služby, náhrada za soudní poplatek a případná náhrada za DPH byla mezi a) žalobkyni na jedné straně a ostatními třemi žalobci na straně druhé rozdělena rovným dílem; k náhradě ze součtu uvedených položek byla tedy zavázána a) žalobkyně a k náhradě 1/6 byli zavázáni b), c) a d) žalobci, a to každý z nich. Výsledné částky, které je každý ze žalobců povinen zaplatit na nákladech odvolacího řízení každému ze žalovaných, jsou specifikovány v odst. X. výroku tohoto rozsudku.