11 Co 349/2021- 291

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 7 C 457/2016 - 244, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba co do částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje; ve výroku III. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a dále povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 částku [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené jí neoprávněným odběrem elektřiny v místě rodinného domu žalovaného ve smyslu § 51 odst. 1 písm. c) zák. č. 458/2000 Sb., kterou vyúčtovala výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb.

3. Vyšel ze zjištění, že v odběrném místě žalovaného na adrese [adresa], docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie z neměřené části elektrického vedení nejméně od topné sezóny 2011 2012 do dne [datum], kdy proběhla kontrola. Vycházeje ze spotřeby zemního plynu v odběrném místě za období od [datum] do [datum] uvedené ve fakturách [právnická osoba], činila spotřeba v období od [datum] do [datum] v průměru 2,914 MWh ročně. V období od [datum] do [datum] pak 5,258 MWh (dne [datum] došlo k odpojení elektřiny). V období od [datum] do [datum] činila spotřeba plynu 30,284 MWh. Podle závěrů znaleckého ústavu ve znaleckém posudku [číslo] by přitom pro vytápění přízemí předmětného domu plynovým kotlem na vnitřní teplotu 20 °C bylo potřeba nejméně 23,7 MWh energie ročně (č. l. 130), včetně ohřevu teplé vody pak 30,3 MWh (č. l. 144). Uzavřel, že po převážnou část období od [datum] do [datum] nebyl k vytápění domu využíván plynový kotel a žalovaný jej začal k tomuto účelu využívat až v první části roku 2016. Znalecký ústav současně vyloučil možnost vytápění domu za pomoci zděného krbu na tuhá paliva s ohledem na jeho nízkou účinnost, nedostatečný prostor domu pro uskladnění dřeva a míru opotřebení krbu, která neodpovídá dennímu užívání (č. l. 133, 134 a 148). Měřená spotřeba elektřiny podle údajů poskytnutých žalovaným pro účely znaleckého posudku v období [datum] do [datum] činila v průměru 1,003 MWh ročně (č. l. 121). Za období od [datum] do [datum] činila spotřeba elektřiny 3,588 MWh (č. l. 121). Znalecký ústav vypočetl, že roční spotřeba energie potřebné pro vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C (bez ohřevu vody) pomocí elektrokotle by činila 22,1 MWh. Dům v odběrném místě byl trvale obýván nejméně 2 osobami a vytápěno bylo nejméně přízemí domu. Jelikož souhrnná průměrná měřená spotřeba elektřiny a plynu v období od [datum] do [datum] činila 3,917 MWh, nedosáhla tato ani pětinového množství energie potřebné byť jen pro samotné vytápění domu. V období následujícím po provedení kontroly odběrného místa žalovaného spotřeba zemního plynu v tomto místě skokově vzrostla až na hodnotu 30,284 MWh odpovídající spotřebě vypočtené znaleckým ústavem jako potřebné pro vytápění domu plynovým kotlem včetně ohřevu vody, docházelo tedy k neoprávněnému odběru elektřiny. Videozáznam pořízený svědkem [příjmení] vyhodnotil v kontextu slyšených výpovědí svědků za věrohodný, není patrné násilné chování žádné z přítomných osob.

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle ust. § 51 odst. 1 písm. c) a § 98a odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb. a dle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. Postupem k určení množství skutečně odebrané energie podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb. dospěl k závěru, že množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. odpovídá pravděpodobné spotřebě elektřiny v předmětném odběrném místě za shodné období. Žalobkyně ve výzvě ze dne [datum] stanovila množství neoprávněně odebrané elektřiny na hodnotu 60,444 MWh výpočtem podle § 9 odst. 4 písm. b), odst. 5, odst. 6 písm. a) a odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb. (tj. za 24 měsíců s ohledem na § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb.). Znalecký ústav vypočetl roční spotřebu elektřiny na vytápění domu na vnitřní teplotu 20 °C pomocí elektrokotle na hodnotu 22,1 MWh ročně (č. l. 130), tj. 44,2 MWh za 24 měsíců, spotřeba ostatních spotřebičů pak byla vypočtena na 2,025 MWh ročně, tj. 4,05 MWh za 24 měsíců (č. l. 175). Z uvedených hodnot plyne, že množství neoprávněné odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. převyšuje pravděpodobnou spotřebu podle znaleckého posudku přibližně o pětinu. Jelikož množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené výpočtem podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. neodpovídá pravděpodobné spotřebě za dané období (24 měsíců), vyšel při určení množství neoprávněně odebrané elektřiny ze spotřeby energie vypočtené znaleckým ústavem na vytápění přízemí domu elektrokotlem na vnitřní teplotu 20 °C. Tato spotřeba činí 22,1 MWh ročně. Předpokládanou spotřebu za ostatní elektrospotřebiče do množství neoprávněné odebrané elektřiny nezapočítal, když část takové spotřeby zjevně byla měřena a případný neměřený zbytek představuje v daném případě při porovnání se spotřebou elektrokotle zanedbatelné množství. Neshledal důvod pro časové omezení při určení množství neoprávněné odebrané elektřiny dobou 24 měsíců podle vyvratitelné domněnky v § 9 odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 82/2011 Sb., když časové omezení se v souladu s § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb. uplatní jen při stanovení množství neoprávněně odebrané elektřiny tzv. výpočtem. Neoprávněný odběr trval již od topné sezóny 2011 2012, a za prokázanou dobu neoprávněného odběru určil dobu odpovídající 4 rokům, a to roky 2012 až 2015, během nichž se souhrnná spotřeba elektřina a plynu v domě nacházela hluboko pod hodnotou potřebnou pro jeho vytápění. Výši náhrady vypočetl podle nejnižší ceny placené žalovaným za elektřinu měřenou (4 200 Kč/MWh), roční spotřeby energie na vytápění elektrokotlem ve výši 22,1 MWh a doby prokázaného neoprávněného odběru (4 roky) a dospěl k částce [částka], která dokonce převyšuje žalovanou částku. Prodlení posoudil dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvody snížení náhrady škody dle § 2953 o.z. neshledal. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu I. stupně, že tvrzení o neoprávněném odběru není podpořeno žádným přímým důkazem, když tvrzená přípojka nebyla na místě zjištěna. Soud I. stupně se nevypořádal s tvrzením žalovaného, že videozáznam byl účelově sestříhán tak, aby důležité pasáže chyběly. Nijak nereagoval ani na námitku o neoprávněném vniknutí do domova žalovaného. Nepřihlédl k navrženým důkazům, zejména neřešil výhřevnost krbu na tuhá paliva v obývacím pokoji a spokojil se s konstatováním znalce, že ten nepostačuje k vytápění celého domu. Vytýká soudu I. stupně, že neodečetl částku zaplacenou žalovaným za odběr elektřiny a spotřebu zemního plynu. Nedostatečně zjistil skutkový stav, porušil rovnost stran řízení, když žalobkyně požadovala náhradu škody za 2 roky zpět, a soud I. stupně svévolně rozšířil období až do roku 2011, rozhodnutí je nepředvídatelné, když žalovaný nemohl ani uplatnit námitku promlčení. Odkázal na str. 17 znaleckého revizního posudku, v němž je uvedeno, že průměrné roční náklady na spotřebu elektřiny odpovídají cca [částka]. Žalobkyně požaduje za období od [datum] – [datum] částku [částka], tedy dvouletému období odpovídá [částka], od níž by měly být odečteny částky skutečně zaplacené ve výši [částka] v tomto období podle faktur [číslo]. Z rozsudku není zřejmé, jak soud dovodil výpočet částky [částka] za 4 roky, který odporuje závěru znalce a je nepřiměřený charakteru užívání nemovitosti. Rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek potvrdit, když neoprávněný odběr elektřiny byl spolehlivě zjištěn fotodokumentací, videozáznamem i svědeckými výpověďmi. Žalovaný měl možnost uložit znalci doplňující otázky. Výše náhrady škody, která je předmětem znaleckého posudku, zohledňuje škodu skutečnou, zatímco výše náhrady škody dle § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. vychází z technických parametrů a svědčí o potenciálně nejvyšším možném odběru, rozdíl v hodnotách nezpochybňuje, že k neoprávněnému odběru došlo. Žalobkyně použila pro výpočet náhrady škody dobu 24 měsíců v souladu s § 9 odst. 6 bod 1 písm. a) vyhl., aniž by tvrdila, že skutečná doba trvala pouze 2 roky.

7. Odvolací soud zopakoval dokazování znaleckým posudkem [číslo] z něhož zjistil, že průměrné roční náklady při spotřebě energie 22,1 kWh/rok na vytápění přízemí rodinného domu elektrokotlem odpovídají cca [částka], a společně s běžnými domácími spotřebiči pak odpovídají cca [částka]. K otázce soudu [číslo] znalci odpověděli, že zděný otevřený krb na tuhá paliva bez rozvodu teplého vzduchu umístěný v obývacím pokoji nepostačí k vytápění přízemí posuzovaného domu v zimním období pro návrhovou teplotu, jeho účinnost je nízká, zdaleka nestačí k pokrytí tepelných ztrát objektu, spotřeba dřeva by činila denně 72 kg a takové skladovací kapacity ani zdroje dřeva v domě nejsou, navíc ohniště krbu nevykazuje známky opotřebení z dennodenního topení v topné sezoně. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že nezpochybňuje výši žalovaným zaplacených plateb [částka] v období [datum] – [datum] a tuto činí nespornou. Při jednání odvolacího soudu uplatnil žalovaný námitku promlčení.

8. Po takto provedeném dokazování odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

9. Soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud po zopakování dokazování vychází, a správně posoudil věc po právní stránce dle § 51 odst. 1 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb., byť se odvolací soud neztotožnil s výpočtem, jak jej provedl soud I. stupně a obdobím, které posuzoval.

10. Odpovědnost za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektrické energie je pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku na náhradu škody dodavatele proti jeho odběrateli i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu zákona č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 229/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2412/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 1165/2018). Podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Postupuje se přitom podle § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb.

11. Odvolací soud plně souhlasí se závěry soudu I. stupně, že ze všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech (zejména znaleckého posudku, faktur se spotřebou plynu, která je ostatně uvedena též ve znaleckém posudku na str. 4, jakož i okolnosti, kdy nemovitost spotřebovávala elektrickou energii i po odebrání elektroměru a vypnutí hlavního jističe, kdy byly naměřeny hodnoty L1–18A, L2–19A a L3-17A) lze jednoznačně uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že v odběrném místě žalovaného docházelo k neoprávněnému odběru elektrické energie. Odvolací námitka žalovaného nemůže obstát. S ohledem na faktury se spotřebou zemního plynu lze souhlasit i s tím, že se tak dělo delší dobu, od roku 2011 2012 do dne [datum], kdy proběhla kontrola ze strany zaměstnanců žalobkyně. Spotřeboval-li totiž žalovaný pro rok 2010 - 2011 hodnotu 29,281 MWh a v následujících letech se jeho spotřeba pohybovala jen kolem 2 - 3 MWh ročně, pak nelze uzavřít, že ke snížení spotřeby došlo pouhým zateplením objektu v roce 2011. Zároveň znalci přesvědčivě vysvětlili, proč nemohl být pro potřeby vytápění rodinného domu užíván plynový kotel Dakon Unical (str. 13 posudku). Čerpání neměřené elektrické energie i za účelem provozu elektrického kotle se nabízí a nebylo-li by nepochybně vyvráceno, je třeba jeho používání v odhadu spotřebované elektřiny zohlednit. Namítá-li žalovaný, že tvrzená přípojka nebyla zjištěna, nemůže jeho obrana ničeho na uvedeném závěru změnit, neboť to byl právě žalovaný, kdo nesouhlasil s vysekáním části nemovitosti tak, aby se požadovaná odbočka našla, jak vyplývá z videozáznamu pořízeného svědkem [příjmení] [jméno] tom, že odbočku žalovaný používal, svědčí hodnoty naměřené svědky i poté, co došlo k odpojení elektroměru a v provozu byla televize, lednice, myčka a světla svítila.

12. Námitce žalovaného, že byl videozáznam účelově sestříhán, odvolací soud nepřisvědčil. Z výpovědi slyšených svědků jednoznačně vyplynulo, že záznam se vždy pořizuje v sekvencích, a odvolací soud ve shodě se slyšenými svědky uzavírá, že by nemělo ani smysl pořízení videozáznamu po celou dobu kontroly. [jméno] okolnost, že svědci jsou zaměstnanci žalobkyně, na věrohodnosti jejich výpovědi ničeho nemění, svědek [příjmení] pak výslovně vyloučil, že by pobírali zvláštní bonus při zjištění neoprávněného odběru. Svědci [příjmení] a [příjmení] výslovně uvedli, že se záznamem nijak nemanipulovali.

13. Namítá-li žalovaný, že zaměstnanci žalobkyně neoprávněně vnikli do domova žalovaného, neshledal odvolací soud námitku důvodnou. Svědek [příjmení] potvrdil, že je žalovaný vpustil. O tom, že žalovaný se svědky spolupracoval (míra jeho ochoty není rozhodná), svědčí též okolnost, že závěrečný protokol sepsaný svědkem [příjmení], žalovaný podepsal. Jedině svědkyně [příjmení] vypověděla, že svědci vstoupili do domu bez dovolení, avšak její výpověď neshledává odvolací soud věrohodnou, neboť je plně v rozporu se svědectvím všech slyšených zaměstnanců žalobkyně provádějících kontrolu, svědkyně má zájem na výsledku řízení a žádný zákaz vstupu zaměstnanců žalobkyně se z videozáznamu nepodává.

14. Nedůvodně vytýká žalovaný soudu I. stupně, že neřešil výhřevnost krbu na tuhá paliva. Touto otázkou se soud I. stupně zabýval a vycházeje ze znaleckého posudku odvolací soud též konstatuje, že zděný otevřený krb na tuhá paliva bez rozvodu teplého vzduchu umístěný v obývacím pokoji nepostačí k vytápění přízemí posuzovaného domu v zimním období pro návrhovou teplotu, jeho účinnost je nízká, zdaleka nestačí k pokrytí tepelných ztrát objektu, spotřeba dřeva by činila denně 72 kg a takové skladovací kapacity ani zdroje dřeva v domě nejsou, navíc ohniště krbu nevykazuje známky opotřebení z dennodenního topení v topné sezoně. Znalecký posudek zcela přesvědčivě zdůvodnil, proč nemůže obrana žalovaného obstát. Žalovaný se mýlí, vytýká-li soudu I. stupně, že se znalci touto otázkou zabývali bez relevantního podkladu a oprávnění, neboť znalci odpovídali na otázku [číslo]. Při místním šetření znalce pak bylo prokazatelně vyvráceno tvrzení žalovaného uvedeného v replice, že má vždy dostatečnou zásobu palivového dřeva, jakož i hlavní zdroj topení v krbu (blíže str. 3, bod 1.2. a str. 16 bod [číslo] znaleckého posudku ve spojení s přílohou [číslo]).

15. Odvolací soud shledal částečně důvodnou pouze argumentaci žalovaného, že soud I. stupně uvažoval o období 4 let. Byť z odůvodnění napadeného rozsudku lze seznat, že soud I. stupně vycházeje ze zjištění, že k neoprávněnému odběru docházelo již od topné sezony 2011 2012, vymezil období 4 roky, tj. do okamžiku kontroly dne [datum]. Tento závěr však odvolací soud nepovažuje za správný. Nadto soud I. stupně sice vycházel z hodnoty při spotřebě energie 22,1 kWh, avšak násobil jej cenou, s níž nebylo znalci uvažováno. Znalci vysvětlili, že při výpočtu uvažovali s cenou pro NT 2,6 Kč/kWh a pro VT 2,8 Kč/kWh. Soud I. stupně považoval výpočet výše škody podle vyhlášky za odbornou otázku (o tom svědčí to, že nechal vypracovat ústavní znalecký posudek), avšak odborné závěry znalců použil pouze jako podklad pro vlastní výpočet a odborné znalecké výpočty a závěry, rozhodné pro určení výše způsobené škody, nahradil svým výpočtem. Soud nemůže sám přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů a tím méně ji nahradit vlastním názorem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4712/2016).

16. Soud I. stupně správně nepostupoval při vyčíslení nároku dle shora citované vyhlášky vycházeje z nálezů Ústavního soudu sp. zn. Pl – ÚS 29/13 a I. ÚS 668/15. V citovaných nálezech Ústavní soud nastínil způsob (metodu), jakým by měly soudy postupovat při stanovení výše škody vzniklé neoprávněným odběrem elektrické energie, kdy zpravidla není možno skutečnou výši škody vyčíslit. V první řadě by měl soud podle skutkových okolností posoudit, zda lze výši škody stanovit podle zjistitelných údajů nebo zda účastníci uzavřeli dohodu. Není-li tomu tak, je třeba postupovat při stanovení výše škody podle vyhlášky. Na škůdci pak leží důkazní břemeno k prokázání, že takto stanovená výše škody neplní kompenzační, ale sankční funkci a je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Jestliže škůdce důkazní břemeno unese, je soud povinen zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu za použití § 136 o. s. ř. popřípadě podle § 2955 o. z., a přitom zohlednit rozhodné okolnosti případu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2692/2019). V projednávané věci žalovaný výpočet výše škody podle vyhlášky zpochybňoval, pokud šlo o existenci neoprávněného odběru, a tedy i dobu jeho trvání a množství odebrané elektřiny.

17. Z žalobních tvrzení lze seznat, že žalobkyně svůj nárok odvozuje od výpočtu podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., která stanovuje v § 9 způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, přičemž z odst. 6 vyplývá, že maximálně lze vycházet z období 24 měsíců. Tímto způsobem žalobkyně vymezila svůj nárok, a proto soud I. stupně nepřípustně rozšířil svůj výpočet na dobu 4 let. Odvolací soud proto postupoval tak, že za rozhodné období považoval 2 roky a vycházeje ze závěrů znalců, že průměrné roční náklady na spotřebu elektrické energie posuzovaného domu odpovídají cca [částka], dovodil, že žalobkyně má nárok na částku [částka] (2 roky x [částka]) poníženou o již zaplacené částky ve výši [částka] Soudní praxe se ustálila v závěru, že jak v případě neoprávněného odběru elektřiny připojením s dysfunkčním měřícím zařízením, tak při neoprávněném odběru elektřiny, který měřící zařízení zcela obchází, platí, že náhradu škody takovým odběrem způsobené je nutno pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Úhrada vypočtená podle § 9 vyhlášky v sobě zahrnuje plnění nejen za elektřinu odebranou v odběrném místě neoprávněně, nýbrž i za měřenou elektřinu odebíranou v daném objektu po právu. Jestliže odběratel elektrické energie poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2692/2019).

18. Žalobkyně má nárok na částku [částka] ([částka] [anonymizováno] - [částka]) a v tomto rozsahu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil dle § 219 o. s. ř. a ve zbytku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně částky [částka] ([částka] [anonymizováno] - [částka] [částka]) a žalobu zamítl včetně příslušenství. O příslušenství rozhodl dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vázán návrhem žalobkyně pokud jde o počátek prodlení, který odvíjí až od prokazatelně doručené výzvy k úhradě, na niž žalovaný reagoval.

19. Zcela nedůvodnou považuje odvolací soud námitku žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Ba naopak má odvolací soud za to, že se žalobkyně po právu domáhá svých nároků a je to právě žalovaný, kdo na úkor žalobkyně zmenšoval její majetek po dobu několika let bez příslušné úhrady. Takové jednání žalovaného nepožívá ochrany, pomine-li odvolací soud skutečnost, že neoprávněný„ černý“ odběr může být dokonce trestným činem.

20. Námitka promlčení, byť přípustně uplatněná žalovaným až v odvolacím řízení, není důvodná. Uplatňuje-li žalobkyně nárok za období 2014 - 2016, pak subjektivní 3letá promlčecí doba dle § 629 odst. 1 ve spojení s § 620 o.z. neuplynula (objektivní promlčecí doba by skončila uplynutím subjektivní doby). Uvedené má za následek, že nárok žalobkyně není ani z části promlčen, a proto je žalobkyně pro účely nákladů řízení se svým nárokem úspěšná v plném rozsahu, neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 3306/2015, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 941/2017).

21. Citovaný závěr má dopad na náklady řízení mezi účastníky, jakož i státu. V souzené věci činily náklady státu vynaložené na znalecké posudky či výslech znalců částku [částka], sestávající ze znalečného vyplaceného znalci [příjmení] [příjmení] [jméno] za účast u jednání soudu I. stupně ve výši [částka], dále znalecký posudek znaleckého ústavu a výslech znalce ve výši [částka] a [částka]. Žalobkyně zaplatila zálohu ve výši [částka], kterou je nutno odečíst, a proto náklady státu činí [částka], které v plném rozsahu zaplatí procesně neúspěšný žalovaný dle § 148 o. s. ř. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb. Procesně úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal náklady řízení za výzvu k plnění, žalobu, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], otázky znalci, a závěrečný návrh, a dále přípravu a účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (tj. 8 jednání + 8 příprav k jednání), a dále vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu, tj. 26 paušálních náhrad po [částka], celkem [částka], dále žalobkyní zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši [částka], jakož i soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem částku [částka], kterou odvolací soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.