11 Co 320/2021- 193

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:

1. Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, [IČO] sídlem [adresa]

2. Česká republika - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [IČO] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce a 1. žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 19 C 25/2017 - 115, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba, aby 1. žalovaná zaplatila žalobci [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení; ve výrocích II., III. a V. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil 1. žalované povinnost uhradit žalobci částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu vůči 1. žalované co do částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu vůči 2. žalované co do částky [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok III.), uložil 1. žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] (výrok IV.) a žalobci povinnost zaplatit 2. žalované náklady řízení v částce [částka] (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě ze dne [datum], jíž se žalobce domáhal na státu částky [částka] (z toho za nepřiměřenou délku řízení vedeného Západočeskou univerzitou v [obec] újmy ve výši [částka], když řízení trvalo od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], za nepřiměřenou délku řízení vedeného správním soudem [částka] 378, [částka]), která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení o zrušení osvědčení – vysokoškolského diplomu„ bakalář“ u Západočeské univerzity v [obec] (dále též„ ZČU“) a navazujícího soudního řízení správního vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 54/2012 v době od [datum] do [datum], a dále u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 225/2013, kdy tato řízení rozděluje na 2 etapy, přičemž prvá etapa trvá 1 449 dnů (od [datum]) a druhá etapa trvá 69 dnů (od [datum] do [datum]).

3. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 23/2017 u soudu I. stupně požadoval žalobou ze dne [datum] též částku [částka] přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí Západočeské univerzity v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. ZCU 021827/2012 zn. R [číslo], kterým mu byl zrušen vysokoškolský diplom. Obě řízení byla poté spojena, v mezidobí ve věci rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Cdo 1740/2018 - 68, o dovolání ve věci návrhu žalobce na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, a následně byla souzená věc vyloučena k samostatnému projednání.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy vůči Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, který byl odmítnut. Usnesením ZČU zn. R [číslo], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] (Usnesení o zrušení diplomu), ZČU zrušila vysokoškolský diplom„ bakalář“ žalobce č. ZČU* [číslo] ze dne [datum]. Toto usnesení bylo později zrušeno jako nezákonné jak Krajským soudem v Plzni rozsudkem ze dne [datum], č. j. 30 A 54/2012 - 122, tak i Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne [datum], č. j. 2 As 170/2015 - 58, který věc vrátil ZČU k dalšímu řízení. ZČU následně řízení o zrušení vysokoškolského diplomu zastavila usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Řízení trvalo od [datum] do [datum]. K získání diplomu žalobce předložil bakalářskou práci s názvem [ulice] a městská policie, vztahy obce k Policii České republiky, existuje též bakalářská práce autora [jméno] [příjmení] s názvem [ulice] a městská police ze dne [datum]. Vedoucím obou bakalářských prací byl JUDr. [jméno] [příjmení]. Práce vykazují významnou míru shod. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 10 A 225/2013, vyplynulo, že předmětem řízení bylo rovněž rozhodnutí o zrušení osvědčení o vysokoškolském titulu žalobce a jeho přezkum, dále je jím prokázána doba řízení od [datum] do zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby - [datum]. Z novinových a internetových článků z [příjmení] deníku.cz ze dne [datum], z [webová adresa] ze dne [datum], z [webová adresa] ze dne [datum], z [webová adresa] ze dne [datum] a z idnes.cz ze dne [datum] plyne, že se média zajímala o případ žalobce a podrobně o něm informovala, dále také to, že se představitelé ZČU k případu věcně vyjadřovali.

5. Po právní stránce věc posoudil dle § 1, § 5, § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. a čl. 6 odst. 1 Úmluvy publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. ve spojení s § 1 písm. c) zákona č. 314/1991 Sb. včetně přílohy 1 a § 6 odst. 1 písm. e) zákona o vysokých školách. Ohledně organizační složky jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu, že jde o dva samostatné nároky, ve vztahu k řízení vedeném ZČU je příslušná jednat 2. žalovaná, předmětné rozhodnutí bylo vydáno ZČU v rozporu s § 44, 45, 55, 57 odst. 4 a § 63 odst. 2 zákona o vysokých školách v rámci samosprávné působnosti, tudíž ČR, resp. 2. žalovaná již v okamžiku podání žaloby nebyla pasivně věcně legitimována. Ve vztahu ke správnímu řízení soudnímu je příslušná 1. žalovaná. Shledal nepřiměřenou dobu, po kterou trvalo soudní řízení správní před Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. 30 A 54/2013 od [datum] do [datum], tedy necelé čtyři roky ve dvou instancích, žalobce se na prodloužení délky řízení nepodílel, za základní považoval částku [částka] ročně, kterou krátil o 50% z důvodu, že celé řízení bylo zahájeno pro nesporný fakt, že žalobce se dopustil plagiátu. Zohlednil, že ZČU zahájila řízení o zrušení vysokoškolského titulu bakalář opožděně a nemohla být v řízení úspěšná, proto bylo její rozhodnutí jako nezákonné soudy zrušeno. Medializace vyplývala z veřejné funkce, kterou žalobce zastával, a veřejnost právem očekávala informace o osobě, která jako velitel městské policie krajského města mohla rozhodovat o protiprávnosti jednání občanů, proto žalobci náleží celkem [částka]. Ohledně řízení před Městským soudem v Praze probíhajícím pod sp. zn. 10 A 225/2013 od [datum] do [datum] neshledal nárok žalobce oprávněným. Šlo o řízení, které po zahájení bylo na návrh žalobce přerušeno, a když nastaly podmínky pro věcné projednání žaloby, vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět. Jeho trvání se v převážné části překrývá s řízením vedeným před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 30 A 54/2013, přičemž žalobce se domáhal zrušení shodného rozhodnutí ZČU. Újma žalobce nebyla zdvojena tím, že běžela souběžně dvě popsaná řízení. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k 1. žalované, rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve vztahu k 2. žalované rozhodl dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (3 úkony po [částka]).

6. Proti výrokům II. – V. rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že základní částkou je [částka], když délka řízení u Krajského soudu v Plzni ([datum] - [datum]), přičemž celkem řízení trvalo 3 roky a 10 měsíců, je délka nepřiměřená a neodpovídá spodní hranici [částka]. Dané rozmezí bylo určeno v roce 2006, je nutno přihlížet k inflaci, růstu mezd a životních nákladů. Nesouhlasí s krácením nároku o 50%, když sice nikdy nepopíral, že bakalářskou práci opsal, což uznal a dobrovolně se vzdal svojí funkce, což nemůže být důvod pro snížení. Jde o extrémní krácení, nadto pouze z jediného důvodu (s odkazem na Stanovisko Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Žalobce žádá částku [částka]. Ohledně délky soudního řízení správního, i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1740/2018 - 68, má nadále za to, že závěr není správný (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, 30 Cdo 1758/2015, a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15, kdy sám Nejvyšší soud zastává názor, že i u rozhodování profesně samosprávné organizace se aplikuje zákon č. 82/1998 Sb., přičemž se jedná o výkon státní správy, která byla přenesena na vysokou školu, ZČU je právnickou osobou veřejného práva. ZČU zahájila dlouhotrvající řízení až v roce 2010, tedy o 8 let později, než udělila žalobci diplom, a muselo jí být zřejmé, že to není právně možné. Délka řízení zvyšovala újmu žalobce na pověsti mezi kolegy a vlivem medializace též u široké veřejnosti, v důsledku čehož byl žalobce nucen rezignovat na funkci, z níž byl předtím dočasně odvolán, má tak nárok na [částka]. Ohledně výroku IV. jen co do jeho části, v níž nebylo přiznáno cestovné a 3,5 úkonu právní služby za doplnění tvrzení k výzvě soudu dne [datum], a 3x úkonu za návrh na přistoupení ZČU do řízení [datum], odvolání ze dne [datum] a vyjádření k odvolání ze dne [datum]. Navrhl rozsudek změnit a přiznat částku [částka] s příslušenstvím, dále [částka] s příslušenstvím a náklady řízení [částka], či v uvedených výrocích rozsudek zrušit.

7. Proti výrokům I. a IV. rozsudku podala odvolání 1. žalovaná, vytýká soudu I. stupně nesprávné právní posouzení otázky, která organizační složka je oprávněna za stát jednat. Za délku soudního řízení správního vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 54/2013 a dalšího posuzovaného řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 A 225/2013 odpovídá 2. žalovaná dle § 6 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., je si vědoma odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1740/2018. Pokud by připustila, že soudní řízení správní vedené Krajským soudem v Plzni je samostatným soudním řízením navazujícím na řízení, které vedla ZČU v rámci samosprávné působnosti, a za nesprávný úřední postup odpovídá ČR jednající Ministerstvem spravedlnosti, pak vznáší námitku promlčení. Namítané řízení pravomocně skončilo [datum] a žalobce se obrátil na ČR – MŠMT dne [datum]. Ohledně soudního řízení správního vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 A 225/2013 žalovaná odmítá, že by byla příslušnou organizační složkou, když toto navazovalo na správní řízení vedené MŠMT a předmětem byla žaloba o zrušení rozhodnutí MŠMT ze dne [datum], kterým byl rozklad zamítnut, jde tedy o správní řízení a navazující soudní řízení je třeba posuzovat jako jeden celek (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020), tudíž odpovídá MŠMT. Navrhla zamítnutí žaloby ve výroku I. a přiznání režijních paušálů.

8. Druhá žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že z napadeného rozsudku je patrné, že žalovaní jsou v něm označení v opačném pořadí, než jak uvádí v odvolání žalobce. Věc byla řádně posouzena po právní stránce, příčinou zahájení řízení bylo závadné jednání na straně žalobce, a jde o zcela výjimečný případ, proto je odůvodněno krácení základní částky o 50%. Polemika žalobce ohledně pasivní legitimace 2. žalované vychází z neaktuální judikatury, žalobce opomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2301/2017. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1740/2018 (2. žalovaná není pasivně legitimována) a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15, z nichž vyplývá, že odpovědnost podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze uplatňovat v případech decentralizované veřejné správy s výjimkou územních samosprávných celků. Žalobce namítá, že řízení o zrušení vysokoškolského diplomu je faktickým výkonem státní správy, rozhodování o právech a povinnostech studentů spadá podle § 6 odst. 1 písm. f) zák. č. 111/1998 Sb. do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy, a nejedná se o výkon státní správy. Nesouhlasí s názorem, že by měla být žalobci přiznána náhrada cestovného za dopravu na trase [obec] – [obec], když sídlo kanceláře právního zástupce žalobce je v [obec].

9. K odvolání 1. žalované nesouhlasí 2. žalovaná se závěry uvedenými v odvolání, když navazující správní a soudní řízení se pro účely náhrady škody jako jeden celek neposuzují. Správní řízení neproběhlo v rámci státní správy, v souzené věci jsou soudy vázány právním názorem Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1740/2018 Soudní řízení sp. zn. 30 A 54/2013 vedené před Krajským soudem v Plzni trvalo podle infosoud od [datum] do [datum], tedy ani ne 1 měsíc, a nemohlo být nepřiměřeně dlouhé, řízení pod sp. zn. 10 A 225/2013 trvalo od [datum] do [datum], přičemž 2 roky bylo přerušeno, a nemohlo být nepřiměřeně dlouhé. Důvodnost posouzení námitky promlčení ponechává na úvaze odvolacího soudu.

10. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] k výzvě soudu k odstranění neurčitosti žaloby ohledně toho, jaké částky se domáhá ve vztahu ke každému ze dvou soudních řízení, žalobce uvedl, že za řízení vedené před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 30 A 54/2012 požaduje celou částku ve výši [částka] a za řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 A 225/2013 nepožaduje ničeho, toto řízení uváděl pouze pro dokreslení celé situace. K uplatněné námitce promlčení pak namítá její opožděnost a vnitřní rozpornost, tvrdí-li žalovaná, že není věcně pasivně legitimovaná s tím, že správní a nalézací řízení je potřeba brát jako jeden celek (což je i názor žalobce), avšak pak je konec řízení až dne [datum], kdy došlo k doručení rozhodnutí ZČU o zastavení řízení o zrušení diplomu. Bylo-li uvedeno cestovné na trase [obec] - [obec], jedná se o písařskou chybu.

11. V podání ze dne [datum] žalobce poukázal na to, že se jedná o jediné řízení (skládající se ze správního řízení a soudního řízení správního), za nějž odpovídá ČR jednající MŠMT, a které skončilo až doručením rozhodnutí ŽČU ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 020594/2016, o zastavení řízení o zrušení osvědčení, a promlčecí doba tak začíná běžet až od tohoto data a nikoli od data skončení řízení před NSS. Teprve tento den se žalobce dozvěděl a měl postaveno na jisto, že celé řízení, kterým se bránil proti odebrání diplomu, skončilo, a teprve v této chvíli mohl uplatňovat nárok na náhradu nemajetkové újmy za délku řízení. Poškozený nemá provádět složité úvahy ve smyslu judikatury ESLP a Nejvyššího soudu, zda se aplikuje čl. 6 Úmluvy či nikoli, zda je dána jednota řízení či nikoli, a kdo je pasivně legitimován v jednotlivých fázích.

12. Odvolací soud zopakoval dokazování rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č.j. 2 As 170/2015 - 58, který nabyl právní moci dne [datum].

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalobce důvodným, odvolání 1. žalované důvodným shledal.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, věc posoudil po právní stránce dle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) a vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne v souzené věci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Cdo 1740/2018 – 68, považoval za samostatné řízení před ZČU a dále soudní řízení správní. V intencích citovaného rozhodnutí vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení (rozdělení nároku ve výši [částka] a [částka]), a aniž by k tomu podle opravených žalobních tvrzení byly splněny předpoklady, projednal věc z pohledu 2 samostatných řízení, za něž žalobce požadoval odškodnění jedinou částkou ve výši [částka]. V odvolacím řízení žalobce vyjasnil, že odškodnění v uvedené výši požadoval pouze za řízení vedené před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 30 A 54/2012 (viz výše).

15. Odvolací soud jsa vázán závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne v souzené věci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Cdo 1740/2018 – 68, považuje za správný závěr soudu I. stupně, že v části týkající se řízení před ZČU jde o samostatný nárok ve výši [částka], k němuž 2. žalovaná již v okamžiku podání žaloby nebyla věcně pasivně legitimována. Předmětem správního řízení bylo zrušení rozhodnutí ZČU, kterým byl žalobci zrušen vysokoškolský diplom„ bakalář“ (na správní řízení pak navazoval soudní přezkum). Jedná se tak o rozhodnutí samosprávného akademického orgánu veřejné vysoké školy, kterým bylo rozhodováno ve smyslu § 6 odst. 1 písm. e) zákona o vysokých školách o právech a povinnostech žalobce jako studenta této vysoké školy, tedy rozhodnutí spadající do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy, za jejíž výkon neodpovídá podle § 3 odst. 1 písm. b) a násl. OdpŠk stát, nýbrž sama veřejná vysoká škola podle obecných předpisů o náhradě újmy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2301/2017). Zjednodušeně řečeno, ZČU má jako univerzita samostatnou působnost, kterou vykonává jako orgán samosprávy, za nějž stát neodpovídá. Za nepřiléhavý proto považuje v souzené věci odvolací soud odkaz 1. žalované ke zpochybnění svojí věcné pasivní legitimace v celém řízení na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020. Toto citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] neřeší skutkově shodnou věc (řízení je vedeno před správním orgánem), proto je i bez významu řešení otázky, zda čl. 6 odst. 1 Úmluvy na danou věc dopadá či nikoli. Odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací 2. žalované, za zásadní je třeba považovat pouze tu skutečnost, že za rozhodnutí spadající do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy stát neodpovídá, věcná pasivní legitimace v takovém případě svědčí výlučně vysoké škole. Západočeská univerzita v [obec] je jako jedna z veřejných vysokých škol samostatnou právnickou osobou veřejného práva, a jako taková je zcela nezávislá na orgánech státní správy, přičemž její postavení je upraveno zákonem č. 111/1998 Sb. (viz Příloha [číslo]). Ve zbytku odkazuje odvolací soud na argumentaci uvedenou v bodu 27 a 28 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 Cdo 1740/2018 – 68, v souzené věci, s níž se plně ztotožňuje. Věcná pasivní legitimace 1. žalované je odůvodněna v bodu 27 a 36 citovaného usnesení.

16. K části týkající se nároku ve výši [částka] za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 30 A 54/2012. Po zopakování dokazování rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 2 As 170/2015 - 58, který nabyl právní moci dne [datum], shledal odvolací soud důvodnou námitku promlčení, byť uplatněnou 1. žalovanou až v odvolacím řízení. Námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení, přičemž námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., neboť nemá charakter skutkového tvrzení, nýbrž jde o námitku, která má hmotněprávní důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být vznesením námitky promlčení vynutitelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 631/2004 ze dne [datum rozhodnutí], či 29 Cdo 1835/2010 ze dne [datum rozhodnutí]). U promlčecí lhůty je třeba rozlišit, zda se promlčuje nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Ustanovení § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. představuje komplexní úpravu běhu promlčecí lhůty pro nároky na náhradu nemajetkové újmy. I tady platí, že k promlčení nároku dojde marným uplynutím jedné z promlčecích lhůt (šestiměsíční subjektivní a desetileté objektivní). Promlčuje se nejen nárok na zadostiučinění v penězích, ale i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, např. konstatování nebo omluva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2387/2012). Šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta počíná svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (včetně rozhodnutí o mimořádných opravných prostředcích či ústavní stížnosti). Odvozoval-li žalobce svoji újmu od délky řízení vedeného pod sp. zn. 30 A 54/2012, pak je počátkem rozhodné doby okamžik, kdy bylo řízení zahájeno, tj. dnem podání žaloby, tedy dne [datum], jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze a též [webová adresa], nikoli jak tvrdí žalobce již podnět proděkana Právnické fakulty ZČU ze dne [datum], v tento okamžik totiž žalobce ani nevěděl, že by mu újma vznikala, nebyl s podnětem vůbec srozuměn. Konec řízení připadá k okamžiku nabytí právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 170/2015 - 58, ze dne [datum rozhodnutí], tj. ke dni [datum].

17. U nároku na zadostiučinění za újmu způsobenou dlouhotrvajícím řízením počíná v souladu s § 32 odst. 1 větou druhou OdpŠk běžet promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí. V souzené věci rozsudek Nejvyššího správního soudu nabyl právní moci dne [datum], od tohoto okamžiku počala plynout 6 měsíční promlčecí lhůta, která marně uplynula dnem [datum]. Žalobce nárok u 2. žalované uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, resp. 2 OdpŠk dne [datum], a tedy až po marném uplynutí promlčecí doby, a žalobu podal dne [datum].

18. Právní názor žalobce, že počátkem promlčecí doby je až okamžik doručení rozhodnutí ZČU ze dne [datum], tedy den [datum], je nesprávný, neboť vychází z mylného předpokladu odpovědnosti státu za rozhodnutí samosprávného orgánu, za nějž však stát neodpovídá. Proto je tento okamžik nerozhodný, jak již je vysvětleno v bodu 15 tohoto rozhodnutí. Zjednodušeně řečeno, v řízení před ZČU nejde o správní orgán, ale o samosprávný orgán, za nějž stát neodpovídá, stejně jako by neodpovídal např. za jednání právnické osoby, a rozhodné je proto pouze skončení řízení před správními soudy.

19. Protože je nárok žalobce promlčen, nezabýval se odvolací soud dalšími odvolacími námitkami žalobce týkajícími se výše základní částky [částka], námitkou inflace (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, 28 Cdo 3804/2011 či 30 Cdo 1964/2012), ani výší procentního krácení, medializací či zvýšením újmy v profesní sféře žalobce.

20. Ve světle shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobu ohledně nároku za nepřiměřenou délku správního řízení soudního zamítl, ve výroku II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve výroku III. odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. pro nedostatek věcné pasivní legitimace v části nároku za řízení před ZČU včetně akcesorického výroku V. o nákladech řízení.

21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu žalobce k 1. žalované rozhodl odvolací soud § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když 1. žalovaná byla ve věci plně úspěšná a za řízení před soudem I. stupně jí náleží náhrada hotových výdajů za 1 písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] (ostatní vyjádření jsou jen omluva k jednání a návrh na zamítnutní žaloby bez relevantní argumentace), za řízení před odvolacím soudem pak náhrada hotových výdajů za odvolání ze dne [datum], tj. celkem [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 2 paušální náhrady po [částka], které odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II.)

22. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšné 2. žalované vznikly náklady řízení za 2 vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu, tj. 4 paušální náhrady po [částka], celkem [částka], které odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).

Poučení